Závislost na sexu ničí vztah i život. Lze se z ní vůbec vymanit?
Závislost na sexu je definovaná jako nedostatek kontroly nad sexuálními myšlenkami, nutkáním a pudy. Závislý člověk nemá nad svým chováním příliš kontrolu. Vše se v jeho životě točí okolo sexu a často mu to i negativně ovlivňuje život.
Závislost na sexu neboli hypersexualita je posledních pět let oficiálně zařazena mezi duševní poruchy a je možné ji léčit. Nadměrná touha totiž často narušuje běžný život jedince a jeho normální fungování během dne. Ač u mužů býval vždy sexuální apetit považován za přitažlivý, u žen to bylo vždy něco “divného”. Ve středověku za to dokonce končily na hranici. Dnes se závislost na sexu léčí terapií a léky.
Závislost na sexu ničí život
Sexuální závislost může být mnoho různých forem. Od sledování pornografie, přes masturbaci, voyeurismus až po prostituci. Člověk závislý na sexu vyžaduje od svého partnera neustálou pozornost v této oblasti. Každou volnou chvíli se touží věnovat pouze hrátkám a příliš se nesnaží brát ohled na toho druhého. Sexuálně závislý člověk může měnit své aktivity tak, aby měl sex v nějaké formě téměř vytrvale. Jen těžce ovládá své chování a to i navzdory případným následkům. Takové chování může mít vážné osobní důsledky. Stejně jako například závislost na drogách nebo na alkoholu, i závislost na sexu může ovlivnit duševní zdraví, osobní vztahy a nakonec i kvalitu života.
Když se sex stane drogou aneb Dá se léčit závislost na sexu?
Madonin komplex a další důvody odmítání sexu v partnerství
Sex podle znamení: Zjistěte, s kým si v posteli nejvíc porozumíte
Závislost na sexu: Příznaky
Závislost na sexu se může projevovat mnoha různými způsoby. Jak fyzicky, tak i emocionálně. I když stanovení jasné diagnózy vyžaduje vyšetření daného jedince a následně i ortel odborníka, jsou jisté příznaky, které pomohou závislost na sexu jasně prokazovat.
Obsese
Nutkavé myšlenky, které pozornost neustále stáčí k tématu sexu. Tyto chronické myšlenky na sex nebo nadměrné sexuální fantazie se mohou stát doslova posedlostí a mohou začít zasahovat i do běžného života.
Stále jen sex…
Závislý člověk tráví až příliš času sexem. Nejde jen o samotný akt, ale jde o to, že jedinec závislý na sexu má tendence neustále vyhledávat nějaké další potencionální sexuální partnery.
Smutek až deprese
Dostavuje se pocit studu či blues nebo dokonce deprese. Jestliže sexuální potřeba přejde v závislost na sexu, může mít daný člověk také pocity úzkosti, studu, deprese nebo dokonce lítosti. Člověk, který je na sexu závislý, se může stydět za své sexuální touhy i za potíže s jejich ovládáním. Takový jedinec může dokonce vykazovat i známky klinické deprese. Podle odborníků je prokázáno, že u lidí s nutkavým sexuálním chováním bývají mnohem častější deprese a úzkosti.
Zanedbávání běžných úkolů
Závislý na sexu zanedbává ostatní povinnosti. Člověk, který je na sexu závislý může mít dokonce potíže se zvládáním běžných povinností, jako jsou školní nebo pracovní aktivity. Dokonce se takový jedinec může stát “společensky uzavřeným”. Vyhýbá se spolužákům, kolegům a snaží se do sebe uzavírat i v domácím prostředí. Sex je pro něj na prvním místě, nezajímají ho ani koníčky nebo nějaké formy relaxace. Trpět pochopitelně mohou i vztahy s partnery, přáteli či rodinami.
Nadměrná masturbace i podvádění partnerů
Závislost na sexu se může projevovat i nadměrnou masturbací. Často může být prováděna v nevhodný čas nebo může dokonce způsobovat i fyzické nepohodlí či bolest. Mnozí lidé, kteří jsou na sexu závislí, cítí nutkavou potřebu vyhledávat sex s novými partnery. I když to znamená, že budou podvádět nebo mít mimomanželský poměr. Závislost na sexu může vést dokonce k rizikovému chování, jako je sex na jednu noc bez ochrany, sex s prostitutkami nebo sex na veřejnosti.
Závislost na sexu a léčba
Jestliže se člověk uvědomí, že je závislý na sexu a rozhodne se s tím něco udělat, pak je nejlepší volbou obrátit se na psychologa, psychiatra nebo sexuologa. Léčba se může lišit podle toho, jak se závislost na sexu projevuje v osobním životě jedince. Nejčastěji se závislost na sexu léčí individuální terapií, kognitivně-behaviorální terapií, terapií desenzibilizace, psychodynamickou terapií či skupinovou terapií. V těžších případech pak i ústavní léčbou.
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku