Den vítězství není jen státním svátkem, ale i vzpomínkou na oběti a hrdiny druhé světové války

Den vítězství není jen státním svátkem, ale i vzpomínkou na oběti a hrdiny druhé světové války

Den vítězství není jen dalším státním svátkem, který přináší den volna navíc. Především je to vzpomínka na ukončení druhé světové války a přeneseně také pocta mnoha lidským životům, které v boji za obnovení míru vyhasly. Den vítězství se slaví 8. května. Nebylo tomu tak ale v naší zemi vždy.

Za bývalého režimu se v Československu slavil konec druhé světové války o den později. Stejně, jako v někdejším Sovětském svazu. Oslavy probíhají v tento den i v současném Rusku. Proč tomu tak je? Za konec druhé světové války v Evropě je považována kapitulace německých vojsk v květnu 1945. Ta vstoupila v platnost 8. května minutu po jedenácté hodině večer středoevropského času. V časovém pásmu, kde leží Moskva, je však o hodinu více, tedy minuta po půlnoci a v kalendáři je datum 9. května. Den vítězství v Evropě jsme přitom mohli oslavovat o den dříve, kdy šéf vrchního štábu vrchního velení Wehrmachtu, generál Alfred Jodl podepsal bezpodmínečnou kapitulaci. Přenesme se teď na chvíli do hitorie. 

Podepsání kapitulace za Sovětský se účastní jen bezvýznamný důstojník, a proto Stalin trvá na opakování. Spojenci se nebrání, ale odkládat oslavy už není možné, protože zpráva se již rozletěla Evropou. I když bylo původně dohodnuto společné prohlášení Francie, Anglie a USA, představitelé prvních dvou států si to udělali po svém a vyhlášují Den vítězství 8. května odpoledne. A pozadu nezůstávají ani Spojené státy, kde prezident Truman vyhlašuje konec války ten stejný den dopoledne (s ohledem na časové pásmo). Mezitím Stalin čeká na podpis druhé kapitulace, tentokrát s účastí zástupců Sovětského svazu a o vítězství svou zemi informuje až 9. května. Proto se oslavy konce války v Sovětském svazu a dnešním Rusku konají v tento den.

Den vítězství se po válce neslaví

V prvních letech po druhé světové válce se v Československu oslavy konce války nepřipomínaly. Nebyl v tom nevděk ani málo úcty, jako spíše fakt, že se politikové nebyli schopni domluvit na nejvhodnějším dnu. Vláda se nad svátky zamýšlela už na podzim roku 1945 a navrhla doplnit dva nové památné dny - 9. květen a 29. srpen. K jejich zavedení ale byl třeba zákon, a proto byl tento návrh přepracován do podoby dekretu, který musel podepsat tehdejší prezident Beneš. Ten ale viděl problém v tom, že 29. srpna byl poctou Slovenského národního povstání a 9. květen pak vzpomínkou konce války. Nikde nefigurovalo pražské povstání, a proto Beneš doporučoval, aby se jako den osvobození slavil 5. květen. Protože se ale blížil konec zákonodárné činnosti prezidenta, odkládala vláda návrh k pozdějšímu projednání. Ale nedošlo k tomu ani v roce 1946, ani při dalších novelách potřebného zákona.

Až v roce 1951 byl schválen zákon, který ustanovoval od následujícího roku 9. květen Dnem osvobození Československa Sovětskou armádou. Což byl samo o sobě nesmysl, nejenom proto, že Československo osvobodili také západní Spojenci. V době osvobození se také armáda našeho tehdejšího východního souseda jmenovala Rudá, na Sovětskou ji přejmenovali až rok po skončení druhé světové války.

Slavíme Den osvobození nebo Den vítězství?

Ještě před prvními demokratickými volbami v roce 1990 začínali politikové projednávat státní svátky a další památné a významné dny. Samozřejmě se zabývali i osvobozením. Svátky mizely a měnily názvy a 9. květen se stal Dnem osvobození od fašismu. Neutrální název nikoho nediskriminoval a neupíral mu zásluhy na osvobození. Tím to však zdaleka nekončilo. Začalo se diskutovat o datu. Historikové upozorňovali na to, že 9. květen není o nic méně korektní než 8. květen i na to, že tento den je u lidí už zažitý. Politikové však debatovali o tom, kdy vlastně opravdu druhá světová válka skončila a opět zazněl návrh, aby se datum jednoduše posunulo na 5. května a vše se vyřešilo tím, že se bude zkrátka a dobře oslavovat začátek pražského povstání. Nakonec se dočasně stal 8. květen státním svátkem s názvem Den osvobození od fašismu. Po přelomu milénia byl ale název zkrácen, a sice na Den osvobození. Nový zákon v roce 2004 pak opět změnil svátku jméno na Den vítězství.

Konec druhé světové války

Druhá světová válka neskončila všude stejně

Druhá světová válka neskončila všude ve stejný čas. Jak vše probíhalo u nás? Již počátkem května vypuklo v českých zemích květnové povstání českého lidu. Z Přerova se rozšířilo i do dalších měst a vesnic. Nejznámější kapitolou je pražské povstání, které začalo 5. května a po třech dnech skončilo podpisem příměří a ústupem Wehrmachtu. Již další den vstoupily do Prahy sovětské jednotky, které západně od hlavního města sváděly boje s Němci až do 11. května. Pro československé jednotky byla posledním bojem 2. světové války bitva o Břest dne 7. května. Oficiálně skončila 2. světová válka v Evropě 8. května 1945. Tento den vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil.

Den vítězství jako vzpomínka na oběti druhé světové války

Kolik obětí přinesl válečný konflikt, jehož konec oslavujeme státním svátkem, pojmenovaným Den vítězství? Čísla jsou vysoká. Soudobí historikové se nejčastěji přiklánějí k 60 milionům zmařených lidských životů. Na vojáky z tohoto počtu připadá 20 milionů mrtvých, civilních obětí bylo 40 milionů. Většina z civilistů zemřela následkem nemocí, hladu, masakrů anebo genocidy. Nejcitelnější ztráty utrpěl Sovětský svaz, přišel o 27 milionů lidí. Pokud bychom chtěli počty mrtvých převést na procenta, pak v tomto ohledu drží smutné prvenství Polsko. Po válce je počet jeho obyvatel o pětinu nižší, z čehož polovinu tvořili polští Židé.

Holocaust si ostatně vyžádal životy celkem 6 milionů lidí. Nacistická zvěrstva se zaměřila i na další skupiny obyvatelstva. Bělorusko patřilo k těm částím Sovětského svazu, které nacisté okupovali jako jednu z prvních. Z 9200 vesnic jich nacisté vypálili 5295, zčásti nebo úplně, a to mnohdy vícekrát. Motivem byla většinou msta za partyzánský odboj. Druhá světová válka připravila Bělorusko o 2,23 milionů lidí, což byla téměř čtvrtina celkového počtu obyvatel země. Tyto ztráty přesahují celkové ztráty Francie, Spojeného království a USA během trvání druhé světové války.