Ješitové mají o sobě přehnané mínění.
Ješitnost v životě každého z nás: Jaká má pozitiva a negativa?
Ješitnost je známá též jako marnivost či samolibost. A dotýká se v podstatě každého člověka na světě – jednoho méně, druhého více. Mnozí lidé mají totiž touhu „zapadnout“ do kolektivu, chtějí být obdivováni a touží po uznání. Sociální sítě dnešní doby tohle vše ještě více umocňují – dychtivost po „lajcích“, pozitivních komentářích, pozornosti. Existuje však v tomto ohledu nějaká hranice dobra a zla? Je ješitnost skutečně jen špatná, nebo na ni lze hledat i něco příznivého?
Jistě jste ve svém životě už mnohokrát slyšeli větu: „Je tak moc ješitný/ješitná!“. Málokdo si ale ve skutečnosti uvědomuje pravý význam slova ješitnost. Většina lidí má pouze za to, že člověk ješitný si nedokáže přiznat své chyby. Je v tom ale mnohem víc, jako např. touha být oblíbený, dnešní terminologií řečeno – být „cool“. Ješitný či marnivý člověk potřebuje být středem pozornosti – kompenzuje si tak totiž svou vnitřní nejistotu.
Jak se projevuje ješitnost?
Skrývat se může ješitnost v každém člověku. Snadno ji poodhalíte, pokud budete sledovat jeho chování. Níže uvádíme typické rysy ješitné osobnosti:
- Iluze vlastní neomylnosti. Ješitnost se projevuje v prvé řadě tak, že daný člověk není schopen přiznat své chyby z minulosti. Má pocit, že dělá všechno správně. Někdy může působit na druhé i jako „všeználek“.
- Iluze vlastní dokonalosti. Z ješitné osoby přímo čiší „falešné“ sebevědomí. Myslí si o sobě, že je nejdokonalejší, nejkrásnější, prostě nejlepší a bezchybná. V tomto ohledu se objevují i tzv. narcistní znaky osobnosti.
- Neschopnost přijmout rady ostatních, ale potřeba moralizovat druhé. Ješitnost se mimo jiné projevuje i jistou tvrdohlavostí, co se týká přijímání nějakých rad z okolí. Ješitové zkrátka nedokážou přijmout něčí názor, nerespektují ho. Za to ale vůči druhým dokážou být „za experty“.
- Neschopnost přiznat chybná rozhodnutí. To souvisí s prvním projevem – iluzí neomylnosti. Ješitný člověk jedná a poté není schopen adekvátně reagovat „nad rozlitým mlékem“. Nepřipouští si, že udělal chybu a raději problém zamete pod stůl.
- Touha být středem pozornosti. Ješitný člověk je tedy ve společnosti vždy velmi vidět a slyšet. Potřebuje totiž rozkřičet do světa, jak je skvělý.
- Žádné zábrany. Ješitnost dokáže být také velmi nebezpečnou vlastností, co se týká ponižování ostatních lidí – ješitové si obvykle neváží lidí, kteří jsou (podle nich) pod jejich úroveň. Když dotyčný dovolí, může s ním marnivec manipulovat a zacházet jako s méněcenným.
Má ješitnost vůbec nějaké výhody?
Na první pohled se zdá, že ješitnost přináší do života člověka opravdu jen samé zlé věci a není ničím přínosná. Najde se v ní ale i nejedno pozitivum – díky „zdravé“ ješitnosti se totiž můžete dostatečně namotivovat k tomu, abyste ve svém životě něco změnili, tedy například zhubli, přestali kouřit cigarety, nebo omezili konzumaci alkoholu. Ješitnost se může stát i dobrým motivačním prvkem v zaměstnání/profesním životě – míříte snadněji za svými cíli.
Ješitnost je častěji přisuzována mužům - týká se však dost často i žen.
Jak se chovat k člověku, kterého zcela pohltila ješitnost?
Možná se teď ptáte, jak se k člověku pohlceném ješitností vlastně chovat, pokud jej máte ve svém okolí (a pravděpodobně máte, ale ještě jste na to třeba nepřišli). Je to snadné:
- Přijměte fakt, že ješitná osoba nemá nikdy ohled na ostatní. Její sebestřednost to neumožňuje – vždy bude mít na prvním místě své vlastní potřeby. V podstatě ji ani nezajímají potřeby a city ostatních.
- Nenechte se vysávat a zaměřte se na sebe. Lidé, kteří propadli extrémní ješitnosti, jsou přímo toxičtí pro mezilidské vztahy. Stávají se snadno emočními upíry, a tak se s nimi nebudete cítit dobře – vyčerpají vás, když to dovolíte. Místo, abyste živili jejich potřebu pozornosti, zaměřte se na své vlastní pohodlí, relaxujte, dělejte si radost, hýčkejte se. Stanovte si zkrátka jisté hranice.
- Zůstaňte sami sebou a nesnižujte se na úroveň ješity. Ješitný člověk vás může svou sebestředností a zlostí snadno strhnout pro to samé, co dělá on. Zde pomůže jedině nadhled – neoplácejte, snažte se být nad věcí a buďte stále tím, kým jste. Nenechte si vzít svou laskavost a ohleduplnost.
- Připomeňte ješitnému člověku, že se svět netočí jen kolem něj. To ale udělejte v naprostém klidu, bez vzteku a křiku. Nic nevyčítejte a spíše zkuste druhé straně vysvětlit, že i vy třeba máte problém a skutečně stojíte o oporu a vyslechnutí.
- Neživte jejich touhu po pozornosti – vyhladovte ji. To spočívá v tom, že sice zůstanete k člověku pohlceném ješitností zdvořilí, nedáte mu ale to, co očekává. Například neodvětíte „To je neštěstí, tohle ti udělali? Lituji tě.“ ale spíše řeknete jen strohé „No, to je holt život.“
Nedopusťte, aby ješitnost jiného člověka ovlivňovala váš život
Potýkáte se ve svém okolí s extrémně ješitným či samolibým člověkem? Potom také zvažte, zda je tento vztah s ním pro vás nějak přínosný. Zřejmě nebude. Takovýto toxický vztah vám život jedině otráví. Snažte se tedy od jeho ješitnosti držet dál a snažte se obklopovat spíše lidmi pozitivně naladěnými, kteří mají empatii a pochopení pro druhé. Omezení kontaktu s ješitou může být trvalým nebo i dočasným řešením – do té doby, než si on něco o sobě neuvědomí a nezačne se chovat k vám a okolí s respektem.
Autor článku: Iveta Reinisch
Poslední
komentáře u článků
Diskuse k článku