Nejčastější paraziti u psů: Jak je rozpoznat, léčit a účinně jim předcházet

Paraziti u psů nejsou žádnou výjimkou. Tito domácí mazlíčci jsou totiž během venčení denně vystaveni půdě, trávě nebo vodě, kde může číhat nebezpečí. Zjistěte, s jakými nejčastějšími „vetřelci“ se můžete setkat a jak účinně předcházet parazitárním onemocněním.

Jako zodpovědní chovatelé byste měli vědět, s jakými nejčastějšími parazity se váš pes může venku setkat, jak se tito vetřelci dostávají do jeho těla a co udělat pro to, aby se váš čtyřnohý parťák vyhnul zdravotním problémům.

Nejčastější paraziti ohrožující psy a kde se jimi mohou nakazit

Psi mohou být ohroženi celou řadou parazitů, kteří se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny – vnější a vnitřní parazity. Vnější paraziti (ektoparaziti) žijí na povrchu těla mazlíčka, tedy v jeho srsti a na kůži. Vnitřní paraziti (endoparaziti) napadají vnitřní orgány, nejčastěji trávicí trakt, kde se živí živinami z potravy nebo krví hostitele. Představme si tedy konkrétní zástupce a jak se mohou dostat do těla psa:

Vnější paraziti u psa

• Blechy: nejčastějším druhem je blecha kočičí, která napadá i psy. Živí se krví hostitele, způsobují svědění, alergie, vypadávání srsti a mohou přenášet tasemnice i bakteriální infekce. Psi se nejčastěji nakazí kontaktem s infikovanými zvířaty, pobytem v prostředí s blechami (např. psí parky, domácnosti s více zvířaty) nebo z venkovního prostředí, kde se vyskytují volně žijící zvířata.
• Klíšťata: patří mezi roztoče, přisávají se na kůži a sají krev. Přenášejí závažná onemocnění, např. lymskou boreliózu, ehrlichiózu nebo anaplazmózu. Psi se nakazí při procházkách v travnatých, křovinatých a lesních oblastech, kde klíšťata čekají na hostitele.
• Roztoči: zahrnují původce svrabů, demodikózy nebo ušního svrabu. Způsobují svědění, záněty kůže, vypadávání srsti a u ušního svrabu záněty uší s tmavým výtokem. Psi se nakazí přímým kontaktem s infikovanými zvířaty nebo prostředím, kde se paraziti vyskytují (např. pelíšky, deky).
• Vši: parazitují na srsti, způsobují svědění, podráždění a vypadávání srsti. Přenos je zejména přímým kontaktem mezi psy nebo prostřednictvím společných předmětů, např. hřebenů na vyčesávání srsti nebo pelíšků.

Vnitřní paraziti u psa

• Škrkavky: velmi časté u štěňat, způsobují zažívací potíže, zpomalení růstu a nafouklé břicho. Psi se nakazí pozřením vajíček z kontaminované půdy, trusu nebo přes mateřské mléko či placentu. Vajíčka mohou přežívat v prostředí měsíce až roky.
• Tasemnice: žijí ve střevech, způsobují zažívací potíže a hubnutí. Přenos nastává pozřením infikované blechy nebo syrového masa, případně kontaktu s nakaženými hlodavci.
• Měchovci: přisávají se na střevní stěnu, způsobují anémii, průjem a slabost. Psi se nakazí pozřením larev z kontaminované půdy, vodou, nebo larvy proniknou kůží (např. při ležení na infikované zemi). Štěňata se mohou nakazit i mateřským mlékem.
• Tenkohlavci: parazitují v tlustém střevě, způsobují průjem, úbytek hmotnosti a někdy anémii. Přenos je pozřením vajíček z kontaminované půdy nebo vody.
• Srdeční červi: žijí v srdci a plicích, způsobují vážné poškození orgánů a mohou být smrtelní. Přenášejí je komáři – pes se nakazí bodnutím infikovaného komára.
• Giardie, kokcidie: jednobuněční paraziti způsobující průjmy, dehydrataci a úbytek hmotnosti. Přenos je kontaminovanou vodou, potravou nebo kontaktem s infikovaným prostředím či zvířaty.

Příznaky parazitárních infekcí u psů

Příznaky se liší u psů podle druhu parazita a intenzity infekce. U vnitřních parazitů patří mezi nejčastější projevy:

• průjem, často s příměsí krve nebo hlenu
• zvracení
• ztráta chuti k jídlu
• úbytek hmotnosti
• nafouklé břicho (typicky u štěňat)
• letargie a snížená aktivita
• „sáňkování“ (tření zadečku o zem)
• viditelné části parazitů ve stolici nebo kolem konečníku

U vnějších parazitů je typické:

• nadměrné škrábání a okusování
• zčervenalá, zanícená nebo šupinatá kůže
• vypadávání srsti
• viditelné blechy, klíšťata nebo černé tečky (bleší trus) v srsti
• neobvyklý zápach nebo zvýšená tvorba mazu v uších (u ušního svrabu)

Jak řešit parazity u psů

Léčba parazitárního napadení u psů začíná vždy u veterináře, jenž stanoví diagnózu na základě vyšetření stolice, krve nebo vizuální kontroly srsti a kůže. Každý typ parazita vyžaduje specifický přístup a léčbu, proto je důležité zjistit, o jakého parazita se jedná.

Diagnostika parazitů u psů

Většina vnitřních parazitů (např. škrkavky, měchovci, tasemnice) se diagnostikuje vyšetřením čerstvého vzorku stolice pod mikroskopem, kde veterinář hledá vajíčka nebo části parazitů. Srdeční červi se odhalují krevními testy, případně ultrazvukem srdce. Vnější paraziti (blechy, klíšťata, roztoči) jsou často patrní při vizuální kontrole srsti a kůže.

Léčba parazitární infekce u psích mazlíčků

Základem léčby vnitřních parazitů je podání odčervovacích přípravků (tzv. anthelmintik), které mohou být ve formě tablet, past, tekutin nebo spot-on kapek. Typ a dávkování určí veterinář podle druhu parazita a váhy psa.

U vnějších parazitů se používají antiparazitní šampony, spot-on přípravky, obojky nebo spreje. Léčba často zahrnuje i ošetření prostředí, kde pes žije, aby se zabránilo opakované nákaze. Srdeční červi vyžadují komplexní léčbu, často kombinaci injekcí, tablet a přísného klidového režimu. V některých případech je nutné opakovat léčbu po několika týdnech, aby se odstranily i nově vylíhlí paraziti.

Domácí péče a prevence parazitů u psů

Po léčbě parazitů u psů je důležité důkladně vyčistit pelíšky, deky a hračky psa, vyprat je na vysokou teplotu a pravidelně vysávat domácnost. Důležitá je však i pravidelná kontrola pejska, zejména po procházkách v přírodě a dostatečná hygiena (mytí vodou a speciálním antiparazitickým šamponem). U některých parazitárních infekcí je pak vhodné léčit preventivně i další domácí zvířata.

Prevence opakované infekce

Abyste jako milující a zodpovědní chovatelé udrželi zdraví pejska z dlouhodobého hlediska, zaměřte se v rámci prevence parazitární infekce na následující:

• Pravidelně pejska odčervujte (dospělý pes - cca jednou za 3 až 6 měsíců) a používejte kvalitní antiparazitní přípravky – klidně i na doporučení veterináře.
• Zamezte psovi v kontaktu s výkaly jiných zvířat, dbejte o jeho hygienu, pravidelně pečujte o domácí prostředí (důkladný úklid) a vsaďte na nutričně hodnotné krmivo, kvalitní pamlsky a případně doplňky stravy.
• Absolvujte s pejskem pravidelné roční veterinární prohlídky a případně nechte provést vyšetření stolice i krve na parazity.

Autor článku: Iveta Reinisch

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF