Chronický únavový syndrom – když se únava stane diagnózou

Chronický únavový syndrom – když se únava stane diagnózou

Únavový syndrom (Chronic Fatigue Syndrome) otravuje život mnoha lidí po celém světě. Statistiky uvádí, že v České republice odolává přehnané únavě až na 40 000 lidí. Při včasně zahájeném boji je však možné projevy této nemoci zmírnit natolik, že už nebude docházet k omezením, která s sebou toto onemocnění do života přináší. Chronický únavový syndrom je souhrnem duševních a tělesných obtíží, kterým vévodí únava spojená s bolestmi hlavy, střídáním nálad, nesoustředěností, poruchami spánku, úzkostí či například bolestmi kloubů a svalů.

Chronický únavový syndrom je nemoc, která vlastně není nemocí

Chronický únavový syndrom byl ještě donedávna velkou neznámou a na lidi jím trpící bylo širokou veřejností pohlíženo víceméně jako na simulanty. I když v současné době není v tuzemsku žádné formální medicínské označení této choroby, berou ji na vědomí nejen lékaři a pacienti, ale též laická veřejnost. Jasno má ale Světová zdravotnická organizace, která syndrom zařadila do mezinárodní klasifikace nemocí pod kódem G93.3. I tak se ale objevují protichůdné názory a postoje, kdy jedna strana považuje nemoc víceméně za somatizaci nějaké těžké životní situace a objektivně je dle vyšetření daný člověk zcela zdráv, ale subjektivně se tak necítí, a druhá strana bere v potaz, že se jedná o onemocnění, které má však prozatím neobjasněné příčiny. Chaotické náhledy a vysvětlení jsou i příčinou toho, že se vlastně ani pořádně neví, za jakým lékařem by měl člověk s podezřením, že ho válcuje únavový syndrom, jít. Pravdou však je, že velmi pomůže dobrý praktik, který na základě diferenciální diagnostiky určí co dál.

Rizikové faktory:

• stres
• psychické a fyzické vypětí
• přecházení nemocí
• nedostatek odpočinku

Únavový syndrom a jeho příznaky

Jak už bylo nastíněno výše, je hlavním ukazatelem, že trpíte tímto zákeřným onemocněním, zvýšená únava přetrvávající bez zjevných příčin déle jak půl roku, kdy nepomáhá ani oddych, dovolená a další formy relaxace, které za normálních okolností dokážou člověka naplnit přívalem nové energie. Obecně jsou příznaky takové, které víceméně znemožňují žít běžný život – všední zautomatizované úkony jsou najednou nepřekonatelným problémem. I přes zmatek, s nímž se v problematice této choroby setkáváme, byly ze zkušeností vypozorovány - mimo již zmíněné únavy - společné znaky stojící právě u zrodu syndromu:

• dlouhodobě zvýšená tělesná teplota
• bolesti hlavy
• poruchy spánku
• poruchy paměti a soustředění
• deprese a úzkosti
• nateklé míšní uzliny
• celková slabost
• bolest kloubů a svalů

Všechny uvedené nepříjemnosti se ve větší či menší míře v různém pořadí projevují a dávají tak najevo, že organismus čelí velkému náporu. Mimo to se objevují i další příznaky, povětšinou omezující tělní systémy, které jakoby vypadávaly z chodu. Dané skutečnosti ještě více podporují nesourodost názorů lékařské obce v náhledu na toto onemocnění, protože všechny dílčí části příznaků mohou vyvolávat dojem, že se jedná o jinou chorobu. Vždyť například rozšířená migréna může být doprovázena poruchami spánku či zvýšenou teplotou.

Příčiny jsou velká neznámá

Příčiny únavového syndromu dosud nejsou adekvátně objasněny. Může za to nejen složitost onemocnění jako takového, ale i krátká doba zvýšeného zájmu, vždyť únavový syndrom je odbornou i laickou veřejností brán v potaz jen zhruba posledních 20 let. Praxe však přinesla poznatky, že obecně určitou roli sehrává slabá imunitní odpověď, protože mnozí pacienti s diagnózou „únavový syndrom“ se potýkají s poruchami imunity či uvádějí, že před vypuknutím vleklé únavy prodělali chřipku či jiné – imunitu oslabující – onemocnění.

Jak tedy probíhá určení diagnózy?

Podle všeho je tedy jasné, že stanovení diagnózy není zrovna snadnou záležitostí. Diagnostika proto probíhá formou postupného vyloučení chorob, které mají stejné či podobné příznaky - zejména úpornou únavu. Toho se dosáhne laboratorními vyšetřeními krve a s použitím speciálních zobrazovacích technik, například CT, EEG apod. Samozřejmě se ničeho nemusíte bát, všechny metody jsou neinvazivní, a pacienta proto nikterak nebolí. Vzhledem k systémovému charakteru únavového syndromu bývají pacienti sledováni v imunologických ambulancích.

Léčba únavového syndromu je především o vůli pacienta

Chronický únavový syndrom je zákeřný především v tom, že u každého pacienta mohou být symptomy různé intenzity či míry. Proto se musí léčba odvíjet od individuálních potřeb jedince, kdy je třeba brát ohled nejen na rodinnou anamnézu, ale též na životní styl a návyky, které se vznikem únavového syndromu úzce souvisí. Pokud v těle probíhají procesy vyžadující medikamentózní léčbu, přistupuje se k ní. Výjimkou není ani využití alternativní a homeopatické medicíny a doplňky stravy, které mohou harmonizovat fyzické i psychické procesy. Chcete-li se tedy úspěšně rvát s únavou jako takovou a nedat ji šanci, pak se inspirujte našimi doporučeními:

• dopřávejte si pravidelnou a dostatečnou relaxaci
• upravte své životní priority tak, aby v čele bylo zdraví a životní pohoda
• jídelníček skládejte z pestré a vyvážené stravy, kde nechybí ovoce, zelenina, maso a luštěniny
• vyvarujte se nadměrné konzumaci alkoholu a drog
• nekuřte
• mějte pravidelný pohyb a jeho intenzitu pomalu zvyšujte
• najděte si činnost, co vás bude bavit ve volném čase
• v denním harmonogramu si přesně vymezte dobu určenou pro práci a snažte se ji neprodlužovat

Chronický únavový syndrom, potažmo i „obyčejná“ únava, může život pořádně zkomplikovat. Naruší plány a zničí veškerou motivaci. Proto je dobré zajímat se o prevenci, která má samozřejmě základ ve zdravém životním stylu. Vždycky je přece lepší věnovat čas a úsilí právě jí, než se posléze potýkat s nepříjemnými následky. A když už se problémy objeví, je dobré zaměřit se na hledání příčin, které mohou souviset i s prostředím, ve kterém žijete.