Zvykli jsme si žít v protikladech. Věci, názory, lidi, situace zpravidla považujeme za dobré anebo špatné. To, co je v našem světě dobré, se snažíme podporovat, a to špatné vymýtit. Už zde však narážíme na problém, že ne vždy je něco jen dobré nebo jen špatné. Jinými slovy, není to ani dobré, ani špatné. Navíc, kdo určuje, co je dobré? Cestou tak pravděpodobně není zničení jednoho ve prospěch druhého, ale nalezení vhodné spolupráce mezi oběma extrémy. Nejinak je tomu v případě myšlení, ega, chcete-li a intuice. Ať s nám to líbí nebo ne, teprve jejich soulad nám dává možnost žít ve spokojenosti.

Jitka Bukáčková je psycholožka. Žije na malém městě na Vysočině, kde má privátní praxi. Zároveň pracuje částečně i jako školní psycholog. V poslední době má poměrně hodně práce. Karanténa, lockdown a současná náročná situace k ní přivádí mnoho klientů, kteří řeší, jak náročné období zvládnout.

Blíží se období bilancování a tvorba předsevzetí. Takové novoroční předsevzetí není žádná legrace. Zpravidla se posilníme nejen alkoholem, ale i vidinou nového začátku. První leden je hodně silným impulzem. Jenže taková novoroční předsevzetí zpravidla nepřežijí první týdny. A jak jednou vynecháme, je těžší naběhnout do rozjetého vlaku třeba v polovině února. Jak si vytvořit předsevzetí, která máte šanci dodržet?

Vánoce o samotě zažívá stále mnoho lidí. Jejich příčinou může být singl život, vycestování za prací do zahraničí na delší období, nebo absence širší rodiny. Svátky jsou o setkávání s bližními i pocitu sounáležitosti, proto se mohou zdát pro osamělé jedince tak náročné. Existují však možnosti, jak vánoční čas přečkat bez psychické újmy.

Pojem emoční inteligence je znám od 90. let minulého století. Přičemž na popularitě tento pojem nabral až po roce 1995, kdy na téma emoční inteligence vyšla první kniha. Emoční inteligence začala být brána jako nutná součást našeho života.

Vtíravé myšlenky nejsou žádnou vzácností. Drtivá většina lidí si s nimi užila své. Sice se mohou velmi lišit, jedno ale mají společné. Zaměstnávají náš mozek, horší naši psychiku, stejně jako řadu aktivit, které běžně provádíme. Proto bychom se měli naučit, jak vtíravé myšlenky ve svém životě eliminovat. V některých případech pomůže psycholog, jindy si ovšem můžeme pomoci i sami.

Toxický člověk se může vyskytnout kdekoliv. Dokonce jím může být i váš dobrý přítel nebo přítelkyně, aniž byste to tušili. Existuje několik indicií, podle kterých s jistotou poznáte, že takový vztah není vůbec přínosný. V podstatě ten druhý jen bere a nedává zpět. S toxickými lidmi se nikdy nebudete cítit sami sebou. Nedají vám k tomu totiž prostor.

Jste zamilovaní, máte třeba nový partnerský vztah a na očích růžové brýle a vše vidíte v dokonalých barvách. Váš vztah vám připadá naprosto zdravý a dokonalý. Je to tak správně. Avšak časem se růžová z vašich brýlí začne proměňovat i v jiné barvy a začne zaležet i na spoustě dalších věcí. Co je to vlastně tedy ten „zdravý vztah“?

Porucha pohlavní identity nevzniká z ničeho nic. Její podklad je dle odborníků zřejmě dán už v období nitroděložního vývoje. Stále však nedokáže nikdo s jistotou říct, co konkrétně způsobuje ono „uvěznění“ ve vlastním těle. Pojem transsexualismus je tedy spojen s tím, že jedinec se neztotožnil se svým pohlavím a usiluje o to být ženou nebo naopak mužem. Z odborného hlediska se jedná o nemoc.