Arogance jako maska vnitřní nejistoty. Jaké jsou její další příčiny?

Vše má své opodstatnění. I vlastnosti a chování lidí. V každém z nás se ukládají vzpomínky na dětství a všichni si neseme nějaké vzory od rodičů. Arogance tedy sama o sobě nepřichází z čista jasna. Vyvíjí se v čase a stoupá výš a výš. Může zastírat mnoho vnitřních potíží, a dokonce i velmi nízké sebevědomí.

Arogance jako maska vnitřní nejistoty: Základy hledejme v dětském věku

Již v předminulém století někteří psychoanalytikové tvrdili, že člověk vstřebává ze svého okolí nejvíce podnětů do svých pěti let. Adekvátní výchova dětí v takto útlém věku je tedy velice podstatná. Vlastně vyšlapává cestičky pro budoucí život daného jedince. Pakliže matka nebo otec svým potomkům všechno dovolí, brzy rodičům přerostou přes hlavu a budou jako neřízené střely. Dostavit se tedy může tvrdohlavost, rozmarnost a neschopnost akceptovat autority. Ani přehnaně přísná výchova však není pro dítě tím pravým, protože může vyvolat komplex méněcennosti. Ten zpravidla vytváří rodina, která má vysoké požadavky a potomka dostatečně nepodporuje a nechválí. I tyto faktory tedy mohou vytvarovat z malého človíčka egocentrika s prvky arogance, s kterým bude náročné komunikovat. Jenže, příručka rodičovství prostě neexistuje, a tak matka a otec vychovávají své ratolesti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Arogance jako maska vnitřní nejistoty: Střádání negativních pocitů a jejich projekce

Arogance se tedy vyvíjí pozvolna především u lidí, kteří pociťují nějaké nejistoty nebo méněcennost. K těmto emocím dochází zřejmě v momentech, kdy se uvnitř pošramocené duše střádá mnoho negativních zkušeností s okolím. Začíná to v dětství, kdy rodiče neustále opakují: „Jsi k ničemu.“ Posléze to pokračuje například ve škole, kdy si spolužáci z daného člověka utahují a mají ho za „nicku“. A tak se tyto vjemy kumulují, až dojde k vytvoření si jakési hranice. Tu buduje arogantní jedinec velmi pečlivě. Všechno co do něj ostatní „uložili“ dává ven, tudíž ponižuje, jako kdysi druzí jeho, nebo se chová nadřazeně, jako jiní kdysi vůči němu. V rámci arogance tak nastavuje určitou masku ve společnosti. Nechce, aby mu bylo znovu ublíženo, a tak ubližuje sám.

Arogance jako maska vnitřní nejistoty: Konkrétní rysy arogantního člověka

Nyní si pojďme říct, jaké jsou vlastně konkrétní rysy arogance. Pravděpodobně některé z nich znáte, pakliže jste někoho takového už potkali:

• Arogance se projevuje ponižováním ostatních. Jak již bylo zmíněno, arogantní egocentrik se vymezuje vůči ostatním tak, že je uráží a nic mu není svaté. Někdy může tohle chování zaobalit do vtipu, avšak výsledek je vždy stejný. Druhého „smete“ svým nemorálním výrokem.
• Arogantní jedinec musí mít vždycky pravdu a poslední slovo. Jeho názory jsou nejlepší a žádné jiné neexistují. Nedá vám prostor pro sebevyjádření, a pokud ano, setře vás.
• Hlavní roli hraje sebestřednost. Arogance je jako jed ve společenských vztazích. S takovým člověkem je těžké spolupracovat v zaměstnání a také žít v partnerství. Často je hlučný a rád se poslouchá. Je schopný vás „přeřvat“, jen aby bylo po jeho.
• Nadřazené vystupování je do očí bijící. Arogantního jedince zpravidla poznáte s jistotou ve větší skupince lidí. Dělá pohrdavé pohledy na ostatní, při komunikaci koulí očima nebo uhýbá pohledem, kterým dává najevo, jak jsou ostatní hloupí. Navenek se vyjadřuje jako dokonalý, přitažlivý a sebevědomý, přitom v něm dříme malá dušička.

Arogance jako maska vnitřní nejistoty: Jak se k arogantnímu člověku chovat?

I přesto, že arogance není vaší oblíbenou vlastností u druhých lidí, můžete na ni natrefit kdykoliv a kdekoliv. Proto je důležité vhodně reagovat. Mějte na paměti to, že arogantní jedinec má pravděpodobně nějaký svůj vnitřní problém. Co na tom, že se chová jako hlupák. Vy musíte zachovat chladnou hlavu, i když je to složité. Určitě na jeho výroky nereagujte agresivně, to jej jenom utvrdí v nadřazenosti. Docílí svého. Ideální je zachovat klid. Vhodné jsou obecné odpovědi bez emotivního podkresu. Zvolte asertivní přístup. Nevnucujte se, ale mluvte věcně a srozumitelně. Pokud chcete z konverzace vybruslit, prostě narovinu řekněte, že máte jiné společenské povinnosti a odejděte. Rozhodně se za sebe samotné neomlouvejte a neponižujte se. Arogantní egocentrik toho akorát zneužije.

Autor článku: Iveta Berezkinová