speleoterapieSpeleoterapie je léčebná metoda, která vychází z toho, že při déletrvajícím pobytu v jeskynním prostředí se projevují příznivé reakce organismu. Speleoterapie tyto poznatky využívá k léčbě některých chorob, jedná se především o astma bronchiale, alergické rýmy celoroční i sezónní, alergie na pyly, plísně, roztoče, infekce horních cest dýchacích i dolních cest dýchacích, záněty vedlejších dutin nosních a celkově sníženou obranyschopnost organismu.
Z historie léčení v prostředí jeskyní
To, že jeskynní prostředí má pozitivní účinky na lidské zdraví, bylo známo již v antickém Řecku a Římě. První písemné zmínky o speleoterapii se datují do doby 15. století z Polska, a to ze solných dolů v Wieliczce. Základy moderní speleologii položil v 50. letech 20. století doktor Hermann Spannagel. Ten v lázeňském městě Ennepetal, které se nachází na území Německa, léčil speleoterapií dospělé astmatiky. Hlavní zásady jeho postupů byly převzaty a dále pak rozvíjeny v různých speleoterapeutických centrech v Evropě.
V bývalém Československu probíhala od počátku 60. let speleoterapie ve Vysokých Tatrách v jeskyni Gambasek. Speleoterapie pokračovala později v jeskyni Bystrjanská v Nízkých Tatrách, kde se léčily především dětští astmatici. V současné době speleoterapie probíhá na třech místech v České republice – v Ostrově u Macochy, ve Vojtěchově a Zlatých horách.
Jak účinkuje speleoterapie
Mechanismus účinku speleoterapie je předmětem výzkumu. Jedním z významných mechanismů působení je lehce zvýšená koncentrace radonu, díky čemuž jsou v jeskyni rovněž koncentrované lehké ionty.
Jeskynní mikroklima má velmi pozitivní vliv na postižené dýchací cesty. Většina respiračních onemocnění je důsledkem porušené slizniční bariéry v dýchacích cestách. Při každém nádechu dopadá na sliznici obrovské množství patogenů, jako jsou plísně, viry, bakterie a alergeny či prach, a pokud se samočistící schopnost sliznic překročí, vzniká zánět. Vysoká relativní vlhkost vzduchu v jeskyních a nízké teploty hydratují a regenerují hlenovou vrstvu sliznic.
Stálá teplota v jeskyních působí protizánětlivě a také některé prvky se zde nacházející – třeba vápník a hořčík – mají protizánětlivé účinky.
V jeskyních bývá lehce zvýšen obsah CO2, což vede k prohloubení dýchání (receptory v cévách v lidském těle citlivě reagují na změněný poměr CO2 a O2 v krvi a stimulují dýchací centrum v mozku). Jeskynní vzduch (na rozdíl třeba od horského vzduchu) neobsahuje ozón (O3), který působí stahování průdušek. Celkově je ovzduší v jeskyních s nízkým pH, bezalergenové a mělo by být i bezprašné.
Nejlepší výsledky speleoterapie se zaznamenávají u dětí do věku 15 let. Do té doby nejsou dýchací cesty ještě nezvratně poškozeny a vývoj k astmatu a alergii se dá zvrátit. U dospělých je už léčba náročnější, ale i jim pobyt v jeskyních pomáhá.
Průběh speleoterapie
Speleoterapeutická léčba je léčbou doplňkovou, ale má svoje pravidla. Terapie začíná dýchacími cvičeními. Ta trvají po dobu necelé hodiny a aerosol se má dostat co nejhlouběji do dýchacích cest. Správné dýchání je základ, dále se přidávají cviky jógy, relaxuje se při hudbě, leží se ve spacácích. Organismus se utužuje a relaxuje, důležitý je i dohled fyzioterapeuta, případně i lékaře.
Terapie pomocí jeskynního mikroklimatu je vedena jako doplňková ke klasické terapii a rehabilitační léčbě. Dosavadní klinické výsledky ukazují, že u více než 60% nemocných klesá po speleoterapii na dobu jednoho a více let spotřeba antibiotik i kortikoidů a téměř desetinásobně se snižuje pracovní neschopnost, respektive absence školní docházky.
Navíc pro děti je speleoterapie vlastně i dobrodružstvím a setkáváním se s přírodou.
Kdy není speleoterapie vhodná:
- v případě akutní horečky či infekce
- v případě, že trpíte autoimunitním onemocněním
- není vhodná pro lidi s kompenzovaným kardiovaskulárním onemocněním
- není vhodná pro lidi s metabolickým onemocněním, které není pod kontrolou (např. dekompenzovaná cukrovka)
- kontraindikací je také klaustrofobie nebo úzkostné stavy
- není vhodná ani pro lidi trpící častými křečovými stavy, pro pacienty po mozkové mrtvici s trvalými následky pohybového aparátu
Vlastnosti jeskynního mikroklimatu
- vlhkost a stálá teplota
- čisté ovzduší – pyly, mikroorganismy a prach jsou přítomné pouze v nepatrné koncentraci
- nízká koncentrace radonu, který přímo ovlivňuje imunologické pochody v buňkách
- vysoký obsah lehkých iontů, zejména záporné ionty zlepšují krevní průtok kapilárami, čímž se zlepšuje prokrvení orgánů, zrychluje se pohyb řasinkového epitelu v dýchacích cestách a zvyšuje se produkce hlenu
Jak častá má být kúra při léčbě speleoterapií
Nejobvyklejší je doba pobytu klientů v jeskyni po dobu 4 hodin, existuje ale také noční léčebná kúra, kdy doba pobytu je 12 někdy až 14 hodin. Délka pobytu závisí na tlaku vzduchu, hloubce, vlhkosti, teplotě a obsahu solí ve vzduchu. Léčbě samotné předchází důkladné lékařské vyšetření, kdy je měřen puls, tlak, frekvence dýchání i plicní kapacity.
Některá onemocnění, která jeskyně léčí
- onemocnění průdušek
- astma
- potíže s chronickými katary horních cest dýchacích
- srdeční choroby
- cévní choroby
- poruchy látkové výměny
- choroby zažívacího traktu
Speleoterapii lze doporučit i lidem s poškozenou páteří, revmatickými onemocněními a onemocněním kloubů.
Onemocnění průdušek
Průdušky jsou trubicovité orgány, které jsou součástí dýchací soustavy. Jejich nejčastějšími onemocněními jsou záněty průdušek, známé též jako bronchitida. Akutní bronchitida je nachlazení, mezi hlavní její projevy patří suchý kašel a vysoká teplota. Objevují se potíže s dýcháním, dušnost a bolesti na hrudníku. Tento typ je způsobován viry i bakteriemi. Chronický zánět průdušek se objevuje často u kuřáků, spouštěčem kromě tabákového kouře mlže být i prach nebo znečištěný vzduch. Neléčený může trvale poškodit dýchací cesty a zkomplikovat tak člověku jeho další život. Příznakem je dlouhodobý kašel spojený s vykašláváním hlenu.
Astma
Astma je onemocnění dýchacích cest, dochází při něm k chronickému zánětu sliznic a zužování dýchacích cest. Ve většině případů je astma způsobeno alergickou reakcí a nejčastěji se objevuje v dětském věku. Astma bronchiale je geneticky podmíněné onemocnění, na jehož vzniku se podílejí i vlivy okolního prostředí, jako jsou pasivní kouření, kouření matky během těhotenství, stresové situace apod. Astma bronchiale se projevuje v podobě akutního astmatického záchvatu. Záchvat je provázen dušností, sípáním, chrčením, sípavým kašlem, neschopností fyzické aktivity. Záchvat může člověka ohrozit na životě.
Katary dýchacích cest
Jedná se o poměrně časté onemocnění jak dětí, tak dospělých. Někdy je průběh zcela banální a speciální péče, ani lékařské vyšetření není potřebné, avšak mohou způsobit i závažné poruchy zdraví.
Podzimní nevlídné počasí, mlhy a nízké teploty každoročně přinášejí zvýšený výskyt respiračních onemocnění ve všech věkových skupinách. Dospělý organismus se obvykle s nákazou snadno vyrovná, avšak u dětí bývá průběh komplikovanější a to zejména u nejmenších.
Možnosti prevence infekcí dýchacích cest u dětí
Preventivní opatření u dětí jsou důležitá. Infekce dýchacích cest jsou nejčastějším projevem nemocí u dětí v období kojeneckém, předškolním, ale i mladším školním věku. Základním opatřením je otužování, pobyt na čerstvém vzduchu, nejlépe na horách, dostatečný spánek, zdravá a pestrá strava, bohatá na vitamíny, stopové prvky apod. V jídelníčku dětí i dospělých by měla být v podstatné míře zastoupena zelenina a ovoce.
U dětí a dospívajících by se mělo dbát na to, aby nebyli přehnaně přetěžováni. Nadměrná zátěž tělo oslabuje a zvyšuje jeho náchylnost k infekcím, působí také negativně na růst dítěte.
Rizikovým obdobím je u dětí předškolního věku období, kdy vstupují do mateřské školy. Jedná se o velikou životní změnu, která může být zprvu i značně nepříjemná. Pro hladší průběh nástupu do školky je dobré začít přechodovým obdobím, kdy dítě tráví v mateřské škole zprvu jen několik hodin, aby si lépe zvyklo. Co se týká samotných onemocnění, pak virové infekce dýchacích cest patří k těm nejčastějším, neboť jsou navíc i silně nakažlivé a v dětských kolektivech se obvykle lavinovitě šíří. Pokud už dítě onemocní, je třeba, aby stonalo v klidu a s dostatečnou rekonvalescencí. Nástup do školky je nejvhodnější v časných podzimních nebo pozdních jarních měsících. To bývá dítě otužilé a není to období infekčních chorob.
Každé onemocnění, a to i takové, které se může zdát zprvu banální, je třeba u dětí nebrat na lehkou váhu. Dopřejte dítěti klidový režim, dostatek spánku při nemoci a přiměřeně dlouhé období nutné pro rekonvalescenci. Je to základ toho, aby se dětský organismus s infekcí a nemocí vypořádal co nejrychleji a hlavně bez následků. Režimová opatření jsou základem prevence opakovaných katarů horních cest dýchacích a všech jejich komplikací.
