img

Spánková paralýza dokáže pořádně vyděsit

Během spánkové paralýzy může docházet k halucinacím. Můžeme vidět obrazy, vnímat v místnosti další osoby, slyšet podivné zvuky. Často lidé mívají…

spánková paralýzaSpánková paralýza je jakýmsi mostem mezi světy. Je to stav, kdy se nacházíme mezi bděním a spánkem. Někdy se nazývá také spánková obrna. Je to krátkodobý stav, kdy tělo není schopno se pohnout, kosterní svalstvo je jakoby ochrnuté, ochablé, člověk není schopen provádět pohyby, je však při vědomí. Typickým projevem bývá, že člověk nemůže pohnout končetinami a trupem, zachováno je však dýchání a hybnost očima. Takový stav je vpravdě nepříjemný a pro mnohé je i poměrně děsivým zážitkem.

Paralýza nastává při usínání (hypnagogická) nebo při vzbouzení se (hypnopompická). Fyziologicky je tento stav spánkové obrny spojen s paralýzou, která přirozeně nastává během těch fází spánku, kdy máme sny (REM fáze – tzv. REM atonie). Náš mozek během REM fáze účinně funguje, ale tělo by mělo být ve spánku – tedy se nehýbat. Takováto atonie slouží k tomu, aby se naše „snové pohyby“ nepřenášely na naše fyzické tělo, tedy abychom se během spánku nezranili. Když se v této fázi najednou probudíme, tak mozek se domnívá, že spíme, a tělo zůstane v paralýze.

Čtěte také:

Nespavost a jiné poruchy spánku mohou být signálem závažné nemoci

Spánková paralýza a halucinace

Během spánkové paralýzy může docházet k halucinacím. Můžeme vidět obrazy, vnímat v místnosti další osoby, slyšet podivné zvuky. Často lidé mívají pocit, že jsou někým sledováni a to i když jsou v místnosti sami. Špatně se člověku často i dýchá. Někteří lidé popisují stavy, kdy mají pocit, že jim „něco“ například těžký kámen leží na hrudníku, či že jim na hrudním koši dokonce nějaká neidentifikovatelná bytost sedí. Paralýza může trvat od několika sekund až po několik minut (některé prameny uvádějí, že dokonce až hodinu). Spánková paralýza bývá zařazována mezi poruchy spánku. Každý desátý člověk spánkovou paralýzu aspoň jednou v životě poznal a každý tisící ji zažívá opakovaně, a to několikrát do roka. Za frekvencí výskytu spánkové paralýzy stojí hlavně stres, důvody mohou být i únava, post-únavové stavy, fobie, zima v místnosti, nemoc a podobně. Často to bývá i kombinace více vlivů – chlad, nepravidelná strava, nepravidelný životní rytmus atd. 

Rizikové faktory a spouštěče spánkové paralýzy

  • Častý stres, vysoký stres, po-stresové stavy
  • Nepravidelná strava a nepravidelný životní rytmus
  • Nedostatek spánku a odpočinku, klimbání během dne
  • Spánek s vysoko vystlanými polštáři
  • Těsně po lucidním snu (Lucidní sny jsou zvláštním typem snů, během nichž si daná osoba jasně uvědomuje, že sní. Tato skutečnost je pro tyto stavy zcela charakteristická a je tedy právě tím, čím se lucidní sny odlišují od běžných snů. Zjištění, že se naše vědomí nachází ve stavu snění, zatímco tělo spí, je totiž doslova odrazovým můstkem, jak k vědomému prožívání mnoha neobvyklých zážitků dle naší vlastní fantazie.)

Pokud nás zaskočí spánková paralýza, kterou si uvědomujeme, pak je vhodné zahýbat trochu očima nebo svalstvem tváře. Lidé se v takovém stavu nejčastěji soustředí na nohy a ruce, ale ty bývají paralýzou zcela ochromené. Pokud spánkovou paralýzu rozeznáte, zkuste zachovat klid, nepanikařte, v klidu vyčkejte, až stav sám pomine.

Legendy o spánkové paralýze

Spánková paralýza bývá někdy nazývána syndromem „staré čarodějnice“. Tento název vyplývá z toho, že lidé často vnímali přítomnost další, jakoby nadpřirozené bytosti v jejich blízkosti, a zároveň nepříjemné pocity dušení a tlaku na hrudníku. V Africe je spánková paralýza označována jako čarodějnice, která jezdí po zádech ochromeného. Čínská kultura hovoří o duchovi, který člověka tlačí do postele. Japonci užívají pro tento stav název kanashibari, znamená svázaný, či dokonce kovem upevněný. V Turecku se označuje karabasan – temný lis. Legendy hovoří o stvoření, které ve spánku napadá lidi a tlačí jim na hrudník a vyráží jim dech. V Řecku a na Kypru lidé věřili, že spánková paralýza nastává ve chvíli, kdy duch se zvířecí podobou se snaží oběti ukrást řeč nebo jí sedí na hrudníku a chce ji udusit. Tento duch se jmenoval „Mora“, což je podobný název, který se pro tento stav užívá na Islandu a to „Mara“. Ve Vietnamu přichází uprostřed noci „Šedý duch" a unáší oběti daleko za hory. V Zanzibaru se úděsný Popobawa přitiskne lidem ve spánku na hrudník tak, že křičí, aniž by vydali hlásku.   

Spánková paralýza a umění

noční můryDémoni přicházející v průběhu spánku a noci mučit nešťastníka jsou u umělců napříč stoletími známým jevem. Krom spánkové paralýzy jsou to i další spánkové obtíže, především noční děsy a noční můry. Typickým představitelem v umění, který trpíval spánkovou paralýzou, je Francisco Goya. Jeho příznaky byly typické. Vzbudil se ráno velmi brzo, s pocitem ochrnutí těla, koutkem oka viděl příchozí bytost. Dlouhá prodloužená jakoby klepetnatá černá ruka ho uchopila za tvář. Byl to strašný zážitek, Goya probraný z ochrnutí vyskočil nahoru ve zděšení a poté v uklidnění zjistil, že to byla jeho vlastní ruka. Spánkovou paralýzou a nočními děsy trpěl i nizozemský malíř a kreslíř Vincent van Gogh a švýcarský malíř Henry Fuseli, pravděpodobně i Hieronymus Bosch.  

Spánková paralýza a mystické zážitky

Stav, kdy se člověk nachází ve spánkové paralýze, je natolik zvláštní a netradiční, že bývá mnohdy lidmi, kteří jej zažili, spojován s nejrůznějšími běžné vědomí přesahujícími zážitky. Takovýto stav je obvykle doprovázen zrychlenou činností srdce, ztíženým dýcháním a pocitem hrůzy. Tento pocit děsu je stupňován tím, že ochrnutý si plně uvědomuje dění kolem sebe. Nejděsivějším příznakem spánkové paralýzy je pocit přítomnosti cizí osoby v místnosti. Nejdříve je to jen jakési tušení, posléze někdy bývá osobou stiženou spánkovou obrnou i spatřena. Její podoba se většinou liší od té lidské, bývá zvířecí, ďábelská nebo mimozemská. V takovémto stavu se velice často odehrávají i zážitky, které někteří lidé popisují jakožto únosy UFO.

Další poruchy spánku

Mezi nejrozšířenější spánkové poruchy patří:

  • Somniologie – mluvení ze spaní.
  • Somnambulismus – dochází k pohybům spícího (náměsíčnost). Člověk, který trpí somnambulismem, může vstát z lůžka, různě chodit po bytě nebo domě, hýbat a manipulovat s různými předměty, přitom má otevřené oči, dokáže se proto vyhýbat překážkám, ale nedokáže si uvědomovat důsledky svého chování a jednání, které by mohly nastat.
  • Insomnia – nespavost, „špatné spaní“. Projevuje se různě, např. časné probuzení, rychlé usnutí, krátký spánek, brzké probuzení, nebo porucha usínání, kdy člověk nemůže usnout (zejména v cizím prostředí), mělký noční spánek. Člověk, který se dobře nevyspal, je během dne celkově unavený, má špatnou, pesimistickou náladu.
  • Narkolepsie – chorobná spavost, opakující se nezvladatelné záchvaty ospalosti. Člověk, který trpí narkolepsií, je schopen usnout kdykoliv a kdekoliv. Narkoleptici usínají ve fázi REM, přeskakují fázi NON REM. Jedná se o velmi složitou poruchu, která ještě nebyla zcela objasněna.
  • Spánková apnoe – jedná se o dočasnou zástavu dechu ve spánku. U dospělých se projevuje chrápáním, ale u kojenců může způsobit smrt.
  • Noční děsy – nejčastější dětská porucha spánku. Dítě křičí ze spánku, je vyděšené, často vyběhne z postele, v šoku nepoznává lidi kolem sebe, snaží se dovolat pomoci. Teprve když se energicky probudí, uklidní se a opět uléhá a usíná. Příčiny této poruchy jsou různé, může jít o dřívější špatné zážitky, především rodinné problémy (hádky rodičů, ponižování dítěte apod.)

noční děsy

Spánková paralýza – zkušenosti   

Prožít tento stav je převážně velmi nepříjemným zážitkem. Ti, kteří ji zažívají opakovaně, mívají mnohdy i strach jít spát, neradi usínají sami, neradi spí na cizích místech. Co osoba stižená spánkovou obrnou zažívá, asi nejlépe pochopíme, když si přečteme příběhy některých z nich:

„Důvod toho, co se mi děje, jsem objevila teprve nedávno. Po mnoha letech, kdy jsem žila s pocitem, že jsem „mimo“ a že o tom nemůžu nikomu říct, aby si nemysleli, že jsem se zbláznila. Tyto stavy, které bych nejlépe popsala jako fyzické napadení velmi zlou bytostí, se děly asi jednou za půl roku, někdy i každou noc. Zážitek byl vždy velmi skutečný. Měla jsem dojem, že jsem vzhůru a při plném vědomí, ale paralyzovaná strachem. Někdy vás to tahá z postele, někdy naopak tlačí dolů, bouchá do zad, ramenou atd. Chcete křičet, ale nejde to, chcete utéct, ale nemůžete se ani pohnout. Teď, když vím, že jde v podstatě o (pro mě celkem překvapivě) běžné zážitky, už nemám takový strach. Příště už budu alespoň vědět, o co jde.“

„Tyto stavy zažívám už asi 15 let přibližně jednou za 3 měsíce. Začíná to vždy stejně. „Probudím se“ ve stejné poloze jako při usínání, všechno vidím jako ve skutečnosti i s detaily pokoje. Najednou přijde pocit, že nejsem v místnosti sama, intenzivně vnímám přítomnost někoho nebo „něčeho“ zlého a s jistotou vím, že mi „to“ chce ublížit. Může se i stát, že toto „zlo“ vidím v podobě stínu, a to už pak končí veškerá legrace. Začne hučení v uších a zvuky, které nejde přesně popsat (kdo zažil, ví) a pocit, jako by mě „něco“ začalo dusit, jakoby tlačit k posteli nebo odtáhnout pryč. V té chvíli přichází panika a uvědomění si totální paralýzy. Chci se bránit a křičet, ale nic z toho není možné. Ze začátku jsem se i bála jít spát, aby se zážitek neopakoval, ale postupem času jsem se tyto stavy naučila ovládat. Jakmile se blíží paralýza, nejde dělat vůbec nic jiného, než si pořád opakovat, že se vám nic nemůže stát, že to za pár sekund přejde a snažit se (i když je to velmi těžké) myslet na něco pozitivního. Čím víc se bráníte, tím je to intenzivnější a tím větší panika přichází. S totálně vyčerpávajícím podvědomým úsilím „to“ od sebe odehnat se probudíte, ale zachovat klid a být „nad věcí“ pomáhá skvěle. Hodně pomohlo i to, že jsem  se v různých diskuzích dočetla, že tyto stavy zažívá velká spousta lidí, i když se o tom na veřejnosti moc nemluví, protože pro ty, kteří nezažili, to může znít hodně divně.“

Jsou vám tyto zážitky povědomé? Příběhy těch, kteří mají tento zážitek za sebou, jsou si velmi podobné, a první takováto zkušenost vyděsí téměř každého. Předcházet těmto „stavům“ lze navozením klidného spánku, s čímž souvisí i dodržování zdravého životního stylu.

Jak přilákat klidný spánek?

  • Vyvětraná ložnice
  • Uklidňující barvy
  • Nejméně hodinu před spaním nepijte kávu ani čaj
  • Pro klidný spánek si před spaním dopřejte koupel s levandulí nebo jasmínem
  • Před spaním uvolněte mysl relaxací, meditací, odpočinkem – např. posezením u svíčky nebo vonné lampy
  • Pokud se Vám do dvaceti minut po ulehnutí nepodaří usnout, zkuste vstát a číst si něco příjemného, rozhodně ne dlouhou dobu čekat, až se spánek dostaví.

Máte i Vy děsivou zkušenost se spánkovou paralýzou? Podělte se s námi v diskuzi pod článkem, rozhodně v tom nejste sami!

Diskuse k článku

  • Maruška

    20:36 14. 9. 2020 0
    Když prožívám SP nemohu se hýbat ,křičet ,nic ,ale na štěstí nemám děsy .Jen prostě se nemohu hýbat ,a hůř se mi dýchá a někdy se orosím. Ze začátku jsem se snažila z tohoto stavu nějak "vytrhnout" ,ale nešlo to . Vždycky jsem si říkala "pohni se,pohni se !!!! " . A teď jsem se naučila ,že se soustředím na poslední koneček pravého ukazováčku a přemlouvám se ,až s ním lehce pohnu a pak už jde u ruka a "vytrhnu se " z toho .
  • Kristina

    15:39 1. 8. 2020 0
    Dneska se mi poprve zdálo to..nevěděla jsem co je realita a co je sen, měla jsem v hlavě zlo ( dabla) kterého jsem chtěla skrotit , vymýtala jsem ho..(zvláštní) měla jsem pak takový zvláštní pocity energie jakoby to bylo doopravdy..pak jsem se vratila zpátky k sobě, přítel spal vedle mě..P.S. Doopravdy jsem vzhůru asi nebyla, měla jsem úplný pocit jakoby mě něco kouslo do prstu, pak mi někdo něco naseptaval já neposlouchala chtěla jsem aby to skončilo už..ale nejzajímavější je já tom to, ze v tom snu mi bylo řečeno jméno doktora který mi muže pomoci..Jonathan Solan, pak jsem se snažila vzbudit oči se mi furt zavirali nemohla jsem se probudit a když sem před svyma očima hybala rukami tak jsem je neviděla
  • Kateřina 74

    19:12 8. 2. 2020 0
    Zdravím, Jakube,
    dnes jsem vložila svůj příspěvek ke SP a začala si pročítat diskuzi. Mám úplně husí kůži po přečtení toho vašeho, který je takřka stejný, jako se přihodil mi před cca 22 lety.Naštěstí už jsem (podle výzkumů) dospěla do věku, kdy se mi SP nevrátí.
  • Kateřina 74

    18:46 8. 2. 2020 0
    dnes jsem se poprvé dozvěděla o SP, kterou jsem zažila v době zkouškového období na studiích, a protože v té době mi zážitek připadal neuvěřitelný, moc jsem se s ním nesvěřovala. SP mě postihla, když jsem spala sama na kolejích nahoře na poschoďové posteli ; já jsem se probudila brzy nad ránem, hlavu jsem měla skloněnou jakoby dolů z postele, pak jsme se otočila na záda s tím, že ještě zavřu oči a zkusím znovu usnout, v té chvíli mi začalo pískat v uších.Byl to hlasitý dlouhý nepřetržitý a táhlý tón a vtom jsem před sebou uviděla tvář démona-jen hlavu bez těla, která se na mě šklebila a vlnila jakoby v rozčeřené hladině a začala opakovat dokola jedno a to samé:"vyvolávám tě".Pak najednou jakoby mě ten démon chtěl vytlačit z těla ven a cítila jsem jže opouštím své tělo a vznáším se ke stropu místnosti. v ten moment jsem si řekla, že tohle nechci, žuchla jsem jakoby zpět na postel, hlava démona zmizela, hučení v uších přestalo a mohla jsem otevřít oči.
    fakt hnus :-(
  • Hana

    06:54 27. 1. 2020 0
    Ano ,stává se mi to.Naposledy to bylo,když jsem spala u přítele. Nahmatala jsem v posteli cizí tělo.Cizi ruce se snažily mne vysoupnout z postele.Dusila jsem se,nešlo se nadechnout.Lezelo mi to na nohách.Chtela jsem vzbudit přítele,ale nešlo to.Pak se mi tu domnělou osobu podařilo srazit z postele,ale ve chvíli tam byla zpět.A zas mi to leželo na nohách.
    Stávalo se mi podobné velmi často.Kdyz to jde,spím s rozsvícení lampickou.Citim se bezpečněji před těmi démony.
  • Katrin24

    23:01 1. 10. 2019 +1
    Tak je dobrý vědět že to má více lidí jsem si říkala jestli nejsem nějaká divná... Dřív když jsem ještě nebydlela s pritelem jsem to měla třeba při usinani večer vždy jsem usinala a najednou jsem cítila přítomnost ještě někoho v pokoji.. Pak mě to začalo buď dusit nebo co koliv jiného zlého nic dobrého
  • Jaroslav_III

    15:15 30. 7. 2019 +1
    Dneska jsem ti opet prosel. Uz jsem si na to zvykl. Nicmene mam to trosku jine, nez tu ostatni popisuji.

    1. Ano, dusim se, ale necitim pritomnost druhe osoby.
    2. Strasnym zpusobem mi vari mozek. Po probuzeni mam extremni bolest hlavy a jsem opoceny jak prase na grilu.
    3. Pomaha mi, kdyz si uvedomim, ze jsem opet ve spankove paralyze. Takze uklidnim mysl, a snazim se ji uspat - do par minut jsem opet tuhy a nevim o nicem.
    4. To nejhorsi co mohu udelat je pravy opak. Snazit se probudit. Je to marny boj. Snazil jsem se kricet ze spani, snazil jsem se alespon lehce drknou rukou do partnerky, nebo se stipnout. Ale nic z toho. Akorat si clovek oddali stav spanku, ktery pak vyusti v probuzeni.
    5. Pro ty z vas, co tu pisi o mysterioznich vecech, tak i pro vas mam radu. Pomaha mi, kdyz si v SP predstavim, ze je nekde pobliz muj andel. (Mam takovou teorii, ze nad kazdou dusi je ochrana ruka na druhe strane). Takze se o to vice uklidnim, protoze muj andel je desnej rizek a cokoliv zlyho okolo me duse by roztrhal vejpul a vytrel by si s tim svuj astralni dvorek se zachodem.


    Jarda
  • Aneta

    00:50 15. 6. 2019 +1
    Zažila jsem podobný zážitek. Byla jsem si jistá, že nespím, nemohla jsem usnout z důvodu horka. Lehla jsem si tedy na břicho a po chvilce ke mně někdo přistoupil, zavrzlala podlaha, držel mě za podkolenní jamky a já se nemohla hnout, křičet ..jen jsem byla při vědomí a mohla jsem hýbat očima .. ..slyšela jsem strašidelné hučení a byla jsem k smrti vyděšená ..po chvilce to odeznělo a já už nechtela ani usnout. Byla jsem přesvědčená, že to byl duch, dokud jsem si nepřečetla o spánkové paralýze.
  • Pavel

    04:24 20. 3. 2019 0
    SP je velmi podobné (e.v.p) zážitkům. Postavy, hlasy a přitomnost zla.

    Před spaním vypněte zkrátka vše co vytváří bílý šum během spánku. Pokud máte malé děti doma vypínejte jim ty zvuky. Vytváříte tím jinak ideální podmínky k zážitkům, které k vám přichází.
  • Pavel Kovala

    00:18 20. 3. 2019 0
    Přesný popis evp. zážitků.
  • Lucie

    09:36 31. 1. 2019 -1
    Ahoj jsem;) napiš na email sefires@seznam.cz jestli chces;) Hezký den
  • Lucie

    09:31 31. 1. 2019 +1
    Take se mi to stalo. Pomodlete se třeba i během dne. Někdo to už psal a me to vždy pomohlo.
  • Lucie Marksová

    23:33 29. 1. 2019 0
    ... Chces - li do Ráje,projdi očistcem....

    ... Chces-li vstoupit do světlého-čistého a laskyplneho nekonečna Vesmíru, musíš projít temnou, hrůzu nahanejici branou...
  • Lucie Marksová

    23:22 29. 1. 2019 -1
    Ahoj Lucie... Jsi tu někde?
  • Lucie Marksová

    11:43 29. 1. 2019 0
    Mohou, ale co když nejsou?
    ..... Můžete mi prosím napsat, jestli jste v astrální cestování, udělal přes. ,, SP BRÁNU " nějaké pokroky?
    Už jako malá jsem si umělá ve snu uvědomit že spím a co má paměť sahá, tak jsem si ve zlém snů dokázala ricct:To nic, to se ti jen zdá, vzbud se. A vzbudit se. U SP je to ale jiné.... Mám různé zážitky.....jsou opravdu hruzostrasne.
    Že se tomu říká Spanková paralyza, vím od včera. Nikdy jsem po názvech nějak nepatrala.... Vždycky jsem věděla,-měla pocit, že je to začátek umění umět opustit své tělo a moci se podívat do jiných světu. Stejně tak, je pro mě, naprosto jasné spojeni s minulými životy, ale to se týká spíš těch snů, kdy si uvědomuji sebe samu v době spánku. Co se týká PS tam si nejsem zcela jistá. To zlo je cítit moc strašně.... Strážci by asi neměli být tolik cítit zlém. Víte říkám si, že pociťovat strach(z něčeho, někoho) je jedna věc. Cítit však přítomnost zlá, to je věc druhá.
    Ale možná máte pravdu a je to zkutecne úmyslně.... Člověk-DuseProjít očistcem,
  • Tereza

    22:05 10. 12. 2018 +3
    Také mám za sebou pár zážitků se SP (že něco takového existuje se dozvídám až teď). Pro mě to byl většinou zážitek, který jsem měla spojený s kontaktem s druhou stranou (duchové, démoni), takže info o SP tomu ubírá na mysterióznosti :) Nicméně pořád v tom vidím spojitost i díky jiným zkušenostem. A teď k jedné ze zkušeností, pro mě nejděsivější - zdál se mi sen, byl to takový průřez životem nějaké dívky, dle prostředí ze středověku, najednou skok a já se vznášela nad mou postelí, kde jsem viděla spát samu sebe (že by astrální cestování?) a vedle postele vidím sedět tmavou postavu, v tu chvíli další skok a jsem zpět ve svém těle a dívám se tváři v tvář té tmavé postavě - dívce ze snu, teď už značně nehezké, bledé a šklebící se..pamatuji si něco jako zápas, sápala se po mně, přetahovaly jsme se a když jsem se ze všeho dostala - plně se probudila, tak mi jen projelo hlavou - vyhrála jsem zápas o mé tělo. Před tímto zážitkem jsem několik dní prováděla takové duševní cvičení, promlouvala jsem k mému okolí (jiné sféře) s cílem rozvíjet šestý smysl ..a po tomto zážitku už nikdy více... věřím, že je něco mezi nebem a zemí, ale rozhodně není dobré to pokoušet.
  • Lukáš

    07:48 11. 10. 2018 0
    Já se tomu postavil. A jsou to čáry já křičel pojď a bez kouzel. Něco jsem položil velkou silou k zemi i 2 patrova postel se ne rozlomila a pak mě to poslalo zpět ale já se nevzdal
  • Marketa K.

    03:49 23. 8. 2018 +2
    ..usnula jsem po pul třetí a probudila se před treti..spala jsem chvilinku..Ležím na matraci jako normálně i teď. Najedno u mé matrace sedi bývalý přítel , místnosti je tma, což je jasné když je i venku tma..drží me za ruce, nebo ja jeho..divně se to prolíná..je to silné drženi..něco divneho mi povida s divnosti v hlase , zlý hlas..chce mi sahnout na nohu..občas se prolne jako obraz, jako když blbne televize..chci se probudit, protože vim, že asi spim..skrz oči vidim, že tu neni ale v jine realitě ho vidim..je to hnusný..snažím se hybat nejde to..skusim zakricet..ve snu kricim probud se a v realitě jsem slyšela hlasite zakňučení...snad neprobudim deti si rikam..spi u mě..sape se po mě vic s divnym výrazem a říká mi ať se sbalim a vypadnu..dostala jsem se konečně ven..brečela jsem..Ležím a mam rozsviceno..
  • Veronika

    16:15 31. 7. 2018 0
    Zdravím, já se spánkovou paralázou zkušenost nemám, ale přítel ano a to už od nějakých 9 let. Má to i několikrát za měsíc. Nevíte, u koho se tohle dá léčit? Nějaký psychoterapeut?
  • Lucie

    10:16 23. 7. 2018 +1
    Máte pravdu Tomáši
  • Lucie

    10:14 23. 7. 2018 0
    Tak to máš velmi pestre zážitky
  • Lucie

    10:12 23. 7. 2018 +4
    Dobrý den Všem. Vedecky vyzkum ohledne spankove paralyzy, ktery bych nechtela nijak znevazovat, je jiste zalozen na necich poznatcich a opravdu lidskou mysl ovlivnuje stres, spatny spanek, prepracovanost aj. Ale to jen faktor oslabujici lidskou mysl, aby byla vice ovlivnitelna pro něco co už vědci nemůžou jen tak prokázat. .Samo o sobe toto nezpusobuje to cemu vedci rikaji spánkova paralyza. Rada bych se podělila o sve poznatky z 22lete zkušenosti se spánkovou paralyzou a jinými jevy v oblasti psychologie, parapsychologie , demonologie, zkušenosti z duchy. Kvantovou psychologii, telepatií,časoprostorem aj....Nikomu nic nenutím , VŠE se nejprve snažím logicky vysvětlit ovšem nebudu Vam lhát, že neexistují i věci mezi nebem a zemí , ktere mají sva pravidla a hranice. Kdybych mohla pomoci alespoň jednomu člověku ..budu mít radost . Pokud by jste chteli pomoci nebo si popovidat Napište na email sefires@seznam.cz a mužem si vyměnit telef.čísla v případe vetsiho zájmu. Mějte se krásně .
  • Lucie

    09:53 23. 7. 2018 0
    Mela by jste věřit v nadprirozeno. Stalo se mi totéž. A žádna halucinace to není.
  • Jana

    09:45 23. 7. 2018 0
    Vidíte duchy .Mám to samé.
  • Lucie

    09:41 23. 7. 2018 0
    Práškem to určite nebylo
  • Lucie

    09:28 23. 7. 2018 0
    Rada bych Ti pomohla pokud mas porad stejny problém. Pokud chceš napiš mi na email sefires@seznam.cz
  • Lucie

    09:25 23. 7. 2018 0
    Ale Vy jste našla časoprostorovou smyčku.Tim nejste blazen, ale naopak.
  • Lucie

    09:17 23. 7. 2018 0
    Znám to. Pokud máte v místnosti zrcadlo, ktere je naproti vaši posteli tak ho zakryjte když jdete spat.Je to brána do našeho světa .Jste zřejmý citliva osoba s sirokym podvedomim a proto se Vas tyto věci muzou stát.
  • Lucie

    09:11 23. 7. 2018 +1
    Souhlasim. Modlitba pomáhá.Nebo volani Andělicka strážnícka co známe z dětství. Pomůže Vás to se vzbudit i když to chvíli potrvá. Každopádně jak říkáš Já ...nejde o poruchu, ale o napadení jinými bytostmi v době kdy člověk spí.
  • Lucie

    09:03 23. 7. 2018 -1
    Dobrý den, mám stejnou zkušenost i když jiný průběh. 22let se zabývám studií těchto a jiných věcí a doktorům věřim tak na 50% už jen z toho důvodu , že vse strkají do oblasti vědy a toto opravdu nemá s vědou nic společného.Pokud Vaše potíže přetrvávají klidne mi napište a můžeme si o tom popovídat. Přeji krásný den.
  • Miš ka

    18:01 27. 6. 2018 +1
    Mě je 13 let a dnes ráno se mi to stalo taky od 22:00 do 4:00 pokaždé jsem se vzbudila a zdál se mi 3-4× jiný horrorový sen nic si nepamatuju jenom poslední sen. Mě se v tom posledním snů zdálo že jsem měla vedle sebe mou kamarádku s kterou se známe už od 1 roku, bylo to tak že jsme byly před zrcadlem a koukali jsme do toho zrcadla jestli za náma nic není já se zeptala jestli tam nic není a ona odpověděla: ne není tu lili( Liliana) já řekla at neříká to jméno nebo se zjeví, a bylo to tak šla jsem od kamarádky kousek dál a tam na mě čekal za rohem nějaký démon černý malý který mě skočil s začal tahat za nohu. Nevím proč ale najednou ta kamarádka se zjevila u mě a já jí zkoušela vzbudit za tím co mi ten démon držel pevne tu nohu. Naštěstí jsem se vzbudila ve 4 rano. PS: byla jsem unavená a ještě než se mi to zdálo tak jsem se nemohla pohnout nic ani křičet nešlo já jsem se hrozně bála
  • Eva

    03:24 22. 6. 2018 -2
    Pokud se vam to deje takto casto, zvazila bych moznosti prace, kde nebudete pracovat na smeny. Nepravidelny spanek tyto stavy dokaze podporit. Zajdete si k lekari, ktery vas muze vysetrit, jestli to nejsou priznaky jinych problemu, a take vam muze treba napsat posudek, kdyby byl treba. Urcite bych zacla pokusem zpravidelnit si rezim a k tomu prace na smeny rozhodne neprispiva. Drzim palce.
  • Káně

    22:44 13. 6. 2018 +3
    SP jsem prožila několikrát v životě, naposledy asi před hodinou. Na chvíli jsem usnula, zdál se mi sen, jehož podstata byla, že sedím s někým ve tmavém domě u kulatého stolu, mluvíme spolu, ale nějaké moje slovo najednou způsobí, že se zdi spadne kalendář, poté mě něco uchopí do náruče a nese tím tmavým domem do jiné místnosti. Celou dobu jsem křičela a snažila se vzbudit, ale tělo nereagovalo. Nevím, zda to s tím souvisí, ale před dvěma dny jsem se ráno probudila a v levé spodní části břicha mám tři škrábance asi 2 milimetry dlouhé, od nehtů to není, je to silnější než od nehtů. Asi 1,5 měsíce zpátky jsem měla to samé na pravé straně, akorát těch škárbanců bylo pět. Nemáte někdo zkušenost?
  • Tereza

    22:50 10. 6. 2018 +3
    Poprvé jsem svoji spánkovou paralyzu zažila v 15 letech , v té době jsem ještě neměla tušení o co jde. Slyšela jsem hlasité dupání z chodby a najednou taková rána která zněla jako když se rozráží dveře u mě v pokoji a bouchnou o stěnu, usínala jsem z rukou a kolenem z pod peřiny a přesně za tyhle části mě něco chytlo a pevně škrtilo a do toho se mi v hlavě ozýval hlas mého táty který na mě křičel , nadával , slova už si nepamatuji (můj táta mě mimochodem nikdy netýral ;) ) chtěla jsem křičet , pohnout se , utéct ale nemohla jsem vůbec nic , až když všechno odeznělo vyskočila jsem z postele a půl hodiny brečela , nemohla jsem tak dvě hodiny usnout . Od té doby jsem se bála usínat a musela jsem mít rozsvíceno jinak jsem neusnula. O spánkové paralýze jsem se dozvěděla až 5 let poté takže podruhé co mě zase překvapila jsem po probuzení neměla takový strach ale byl to nepříjemný zážitek , měla jsem v té době špatně období , byla jsme věčně ve stresu takže se to nějak projevit muselo. Druhá paralýza probíhala takto, z ničeho nic mi na hrudník sednul můj bývalý přítel a začal mě škrtit a hnusně a sprosté mi nadávat , chtěla jsem se s ním prát a bránit se opět jsem nemohla vůbec nic, křičet ani se pohnout vzbudila jsem i přítele protože s probuzením ze spánkové paralýzi jsem u toho zároveň řvala tak že jsem ho vzbudila. Halucinace ve spánkové paralýze probíhá každému všelijak, já nikdy naštěstí neviděla žádnou hnusnou postavu , při první jsem slyšela jen hlasy a při druhé mého bývalého přítele .
  • Veyrona

    23:32 29. 5. 2018 +1
    Jednou, uz je to pár chvil zpátky, jsem něco podobného zažila. Akorát s trochu jiným průběhem. Bylo to ve dne. Zdřímla jsem si na pohovce a při probouzení jsem se opravdu nemohla hnout, jenže ani otevřít oči. To se ještě dalo snést. Ovšem ten pocit, ty emoce, nekontrolovatelný chaos, a tak prudký nárůst cizí energie, cítila jsem, že mě něco chtělo ovládnout. Nic a nikoho jsem neviděla, jen tmu. Byla jsem si však jistá, že se mě snažilo něco posednout a dalo mi velkou námahu se toho svou vůlí zbavit, i když to trvalo jen pár vteřin, připadalo mi to jako věčnost.
  • Mirka Kohoutková

    18:24 13. 5. 2018 +2
    Dobrý den. Dnes jsem zažila něco nepopsatelneho. Zřejmě jsem zažila SP. Bylo to tak šílené, že už to nikdy nechci zažít. Usinala jsem a najednou jsem slyšela jak se v ložnici otevřeli dveře a také jsem slyšela ťapoty po podlaze. Šlo to až k posteli a začalo mi to zlehka stahovat deku a šátralo to pod dekou kde jsem měla schovanou ruku a nohu. Najednou mě to začalo tahat z postele. Vím jen to, že jsem chtěla strašně moc křičet, ale nešlo mi to. Nemohla jsem dýchat. Myslím si že jsem i koala nohama a bránila jsem se. Ale byla jsem celá stuhlá. Druhou rukou jsem bouchala do zdi. Až když to přestalo tak jsem si sedla na postel a mohla jsem křičet. Bylo to tak hrozný, že se bojím znova usnout. Poradí mi někdo co s tím?
  • Mirnejsi priznaky

    06:59 23. 3. 2018 +3
    To ja mam tedy o hodne slabsi priznaky. Deje se mi to opakovane ale ze bych citil zlo nebo to co tady vy popisujete to ne. Proste se mi zda sen a najednou prijde v tom snu nejaka situace (vetsinou to je teda spise hnusny sen) byva zla nebo trapna ze ktere se nemuzu dostat jelikoz se nemuzu uz v tom snu hybat a nejakou dobu jsem porad v tom snu. Pote se jakoby probudim lezim v posteli a koukam vsude kolem sebe ale zadne zlo jak popisujete vy necitim proste jen koukam uvedomuji si ze jsem vzhuru a uvedomuji si ze se nemuzu pohnout proto se vetsinou soustredim na “vyskoceni z postele” a to se mi taky za cca 2 minutky podari.
  • x

    19:32 22. 3. 2018 +2
    více než ochranu je třeba řešit vyhnání přízraku
  • Martin

    13:16 22. 3. 2018 +1
    Jinak, dal jsem do kupy rychly souhrn mojich poznatku:
    Shromazdeni logickych poznatku o spankove paralyze:
    Cerne prizraky-symtomy
    Paralyza celeho tela za jasneho vedomi
    Dotycny citi pritomnost zla
    Prizrak se patrne zivi jeho strachem
    Prizrak muze patrne castecne ovlivnit navozeni paralyzy
    Zvuky-dychani ktere pripomina zvuky z kyslikoveho pristroje, ale i dalsi
    Řeč-telepaticka, naprosto srozumintelna
    Prizrak jako by pohlcoval svetlo, nekdy mu sviti cervene oci a nevypada prilis jako normalni lidska postava, je to vyzablejsi jasne ohraniceny stin.
    Prizrak ceka u postele, nebo vas zacne skrtit.

    Pri vystupu z tela je clovek napojeny na energetickou snuru k telu.
    V tele se navozuje urcity stav hormonalni cinnosti, ale ten neni pricinou techto zazitku, pouze jeho nasledkem. Mozne je, ze to souvisi i s krevnim obehem. Nasledkem zazitku muze dojit ke chvilkovemu zbeleni tela. Byly popsany pripady, kdy se stejna vec dela vice lidem naraz, coz logicky vylucuje halucinace, tak jak je chape vedecka verejnost.
    Je tu dalsi škála nepříjmnych vjemu, z 99 procent se jedna o velmi negativni zalezitosti.
    Lide z celeho sveta popisuji ty same cerne postavy a to i ve starsich dobach.
    Pekelne prizraky jsou popisovany prave takto. Napriklad pri vrazde Bretislava II. Kosmas ve sve kronice pise, ze mstitel, ktery dostihne a usmrti vraha praví “Do černých pekelných stínů teď odejdeš”. Coz uvadim, jen jako paraelu, ktere by si asi jinak nikdo nevsiml a kterou neni mozne jen tak opominout. V americe se tento fenomen oznacuje prave terminem “shadow man”, tedy stinovy muz. Kazda kultura ma pro tento fenomen nejake jmeno.
    Jak se branit:
    Modlidba, Jezisovo jmeno, vzdor prizraku, mene vhodny je nejaky dalsi ochrance, ale take muze pomoct.
    Osobne jsem pouzil kombinaci posledni a predposledni moznosti obrany a zafungovalo to tak, ze uz ke me neprichazeji alespon ty cerne postavy. Zbyvajici moznosti jeste vyzkousim.


  • Názor

    10:14 22. 3. 2018 -1
    Zkuste si vytvořit ochranné vajíčko. Najdete na webu. Mě to pomáhá :o)
  • Martin

    22:23 21. 3. 2018 +4
    S paralyzou mam bohate zkusenosti. Nejhorsi jsou cerne prizraky ve vasem pokoji, nekdy na vas jen ziraji, jindy vas skrti a dusi, stalo se mi, ze me neco prikazovali. Dvakrat jsem videl ussknutou hlavu se vsema krasnyma detailama. Vzdycky citim nepopsatelne zlo a strach ktery by se dal krajet. Jednou jsem se vzbudil s odkrvenyma rukama bilyma jak krida, od te doby vim co znamena prislovi, ze mel takovy strach, ze by se v nem ani krve nedorezal. Pres tyto pocity se me jednou podarilo vystoupit z tela a jit k prizraku (naprosto cerna postava s rudyma ocima), ktery mi prikazoval at se okamzite vratim zpet do postele a ustupoval prede mnou do rohu mistnosti. Od te doby tyhle cerny zmrdi za mnou uz neprisli, je dobre se jim postavit, ikdyz paralyza pretrvava s pocitem zla v mistnosti, ale uz jen velmi zridka. Jezise Krista zkusim.
  • Tom

    22:36 18. 3. 2018 +3
    už jsem to tu psal mnohokrát, rád to opět zopakuji. Stačí během těchto stavů říct (nebo pomyslet): "Ve jménu Ježíše Krista, mého Pána a Spasitele, nařizuji ti odejdi a už se sem nikdy nevracej." Jedná se o tzv. autoexorcismus, který narozdíl od exorcismu třetích osob a věcí je bezpečný. Moc nad tím nepřemýšlejte, jestli jste či nejste věřící. Toto vám pomůže. Uvidíte.
  • E.Polakova

    22:09 18. 3. 2018 +2
    Mě se tohle stává ob den. Když usnu přes den a hlavně po každé noční směně, ale večer to mám taky. Nenávidím tyhle stavy. Děsí mě to, nerozeznávam sen od reality, dokonce se mi stalo, myslím dvakrát, že jsem nedokázala dýchat. Nikdy nedokážu rozeznat to co se kolem mě deje, všechno mi přijde jako reálné, protože vím ze teď jsem se probudila, ale takhle se během těchto stavím probudím třeba 4x a pokaždý je to jen probuzení ve snu a ve chvíli kdy se probudím doopravdy, jsem vyděšená, nehybná a nemám chuť vstát ani znovu usnout. Ke konci paralýzy mám vždy sen, že mě neidentifikovatelná postava chytí za nohy a točí se mnou dokola, aniž bych se tomu mohla bránit, pak mě dá zpět do postele a hned mě z ní schodi. Jinak během paralýzy se mi vždy zdají jen hnusné věci, nikdy nic hezkého. Chci se toho zbavit, ale nejde mi to, nikdo mi to nevěří, že se to děje, ale pro mě je to traumatizující a bojím se usínat...
  • Hanka

    07:36 15. 3. 2018 +2
    Zdravím, máte pravdu, modlitba 100% pomůže a jednou se mi zdálo, jak mi nějaký hodný kluk ( asi anděl) vysvětluje právě Vámi popisovaný autoexorcismus, který se dá použít i v jiných případech napadení zlem, můžu potvrdit, že to funguje!
  • Hana

    22:37 14. 3. 2018 +2
    Ahoj, taky se mi to párkrát stalo, jednou mě "to" dokonce nadzvedlo asi metr nad postel, někdy před pár dny znehybnělo, zalehlo a dusilo. Halucinace, zrakové i zvukové, brnění, třes. Teď už vím jak s tím bojovat, během jedné motlitby( v duchu) Otčenáš a Zdrávas to zmizí, pak ještě párkrát nahlas, aby se to nevrátilo a jít spát k manželovi, ať si klidně chrápe
  • Hana

    22:22 14. 3. 2018 +1
    A
  • Jaroslav

    10:24 28. 2. 2018 -1
    Spánkovou paralýzu jsem jednou zažil a byl to děsivý zážitek. Už nikdy více, doufám!!!
  • Elenya

    15:22 27. 2. 2018 0
    Jsem si jistá, že to, co dodnes straší mou mysl byla určitě spánková paralýza.
    Ani už netuším, jak je to dlouho, ale několik let určitě. Šla jsem spát a během chvíle se zase probudila, tělo prohnuté v křeči, ústa bolestivě rozevřená do němého výkřiku, oči vypoulené jako umrlec. Ještě si živě pamatuji, jak můj dech byl těžší a těší, až z toho nakonec přišlo dušení. Mé tělo připomínalo jeden veliký balvan, se kterým nešlo pohnout a potom...ten stín u dveří, co byl blíž a blíž. Nejdříve se jen díval, pak do mě bušil, jindy zase tahal ven z postele. Vypadalo to všechno tak skutečné....Ačkoliv se mi to stalo jenom jednou, byl to jeden z nejděsivějších zážitků, jaké jsem kdy zažila...
  • Veronika Vavrova

    02:42 22. 2. 2018 +3
    Dobrý den, nevím, zda se jedná o SP, ale ráda bych se svěřila se svým dnešním příšerným zážitkem. Po dobré večeři s kamarádem a nějaké skleničce vína jsem upadla do něčeho, co bych popsala jako bdělé spaní. Zničehonic jsem se ocitla na Titanicu a prožila tak asi 2 hodiny příšerného utrpení všech těch umírajících lidí. Byla jsem tam s nimi, ale nikdo mě neviděl, cítila jsem chlad z oceánu a šílenou bolest všech těch umírajících. Kamarád mi potom říkal, že se mě snažil dostat zpátky, ale nebylo to možné, prý jsem byla někde strašlivě daleko. Plakala jsem pak a cítila ten nepopsatelný smutek. Než jsem si přečetla o SP, myslela jsem, že mi regulérně hráblo z toho vína nebo že jsem fakt nalezla časoprostorovou smyčku. Bylo to něco tak reálného. Věděla jsem, že jsem v bytě a zároveň jsem byla na té lodi a cítila to tak skutečně. Ještě teď mě to nesmírně děsí a bojím se usnout....
  • Jana Prokešová

    20:51 9. 2. 2018 +2
    Zdravím,
    Jsem moc ráda, že nejsem sama, kdo tento problém má. Mně osobně se to zatím stalo dvakrát, poprvé asi rok a půl zpátky a podruhé dnes. Poprvé jsem spala u kamarádky, jejíž byt je naproti bytu mojí babičky, která v něm zemřela. Asi kolem druhé hodiny v noci jsem spadla to fáze, kdy jsem nevěděla jestli jsem ještě vzhůru, jestli se mi to zdá nebo jestli je to polospanek. Najednou jsem slyšela, jakoby někdo šeptal moje jméno asi třikrát po sobě. Chtěla jsem zavolat na kamaradku ať mi pomůže, ale nemohla jsem ze sebe vydat ani hlasku, nemohla jsem se vůbec hýbat ani dýchat a popadla mě panická hrůza. Chvilku jsem se snažila řvát a najednou to všechno přestalo a já jsem opravdu zavolala, kamaradka se probudila a bylo vše v pohodě. To jsem ještě nevěděla, co je to zač, takže jsem skoro i začala věřit tomu, že na mě volala babička..
    Dnes se mi jen ráno stalo, že jsem měla pocit, že je v mé posteli můj přítel, ale věděla jsem že tam není a snažila jsem se ho dostat pryč a mluvit na něj, ale nešlo to..
    Je to hrozný zážitek a doufám že se mi to nebude stávat častěji.
  • Anna

    15:44 6. 2. 2018 0
    Vidíte věci jak doopravdy jsou, nebo jste ještě ve fázi hledání a rozpomínání? Ráda bych si promluvila s někým, kdo pochopil, že tento svět není jen hmota.
  • Radim

    18:25 27. 1. 2018 +3
    Zdravím,
    jsem rád, že jsem narazil na tento článek. Netušil jsem, že se tohle běžně stává. Mám zkušenost cca rok nebo dva zpětně. Myslím, že jsem tenkrát žádnou bolest necítil, zvuky jsem také neslyšel. Jen jsem ležel nehybně na zádech, kolem postele několik černých-tmavých postav v hábytech. Nade mnou se nakláněl nějaký tmavý stín. Myslím, že později dostal tvar možná ženy,nevím, připadalo mi, že má dlouhé černé vlasy. Cítil jsem, že si chce lehnout do mého těla a asi by to byla možná i pro mě konečná, byl to velmi zvláštní pocit. Křičet nešlo, ale mohl jsem ji zdělit, že své tělo ji nedám. Pak to celé skončilo. Uvědomuji si, že jsem viděl z okna na střeše sníh a seděl tam černý pták. Zvláštní, protože se mi tahle příhoda stala v jiném ročním období. Celkově se mi tahle skutečnost stala dvě noci za sebou, možná ta druhá noc byla i o něco horší než ta předešlá. Po té jsem se i já obrátil na naše strážný andělé, o pomoc a ochranu. Od té doby mám klid a doufám, že bude i nadále. Celou tuhle skutečnost mi připomněl někdo tím, že mi vyprávěl o filmu se stejným nebo podobným námětem. Podíval jsem se na něj a fakt síla, vím, jak tohoto démona pojmenovat. Film se jmenuje Slumber z roku 2017. Díky tomu filmu jsem našel Vaše příspěvky a možnost podělit se o svou zkušenost.
  • Jana

    18:42 18. 1. 2018 +2
    Mám také ty samé zkušenosti z SP už od 25ti let, nyní je mi 44 a nezmizelo to. Někdy se to stane jednou za půl roku, někdy 3x do měsíce a i 4x za jednu noc. Co jsem zjišťovala na internetu, je to hodně způsobeno stresem a špatným stravováním. Mám úplně stejné pocity, jako ostatní, úplná paralýza, hučení v uších, dotýká se mě cizí osoba, mačká mi ruce, lehá mi na hrudník a ze začátku se i ,,debilně" smála. Opravdu pomáhá jen mrkání očí, ničím jiným stejně hýbat nemůžete, pak, když už můžete vstát, otevřít si okno, pustit čerstvý vzduch a projít se po bytě. Můj partner o tom ví, co se mi děje, tak mě vždycky drží za ruku, nebo mě objímá a já pak podvědomě vím, že ten ,,zloduch" na mě nemůže a pak teprve usnu. Ale musím vždy partnera vzbudit, říct mu, že už je to tu zase a on mi pak může pomoci. Nikdy nevím, kdy to přijde.
  • Petr

    06:51 16. 1. 2018 +2
    Příkládám svůj zážitek, SP jsem poprvé zažil v nemocnici, kdy jsem urychleně vyběhl za sestřičkou, že v tom pokoji nadále spát nechci, řekl jsem si, že jsem asi zažil něco zvláštního a hodil jsem to za hlavu, bylo to v podobě hlasitě nepříjemně šeptající bytosti ležící za mými zády.Později se mi to začalo stávat znova, v podobě hluboké toniny a mnohdy vysokou postavou stojící vedle mojí postele, myslel jsem že mi asi hráblo nebo mám prostě jen nějaký "dar". Když jsem před lety zjistil že jde o běžný jev zažívaný jak píšete každým 10tým člověkem, velice se mi ulevilo.
  • Petr

    06:51 16. 1. 2018 0
    Příkládám svůj zážitek, SP jsem poprvé zažil v nemocnici, kdy jsem urychleně vyběhl za sestřičkou, že v tom pokoji nadále spát nechci, řekl jsem si, že jsem asi zažil něco zvláštního a hodil jsem to za hlavu, bylo to v podobě hlasitě nepříjemně šeptající bytosti ležící za mými zády.Později se mi to začalo stávat znova, v podobě hluboké toniny a mnohdy vysokou postavou stojící vedle mojí postele, myslel jsem že mi asi hráblo nebo mám prostě jen nějaký "dar". Když jsem před lety zjistil že jde o běžný jev zažívaný jak píšete každým 10tým člověkem, velice se mi ulevilo.
  • Petra

    20:44 12. 1. 2018 0
    Ahoj... Je mi 15 a už po 2 se mi zdál jeden a ten samý sen, akorát jsem vždy někde jinde....v tom sni se mi zdál, že spím a nemohu se probudit, mohu se hýbat, křičím, ale nikdo mě neslyší, ani já sama sebe neslyším. V tom snu se probudím, ale je to jako bych byla strašně unavená a opět usínám, ale doopravdy se nemohu probudit.. Hrozně mě to děsí a bojím se, že s už neprobudím... Normálně slyším lidi, kteří byly se mnou v místnosti, když jsem usínala, ale já se nemohu probudit... Mohl by jste mi prosím někdo říct, co by to mohlo znamenat nebo co se to děje? Děkuji za odpověď
  • Anežka

    19:18 14. 12. 2017 +2
    SP prožívám někdy jednou za půl roku, něldy třeba 3 týdny po sobě. Momentálně je mi 13. Když se mi to stalo poprvé, začalo to ve snu. O pojmenování těchto snů lucidními jsem doposud nevěděla a myslela jsem si, že mám jen já sama takové divné sny. Nikdo mě nikdy nepochopil. No tedy začalo to lucidím snem ve kterém jsem poté viděla už jen zrnito šedou barvu a zvláštní nevysvětlitelné zvuky a hlasy. Najednou jsem se “probudila” , byla jsem na zádech a koukala se do stropu. Zvuky jsem slyšela stále a začalo se mi hůře dýchat. Také mi začalo neuvěřitelně třeštit v hlavě a v tu chvíli jsem si myslela, že opravdu umírám. Nemohla jsem se pohnout. Chtěla jsem zakřičet aby o mém stavu věděli kamarádky, které semnou byly v pokoji. Ale všechny spaly. Ten pocit nemoci se pohnout je opravdu ostrašující. Vše sknočilo tím, že se mi před obličejem zjevil obličej úplně neznámého muže. Většině lidí trpící spánkovou paralízou se zjevují všelijaké stíny bytostí, barvy, ale mě se zjevil zcela rozpoznatelný obličej. Tato paralíza trvala cca 3 min a poté odezněla. Mě osobně spánkové paralízy nástávají ráno a ne vždy po lucidních snech. Několikrát se mi stane, že ve snu vnímám dotyk někoho jiného a ve SP dotyk stále cítím, ale spíše se z dotyku stane tlačení na ramenou. Je to opravdu ostrašující strach
  • Kateřina

    03:09 25. 11. 2017 +2
    Ahoj. Je mi 27 let a SP trpím už pátý rok. Objevuje se to jednou za půl roku někdy několikrát do měsíce,jak kdy. Když jsem SP zažila poprvé,hlídala jsem kamarádce syna a spala u ní. Najednou jsem se v noci vzbudila,uslyšela že někdo bere za kliku a otvírá dveře do pokoje. Pak už byly slyšet jen tři kroky na podlaze a v tu ránu jsem se neuměla pohnou,křičet nic. Od další SP vždy vnímám dech někoho jiného v místnosti i když vím že tam jsem jen já. Vidím jak se otvírají dveře do ložnice (že strachu už je preventivně zamykám) něco mne pozoruje a pak na mne skočí a tlaci mě do postele. Vždy přijde nával horka,pocit že nemůžu dýchat. Nevím jak dlouho to trvá ale je to pro mne nekonečná doba. Stále si snažím opakovat že to není skutečnost že se musím vzbudit. Když se SP začla objevovat i několikrát po sobě během jedné noci,vždy mi pomohlo vstát a projít se po bytě. Každou noc uleham se strachem ze to zase přijde. Když SP přijde ležím na zádech a ve většině případech jsem sama doma. Opravdu mě to děsí. Po přečtení vašich zážitků a zjištění že v tom nejsem sama se mi snad trochu uleví. Opravdu bych tohle nepřála zažít ani největšímu nepříteli.
  • Anna Paterová

    06:39 2. 11. 2017 -1
    Vaše rada mi zní opravdu srozumitelná a ráda se jí budu řídit. Budu už vědět, že v tomto případě nemá smysl plýtvat "slovy" a spíše se plně soustředit na konkrétní a účinnou pomoc. Děkuji *Anna*
  • Tom

    21:05 1. 11. 2017 0
    není třeba znát mnoho modliteb. Tady má obrovskou moc pouhé jméno - Ježíš Kristus. Démoni z něho mají obrovský respekt a panickou hrůzu. To je tak velká věc, kterou lidé ani netuší. ...,jinak nemá asi smysl vzývat anděly, protože ti jsou podřízeni výhradně Bohu a poslouchají jen jeho příkazy. Ti andělé, kteří žijou svým životem, jsou obvykle padlí. Pokud chcete pomoc andělů, proste Boha, ať vám je sešle, neproste ale anděly....
  • Anna Paterová

    06:49 1. 11. 2017 +1
    Moc vám děkuji za reakci...a máte naprostou pravdu, také jsem při svých pokusech - oslovovat v duchu anděle, Boha atd. selhávala, nebo spíše trvalo "dlouho" než byly prosby vyslyšeny.Když jsem začala odříkávát Otčenáš a Pane Ježíši....odešlo "to" mnohem rychleji.Ale podprahově se v hloubi duše bojím, kdy to zase přijde.....***
  • Tom

    20:11 31. 10. 2017 -1
    můžete se modlit způsobem prosby k Bohu. V tomto případě je ale lepší autoexorcismus, tedy jednoznačný rozkaz Zlu: " ve jménu Ježíše Krista ti nařizuji odejdi a už se nikdy nevracej!" Zlo nemá jinou možnost než zmizet
  • Anna Paterová

    11:05 31. 10. 2017 +1
    Až včera jsem "náhodou" objevila video, které bylo původně odvysílané na ZOOM. Aniž bych do té doby, měla ponětí o tom, že to co dlouhé roky zažívám, se opravdu děje, že to není jen má "divná zkušenost" - jsem "to" nazývala divnou paralýzou...a včera čtu, že se to skutečně nazývá snovou paralýzou. Já mám navíc bohužel navíc tu zkušenost, že jsem byla v devatenácti letech skutečně kvadruplegikem, o to hůře prožívám tyhle děsné stavy - i když už kvadruplegik v současné době nejsem.Chci tím jen říct, že stav do kterého se i já dostávám, je pro mne navíc tím "kostlivcem ze skříně" a znám tak dobře ten stav nehybnosti.
    U mne to mám odpozorované sice trochu jinak, než většina z vás tady popisuje, ale v podstatě jde o totéž. Chodívám si kvůli bolestem odpoledne lehnout a někdy i usínám. Probouzí mne pořád stejný signál, tím je jakoby "proud" celým tělem a já už vím, že je zle. Usínám většinou na boku, ruce položené ve výši očí na polštáři. Otevřu v momentě oči a ty jsou jediné, které v tu chvíli naplno fungují. To "cosi" slyším našlapovat, různě se zastavovat a já vnímám, že se "to" na mne upřeně dívá.Vím, že stojí vždy tak, abych ho nemohla vidět.Rozumím tomu dnes tak, že "to" dobře ví, že se nemohu pohnout, nemohu ani křičet, chybí i mimika v tváři. Tohle všechno naplno vnímám a děsím se, že jednou to spatřím. Modlím se, pozoruji své ruce a moc chci, aby se pohnuly, všechno plně koriguji mozkem, ale nic z toho nemůžu. Před asi pěti lety, tahle SP měla jiný průběh. Když jsem ležela na boku, zaslechla jsem jak za mnou zašustila přikrývka a to cosi mne zezadu pevně stisklo v oblasti bederní páteře a já pomalu nemohla dýchat. Tohle se mi dělo tak dlouho, dokud jsem se modlením nevymanila z pevného stisku a nezačala se znovu hýbat.Bůhví zda-li bych tuto zkušenost, nemohla dát do souvislosti s reálem...ve skutečnosti mám po sedmé operaci páteře ( dvakrát bederní), zbytek krční. Tolik jsem se snažila, sama najít nějaké logické vysvětlení....ale bohužel, se mi to děje pořád. Až tady vaše příběhy, mne trochu zklidnily...že v tom nejsem sama*Anna*
  • Majkl

    21:19 30. 10. 2017 -1
    Mne pomohlo odstranit polstare na gauci, kdyz usinam u televize. A pokud se mi to nekdy stane, tak se snazim uklidnit a otocit se na bok a to lo chvili zabere.
  • Petra Nová

    11:02 27. 10. 2017 +3
    Po přečtení většiny příspěvků, patřím k těm, kteří jsou paralyzováni nehybností a nemožností křičet o pomoc.
    Několikrát se mi stalo, že se vzbudím, nemohu se hýbat, nemohu popadnout dech a náskedně křičet o pomoc. Když spatřím jakoby tmavé černé stýny - postavy v hábytech, něco jako burky. V jejich přítomnosti cítím bolest, potím se, vím, že se musím vzbudit. Zajímavé je, že v tomto stavu přemýšlíte jak se z toho dostat nebo se toho zbavit. Takže jsem také zkusila se modlit otčenáš a myslím, že to pak pominulo... Naštěstí to nemívám tak často. Kdyby mě chtěl někdo kontaktovat a probrat své zkušenosti. Budu ráda. marulinka3@seznam.cz
  • Šárka

    12:53 24. 10. 2017 0
    Ahoj všem , mám taky takovou špatnou zkušenost když jsem šla spát po dvanácté v noci tak vím že spím zároveň koukám u okna stojí tmavá postava a kouá na mě najednou uplně cosi mi zaráží do postele popadla mě panika přítel spal v klidu vedle mně a ještěže byl při mě když na mě ta tmavá postava mluvila lezla na mě snažila sem křičet pusa mi nešla odevřít tak jsem vydávala zvuky jak když má ruku někdo na ústech a snaží řvát přitel mě chytil za ruku třásl semnou až jsem byla vzbuzená a ubrečená co to bylo???Nepřeji nikomu....navíc jsem zjistila že mi to dělá když ležím na zádech.... A když máme v baráku velkého černého pavouka.Je vněm snad zlo je fakt děsivej.A za druhé dcera měla ten samí buď sen nebo paralízu viděla černou postavu u okna pak jak když jí někdo pozoruje a měla sen že je u altánu semnou pak sme v autě držíme se za ruce pak koukne na mě já ležim jako by byla jinde ráno sem přišla a byla viděšená prý rychle si sedla na posteli s hlubokým nádechem a upadla zpět na postel a třásla se až brečela..ráno mi to vyprávěla z pláčem a hádejte co venku za oknem byl opět černý odporný pavouk.
  • Renata

    22:19 23. 10. 2017 0
    Ahoj, před čtrnácti dny jsem měla stejný děsivý zážitek jako mnoho z Vás. Šla jsem si lehnout dost pozdě a nemohla jsem dlouho usnout, Potom se ale stalo, že že mne postupně od nohou až k ramenou něco přitlačovalo k posteli. Ležela jsem na břiše a nemohla se vůbec pohnout. Potom to pomalu odeznívalo postupně od ramen až k chodidlům. Když se mi to za tu stejnou noc stalo již po čtvrté, řekla jsem si, že jakmile to zase přijde zavolám na manžela. A přišlo. Tlačilo mě to k posteli a když to bylo až u ramen chtěla jsem volat na manžela, ale nemohla jsem, Nešlo to, Ráno jsem vše pověděla manželovi a on mi řekl, že neustále slyšel, jakoby někdo opatrně našlapoval v místnosti. Slyšel to také několikrát za noc. Měli jsme snad oba dva spánkovou paralízu? Nechápu to.
  • Michaela gorolova

    22:50 22. 10. 2017 0
    Já sem měla i hučení v uších i to že mě nikdo neslyší i to že nešlo hýbat rukama nedávno se mi stalo šla sem spát moc unavená děti spály ani nevym jak sem usla a najednou sem vydělá kamarádku jak šla zamnou ze svy přítelem a říkají co ti je já je mi špatně motá se mi hlava a oni otchazeji a já kam dete pomoc a oni furt šly a pak sem si řekla to je sen a najednou sem tu chvyly otpadla a cejtim že něj sem sama najednou takový tlaky do hlavy a hučení nešlo se mi zbudil ubec as sem slyšela svého Sina jak zakasl a to mě hodilo do normálu a US sem byla zuru chtěla bych rýč že tohle bylo tet nedávno ale skoro po měsíci se mi stane í že se nemůžu hýbat a nikdo mě neslyší poprvý sem slyšela jak se mi někdo směje rvala sem všechno a nic a zbudila se s pláčem a přítel mě obymal hrozny a pak po druhé sem vydělá sama sebe jak jen spím nic vyc a vrátila sem se do sedé a pak zbudila měla sem strach pak po třetí sem usla ani nevym jak a vydělá sem misnos pret sebou a věděla sem že to je zas tady nešlo se mi hýbat jen sem čekala Aš se zbudim a zbudila a koukala okolo sebe a šla spát a pak se mi stalo to co sem psala hnet na začátku bzučení a podala sem se tomu neměla sem US sílu a fakt hrozný každý den se bojím jít spát spím u své matky a nevym co to je a TD každej říká že sem se narodila na dušičky 2.11a že to něco znamená Něvym kdys sem usedne doma cejtim že něco mě sledu je to hnusne mohl by mi někdo ric co se mi děje co to je dekuji
  • Milan A

    09:13 8. 10. 2017 0
    .......ještě by mně zajímalo,jestli se mstí i na těch, co to
    slovo vyslovili, nebo jsem to jenom já. My jsme spolu dobře
    vycházeli, někdy jsem mu i pomohl.
  • Milan A

    08:57 8. 10. 2017 -1
    Pane Luboši, to nemyslíte vážně, to slovo si odnesu do
    hrobu, a jestli ho posmrtně potkám, tak se mu omluvím.
    Byl to dobrý kluk, ale tohle vysloveně nesnášel, ale měl
    svoje chyby a proto mu někdo dal tuhle přesdívku. Milan.
  • Lubos Koudelka

    07:48 8. 10. 2017 -2
    To zni desne zahadne :-) Prosim napiste tu presdivku, kvuli ktere se Vas posmrtny kamarad porad zlobi! ???
  • Milan A

    14:59 5. 10. 2017 0
    Ahoj, taky přidám, co se mi přihodilo, měl jsem v učení ka-
    maráda, kterého jsem znal mnoho let,měl ošklivou přes-
    dívku a vždy se hodně zlobyl, když jí někdo vyslovil, byl až
    zuřivý a každý by to schytal, tak jsem si dával velký pozor.
    Za několik let zemřel a já při nějaké debatě , jsem to ohavné slovo vyslovil, což jsem neměl udělat, ( ani teď ne-
    mám odvahu to slovo prozradit ) Když jsem večer ulehl a
    usnul, tak se mi ve snu náhle zjevil, a bez jediného slova
    mně zastřelil, tak to semnou škublo a hned se probudil,
    trochu jsem byl v šoku, sen byl jako živý. A pak, že není
    něco mezi nebem a zemí.
  • Peter Macháček

    15:16 26. 9. 2017 +1
    Ahojte.. včera v noci som zažil svoju prvú a dúfam že poslednú sp.Pocity hrozný.zobudil som sa a nemohl ničím pohnout..pak jsem citil jak si nekdo sadol na postel a pochvili odesel a pak zase a opakovane..idem sa postaviť, pretože som sa lekl a nešlo to.. úplná panika.Chci kricet na brachu ktery semnou zdili pokoj..nejde to..nepreju to nikomu zazit..nevim kolik minút to trvalo ale silný pocit že je semnou amen..
  • Tomski

    09:44 10. 8. 2017 0
    I kdyz clovek usina na boku, nebo na brise, tak si ho ta sila v prubehu noci otoci na zada, prikurtuje ho k posteli, jakoby mu rikala: Ted tady budes, abys zazival desivou scenu, dokud neporozumis. Priklanim se k nazoru, ze je lepsi porozumet, proc se mury deji, nez prijit na zpusob, jak se jich zbavit bez poznani.
  • KveKa

    03:16 4. 8. 2017 +4
    SP jsem měla před mnoha lety a tenkrát jsem netušila co to bylo. Spala jsem tenkrát u známého na chalupě sama v pokoji. Ráno jsem se probudila a najednou jsem se nemohla pohnout. Jen jsem zírala na strop kde visel takový ten igelitový drak v podobě vážky. Ten se najednou začal pomalu otáčet ačkoliv v místnosti nebyl žádný průvan. Pořád zrychloval a čím rychleji se točil tím hlasitější hučivý zvuk bylo slyšet. Nemohla jsem se pořád hýbat a čím dál hůř se mi dýchalo. Měla jsem pocit, že v místnosti cosi je, ale v tu chvíli jsem věděla, že to není nic živého. Byla to spíš síla než bytost. Nakonec jsem sebrala všechny svoje síly a podařilo se mi vyskočit z postele a utéct z místnosti. Od té doby se mi to znovu stalo až po letech, když mě doktoři budili z narkózy po operaci. Všichni na mě hlasitě volali abych začala dýchat, ale já zas cítila to co tenkrát. Jakoby mi ležela hromada písku na prsou a přitom jsem necítila žádnou bolest, ale ani jsem se nemohla pohnout. Tak jsem se chvíli snažila nadechnout, ale po několika marných pokusech jsem to prostě vzdala a zavřela oči. V tu chvíli jsem viděla všechno shora a jasně jsem slyšela co se děje v místnosti. Viděla, že vedle mě leží po operaci ještě jedna paní, která se už probrala a viděla jsem jak mi nasadili kyslíkovou masku.Jasně jsem slyšela jsem jak se dohadují o tom, že je to vina anesteziologa. Všechno v tu chvíli bylo jakoby bílé a jasné i zvuky byly slyšet všechny zvonivě jasně a slyšela jsem vlastně v tu chvíli úplně všechno co jsem chtěla. Třeba i to co se zrovna děje na pokoji kam mě pak odvezli. Chvíli jsem tak ještě sledovala co se děje a pak jsem najednou byla zase zpátky v těle.
    Tyhle dva zážitky si byly hodně podobné. Pocitově byly skoro stejné až na to, že ve chvíli kdy jsem se dostala z těla jsem se tomu odevzdala. Prostě jsem s tím přestala bojovat a smířila se s tím. Smířila jsem se s tím že nedýchám a myslím, že to byla právě ta chvíle kdy jsem se ocitla mimo tělo.
    Od té doby se mi to znovu nestalo a doufám, že nestane. Jen se teď bojím, že ještě někdy v životě dostanu narkózu a už se prostě do těla nevrátím. Doktoři tenkrát sami nevěděli čím to bylo a když mi bylo líp řišel se mě zeptat anesteziolog jak mi je. Hrozně ho tenkrát udivilo, že vím kdo je a taky, že jsem mu vyprávěla co se se mnou dělo ve chvíli, kdy jsem byla de fakto mrtvá.
    Chci tím celým říct, že klíčem je asi smíření. Ti co v souvislosti se spánkovou paralýzou mluví o Bohu jsou právě asi nejblíž odevzdání. Vím mě se to mluví, když mě nepronásledují děsivé postavy, které by mě týraly, ale možná to smířené odevzdání ( i podle toho co jsem tu četla) bude fungovat i v případech děsivých „démonů.“
  • MA

    11:35 25. 7. 2017 +4
    Spánkovou paralýzu prožívám docela často, ale už jsem si zvykla dost na to, abych se sama dokázala probudit (někdy stačí zavřít oči). Po těchto zkušenostech mi přijde spánková paralýza i poměrně vtipná, obzvlášť, když si to uvědomuji. Naposledy mi zíral do obličeje delfín. :D
  • Sabina chochy

    15:55 12. 7. 2017 0
    Ahoj Honzo moc mě zaujal tenhle příspěvek měla bych na Tebe par otázek byla bych ráda můžeš mi napsat na fb sabca caca chochy moc prosím dekuju
  • peťas

    17:35 20. 6. 2017 +2
    Spánkové paralýzy mám už od dětství a cca od 20-ti let prožívám i časté lucidní snění, které občas končí právě paralýzou. Pokud to nastane, mám to obvykle opakovaně několikrát po sobě za jednu noc. Například dnes v noci, ležím v posteli a slyším jak se někdo pohybuje po bytě, kroky míří z předsíně do obýváku ( kde spím ), jsem za rohem, takže chvíli nic nevidím. Už jo, je to chlap, nevidím mu do obličeje, sklání nad hromadou věcí večer vyndaných na gauč ze sušičky a převléká se do oblíbených spodek a nátělníku mého přítele, který není doma. Už mi "to" nabíhá, už vím , že jsem ve snu. Muž se otáčí a blíží se ke mně. Neznám ho, stahuje trenky a ukazuje mi přirození,pokašlává a sklání se nade mnou. Přichází paralýza, nemůžu se pohnout tak se snažím hodně mrkat. Po chvíli to zabírá, jsem vzhůru. Znovu usínám. Slyším šramot v zámku vchodových dveří. Vstanu a jdu se podívat co to je, procházím kolem koupelny a vypadne mi před nohy ohořelá černá mrtvola asi dítěte, je malá. Začne se ke mně plížit. Už vím zas , že je to ve spánku, uvědomuji si, že to není skutečné. Náhle se hlava oddělí od těla a tělo zmizí. " teda takovej blbej sen", nadávám , beru hlavu do ruky a jdu jí vyhodit z okna. Když se vracím, někdo na mě volá, nějaká žena venku před domem něco pokřikuje. Probouzím se a jsem ve své posteli. Pokud se mi ve snu odehrává něco nepříjemného, ale nereálného, rychle, po těch letech, rozpoznám že to není doopravdy a někdy mě to i baví se ve snu vědomě pohybovat. Ale včera ten chlap....to bylo velice nepříjemné, to se totiž může ve skutečnosti vážně stát.....
  • Lizbeth

    04:47 20. 6. 2017 +3
    Známá regresní terapeutka D.C. (bohužel už není mezi námi) říkala, že SP je jen snaha duše opustit tělo.
  • MV

    23:35 17. 6. 2017 +1
    Při párání po tom, co se mi včera stalo jsem se dostala na tuto stránku. Včera jsem zažila svoji první (a doufám, že i poslední) spánkovou paralýzu. Probudila jsem se s pocitem, že mi někdo vlezl pod peřinu a velice silně mě tiskne a mačká, takovým zlým způsobem. Byla jsem neskutečně vyděšená, ale nemohla jsem vůbec nic dělat. Nepodařilo se mi zakřičet, ačkoli jsem se snažila ani onu osobu odstrčit. Tento stav trval v řádu vteřin - minut, nevím přesně. Jakmile se sevření uvolnilo, okamžitě jsem se posadila na posteli a strachy vykřikla. Měla jsem pak ještě chvíli pocit, že v pokoji nejsem sama.
  • Kateřina Rychlá

    18:43 14. 6. 2017 0
    *jestli jste se někdo snažil najít pomoc. Zabývá se tímto třeba obyčejný psychiatr? Kam s tím mám zajít a co dělat?
  • Kateřina Rychlá

    18:42 14. 6. 2017 +2
    SP zažívám a je to děs. Bojím se jít spát. Vidím vždy jen stín na zdi staré ženy, jak se nade mnou sklání a do toho slyším zvuky, jako jsou kroky nebo pohyb věcmi za mnou na stole, občas do toho slyším třeba hudbu, kterou má kamarádka doopravdy puštěnou ve vedlejším pokoji na intru. Je těžké občas rozeznat co z toho je skutečné a co ne. Nemůžu se hýbat ani mluvit a dokonce se kolikrát ani pořádně nadechnout. Nejen že mám strach z neznámé bytosti za mnou nebo z toho že se udusím, ale také z toho že jsem uvězněná ve svém těle a nemůžu se hýbat, protože jsem dost silný klaustofobik a je pro mě o dost složitější zachovat klid když jsem uvězněná. Proto bych ráda věděla jestli jste někdo
  • Daniel Hrubý

    15:12 13. 6. 2017 +2
    Při spánkové paralýze vidím cokoliv od duchů po zvířata. Nebo mě něco bije šťouchá do mě a podobně. Nevím jestli nejsem divnej ale je mi to jedno. Nevadí mi to. Paralýzu mám cca 3-5 do měsíce a není to bůhví jaká překážka. Stačí si zvyknout.
  • Rudolf Mrva

    10:31 11. 6. 2017 +1
    Ahoj, já mám už nějaký čas problém,že při spaní nějakým způsobem umírám,třeba pád letadla,z výšky nebo jinak a chvilku cítím jako bych opravdu byl mrtvý;pak si jako uvědomím že to byl sen,ale nejde se mi probudit i když chci.Až po určité chvilce která mi připadá jako věčnost se proberu.Nic příjemného.Máte s tím někdo zkušenosti?a co s tím? Díky za rady..
  • taky přidám

    21:03 7. 6. 2017 +3
    taky přidám. V katolické církvi existuje funkce exorcisty. Je velice zajímavé přečíst si, jak probíhá křesťanský exorcismus. Nejdokonaleji ho má rozvinutý katolická církev. Zájemcům doporučuji knížky Gabriela Amortha, zakladatele novodobé katolické asociace exorcistů ve Vatikánu. Popisuje jak exorcismy probíhají, co se při nich s lidmi děje. Ještě zajímavější je přečíst si prožitky lidí, kteří exorcismus podstoupili, co všechno cítili, jak sebe slyšeli mluvit, co potom říkali jejich blízcí, kteří u exorcismu pomáhali..... rozhodně to nevypadá, že by exorcismus byla nějaká hypnoza nebo trans. Opravdu začnete pochybovat, že Zlo je jen v pohádkách
  • honza

    15:05 7. 6. 2017 +1
    Nemám zkušenost se SP, ale přesto mi dovolte přispět svou hrstkou do mlýna. Od mládí se zabývám reinkarnací a experimenty s meditací. Příspěvky, uvedené zde v diskusi, mi svými projevy připomínají negativní stavy, spojené se změněným stavem vědomí. Protože ani oficiální věda zatím nenabídla exaktní vysvětlení popsané poruchy, rád připojím jednu teorii.
    Všechny kultury mají osoby, označované za šamany, vědmy, jogíny, a jak je jenom nazvat. Všichni mají spoustu technik, jak změněného stavu vědomí dosáhnout. Je to stav mozku, kdy se vědomou manipulací ocitá mimo běžný provozní stav. Za optimálního průběhu je to řízený proces, kdy lze údajně i vystoupit ze svého těla, a tato osoba pak podává pozoruhodné výkony (rozuměno v duchovní rovině). Ovšem jsou dokumentovány i experimenty, které se vymkly kontrole a tato osoba byla zasažena "démony", dost často popisovanými, jako v připojených postech.
    Mně se vybavují slova mojí dávno zesnulé babičky "nezírej do toho zrcadla, vyběhne na tebe bubák"... Ostatně je to jedna z meditačních technik, stejně jako zírání do plamene svíčky, džbánu s vodou, křišťálové koule... Nabádám, aby to nikdo nezkoušel jen tak z legrace, skutečně se může stát, že se vám přihodí nějaký nepěkný zážitek.
    Osobně jsem opakovaně zkoušel autohypnotickou techniku v kombinaci se spánkovou deprivací s ohromným výsledkem. U osob, které jsou stiženy SP, se domnívám, že dochází ve fázi usínání resp. probouzení k uvíznutí ve fázi změněného vědomí, a probuzení zasutých vzpomínek nebo fóbií. Zajímavá je třeba podobnost s křesťanským očistcem, kterým snad musí umírající duše projít po smrti fyzického těla. Stejně tak zajímavá je podobnost těchto zážitků napříč všemi kulturami. Vědci tvrdí, že mají podobnost společných zážitků fyziologickými projevy při umírání mozku, nevědci zase doplňují mezery v poznání náboženskými podklady.
    Já se kloním (ale je to moje soukromá teorie) k hypotéze, že se zde uplatňují dílem zážitky z minulých životů, které mozek transformuje do osobních strachů tak, aby je bylo možno pochopit (obludy a děsivé představy).
    Navrhl bych postiženým SP vyhledat psychologa, který má zkušenost s regresní hypnózou, a budou-li mít v něj důvěru, aby se pokusil s nimi projít jejich minulé životy. Když jim to nepomůže, rozhodně jim to neublíží, úspěšnost této techniky při odstraňování fóbií je vysoká. A v konečném důsledku to bude ještě levnější, něž nejistá alopatická léčba.
  • Anna Černá

    10:57 27. 5. 2017 +1
    Stačí se jen vší silou pohnout a pak se probudis. Nečekej na to co se bude dít dal je to pak ještě nepříjemnejsi :)
  • Anna Černá

    10:50 27. 5. 2017 0
    Spankovou paralýzu zažívám několikrat za čas. Je to nepříjemny pocit. Jednou se mi stalo to že jsem byla v normálním snu pote jsem se probudila ve spankove paralyze, nevedela jsem co mam delat protoze tehdy to bylo poprve. Kolem me byla byla nejaka mlha ktera se na de mnou krouzila a najednou z ničeho nic se objevil nějaký černý zajíc, který chodil skoro jako člověk, kousek prošel okolo mista kde jsem ležela a pak zmizel. Byla jsem vyděšená a nevěděla co mám dělat, zkousela jsem se pohnout, křičet a mluvit mi nic nepomohlo. Nevim jak me to napadlo ale zkusila jsem se pohnout vší silou a vyšlo to. Na tento děsivý zážitek si pamatuju az do dnes. Pokud zažíváte tento stav tak na nic necekejte až to samo přejde prostě seberte sílu a pohněte se ikdyž se to zda v tom to momentu nemožné :).
  • Martin

    03:26 24. 5. 2017 0
    Ač jsem člověk racionálně uvažující a upřednostňuji fakta před domněnkami, halucinace při poslední paralýze mi dala zabrat. Předtím jsem byl paralyzován dvakrát a pokaždé jsem slyšel nesrozumitelné mumlání a chechtání ve stylu nočního lesa v pohádce Sůl nad zlato. Posledně jsem však těsně před uvolněním zaslechl ženský šepot: "Nikdy se mě nezbavíš." Paradoxně, od té doby jsem zatím (je to rok cca) paralýzu neprodělal a ani se té další potencionální nijak extra nebojím...spíš jsem zvědav, co si na mě moje představivost vymyslí. Dobrou noc:)
  • Tm

    22:39 23. 5. 2017 +2
    stačí když těm přízrakům přikážete: "ve jménu Ježíše Krista zmizte a už se nikdy nevracejte." A přestane to
  • K.Z.

    08:36 23. 5. 2017 0
    Paralýza přijde jen jednou za čas. Někdy cely rok nic a pak se to z ničeho nic stane. Věřím, že to není jen tak. Zajímám se o svět těch druhých a taky věřím, že obrátit se k bohu pomůže...ale dnešní zážitek mě opravdu vyděsil.
    ..Přišla mi včera zpráva od sestry, že nám umírá kočička, tak jsem se za ni před spánkem modlila a pak přišlo něco šíleného. Jedna paralýza za druhou spolu s nočními můrami o tom, jak mě ti druzí drží nebo odnášejí pryč. Každou hodinu jsem byla vzhůru a bylo mi úplně jasné, že zemřela. V tu samou noc se to stalo i přítelovi, v jednu chvíli sebou začal házet a někoho odhánět. Větší znamení už snad ani nemohli dát..
  • Lenka

    22:51 21. 5. 2017 0
    Spánkovou paralízou trpím už asi rok. Momentálně je mi 16 let a dříve jsem to neřešila, protože jsem si vždy uměla zachovat klidnou hlavu, ale dneska to bylo něco jiného než to bývalo. Vždy když jsem se probudila, tak jsem upadla do spánkové paralýzi a nemohla jsem hýbat ničím jiným, než očima a cítila jsem přítomnost někoho dalšího, ale to není nic oproti tomu, co se mi stalo dnes. Probudila jsem se jako obvykle a upadla do spánkové paralýzi a cítila přítomnost někoho dalšího, a pak se mi začalo něco přibližovat k zátilku, když už to bylo kousek od mojí hlavy, začalo to vydávat zvuk, takový bzučiví až řezaví. Trošku jsem spanikařila a chtěla se pohnout, povedlo se. Hned na to vešla do dveří máma, přišla mě vzbudit. Když odešla, položila jsem si hlavu na polštář a chtěla jsem koukat jen tak bezmyšlenkovitě do zdi, ale opět jsem upadla do spánkové paralýzi, ale tentokrát mi začal řvát do ucha mužský hlas a to už jsem se opravdu vylekala. Nevím, co s tím, bojím se spát čím dál, tím víc. A nejhorší na tom všem je, že pokaždé, když zhasnu světlo, ať jsem kdekoliv a s kýmkoliv, mám pocit, že mě někdo sleduje.
  • Thomas Richter

    12:37 20. 5. 2017 +1
    Na prosto s vámi souhlasím. V takových to chvílích se obracím k Bohu.
    Za ten čas co tohle prožívám jsem se tak nějak naučil toto přemáhat dvěma způsoby.
    Když to jde v duchu odříkám celý otčenáš když se nedaří přidám zdrávas Maria a když ani s tímhle nejsem úspěšný a jde do "tuhého" vyrukuji s modlidbou k Archanděli Michaelovi a po chvili se dostaví kýžený stav klidné mysli a já můžu procitnout.
  • AM

    04:46 10. 5. 2017 0
    Tento děsivý zážitek se mi stal právě teď. Je mi 16 let, Už delší dobu vim, co to spánková paralýza je. Cca před půl rokem jsem si o tom přečetla snad všechny možné články. Dokonce jsem i sama chtěla ať se mi tohle aspoň jednou za život stalo. Přišlo to asi po měsíci, co jsem se o to přestala zajímat, ale nebyl to nějaký extrémní zážitek, jen taková úzkost malinkou chvíli. Ale dnes se mi to zopakovalo. Celou noc nespim, až když jsem se asi kolem 4 rano rozhodla, že teda půjdu. Když jsem usinala, lezela jsem na břichu. měla jsem lucidni snění. Poté jsem ucítila, jakoby mi něco těžkého leželo na zádech, ale když jsem se chtěla otočit a lehnout si na záda tak to opravdu nešlo. Nemohla jsem se hýbat, jako kdybych najednou ochrnula. Když jsem měla pocit ze mám něco těžkého na zádech, tak mi začínalo zaléhat v uších a slyšela jsem jak se něco směje, dokonce jsem měla halucinaci, že tu bytost vidím. Bylo to opravdu nepříjemné. Teď už se bojim usnout, bojim se že se mi to stane znova.
  • JL

    05:07 9. 5. 2017 0
    Zazil jsem ji uz 3x a i kdyz u tretiho pripadu jsem mel nacteno o co jde, vydesila me k smrti. Doufam ze uz nikdy vic!
  • kluk

    19:36 6. 5. 2017 0
    stačí v takové situaci požádat Boha o pomoc. Je to na dlouhé vyprávění, ale všechny ty přízraky se hrozně bojí Boha. Zvláštní bázeň mají z Ježíše Krista, stačí jen vyslovit jeho celé Jméno. Když nemůžete mluvit, tak ho při paralýze vyslovte aspoň v duchu. Přízraky zmizí, častokrát napořád. Můžete si dělat ostatní legraci, ale těm co to pomohlo by mohli vyprávět. Žádné jiné jméno nebo slovo toto neumí.
  • Safarikova

    05:17 4. 5. 2017 0
    Uz od detstvi si pamatuju spankovou paralyzu, kdyz jsem byla mala mela jsem ji kazdy den a hrozne jsem se bala usinat, mama mi to neverila a myslela si ze si vymyslim kdyz jsem za ni s placem behala a rikala ze se bojim ze me kazdy rano nekdo drzi. Po par letech to preslo, bohuzel ne na porad trva to pry od mych 3 let az do ted, jednou se mi stalo ze jsem se malem udusila protoze muj byvaly pritel me prikryl tak ze mi zakryl nos a ja chytla paralyzu ten stav si nedokaze nikdo predstavit. Mam strach z kazdyho dne ze se mi to bude opakovat nesnasim to, kdyby se s tim dalo cokoliv delat asi bych do toho sla.
  • Fanda

    23:01 29. 4. 2017 0
    Bude mi čtyřicet let a tyto stavy mne provázejí v podstatě celý život. Vědci to samozřejmě zdůvodnili jako všechno na tomto světě, ale myslím si, že na tom, jak to vnímali naší předkové něco bude.
    U mne to je spojené s lucidním sněním, neboť si uvědomuji, že jsem ve snu a chci se z toho nepříjemného snu probudit a nejde to. Mívám to večer než usnu, po tom, co to přejde usnu a spím až do rána.
    Jinak žádné rizikové faktory, které jsou uvedené nahoře nepociťuji. Spánek mám kvalitní a v podstatě usínám do třiceti sekund co lehnu.Na jednu stranu je to nepříjemné, ale vzrušující zároveň ...
  • Miroslav Burian

    07:18 20. 4. 2017 0
    Dobry den, už třetí den, v 17ti letech zažívám spankovou paralyzu.. Nevim co už dělat, bojím se jít spát a tak.. Začne to tím, že se zbudim, a ne.že bych viděl neznámou osobu, je to moje přítelkyně které je 22. Vidim ji u segry v posteli (společný pokoj) a nebo jak sedí vedle mě, dokážu se hýbat, nikdo me nedusi, žádný takivy strašidelné věci.. Tuhle nkc sem vstal, a viděl pritelkyni.. tedy jenom hlavu, která koukala na mě jak ležím, tak sem se posadil, a najednou zmizela.. Tohle mam třetí den, přítelkyně bydlí docela daleko a vídáme se tak 5-10 měsíčně, spíme u sebe, a poslední dobou jebto mezi náma napjatý nervama.. Bojim se prostě. Hodně stresu mám a tak.. Pokud někdo ví, co by to mohlo byt nrbo něco napište mi prosím na mail : miratex@seznam.cz ... Děkuji, nevim ci už dělat v noci, nemůžu kvůli tomu spát a ráno jsem jak mrtvej..
  • Adriana

    10:46 29. 3. 2017 0
    ...že ještě spim. Nějaké nadpřirozeno v tom ovšem nevidím.. :)
  • Adriana

    10:41 29. 3. 2017 0
    Není to tak, že bych se vznášela nad svým tělem, ale mam pocit, že se hýbu, kolikrát jsem o tom naprosto přesvědčená. Dokud se ovšem nesnažím udělat nějaký složitější pohyb, jako třeba vstát... To už mi nejde a v tu chvíli mi dojde, že ještě nejsem stoprocentně vzhůru. Paralýzy mívám poslední dobou relativně často, takže už poznám, ze
  • Lizbeth

    04:50 29. 3. 2017 +1
    Mívám podobné symptomy jako ty.Před paralýzou tlak a hučení v uších, někdy brnění těla.Před tím, než otevřu oči "do paralýzy", tak je kolem mě šedo, stoupám nad tělo a mám při tom otevřená ústa.Začnu kolem sebe velice těžce (jakoby ruce byly z olova) máchat rukama, které nevidím (buď jsou průhledné, že vidím jejich matný odstín nebo za sebou zanechávají barevnou stopu), jen vím, že tam jsou, dotýkám se rukama obličeje a peřiny a vše kolem mě má reálnou strukturu.Po probuzení sucho v ústech, bušení srdce, těžké pohyby při pohybu rukou.
    Možná už to paralýza není, ale výstup z těla.Někdy se mi do toho zdá i vědomý sen, tzv. lucidní.Hranice mezi těmito stavy je velice tenká, takže je možné, že se vše prolíná.
  • satuc

    23:55 23. 3. 2017 0
    Dobrý večer,
    na dnešek v noci jsem se vzbudila a "něco" jsem viděla- v tu chvíli panika, obrovské bušení srdce a poté křik (manžel to popsal jako hororový křik :) ) až mě pak bolelo v krku, rychle jsem rozsvítila lampičku( takže v tu chvíli jsem nepocitovala žádné omezení hybnosti) ,ale to už v pokoji nic nebylo. Chvíli mi trvalo než jsem se uklidnila a do rána jsem musela mít zapnutou lampičku. Dříve se mi něco podobného již stalo, ale nikdy tak intenzivně, abych křičela.Šlo o spánkovou paralýzu? Dnes mám noční, ale zítra strachy asi neusnu.
  • Roman

    06:41 23. 3. 2017 0
    Mě se to taky občas stane. Vždy se snažím zachovat klid a říkám si že se mě to jenom zdá. Snažím se pohnout a naštěstí se to vždy podaří.
  • Kaili

    11:41 17. 3. 2017 0
    Naprostý souhlas, cítím to také tak. Čím déle jsem na světě, tím intenzivnější je ten pocit dočasnosti a únavy v hmotném světě. Ačkoli se občas ocitám v lucidních snech (ale ne spontánně, dlouho na tom pracuji), pokud někoho potkám, není zlý a nebojím se. Zatím se vracím ráda, života si vážím, ale v tom jiném jemnohmotném světě je mi nádherně. Před mnoha lety jsem měla zážitek blízké smrti, bylo to velmi příjemné, nadpozemsky nádherná jemná hudba, blížící se oslnivé světlo (nebo snad moje cesta tunelem), ale trvalo to jen chvilku, pak už jsem byla přivedena k vědomí a dost neochotně jsem se vracela k bolesti a životu. Ani tam jsem nikoho nepotkala.
  • Kaili

    11:40 17. 3. 2017 0
    Naprostý souhlas, cítím to také tak. Čím déle jsem na světě, tím intenzivnější je ten pocit dočasnosti a únavy v hmotném světě. Ačkoli se občas ocitám v lucidních snech (ale ne spontánně, dlouho na tom pracuji), pokud někoho potkám, není zlý a nebojím se. Zatím se vracím ráda, života si vážím, ale v tom jiném jemnohmotném světě je mi nádherně. Před mnoha lety jsem měla zážitek blízké smrti, bylo to velmi příjemné, nadpozemsky nádherná jemná hudba, blížící se oslnivé světlo (nebo snad moje cesta tunelem), ale trvalo to jen chvilku, pak už jsem byla přivedena k vědomí a dost neochotně jsem se vracela k bolesti a životu. Ani tam jsem nikoho nepotkala.
  • Kaili

    11:40 17. 3. 2017 0
    Naprostý souhlas, cítím to také tak. Čím déle jsem na světě, tím intenzivnější je ten pocit dočasnosti a únavy v hmotném světě. Ačkoli se občas ocitám v lucidních snech (ale ne spontánně, dlouho na tom pracuji), pokud někoho potkám, není zlý a nebojím se. Zatím se vracím ráda, života si vážím, ale v tom jiném jemnohmotném světě je mi nádherně. Před mnoha lety jsem měla zážitek blízké smrti, bylo to velmi příjemné, nadpozemsky nádherná jemná hudba, blížící se oslnivé světlo (nebo snad moje cesta tunelem), ale trvalo to jen chvilku, pak už jsem byla přivedena k vědomí a dost neochotně jsem se vracela k bolesti a životu. Ani tam jsem nikoho nepotkala.
  • Michal

    10:30 5. 3. 2017 +2
    Spankovou paralyzu jsem zazil poprve dnes brzy rano a po probuzeni tela jsem z toho mel doslova radost. Vim totiz, k cemu to smeruje. Jiz nekolik mesicu se pokousim o astralni cestovani, resp. mit mimotelni zazitky a dostavam se do faze, kdy me fyzicke telo usina a me vedomi zustava pri vedomi a nespi.V tomto momente zacinam citit vybrace, nekdy zvuky, nekdy pocit tepla, a kdyz uz ocekavam, ze opustim telo, zazivam pocit, ze me nekdo sleduje.Z tela se bohuzel zatim nedostanu a oteviram oci a obvykle vstanu a uz se mi ani nechce spat. Zezacatku jsem to sledovani pocitoval negativne, muze to byt pro cloveka desive, proto je to i hruzostrasne popisovano. Kdyz jsem se pokousel tedy dnes opustit telo, citil jsem pritomnost nekoho v pokoji a myslel jsem, ze je to moje manzelka, proto jsem se dnes poprve z toho stavu pokusil probudit a ejhle, mel jsem spankovou paralyzu a nemohl se par sekund hybat. Mym cilem ale neni se z toho stavu dostat, ale setrvat v nem a zazit mimotelni zazitek.

    Chtel bych rici, ze ten hruzostrasny pocit, ze vas nekdo sleduje je umyslny, muzete nekoho nebo neco videt, a je treba si uvedomit, ze to neni skutecne. Jde o to, ze pokud ten strach prekonate, muze se pote dostat vedomim z tela a skutecne zazit neskutecne zazitky.Ten strach je vlastne jakasi brana. A tyto bytosti tak mohou byt jakymisi strazci.

  • Diva

    21:53 12. 2. 2017 +1
    hodně jsem četla o podobných zkušenostech. Lidé byli pod palbou démonů, kteří jim rvali kůži z těla, kousali, mučili. Když už vůbec nemohli, ač ateisti, zavolali z absolutního zoufalství o pomoc Boha. Najednou velký střih, démoni s křikem utekli, objevila se záře a pocit úžasného klidu a lásky. Případně se ji zjevila zářící postava. To nebudou jen halucinace.
  • Pavel

    21:40 12. 2. 2017 0
    nechápu jednu věc. Píšete, že "je život cenný a smrt jen začátek". Ano, smrt je jenom začátek, ale nejsem si vůbec jist, že by byl život cenný. Prostě jsme zavření v mase v hmotném světě. Život uteče a je jedno, jestli shromáždíme miliónový majetek, sbalíme desítky holek, zplodíme desítky dětí, procestujeme exotický svět. Všechno je to marnost nad marnost. Pomíjivost. Jsem už tím vším unavený a chtěl bych se vrátit DOMŮ. Vím, že to nejde uspíšit, život musím dojet do konce. Pak už se může vrátit kam patří. Život není vzácný, život je těžký a někdy krutý..... zajímalo by mě, Jen jsou ty démonické bytosti, odkud se berou, co chtějí?????
  • Sempiternal

    21:08 12. 2. 2017 +3
    Zdravím. Je rozdíl mezi paralýzou která působí bolest a děsivé noční můry a mezi paralýzou co je klidná a dá se skrz ní dostat do lucidních snů a s trochou trpělivosti a odvahy klidně i do astrálního cestování. Ano čtete dobře. Nejspíš bych měl svůj první komentář uvést na správnou míru. Nejprve chci aby jste věděli, že to co napíšu jsou pouze mé zkušenosti, které někomu pomoci můžou a někomu ne. Nikdo z nás není guru a nemůže nikoho cokoliv učit, každý má své zkušenosti se spánkovou paralýzou, ale zážitky nejen nás všech, ale lidí po celém světě jsou si tak totožné, že nevidím důvod, proč by to nemohlo pomoct několika z vás. Rád bych se pokusil popsat poslední noc, která změnila můj pohled na spánkovou paralýzu, asi to bude trochu delší a doufám, že vás to neodradí od čtení, jelikož je to velice těžké popsat, natož vysvětlit, špatně se mi budou hledat slova, ale pokusím se. Takže v tu danou noc kdy mne opět pohltila bezmoc, přízraky se sápali po mém těle a strach byl všude přítomný, pomyslel jsem si, že už s tím nedokážu bojovat, už jsem na to neměl sílu tak jsem se nechal, poddal jsem se tomu a bylo mi už v celku jedno co se mnou bude, v posledních okamžicích co jsem neuvěřitelně trpěl, když už jsem to vážně nedokázal snést, divte se tomu nebo ne, jsem opustil své tělo, byl to můj první mimo tělní zážitek. Stál jsem v rohu pokoje a díval se na ty přízraky co mi provádijou s tělem. Právě v tu chvíli jsem sebral všechnu odvahu a šel jsem své tělo bránit, už si ho nevšímali, odstoupili od něj a strnule civěli na mě. čekal jsem co se bude dít ale po několika vteřinách mi došlo, že oni se bojí mě a tím má odvaha rostla, šel jsem bliž k nim, no spíše letěl, nevím jak bych to lépe popsal, a oni se rozplynuli, všechno bylo pryč, po té jsem se vrátil do těla, byl jsem fůrt v paralýze, rozhlížel jsem se a nic v pokoji nebylo. Najednou mě začalo až nepříjemně brnět tělo a nějaká část mě se vznášela nade mnou, vidél jsem sám sebe, celej jsem zářil oslnujícím světlem a usmíval jsem se na sebe, cítil jsem jak mi energie proudí do těla, cítil jsem jen mír a lásku, došlo mi, že jsem to zlo porazil a vyčistil jsem se. To co následovalo už doopravdy nedokážu popsat protože proto neexistují slova. Ocitl jsem v dimenzi ve které neexistuje čas ani prostor. Minulost, přitomnost, budoucnost, to tam nic neznamenalo, všechno bylo vším a přitom ničím, vím zní to možná děsivě, ale nic nádhernějšího jsem v životě nezažil, bylo to jak zážitek v blízkosti smrti, VĚČNOST... Jsem nesmírně vděčný že mě spánková paralýza potkala, protože jsem díky ní lepším člověkem, pochopil jsem jak je život cenný a že smrt je pouhý záčatek, kterého se není třeba bát. Podle mě je to dar, který ovšem není zadarmo. Od té doby když mám paralýzu tak si prožiju sen podle svého, nebo si proste vystoupím z těla a procházím se po městě, někdy se mi i poštěstí a vrátím se do té dimenze. Je to prostě neuvěřitelné a nebude se divit když tomu spousta z vás nebude věřit, taky bych nevěřil na začátcích mích spánkových paralýz, ale věřte, že je to doopravdy možné, je to čistá pravda, pravda kterou prožívám a žiji. Děkuji všem co to dočetli až do konce a doufám, že to někomu dodalo odvahu. Sempiternal
  • Igor

    10:14 11. 2. 2017 0
    To vám samozřejmě nikdo s naprostou jistotou neřekne. Podle mě je to nedostatek opravdu kvalitního a pravidelného spánku. Ten může narušovat v dnešní době spousta věcí (stres, negativní zážitky, trápení v rodině, rozchod, samota atd). U mě to tak pravděpodobně bylo. Umět to přečkat je první krok k tomu se paralýzy zbavit. Jakmile ji začnete ovládat, už se nebojíte jít spát, usínáte klidnější....já když jsem zjistil, že to mám pod kontrolou a umím to ovládat, nakonec zmizela úplně. Určitě pomohlo i zjištění, že v tom nejsem sám, že je nás spousta. Do toho jsem si našel lásku a začal si užívat života.
    Nikdo vám nedá přesný návod, jak se "té mrchy" zbavit okamžitě a navždy, stejně jako v jiných oblastech života nedostanete nic zadarmo. Mozek má tak složité mechanismy, že nikdo nedokáže s jistotou říct, že ty bytosti jsou halucinace nebo odrazy našeho strachu nebo démoni nebo cokoli vás napadne. A jestli někomu pomůže modlitba, tak ok, přišel na svůj způsob, jak se s tím vyrovnat, dobře pro něj. Ale ani ten nebude fungovat pro všechny. Hořčík jsem zmínil proto, protože jsem se dočetl, že pomáhá uklidnit mysl a vyrovnávat se se stresem. Vyzkoušel jsem, fungovalo. I kdyby moje rady pomohly jen jednomu člověku z tisíce, stálo to za pár minut času :-).
  • Diva

    21:58 10. 2. 2017 0
    Jenže problém je v tom, že se chceme paralýzy zbavit, a ne ji umět přečkat. Jasně, díky za každou pomoc a rady, jenže musí být zpusob, jak z toho kompletně ven. Co tu paralýzu způsobuje? Nebo kdo? To že mám málo hořčíku? A ti démoni? To je halucinace, výplod mé fantazie?
  • Tereza Kopecká

    15:51 10. 2. 2017 +1
    Tam mně se sp. paralýza děje ve všech možných polohách. A soudím, že ji prožívám nejvíce v období stresu, kdy mám plnou hlavu starostí a překážek.
  • Igor

    08:44 10. 2. 2017 0
    Takže převzít zodpovědnost za svůj život a svoje činy je zbytečný masochismus? Odříkat pár otčenášů vyřeší všechno za vás? Já naprosto souhlasím se Sempiternalem, protože mám úplně stejnou zkušenost. U mě stačilo snažit se pohnout prsty u nohou, je to snadnější než soustředit se na celé tělo. A nemusí to být vší silou, zabírá i intenzivnější soustředění přímo na jeden bod na těle. A mám dobrou zprávu, paralýza už je pryč dva roky, takže to jde! Vzpomínek na tyto zážitky se sice nezbavíte, ale o to víc si budete vážit toho, že už jsou minulostí.

    Zde je pár tipů, co pomohlo mě, třeba tím někomu pomůžu:
    1. Snažit se o pravidelný spánek bez ponocování.
    2. Alespoň hodinu před spaním nekoukat na televizi, raději si číst knihu nebo relaxovat.
    3. Zvýšit příjem hořčíku.
    4. Když už paralýza nastane, snažit se být klidný, strach to jen zhorší.
    5. Pokusit se vyvolat vzpomínku na nějaké hezké místo, třeba na dovolenou u moře.
    6. Když to nezabere, myslet na to, že jediné, co v tuto chvíli potřebuji, je pohnout prsty u nohou, nic jiného mě v tuto chvíli nezajímá.

    Přeji všem klidné noci :-) Igor
  • Pavel

    23:15 9. 2. 2017 0
    "záchranu nesmíte hledat u boha"? Co je to za kecy? Toto vaše "řešení" není žádné řešení....Jak jste to napsal, že jste si "musel vyžrat všechno to svinstvo". Proč? Úplně zbytečný masochismus. A vyřešil jste něco? Nic, jste nevyřešil, paralýzu máte stále. Ty přízraky se zase vrátí a budou ještě silnější
  • Sempiternal

    04:12 8. 2. 2017 0
    Ahoj. Spánkovou paralýzu prožívám už 7 let. Všichni o to prožívají neustále znovu a znovu znamená jediné a to, že je neustále trápí něco co si nedokážou odpustit, nebo špatné zážitky ze života které posilnují strach , a právě ten strach je tvůrce spánkové paralýzy. Podle mě jde o to, že se nám strach promítá do reality v jakékoliv podobě za účelem sebe očisty a pochopení, že to vše si vytváříme sami, nejsou to paranormální jevy ani nic nadpřirozeného, ačkoliv mnoho z nás by chtěla aby tomu tak bylo. Chci tím řici, že záchranu nesmíte hledat u boha nebo u kohokoliv kdo právě leží vedle vás ale to jedině co to dokáže zastavit jste vy sami, musíte sebrat všechnu odvahu a tomu nejhoršímu strachu co je ve vás čelit tváři v tvář, každý útek z tohoto stavu akorát posilní nepochopení a vrátí se ješte s vetší silou. Já zažíval vše co jsem tu četl, ale už nezažívám nic děsivého protože jsem se tomu postavil a navlastní tělo i mysl jsem si vyžral všechno to svinstvo co ve mě bylo, strach, zlost, nenávist a sebe lítost. Neříkám že jsem se toho zbavil ale už neprožívám nic děsivého, jen jsem v paralíze a naučil jsem se z toho sám probudit ( cuknout ) .. Malá rada na závěr. jestli se chtete naučit kopanec ( cuknout ) tak se na to snažte nemyslet a napočitejte si do pěti a vší silou se snažte pohnout a fůrt dokola dokud se neprobudíte.. Doufám, že tento komentář pomůže co nejvíce lidem s tímto problémem. :)
  • Adriana

    18:34 4. 2. 2017 +1
    Já mívám zase spánkové paralýzy během zkouškového, když se učím pozdě do noci a pak už jsem přes den tak vyčerpaná, že si jdu na hodinku lehnout, nastavuji si i budík. Většinou si chodím lehnout hodinu před tím, než má přijít přítel z práce, takže ve snu podvědomě vím, že se mám v určitý čas probudit a když už se to k tomu času blíží, tak se to stane. První mám pocit, že jsem se opravdu probudila a mám potíže vstát, tak chvíli ležím, pak už se snažím donutit tělo hýbat a dokonce vnímám, že jsem se nadzvedla nebo si sedla do polosedu, ale s hroznými obtížemi, do toho mám hrozné potíže dýchat. V místnosti se mnou sice zatím nikdo cizí nebyl (ani ve snu, ani v reálu), ale zdálo se mi, že přítel už přišel (nebo někdo z rodiny otevřel dveře) nebo má každou minutu zazvonit ten budík. Dokonce jsem v poslední paralýze byla schopná odemčít mobil a podívat se kolik je hodin (samozřejmě v realitě jsem se ani nepohnula). Když už se pak konečně probudím, tak je to těsně před budíkem, se suchými rty (takže usuzuji, že jsem dýchala ve spánku pusou, jako bych opravdu nemohla pořádně popadnout dech), se zrychleným tepem, ve stejné poloze a stejně unavená jako když jsem šla spát. Naštěstí se mi to zatím nestalo v noci, ale jen u těch krátkodobých šlofíků.
  • Matej

    16:03 1. 2. 2017 0
    Tak to tedy prrr s dovolenim. Teorie astronomicke nejsou vira, ale exaktni vypocty mat/fyz vzorcu. Tak to prosim se vsi uctou k Vam neprekrucujte a nedavejte vedecke metode nalepku vira. Fyzikalni teorie se pak jen potvrdily jen diky zvyseni citlivosti pristroju. A zrovna gravitacni vlny nejsou dokazany zadnym hmotnym nebo viditelnym dukazem, ale zase jenom dalsimi teoriemi, ktere potvrzuji ty predchozi. Vira neni veda, vira na rozdil od matiky nedava smysl, je to neco co bud nekdo ma nebo nema, neda se spocitat a overit, proto je to prece Vira. Ja proti vire nic nemam, naopak!! Ale mnohem vice vnimam uzitecnou viru treba sama v sebe nez v mrtve lidi, kteri mozna zili v minulosti. Lidem chybi vira v sebe, mnohem radeji bych videl sebevedome lidi protoze neziji ve strachu a nikdo jim nezpochybnuje a podminuje jejich byti nez lidi, kteri bez viry v druheho (guru, "boha" atd) nemohou plnohodnotne fungovat. Takze spravna vira je ok a je uzitecna ;-)
  • Tifi

    19:10 28. 1. 2017 0
    zatím jsem neslyšel o nikom, komu by ta víra u spánkové paralýzy nepomohla, nebo dokonce ho zradila. Sto let jsme věřili, že hypotéza o gravitačních vlnách je správná, až loni se vlny podařilo dokázat. Copak musí být pravda jen to, co je hmotné, a co je měřitelné. Existuje tisíce věcí, které nám budou jednou odkryty.
    Přečtete si zahraniční weby a fora - zkušenosti lidí, stovky a stovky příspěvků. Najdete tam zajímavé shody
  • Matej

    21:11 26. 1. 2017 0
    To je tak maximálně ZBOŽNÉ přání. To je na tom nejzajímavější, že mnoho dogmaticky věřících lidí si myslí že jim 2000 let mrtvý tenkrát uznávaný guru pomůže a ve všem hledají znamení za každou cenu jako potvrzení :-).
  • Tifi

    20:58 25. 1. 2017 0
    to je to nejzajímavější. Že i ateista, který se v hrůze obrátí k Bohu, na vlastní kůži pocítí, jak okamžitě ty přízraky zmizí. Zvláštní moc má vyslovení jména Ježíš Kristus (klidně i jen v duchu, pokud nelze mluvit). Všechny ty halucinace zmizí, jedno jestli je to demon, Hat man, příšerná postava.
  • Lucie

    16:22 24. 1. 2017 0
    Moje spánková paralýza byla taková, že jsem byla nemocná, a usínala jsem u televize, tak jsme jí vypla s tím že bylo půl 12 a že si dám budík na půl 1, stalo se to odpoledne, chvíli se mi zdál sen, že jsem byla ve škole a tak, a pak najednou jsem vnímala to jak jsem ležela a říkám si tam vstanu, a najednou jsem cítila, jakoby mi někdo např. 100 kilový seděl na nohou, na zádech v oblasti za krkem až tedy pod lopatky jsem cítala hrozné horko, jakoby mě někdo právě opařil čajem, mé ušní bubínky zažívali nepopsatelnou bolest, asi jako když se potápíce a cítíte tlak v uších, tak u mě to bylo takové jako bych se potápěla do 20 metrů ne li více, nevím jaká to je bolest, ale bylo to strašné. Po chvíli, když jsem chtěla křičet nebo mluvit čí vydat ze sebe hlásku, jsem viděla v zrcátku co mám kousek od postele obličej, a tak jsem chtěla křičet ještě více, ale nešlo to. Nevěděla jsem si rady, a i když nejsem nějak pobožná, v tu chvíli jsem si řekla že se pomodlím a odejde to, řekla jsem si asi 3 slova a najednou jsem se vzbudila, chvíli jsem se jeste nemohla hýbat, ale to ustoupilo. Byla jsem doma sama a byla jsem ve velkém šoku, opravdu toto nikomu nepřeji, pokud máte klidné spaní, buďte rádi.
  • Alice

    02:06 18. 1. 2017 0
    Moje spánková paralýza.. no abych řekla pravdu, měla jsem jí několikrát, ale to bylo v pohodě. Protože mívám lucidní sny a tak jsem to přisuzovala tomu, že když jsem se donutila probudit, tak se logicky nemůžu ještě pohnout. Ale to co přišlo nedávno, Upřímně můžu říct, že jsem nikdy nic horšího nezažila. Totální paralýza a halucinace, Začalo to klapnutím dveří, a pak přišel pocit, že někdo či něco v místnosti je se mnou. Tlačilo mi to na hrudník, dotýkalo se mě to na krku. Tenhle pocit hrůzy už nikdy nechci zažít. Od té doby se bojím jít spát.
  • Radek

    08:13 15. 1. 2017 0
    Terka to popsala uplně přesně, také se mi to stává, když usínám na zádech. Dnes se mi to stalo poprvé při probuzení , jinak pravidelně při usínání. Pak pár měsíců klid, a když si myslím, že jsem se toho zbavil je to tu znova. Je to velmi nepříjemný pocit. Žádné halucinace nemám, jen si plně uvědomuji že jsem bdělí a nemohu se hýbat, vždy se snažím volat, mluvit. Nejde to.Snažím se otáčet hlavou. Nakonec to prostě rozhýbám, je to uklidnující a vítězný pocit. Paralýzu si plně uvědomuji , už ten stav velmi dobře poznám a vím co dělat. Někdy mi trvá déle se z ní dostat. Nikdy to však nebude déle než pár minut či vteřin(jen můj odhad). Pravda je, že po paralíze mám strach znovu usnout. Většinou jdu něco dělat, abych přišel na jiné myšlenky. Dnes poprvé při probouzení a doufám že naposled.
  • Oldrich

    23:21 11. 1. 2017 0
    Asi je to podobne akorad ja to bral jako neco uzasneho.. dokonce bych to chtel zazit znova.. jestli je to spankova paralyza kdyz jsem se probudil a drzel jsem nejakou vec po perinou a vedel sem ze to je vec ze snu a chrel jsem se podivat na ruku ale nic tam nebylo a ja chtel vztanou a spadl jsem a padal jsem do postele :D a myslel jsem ze to je halucinace ale bylo to luxusni.. pak jsem zazival neustale lucidni sneni.. mohl jsem se probudit kdy chci a zase jit do lucidniho sneni.. kdysi jsem byval v lucidnim sneni vzdy chvili a hned jsem se probudil.. tentokrat jsem to mel pod kontrolou vic nez nekolik hodin.. bylo to dobrodruzstvi.. bohuzel ale cely den sem byl pak slabej a bylo mi divne..
  • Elis

    10:15 28. 12. 2016 0
    Zdravím lidičky,je mi 20 a taky už nějakou dobu zažívám spánkovou paralýzu. Někdy se mi to stává i 3x do měsíce,pokaždé ten samý stav, akorát průběh je vždy jiný,pokaždé je to ale hodně děsivý a nepříjemný zážitek. Nemůžeš se pohnout,dýchat,máš pocit,že na tebe někdo mluví,nebo tě sleduje,či dokonce se ti snaží ublížit. Už se mi dokonce stalo,že jsem se vzbudila a z toho šoku jsem byla mimo,nevěděla jsem,co je realita a bála jsem se znovu usnout,a když jsem usla,stalo se to znovu,až pak jsem se uklidnila a usla normálně. Uklidnilo mě, když vidím,že v tom nejsem sama,jak si čtu tady ty příspěvky,vím moc dobře,jaké to je, takže s váma soucítím a lidem,kteří to nezažili to ani v nejmenším nepřeju.
  • Zdeněk Zoubek

    23:33 17. 12. 2016 +1
    Ahoj je to poprvé co čtu o spánkové paralýze,i když jí mám dost často.Začalo to před 11 lety,když jsem se osamostatnil a odstěhoval se od rodičů do nového bytu.Vlastně ani nevim jak začít můj příběh,protože jsem si to spojoval s jinýma věcma co se v tom bytě děli.Moje první noc byla děsivá a vlastně i ty další v průběhu 2 měsícu.Probudilo mě hučení v uších a nastal panickej strach.Měl jsem pocit,že ve tmě neco je a upřeně mě to sleduje.Chtěl jsem se pohnout,ale nešlo to v tu chvilku se mi zmocnila neotřesitelná panika a děs. Chtěl jsem křičet,ale marně mohl jsem jen hybat očima a sledovat tu hrůzu co se kolem mě dějě.Vzduchem prolétával zlý zvuk po celem pokoji a moje oči to nasledovali. Pokojem prorůstaly mohutné kořeny a spletali se do sebe.Zvlastni byl i druhy pohled co doprovázi moji spankovou paralyzu a to je pohled ze zhora jako by jsem byl na dvou mistech zaroven. V posteli a pritom nekde uprostred mistnosti na strope jako bych sedel na lustru a vse to sledoval.Vidim sebe leziciho v posteli vidim strach v mich ocich a vidim vse co se deje v pokoji.Zridka se stavalo ze jsem se takhle probudil na zemi uprostred mistnosti bylo to horsi nez na posteli.Cítil jsem se víc zranitelnější a moje oči se upírali do tech nejtmavějších koutů pod postel pod stůl atd. vzdy tam něco bylo nikdy jsem to nevidel ale poždý jsem to slyšel že tam něco je.Trvalo to cca 2 měsíce noc co noc byl jsem uplně vyčerpaný a když se začalo stmívat začal jsem mít strach,protože jsem věděl,že to zase přijde.Začal jsem usínat se zapnutou televizí,aby pokoj aspon neco osvětlovalo a nebylo takové ticho,nepomohlo to.Pak to na nejakou dobu ustalo,ale pořad se to vraci.Teď už to poznám pokaždý,když se mě to zlo chce zmocnit.I když to člověk už zná a pozná to,že to přijde,tak tomu hroznýmu strachu se neda ubránit.Je to asi týden co jsem ten děs prožil znova,ale s jinym příběhěm a viděl jsem i to co vyšlo ze tmy.Kdysi jsem měl fenku dobrmana a dal jsem ji do utulku,když mě rodiče vyhodili z baraku i se psem.Nikdy jsem se nesrovnal s tim co jsem udělal a ted k tomu děsu. Zase mě probudil hukot v uších ležel jsem na zádech a nemohl jsem se hnout.Hrála televize,tak že osvětlovala půlku pokoje a zvuk jsem neslyšel.Jediný co jsem slyšel byl hrdelní zvuk psa,kterej vycházel ze tmy a ja věděl,že si pro mě přišla.Hrozně jsem se bál toho co uvidim.Pomalu vycházela ze tmy a kráčela ke mě.Vypadala jak kdyby vylezla z hrobu a s ní nesnesitelnej hnilobnej zápach.Vylezla ke mě na postel a stoupla si přímo nademě horní tlapy jsem měl okolo hlavy a pomalu se ke mě skláněla a uchopila mě zubama kolem krku.Hladil jsem jí a tekli ji slzy byl jsem připravenej zaplatit za to co jsem ji udělal.Chvilku mě tak držela,ale nestiskla jako přemýšlela jestli jo nebo ne. Pak mě pustila a odešla zase do tmy.Přišlo mi jako by mi odpustila.
  • terka

    01:15 14. 12. 2016 0
    Ahoj, právě jsem zažila spánkovou paralýzu a teď samozřejmě nemohu usnout, protože to byl děs. Tento jev zaživám už od dětství a vždy jsem si myslela, že jsem nějak spojená s jiným světem. Pokaždé co se to děje, je to noční můra, kterou vnímám, ale nemůžu se z toho dostat... někdy se mi to stává i přes den, ale nikdy tam není ten děs v průběhu paralýzy, jenom se nemohu dovolat...což je velice zajímavé. Stává se mi to jen, když usnu na zádech, čemuž taky nerozumím. Každopádně to nepřeji nikomu zažít a s tím, kdo to zažívá pravidelně, soucítím. Tak pěkné spaní přeji
  • "blázen"

    22:18 11. 12. 2016 0
    K tomu magorovy v krámu, jsem to zapoměl nějak popsat = jde o to že ten jeden člověk nasere 20 lidí co jsi v klidu nakupujou a ty si aniž si to uvědomí si odnesou kus z toho zážitků(myslím tím že máte chvíli stav nasranosti, pak potkáte podobného debila ještě ten den a mate chuť mu dát pěstí :D no vždy se najde někdo kdo to udělá... ten to přenese na dalšího a jedem.. další a další , jo a to celé protože si jdu koupit 5 rohlíků .... pak magor co někoho zabije tak ho na 1o let zavřvou do krabice a čekaj že si to srovná v palici ... si děláte prdel ne ? Max ti hrábne ještě víc... lidi nepotřebujou technologie ... potřebujem přírodu ... technologie vznikly jen proto že si nějakej kokot myslel že dokáže postavit stroj času nb tak a naivně si myslel (myslíme si to asi i dnes)že může vyjebat s xxxxxxxxx miliardama let evoluce no lol :D , lidé nakonec nezničí jen tuhle zemi ale celej vesmír pokud to takhle bude dál, a pozor evoluce je 100 % i ve vesmíru a stejně jako vše lidstvo musí odejít a zas se vrátit tak je podle me vesmír stavěnej :) .. možná jsem jen magor a nebo ne .. :-)
  • "blázen"

    21:51 11. 12. 2016 0
    Spánkovou paralýzu bych definoval tak že vznikla z toho jakým životem lidé žačli žít...=" žijeme prakticky všichni s prominutím v debilních klaustrofobickejch krabicích "a oni pak lidé nechápou že jsou ve světě jen ##### nechci nic říkat ale sme badna blbů a všechno špatné si děláme sami :( , rozhodně bych nezahazoval vlil negativní energie , která sice ve světě není dokázaná ale když se zamyslíte tak bych řekl že se tomu dá věřit,příklad půjdu do krámu , bude tam v " nějaký vyšinutý magor " třeba nadávat nebo tak = takhle podle mě vzniká negativní energie ;) , vzhledem k tomu co se ve světě děje pak lehko vysvětlím proč to všechny táhne k nasranosti musí bejt všude xD , to že nevidíme miniaturní částice co se můžou všude pohybovat neznamená že nemůžou existovat nebo že by sme tomu aspoň neměli věřit.....( "myslím si že kdybych mohl spát někde na stromě a nemít každodenní stres vlivem debilního systému v dnešní době, nemusel pořád řešit tuny hoven.. jen blbá televize :D všem z toho jen mrdá ještě aby ne když je plná zvrácenosti dnešní doby ....prostě nemocná země alias systém kde žijem bude jen a jen horší... prosím nebuďme idioti , člověk si řekne sám svět nezměním ale není to tak vždy to začne jedním...tohle neexistovat , tak to podle mě neznáme.. nebo jen vyjímečně , asi takhle může se to zdát celé nahlavu co jsem napsal a je mi to jedno , ja tomu budu věřit dokud nikdo nepřide s jasným důkazem... , paralýzu mám od malička a nikdy sem o tom nemluvil a nikdo si toho asi nevšiml i když dost faktorů podle mě jasně ukazovali že je něco špatně , jedine co vim ze mama zjistila ze ji když jsem byl jeste mensi a nejak nemel pojem o okoli , nepomatuji si to tak mama me obcas nasla v tomhle stavu a jediné co se stalo bylo ze dětská doktorka řekla že mám prý teplotní křeče a že to přejde , nevím možná se trošku sekla a nebo to mohl bejt další vliv na spuštění paralýzy , to 100 % i že fotr byl magor atd ... no prostě dnešní doba je nemocná a to moc ... , zítra se chystám k doktorce a mám v plánu navštívit psychologa , no doufám že když máme všechno tak moderní a lidi pro které od malička otročíme ... no čekám že mi systém podá pomocnou ruku ... protože ja nejsem schopen jít někam do práce nebo cokoliv , myslím momentálně a rozhodně nejsem píča co se chce flákat doma , pracoval jsem dost ale většinou jen načerno protože jinak jsem na to něměl , takže vlastně v dnešním systému jsem jen bezcenej hulič co nemá žádnou praxy a přitom toho umím že už ani nevím jen nemám papír že protože přítomnost lidí moc nedávám .. tak co má pak člověk dělat někde není odbočka ze systému kde se to dá ... , strašnej defekt už...a opravdu doufám že mi náš super stát a dnešní luxus naservíruje prášky na spaní a pal do práce... protože pak se jdu buď zabít a nebo se snad odstěhuju do lesa ....všem hodně štěstí není to nic příjemného ... jo a taky doufám že to někdo přečte, až mě z toho prsty bolí :)
  • "blázen"

    21:16 11. 12. 2016 0
    Dukyfrc@gmail.com
  • "blázen"

    21:13 11. 12. 2016 0
    Napište mi na emai prosím , podle mě vznik paralýz jde vysvětlit jednoduše :) , mam je sam od malicka a ted uz je to dost mazec , vlastně jsem to zjistil zhruba minulý týden když to kamarádka sdílela na facebooku a já jsi vlastně uvědomil co mě celý život pronásleduje....proč pořád ta negativita atd ... změna stavů a pod ..., mám pár otázek , díky hezký večer
  • wjs

    06:29 11. 12. 2016 0
    Od te doby co spim na brise a oblicejem ke zdi se mi to jeste nestalo :)
  • Kaili

    13:45 11. 11. 2016 0
    Znám a dovedlo mě to k lucidnímu snění a dalším věcem. Jen by mě zajímalo, jestli je možné nějak vysvětlit fyziologicky původ, když se tolik lidí shodne, že se jim to stává vleže na zádech. Moje poslední příhoda byla asi před 3 roky, vždy se mi to míchá se snem, spíše tedy noční můrou. Ve snu jsem visela za ramena nad obrovským vodopádem, těsně nad hladinou, kde se valí voda do hloubky. Bylo mi jasné, že se musím chytit kmenů po straně, ale nemohla jsem hnout prsty a navíc mě ruce strašlivě bolely, taky jsem nemohla dýchat. Obrovským úsilím jsem prsty oddělila a chytla se, pak následovalo probuzení - ležela jsem na zádech se sepjatýma rukama položenýma na hrudi. Špatně se mi dýchalo a prsty mě pořád bolely a byly úplně ztuhlé. Dalo by se přece poznat, co tahle poloha spouští v těle a mozku, nebo ne? Ty příznaky jsou víceméně stejné.
  • Kaili

    13:45 11. 11. 2016 0
    Znám a dovedlo mě to k lucidnímu snění a dalším věcem. Jen by mě zajímalo, jestli je možné nějak vysvětlit fyziologicky původ, když se tolik lidí shodne, že se jim to stává vleže na zádech. Moje poslední příhoda byla asi před 3 roky, vždy se mi to míchá se snem, spíše tedy noční můrou. Ve snu jsem visela za ramena nad obrovským vodopádem, těsně nad hladinou, kde se valí voda do hloubky. Bylo mi jasné, že se musím chytit kmenů po straně, ale nemohla jsem hnout prsty a navíc mě ruce strašlivě bolely, taky jsem nemohla dýchat. Obrovským úsilím jsem prsty oddělila a chytla se, pak následovalo probuzení - ležela jsem na zádech se sepjatýma rukama položenýma na hrudi. Špatně se mi dýchalo a prsty mě pořád bolely a byly úplně ztuhlé. Dalo by se přece poznat, co tahle poloha spouští v těle a mozku, nebo ne? Ty příznaky jsou víceméně stejné.
  • Martin

    12:58 10. 11. 2016 0
    Zdravím, je mi 20 let a též mám problémy asi 2 roky se spánkovou paralýzou. Poprvé to bylo něco šílenýho a pamatuji si to až do teď. Probudil jsem se na gauči u televize a nemohl jsem se hýbat ale všechno ostatní jsem vnímal, matku jak vaří, bratra jak si hraje s autíčkama apod. snažil jsem se na mamku mluvit, ale ta mě neslyšela. Po chvíli to přešlo a já jsem úplně vyděšenej se slzami v očích, jí říkal jakto, že mě neslyšela a ona mi řekla že jsem mluvil strašně potichu a že si myslela že mluvím ze spaní, Spánkovou paralýzu prožívám poměrně často, třeba i 5 krát 2 měsíce, ale už jsem si na to zvykl a vím jak se zachovat, prostě stačí být v klidu dat všechnu sílu a cuknout tělem a to tě probudí, na chvilku se jdu projít a jdu zase spát v pohodě. Třeba se mi stává, že si myslím že jdu do ložnice za rodičema, že mám strach, že po mě něco útočí a když paralýza ustane tak se probudím ve své posteli, je to zajímavé, je to jako sen, který prožíváš, že vnímáš a všechno si pamatuješ, různé postavy apod. já už jsem si na to zvykl tak, že mě už to nevadí, já už se tím začínám i bavit :)
  • Adam Riedlbauch

    17:50 29. 10. 2016 0
    Vy jste ale tak neskonale stupidní s tím archandělem..
  • petra

    18:40 19. 9. 2016 0
    jsem moc ráda že jsem si tento článek přečetla..dlouho mě to trápilo ale bála jsem se to někomu říct..a když jsem se svěřila, bylo mi řečeno že mám vyhledat lékaře.. zažívala jsem to dost často, někdy byl půl roku klid a někdy i několikrát do týdne..byl to hrozní pocit že je něco se mnou v pokoji a rozbušilo se mi strachy srdce, nemohla jsem dýchat, volat o pomoc, pohnout se..občas jsem cítila jak se třesu..někdy jsem mívala halucinace že mě to tahá z postele na zem nebo se to ke mě blíži od nohou a hlasitě to dýcha a blíží se ke mě..někdy jsem se téměř propadala do postele jakoby mě tam tlačila nějaká síla..když byl někdo doma měla jsem halucinace že třeba mamka prošla kolem pokoje a já jsem se snažila ji zavolat o pomoc ale ona se na mě podívala a odešla..ale druhý den mi řekla že v pokoji vůbec nebyla..někdy se mi stávalo že jsem se z toho probudila a měla jsem hrozný strach znovu usnout a když jsem usla tak se to opakovalo a bylo to ještě horší..někdy i 4* za noc..byla jsem hrozně vyčerpaná..je to něco hrozného..teď už mám přes rok klid a doufám že už to nikdy nepříjde..jsem ale ráda že ted vím že nejsem blázen že je to spánková paralýza
  • kroky

    19:26 20. 8. 2016 +1
    zlo není nedostatek dobra. Zlo je hmatatelné. Mozek si může dělat co chce, přenášet vzruchy, acetylcholín, serotonin, dopamin, endorfiny...může pracovat na hladinách alfa, theta....anatomii, patfýzu, biochemku dobře znám. Přesto věřím, že tyto přeludy nejsou jen výplodem fantazie. Až už vůbec ne ty, které zažijete v bdělém stavu. To hned změníte názor. Proto vůbec nepřekvapí, jako moc má volání o pomoc k Bohu (Ježíši Kristu). Pokud tvrdíte, že jste si bohem sám sobě, těžko se s tím vypořádate. Je to jen pýcha.
  • Matěj

    21:11 15. 8. 2016 0
    Ahoj. Paralyzu jsem zacal mit cca pred pul rokem, je mi 24 let a zatim jsem vypozoroval pouze to ze se mi to deje v soucasnem byte kde bydlim. Deje se to zatim tak jednou za tyden ale nedavno jsem byl tyden mimo bydliste a nestalo se mi to ani jednou.
    O paralyze jsem se dozvedel asi pred 14 dny. Cetl jsem co to muze zpusobovat. Jedine co by mi to mohlo zpusobit je nedostatecny spanek nebo nepravidelny zivotni styl. Jenze ten u sem mel nepravidelny jiz drive a zadnou paralyzu jsem nikdy nemel. V mem stavu se mi ,, zatim ,, deje pouze to ze se nemohu hejbat ale ocima vnimam. Snazim se hejbat rukama a tak po 7-10 vterinach se probudim uplne. Nevidim nic neobvykleho a ani snad nechci :-) ne ze by me to vice nezajimalo ale podle toho co tu čtu od lidi tak nikdo nedosel k zadnemu sebevetsimu objevu.
    To ze se nekdo modli atd to uz je jeho vec. Ja na tyhle oblbovaci nabozenstvi neverim :-) mam svou viru jako by mel mit asi kazdy sam za sebe, tim chci rict ze si myslim ze za tim stoni urcite nejake jednoznacne rozumne vysvetleni proc se tohle deje.
    Kazdopadne mi to neni vubec prijemne. Jeste pred rokem jsem se pysnil jak krasne spim celou noc az do rana. A jsem plne odpocaty. Mam stejnou matraci, mam hlavu na jih :-D ale spanek je proste jiny nez driv :-)
    Kdyz se nad tim tak zamyslim tak jedine vysvetleni by melo byt v mozku.
  • Katka

    19:12 11. 8. 2016 0
    Mívám spánkovou paralýzu docela často. Někdy se mi i stane, že když se probudím z paralýzy, nastoupí okamžitě druhá (jako když se ze snu probudíte do dalšího snu). Nejvíce mi na to pomáhá neusínat večer na zádech, ale když se paralýza dostaví i při usnutí na břiše, snažím se křičet na někoho o kom vím, že je se mnou v pokoji, aby mě probudil. Když jsem zrovna sama doma, nezbývá mi nic než se s tím nějak poprat sama. Takže moje jediná rada je neusínat na zádech. :)
  • R

    16:40 11. 8. 2016 0
    ahoj..spánková paralýza u mne začala nedávno,cca před půl rokem.Nejdříve jsem nevěděla co se to děje a neuměla si to vysvětlit..až nakonec jsem začala hledat na netu a našla tento článek.Trošku mě to uklidnilo(ale ne moc)je to hrozně nepříjemný pocit :( a zvlášt´ když Vás to NĚCO chce odtáhnout pryč,nebo Vám to dupe u postele nebo naopak z té postele chce shodit a kolikrát mě to tlačilo k posteli...je to fakt hnus..jsem zvědavá na další děsný zážitek...někdy si říkám,že bych o tom měla napsat knížku jako z thrilleru :D
  • Mako

    14:14 8. 8. 2016 0
    Ahoj, o spánkové paralýze jsem se dozvěděla až tento víkend, kdy jsem své zážitky vyprávěla kamarádům na chalupě a jeden z nich měl podobnou zkušenost. Do té doby jsem si myslela, že jsem blázen :). První zážitek jsem měla v 7 letech – spala jsem u babičky s ní v posteli, v noci jsem se probudila a viděla u postele postavu v kápi s lampou v ruce, osobě nešlo vidět do tváře. Strašně jsem se bála a chtěla babičku probudit, ale nešlo to, stejně tak jsem nemohla vydat jediný výkřik. Další příhodu jsem měla během nemoci v 15 letech, trpěla jsem velkými teplotami - měla jsem mononukleózu. Ležela jsem v posteli a probudil mě zvuk vedle v místnosti - někdo tam chodil. Žili jsme v 100 let starém domě, kde vrzaly podlahy, takže to nebylo moc neobvyklé... vedle v pokoji byl velký overball do kterého někdo kopl.. balón se odrazil a po zemi "přijel" do mého pokoje, kde byly otevřené dveře. V pokoji jsem najednou viděla postavu, která se procházela po místnosti. Neměla tvář ani tělo, jednalo se o jakýsi stín. Strašně jsem se bála a chtěla jsem křičet, ale nešlo to. Postava se přiblížila k mé posteli a podívala se na mě. Třásla jsem se strachy.. najednou "řekla" (nebyly to slova jen přenos myšlenek) - už můžeš jít a zmizela. V tu chvíli jsem se mohla hýbat a začala jsem křičet, přišla ke mně máma.. bylo to děsivé a myslím na to už tolik let, dnes je mi 27 let. Nedávno jsem se dozvěděla, že v domě, v kterém jsme bydleli zavraždil muž svou ženu. Vše se stalo přesně v pokoji, kde jsem tu noc spala. Divné v mém případě bylo to, že balón se skutečně pohnul z jedné místnosti do druhé. Zažil někdo z Vás něco podobného? Že by došlo ke skutečnému pohybu předmětů? Snad to tenkrát bylo naposledy, upřímně lituju všechny ty, kterým se příhody vrací..
  • Pavlína

    21:21 23. 7. 2016 0
    Tak já Vám nic nechci, pokud se chcete na něco zeptat Vy, napište mi na email carlota1@seznam.cz
  • Karel M.

    18:02 23. 7. 2016 0
    Dobrý den,
    emailova adresa je v pořádku, zkuste to znovu.
  • Pavlína

    09:06 23. 7. 2016 -1
    Psala jsem Vám email, ale vrátil se mi, jako že emailová stránka neexistuje.
  • Matt

    16:41 20. 7. 2016 +1
    Ahoj, spánkovou paralýzou si procházim cca posledních pár let, dřív jsem nevěděl co to je a bál jsem se,ale od doby kdy se mi to stává poslední dobou skoro každej den, tak jsem začal zkoušet různé věci když to na mě přijde,povedlo se mi lehce hnout rukama a nohama , ale fakt jen lehce, ldyž jsem se snažil křičet tak snad to mohlo znít jako bych šeptal,ale taky vim jak to spustit při snění,už jsem to zkusil několikrát a pokaždé když se mi zdá sen tak to spustim ( vim zní to asi bláznivě) , najednou ze snu se ocitnu v místnosti nebo na místě kde jsem šel spát a vše vidim tak jak je,jen jedinou myšlenku mam v hlavě at se probudim,tak se snažim co nejdřív o probuzení,ale cítim ,že kdybych se nesnažil se vzbudit, tak jako bych chtěl zas usnout, trvá to cca asi necelou minutu z mého vnímání. Ze začátku jsem se toho bál, ted mě spíše zajímá jaké jsou možnosti této paralýzi a jaké veškeré možnosti to obsahuje,zajímám se o různé věci a tahle je jedna z nich. Lidské tělo je zajímavé, jak fyzicky, tak i duševně.
  • Lizbeth

    13:33 19. 7. 2016 0
    Nemáte zač :) měli bychom se podporovat aspoň slovy nebo radami (i když někdy málo účinnými). Je to nápor na psychiku. No, já právě nikoho s SP osobně neznám, jen z netu.A těm, kterým jsem o tom osobně vyprávěla ne mě koukají jak na podivína, ale už to neřeším a nebojím se o tom mluvit.Je to spánková porucha jako každá jiná, takže se to snažím (asi naivně) dostat do podvědomí více a více lidem. Ano, po alkoholu to máme stejně, taktéž mám klid a bez problémů usnu na zádech.A na zádech usínáte v klidu?Jj, s tím krevním oběhem máte pravdu, to odpovídá hlubokým a vysokým tónům v paralýzách.Někde jsem četla, že za to může špatná funkce mozku (Varolův most). Možností je mnoho, no. Díky, ať se Vám daří.
  • Ad

    03:29 19. 7. 2016 0
    Dobry den,dekuji za reakci. Cetla jsem si i Vas prispevek,17 let to je silenost...ale zase alespon znate nekoho,kdo to ma. Ja to rekla par lidem,vetsina mi rekla,ze to je sen atd. nechapou to. Ale prece jenom jsem vypozorovala tuto vec,a to ze paralyzu nemam kdyz jdu spat po alkoholu. Nikdy.Tam by se dalo najit prece vysvetleni. Na boku jak rikate,ze usinate,to mam nejcasteji,na brichu nejmin. Jestli jde o nadprirozeno nevim,prece jen mozek je neprobadanej. Nejvic se klonim k myslence,ze to souvisi s krevnim obehem - to by vysvetlovalo i ten alkohol. Snad se to uz brzo vysvetli ;-) Hezky den
  • Ad

    03:29 19. 7. 2016 0
    Dobry den,dekuji za reakci. Cetla jsem si i Vas prispevek,17 let to je silenost...ale zase alespon znate nekoho,kdo to ma. Ja to rekla par lidem,vetsina mi rekla,ze to je sen atd. nechapou to. Ale prece jenom jsem vypozorovala tuto vec,a to ze paralyzu nemam kdyz jdu spat po alkoholu. Nikdy.Tam by se dalo najit prece vysvetleni. Na boku jak rikate,ze usinate,to mam nejcasteji,na brichu nejmin. Jestli jde o nadprirozeno nevim,prece jen mozek je neprobadanej. Nejvic se klonim k myslence,ze to souvisi s krevnim obehem - to by vysvetlovalo i ten alkohol. Snad se to uz brzo vysvetli ;-) Hezky den
  • Lizbeth

    03:02 19. 7. 2016 0
    Bohužel asi nedokážeme (zatím). Říká se, že cca po čtyřicítce paralýzy samy od sebe vymizí, ale není to pravidlo.A neznám nikoho, kdo by se SP sám zbavil.Ráda bych pomohla, jenže si taky nevím rady.Snažila jsem se celou dobu přiklánět k racionálními vysvětlení, ale po těch letech už fakt nevím, protože "rozum" skoro na všech frontách selhal. Pravda bude možná někde uprostřed.


  • Ad

    00:31 18. 7. 2016 0
    Pisu sem zrovna po dalsim zazitku,kdy byla moje spankova paralyza nebo co to je neskutecne desiva,az me to probralo.mam to uz od svych 17 let,nyni je mi 26 let. Nekdy to mam denne,pak mam treba 14 dni klid. Snazila jsem se pozorovat "priznaky" a podle me to zadnou vnejsi souvislost nema. Je jedno jestli mam nebo nemam stres apod. Nenasla jsem zadny spoustec. Za tu dobu jsem prozila uz hodne stavu,vselijakych halucinaci,drive ke mne prichazely "bytosti",neco ma stahovalo z postele,slysim ruzne zvuky,nekdy mi tam hraje hudba,mam pudovou sexualni touhu atd. atd. Snazim se to nechat probehnout,z toho se snazim probrat,je to vzdy pri usinani,citim to nekdy,je to takovej tlak v oblasti krcni patere,snazim se z toho vymanit,ale pokud to nenecham bezet,tak neusnu. Zkousela jsem ruzne ochranne pomucky,meditace, cviceni,nic. Dokazu pritom ale ovladat hlas a hlasitym dychanim dat signal,aby me probudil kdo vedle me spi. Vidim vzdy mistnost i svoji ruku napr.,vse si uvedomuju,utesuju su,ze to je paralyza,ze to prejde - presne v te situaci.Strasne si preju aby uz to preslo. Je to hruza. Nedokazame spolecne na neco prijit?
  • Mia

    19:47 15. 7. 2016 0
    Bůh touží po naší lásce, stvořil nás pro sebe. Pro koho jiného. Nemůže dosáhnout vyšší "mety" než je On sám. Ze zkušenosti vím, že láska modlitbou sílí. Modlitba znamená "obracení se k Bohu". Církev učí, že Satan je padlé boží stvoření, padlý anděl. Tak to je, to nepopírám. Co se týče té církve, souhlasím s Vámi, že během těch staletí udělala mnoho "přešlapů", ale jako jedna z oveček věřím, že se církev nadále skládá z části lidské - hříšné ale hlavně Boží, proto nemůže být zničena, i kdyby kdo kdovíjak chtěl. Nevznikla rukou hříšníka, rukama hříšníka nezahyne. Mocnosti pekelné ji nepřemohou.
  • Karel M.

    06:34 15. 7. 2016 0
    Z historického hlediska je víra v Boha, popřípadě bohy vyjádřením lidské neznalosti...

    Hodně zkráceně...před Kristem se věřilo v x bohů...a byl to bůh pro kdejaké prdnutí, protože prostě lidé neměli dostatek zkušeností a zejména toho čeho se báli a nerozuměli tomu, tak tam narvali boha.
    Následně přišla náboženská reforma, mnohobožství se zavrhlo a zvolil se jen jeden Bůh...s tím přišlo i křesťanství a monopol získala církev, které se více či méně dařilo po 2000let oblbovat své ovečky....a samozřejmě i ve jménu toho jedinohé Boha vraždit, krást, uchvacovat moc....

    Bůh vyžaduje abychom se k němu obraceli?
    Tedy...slyšel jsem hodně nesmyslů...ale tohle asi ještě ne.
    Vaše víra v Boha je zprzněná vlivem církve a dělá z ní něco podřadného co popírá podstatu víry samotné...

    A k Satanu samotnému?
    Nevím...možná zkuste více pátrat, probrat to s nějakým znalcem teologie nebo prostě jen otevřít oči...
    Protože z hlediska křesťanství Satan není padlé boží stvoření...což by jste za 20 leté bytí katoličkou měla už dávno vědět...
  • Mia

    22:14 14. 7. 2016 0
    Víra v Boha je vztah. Pro udržení vztahu je zpravidla potřebná komunikace. Modlitba je komunikace s Bohem. Bůh, jakožto Otec vyžaduje, abychom se k Němu obraceli, protože je to dobré i pro nás. V opačném případě si škodíme sami sobě. Nevím jak Vy, ale já mám s modlitbou za 20 let bytí katoličkou, bohaté a vždy jen dobré zkušenosti. Dobrý strom také nemůže nést špatné ovoce. Když mám chřipku apod. tak se pochopitelně týká o zcela biologický původ, ne spirituální, a proto jí tak také léčím. To je jasné. Ale článek nemluví pouze o čistě biologickém původu spánkové paralýzy, ale zmiňuje se také o jejím možném mystickém podtextu, zvláště pokud se během ní objevují nějaké nestvůry, které nad spícím přebírají vládu. Spánková paralýza není ekvivalent chřipky. Já jen udávám svoji dlouholetou zkušenost a tou je, že modlitba vždycky pomohla. V křesťanském pojetí je satan padlé boží stvoření..není silnější než Bůh. Tak Vás Bůh chraň. Mějte se pěkně. Dobrou noc
  • Karel M.

    21:30 13. 7. 2016 0
    Se vší úctou...
    Je to asi to samé jako by jste se modlila ve chvíli kdy máte chřipku...a můžete tomu říkat satan, belzezub, mephisto, etc a je to úplně fuk.
    Výsledek je takový, že buď se vaše tělo dokáže s chorobou poprat nebo ne.
    Modlitba může(ale nemusí) zafungovat jako placebo.
    Což je samozřejmě ovlivněno vírou člověka.
    Ale nepleťte to s vírou v boha. To je zcela rozdílná věc...
    Protože v tu chvíli nevěříta v Boha, ale pouze v danou skutečnost, tedy že vám pomůže onen akt modlení, ale né víra v Boha...
    Protože když by jste věřila, že vám pomůže samotná víra v Boha, tak ani akt modlení nemusíte provádět...

    Prostě víra v Boha je z historického hlediska zprzněná tak jak jen zprniz za 2tisíce let šla...., takže v modlitbě lze dost těžko hledat uzdravení, zázrak a já nevím co ještě...
  • Mia

    19:42 13. 7. 2016 0
    pouhá dlouhodobá zkušenost...
  • Mia

    19:41 13. 7. 2016 0
    pouhá dlouhodobá zkušenost...
  • Mia

    19:41 13. 7. 2016 0
    pouhá dlouhodobá zkušenost...
  • Mia

    19:41 13. 7. 2016 0
    pouhá dlouhodobá zkušenost...
  • Karel M.

    18:00 13. 7. 2016 0
    Můžete mi prosím napsat na email: teheseuscz@gmail.com

    Děkuji, Karel M.
  • Karel M.

    17:56 13. 7. 2016 0
    Mohla by jste mě kontaktovat na: theseuscz@gmail.com
    Chtěl bych s Vámi váš stav víc probrat. Děkuji Karel M.
  • Karel M.

    17:54 13. 7. 2016 0
    Blbost....
  • Karel M.

    17:48 13. 7. 2016 0
    Se spánkovou paralýzou mám několikaleté zkušenosti.
    V prvé řadě je potřeba si uvědomit, že hlavním spouštěčem je aktuální stav žití. Tím myslím zejména stres.
    Zároveň můžou být spouštečem i různé medikamenti...např. ibalgin atp.

    Nějaké rady ve stylu pomodlete se atp?
    To jsou keci...
    Je fakt, že mě částečně "pomohl" takzvaný lapač snů.
    Ale jen do té míry, do které jsem chtěl věřit, že pomůže.
    Prostě klasické placebo.
    Jestliže budete opravdu věřit, že vám proti paralýze bude pomáhat smradlavá ponožka pod polštářem, tak vám ta ponožka z 99% opravdu pomůže.
    To k té víře...(aneb placebo)

    Jinak rady z praxe...
    Byly dny, kdy jsem se bál usínat...ale čím víc jsem pátral, tím víc jsem věděl. Nakonec jsem i došel do stavu, kdy jsem si přál spánkovou paralýzu zažit a světe div se, měl jsem klid.
    Takže, usínejte v klidu.
    Nemějte strach z toho co přijde, však to znáte, tohle vás nepřekvapí. Naopak, připravte se na tem okamžik a naplánujte si jak ho využijte. Při spánkové paralýze mozek funguje trošku jinak, dá se to srovnávat s lucidním sněním.
    Podstatné je, nemít strach z usínání, ze spánku a z paralýzy....
    Když paralýza přijde, zavřete oči, zhluboka se nadechtněte a znovu je otevřte. Pak si rozsvitťe v pokoji, dejte si třeba sklenici vody nebo zajděte na záchod, uklidněte se a běžte znovu spát. Klidně i s rozsvíceným světlem. Nikdo vám za to hlavu neutrhne.
    Důležité je ovládat svůj strach.
    S pozdravem Karel M.
  • Lizbeth

    21:06 6. 7. 2016 0
    Jak jsem psala, vyzkoušela jsem kde co, i lucidně snít, ale vím, že je to jen v mé hlavě, i když je někdy těžké tomu uvěřit. Člověk raději uvěří "duchařině", než aby přebral zodpovědnost za "svou mysl". Po těžké fyzické práci mám právě dost hrozné paralýzy. Po alkoholu nemám paralýzy žádné, takže můžu bez problémů usínat na zádech (tím nemyslím, že piju často).Děkuji Vám za cenné rady, vyzkouším je a dám vědět, jestli pomohly. Přeji Vám mnoho dobrého.
  • jsem hluchý

    15:04 6. 7. 2016 0
    Zvykl jsem na to, tento měsíc mně pokusili 2x zabít udušením, zmáčknout vlastní srdce tak před mým zrakem jak citlivě tluče srdce, boj s duchem zla a jak anděl mně vytáhl z pekla, atd. Ale jedna věc mně vrtá hlavou, jestli to už patří k spánkové paralýze nebo ne,- mluvil jsem s Ježíšem v nebi, ale v tom pak přiběhl voják a Ježíš hned řekl mě "Uteč!". Utíkal jsem do lesa, ale voják už přistihl opodál mně a řekl mi " Přijdu si pro tebe!". Vysvětlí mi někdo, děkuji.
  • Miloš

    19:21 4. 7. 2016 0
    Paralýzy sa nedá len tak zbaviť,ale pribudajucím vekom slabne.Tie zážitky čo opisujete su podobné aké som aj ja zažíval.Skusim Vám poradiť ako to robím ja.Ráno ked sa zobudíte po silnej paralýze,tak na nu nemyslite ani ju s príbuznímí dopodrobna nerozoberajte.Viem ,že je to ťažké,ale musíte mať trpezlivosť.Ak sa budete týmto zážitkom cez deň venovať a báť sa ich tak tie paralýzy budu aj nadalej silné.Dobré je ked sa cez den fyzicky unavíte bud prácou alebo športom.Ak v paralýze vidite postavy,ktoré Vám robia zle,opisujete sex.utoky,môžu na Vás líhať,zapchávať Vám usta,fyzicky i psychicky ubližovať skuste sa im vysmiať,napr.im povedzte a to je všetko čo dokážeš.A ak Vám to nedovolí vyprávať stačí si to myslieť.Musíte to byť Vy kto preberie iniciatívu.Mne ked sa zjaví tak ju ešte zavolám:No pod ku mne ukáž čo vieš.Chvílu sa s tým popasujem a ono to zmizne.Toto ked sa naučíte ovládať tak to bude postupne slabnúť.Ono to nemá rado ked sa tomu smejete a bude si pravdepodobne hladať inu obeť.Ešte Vám poradím,dajte si pod vankuš pod plachtu príborové nože z jednej aj druhej strany.Ak máte postel pri stene stačí len z vonkajšej strany.Môžete si ich dať aj k nohám čim sa vlastne ohradíte a bude Vás to chrániť.Dajte vedieť ako sa Vám darí.Prajem hodne psychických síl a trpezlivosti.
  • Lizbeth

    07:05 4. 7. 2016 0
    V rodině jsem se ptala a nikdo paralýzy nemá.Nebo je měli třeba jednou a neví o tom.Právě že z paralýz (po tom, co jsem zjistila, že jde o neškodný stav) mám strach jen minimální.Mohla bych uvést příklady.Nedávno jsem měla dost hnusnou paralýzu - dostala jsem se cca 8x do časové smyčky - děj se mi opakoval v různých obměnách a to tak, že mě neznámá "osoba" docela brutálně znásilňovala, měla enormní sílu a já se nemohla vůbec bránit, potom na mě promluvila a řekla - "Ukážu ti tolik zážitků, že na ně nikdy nezapomeneš".A tohle se mi stalo v týdnu, kdy jsem byla opravdu šťastná a mou mysl nic nezatěžovalo.Před dvěma týdny jsem se ocitla v jiné místnosti i s postelí a ve stejné poloze v jaké jsem šla spát (na boku). Slyšela jsem rychlé kroky někoho na plovoučce (kdo byl evidentně dost rozzuřený), které se blížily ke mně.Nemohla jsem se pohnout, byla jsem k té "osobě" otočená zády a jen čekala co se stane, připravovala jsem se na nejhorší a uklidňovala se. V momentě, kdy ta "osoba" užuž byla za mými zády, jsem cítila jak do mě chce vstoupit a celou mě zalehnout - jako by do mě chtěla vstoupit jiná duše.Překvapilo mě, že jsem za svými zády slyšela zamečení.Poté jsem se ihned probudila.Po celém těle husí kůže, naježené chlupy na zádech, srdce tlouklo o sto šest...Hned za tři dny jsem měla asi jednu z nejhorších "paralýz". Opět jsem byla před usnutím v pohodě, nastala klasická paralýza, ale trvala nějak dlouho, nastalo několikrát falešné probuzení (pocit že jsem se vzbudila, ale ve skutečnosti jsem pořád v paralýze), chtěla jsem se probudit, protože to trvalo už moc dlouho, ale nemohla jsem se ani za nic vzbudit. Přepadl mě strach, snažila jsem se hýbat rukama ať se vzbudím.Ale pořád nic.Trvalo to opravdu dlouho. V panice jsem seskočila z postele, padla na zem, rukama jsem šátrala po koberci ať se konečně probudím. Ruce za mnou nechávaly modrou stopu, jakoby mlhu. Kolem sebe jsem viděla vše jako v realitě, akorát to bylo rozmlžené. Pořád jsem volala - Ne, to ne!Bože ne!Byla jsem tak zoufalá, že jsem věřila, že se už neprobudím a zůstanu uvězněná někde "mezi světy". Opět jsem se ocitla na posteli a cítím, že se mi pomalu krátí dech a já přestávám dýchat.Zmocnila se mě nepopsatelná hrůza, že umírám a že zemřu v "paralýze". Dech se mi krátil...Když jsem konečně otevřela oči, měla jsem pocit, že jsem se vynořila ze samotného pekla.Silně mě bolelo na hrudi a nekontrolovatelně jsem se rozbrečela (a to moc nebrečím).Tohle už nechci nikdy zažít, bylo to otřesné. Takže by mě zajímalo proč se paralýzy neustále zhoršují a přitom ve strachu z paralýz už nežiju. Možná to bude tím, že mě strach přepadá přímo v paralýzách?...Omlouvám se za dlouhatánský příspěvek. Můžu se zeptat, jak "jste v pohodě"? To jste se paralýz zbavil napořád nebo je máte pořád, jen se v nich nebojíte? Děkuji za kontakt na Vás.
  • Miloš

    18:07 2. 7. 2016 +1
    U nás v rodine je paralýza dedičná.Mňa a mojich surodencov učila naša nebohá mama ako s tým žiť.Ja som mával so surodencov najťažšie paralýzy,ale teraz už dlhodobo som v pohode.Raz za čas ju mám,ale nič si z nej nerobím.Nesmiete sa toho báť,čím viac sa bojíte tým je to horšie.Ono to žije s vášho strachu.Je to ako parazit.Ak sa chcete na niečo spýtať alebo poradiť tak mi napíšte na mail milos70@atlas.sk
  • Lizbeth

    08:40 1. 7. 2016 +1
    Paralýzy mám 17 let a zkusila jsem mnoho.Vykuřování, solení, kropení svěcenou vodou, modlitby, pomoc Boha a Ježíše, křesťanské formule, nošení svěceného amuletu, vyvarování se nadměrného stresu, změna životosprávy, pozitivní myšlení, návštěva neurologa a vyšetření (všechna negativní), nic z toho úlevu nepřineslo. Neméně otravné je silné pískání v uších po probuzení z paralýz, bušení srdce, sucho v ústech, druhý den únava, ospalost, úbytek energie... Nezáleží jestli je období před paralýzou šťastné a optimistické nebo plné obav a stresu.Paralýzy přicházejí v jakémkoliv období, což popírá logiku, když nám lékaři tvrdí že za tím stojí stres.Na druhou stranu se říká, že paralýzy nemají nic společného s nadpřirozenem, duchy a démony. Tak co je vyvolává?Nebo spíš, co stálo za začátkem paralýz? Nepátrali jste po nějakém nepříjemném zážitku z dětství nebo období, které má souvislost s paralýzami?Co např. vyvolávání duchů v telecím období(někomu se paralýzy rozjely právě po tom)? Opravdu nevím na jakou stranu se přiklonit...jestli rozumovou nebo paranormální. Zvláštní je, že paralýzy do doby, než jsem začala zkoušet lucidně snít a mít mimotělní zážitky byly několikrát do měsíce. Nyní je mám cca 10x za měsíc, nemluvím o (naštěstí občas) otřesných sex.útocích, mluvení démonů...což jsem do té doby ještě nezažila a stav se nezlepšuje, ba naopak.Nevím jak to máte vy, ale když jsem se zkusila svěřit okolí, tak na mě koukali jak na blázna, ale pořád to zkouším a je mi jedno co si o mě myslí druzí, protože kdo nezažil, nepochopí. A najít někoho v okolí kdo by měl taky paralýzy, svěřit se někomu a "nebýt v tom sám", je nadlidský úkol.Co mi trošku pomohlo jsou: vysoké dávky hořčíku (pouze na předpis, v těch běžně prodejných je hořčíku minimum), spaní na boku s překříženýma rukama, v paralýze nepodléhat strachu, jinak to bude ještě horší, v nejhorším myslet na arch. Michaela.

  • Eva

    10:44 28. 6. 2016 0
    Už 2 týdny, mám každý den dva sny. Jsou rozlišné, ovšem vždy jsou dva a hrozně bláznivé. Včera večer, a předevčírem mě vždy, když se mi podařilo usnout probudilo buď pískání, pocit že se ke mě blíží ruce které mě chtějí zranit nebo naopak - obejmout. Včera už jsem žádné sny neměla, potom co se to uklidnilo. Není to nějaké slabší stádium paralýzy? Po probuzení jsem měla brnění v končetinách. Ale samotný pískot nebo jak jsem už říkala, trvalo podle mě jen max. 3 sekundy. Pokud by se to mělo opakovat, nevíte co s tím?
  • Mia

    12:17 25. 6. 2016 +1
    Znám to. Vždycky zabere křesťanská modlitba. Proti takové kapacitě satan nemá zbraně.
  • Pavel

    16:18 6. 6. 2016 0
    Ahoj Karle. Vím o tvém problému hodně. Nemyslím si, že jsi blázen. Nejprve bych popřemýšlel, zdali jsi nedělal něco co se nemá. Stačí jít k věštkyni. Spiritismus a okultimus nezkoušej. Stačí poslouchat nějakou písen - tantru. Jóga, homeopatie. To jsou totiž věci s duchovní tématikou a mají na člověka vliv. Domnívám se, že ,, astrálně cestuješ,, pro astrální cestování je potřeba,, umrtvit tělo,, opuštění těla. Tím sis sám vyzkoušel, že po smrti žiješ dál i bez těla a bible hovoří pravdu. Pokud se bojíš a nevíš co činit, dám ti tu nejlepší radu co ti mohu dát a je učinná. Klekni na kolena a popros Boha o odpuštění hříchu a vysvobození, vše pokorně. Přečti si bibli o čem hovoří. Pokud bys měl zájem na danou tématiku pohovořit, dej vědět. Mám podklady.
  • pavel

    16:02 6. 6. 2016 0
    ahoj. Nikdy nespím na zádech, ale pár krát jsem usnul a měl jsem zajímavé zážitky a nevěděl jsem čím to je. Bádal jsem, hledal ale nepřišel. Napadlo mě jestli to není tou polohou na zádech. ANO JE. dělal jsem asi 3x pokus a bylo to tím, ale zajímavé je,že to bylo jen odpoledne...chtěl bych se pobavit s lidmi, kteří spí na zádech častěji. Máš ještě jiné zážitky? Pavel
  • Pavel

    15:52 6. 6. 2016 0
    Jestli věříš v posmrtný život, tak nedělej nic čím si nejsi jistý, zdali je to správné, jinak si můžeš být jist, že se do toho ještě více zamotáš. Ezetorika je špatná, okulismus a spiritismus je špatný. Lidi, kteří dělali jedno z těchto pokusů, měli nadpřirozené schopnosti. Je to vážně moc od Boha? Na jaké straně, by si chtěl být, na straně přítele, nebo nepřítele? Mantru nedělej.
  • Roland Kratina

    11:37 4. 6. 2016 0
    tyhle stavy jsem měl celý týden ze začátku
  • Roland Kratina

    11:36 4. 6. 2016 0
    já to měl spánkovou paralýzu když mi bylo cca 9-10 let a nejhorší bylo vidět když jste s někym příbuznym v pokoji a najednou něco vyleze z vaší skříně a začne to křičet do ucha a podobný věc a příbuzný člověk nic nedělá..spíš od doby co jsem se tyhle stavy naučil ovládat nějak přestaly nom naučil jsem se prostě vzbudit dřív než to začalo nebo jsem prostě sám pro sebe nadával :d
  • Simona

    13:00 19. 5. 2016 0
    Dřív jsem tyto stavy také měla, ale většinou když jsem usnula třeba odpoledne a pak jsem se chtěla probudit. Nešlo to, nemohla jsem nic dělat, chtěla jsem křičet, nic. V místnosti zvuky, které mě děsily. Nikdy jsem si ten stav nedokázala vysvětlit, teď už alespoň vím, o co jde.
  • Bara Rollova

    06:01 10. 5. 2016 +1
    Ahoj, je mi 28 a spankovou paralyzu mam tak 3 roky. Vetsinou me tento stav prekvapi vecer kdyz usinam nebo rano, presne jak je zmineno v clanku. Projevy jsou vzdy desive, absolutni nehybnost, huceni v hlave, halucinace, duseni, citim, jak si na me leha nejake stvoreni, volam o pomoc mam pocit ze jsem vzhuru kdyz kricim, vidim treba nekoho z rodiny ale nikdo mi nepomuze. Tyto stavy mam vetsinou parkrat v mesici a pak zase treba pul roku klid. Myslim si, ze to vznika ze stresu. A jak psala slecna tady v diskuzi, ze se ji to stava pouze v jejim pokoji u rodicu, ja mam take zkusenost, ze jinde nez ve svem pokoji me to nepotkalo.

  • Vladimír Bureš

    17:29 28. 4. 2016 0
    Ahoj, je mi 27 let a spánkovou paralýzu zažívám velmi často již tak 5-6 let, se vším co tady popisujete, tlak na hrudi, nohách, do uch mi šeptá hlas neznámou řeči, v pokoji někdo je atd..
    Už jsem se s tím nějak naučil žít, ale když to bylo moc časté tak jsem zkoušel různé věci, jak se to toho zbavit. Měl jsem vždy klidnou noc, když jsem měl přes noc puštěné mantry pořád dokola (ideálně Durga mantra). Stačí potichu, nemusíte je ani slyšet v pokoji kde spíte.
    Doufám že pomůžu pár lidem
  • Pavlína

    09:52 24. 4. 2016 0
    Ahoj, spánkovou paralýzu mám už hodně dlouho. Dřív to bývalo, že jsem ,,jen" nemohla pohnout tělem a nemohla křičet, ale dnes jsem zažila ten největší hnus, kdy jsem se vyloženě dusila a nemohla jsem se nadechnout vůbec. Zároveň jsem cítila přítomnost někoho nebo něčeho v pokoji. Jindy se mi zase stalo, že mě něco úplně vytáhlo z těla a smýkalo to se mnou po pokoji, tahalo mě to před zrcadlo, kde jsem měla úplně zrůdný a znetvořený obličej. Kolikrát jsem si myslela, že už jsem vzhůru, jakoby jsem si dívala na mobil, nebo o tom někomu říkala a to byla přitom pořád součást té paralýzy a zase jsem jako upadla do dalšího mnohem hlubšího stavu. Jedna věc je, že se to stává, když se člověk přespí, ale to není tak hrozné, jako když se to stane uprostřed noci při nebo při usínání. To je to potom mnohem silnější. Zajímavé taky je, že se mi to děje jen v domě rodičů, v mém dětském pokoji. Když jsem ve svém bytě, tak vůbec. Vlastně se mi to nikdy nestalo nikde jinde. Máte s tím zkušenost, že se Vám to třeba děje jen na určitém místě? Myslím, že i s tím to může souviset. Každopádně je třeba proti tomu nebojovat a nebát se, protože tím se to stupňuje a je to potom ještě horší. To tělo nebo duše se nám tím něco snaží říct. Možná nějakým způsobem trápíme naši tělo a duši a nevážíme si jich? Vše se vším souvisí a nic se neděje úplně jen tak.
  • Mkei

    11:02 19. 4. 2016 0
    Ahoj, jen přidám pár poznámek:
    1. Je potřeba odlišit spánkovou paralýzu od narcoleptických útoků, protože jsou téměř totožné. Pravidlem bývá, že ke spánkové paralýze dochází před probuzením, zatímco k narcoleptickým útokům po usnutí (většinou, ovšem ne vždy).
    2. Další z relativně velkých faktorů zvyšujících riziko spánkové paralýzy je spaní v supinní poloze (na zádech).
    Doufám, že to bude aspoň pro někoho užitečné, Mimochodem, pro ty, co umí anglicky, na en.wikipedie.org je hodně podrobný článek.
  • lukas

    01:20 14. 4. 2016 0
    Me je 29 a mam to několik let.
    Třeba se to dlouho neozve a potom je období kdy to mam v týdnu každý den.
    Na začátku to bylo hučení v hlavě a pískání v uších. Někdy zase nějaké zvatlani hlasy, nekdy smích.
    Těžko se jde probudit, protože se mi chce vždy proste spát, ale vím, ze se musím probudit.
    Tohle se mi, ale teďka zmenilo a mam ty stavy kdy ležím na brichu a jako by si na sedal slon.
    Druhej den, už citi jako by me někdo loktem tlačil do lopatek a rikam si co to je?
    Další den zase něco podobného a pocit jako by mi to dělal nějakej skret.
    Další den tlak na postel a vidím nad sebou nějakou hlavu a otocim se na bok a koukám na nějakého gluma.
    No pamatuju si, ze jsem se začal modlit a probudil se.
    Velice prijemne
  • Lenin

    18:36 12. 4. 2016 0
    Je mi skoro 17 a tyhle stavy mám poslední 2-3 roky. Já mám strašnou fobii ze škrcení a celkově toho, když mi někdo šahá na krk. A to se mi promítá do této paralýzy. Předevčírem ta paralýza byla nejintenzivnější ze všech, kdy jsem si to plně uvědomila, v hlavě jsem měla myšlenku, že to brzy přejde, ale moje tělo a hlasivky dělaly něco jiného. Já totiž vydávám zvuky, slabé křičení a to mě vždy pak ze stavu probere. Hrozný pocit je i po probuzení, když se vzbudím, je noc a já jsem sama v pokoji, bojím se jakkoli pohnout natož dojít za mamkou. Rodiče mě snad slyšeli křičet jenom jednou, takže si občas myslím, jestli to moje kňourání není jenom halucinace. Je to hrozný pocit, když vás tělo neposlouchá. Jinak halucinace mám, většinou nade mnou někdo je a já mám ten nepříjemný pocit na hrudi a krku, jako by se mě někdo chystal uškrtit. Paralýzu mám, když usnu na zádech takže to je taky rada, jak se jí vyvarovat. Jinak jsem ráda, že je nás víc, kdo to zažívají a je škoda, že se o tomhle moc nemluví. Ono stačí už jenom říct, že se mi zdálo, že mě někdo škrtil a už na mě okolí kouká jak na blázna. Jestli to také souvisí se stresem... je možné. Jsem objednaná i k terapeutce se svými psychickými problémy takže mám toho dost. A vždycky jsem měla problémy usnout. Zažívám to tak jednou za 2 měsíce, většinou do té minuty, protože tělo začne panikařit zatímco se pokouším sebe uklidňovat.
  • lenik

    18:25 4. 4. 2016 0
    Taky mam sp.paralyzu. Asi ze stresu. Je mi pres 40 a mela jsem ji 2x. Pripada mi to zajimave. Nevadi mi ani tolik,ze se nemuzu pohnout,jako neschopnost zakricet. Aspon vim,ze doprovodne jevy jsou jen halucinace.
  • Karel

    15:26 4. 4. 2016 0
    Dobrý den.

    Těmito stavy trpím poslední dva roky s každodenní pravidelností, hlavně když se snažím usnout. Kolikrát to trvá i hodinu. Většinou mě to velmi děsí a dokáže mě to psychicky rozhodit i na celý den, zvláště když přitom vídám různé běsy a slyším zvuky, neznámou řeč i srozumitelný slova. Začíná to u mě pocitem pádu/letu, kterému se nedokážu ubránit, ten pocit přetrvává po celou dobu stavu mezi vědomím/nevědomím. Paralýza končetin už mě ani tolik neděsí. Nejhorší je když mám pocit, že nemůžu dýchat a nevnímám tlukot srdce. Občas se stane, že mě cosi táhne pryč od mého těla. O to víc mě přitom děsí, že se tomu nemohu ubránit. Jinak občas strach přemůžu a pak letím kamsi mimo místnost, dům i zem. Jednou mi při tomto zážitku i nějaký hlas sdělil osobní poselství.

    Mám pocit, že to možná způsobuje moje podvědomí, protože se to začalo intenzivně projevovat až po hodně krutý zkušenosti, co jsem v životě zažil. Poprvé se mi to stalo v 16-ti letech a pak jednou tak za čtvrt roku. Poslední dva roky je to každý den. Je mi 31 let a tyto stavy jen rok od roku sílí.

    Pokaždé, když jdu spát se tohoto stavu bojím. Držím vám všem palce ať se s tím poperete, není to jednoduchý s tímhle žít a přiznejme si, že pro běžný lidi přijdeme jak blázni, když si o tom potřebujeme promluvit. Zahřálo mě u srdce, že nejsem sám kdo tím trpí.
  • Petr J.

    04:59 10. 3. 2016 0
    Příteli tohle je ale něco naprosto jiného
  • im

    19:05 5. 3. 2016 0
    Ahoj. Pry to souviselo v mem pripade s pubertou. A s otresem mozku v 15 letech.To mi alespon rekli na neurologii. Ale drzim palce, protoze vim, ze tyto zazitky jsou hrozne. Do maturity se mi takove stavy stavaly i nekolikrat rocne. Nekdy si toho okoli vsimlo nekdy ne. Jednou na me dokonce nasi zavolali zachranku, protoze jsem nahle pri odpocinku ( asi jsem usinala ) zacala hrozne kricet,ale nehybala jsem se a nahle jsem se vymrstila z postele a popisovala jsem stav, ze se bojim, ze umru. Ja ale pocitovala celou dobu, ze jsem vzhuru... Mela jsem tesne pred maturou a lekari mi doporucili snizit stres, coz slo spatne - tyden pred svatakem. A dobry zivotni styl... Neparit, nechlastat, chodit spat... Letama to preslo. Ted mam zatim pokoj.
  • Běla

    00:47 5. 3. 2016 0
    Znám... Měla jsem to v baráku taky. Spím, a stálo to přímo u mě. Tři velké postavy. Přesně ten pocit,jako když cítíš, že ti někdo čte přes rameno. Jenže 100x nepříjemnější, hrůzostrašnější. Asi 10 x za noc jsem rozsvítila a snažila se číst. Trvalo to asi 10 dní a už jsem fakt nemohla.Obrátila jsem se na Lukáše Putze, aby mě "toho"(čili cizích entit) zbavil. Měla jsem tu i faráře, vysvětit barák. Pronesl něco, co mělo svou logiku: když pracujete s různými energiemi, je to, jakobyste otevřela vrata. Něco jde ven, ale něco může jít dovnitř. Farář se modlil k Bohu, a i toho můžeš poprosit o ochranu. Nebo je spousta dobrých zkušeností s Archanděly.V tomto případě Archanděl Michael. Stavy nočních hrůz se dají omezit i za pomoci bylin, nechceš-li brát chemii. V tom případě , krom jiných, doporučuji knihu "Svlékl jsem bílý plášť".Také mám knihu Umění psychické ochrany.Také kameny, např.lávové kameny, onyx, obsidián a jiné můžou chránit tvoji osobu. Amulety, např. Hórovo oko, pentagram...Bachovy esence.....
    Přeju Ti hodně sil a spánku.
  • Andreas

    19:17 2. 3. 2016 0
    Čau je mi 15 let a chtěl jsem se podělit o mou prihodu asi před 3 měsíci jsem byl doma sám. Ráno v 6 hodin jsem se probudil a koukam do zdi v leži. Najednou mne něco tlačí hlavu k posteli a já rvu a dycham rychle ale ani řvát sem vlastně nemohl. Nemohl jsem se ani hnout a bylo to jako by vás nějaká mystická bytost chtěla zabit nebo vám něco provést... Pak se probudil úplně a jsem zpoceny a vyděšený. Je tento jev normální v 15 letech?
  • Vladimír

    00:52 1. 3. 2016 0
    Právě ted při usínání sem měl další ze svých častých kombinovaných paralýz...když vnímám ale nemůžu se hnout je to ještě ta lepší varianta věřte mi,v drtivé většině mi příšerně řve v uších,syčí,kvílí,píská a nebo mám pocit že semnou někdo háže po pokoji někdy i přes zed ven a nebo že na mě cosi sáhlo a to je pak příšerný mrazení v celým těle a bohužel často to mám ještě propojený s lucidním snem,že vím že jsem v paralýze a že když protrpím určitou většinou krátkou hrůzu nebo útok probudím se,oto rychleji naopak usínám a všechno se opakuje nonstop ...a někdy mám období kdy mám klidný spánek ,jsem z toho jelen.
  • Kateřina Rohacova

    00:49 29. 2. 2016 0
    Ahoj je mi 20 let , prave se mi stalo totéž uz po třetí dvakrát se mi to stalo, když sem dělala aupair v Anglii bydlela jsem v domě s velkými stropy jeden vecer jsem se probudila s vnímala jsem, ale na půl jsem spala a zdál se mi ten sen, furt sem si říkala ze to je jen sen hrozné sem se bála ze někdo na me boucha do dveří s ja kricim... Ale zároveň sem nemohla hnout tělem a věděla sem ze jsem vzhůru ted sem se probudila a totéž ale o něco horší .... Opět sem vnímala probudila jsem se s koukala na dveře a zároveň zas usla ve snu šlo o halucinace v tom snu mi stále říkali ze to jsou jen halucinace a ze spím potkala sem tam několik příbuzných stále mi opakovali to samé ze spím a ze se nic neděje poté sem se vzbudila s zas sem nemohla hýbat tělem věděla sem ze sem doma , ale opět sem usla a opakovalo se to rozbila sem cely byt uplne na ruby sousedi viděli ze sem to udělala kdy sem nevnimala a spala všechno bylo v tom snu.... A stále sem věděla ze lezim na posteli s koukam na dveře a ze se nic neděje ...nemohla sem se hnout a jít se probudit vždy sem koukala na telefon ze je to jen sen ale příběh stále pokračoval ted sem se probudila cela vyklepana a kontrolovala byt zda sem fakt něco neprovedla diky bohu ne... Čtu tady ze to ke z vyčerpanosti s občanského jen klybani a usinani a ano tento týden sem takový měla dost prace s usinani na Hodku a pak sem zas šla něco dělat hrozné me to děsí uz to nechci zažít ....
  • Tereza Slámová

    22:53 20. 2. 2016 0
    Hezky vecer ,me se to stalo uz hodnekrat ale nedavno to bylo desivy ,proste jsem usinala a najednou jsem vedela ze nekdo me ovlada a taha me z postele a ja se nemuzu branit vnimam asi i koukam a nemuzu nic ,dokonce litam po pokoji ..je to hruza tak se snazim probudit to se mi po chvíli povede a pak cumim kolem sebe a bojim se znovu usnout ..a rano ani nevim jak sem usla..a vim z ceho to mam je to z unavy a z nevyspani ...zacali mi nocni smeny a clovek to ma rozhazene je to tim...
  • Sába

    10:52 1. 2. 2016 0
    Zdravím mílí paralyzování spolubojovníci.
    Tyto stavy zažívám asi od svých 15 let do teď (to je 6 let). Zrovna dnes ráno se mi povedlo mít spánkovou paralýzu několikrát po sobě a rozhodla jsem se podívat se na internet, protože už jsem, začala být vážně vyděšená z toho, co se se mnou děje. Díky bohu jsem děsivé stíny a "démony" v životě viděla asi jenom pětkrát. Nutno podotknout, že nejděsivější to bylo, když jsem usnula ve škole a nešlo se mi nadechnout a když jsem se probrala, měla jsem hrůzu z toho, jestli někdo něco neslyšel, nebo si něčeho nevšiml.
    Většinou to zažívám tak jeden týden skoro každou noc po půl roce. Nejhorší je, že když vím, že když to přijde poprvé, budou následovat další. Stává se mi to v noci i ve dne a je jedno jestl jsem v pokoji sama, nebo s někým (Líp to snáším když jsem sama).
    Naštěstí už tak nějak vždycky vím co dělat když to přijde. Soustředím se očima na jeden bod a snažím si uvědomat polohu, ve které ležím a konečky prstů a rukou a pokouším se je rozhýbat (jednou se mi dokonce povedlo vyškrábat si krvavý flek na stehně).
    Bohužel se mi asi nikdy nestalo (kromě zážitku ve škole), že bych prožila jenom jednu paralýzu, až na vyjímky jich totiž bývá víc plynule navazujících na sebe.

    Poslední větou bych chtěla říct, že je mi líto, že se o tomto fenoménu moc nemluví a spousta nás se s tím trápí sama a připadá si jako blázen ( Kdo z nás s s tím neprošel?).
  • Jenda

    12:00 13. 1. 2016 0
    Pratele, mam to take. Zaclo to v mych 34 letech. Trpim tim rok a uz mam slusnou fobii z toho jit spat. Bojim se usnout, protoze "TO" prijde. Bojim se rana, protoze uz "TO" zase budu mit. Chci jit spat, ale kvuli strachu spim tak malo jak to jen jde.
    Rano, kdyz me vzbudi budik, lezim totalne zmrzly pod perinou, nemohu se pohnout, jsem vzdy v krecich zkrouceny do polohy embria, tezce dycham a citim kazdou zilu v tele, protoze mi tam tece led. Citim svoje ledove vnitrnosti, ledviny i jatra, jakoby je nekdo mackal ledovymi prsty. Jsem na hranici vedomi, vnimam, nekomunikuji, nemohu nic. Muj pes to vzdy pozna a zalehne me a snazi se me zahrat. To jedine malinko pomaha, nebo kdyz na me nekdo jiny jeste hodi perinu navic a uplne me zalehne. Takto za hodinu mohu vstat a dobelhat se do koupelny, kde sedim a tupe koukam dalsi hodinu. Mechanicky jim a provadim vse normalni, protoze vim ze musim do prace. Vnimam zhruba za 2 hodiny po teto prihode.
    Halucinace nastesti zatim nemam.
    Mam strasny strach jit spat. Nici mi to zivot. Byval jsem vesely statny mladenec a ted uz ani nevychazim z domu, jen do prace. Uz nemuzu dal.
  • Kometa brno

    00:56 9. 12. 2015 0
    Spankovou paralyzu mam uz asi 7let.nejakou dobu sem myslela ze sem magor, ale pak sem si to nasla na netu. Jsou casy kdy to mivam kazdou noc treba nekolik mesicu v tahu i nekolikrat za noc, ale pak se zase stava ze mam dva mesice id a tak.. Kdyz spim vedle nekoho tak se mi to skoro nestava. Jsem z toho vzdycky uplne vystresovana a bonim se usnout. Kdyz se mi to stane tak az to odezni a ja se muzu hybat tak rychle vylezu z postele a du se oplachnout studenou vodou a sednu si a zapalim cigaretu abych se uplne probrala a pak du zase spat. To pomaha hodne.. Kdybych to neudelala tak bych to dostala hned znova ten stav.. Je to naprosto sileny.. Vse kolem sebe slysim, vnimam ale nemuzu nic... Preju vsem aby se vam tyto stavy uklidnily.. Vim jaky to je :(
  • Kometa brno

    00:53 9. 12. 2015 0
    Spankovou paralyzu mam uz asi 7let.nejakou dobu sem myslela ze sem magor, ale pak sem si to nasla na netu. Jsou casy kdy to mivam kazdou noc treba nekolik mesicu v tahu i nekolikrat za noc, ale pak se zase stava ze mam dva mesice id a tak.. Kdyz spim vedle nekoho tak se mi to skoro nestava. Jsem z toho vzdycky uplne vystresovana a bonim se usnout. Kdyz se mi to stane tak az to odezni a ja se muzu hybat tak rychle vylezu z postele a du se oplachnout studenou vodou a sednu si a zapalim cigaretu abych se uplne probrala a pak du zase spat. To pomaha hodne.. Kdybych to neudelala tak bych to dostala hned znova ten stav.. Je to naprosto sileny.. Vse kolem sebe slysim, vnimam ale nemuzu nic... Preju vsem aby se vam tyto stavy uklidnily.. Vim jaky to je :(
  • Karolína Suchá

    20:54 7. 12. 2015 0
    Dobry den, konecne jsem ted po dlouhe dobe zjistila co se semnou deje. Tyto stavy se spankovou paralyzou se mi staly uz nekolikrat a nikdy jsem nevedela co to znamena nebo proc se mi to deje. Konecne to vim. Ale nikomu tohle nepreji, neni to nic prijemneho kolem sebe v noci koukat a ani se jakkoliv pohnout. Stalo se mi ze nemuzu ani promluvit, kdyz jsem chtela nekho zavolat tak to vubec neslo.
  • Moncler Bambino outlet ufficiale

    18:37 4. 10. 2015 0
    <p>Moncler is really a company that famous for outdoor sports down overcoats. At first, they provided great success in producing professional ski equipment. Several decades ago, this company decided get into the fashion industry. Essential let the brand got globally reputation, and brought new fashion trends to search engine optimization too.</p><p>Moncler Jackets with the latest models of and colors in moncler outlet attractive both males and females. For mens they're really cool and with warm down inside of clothes, it keep men's charm as well as warm of body in the wintertime. Pink, brown and black for women so that running barefoot looks like stylish and colorful on the street.</p><p>Now, in the perfect world, the Moncler jacket would keep us just the top temperature, but a skin tight number is the annoying thing that going to leave you wet and freezing. The cheap moncler bring personality and taste too since just how a person dresses up shows the classy lifestyle they've got. Jackets are a trademark of fashion and people who flash their cheap moncler know are they all look smart.</p><p>You won't have for troubled about losing sense of balance. Instead, you'd walk in style and relieve. Moncler boots have special designs and materials that keep any temperature around your feet in 25 centigrade. A person don't can get warmy and classy at sneakers time basic cheap but chic moncler jackets, why not do just that? You needn't to pay so much cash for a high-end Jimmy Choo clothes, but you can get a widely selection with colourful Moncler Women without bankrupt.</p><p>People like to wear Moncler weste the in starting period of winters but additionally these match in mid winters. Its excellent thermal effect, its beautiful design and its comfortable wearing will a person with a warm and pleasant winter. These Moncler vests are even the perfect way to make your winters whiter.</p><p>Stylish design always stay informed about fashion. Don't afraid of price, moncler jackets sale in reasonable price that almost everyone is able to afford them. Not feel out of date this winter, you commonly the fashion in your Christmas party as effectively.</p>
  • Aylin Ökten

    14:35 15. 9. 2015 0
    Zdravím.... mne tohle začalo už v ranním Velu 13-14 let. Pak to přestalo a začalo to znovu ted každý den porad to stejne. Mam pocit ze za mnou někdo stoji a snaží se me zatlačit do postele nebo udusit. Proc se to děje se ptát už nebudu už jsem to zjistila a úplný to souhlasi... Jen by me zajímalo jestli tohle nemá nějaký negativní vliv na mozek... Slyšela jsem totiž že někteří lidé se spankovou paralyzou mají výbornou paměť na určíte věci aniž by napr: (jazyky) kdy studovali.. ve škole jsem byla blba i na rodný jazyk a za posledních 10let jsem se naučila ani nevím jak 5 světových jazyků tak jako bych je už někdy používala. Děkuji za každou odpověď.
  • Lizbeth

    08:50 6. 9. 2015 0
    Nedávno jsem ji měla dvakrát za sebou. Začíná to hučením a tlakem v hlavě, jsem paralyzovaná. Úporné snažení se probudit, modlitby a boj s paralýzou jen stupňuje tlak a hučení v hlavě na nesnesitelnou míru, že mám pocit, že nepřežiju a rozletí se mi hlava...Jak jsem zjistila, že jsem ve druhé paralýze, ta jsem už nikoho nežádala o pomoc a totálně jsem se naštvala - to vedlo k tomu, že jsem vyletěla z těla a plula jsem si po pokoji - byla to jen iluze, protože po probuzení jsem zjistila, že jsem se nehnula ani o píď. Jen mi bilo rychleji srdce a měla jsem dost sucho v ústech. Postavy a démony nevídám. Jen dvakrát jsem je viděla, ale jen nehybně stály. Je divné, že oproti většině z vás, necítím tlak na hrudi, nikdo na mě nesedí, nemám pocit dušení, neslyším žádné jiné zvuky jen ten hluk v hlavě a nemám ani halucinace. Jsem aspoň za to ráda. Spouštěčem je jednoznačně stres nebo zátěžové situace. Doporučuje se i hořčík.
  • Bobo

    11:09 2. 9. 2015 0
    Je to děsný, trpí tím moje matka. :-( Děkuji Vám za článek.
  • kuks

    20:08 28. 8. 2015 0
    no a to je obvykle ono - přestěhování, genius loci. Přestěhovaly jste se do místa, kde byl duch, démon, zlá síla. Že vám modlitba k Bohu nepomohla, to se divím. Velice pomáhá autoexorcismus, člověk se zkoncentruje a sebere.
  • Lizbeth

    12:46 28. 8. 2015 0
    Můžeš být přesnější? V jakém slova smyslu jsi zažil děs z paralýzy na veřejnosti? Jak tedy pátrat po příčině SP, když s určitostí nevíme co ji vyvolává. Stresy, nepravidelný režim atd. mohou být jen uklidňující náplastí na nic neřešící hloubku problému.
  • Petra, Procházková

    07:15 28. 8. 2015 0
    Velmi děkuji za tento článek! Vědomí toho, že se mi děje něco o čem už se obecně ví, a že to není nic dosud medicínsky nepopsaného, je uklidňující už samo o sobě. První stav spánkové paralýzy jsem zažila asi v 16 letech (tedy před dvaceti lety). Později přicházel nepravidelně po cca 3-6 měsících, ale někdy i 3x do měsíce. Už při první zkušenosti jsem si uvědomovala, že pravděpodobně ještě nejsem zcela vzhůru, a proto jsem to zprvu řešila vehementní snahou se "doprobudit". Tento stav však u mě nastává po usnutí v době snění a "doprobuzení" pak mělo za následek, že jsem nemohla znovu usnout (někdy i několik hodin) a to celé bylo psychicky dost náročné. Protože jsem si často pamatovala poslední čast snu, ze kterého jsem se s paralýzou probudila, začala jsem si s tím pohrávat tak, že se nesnažím o probuzení, ale vědomě se uvádím zpět do spánku a pokouším se dosnít svůj "sen" podle vlastního příjemného scénáře. Tak často létám, potápím se v moři nebo jezdím na koni. A to všechno ze své postele. Funguje to bezvadně, vždy usnu, ani nevím jak.
  • laky

    22:02 21. 8. 2015 0
    Když jsem byla malá trápila mě spánková paralýza skoro každou noc. Začalo to, když jsme se nastěhovaly do nového bytu - bylo mi asi 6let a trvalo to pár let. Moje máma byla vždycky velmi věřící a i já jsem pokřtěná a chodila jsem tenkrát pravidelně do kostela.Co se náboženské stránky týče zkoušely jsme všechno. Posvěcené věci pod polštářem, jednou u nás dokonce byl kněz aby vysvětil byt. Často jsem se modlila k bohu aby mi pomohl, ale nic se nestalo. Několik let mě ve snu navštěvovala stále stejná osoba. Stejně jako ostatní i já jsem cítila, že je zlá a že mi chce ublížit. Většinou stála u dveří a dívala se na mě zatímco jsem se dusila. Později stávala i u mé postele nebo mi tlačila na hrudník. S postupem let jak jsem byla starší strach z ní pomalu ustupoval až jsem si jednoho dne řekla a dost. Naposled když jsem jí viděla rozhodně jsem tomu řekla "už mě nech na pokoji!". Cítila jsem se spíš naštvaná, že mi ta osoba drze několik let kazila spaní a vůbec mě obtěžovala. Od té doby mám klid a už se mi to nikdy nestalo. Teď když jsem starší snažím se najít nějaké racionální vysvětlení, ale spíš věřím, že jsou určité věci mezi nebem a zemí, a proto ta osoba odešla, až když jsem překonala vlastní strach.
  • Erik

    17:52 15. 8. 2015 0
    No a když ta paralýza přejde ze spánkového režimu do reality , co s tím pak ? Když se děs stane reálným v bdělém stavu a to i před svědky ? Lze to pak vůbec nějak vysvětlit ? Je známo , že si lidé snaží vysvětlit vše , čeho se lekají , čeho se obávají , aby se tím tak zbavili strachu . Ale jsou některé věci , které jen tak vysvětlit nelze , nelze je zaškatulkovat podle svého . Snaha vše vysvětlit je jen vlastní obranou před tím , čemu člověk nerozumí a čeho se bojí - je to jen útěk před sebou samým a vůbec nic to neřeší .
  • viktorie

    22:41 16. 7. 2015 0
    Uplně přesně jste to popsala. Na chlup stejne zkusenosti. Mysite byt nad veci, mam pocit, ze me "to" pak nemuze ohrozit. Pomaha to. A jeste bych doplnila, u me to vubec nesouvisi s faktory, jako je stres, naopak vetsinou se mi to stavalo, kdyz jsem byla v naproste pohode.
  • Milan

    09:56 5. 7. 2015 0
    Stalo se mi něco podobného za posledních cca 10 let mnohokrát.
    Na rozdíl od popisovaného průběhu to zažívám VŽDY při usínání, tedy nikoliv uprostřed noci nebo k ránu.
    Stačí třeba 15-20 minut, ale mám pocit jako by to trvalo hodiny.
    Nesetkávám se s žádnými monstry (s výjimkou prvního zážitku, kdy mě tehdy ještě živý S.Husajn dvakrát střelil do břicha :D). Spíše se mi "zdává" o sobě v nepříjemných situacích. Například, že jsem uprostřed davu lidí, ale já se nemohoucně mezi nima válím na zemi. Snažím se promluvit, snažím se pohnout, ale nejde to.

    Zároveň si uvědomuju, že to není skutečnost a jediná cesta jak se z toho dostat je probudit se.
    Nevím o tom, že bych z těchhle stavů kdy přešel k normánímu spánku. Vždy se musím vzbudit a začít usínat na novo.
    Snažím se proto probudit buď prudkými pohyby nebo křikem. Uvědomuju si to do takové míry, že třeba vím kde jsem a kdo spí místnost vedle. A tak doufám, že jakmile mě uslyší křičet, přiběhne mě vzbudit manuálně.

    Výsledek je ale vždy stejný, nulový. Po pár minutách nebo desítkách minut se vzbudím přesně v té pozici, kdy jsem usnul a od spoluspících vím, že jsem nevydal ani hlásku.

    Ačkoliv tam chybí monstra, vzbudím se vždycky vystresovaný až vyděšený, s bušícím srdcem.
    Toto se mi může stát během jednoho usínání i několikrát za sebou, rekord je 4x během 30 minut.

    Společným znakem je usnutí na zádech (zvyklý jsem na boku) nebo usínání hodně pozdě(například v 5 ráno, kdy už svítá).
    Takže souhlasím s tím, že nepravidelný spánkový režim těmto zážitkům napomáhá.

    Proto spěte zdravě.

    Milan, 30 let
  • Lída

    10:14 12. 6. 2015 0
    A věříš na astrální dimenzi, nebo myslíš, že je to jen výplod našeho mozku a snů? Někdo popisuje, že "cestuje" na místa, na která jen pomyslí. Já jsem se jednou "astrálníma očima" rozhlédla po místnosti a na skříni visela kytara, která v té místnosti normálně není. Tak z toho jsem pak usoudila, že to byl bohužel opravdu jen sen ;-) I když jsem tedy byla plně při vědomí...
  • Lída

    10:08 12. 6. 2015 0
    Mně se to stává už od gymnázia (je mi 35), občas jsem se ráno probudila v této paralýze, hrozně mi hučelo v uších, ale spíše to tedy bylo tak hlučné, jako by kolem jel vlak. Nemohla jsem se vůbec pohnout a navíc, když jsem se tomu více poddala, měla jsem pocit vystoupení z těla a vznášení se asi půl metru nad postelí. Naštěstí mi kamarádka vyprávěla něco podobného, tak jsem neměla strach, že jsem nemocná nebo blázen :-) Čas od času se mi to stane a vždy mě děsí ta bezmoc, naposledy (to se mi stalo jen jednou) jsem dokonce slyšela zřetelné hlasy nějaké ženy nebo žen, nebyl to žádný jazyk, který bych znala. Ale cítila jsem, že nemluví ke mně. Tak to mě tak vyděsilo, že jsem násilím otevřela oči a vše skončilo. Od té doby jsem se párkrát snažila to znovu navodit, když se mi to stane, ale hlasy už jsem nikdy neslyšela, jen mi lépe jde "vystoupit z těla", ale vždy jen kousek, nikdy se úplně neodpojím. Předpokládám, že je to jen pocit a matení mozku, snažím se být racionální :-)
  • John Pohanka

    23:32 30. 5. 2015 0
    Mám to už od dětství, dřív to bývali i noční můry, že mě honí po bytě nějaká bytost, zmutované zvíře nebo čert. Do toho často tyto stavy. Najednou jste paralyzovaní, cítíte přítomnost něčeho v pokoji, kde je tma, snažíte se křičet, ale jde vydávat jen slabé zvuky, táta, který spával přes dvoje dveře v ložnici se pokaždé vzbudil a když jsem se ho ptal, jestli jsem řval, tak mi řekl, že slyšel zvuky. Já se pokaždé chvíli po tom, co jsem se takhle snažil řvát vzbudil. Po té, co jsem spával sám na intru, bytě nebo v jiném pokoji dál od ložnice rodičů, to bylo kolikrát i delší, jednou asi, když mi bylo kolem 20 let, mi ta bytost vylezla z druhé strany dvoulůžkové postele až těsně ke mě a jak u mě byla a já byl v paralýze, tak jsem v tom snu snažil zařvat a jak jsem zařval, tak se lekla a slezla tím směrem, potom jsem se probudil. Nejčastěj po probuzení jsem byl spocený, říkal jsem si že je to asi tou tlustou peřinou, ale ne vždy se mi ty sny zdály i když jsem měl tlustou peřinu a teplota byla stejná. Naposledy se mi to stalo teď v neděli šel jsem spát po noční v 7:00, v 13:00 vztával, pak se cítil unavený a šel spát znovu asi v 22:00, vzbudilo mě to kolem 23:00, půlnoci a pak ve 3:00 ráno, to už jsem toho měl dost a byl vzhůru, další noc se to neopakovalo a do dneška mám klid.
  • EvaV.

    11:36 28. 5. 2015 0
    Dobrý den,
    léta žiji mezi snem a bděním, v domnění, že se jedná o nějaký můj vnitřní problém.Na doporučení poradny hledamzdravi si pomáhám kyselinou phytinovou v tabletach, abych přes den nebyla jak zoombie, a teď vidím že je to obvyklé a nejsem v tom sama. Já ty stavy mám docela ráda, ráda se pohybuji mimo, ovšem nejhorší je návrat do těla, to kolikrát i bolí.A upřímně nic mě toho stavu nezbavilo - spánková hygiena dodržována, před spaním mléko s medem a knížku a stejně než opravdu usnu tak si polítám:)
  • Julča2000

    17:44 23. 5. 2015 -1
    Já myslím,že pomůže přivodit si příjemný sny a dbát na spánkovou hygienu. Taky bych se zamyslela nad životem,co mně stresuje a řešila problémy.Tady je mini návod,jak si přivodit pěkné sny :) http://www.drsleep.cz/cs/novinky/nemoci-v-posteli-vii-nocni-mury
  • Kami

    12:18 7. 5. 2015 0
    Dobrý den,
    asi tak před půlrokem jsem se dozvěděla o Spánkové paralýze. Mamka to našla na internetu, po tom, co jsem jí vyprávěla, co se mi už několik měsíců děje. Myslela jsem, že je to něco jen ve mně a že pro to nemůže existovat ani název. Trochu se mi ulevilo, když jsem zjistila, že to nemám sama. Když popíšu svoje jevy, tak je většinou, když jdu spát a nejsem totálně unavená. Jen si lehnu a čekám na spánek. V tom to ale přichází, vidím vše jako v reálu- svůj pokoj- všechny věci. Někdy vidím i sebe zvrchu na posteli a nemohu se hýbat, cítím, jak je tělo ochrnuté, chce se mi křičet o pomoc, ale nemám hlas. Mám pocit, že je se mnou ještě někdo v místnosti, kdo se mnou manipuluje, nutí mé tělo, aby se mnou mlátilo o zem a podobně. Nejděsivější je, že se často vznáším a letám. Žádné pohyby však neovlivňuji sama. Když se bráním, tak je to horší. V tomto stavu si uvědomuji, že jsem v paralýze a chci se probudit, to však nejde, tak vždy čekám, až to odezní. Když se konečně vzbudím, tak ležím úplně stejně, jako než jsem "usnula". Chodím na VŠ a nyní mi nastává období velkých stresů, takže mám paralýzu téměř denně a před usnutím se často i opakuje. Je to vážně velmi nepříjemné, až se někdy bojím jít spát. Komu to popisuji, tak se všichni děsí, jak je něco takového vůbec možné. Ono to i zní, jako bych si to celé vymyslela, ale je to tak. Kdo to zná, tak chápe.
  • Nimoka

    22:15 4. 5. 2015 0
    ja to mam od malička, raz som spala pri sestre kde je na chodbe zrkadlo, videla som v nom ako som sa postavila na postel, aj ked som sa nemohla pohnut, mam vždy pocit že mi chce z tela vyletiet duša, bojim sa že ju stratim raz som ju pustila, dostala sa von z domu, tak priamo, cez stenu :)) ale chytila ma panika :)). Toto je jedina chvila kedy sa pokrytecky modlim :)), zabera jeden zdravas a jeden otčenáš.
  • viktorie

    22:30 2. 5. 2015 0
    ... v boha nevěřím, některe zažitky byly pozitivní, některé nevativní, ale pomohlo mi, když jsem v duchu prosila a jednoduše opakovala" prosim tě nedotýkej se mě a odejdi" pomohlo to. Poradil mi tehdy lektor v Józe, který mi řekl, že si k tĕlu za žádnou cenu nesmím žádnou sílu připustit, dvakrát se totiž stalo, že byla pozitivní a objímala mne. I to je prý nebezpečné, může dojít k přenosu negativní energie... tak že teď si představuji kolem postele nepropustnou, řekněme polokouli, do které nemůže nikdo nemůže proniknout a funguje to kupodivu. Časem jsem se naučila ovládat strach a tak me ty situace prestaly děsit.
  • Elina Svobodová

    15:19 24. 4. 2015 0
    Mému dobrému příteli se něco obdobného stalo před několika měsíci. Já sama se zabívát nejen psychologií ale i wiccou, horoskopy. S tímto kamarádem se známe teprave asi půl roku. Našli jsme si stejná témata. Požádal mě abych mu řekla něco o jeho auře a sestavila mu obsáhlý horoskop. Byl překvapen , že vše dokonale seděla a já ho přitom do takového detailu neznám.Ten den v noci byl úpněk. Den na to říkal , že v noci nemohl dýchat. Prý se dusil a horší byo, že se nemohl hnout. Po chvílli tento pocit zmizel, co však následovalo. Sám neví jak ale dostal se do koupelny , kde seděl ve vaně a křičel. Byl šílený , rval si vlasy .Celý se třásl a dusil se. Po nějaké době se uklidnit a za pomoci došel do postele. Druhý den mu šílo slabo, nemohl skoro vůbec chodit a celkově vypadal špatně .... Upřímně nejhorší pro mě bylo když on, totální flegmatik , mi řekl , že mu nic nebylo , že se jen strachoval , že nezvládnu sama sebe ....
  • Petra

    16:31 19. 4. 2015 0
    A to, že jste slyšel volání svého jména je také zajímavá věc, to se mi stalo asi v mých 16-17 letech, kdy mě probudilo " Péťo..." Vykulila jsem oči, zvedla hlavu a pak znovu "Péťo!" Když jsem se zeptala "No?" Bylo ticho, byl to neutrální, vlídný, spíše mužský hlas, přesto jsem se ptala sestry, ale ta spala. To už ale se spánkovou paralýzou nesouvisí! :-) Jen s tím, že spánek je něco opravdu zajímavého, když se nad tím člověk zamyslí!
  • Petra

    16:25 19. 4. 2015 0
    Váš odkaz na video nejde, můžete to zkusit prosím znovu? :-) Je to fakt velmi zajímavý sen o tom zeleném světle, co popisujete! Osobně mi nedělá problém připustit, že svět zahrnuje více, než jsme schopni zachytit běžnými smysly. Naopak mi to připadá přirozené a automatické, že existuje víc, nicméně občas mě i vyloženě štve, že to všechno nejsem schopna pobrat a vidět celou pravdu a to z hlediska psychologického, biologického a i duchovního.
  • Silvie Zlámalová

    13:50 7. 4. 2015 0
    Dobrý den, taky trpím touto poruchou spánku, ale mé stavy se liší tím, že když se chci už probudit tak mi to nejde a přitom vnímám okolí, hlasy nebo vidím detaily pokoje a pokaždé mi je strašné vedro ale nemůžu se odkrýt, odkopat, mluvit, křičet nebo drbnout do přítele vedle mě, přitom tohle všechno okolo sebe vnímám, těmito stavy trpím už pár let, jediné co mi vždy pomůže se vzbudit je velké tuhnutí sebou, musím se vždy hodně snažit aby to šlo, několikrát se mi taky už stalo, že jsem sebou trhla, vzbudila se ale oči se mi zase hned zavřeli a byla jsem zpátky v paralyze, je to hodně nepříjemný zážitek, co jsem začala brát magnesium jsem paralyzu neměla a to jsem ji mívala několikrát za měsíc.
  • oneironaut

    11:22 7. 4. 2015 0
    Já tady budu asi jediný, kdo má k spánkové paralýze kladný vztah. Když se mrknete na jakékoliv stránky o astrálním cestování nebo lucidním snění, se spánkovou paralýzou se tam setkáte. Tento stav, kdy je člověk odpojen od těla, ale při vědomí, je ideální pro astrální cestu. Zpravidla bývá doprovázen hlasitými zvuky jako jsou vibrace, hřmění, hlasitý hovor, bouchání dveří, kroky po pokoji apod. Pak může následovat pocit stoupání ke stropu, nebo propadání dolů, vytažení z těla a podobně. Spánková paralýza, když se mi ji konečně podaří vyvolat, mě dostává do extáze, protože vím, že právě začíná další astrální dobrodružství. Kdo nezažil, neuvěří. Čím více budete panikařit, tím horší to pro vás bude, protože v tomhle stavu vědomí se vaše obavy velice rychle zhmotňují. Takže moje rada zní: až budete opět prožívat spánkovou paralýzu, počkejte, až se utiší všechny ty průvodní zvukové efekty a pak se vykutálejte z těla, jako byste váleli sudy. Můžete taky zkusit slovní příkaz, např. chci vstát, hned teď! Jinak na netu jsou tuny materiálů k tomuto tématu. Až se to naučíte, budete se na paralýzu těšit, jako já. Kéž bych ji měl častěji....k
  • Rene Libis - manager projektu

    08:18 2. 4. 2015 0
    Smazeme i zcela jen lidsky zle, nenavistne a agresivni prispevky, prispevky ktere pomlouvaji a napadaji ostatni a prispevky, ktere jsou komercni. Lide maji portal Spektrum Zdravi radi i proto,ze je tu klid. Lide chodi se sem ptat na ruzne dotazy souvisejici s tematy portalu, radit se, dat zajimavy dalsi tip, ktery treba tedakce neuvedla v clanku a podobne. Portal Spektrum Zdravi neni ani misto pro zadne agresivni diskuse kde si jedinci resi sve osobni komplexy jake probihaji jinde na internetu. Tahle diskuse napriklad se vede na tema spankova paralyza. Kdo chce se vysmivat druhym za jejich nazory, napadat, nebo i lidsky prudit, jsou jina mista, kde to muze zkusit. U nas prostor nedostane, nechceme aby odrazoval ostatni navstevniky portalu. Dekuji redakci za hlidani a ostatnim preji prijemny den a pokud mozno prijemny spanek :-)
  • redakce

    07:12 2. 4. 2015 0
    Toto přirovnání nebylo nutné. Každá diskuze má svá pravidla a v případě jejich porušení je příspěvek smazán. To je zcela běžný postup i v tomto režimu.

    Děkujeme za pochopení
    redakce
  • cone

    22:05 1. 4. 2015 0
    to by mě zajímalo, čím se Lukáš prohřešil, že jste ho cenzurovali jako za komunismu? Nadával sprostě?
  • Lukáš

    00:34 28. 3. 2015 0
    Teď už by to mělo fungovat - jinak moje zkušenosti viz. níže ;-)

    www.youtube.com/watch?v=g5WhjEVO6Ow
  • Lukáš

    00:32 28. 3. 2015 0
    https://www.youtube.com/watch?v=g5WhjEVO6Ow
  • Lukáš

    00:18 28. 3. 2015 0
    Mno, narazil jsem na tuhle diskuzi ze stejných důvodů. Všechno může mít racionální vysvětlení, ale kdoví. Podělím se o svojí zkušenost. Pocity toho, zvláště při usínání, že s vámi někdo v místnosti je, že vás někdo pozoruje, že je okolo až moc velké ticho (auta nejezdí, nepraská nábytek - prostě nic, žádný zvuk), tak tyhlety pocity mám taky. Zvláštní na tom je to, že se to vyřeší tím, že se otočím zády k tomu údajnému něčemu, co je v pokoji a snažím se usnout a většinou se to povede, netrvá to dlouho, ale člověk to prostě musí se snažit přestat řešit. Jenže si myslím, že s poruchami spánku to vůbec souviset ani nemusí, protože jsem byl plně při vědomí - možná to spíš může způsobovat velká aktivita a nabuzenost v noci, takže vám i ta fantazie pracuje jinak. Osobně se za blázna nepovažuji. Ale už jako puberťák jsem párkrát zažil, že jsem jakoby slyšel něčí volání - běžel jsem za matkou a ptal se jí, jestli mně nevolala a ona to popřela. To se mi stalo výjimečně párkrát za život jak během bílého dne, tak někdy i v noci, jakože mě někdo volá mým jménem. Nejsem psycholog, může to způsobovat klidně velká fixovanost na někoho blízkého, že si i sami nevědomky vsugerete její volání nebo tak nějak. A co se týká té noci - myslím, že jsem si tu přítomnost "někoho" před spaním vyvolal vždy tím, že jsem myslel na svojí již dávno zesnulou babičku. Nevím, možná fakt existuje onen svět a můžete bariéru mezi ním a tímto světem jakýmsi způsobem zrušit a spojovat tyhla dva světy dohromady. Na tuhle myšlenku jsem přišel díky jednomu zvláštnímu snu, který jsem měl jednou za život - ten sen byl o tom, že jsem měl k dispozici nějaký přístroj, který po zapnutí byl schopen do úplný tmy vypustit takové zelené světlo do prostoru, něco jako zelený laser, ale prostě zelené světlo do prostoru, kde je úplná tma. Díky tomu světlu jste v daném místě byli pak schopni vidět obrysy postav, které se tam normálně pohybují a normálně bez toho světla nic nevidíte. Ten sen byl zvláštní v tom, že mi v podstatě podal odpověď, co jsou ty zvláštní pocity, že někdo v místnosti je, že máte najednou pocit chladu po těle a co to může způsobovat. Nejhorší je na tom ale to, že tyhlety myšlenky si dokážete připustit při plném vědomí a racionálním uvažování - jak je to možné? Rád bych věřil tomu, že je to jenom výplod představivosti, jakási forma autosugesce, nějaká psychologická projekce - podobně jako jsou náboženství ;-) Tam máte taky samé démony, bytosti z jiného světa atd. Podívejte se na toto video: https://www.youtube.com/watch?v=g5WhjEVO6Ow

    Mě z toho docela mrazí, kdybych si měl připustit, že něco jako onen svět doopravdy existuje - a něco takového nevidíte na primě taky každý den ;-) Znovu říkám: blázen nejsem, stejně jako ten pán ve videu jak vysvětluje, co vlastně viděl ;-) Existují nějaké paralelní světy? možná ano!
  • Petra

    23:05 20. 3. 2015 0
    Hodně jsem to zjednodušila, pokud řeším duchovno, myslím tím, že se snažím rozvíjet i duchovní aspekt života (četbou slov moudřejších, nebo aktivně sama na sobě - např.meditací). S tímto mi ale paralýza až tak vlastně nesouvisí, zjednodušila jsem to. Spíše to asi souvisí se strachem (možná) - naposledy jsem zrovna zkoumala informace o přivtělených duších a jejich potencionálnímu vlivu na člověka. Jindy jsem náhodou viděla dokument s výpověďmi Čechů o "únosech ufo". No a když to bylo prvně, dřívější skorotchýně nás večer ládovala historkami o strašení v jejím rodném domě, o vymýtání duchů apod. Zní to vtipně, ale byla atmosféra, a pak jsem se moc bezpečně a dobře necítila. Tak snad Vám byla informace k něčemu užitečná.
  • cone

    16:44 19. 3. 2015 0
    Péťo, co znamená "řeším duchovno"? Vyvolávala jste duchy apod.?
  • Petra

    09:55 15. 3. 2015 0
    Tento stav jsem za svůj život zažila přibližně 6x. Poprvé asi před 3-4mi lety (je mi 24) a toho večera jsme se bavili o nadpřirozených jevech. Po probuzení v noci jsem se nemohla pohnout, ale halucinace jsem neměla. Měla jsem pocit, jakoby se o mě "něco pokoušelo", pocit brnění a hučení v uších (stupňující se), jakobych se někam měla propadnout. Prosila jsem boha a anděly ať mi pomohou (avšak křesťanka nejsem). Jak jsem se z toho dostala, opět jsem začala upadat, ne usínat, ale jakoby někam padat. Opět brnění a hučení, pocit, že je tam "něco" se mnou. Dnes se mi to stalo také a uvědomila jsem si, že tyto stavy nastávají většinou, když toho dne nějak "řeším duchovno". Opět neschopnost se pohnout (včetně zavřených očí), boj o ovládnutí těla, pocit že jsem byla odtrhávána, ne že jsem usínala... Když se mi to povedlo, zážitek jsem si šla zapsat na papír. Ale můj pocit byl, jakobych právě "vklouzla" do těla, neusadila se ještě v něm a měla málo síly, citu a cítila jsem trochu i brnění. Píšící ruka byla slabá, jakoby ani nebyla moje, jakobych v ní "ještě úplně nebyla". Těší mě tolik podobných zážitků ostatních, ale říkám si k čemu to vede? Jaký to má smysl? O co se skutečně jedná? Až někdo najde nějaké ucelené a srozumitelné vysvětlení těchto jevů, budu ráda :-)
  • qwertz

    23:49 14. 2. 2015 0
    Stalo sa mi to prvy krat na vyske, na intraku ked som bol som na izbe a nahodou som mal zapnutu lampicku.. Videl som ju, ale nevedel som sa pohnut a stavalo sa mi, ze z tohto stavu som presiel znovu do spanku .. takze som to neriesil a bral ako zaujimavy "sen".. Z 20x krat co sa mi to stalo za posledncyh 5 rokov som mal iba 1x zly poccit, ze je so mnou nieco a zakrada sa to okolo postele - bolo to neskutocne hnusne.. Ale casom som zistil ze tieto stavy prichadzaju s konzumaciou stimulantov aka kofein/gingko - ktore som ako student konzumoval v kilach :-) teraz ak nahodou zazivam tento stav, tak som v nom kludny a zvedavy co sa stane .. naucil som sa s tym pracovat a berem to uz ako "zabavku" a "prekvapenie" .. Ale prvych par krat je to pre citliveho cloveka asi vcelku psychicka zataz
  • Lenka

    19:17 14. 2. 2015 0
    Spánkovou paralýzou trpím už asi 10 let. Je to opravdu odporný zàžitek. Podle mých zkušeností je nejlepší nepanikařit, opakovat si, že se vám nemůže nic stát a snažit se pomaličku rozhýbavat ochrnuté tělo. Pomohlo mi to alespoň v tom, že se doba SP zkràtila z dřívějších někdy i několika desítek minut na max. 5 min...


  • Mila Gillova

    23:51 12. 2. 2015 0
    Ja zazila to same a ted nejak po precteni vasich zazitku se mi ani nechce mluvit o tom co se stalo me. Ja jen neslysela zadne zvuky v usich ale ten pocit toho zla co zamnou stalo?jezisi ja mela strasny strach a neslo nic delat nastesti to trvalo dle me par sekund. Dalsi zazitek?zavru oci a vidim,mucednika co se na me najednou podiva a ja spatrila dle me satana nebo dabla oci jsem ihned otevrela.posledni dobou mam pocit ze neco semnou v byte je navic ale bojim se to nejak zkoumat.mam k temto vecem OBROVSKY RESPEKT a nechci zdrazdit hada bosou nohou.doufam ze mi rozumite.p.s uz 3 roky nedokazu usnout ve tme.celou noc noc mi sviti lampicka coz vsem kolrm,me prijde smesne ale strach ze tmy a to ze neuvidim TO co je nahle pri paralyze u me "semnou"me desi jeste vic.dekuji za vase zazitky moc mi to pomohlo v tom ze nejsem sama.
  • Ilona

    20:55 10. 2. 2015 0
    Také se mi to stává, těd už tri mesice skoro porad. Najednou se vzbudím a nemohu se hábat jen vyděšene bohybuji ocima a snažím se pohnout a nejde. Bije mi srdce strachy a mam pocit ze semnou nekdo je v mistnosti. A najednou se zase muzu hybat. Je to strašné. Nevím co tím dělat...
  • jan

    14:07 1. 2. 2015 0
    Mě pomohla tato formulace při odvedení přivtělené bytosti za bdělého stavu. Při paralýze také pokaždé vnímám nějakou nepříjemnou bytost. Snad si příště vzpomenu a použiji to.
  • veronika mládková

    08:06 30. 1. 2015 0
    Dobrý den pane Jiří...většinou se snažím být v klidu,ale opravdu to není jednoduché.Jednou jsem v té paralýze zažila něco,co by se dalo charakterizovat jako astrální cesta.Viděla jsem svou duši...opravdu zajímavý zážitek.Já na tyto věci věřím,a věřím že i ta paralýza má nějaký důvod.A asi jí nemůže zažívat opakovaně každý.Má to hlubší význam,alespoň pro mne.Přeji krásný den :)
  • Jirka P.

    07:38 29. 1. 2015 0
    Opravdu každý? Vy jste na to dělal/a nějakou studii, že jste si tak jistý/á?
  • aer

    20:15 28. 1. 2015 0
    klidně si říkejte co chcete, ale každý,kdo se v přítomnosti děsivé spánkové paralýzy obrátí o pomoc na Boha a v duchu (protože nemůže pohnout rty) vysloví jméno Ježíš Kristus (rozkáže "ve jménu Ježíše Krista odejdi"), tak ty přízraky a děs hned zmizí. To není legrace ani bigotnost, ale fakt.
  • Jirka P.

    10:52 26. 1. 2015 0
    Dobrý den Veroniko, já mám to hučení v uších/hlavě pokaždé. Pomáhá mi (i když je to někdy velmi těžké) uvědomit si, že je to normální a zachovat klid, snažit se i přes ten "nápor" myslet na něco uklidňujícího. Postupně pak začnu (alespoň v hlavě, jestli doopravdy, to neumím určit) hýbat prstama u nohou a pak se probudím. Zní to zvláštně, ale je to jediná metoda, která mi na spánkovou paralýzu funguje. Přeji klidné noci. Jiří
  • veronika mládková

    08:23 25. 1. 2015 0
    Ahoj....mám spánkovou paralýzu už několik let,ale dnes se mi při usínání stalo něco,co neznám.Začalo mi v té paralýze hučet v uších a tepat v hlavě.Bylo to děsně strašidelné.A čím víc jsem se snažila být v klidu a spát,tím to bylo horší.V jednu chvíli jsem stiskla spícího přítele a poškrábala ho a pak mě zase něco paralyzovalo.Měla jsem pocit,že snad dostanu infarkt.Hrozný...Do této zkušenosti mě to děsilo,ale nebylo to nic,co by se nedalo zvládnout,ale dnes to byl opravdu mazec.Mým spouštěčem je asi permanentní stres :(....Jdu zítra volat na nervové,jestli se s tím nedá něco dělat.
  • Stanislav Langr

    04:11 24. 1. 2015 0
    Jako kdybych četl svůj vlastní příspěvek. Do puntíku se mi děje to samé a jak zde uvádíš, je to opravdu nesnesitelné. Ta úzkost... zvlášť na tom je nejhorší to, když se Ti to děje častěji za noc, aspoň v mém případě začínají být halucinace a zvuky čím dál více intenzivnější. Jen díky za tu poznámku. Vnukl jsi mi skvělý nápad, a to: pořídit si kameru. Opravdu by mě Zajímalo, co se před mými zavřenými víčky děje.
  • Katka

    10:52 19. 1. 2015 0
    Tyto stavy jsem dříve zažívala celkem často, ale vždy jsem je připisovala přítomnosti ducha apod., jelikož na tyto věci věřím. Chci se ale zeptat, je možné při tomto stavu mít jakoby zkřivenou pusu, jako při mrtvici? Stalo se to někomu také?
  • Halml Jozef

    10:14 19. 1. 2015 0
    Uplně náhodou jsem narazil na tento článek.. okamžitě jsem stuhnul.. tento jev se mi děje už pár let...myslel jsem že to jsou jenom sny ale nybl jsem si tím jisty... nikdy mě nenapadlo o tom něco hledat.. ted už vím že v tom nejsem sám.. u mě byl většinou spouštěč to , že jsem usínal v uplném tichu.. kdykoliv usínam v tichu tak se mi SP dostaví.. od doby co jsem na to přišel spím se zaplou televizí .. písničkama. a jíné.. nesnašel jsem to.. bál jsem se.. strašně.. dokonce se mi tyhle stavy dostavili i několikrát za den.. vždycky jsem se s toho "probudil" a snažil se usnout znova a přišlo to znova.. bál jsem se spát.. trpěl jsem nespavostí.. ta bezmocnost byla otřesná.. ty zvuky..ani nemluvím.. vždycky jsem měl pocit e mi někdo leze do pokoje .. a přitom strašně dupe po schodech a řve.. od doby co usínam s televizi se to sklidnilo.. nikomu to nepřeju je to otřesná..obzvlášt když se vám to děje jako dítěti .. poprvé mi bylo asi 10.. ted už mi je 16 a stale se toho bojím.. iale ano je to zajímavé..parkrát jsem se chtěl natočit..ale bál jsem se na to potom podívat..takže jsem se na to vykašlal.. prostě hnus..strach..bezmoc..
  • Kate

    17:52 15. 1. 2015 0
    Stává se mi to celkem často. Mám pocit, jako by to už nikdy nepřestalo a strašný strach, že se už nikdy nebudu moci pohnout, V mém případě je spouštěčem nejspíš stres.
  • Oli

    10:18 7. 1. 2015 0
    Přesně jak píšete. Děsivé..ale zajímavé! :)
  • Stanley

    23:19 5. 1. 2015 0
    Ahoj, poslal bys mi prosím email, že bychom o tom hodili řeč? podobné stavy mě pronásledují takřka celý život a jak píšeš, je to opravdu zajímavé.
  • Klára

    21:00 28. 12. 2014 0
    Zažívám to 6 let, domnívám se, že to začalo nedlouho po smrti dědy. Po třech letech jsem se přestěhovala, chvíli byl klid, nicméně se to vrátilo. Někdy je to častější, někdy dokonce i půl roku klid. Na duchy nebo spíš energie věřím. Vždy se dá vše vysvětlit i vědecky, ovšem záleží i na druhém pohledu....
  • sonia ritzková

    22:17 25. 12. 2014 0
    Trpěla jsem na to mnoho let a ano bylo to i stresem a nepravidelným životním rytmem, ale máte pravdu Rujeko, že je to záležitost dalších energií, které vstupují do hry. Já osobně bych to démonem nenazvala, spíše jen energií, která se na nás nalepila a neumí si sama poradit a odejít a tak se vlastně dusíme oba. A mimochodem nebývají to vždy zlé energie (duše), většinou jen potřebují naši pomoc.
    U mne i mých klientů to vždy úplně skončilo, když jsme to našli, pojmenovali a "vyčistili". V podstatě brnkačka :), uff, jen se k tomu dokopat a zkusit .... to bývá často ta největší překážka :). Držím palce všem a přeji spokojený a klidný spánek.
  • James

    06:13 25. 12. 2014 0
    Ted jsem si precetl co tady pisete. Ja to mam asi pul roku. Mam taky sluchove a zrakove halucinace. Hlavne nemoznost se vubec probudit. Clovek sebou hazi a pritom se nepohne. Ten pocit strachu je ..... proste nepopsatelny. Na druhou stranu je to strasne zajimavy ......
  • James

    06:13 25. 12. 2014 0
    Ted jsem si precetl co tady pisete. Ja to mam asi pul roku. Mam taky sluchove a zrakove halucinace. Hlavne nemoznost se vubec probudit. Clovek sebou hazi a pritom se nepohne. Ten pocit strachu je ..... proste nepopsatelny. Na druhou stranu je to strasne zajimavy ......
  • iva

    21:26 24. 10. 2014 0
    Zdravím, konečně jsem se dočetla co se mi stávalo několik let.Vždy to začalo probuzením a zjištěním, že se nemohu ani pohnout, po chvilce jsem uslyšela velmi vysoký hlasitý zvuk a pocit, jak mi někdo skenuje tím tonem celé tělo.Vždy mě to vyděsilo a omdlela jsem.Nědy jsem si uvědomila, jak mi můj skenr dojel až k nohám.naposledy jsem vydržela velmi dlouho a po skenru jsem cítila velmi dlouho pocit jak se mi někdoo přehrabuje v břiše mezi orgány, úplně fyzický bolestivý pocit, pak jsem omdlela a už nikdy se mi to nestalo.Všem přeji hezké dny a pohodové spaní.
  • Jan

    06:38 13. 10. 2014 0
    Mam to stejne.Prave tymto clankem jsem si uvedomil co to prave mam.Stava sa mi to asi tak jednou za 2-3 mesice..Nekdy casteji a nekdy mene..Tuto noc sa mi to stalo 2X po sebe.Raz to bolo poriadne silne ze ked som vztal tka som nevedel co sa deje.Druhy krat to bolo slabsie ale zato trochu ine i strasnejsie (mal som sen a myslel som si ze sa zobudim,ale nejako sa nedalo zobudit.Naopak som bol paralizovany ale potom sa mi podarilo zobudit ze som mohol pohybovat asi tak 20 percentamy svalmy co som vztal len tak tak.Pozrel som sa do zrkadla co som mal pred sebou a videl som seba,svoju tvar velmy opuchnutu a z oci mi tiekla krv.Po nejakom mensom case som sa komplet zobudil).Na strasne vecy som zvyknuty,ale normalneho cloveka by toto naozaj ze vydesilo.Mozno by som daval vinu liekom ktore som kedysi bral (braval som hipnotika na spanie alebo benzodiazepiny) ale to nemozem potvrdit,mozno len vynimocne ,nie moc caste vedlajsie ucinky po...
  • Jakub

    23:16 11. 10. 2014 0
    Stalo se mi už dvakrát, posledně jsem ležel, otevřel oči a automaticky upřeně zíral na dveře u kterých mi stálo něco vysokého a černého (ráno to byl obyčený stín z oblečení na věšácích) nevěděl jsem co to je tak jsem chtěl zavolat rodiče. V tom jsem si uvědomil je nemůžu mluvit, chtěl jsem utíct z pokoje ale nešlo se ani trochu pohnout, mohl jsem jen hýbat očima do stran, ale měl jsem hrozný strach a upřeně se díval na "něco" u dvěří. Snažil jsem se to co mě drželo nehybného přetlačit a začít aspoň rukou bouchat do podlahy, abych přivolal rodiče ale v tom mi cuklo v krku (škubl jsem hlavou) a se stále otevřenýma očima, upřenýma na stejné místo jsem se najednou mohl hýbat. yběhl jsem do kuchyně a zjistil že to je jen necelá hodina od chvíle co jsem šel spát.
  • Monika

    15:48 22. 9. 2014 0
    Poprvé mě SP postihla asi v 15-ti letech. Bylo to brzo k ránu. Můj mozek se probudil, hýbala jsem očima, ale nebyla jsem schopna se jakkoliv pohnout, ani otevřít víčka. Měla jsem pocit, jakoby na mně ležela jakási bytost. Ten strach, co jsem měla je nepopsatelný. Nevím, jak dlouho ten stav trval, asi několik minut. Hned co jsem byla schopna pohybu jsem vyletěla z postele a utíkala vzbudit tátu. Tento stav se opakoval i několikrát týdně, někdy jsem od něho měla pokoj i několik měsíců. Zpočátku to bylo tak časté a děsivé, že i v těch 15-ti letech jsem odmítla spát sama a spala jsem s rodiči. A to jsem neměla žádné halucinace. Nakonec jsem po letech vysledovala, že mě tento stav postihuje jen v poloze na zádech s rukama podél těla. Začala jsem se této pozici vyhýbat, případně stačilo pokrčit aspoň jednu nohu. Od té doby mám klid. Třeba to někomu pomůže.
  • Olina

    15:31 19. 8. 2014 0
    Dobrý den,
    spánkovou paralýzu jsem zažila mockrát, co pamatuji, tak už v dětství, ale nejhorší to bylo v období dospívání až do mých 27 let. To se to opakovalo třeba i několikrát v týdnu. Též jsem měla pocit, že se mnou v místnosti něco zlého je, viděla jsem i jakousi "mlhovinu", pocit, že mě dusí a sedí na hrudi, chtěla jsem křičet, ale nevydala sem ze sebe nikdy ani hlásku, šílený strach.. bylo to hodně děsivé. Taky jsem si myslela, že asi nejsem úplně normální a nikdy jsem se s tím raději nikomu nesvěřila. Přestalo to, když jsem začala spát s manželem a přestěhovala jsem se z pokojíku do bytu o patro výš. Od té doby mám klid, mám za to, že v mém pokojíku byla pravděpodobně nějaká špatná zóna. Stávalo se mi to totiž pouze tam, nikdy jinde. Takže za mě bych doporučila zkusit přestěhovat postel někam úplně jinam, do jiné místnosti ;)
  • Juraj

    16:57 18. 8. 2014 0
    Mávam to tiež celkom často, väčšinou ráno keď je už svetlo, alebo v noci keď sa ešte svieti, niekedy mám pocit že som nad tým vyhral a už sa môžem hýbať, ale potom zistím že som sa vôbec nepohol, mávam popri tom nepríjemný pocit a pár krát som mal fakt čudné halucinácie. Keď som bol malý videl som ruku akoby z iného skupenstva čo na mňa mávala :D ... mám to už od mala
  • Naděje

    09:29 5. 8. 2014 0
    Dobrý den - tyto stavy jsem prožívala každý rok - nyní je to pátý rok a přicházelo to vždy začátkem března a koncem dubna byl klid. Někdy každou noc, někdy jen 2x týdně. Jelikož jsem tento název - spánková paralýza neznala, zažívala jsem psychické vypětí, až jsem skončila na psychiatrii a u psychologa. Vše se začalo dít po úmrtí jednoho člena rodiny, se kterým jsem neměla dobré vztahy a měla po jeho smrti pár materiálních věcí doma. Poté jsem napsala pár skupinám, kteří se zabývají paranormálními věcmi, kteří doporučili všeho se zbavit a najít odpuštění v duši. Nakonec jsem nebyla schopná spát v ložnici a uvažovala o prodeji bytu. Nyní už všemu trochu rozumím, jen jsem si přestěhovala místnosti a spím jinde. Mám klid, ovšem nevím, co bude následovat další rok v březnu, ale snažím se zatím vše pochopit a přestat věřit na různé duchy, ikdyž dle mého mezi nebem a zemí něco je a ne všemu my lidé rozumíme.
  • Znallec života duchu

    15:25 30. 7. 2014 0
    V poslední době stale sliším o te paralize, zistil jsem že to si jenom mozeg namišli hrůzy kvuli dnu napřiklad když jste měli horrorovy den nebo kvuli stresu a strach na paralizu. stane se že snažiš se zaspat a paraliza te napdane dřiv to protože mozeg si myslí že už spíš proto vivolal paralizu v tele došlo k poruche signalu. když jsem byl malej zobudil jsem se otevřel oči a videl jsem svuj byt a svetlu hmlu všechno bylo svetle a nikoho jsem nevidel ani doma ani venku jako kdyby sem byl v jine dimenzi všade byla hmla a nespal jsem protože sem normalne všechno citil a videl a nebyl jsem paralizovaný pak jsem šel spat zaspal jsem pak zase vstal a všechno bylo normalni. Opravdu sem nespal došlo jen k chybě disku nebo se mi to jen zdalo že je to vopravdu skutočnost ale fakticky došlo k poruche mozgu, nebo chyba mozojku
  • Ivka

    21:43 29. 7. 2014 0
    Mě se to stalo 2x v životě a málem jsem se zbláznila hrůzou,ale musím říct,že jsem vůbec nespala a ani to nebylo po probuzení.Prostě jsem se šla natáhnout odpoledne,byla jsem doma sama a po pár minutách mě něco obejmulo a já jsem nemohla křičet,hýbat se,nic,jen oči a mozek fungovaly...trvalo to nějakou chvíli a byla jsem vyděšená k smrti a pořád jsem opakovala dokola "odstup satane,odejdi ode mě"..připadla jsem si jak blázen.Do ted si stejně myslím,že to byl duch nebo něco takovýho,protože na ně věřím a v mém bytě kdysi zemřel bývalý nájemník a navíc se tu mě a hostům(ti už u mě nechtěli nikdy spát)stávaly i jiné věci které mě v tom utvrdily tak jsem udělala rituál a od té doby mám klid.
  • Petra

    21:14 26. 7. 2014 0
    Je to tak, tyto stavy se mi jedno období děly dost často, jelikož jsem si jednou hrála s tabulkou Ouia a pak jsem 8 let nevědomě žila "pod nadvládou" jiných bytostí. Až jedna paní to u mě objevila a poradila zajít do kostela, zapálit za ně svíčky, omluvit se a poslat je zpět. Poté se mi úplně změnil život a vrátily se mi normální sny (předtím jsem sny neměla, jen ty paralýzy, které už byly v podstatě na denním pořádku). Od té doby - je to už asi 7 let - se mi to stalo jen 2x. Jednou, když jsem spala v hodně starém hotelu a pak doma noc po týdenním pobytu v horách. Jelikož už jsem věděla o co jde, jediné co mě napadlo bylo poprosit anděly a boha o pomoc, stačilo pouhé pomyšlení a okamžitě jsem procitla. Takže dle mé zkušenosti, jednoznačně duchovní záležitost, dle mého názoru je to nějaké střetnutí dvou rozdílných dimenzí.
  • Daniela

    02:10 22. 7. 2014 0
    Mám uplně stejný zážitek... Stalo se mi to díky bohu jen jednou, ale za naprosto šílených okolností. Měla jsem hned vedle postele věci z domu muže, který ten den zemřel. "probudily" mne uprostřed noci najednou zničehonic takové zvuky, jako když někdo škrábe na okno. Větve to nemohly být, žádný strom tam není. Vtom najednou začal štěkat za dvěřmi pes, který si dveře normálně umí otevřít. Teď to ale neudělal, jakoby se bál a nebo mu něco bránilo je otevřít. Já si uvedomovala , co se děje a jak říkáte, byla jsem pořádně vyděšená. Přesně jsem věděla, že se tohle děje kvůli těm věcem. Že je tady ten muž, aby dostal zpět, co mu patří. Také jsem cítila jeho přítomnost v pokoji. a nejen v pokoji. Sahal mi na prsty u nohou, lýtka, stehna až k břichu, dál (na hrud,jak se zde píše) nešel. V hlavě jsem šíleně křičela,ale nahlas ani hlásku. Když to přešlo, vzbudil se i můj ex přítel s divným pocitem, jakoby prý něco slyšel. Ty věci jsme hned druhý den vyhodili do popelnice daleko od domu.
  • Gábina

    14:55 14. 7. 2014 0
    Poslední dobou se mi opakovaně zdají podivné sny.Mám v nich pocit že nemůžu dýchat.Většinou jsem to neřešila,ale dnes se mi zdál divný sen.Ležela jsem na zádech a nemohla se pohnout,někdo mě dusil polštářem a já nemohla nic dělat,nemohla se nadechnout.Z těchto snů si moc nepamatuju,ale děsí mě.Nevím čím to je,mám lehké astma,nevím jestli to může být tím,ale dřív se mi nic takového nestávalo.Děší mě to a bojím se jít spát.
  • tomi

    18:13 30. 6. 2014 0
    Filipským 2:9-11
    Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval,
    aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí
    a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.
  • terez

    15:09 30. 6. 2014 0
    ne jen samotná energie, ale Ježíš, Bůh který se smilovává nad člověkem v jeho trápení. Je to Bůh, který má moc nad každou bytostí, protože vše stvořil. A také je milosrdný a vidí, když k němu člověk volá o pomoc.
  • Jitka

    14:04 30. 6. 2014 0
    Jméno a energie Ježíše má velkou sílu a ačkoliv nejsem věřící v tom známém slova smyslu, tak v Ježíše věřím. Pomohl mi už několikrát při práci s přivtělenci. Myslím že z něj mají velký "respekt" i v astrálním světě :)
  • Jaroslava Krištofová

    13:51 30. 6. 2014 0
    Určitě to zkusím, protože jsem už vyzkoušela zůstat v klidu a bylo to ještě horší, dusila jsem se víc a víc.
  • zorka

    13:48 30. 6. 2014 0
    Dobrý den, SP zažívám skoro dvacet let. Konečně vím, co to je. Ale nevím, s tím pocitem, že vás někdo dusí a vy opravdu nemůžete dýchat, asi nezvládnu ležet v klidu. Jednou jsem to zkoušela a bylo to ještě horší. Strach mám pořád, halucinace nemám strašné, jako vidět postavu nebo slyšet zvuky, jen pocit, že cítím něčí ruku na krku nebo obličeji a nemůžu dýchat.
  • Lukáš

    15:18 1. 6. 2014 0
    Rekl bych ze jste zazil lucidni sneni ,aspon tak je popisovano. Brneni tela ,vidite sam seme ,ze spite. Chtel bych to taky nekdy zazit prej muzete cestovat kam chcete ,ale nevim chci v to verit ,ale nejsem nejak duchovne zalozeny a verim spise na vedu ,ale duchovno me hodne zajima.
  • Lukáš

    14:54 1. 6. 2014 0
    Me se to stava pomerne casto , vetsinou se mi jen spatne dychalo chtel jsem se pohnout neslo to a pak jsem hned usnul a po nejake chvili jsem se probudil uz vpohode. Vetsinou se mi to stava kdyz spim v obyvaku odpoledne po skole je tam celkem vysoke operatko na ruku na kterem mam hlavu takze asi to ,ze lezite na vysokem polstari a mate SP je dost pravdepodobne ,ale ted nedavno jak jsem si sel zdrimnou tak sem mel zase SP ,ale tentokrat jsem videl velkou postavu v jakemsi cernem habytu co stala u vchodovych dveri (primo s pohovky vidim z obyvaku na vchodove dvere) mel jsem strasne nutkani videt kdo to je strasne silny pocit videt tu postavu otocenou na me furt se mi to v hlave opakovalo az se ta postava otocila byla to jakasi smrtka nebo neco tomu podobneho s nozem v ruce v zapeti jsem usnul a hned se probudil bylo to fakt strasidelne ,ale pritom celkem zajimave jak to bylo realne .
  • Andrea Dostálová

    10:32 21. 5. 2014 0
    Dobrý den,dnes jsem se konečně dověděla,že to,co mne trápí již několik let je zřejmě spánková obrna.Mohla bych o tom vyprávět hodiny,nebot jsemzažila tolik hrůzy,že jsou dny,kdy se opravdu bojím jít spát.Můj manžel byl několikrát svědkem toho,kdy se probudím uprostřed noci a prosím ho,at mě drží,že se bojím.Pocit strachu a ta šílená bolest spojena s neschopností se hnout je něco šíleného.Je mi 36 let a se spánkovou obrnou jsem se setkala již v období puberty a trápí mne dodnes.Pokud máte zájem kontaktujte mne moc ráda vám své noční můry popíši .Můj email je bodujka@seznam.cz
  • Erik Kubica

    07:17 20. 5. 2014 0
    Ahojte,

    Včera keď som si ľahol, som začal počuť ako by sa niekto zapínal a vypínal pero, potom sa ten zvuk zmenil na tikajúce hodinky (také nemáme v celom dome). A keď som sa chcel postaviť, že si pozriem čo je to, som ssi nevedel ani iba sadnúť, max na 50%, popritom som cítil tlak na hrudi, ťažko sa mi dýchalo, chcel som kričať aby som prebudil sám seba, ale bolo z toho iba tiché trápiace sa "aaaaaaa", potom som si všimol, že ma to prešlo, a zaspal som. ráno už iba na vlaku som si na toto spomenul.

    na ktoré sa to podobá? :D
  • terez

    21:07 18. 5. 2014 0
    také jsem měla takový zážitek, vzpomněla jsem si na Boha a volala k Ježíši o pomoc (v myšlenkách) a pomohl mi. Také si myslím, že je to duchovní svět a člověku může pomoct akorát Bůh. Na tyhle věci je člověk krátný. Pokud v to nevěříte, můžete aspoň vyzkoušet, za zkoušku člověk nic nedá :-)
  • Vladan

    17:10 15. 5. 2014 0
    Noční děsy jsou holt nějakým způsobem přitahovány některými lidmi a pocity stavů "mimo tělo" jsou ve skutečnosti výlety do astrální roviny. Jediná šance je s démonem duševně bojovat, pokud se nemůžete probudit.
  • Trniman

    22:31 14. 5. 2014 0
    Ať je to cokoliv (demon nebo nervova soustava) Ježiše Krista jsem nevyvolaval pač na židovske pohadky neveřim. Pocit je to děsivy, včetně sluchovych halucinaci, ale když u toho začnu myslet a přat že se chci hybat za každou cenu, tak to povoli a je po "demonach" :)
  • Dana

    10:01 1. 5. 2014 0
    Hmm, tak tohle zažívám poměrně často při probouzení, k tomu ještě mívám "halucinace", že jsem se konečně pohnula, šáhla po tom pípajícím mobilu, pak si uvědomím, že jsem se nepohnula ani o kousek a takhle se to opakuje dokola, ale jinak žádný děsivý průběh nemám. Jenom vždycky dlouho bojuju o to moct se pohnout a stejně to nakonec skončí tím, že ještě na pár minut usnu a teprve potom je všechno v pohodě.
    Problém ale je, že spím dost, ve stresu nejsem, pravidelně jím, polštáře kvůli alergii rozhodně namám naducané, s teplotou taky nebývá problém, prostě jsem momentálně naprosto šťastná osoba, která studuje obor, co má ráda, a nedělá jí to žádné zvláštní problémy, takže nechápu, kde se to bere.
  • Rujeka

    23:21 29. 4. 2014 0
    Přátelé, se spánkovou paralýzou mám také své zkušenosti - přepadala mě a děsila delší dobu. Nyní naštěstí už vím, co je její příčinou a jak se tomuto útoku bránit. Ač to pro mnohé zní absurdně, neviditelný/duchovní svět je reálný, stejně jako svět viditelný/fyzický. Spánková paralýza je útok démona, který má za cíl člověka manipulovat, děsit a zastrašovat. Jedinou efektivní a účinnou obranou je zaštítit se v momentu paralýzy/útoku silnější autoritou a v jejím jménu přikázat obtěžující démonské bytosti aby okamžitě odešla. Autoritou, kterou v duchovním světě musí chtě-nechtě poslouchat všechny bytosti, je Ježíš Kristus. Postihne-li vás další SP, obraťte se o pomoc k Němu a přikažte démonu - zlé duchovní bytosti, aby ve jménu a autoritě Pána Ježíše Krista okamžitě odešla z vaší přítomnosti a dále vás neobtěžovala! ..
  • Bára

    13:24 29. 4. 2014 0
    Stalo se někomu, že i po prodělané spánkové paralýze to "stvoření" viděl? V mém případě "to" viděl i svědek události. Nejspíš se jedná o nějakou skupinovou halucinaci, nebo co.
    Spánkovou paralýzou trpím už od puberty. Stává se mi to tak jednou za půl roku. Ale v létě před dvěma roky to bylo trochu jiné. Ležela jsem na posteli (na zádech) a v polospánku prošla dveřmi vysoká postava, šla až ke mně a strčila mi ruce do břicha, ozvaly se strašné zvuky (jako, když zabíjíte myši) a bolelo mě to. Za nic jsem se nemohla probudit. Zírala jsem na "to" a ta věc zírala na mě. Měla jsem hrozný strach, vyzařovalo z toho zlo. Potom se probudil můj muž, posadil se na posteli, podíval se na "to" a ono se to vytáhlo ruce z mého břicha a podívalo se to zase na mého muže. Manžel mi řekl, ať si jdu lehnout k němu a postava zmizela. Naše kočka vedle v pokoji skákala po nábytku a byla celou noc dost neklidná.
    Ráno jsme se vzbudili a manžel popsal tu věc přesně tak, jak jsem ji viděla i já. Nic jsem mu ale neřekla, jak mohl vidět nějakou projekci mojí spánkové paralýzy? Blbost. Zbalili jsme se a jeli domů. Dodnes mi to vrtá v hlavě. Nevěřím na nadpřirozeno - duchové, démoni...prostě blbost. Připadala jsem si jako blázen. Snad už se to nebude nikdy opakovat.
  • Vlček

    22:44 26. 4. 2014 0
    Dobry den, jsem dokumetarista z Ceske televize a prave davame dohromady dokumentarni cyklus, do ktereho by jsme radi zahrnuli i fenomen spankove paralyzy. Pokud by nekdo z Vas byl ochoten o teto zkusenosti povypravet i na kameru ozvete se mi na email: vlcek.mir@gmail.com
    Na podrobnostech, smlouve a odmene se domluvime osobne.
    Dekuji,
    Miroslav Vlček
    scenárista Mysl, tělo, společnost
  • Trniman

    10:07 17. 4. 2014 0
    Terezo, taky citim přitomnost nečeho ciziho! Řekni mu NE a necha te...!
  • Tereza

    15:03 15. 4. 2014 0
    Tato věc se mi stává poměrně často, vždycky ale vidím nebo cítím někoho. Je to hrozný, přímo šílený.. V pokojíku mám na podlaze koberec, když jsem se probudila "do té paralýzy" byla jsem otočená ke stěně, nemohla jsem se hnout, ani prstem-nic. A slyšela jsem jak se mi dveře do pokojíku otevírají (zvuk když se otevírají dvěře po koberci). Pak jsem slyšela kroky, když šouráte nohama o zem, "to" se zastavilo přímo za mnou a slyšela jsem jen dýchání "toho". Musím říct že jsem nevěděla jestli je to realita nebo jen sen, ale bylo to nejhorší co se mohlo stát.. Pak jsem začala strašně moc nahlas dýchat, jako při nějakém záchvatu a díky tomu jsem se probudila, vlastně vždycky díky tomu dýchání se probudím. Nebo taky se mi jednou stalo, že jsem viděla vejít postavu do pokoje a pak zase ven. Už jen to, že se do toho "paralyzovaného snu" probudíte je hrozně moc děsivý pocit- už prostě víte, že vás něco nepříjemnýho čeká.
  • Trniman

    11:47 13. 4. 2014 0
    Taky to mam a docela si to uživam :) Ze začatku jsem byl vystrašeny ale teď se bavim! Ten pocit že silou vůli přeberu zpet veleni nad svim telem je fascinujici .)
  • Radek

    11:02 4. 4. 2014 0
    Taky se mi to různě stává i několikrát do týdne, 100% vždy když spím na zádech a mám pod hlavou polštář, nebo ruku, takže když nechci, spím na břiše :). Postupně jsem se naučil to trochu ovládat, a když ve snu cítím, že to se blíží to "ZLO" tak se prostě probudím, ale nefunguje to vždy. Když otevřu oči pozoruji stíny a duchy, tak strach necítím a užívám si to divadlo, většinou se mohu hýbat, paralýzu jsem zažil asi 2x a stojí to fakt za to si to zkusit!

    Díky za ten článek, teď vidím, že v tom nejsem sám a nejde o problém, nikdo z mých známých, kterým jsem to říkal, nic podobného nezažil.
  • Jaroslav Babík

    12:29 3. 3. 2014 0
    predjímajte predstavu a prejdite skrz dvere, objavite sa inde. Kričat či sebou tahat mi velmo nepomohlo ale predjimat v duchu.
  • Ivka

    13:52 28. 2. 2014 -1
    vy jste Kájo nejenže nic nevyvrátil, naopak jste už první větou o vyhlazování nechtěně potvrdil, co tu Tomáš napsal. Možná je to nějaká vaše zatvrzelost nebo zlost....... asi vás ta paralýza hodně trápí, když jste kvůli tomu skončil v psychiatrické péči. Nikdo neví pak ps vzniká, ale taky mám pocit, že ps napadá více ty, co se zajímají o okultismus.
  • karel barel

    11:47 28. 2. 2014 0
    tak to tě musím vyvrátit ja víru nemam žádnou křesťany bych vyplenil přesto mam velmi silnou formu narko. kataplex. SP momentalně jsaem na argofanu 3x 150mg denně a prostě už si tělo zvyká i na takovou dávku čekam na schválení xyremu ale pojištovna se nějak nemá jestli můžu nějak poradit jak na SP mám dobrou obranu míval jsem až 30 spánkových obrn za noc přes den 20 a více kateplexií byli i pády jestli se semnou někdo by chtěl spojit a poradit jsem k dispozici na skypu : po vyžádání pošlu na mail
  • Tomáš I.

    20:56 27. 2. 2014 0
    Když si pročítám články o lidech se spánkovou parylýzou, všiml jsem si, že lidé s SP často popisují velice dobré zkušenosti se zvládáním a zaháněním děsivých objektů pokud věří v Boha (Boha Bible, Hospodina - trojjediného Boha. Nikoliv polyteistických bohů).
    Naopak lidé zaobírající se okultismem, vykládáním karet, reiki a pod. mají často problémy se SP.
  • Aneta

    09:09 25. 2. 2014 0
    Mě se to stává poměrně pravidelně už několik let. Naštěstí pro mě tím občas trpí i můj otec, takže když jsem byla ještě malá, tak mi hned vysvětlil, co to je. Už jsem se dokonce naučila rozezenávat, kdy to na mě přijde a předcházím tomuhle stavu tím, že si rozsvítím a snažím se probrat. Nejvíce se mi tyto stavy stávají, pokud mám ráno brzo vztávat a nemůžu usnout a strašně moc se snažím, abych spala, protože nechci být ráno ospalá. Pokud se dostanu do tohohle stavu, tak si musím uvědomit, že spím a že to není reálné. To opravdu po několika zkušenostech jde celkem bez problému. Taky mi velmi pomáhá prosit o pomoc Boha. Já jsem věřící, takže to pro mě není problém. Možná pokud v Boha nevěříte, tak vám to nepomůže. V tu chvíli je to spíš asi taková psychická podpora, že víte, že je tu někdo, kdo vás z toho může dostat. Taky mi pomáhá zahýbat se svaly na obličeji. Ale ty stavy jsou fakt někdy šílený. Nejhorší na tom je, že má člověk opavdu pocit, že je na stoprocent reálná záležitost. Zrovna dneska se mi to stalo a je fakt hnusný, když máte pocit, že vás někdo přišel zaškrtit a ještě si u toho zpívá velmi strašidelnou píseň. Ale po několika zkušenostech je člověk schopen to rozpoznat a zkrátit na minimum. Tak se nebojte.Trpí tim poměrně hodně lidí a rozhodně to není nic za co, by se měl člověk stydět. Myslím naopak, že pokud to někomu řeknetě, že se vám s tím pak bude lépe bojovat.
  • Nikola

    11:16 21. 2. 2014 0
    Je mi 11let a toto se mi stávalo pořád teď mám na to fígl vždy když usínám ujistím se,že mohu hýbat prsty na nohou a rukou.A vždy když cítím že se nemohu moc hýbat začnu mačkat prsty (rychle).Vždy slyším hučení nebo pískání v uších. Poprvé se mi to stalo když jsem spala s mamkou v pokoji.Trpí tím i mamka výpravěla mi, že viděla spadenou židli u postele a měla v ruce křížek ale když se vzbudila vše bylo na svém místě. Mám vždy stísněný pocit hrůzy.
  • Danka

    23:31 10. 2. 2014 0
    Měla jsem podobnou zkušenost, ale ne ve spánku. I když spánkovou paralýzu jsem jednu dobu mívala skoro každý den, i výlety z těla během dne.. To, co popisujete, se nápadně shoduje s mým zážitkem. Kdy jsme s přáteli experimentovali s "vymítáním ducha" z (od) jedné kamarádky, na kterou se nalepil. Já jsem to brala spíše jako zábavu a po nějaké době jsem s přítelem z té seance odešla, nicméně "něco" odešlo se mnou. Po hrůzyplné noční cestě domů, kdy jsme si mimochodem stopli pohřební vůz, jsme přišli domů.. Celou dobu jsem na sobě cítila obrovskou tíhu, přičítala jsem to únavě. Jakmile jsem si doma lehla do postele, najednou jsem začala brnět jako od elektřiny, celé tělo.. Vtom jsem skoro hmatatelně cítila v místnosti něco hutného, nějaký černý mrak, nějakou energii, bytost, něco negativního.. Začala jsem se dusit, něco mi sedělo na prsou, popadala jsem dech. Vyskočila jsem a rozsvítila. Sedla jsem na postel a v tom okamžiku mnou začalo něco zmítat, strašně jsem se třásla, jako při nějakém záchvatu, ale nic fyzicky mě nebolelo. přesto jsem křičela bolestí, jako kdyby mi chtěl někdo vytrhnout duši z těla. Tak přesně jsem to cítila. Přítel celou dobu nevěřícně koukal, myslel si, že mám nějaký záchvat, nevěděl, co má dělat.. najednou jsem měla potřebu, aby mi dal obě ruce. Pořád se mnou něco zmítalo.. křičela jsem na něho, ať mi dá ruce.. Jak mě chytil za ruce, odešlo to... najednou totální klid. Děkovala jsem Bohu. Přítel se zvedl a odešel. Že musí jít pryč, že se mě bojí. Byly tři hodiny ráno a on bydlel 30 km daleko. Od té doby jsem ho nikdy neviděla ani neslyšela. Samozřejmě jsem hledala vysvětlení této události.. Bylo mi řečeno, že to byla bytost, která mi dávala ponaučení, že se nemám plést do toho, čemu nerozumím. Ale už se asi nedozvím, jestli odešla s tím přítelem nebo ne. Každopádně kamarádka měla od té doby pokoj. Co si o tom myslíte??
  • TomB

    21:49 10. 2. 2014 0
    Tady to vypadá jak na nějaké spiritistické seanci. Taky se podělím se svou zkušeností a bude to trochu delší. Sic telepatii, psychokinezi apod. nijak nepopírám, ale z mého hlediska tato „problematika“ zanesena takovým množstvím podvodníků a snílků, že ji moc pozornosti nevěnuji. Proto asi i mám zkušenosti spíše jak z povídky Turgeněva. Totiž občas mne při spánkové obrně navštěvujeí menší pes. Přeběhne přeze mne podélně, či napříč a lehne si mi k hlavě a funí do ucha. Přesně tak jak to občas dělal náš pes. Ale pozor, žádná duchařina, poprvé sie mi to stalo, když ještě žil a já byl už odstěhovaný z domova.
    Poprve jsem s touto spánkovou poruchou setkával , aniž bych tehdy ještě věděl o co jde, jako ostatně jednou za čs mnoho lidí. A to při probuzení při nějakém úleku. Když jsem nocoval sám pod širákm či ve stanu a kolm začalo čenichat nějaké zvíře, či na kolejích, když jse zapomněl zamknout a nějaký připitý „kolejník“ si spletl dveře.
    Pak jsem nastoupil do pracovního kancelářského procesu, stres, probdělé noci před termíny, to už bylo i na škole. A i když jsem šel spát, tak se mi problémy, které musím zítra vyřešit, stále honily hlavou. Píši sie v minulém čase, ale on tehle režim u mne stále trvá, i když seho snažím redukovat. Pak do toho přišli i osobní problémy. A byl jsem „v tom“. Po prvé mne to vyděsilo, pak když už to bylo častější, i několikrát týdně, a já si zjistil o co vlastně jde, tak jsem si jakž takž zvykl. Začíná to většinou od brnění nohou, pak slyším jakoby vlastní puls, ne tep, ale opravdu puls. Začíná huční v uších a dostaví se pocit „mozku v lahvi“. A když se z toho dostanu, tak je to jakobych se pod dlouhém topení pod vodou vynořil nad hladinu. Nemívám často nějaké vizuální halucinace, to už bývá jen takový nepodarek, kdy se do mé spánkové paralýzy zamýchávají sny. Ale hlavně jsem míval a stále občas mám halucinace sluchové. Pod okny mi nějací borci po půlnoci makali se sbíječkou, slyšel přes betonovo zeď sousedy jak ve spánku oddychujou (pokud to nebyl můj vlastní dech). I nenapatrný průvan se stával vichrem. Slyšel nějaký neidifikovatelný seriál, ačkoliv televizor nemám a sousedi nebyli doma. A nebo takové nějaké pocitové „6-smyslové“ halucinace, srovnatelné jako když jste otočený zády ke dveřím a podle odemykání klíči, podle kroků jde poznat o okoho jde. Takže už mi bytě pobíhaly dítka mé sestry, ačkoliv spali někde 200km daleko, nebo „přichází na návštěvu“ mí známí atd. Plus pravidlný host, výše zmiňovaný pes.
    Takže když v práci je „husto“, nebo naruším nějak spánkový režim, např. noc kvůli práci nespím, nebo naopak o víkendu usnu už odpoledne. Tak už vím co mne v noci očekává. Pravda nejčastěji přichází když usínám na zádech, rovnám si tak i záda po celodenním trávením v sedě před monitorem, ale když je to silné tak nepomůže ani lžení na břiše ani na boku. Nejdřív jsem zkoušel „odlákat pozornost „ mozku tím, že jsem si poštěl so sluchátek hudbu a to od sborového zpěvu, přes Toma Waitse až po Black Sabbath. PS na obsah halucinací nemá vliv. Ale dřív nsež jsem se mohl na drátách sluchátek přez noc uškrtit, tak se mi našetsí polámaly. Teď už téměř jak malé dítě, bez potichu puštěné hudby neusnu. Naštestí se spánkovou paralýzou poslední dobou tak často nepotýkám, ale zůstalo u brnění nohou. Našel jsem na netu, že se může jednat o tzv. Syndrm neklidných nohou. A protože mám už od dětství problémy s křečemi, mám takového tucha, že to vše spolu nějak souvisí. Sice více méně pravidelně do sebe cpu hořčík a jiné minerály, ale že by to výrazně zabíralo potvrdit nemohu.
  • Libusenka

    21:03 6. 2. 2014 +1
    Ahoj ,moje matka bojovala s duchy,podle všech příznaků,něco jí dusilo ve spánku,lítala jí peřina,cítila průvan ,viděla stíny,které se nad ní sklání a byla z toho dost na nervy,bála se jít spát po půlnoci,nikdo jsme jí nevěřili.Požádala člověka,který se zabývá různými diagnostikami,a ten jí sdělil ,že po návštěvě léčiteli si domů přivedla duši,slíbil jí ,že jí toho zbaví....dnes má klid
  • Martin

    18:04 21. 1. 2014 0
    Stalo se mi něco podobného dvakrát v posledním roce. Poprvé se mi to stalo, když jsem si šel zdřímnout odpoledne, následně jsem se jakoby vzbudil, vstal a šel si sednout vedle do místnosti do křesla, vše bylo naprosto skutečné, žádná halucinace, myslel jsem, že jsem se normálně vzbudil, akorát mi přišlo, že je všude strašné ticho, žádné zvuky, jako bych byl hluchý, jenže po chvíli mi začalo být trochu chladno a vrátil jsem se zpátky do ložnice pro oblečení, jenže nastal šok, když jsem přišel do ložnice, viděl jsem sám sebe jak ležím na posteli. Leknul jsem se naprosto příšerně, byl to snad jen okamžik,ani se to nedá popsat časem, neboť to uvědomění, že vidím sám sebe netrvalo žádnou měřitelnou dobu, prostě takový nekonečně krátký okamžik a jako bleskem jsem byl najednou v tom stavu paralýzy, snažil jsem se pohnout a probudit se,ale nešlo to, viděl jsem,ale nemohl pohnout hlavou,rukama ani nohama, celý jsem začal třást a klepat,jakoby mnou projížděl elektrický proud, trvalo to snad minutu, dvě a pak jsem se konečně probudil naprosto vyděšený a strašně se mi ulevilo, že jsem vzhůru.
    Podruhé se mi to stalo také v podvečer, když jsem si šel zdřímnout, tentokrát jsem ale rovnou skočil do te paralýzy při probouzení, ležel jsem na břiše nebo na boku, už přesně nevím a chtěl jsem se pohnout,ale nešlo to, opět třes jako bych byl v elektrickém křesle, tentokrát jsem měl ale hrozný pocit, že za mnou někdo je, jenže jsem nemohl pohnout hlavou, dokonce jsem jakoby zahlédnul takový šedočerný oblak, stín nebo něco takového co se pohybovalo pomalu ke mně, byl jsem si naprosto jistý, že to je něco co mi chce ublížit, jakobych cítil naprosto reálně, že to je nějaká bytost, která nemá zrovna dobré úmysly. O to jsem se začal třást ještě více, chtěl jsem křičet, ale nešlo to, silou vůle jsem se snažil probrat,chvíli jako bych se už z toho dostával,ale zase jsem do toho spadl, ten strach byl neskutečný a zážitek naprosto děsivý, v tu chvíli jsem myslel, že umírám, že tohle je konec, začal jsem mít pocit, že nemůžu dýchat, naprostá panika, neuvěřitelný třes po celém těle, hlavně v nohách a rukách,ale přitom byli jako gumové,jako bych neměl svaly a nebo je nemohl ovládat. Po několika pokusech se násilím tím třesem probrat jsem v zoufalosti a ani nevím proč, prostě spontálně si vzpoměl na boha, věřím v něco jako ve stvořitele podle svého vlastního přesvědčení, tedy nejsem žádný vyznavač žádné organizované církve či náboženství a prostě jen v duchu v tu chvíli jsem řekl "bože můj, prosím pomoz mi" a jakoby opět rychlosti blesku jsem se z toho stavu paralýzy dostal ven a probral se.
    Od té doby nemám naštěstí žádné podobné zážitky paralýzy. Dříve jsem míval dost často zlé sny, křičel jsem i ze spaní hrůzou a volal ve spánku o pomoc, ale tak hlasitě, že jsem snad musel vzbudit celý dům, od té doby co jsem se začal věnovat trochu meditacím, tak mám naprostý klid a všechny zlé sny úplně zmizely.
  • Yeti

    23:16 20. 1. 2014 0
    Jezisi.. Vy jste normalne hotova sekta. Na to jsou jine portaly urcite :-) Strasite jak katolicti knezi po tisicovku let nevedome venkovany. Je ale 21 stoleti a lidi uz tak nevedomi nejsou..alespon se certu tyce :-))))))
  • Tom

    22:21 20. 1. 2014 0
    velice vás varuju, nezačínejte si s čímkoliv okultním. A už vůbec "neléčte" tuto paralýzu okultními věcmi. Prakticky celý Nový zákon je o boji s démony. A autoritu tady máte - jedinou, tu nejvyšší. Nevyhánějte čerta ďáblem

    Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví. Marek 16,17-18

  • Tom

    22:08 20. 1. 2014 0
    dobrá, napsal jsem tu odkaz, který jste mi smazali, napíšu to jinak a znova. Najděte si Googlem stránky Radoslava Bangy z Gipsy,cz který o spánkové paralýze píše. I to tom, jak mu pomáhá v děsivých okamžicích jen pouhé "zvolání" jména Ježíš. Ten článek se jmenuje "Spánková paralýza II – příčiny, následky a řešení"

    Jiný článek je od Mystidea a jmenuje se Spánková paralýza - Můj zážitek
  • Tom

    22:02 20. 1. 2014 0
    k víře jsem se dostal víceméně spontánně a sám bez cizího přičinění. Žiju ve společnosti vzdělaných lidí, kterým je toto k smíchu. A donedávna jsem k nim patřil i já. Znalý přírodních a lékařských věd, vědom neomezené moci "přírody", techniky a elektroniky. Víra v trojjediného Boha Bible je něco co vám dá pocítit lásku, pocit bezpečí, uklidní vás to. Není pak samota, hořký pocit absolutní pomíjivosti, kdy dneska tu jste s kapsami peněz. A zítra už tlejete v hlíně nebo hoříte v kremační peci, jako byste se vůbec nenarodil.
    Ne nemám depresi, jen chci upozornit ty, co hodně trpí, ať zkusí to co píšu. Nic za to nedáte...........
  • Tom

    21:48 20. 1. 2014 0
    o Ježíši Kristovi, to není vtip: O tomto se nežertuje:
    http://http://mystidea.webnode.cz/news/spankova-paralyza-muj-zazitek/

    třeba to potvrzuje i zpěvák Radoslav Banga z Gipsy.cz
    http://www.radoslavbanga.cz/spirit/veda/spankova-paralyza-ii

    "Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.“ Marek 16,17-18
  • Petra

    12:39 19. 1. 2014 0
    Ahoj, tento stav zažívám několikrát do měsíce. Vždy se spustí na základě myšlenky nebo snu. Lépe řečeno, dostanu se do fáze, kdy jsem schopná si zdát o čem chci, aby se mi zdálo a někdy je to velmi příjemné, když se v této fázi dokážu udržet. Ale často se to zvrtne a začnu si představovat (aniž bych chtěla) velmi nepříjemné a strach nahánějící zážitky a tak nějak to nejde ovlivnit a v tu chvíli to přijde: hučení v učích, mám pocit jako by do mě vjel kulový blesk a já cítila elektriku po celém těle, pocit, že v místnosti někdo nebo něco je a chce mi to ublížit, nemožnost se hýbat. Pak se jako zázrakem probudím, ale jako by mě to chtělo dohnat a lapit, hned jak usnu, je to tu zase, někdy ani nemusím zavírat oči... Nebo chci otevřít oči, protože přeci nespím, ale mám pocit, že má víčka jsou hrozně těžká a nejde to. Bohužel, i když teď vím, že se mi nemůže nic stát, v danou chvíli opravdu věřím, že v místnosti něco je, nedokážu to ovlivnit a uklidnit se :-(
  • Yeti

    09:11 19. 1. 2014 0
    mam sestru a jeden cas spankovou paralyzou take trpela (ja ji obcas zazivam tak vim o cem je rec tez) ..mel s tim velke starosti, kvuli straci, ktery nebyl prijemny.. spontanne me napadlo, at si vzdy, kdyz to prijde zavola me, jednak v tu dobu vetsinou take spim, kdyz ona.. a take ja jsem se s temi strachy dokazal nakonec vyporadat..a postavit se tomu..(od Teb doby se mi to vlastne temer nedelo) ..A tak to sestra zkusila.. a hned poprve ji to pomohlo.. citila, ze ja strach nemam, nebo ze Ty "jeji" strachy pred mnou ustupuji a prestala se bat. :-) Takze v tomto pripade pomohlo, kdyz si sestra k sobe "zavolala" mne :-). Mimochodem to vazne neni hloupy napad.. si zavolat nekoho komu verite.. bud nejakou ikonu.. a nebo konkretniho cloveka.. ale ten by mel pred tim o tom vedet urcite..nejvice pomaha Laska nekoho blizkeho..to plati obecne odjakziva.. a je to logicke :-)
  • Tom

    15:56 18. 1. 2014 0
    nejsem žádný fanatik. Spíše přírodovědně a technicky založený člověk, který se oklikou a vlastní zkušeností dostal zpět k víře.... zeptám se, zkusili jste se v těchto hrůzných chvílích během paralýzy požádat o pomoc Ježíše Krista? V klidu s hlubokou důvěrou a oddaním se. Nic za to nedáte, nikomu se nemusíte svěřovat. Nic nemusíte nacvičovat. Je to věc (tato prosba), která řadě lidí s paralýzou pomohla, hlavně s přízraky, u kterých si nemyslím, že to jsou vždy halucinace. I když vizuální halucinace při delirium tremens, u alkoholiků, kteří najednou nemůžou pít, jsou taky jako živé
  • Edita

    15:52 18. 1. 2014 0
    Také trpím spánkovou paralýzou. Je to zvláštní stav, člověk má pocit, že je mezi nebem a zemí. Často mívám strach znovu usnout, aby se mi to znovu nevrátilo. Mívám halucinace, dříve to byly spíš zrakové (viděla jsem pavouky, myši, cizí osoby, které se mě dotýkaly, nebo mi do obličeje lítala obrovská vážka, v pokoji hořelo, atd.)..v poslední době se mi objevují spíše halucinace sluchové (odporné hlasité pískání, nebo dokonce lidské hlasy, které mají arogantní či imperativní charakter). Na hrudi často cítím úpornou bolest, jako bych měla mít infarkt.
  • Kristýna

    17:22 15. 1. 2014 0
    Zdravim, spankovou paralyzu jsem zazila taky...je to dost neprijemne a nedokazu se tomu stavu nijak ubranit. Ted uz mam nejakou dobu klid...ale predtim jsem paralyzu mela asi 5x do mesice. Nevedela jsem co mam delat, myslela jsem si ze z toho snad zesilim. Tesne po tom co lezim a zavru oci, slysim hlucne piskani v usich, slysim křik jako by vychazel z myho tela, driv jsem si myslela ze kricim ja, ale muj partner lezel vedle me a po tom stavu jsem se probudila a partner stale spal. Pak jsem si uvedomila ze ten křik vede z meho tela. Pri spankovy paralyze nemuzu poradne dychat ani se hybat, kolikrat cejtim jako kdyby mi nejake ruce drzeli nohy a ruce abych se nemohla pohnout. Halucinace jsou taky nekdy dost desive. Jednou jsem mela halucinaci....koukala jsem po pokoji (po pokoji ve kterym jsem byla) ....rozhlizela jsem se, a kdyz jsem se podivala na okno, videla jsem za oknem nekoho stat a v tom jsem dostala strasnej strach, byl to pro me velky sok. Nasledne po otevreni očí jsem mela stale halucinace, videla jsem tmave bytosti ktery na me ziraj ... A kolikrat i na zdi se mi objevuji zářivě zeleny znaky...uz si presne nepamatuju co to bylo za znaky ale prislo mi jako kdyby mi nekdo nebo neco davalo nejake znameni....spankovych paralýz jsem zazila mnoho...a myslim si ze věci jako jsou duchove atd...s tim neco spolecneho maji...a to ze ja na duchy verim a zajimam se hodne o paranormalni jevy atd...v pripade ale ze kdyz clovek trpi spankovou paralyzou, neni dobre se těmito vecmi (jako jsou duchove, posmrtny zivot, paranormalni jevy atd...) zajimat!! Urcite hodne lidi z vas, co zde pisou, se taky nejakym zpusobem zajimaji o tyto nadprirozene jevy...ale opravdu je lepsi se o to nezajimat....clovek nad tim potom moc premysli a to je dalsi pricinou spuštění spankove paralyzy.....nekdy je paralyza tak desiva, ze jsen si myslela ze skoncim na psycharne...ale to by nic neresilo...neprala bych tento stav nikomu... I kdyz jsem ted dlouhou dobu paralyzu nezazila, stale se bojim jit vubec spat...a to ze me se nejlip spi na zadech, na boku treba neusnu...nekdy se mi stavalo ze jsem mela paralyzu i 5x za sebou, potom jsem ale vstala a sla se koukat na televizi, radsi jsem se nepokousela ani usnout...vim ze by to nastalo znova... Tak jsem sla spat radsi az rano, kdy se rozednilo, protoze ve dne ty paralyzy nejsou tak caste...alespon teda ja ji ve dne nikdy nemela...zajimave
  • Stanley

    09:46 9. 1. 2014 0
    Jasný, email: slangr@seznam.cz
  • Vašek

    22:31 8. 1. 2014 0
    Ahoj, mám úplně stejnou zkušenost jako ty, mohl bych se s tebou kontaktovat emailem? Napiš, prosím,
  • anonym

    00:35 27. 12. 2013 0
    tento stav sem si prožil poměrně nedávno, prvně a snad i naposled, probudil sem se z noční můry a nemohl sem se hýbat, v tý chvíli sem začal panikařit a chtěl sem i křičet o pomoc když sem cejtil že mě něco tlačí směrem dolů, bohůžel zapřičiněním pozůstatku z noční můry jsem věděl že to není něco ale síla milionu lidí kteří mě opravu nemají rádi a chtějí mě zabít což jsem odvodil z toho že to říkali :D jak sem se z toho dostal? prostě sem se smířil se smrtí, jiný východisko vážně nepřipadalo v tu chvíli v úvahu to mi věřte.. no a v tu chvíli sem se mohl hýbat... moje paralíza proběhla v řádu vteřin z psaných příčin to mohla bejt jedině nepravidelná strava a nedostatek spánku.
  • Kam

    00:53 9. 12. 2013 0
    Zrovna dnes jsem si tento stav patrně navodil sám. Při usínání jsem si přál astrálně cestovat a tesně před usnutím jsem meditoval. Vzbudil jsem se ze snu, těsně nad peřinou se v sedě míhala stínová postava. Nemohl jsem se pohnout, silně a bojovně jsem se však tomu stavu postavil a během okamžiku jsem se už mohl pohnout.
    Chápu, že vysvětkení spankové paralýzy postupným zapínaním mozku je logické. Ale není mi jasné proč se často vyskytuje v místnosti element nekoho dalšího.
    Tento zážitek jsem měl již podruhé. Poprvé jsem ho přičítal alkoholu a puštěné TV před spaním a možná nějakým duchům ve starém domě, kde jsem spal a také jsem nespal sám.
    Podruhé jsem však spal sám a přesto v místnosti byl ten cizí element??? Poprvé mě mačkal do postele, podruhé ne.
  • Erik

    20:52 24. 11. 2013 0
    Dobrý deň,
    tiež som to raz zažil keď som mal vysoké horúčky, naštastie sa venujem meditáciám a mystike, tak som hneď vedel o čo ide a využil som to vo svoj prospech. Keď som sa uprostred noci prebudil a nemohol hýbať, snažil som sa nespanikáriť a experimentovať so zážitkom. Po pár pokusoch vyjsť z nehybného tela sa mi napokon podarilo preletieť po dome, dvore až na ulicu pred dom, kde som mohol cítiť a vidieť nočnú rosu na tráve. V spojení so svojim telom počujúc svoj zrýchlený dych a vzrušenie som sa snažil vzlietnuť k oblohe, no podarilo sa mi len pár skokov asi do 5 metrovej výšky. Potom ma to opäť teleportovalo do nehybného tela a začal som počuť hlas dievčaťa, ktoré volalo moje meno. V tom som sa zo strachu vzbudil a začal hýbať. Treba sa s tým hrať a nepanikáriť hneď. Dá sa to pekne využiť na rôzne mystické zážitky. Stačí si len uvedomiť že ste duša ktorá dokáže telo nechať v posteli a volne sa pohybovať.
  • Lolek

    17:09 21. 11. 2013 0
    Ahoj,

    touhle absurditou trpím už od 17 let (dnes je mi 37). Jako každého, kdo si tímhle prošel mě to poprvé vyděsilo tak, že jsem se bával chodit spát a když už jsem usnul budil jsem se každou hodinu. Dnes už vím co očekávat a jak to ovlivnit, aby se z toho nestala životní překážka a vzpamatovávat se z toho až do oběda. Vždycky mi pomohlo soustředit se na malíček na pravé ruce a zkusit ním pohnout, jakmile s ním pohnu mám vyhráno, to je asi u každého idividuální, ale mě to pomáhá. Popravdě není to příjemné být uzamknutý ve vlastním těle a mít pocit že máte za hlavou někoho, kdo se vám ,, šťourá" v mozku nebo vám stojí 4 hubené stíny ( říkám jim hubeňouři, většinou se snaží komunikovat, pořád dokola říkají moje jméno a překřikují se navzájem). U mě to vždycky začíná před probuzením a to tak, že mi začne hučet v uších nepříjemný hluboký pronikavý tón, ale zažil jsem i vysoký tón, jako by vám někdo křičel do uší, asi nejděsivější. Snažím se nepanikařit, protože vím, že se mi nic nestane a normálně se tomu oddám, je to fajn pocit, protože po chvilce ,, strachu" příjde pohoda a většinou se v klidu probudím. Taky mi pomáhá meduňkový čaj. Častokrát se mi stává, že mě něco tahá duši z těla. Dlouho jsem zkoušel, jak už jsem u některých četl, že si poletovali po místnosti a včera jsem měl premiéru. Nářez! Hlavně zachovat klid.
  • Jakub

    18:29 17. 11. 2013 +1
    Zdravim,

    Tento stav, teď už vím, že spánkovou paralýzu, jsem také několikrát zažil..
    Přesně jak píšete v leže na zádech!!
    Já spím většinou na boku, ale jakmile někdy usnu na zádech, začínají se dít věci...

    Přesně jak tu většina lidí píše, otevřu oči a vidím děsivý obličej v bezprostřední blízkosti od toho mého, vlní se jako duch a mění grimasy.
    Samozřejmě nemůžu nic dělat, jen na něj zírat.
    Naštěstí mě to nikdy netrvá moc dlouho, do 20ti sekund je to pryč...

    To ovšem není jediná věc, která se mi při spaní na zádech stává :-)

    Někdy se probudím tak nějak napůl, stejně tak jako při spánkový paralýze.
    Najednou přijde hrozný tlak po celém tělě a náhle stav ( já ho přirovnávám ke stavu umírání ), jakoby duše opouštěla tělo... Zkrátka vstávám ze svého těla...

    Vždycky mě polije pot, po prvním takovém zážitku jsem byl ještě týden potom vyděšený... Nikdy ovšem nevystoupím úplně, vždy jen tak napůl a zase opět zapadnu zpět do svého těla...

    Zatím se mě to stalo dvakrát...

    Takže, jediný, co můžu doporučit je, nespěte na zádech :-))
  • Honza

    16:58 10. 11. 2013 0
    Ahoj. Stalo se mi to dvakrát a pokaždé při nemoci v případě, že jsem před ulehnutím použil ibalgin. Od tý doby na ten prášek před spaním nešáhnu. Naštěstí jsem nemocný max 1 za rok.
    Probudil jsem se, ale nemohl jsem se pohnout. Ochrnutí. Řikám si, co to je ? Nemohl jsem nic. Snažil jsem se vztát, ale jedinné co jsem mohl, bylo hýbat hlavou a svaly v obličeji. Přišla panika. Nejhorší na tom bylo, že jsem po chvíli začal s něčím, nebo někým komunikovat. Vedly jsme dlouhou absolutně scestnou debatu. Já tomu vysvětloval, že chci vztát a on po mě chtěl zaplatit "mincemi". Pořád to opakovalo, 5 mincí, 5 mincí a dělalo si to ze mě legraci, povídalo si to se mnou. Neviděl jsem to, spíše jakoby nějaký stín. Po té jsem vztoupil do místnostni nad sebe, chvilka na sebe koukal. Pak jsem násilně vzbudil rozkolíbáním vlastní hlavy. Podle hodin to trvalo hodinu. Nechutnej zážitek.
  • Erik

    22:11 3. 11. 2013 0
    Zdravim dneska večer se mě to poprvý stalo a protože jsem nevěděl že jde o běžnou nemoc bylo to dost hustý rád bych jsem napsal jak jsem to prožil a nasledně publikoval na FB - Vzbudil jsem a vstal protože jsem měl po celém těle divný pocit,ušel jsem pár kroků a cítil jak celé moje tělo ochabuje a ztrácím nad ním kontrolu zatimco mě divně brní. Taky oči se mě divně mlžili a já ztracel zrak v bílím oparu.Se vší vůlí a silou kterou jsem v sobě vzal jsem došel do kuchyně ale to jsem už definitivně ztratil zrak a naslepo tápal kuchyní.Zdálky jsem nezřetelně slyšel jak na mě mluví rodiče ale nerozuměl jsem jim snažil jsem se stát ale síla v končetinách odešla stejně jako zrak a já se sesul na zem ke zdi.Zavřel jsem oči a ztratil vědomí.Po nějaké době jsem je opět otevřel a tentokrát jsem viděl(bíla mlha byla pryč),ale bylo to mnohem děsivější než nevidět ,protože ačkoliv jsem viděl svoje tělo a ruce nemohl jsem se hýbat.Když jsem napnul všechnu svojí sílu a vůli cítíl jsem že se moje tělo hýbe ačkoliv jsem se viditelně nehýbal a ležel bez hnutí v posteli*.Snažil jsem se přemýšlet o tom co se děje a proč se to děje ale nedávalo mi to smysl.Jediné co mě napadlo že mě kousnul nějakej pavouk nebo jinej hmyz a já jsem ve stavu paralýzy.Potrvá to navěky ? Jsem už do konce života mrzák ? Ležel jsem a začínal šílet z pomyšlení že už se asi nikdy nepohnu a nepromluvím že budu tělo bez života někde v nemocnici a předala mě beznaděj.Pak jsem se náhle jako lupnutím vzbudil opravdu stále ještě ochromený strachem jsem se opatrně rozhlédl a zjistil že se mužu hýbat mluvit a že to všechno byla jenom DOST OŠKLIVÁ NOČNÍ MŮRA......
  • Stanley L.

    02:26 2. 11. 2013 0
    Dobrý den,
    se spánkovou paralýzou mám již velkou řadu dlouhodobých zkušeností. Spoustu let mi trvalo, než jsem k této "nemoci" našel opravdové jméno, Vše začalo již v dětství, kdy mě tzv. bubáci neustále strašily a já jim nemohl za žádnou cenu uniknout a probudit se.ze snění. Postupem času se to začalo zhoršovat a pro mě bylo téměř nemyslitelné spát ze strachu sám. Po několika letech ovšem přišlo něco mnohem horšího. Po zavření očí následovalo velmi silné mrazení "mravenčení" celého těla spolu s halucinacemi a následnou paralýzou (těm kteří vědí, ví jaký je to pocit), mnohem děsivější ovšem bylo, když se tyto zážitky za noc několikanásobně opakovaly, mravenčení se stupňovalo a s ním i bolest, tep srdce v čele s halucinacemi, které byly opravdu jako živé, pocity sledování, různých hlasů doprovázeny bezmocí a beznadějí. S radostí mohu říct, že jsem naštěstí, při paralýze měl vždy zavřené oči. Jen jednou se mi stalo, že jsem vzal všechnu sílu a otevřel je, o to však horší to bylo, stín připomínající nějaké stvoření, které se na vás dívá a vy nemůžete dělat nic, jen čekat až to všechno skončí a doufat, že se vám nic nestane. Taková je moje spánková paralýza :). Díky bohu těm letem už odbilo a nyní se mi to stane tak 4 do roka.
  • Em

    12:43 27. 10. 2013 0
    Před pár lety jsem to zažila, třikrát v jednom roce, a pořádně mě to vyděsilo. Pokaždé se mi to stalo vleže na zádech, proto od té doby nikdy na zádech nespím, ani pokud možno neodpočívám a neležím, protože se bojím, že bych znovu mohla upadnout do toho děsivého stavu.

    Co mi od toho pomáhalo? Soustředit se vší silou na to, abych pohnula konečky prstů. Nevím, jak jsem na to přišla, ale když to na mě přišlo poprvé, popadl mě děs, že se nemůžu pohnout, a tak jsem se zoufale snažila začít s něčím malým, tedy s těmi prsty. Ve chvíli, kdy jsem jen nepatrně pohnula prstem, to ze mě celé spadlo a mohla jsem se převalit na bok a vydýchat to.

    Bylo to možná o něco míň děsivé, ale zase o to divnější, že se mi to stalo normálně přes den, za světla. A ani jsem nebyla sama doma, v kuchyni byli rodiče, ale já je nemohla zavolat, nedovedla jsem ovládat hlasivky, a přímo nade mnou jako by se vznášel zářivě zelený obrys postavy, tlačící mi na prsa. Hlavou mi v jediné sekundě proletělo všechno, co jsem kdy četla o útocích démonů, a historka, co mi vyprávěl kamarád - že jednou otevřel oči ze spaní a přímo před jeho obličejem byl obličej ďábla.

    Strachu z paralýzy nepomáhali ani mí známí, kteří se v té době věnovali pohanství, magii a podobným věcem, a zcela přesvědčeně mi tvrdili, že jsem patrně zažila nekontrolované astrální cestování, propadla se do astrálu a tam mě něco napadlo a přilepilo se to na mě. Jelikož podruhé se mi to stalo poté, co jsem se přestěhovala do Anglie, tvrdili mě, že mě ta bytost nejspíš pronásleduje, a mě to děsilo k smrti.

    Dnes už vím, že pro to existuje i pro mě mnohem přijatelnější řešení a že nejsem sama - jen mě na tom štve, že když jsem to před pár lety s obavami řekla doktorce, byla zamlklá, nejistá, zadrhávala se (to se jí nikdy předtím s ničím nestalo) a říkala, že neví. Že prý by to mohlo být něco se srdcem. Kdyby mi tenkrát řekla, že je to běžný jev a co to způsobuje, ušetřila bych si léta strachu.
  • Nik

    21:42 11. 10. 2013 0
    Tento stav mívám celkem dost často .... ale jakmile už to začínalo být až příliš často a věděl sem že se mi nemůže nic stát začal sem to zkoumat ..v tomto stavu dokážu ovládnout svůj strach tep i dýchání tak aby to vše bylo v normálu ... dokážu se i pohnout a vstát ...ale vstanu jen z části a nemyslím tím že zvednu jen trup ;)
  • Petra

    17:02 8. 10. 2013 0
    Pardon, tohle mělo navázat na můj komentář z 8. 10. 2013.
  • Petra

    17:00 8. 10. 2013 0
    Ještě dodatek, je fakt, že stoprocentně nevím, jestli to, co mě otravovalo byl bratr. Tak jak tu ostatní píší, jsem měla pocit, že se na mě dívá velmi zblízka a směje se mi. Ne zle, ale tak uchichtává. Tehdy jsem se ho neptala, protože jsem si myslela, že to byl určitě on, bylo by mu to podobné, ale je zvláštní, že tu popisují i ostatní podobný pocit.
  • Petra

    16:46 8. 10. 2013 0
    Dobrý den,

    také mám zkušenosti se spánkovou paralýzou. Stávalo se mi to na střední, když jsem přišla domů unavená a schrupla si :) Dokázala jsem tak usnout velmi tvrdě, ale věděla jsem, že bych měla vstávat. Ocitla jsem se ve vlastním těle uvězněná. Dokonce jsem měla pocit, že jsem slyšela a vnímala úplně všechno, co se okolo mě dělo, i to že mě bratr budil a otravoval mě. Je velmi těžké nepropadnout panice, ale po několikáté jsem už věděla, jak na to. Snažila jsem se jakoby uvnitř znovu usnout a pak jsem se probudila úplně normálně. Dokonce mi to přišlo zajímavé a říkala jsem si, jestli to není jen krůček k astrálnímu cestování, o kterém jsem se zájmem četla. Ale to se mi nepovedlo. Také se mi stávalo, že jsem si ve snech uvědomovala, že sním a mohla jsem si ve snu dělat co chci. Velmi zajímavé. Doporučuji se zbytečně neděsit a snažit se spát pravidelně. Už se mi to léta nestalo. Hezké spaní. Petra
  • Patricia

    21:50 6. 10. 2013 0
    Spánkovú paralýzu už dôverne poznam, síce som sa o tom ešte nikde nedočítala, ale určite je istým spôsobom aj dedičná, pretože ked sa mi to začalo (tesne pred maturitou, teraz uz viem prečo ;-)), opakovalo sa to každú noc, niekoľko krat, uz som to psychycky nezvladala, tak som sa zverila mame, ktora mi povedala, ze jej sa tiez pravidelne paralýza opakuje a starkej tak isto, nie je to zase tak bežné, aby to bola náhoda a vsetky to mame len tak... A poviem vám, pomáha mi jedine cvik, ked sa to objaví,hrôzu prežívam stále rovnakú, ale uz si uvedomujem, ze to nie je realita, škrípania dverí, strašne nechutný smiech, šepotanie a kroky po miestnosti, mama mava halucinacie take, ze na nu niekto z blizka hladi, naklana sa nad nu a pozera jej do tvare a ona vie ze jej chce ublizit, starka ma prave ten pocit, ze jej niekto sedi na hrudi a snazi sa ju zadusit... ked to mala neznesitelne, bola aj u psychiatricky, ta jej na to dala nejake lieky, ktore jej to iba zhorsili, tak tam viac ani nešla. Ja som mala dokonca obdobie, kedy som sa dozvedela,ze snubenec ma podviedol a boli sme vo faze uzmierovania a snazili sme sa vsetko napravat, mala som vtedy halucinacie, ze ma prave on škrtí, pre toho co nezažil to moze vyzerat,ze sme jednoducho rodina cvokov, ale kto ma podobnu skusenos vie, ze to nie je sranda...
  • Alex

    09:02 1. 10. 2013 0
    Dobrý den Karle, s paralýzou jsem si "užila" dost, takže můžu poradit, že nedělat nic je to nejlepší, co můžete udělat :-). Pokuste se v tom stavu zavřít oči a vybavit si nějaké hezké zážitky. Je to ze začátku těžké, ale postupem času to jde naučit. Čím víc se bráníte, tím víc si paralýzu uvědomujete, ale pokud to neháte být a soustředíte myšlenky jinam, tak ten nepříjemný pocit slábne a nakonec usnete. Aspoň v mém případě to funguje.

    Hezký den a klidné noci :-)

    Alex
  • Ludek

    09:31 29. 9. 2013 0
    Dorbý den,

    diky za tenhle clanek konecne vim co se to deje. Mam v poslednich dnech evidentne spankovou paralizu, ale asi o mnoho horoorvejsi nez tady ctu.

    Lezim v postely zavru oci ale jako bych je nezavrel vidim porad to same a po strope a po stenach lezou lidi z hruzou se probudim, zavru znovu oci a znovu to same takhle klidne nekolikrat.

  • Karel M.

    11:42 24. 9. 2013 0
    Dobrý den,
    mám podobný problém jako je zde popsán.


    První moje zkušenost přišla asi před 5lety...
    Probudil jsem se s pocitem mrazení v zádech a když jsem otevřel oči, tak jsem viděl jak mi u postele stojí jakási postava...nebo přesněji jen stín...nevím jak to popsat.
    Oči jsem zase zavřel a když jsem je znovu otevřel, tak už jsem nic zvláštního neviděl.
    Tahle zkušenost se obešla bez vědomé paralýze, protože jsem se ani nepokoušel pohnout.

    Další zkušenosti jsou už ale s paralýzou.
    Všechno to začne tím, že se chvíli po usnutí nebo během noci probudím s pocitem mrazení v zádech a když se chci přikrýt, tak zjistím, že se nemůžu pohnout.
    V tu chvíli pak přichází i onen pocit, že v pokoji nejsem sám a je tam ještě někdo jiný nebo něco jiného...
    Za mnou..nade mnou...prostě tam, kam se zrovna nemůžu podívat.
    Asi nemusím popisovat ten stav strachu, paniky a úzkosti kdy se člověk chce pohnout a nemůže, kdy chce křičet a nevydá ani hlásku...Ten pocit, kdy je vězněm vlastního těla a nedokáže nic jiného než jen čekat co se asi stane.
    Pravdou je, že jsem se vždy silou vůle snažil zlomit tu "sílu" co mi bránila v tom abych se pohnul. A po nějakém čase se to vždy povedlo...

    Ale po mé poslední zkušenosti, která se stala předevčírem mě napadla jedna myšlenka...

    Co se stane, když nebudu dělat vůbec nic?
    Má s tím někdo nějakou zkušenost?
    Předem děkuji.
  • Petr V.

    06:15 22. 9. 2013 0
    Docela pravidelné. Ráno jdu do fitneska, pořádně si zacvičím, přetáhnu se až mne vše bolí, pak jídlo a měl bych začít pracovat. Jenže tělo vyžaduje regeneraci, po jídle je navíc překrvený žaludek. Padám do postele. Spánek přes den - nejhorší věc. Vstávám po dvou hodinách, dávám kafe a začínám pracovat. Dělám u PC, soustředění se na milion věcí. Čas letí jak voda. Střídám kávy (slabounké - půl lžičky kávy, lžičku medu, půl hrnku mléka), čaje, většinou phuer, abych nemusel sladit. Jedu takto až do nočních hodin. Spát jdu kolem půlnoci. Spím tak 4 hodiny a probouzím se s neskutečným pocitem podivného zmatku, děsivého pocitu, jako by se mnou někdo byl a mravenčí mi celé tělo. Velmi nepříjemný pocit, ze kterého pomalu blázním a zaháním jej fyzickou námahou (dřepy, kliky). Ale už neusnu. Pokud se o to snažím, přidá se bolení hlavy. Většinou to řeším tak, že prostě pracuji nebo si jdu ráno zacvičit do fitka, pak práce a zase spánek někdy kolem poledne. Postupně to odezní. Stává se mi to ale tak 1-2 do měsíce. Nemám žádné jiné zdravotní potíže. Žádné přejídání, hodně vitamínů i minerálů, psychicky v klidu. Prostě se stává :o)
  • Jana

    12:34 10. 9. 2013 +1
    Jé, děkuji za radu, určitě zkusím :)
  • Sabina

    12:25 10. 9. 2013 -1
    Zkuste zvýšit denní příjem hořčíku, mně to pomohlo, už půl roku mám klid ;-) předtím jsem zažívala podobné "stavy" několikrát do měsíce.
  • Jana

    11:55 9. 9. 2013 0
    Také se mi to stává, teď ale už 3 noci za sebou. V místnosti slyším nepříjemný hluk, kroky, zvedne se vítr, něco se mnou hází- přitom ležím stejně, tlačí mne to z postele dolu a já se nemohu bránit. je to děsivé, vše si uvědomuji, ale nemohu se hnout. Vždy mi pomůže když začnu myslet na něco jiného, pomodlím se a hlavně musím mozek přinutit aby si uvědomil že to není skutečné. někdy to trvá krátce, někdy docela dlouhou dobu.
  • Zobrazit další komentáře

Zdraví a krása

Alternativní léčba běžných nemocí může být účinným pomocníkem

Někdy si vystačíme sami a alternativní léčba může být skutečně účinná. Jindy je lepší neotálet a hned vyrazit k lékaři, pokud nás něco trápí. Ovšem alternativní léčba nemusí být ani tak zahozená. Někdy může fun...

Těhotenství, děti

Dotýká se vás distanční výuka? Tipy, jak může být online výuka příjemnější

Distanční výuka se dětem a studentům nevyhnula ani v novém školním roce. Oproti jarnímu období je nyní online výuka pro děti povinná. I když se ministři a dokonce i učitelé snažili vymýšlet nejrůznější řešení, ...

Životní styl

Život na cestách a jeho kouzlo: Poznejte taje novodobého nomádství!

Život na cestách si lze představit jako nikdy nekončící dobrodružství. A právě tak ho popisují i leckteří jedinci, jež uchvátilo novodobé nomádství. Kdo je to vlastně nomád? Je to obvykle člověk, který touží po...

Psychologie

Síla myšlenky může přispět k léčbě nejrůznějších nemocí

Síla myšlenky dokáže měnit životy, a to doslova. Existuje k tomu i určité vědecké podložení. Svými myšlenkami totiž můžeme ovlivnit fyziologické pochody těla. Nastartovat organismus k uzdravení tak není zcela n...

Ezoterika

Květinový horoskop 2021: Co o vás prozradí květiny? A která patří pouze vám?

Květinou řekneš vše, praví jisté přísloví. A stejně tak i květinový horoskop 2021 odtajní mnoho nejen z vaší povahy, ale také to, co vás čeká. Rok 2021 bude v mnoha ohledech náročný, ale každá květina si dokáže...

Zajímavá videa

Konzumní děti aneb Komercionalizace dětství

Film vrhá světlo na multimiliardové tržní odvětví, které se rozhodlo bombardovat reklamou děti již od toho nejranějšího věku. Podstrkuje jim i jejich…

Academy

Mor

Slovo mor je v širším významu známé již po staletí. Historicky bylo lidmi používáno pro popis jakéhokoliv nakažlivého závažného onemocnění, které mělo vliv na širokou společnost. V dnešní době výraz mor označuj...

Wellness

Reflexní terapie rukou jako první pomoc při obtížích

Tento druh terapie – reflexologie má využití především u lidí, kteří mají problém s nohama, například bolestivé zranění, nebo mají nohy ohrožené…

Řemesla

Vyrobte si: Medová svíčka snadno, rychle a za pár korun

Medové svíčky jsou velmi oblíbené. Ale jejich pořizovací cena je pochopitelně vyšší. Pro naše zdraví jsou mnohem lepší než parafínové svíčky, za kterými se v pozadí nese odér ropy. Medové svíčky však v obchodě ...

Fitness

Stop výmluvám! Zařaďte ranní protažení

Venku se ochlazuje a k tomu se přidává ranní šedá obloha. Řada z nás má nejen psychický, ale i fyzický problém dostat se z teplé postele a vyrazit do dne alespoň s trochou té energie. Vězte, že posouvání budíku...

Rozvoj osobnosti

Pláč a jeho očistná moc. Proč jsou slzy tak důležité?

Pláč je přirozenou reakcí organismu. Dochází k němu zejména při zvýšené emoční zátěži. Slzy se však mohou vyskytnout i v případě, že byl dotyčný vystavený nějakému silnému alergenu, či chemické látce. Vědci dok...

Mazlíčci

Canicross, jak začít? Aneb když vy i váš pejsek milujete běhání

Psí sporty jsou ideálním způsobem, jak zabavit a rozvíjet aktivní pejsky. Platí-li výraz “jaký pes, takový pán” a jste-li sami příznivci pohybu a sportu, pak možná běháte při venčení společně. Od toho už je jen...

První pomoc

Cévní mozková příhoda: Boj s časem

Příčiny vzniku cévní mozkové příhody jsou dvojího typu: Prvním typem je takzvaná hemoragická cévní mozková příhoda. K hemoragické cévní mozkové…