Deprese u dospívajících nejsou ničím výjimečným

Puberta, dospívání a deprese. Jak můžete svému dítěti pomoci, když má splín a necítí se dobře?

Znáte to: dospívající člen vaší rodiny mlčí nebo jen protáčí oči, věčně je s něčím nespokojený a nemá zájem se s vámi o ničem bavit. Nejraději by seděl celý den u počítače, telefonu nebo byl mezi svými vrstevníky. Případně se zavře v pokoji a celý den prospí nebo se věnuje svým činnostem, které považuje za podstatné. Konverzace s rodiči, pomoc při úklidu nebo společné rodinné aktivity jej příliš nezajímají. Znáte to? Toto chování je však charakteristické pro většinu dospívajících. Problém je, že se takto mohou projevovat i příznaky deprese, která právě v pubertě bývá poměrně častým problémem.

Deprese u dospívající populace

Puberta je rozhodně náročné životní období. Člověk se přeměňuje z dítěte v dospělého jedince. Hormony, které zde hrají hlavní roli mohou ale způsobit i poměrně velkou paseku. A deprese, které mohou dospívající potkat, rozhodně patří do rukou odborníka. Jak je rozeznat?

Dospívající jedinec, který má deprese, se potýká s neobvyklou podrážděností, mívá výbuchy vzteku, je často unavený a má nedostatek energie, objevují se bolesti všeho druhu, zejména pak bolesti hlavy nebo žaludku. Deprese se projevují také tím, že dospívající nemá zájem o běžné činnosti, které jej dosud zajímaly. Nemá zájem trávit čas s přáteli nebo s rodinou. Opadá zájem o školu, je k sobě až příliš sebekritický, nelíbí se mu ve vlastním těle a neví, co s tím. Jestliže vypozorujete, že tyto příznaky trvají už déle než týden či dva, značí to, že vaše dítě může trápit deprese. V takovém případě je nutné si s ním v první řadě promluvit, případně pak vyhledat odbornou pomoc.

Deprese a puberta: Promluvte si

Dospívající jedinec, kterého trápí deprese, nemá moc chuť si s vámi povídat. Přesto byste to měli udělat šikovně tak, aby byl ochoten si s vámi sednou a prohodit pár slov. Uvařte něco dobrého nebo připravte jeho oblíbený nápoj. Rozhodně by si měl s dospívajícím promluvit jen jeden rodič, nikoliv oba dva. To by mohlo vypadat, že jste na něj “v přesile” a stáhne se do sebe. Rozhovor odstartuje nějakými neutrálními otázkami typu, jaký měl den, jak ho baví hra na počítači, kterou teď hraje a podobně. Pak naznačte, že o něj máte obavy a začněte se ptát, například: proč netráví čas se svými kamarády, proč najednou spí více než dříve, proč ho to najednou nebaví ve škole. Také jste si třeba všimli, že je poslední dny více podrážděný. Zda se neděje něco, s čím byste mu mohli být nápomocni. A podobně. Vhodné jsou i návazné takzvané “otevřené otázky”: Co se stalo, že jsi změnil názor na své kamarády. Je mi líto, že se necítíš dobře, vzpomeneš si, kdy to začalo? Myslíš někdy na smrt nebo umírání? Popíšeš mi, co tě trápí?

Pokud dospívající nebude chtít hned odpovídat, netlačte na něj a nenuťte jej. Už samotné otázky, byť momentálně bez odpovědi, mohou mít za následek, že o nich začne více přemýšlet a pomůže mu to posunout se vpřed. Jestliže odpovídat bude, pak v žádném případě nic nevyčítejte, nehubujte. Jen naslouchejte, aktivní naslouchání je v tomto případě velice důležité. A spíše se také snažte získat více informací dalšími otázkami a zkuste jej nasměrovat tam, kam potřebujete. Zjistíte-li však, že váš dospívající má nejspíš opravdu deprese, pak bude v každém případě nejlepší volbou objednat se k odborníkovi. 

Deprese a puberta: Věnujte dítěti svůj čas

Rozhovor, při kterém budete jen vy a vaše dítě, by nemělo nic vyrušovat. I vy sami odložte telefon a věnujte dospívajícímu veškerou svoji pozornost. Když mluví, nepřerušujte jej a nechte jej dokončit to, co říká. Nesnažte se některé věty dokončovat za něj. Klidně ať dělá v mluvení pauzy, to je v pořádku. Soustřeďte se na to, co říká. Nikoliv na to, jak zformulujete to, co mu chcete říct vy. Nakonec shrňte všechno, co řekl. Aby bylo jasné, že mu rozumíte. A pokud něčemu nerozumíte, poproste potomka, ať vám to více osvětlí.

Dospívající, kterého trápí splíny či deprese, potřebuje pomoc. Jen si o ni neumí říct sám.

Při rozhovoru se rozhodně vyhýbejte větám typu: Ty neděláš! Já v tvém věku… Neboj, z toho vyrosteš. Každý má někdy deprese, to bude dobré. Místo toho raději řekněte: Cítím, že jsi smutný a bolí tě to, neboj, nejsi v tom sám, podpořím tě a pomůžu. Moc mě mrzí, že jsi smutný a vyčerpaný, je toho na tebe teď moc. 

Deprese a puberta: Psychiatr nebo kouč?

Deprese patří v každém případě do rukou odborníka. Většina psychologů nebo psychiatrů je však v dnešní době zaneprázdněna a najít někoho, kdo má k dispozici volný termín, může být problém. Avšak nazačátek může být vhodným pomocníkem také kouč. Ten neradí, nenabízí řešení. Pouze vhodnými otázkami svého klienta vede k tomu, aby si odpovědi našel sám v sobě. A na všechno mu dává čas. Kouč tak může být zajímavým pomocníkem v dospívání, kdy vašeho potomka trápí splín nebo deprese. Důležité je rovněž to, že se nikdy nesmíte kouče ptát, jak sezení s vaším potomkem probíhalo. Mějte na paměti a respektujte to, že je to pouze mezi nimi.

Deprese a puberta: Životní styl

V případě, že má váš dospívající splín, špatnou náladu nebo počínající deprese, můžete hodně udělat i vy sami doma. Buďte mu podporou a pomáhejte mu. Přitom mějte stále na paměti, že deprese je nemoc jaká každá jiná. Navíc deprese z člověka vysává energii a bývá mnohem více unavený, špatně se soustředí, je pomalejší a často i sebekritický. Povzbuzujte svého potomka, pomozte mu s domácími úkoly, nabídněte mu více fyzické aktivity, servírujte mu kvalitní a výživná jídla. Dbejte na to, ať chodí ven na čerstvý vzduch. A stejný tak na to, aby měl pravidelný spánkový režim.

Autor článku: Monika Poledníková