Aspergerův syndrom

img

Obecně se dětský autismus vyskytuje přibližně u 5 až 10ti na 10 tisíc dětí. Statisticky se autismus vyskytuje mnohem častěji u chlapců. Aspergerův…

Aspergerův syndrom známý také jako Aspergerova porucha, Aspergerova nemoc nebo krátce Asperger je soubor projevů typických pro tzv. mírnou formu autismu. Autismus se vyznačuje poruchou komunikace jedince s okolím, společenskou interakcí s okolím, poruchami chování s typickými opakujícími se projevy jedince. Tento syndrom nese název podle rakouského psychiatra Hanse Aspergera, který poprvé tuto poruchu popsal. Asperger pracoval s dětskými pacienty a všiml si, že mnoho z nich má problém v sociálním kontakt, trpí motorickou neobratností a mají omezenou schopnost řeči a zájmů. Tento syndrom pak označil jako autistický psychopatismus. Později byl přejmenován na Aspergerův syndrom.

Děti s autismem a Aspergerův syndrom

Obecně se dětský autismus vyskytuje přibližně u 5 až 10ti na 10 tisíc dětí. Statisticky se autismus vyskytuje mnohem častěji u chlapců. Aspergerův syndrom se pak vyskytuje častěji než klasický autismus a mnohdy bývá zkryt mnoho let pod jinou diagnózou nebo dokonce není diagnostikován vůbec. Existuje pouze jedna oficiální publikace, která odhaduje výskyt Aspergerova syndromu na 30-70 postižených na 10 tisíc zdravých dětí ve věku 7-16 let. Odhaduje se, že celosvětově Apsergerův syndrom postihuje až 30 milionů osob. Moderní koncept Aspergerova syndromu se datuje od roku 1981. Od té doby je onemocnění v podvědmí širší veřejnosti a od roku 1990 patřil syndrom ke standardní diagnóze.

Dodnes ale syndrom vyvolává řadu diskuzí a v roce 2013 byl nakonec Aspergerův syndrom vyřazen z oficiálního manuálu mentálních poruch a byl nahrazen oficiální diagnózou - porucha autistického spektra (jednotlivé případy jsou pak hodnoceny stupnicí závažnosti). Existuje totiž mnoho typů a podtypů autismu a nebylo jednoduché nemocné dítě přesně zařadit.

Příčiny vzniku Aspergerova syndromu

Několik desetiletí byl autismus a taktéž Aspergerův syndrom považován za následek nedůsledné, chybné a citově chladné výchovy rodičů. Až přibližně od roku 1980 se za příčinu považuje vrozená vývojová vada mozku. Přesná příčina vzniku Aspergerova syndromu není dodnes známá. Výzkum ale nejčastěji poukazuje na dědičnost jako nejpravděpodobnější příčinu vzniku.

Výzkum DNA dosud neodhalil žádnou mutaci, která by za syndromem stála. Ani zobrazování technika mozku jasně neobjevila žádné patologické změny, které by za změnami stály. Hans Asperger, který pracoval s dětmi trpícími tímto syndromem ale vysledoval, že členové rodiny těchto dětí mají mnoho podobných příznaků. Všiml si, že především otcové dětí se vynačují velmi podobných chováním. Mnoho odborníků se domnívá, že Aspergerův syndrom není důsledkem pouze jedné příčiny.

Vznik by mohl krom dědičnosti souviset s působením vnějších vlivů prostředí (průběh těhotenství, určité toxické látky, částečně také výchova a chování rodičů či okolí dítěte atd.). Toxické látky, které způsobují vrozené vývojové vady se nazývají teratogeny. Uvažuje se, že teratogeny se podílejí na vzniku Aspergerova syndromu. Nejcitlivější vůči teratogenům je lidský plod v prvních 3 měsících od oplození vajíčka.

Existuje mnoho dalších hypotéz o vzniku Aspergerova syndromu. Mezi nimi patří také vliv vakcinace dětí. Potvrzeno to ale nikdy nebylo. Mnoho odborníků si myslí, že spojení vakcinace a autismu vzniklo proto, že autismus se začíná u dětí projevovat v období, ve kterém je většina dětí očkována. Poprvé si tedy rodiče všimnou autistického chování a spojí si ho s vakcinací, kterou dítě v nedávné době prodělalo. Vliv vakcinace tedy nikdy nebyl prokázán.

Příznaky a průběh Aspergerova syndromu

Aspergerův syndrom je komplexní porucha. Zdravý jedinec využívá úsudků. Pouhým pohledem je schopen odhadnout určité skutečnosti (vidím osobu na ulici a můžu ihned odhadnout věk, postavení osoby, z výrazu tváře a tónu hlasu náladu člověka). Tyto schopnosti jsou pro většinu lidí dané a přirozené. Osoby s Aspergerovým syndromem ale tyto signály číst neumí.

Komunikace s člověkem je pro ně mnohem složitější. Potíže se vyskytují krom komunikce také ve společenských vztazích nebo motorické zdatnosti. Pro Aspergerův syndrom je typické, že ve srovnání s klasickým autismem mají děti méně potíží s řečí a komunikací jako takovou.

Aspergerův syndrom a inteligence

Aspergerův syndrom většinou nemá vliv na inteligenci osoby. Inteligence bývá průměrná až nadprůměrná. Děti s Aspergerovým syndromem mohou nastoupit do běžné školy, většinou ale vyžadují více pozornosti a je nutné s nimi pracovat i ve volném časem. Děti s Apsergerovým syndromem jsou schopny číst, psát, počítat a většinou mívají výbornou mechanickou paměť. Umějí výborně obsluhovat elektroniku. Řeč dětí ale často připomíná spíš mluvu dospělách, je mnohem formálnější než u dětí zdravých.

Do potíží se někdy děti dostávají při špatném chápání sociálních situací. Neumí se vžívat do pocitů a myšlení druhých osob. Komunikace bývá často jen jednostranně zaměřená. Jedinci nechápou humor, ironii, metafory nebo nadsázku. Velmi často jsou tito samotáři.

Pro Aspergerův syndrom je typická zhoršená koordinace končetin a svalů. Děti pak zaostávají v tělesné výchově a nejsou příliš zdatné v žádném sportu. Často se také setkáváme hyperaktivitou, poruchami pozornosti, nekontrolovatelnými emocemi, depresemi, sklony k sebepodhodnocování, sebepoškozování atd.

Pro Aspergerův syndrom je typické, že jedinci normálně produkují a rozumí řeči, rozumový vývoj je také normální. Dítě je normálně schopné se obléknout, vyčistit si zuby, má zájem o okolí. Pro diagnostiku Aspergerova syndromu je nutné, aby dítě nebylo schopné navázat a udržet oční kontakt, má nedostatečnou mimiku a tělesný postoj, neužívá dostatečně gest.

Aspergerův syndrom a komunikace s vrstevníky

Dítě nenavazuje vztahy s vrstevníky, nesdílí společné zájmy a pocity. Velmi často se vyskytují výstřední reakce na pocity druhých, chybí spontánní sdílení radosti a zájmů. Jedinci mohou stereotypně opakovat vzorce chování (rituály, lpění na jejich provádění, stereotypní pohyby, třepání, otáčení končetinami, zabývání se částmi předmětů, zvukem).

Pro diagnózu Aspergerův syndrom je také důležité vyloučit jiné vývojové poruchy (schizofrenie, poruchy osobnosti, obsedanně kompulsivní porucha osobnosti). Průběh Aspergerova syndromu je velmi individuální. Děti se většinou vyhýbají kontaktu se svými vrstevníky a porucha přetrvává až do puberty a dospělosti. Většinou se symptomy v dospělosti zmírňují. Prognźa závisí na schopnostech jedince a do jaké míry je schopen spolupracovat ve společnosti. Pokud má veškerou podporu rodiny, učitelů a okolí, je jedinec s Aspergerovým syndromem schopný poměrně normálně žít - studovat, pracovat a založit rodinu.

Je běžné, že jedinci s Aspergerovým syndromem normálně samostatně žijí. Mnoho z nich je ale okolím označováno jako podivíni, zvláštní nebo asociální lidé. Jedinci mají i v dospělosti potíže navázat mezilidský kontakt. Potíže mají s navázáním přátelství, partnerství i sexuálním životem. Osoby mohou také působit výstředně, mohou se oblékat nemoderně, neobvykle nebo mohou působit zanedbaně. Mohou působit egocentricky, obsedatně a mohou mít podivné zájmy.

Děti s Aspergerovým syndromem mají podobně jako děti s poruchami autistického spektra obecně problém navazovat vztahy s vrstevníky. Neznamená to však, že by nebyli inteligentní.

Diagnostika Aspergerova syndromu

Aspergerův syndrom se vyznačuje určitými odchylkami ve vývoji a chování jedince. Nejčastěji bývá Aspergerův syndrom diagnostikován na základě poznatků rodičů, kteří s dítětem pochopitelně tráví nejvíce času. V případě, že rodiče zaznamenají podívné chování dítěte, je důležité zjistit, zda se nejedná o jiné onemocnění. Nejčastěji je dítě nejdříve důkladně vyšetřeno neurologicky. Neurolog take doporučí vyšetření mozku a to magnetickou rezonancí, která nejlépe zobrazí detailně struktury mozku. Pokud je mozek na první pohled v pořádku, bývá dítě doporučeno k psychologickému a psychiatrickému vyšetření. Důležité je posoudit psychomotorický vývoj dítěte a sledovat jeho chování.

Existuje mnoho rodičů, kteří si nepřipouštění, že by jejich díě mohlo být odlišné nebo zvláštní. U některých dětí si tak může Aspergerova syndromu všimnout až učitel nebo praktický dětský lékař či jiný člen rodiny nebo doporučený dětský psycholog. Základe diagnostiky je vyhodnocení sociálního chování, itelektu, motoriky, komunikace, trávení volného času a emocionálního cítění. Vždy je důlěžitý individuální přístup.

Léčba Aaspergerova syndromu

Aspergerův syndrom je vrozená vývojová porucha centrální nervové soustavy s ne zcela jasnou příčinou a léčba tohoto onemocnění není známá. Cílená léčb neexistuje, možná je ale podpůrná terapie jedince. Základem je včasné zachycení syndromu a rychlé zahájení vhodné výchovy, vzdělávání a podpory.

Přínosná se zdá tzv. kognitivně-behaviorální metoda léčby, kdy jedinec překonává své negativní emoce, chování a reakce. Kognitivně-behaviorální terapie se zaměřuje na změnu myšlení (kognice) a následně změnu chování (behavior). Lze ji využít v situaci, kdy je klient ochoten spolupracovat, je motivován ke změně, je schopen přiměřeně komunikovat a dále je schopen popsat své myšlenky, pocity a situaci, kdy se vyskytlo problémové chování. Do podpůrné léčby mohou být zapojeni neurologové, psychologové, psychiatři nebo dětští lékaři. Důležitá je také podpora rodiny jedince a individuální přístup. Jedinec se postupně seznamuje s osobami situacem kolem sebe.

Možná je medikamentózní podpora při pocitech úzkosti (anxiolytika), agresivitě (tlumící látky), depresích (antidepresiva) nebo poruše spánku (hypnotika). Důležité je naučit dítě co možná nejvíce, jelikož z něho vyroste dospělý jedinec se stejnou poruchou. Skupinové nácviky sociálních dovedností začínájí od 6 let věku a vedou se často až do dospělosti.

Prevence Aspergerova syndromu

Aspergerovu syndromu ve své podstatě nelze nijak předcházet, jelikož přesná příčina vzniku nebyla dodnes objasněna.

Diskuse k článku

Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!
Toto pole je povinné.
Toto pole je povinné.
Toto pole je povinné.
Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.
Další články z rubriky

Botulismus

Původcem infekce je bakterie Clostridium botulinum, která se dokáže množit i bez přístupu vzduchu a tvoří spory (klidová forma bakterií umožňující…

Cholera

Jak již bylo řečeno, onemocnění cholery vzniká napadením lidského organismu bakterií Vibrio Cholerae. Onemocnění se šíří fekálně-orální cestou …

Ehrlichióza

Jak již bylo naznačeno, příčinou vzniku ehrlichiózy je přenos bakterií krví z přisátého klíštěte. Tzv. rezervoárem bakterií jsou nejen klíšťata, ale…

Tularémie – zaječí nemoc

Tularémie byla poprvé popsána před první světovou válkou v oblasti Tulare v USA. Ve dvacátých letech minulého století Edward Francis izoloval tuto…

Brániční kýla

Bránice se latinsky označuje jako diaphragma a řecky jako pren. Jde o blánu tvořenou svalovými vlákny a šlachami. Najdeme ji u téměř všech savců…

Ascites

Podstatou vzniku břišního výpotku neboli ascitu je určitá nerovnováha při tvorbě tekutiny a při jejím vstřebávání. Velkou roli při vstřebávání hrají…

Zhoubný nádor slinivky břišní

Slinivka břišní, odborně pankreas, je laločnatá žláza umístěná před zadní stěnou břišní za žaludkem. Připomíná velkou slinnou žlázu. Její pravá část…

Zánět slinivky břišní

Slinivka břišní (odborně pankreas) je žláza uložená před zadní stěnou břišní za žaludkem. Jedná se o žlázu s dvojí sekrecí – exokrinní a endokrinní.…

Embolie obecně

Podle typu embolu (vmetku) existuje několik druhů embolie. Tím pak získáme také mnoho příčin vzniku embolie. Je známo mnoho stavů, které zvyšují…

Kašel – akutní a subakutní

Sliznice dýchacích cest je opatřena důmyslným „kartáčem“ (řasinkový epitel, epitel – vrchní vrstva sliznice) jehož funkcí je trvalé odstraňování…

Alergická rýma

Klíčovým orgánem je nosní sliznice, ale velmi často se současně vyskytují alergické projevy i na jiných orgánech, zejména oční spojivce, kůži a…

Azbestóza

Nebezpečnost azbestu vychází z několika jeho vlastností. Jednou z nich je malý rozměr jeho vláknité struktury. Částice se dostávají do prachu a jsou…

Achondroplazie

Onemocněním trpí muži i ženy přibližně stejně často (muži mírně častěji), protože achondroplazie patří k autozomálně dominantním dědičným poruchám.…

Downův syndrom

S Downovým syndromem se lékaři setkávali již v dávné minulosti (je dochována lebka nemocného ze 7. století), ale první popis poruchy se přisuzuje…

Pompeho choroba

Pompeho choroba se řadí mezi velmi vzácná onemocnění. Rozlišují se tři formy onemocnění a to infantilní, která postihuje novorozence, a pak juvenilní…

Turnerův syndrom

Genetická informace stojí za člověkem jako takovým, v genech jsou uloženy veškeré informace o těle člověka od složení buněk a jejich produktů po…

Kraniosynostóza

Hlava novorozence je složená z několika plochých lebečních kostí, které jsou spojeny volnými fibrózními švy (frontální, sagitální, okcipitální,…

Demence

Jelikož ve většině případů demence postihuje osoby starší 60 let, označuje se demence jako senilní demence neboli stařecká demence. Pojem je ale…

Úrazy hlavy

Příčin vzniku úrazů hlavy existuje obrovské množství. K častým příčinám patří běžné nehody v domácím prostředí (klasické pády z žebříku, ze židle,…

Synkopa

Měli bychom se seznámit také s podobnými stavy, neboť každá krátkodobá porucha vědomí není synkopou. Pojem synkopa je vymezen pouze pro příčinu v…

Gynekomastie

Běžně se gynekomastie v mužské populaci objevuje jako přirozená hormonální nerovnováha. Může to být již u novorozenců díky přechodu ženských…

Connův syndrom

Aldosteron je steroidní hormon a hlavní mineralokortikoid, který je produkovaný vnější zónou (zona glomerulosa) kůry nadledvin. Aldosteron hraje…

Addisonova choroba

Addisonova choroba je nepříliš časté onemocnění, bez správné diagnostiky a léčby může ale být až smrtelné. Nemoc je spojena s poruchou tvorby hormonů…

Poruchy štítné žlázy

Hlavní funkce štítné žlázy spočívá v tvorbě a vylučování hormonů. Štítná žláza produkuje tyroxin, trijodtyronin a kalcitonin. Tyroxin a trijodtyronin…

Uštknutí hadem

Celosvětově existuje asi 3000 druhů hadů, ale pouze 15 % z nich je člověku nebezpečných. Hadi se vyskytují krom Antarktidy na všech kontinentech.…

Portální hypertenze

Příčin vzniku portální hypertenze existuje hned několik typů. Můžeme je rozdělit na prehepatální příčiny (příčiny v oblasti před játry), hepatální …

Krvácení z nosu neboli epistaxe

Nos je nedílnou součástí obličeje. Zevní nos je tvořen drobnými nosními kůstkami a navazující chrupavkou. Nosními dírkami proudí vzduch do horních…

Hemolytická nemoc novorozenců

Příčinou hemolytické nemoci novorozenců je přenos mateřských protilátek přes placentu. Protilátky se pak navážou na červené krvinky plodu. K této…

Spála

Nemoc je vysoce infekční a dětský kolektiv vybízí k epidemiím a rychlému přenosu mezi dětmi. Spála se může ale vyskytnut také u dospělých osob, jen…

Popáleniny

Teplo, které může způsobit popáleniny, může mít mnoho forem. Popáleniny mohou zapříčinit následující rizikové činnosti: Může jít o horkou tekutinu…

Dehydratace

Voda je nedílnou součástí lidského těla. Vyskytuje se uvnitř buněk jako součást intracelulární tekutiny (asi 60 %), i extracelulárně v mezibuněčném…

Kuří oko

Kuří oko vzniká v místě chronického tlaku na kůži. Tlak je bodový a plocha tlaku je většinou okrouhlá nebo oválná. Tlak na kůži vzniká nejčastěji…

Nádor jazyka

Podle statistik v roce 1990 podlehlo nádorům ústní dutiny asi o třetinu méně nemocných nežli v roce 2013. Celosvětově se jedná o závažný problém,…

Thymom

Brzlík je uložen hned za hrudní kostí v oblasti přechodu krku na hrudník. U dětí je veliký, v pubertě se začíná zmenšovat a je nahrazován tukem. Po…

Nádory varlat

Jednoznačná příčina vedoucí k nádoru varlat není známá. Jsou však prokázány rizikové faktory, které se mohou podílet na vzniku nemoci u konkrétního…

Spinocelulární karcinom

Hlavní příčinou vzniku spinocelulárního karcinomu je vystavení kůže UV záření. Nemusí se jednat pouze o sluneční záření, jednoznačně byl také…

Retinitis pigmentosa

Onemocnění postihuje obě pohlaví. Dnes je již známo víc jak 50 různých genetických defektů. Patří mezi ně X vázaná dědičnost (5-15 %), autozomálně…

Odchlípení sítnice (Amoce)

Jedním z nich je slepá skvrna neboli optický disk, kudy vystupuje zrakový nerv a vstupuje tepna arteria centralis retinae. Druhou strukturou je…

Keratokonus

Příčina degenerativní změny rohovky vedoucí ke keratokonu jsou dosud neznámé. Odborníci se domnívají, že za změnami stojí kombinace genetických vlivů…

Neprůchodnost slzných cest

Slzy mají za úkol zvlhčovat oko, odplavovat nečistoty a chránit ho před infekcí. Zjednodušeně jsou slzy jen slaná voda s příměsí bílkovin. Jsou…

Malárie

Římský Columella pak asocioval horečky s kousnutím komára a to především v bažinatých oblastech. Historicky se uvádí, že malárie mohla stát za pádem…

Filarióza

Nákaza se velmi hojně vyskytuje v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky, střední a jižní Ameriky a Tichomoří. Filarióza je parazitární…

Parazitární infekce

Jelikož existuje mnoho druhů parazitů, k nákaze parazitem může dojít mnoha způsoby. Jednou z nejčastějších příčin nákazy je požití potravy či nápoje,…

Toxoplasmóza

Původcem onemocnění je Toxoplasma gondii (toxoplasma obecná), nitrobuněčný prvok řadící se mezi kokcidie. Jedná se o invazivního prvoka, který v…

Neplodnost u žen

Příčiny vzniku neplodnosti u žen nejsou vždy jednoznačné a není vždy lehké je diagnostikovat. V mnoha případech je neplodnost neobjasněna. K…

Ženské pohlavní nemoci

Nakazit se tzv. lidským papilomavirem HPV je velmi snadné. HPV virů jsou bohužel stovky, a i když je možné se proti některým z nich očkovat, očkování…

Nemoci předkožky – fimóza, parafimóza

Zevní chlapecký genitál je tvořen penisem a varlaty uloženými v šourku (scrotum). Penis se skládá z těla a žaludu (lat. glans penis), na kterém ústí…

Abrupce placenty

Příčina vzniku abrupce placenty je stále poměrně nejasná. Existují ale určitá zvýšená rizika pro vznik abrupce. Tato rizika se označují jako rizikové…

Zlomeniny kostí dolní končetiny

Zlomenina, odborně fraktura, je porucha kontinuity kosti. Ke zlomení dochází v případě, kdy je elasticita a celková pevnost kosti překonána vnější…

Otoky dolních končetin

Obecně se otok označuje jako edém. Slovo vychází z latinského oedeme. Edém neboli otok je stav, kdy se ve tkáních (nebo orgánu) objevuje nadbytečná…

Výhřez meziobratlové ploténky

K výhřezu meziobratlové ploténky může teoreticky dojít kdekoliv v celé délce páteře. Nejčastěji se ale s herniací disku setkáváme v nejvíce…

Ostruha patní kosti

Patní kost (latinsky calcaneus) je předozadně protáhlá zánártní kost, která spojuje lýtkové kosti s kostmi plosky nohy. V zadní části paty se nachází…

Lamblióza neboli giardióza

Giardia intestinalis (jinak také zvaná Giardia lamblia, G. duodenalis, Lamblie střevní) je jednobuněčný organismus, který patří mezi prvoky. Tento…

Dráždivý tračník

Funkční poruchy trávení jsou dlouhodobé obtíže trvalého nebo návratného charakteru, u kterých nebyla objevena organická příčina choroby. Tyto potíže…

Avitaminóza

Vitamín obecně je organická látka, která je nezbytná pro normální růst a výživu lidského organismu. Vitamín nemůže být syntetizován v lidském těle,…

Kojenecká kolika

Do trávicího ústrojí se vzduch dostává polykáním se stravou a při trávení potravy působením střevních bakterií. Spolykaný vzduch částečně odchází při…

Tinnitus

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20-20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vímá frekvence 50…

Percepční sluchové vady

Percepce je výraz, který označuje vnímání, to znamená, že percepční vady se týkají poruch vnímání zvuku. Zvuk je tedy vpořádku veden vnějším uchem do…

Menierova nemoc

Pro pochopení vzniku této nemoci je důležité zmínit stavbu vnitřního ucha. Vnitřní ucho je velmi složitý párový orgán. Zajišťuje převod zvuků z…

Převodní sluchové vady

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20 - 20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vnímá frekvence…

Epiglotitida

Před rokem 1980 (rok objevu vakcíny proti Haemophilu influenzae) toto onemocnění postihovalo převážně malé děti ve věku 2 až 4 let a v mnoha…

Nemoci slinných žláz

Velké slinné žlázy jsou párové orgány uložené v blízkosti dutiny ústní. Protože mají vývod, který dopravuje vytvořené sliny na místo určení, říká se…

Zubní kaz

Zubní kaz, latinsky caries, je infekční onemocnění zubu, při kterém dochází k narušení části skloviny dříve zdravého zubu. Zubní kaz je celosvětově…

Příušnice

U spousty lidí (zhruba u poloviny), probíhají příušnice skrytě, to znamená, že dotyčný ani neví, že je nakažený, takže nemá žádné příznaky. U…

Koňská encefalomyelitida východního typu – EEE

Jak již bylo naznačeno, koňska encefalomyelitida východního typu je virové onemocnění přenášené komáry. Jedním druhem komára, který typicky přenáší…

Nachlazení

Statisticky trpí dospělý člověk nachlazením 2-3x ročně, děti dokonce 6-8x do roka. Nachlazení se objevuje nejčastěji během zimních měsíců ale…

Kaposiho sarkom

Kaposiho sarkom nemusí zůstat pouze u kůže, ale může napadat také končetiny, plíce, játra či zažívací trakt. Sarkom obecně označuje typ nádoru, který…

Horečka dengue

Horečka dengue (čti denge či dengi) je virové onemocnění rozšířené v exotických krajích. Zaslouží si pozornost českých cestovatelů, protože v roce…

Prolaps rekta neboli výhřez konečníku

Konečník je poslední část tlustého střeva. Slouží k hromadění stolice a podílí se na jejím vyprazdňování. Díky důmyslnému systému vnitřního a…

Průjem

Světová zdravotnická organizace WHO definuje průjem přesněji jako tři a více vodnatých stolic za den nebo častější stolice než je běžné po zdravou…

Alportův syndrom

Alportův syndrom je vrozená neboli dědičně podmíněná skupina projevů. Konkrétně se jedná o vrozenou poruchu kolagenu typu 4. Kolagen je stavební…

Inkontinence stolice

Pro pochopení funkce konečníku je dobré představit si tuto oblast trávicího traktu. Konečník neboli rektum je koncová část tlustého střeva, na které…