Lymfom

img
03. 07. 2014 Přečteno: 30336x

Lymfom patří k velmi závažným onemocněním. Jak lze z kořene slova odvodit, lymfom je onemocnění lymfatické tkáně, přesněji jsou pak lymfomy zhoubné nádory mízních uzlin a lymfatické tkáně. Jde tedy o maligní nádorové onemocnění. Lymfomy jsou všeobecně velmi různorodou skupinou chorob s rozdílným chováním a průběhem. Lymfomy lze rozdělit na tři velké skupiny, a to na takzvaný Hodgkinův lymfom, Nehodgkinské nádory lymfatické tkáně a Burkittův lymfom. Hodgkinova choroba se nejčastěji objevuje v mladším věku, mezi 15 a 30 lety, druhý vrchol výskytu je po padesátém roce věku.

V dnešní době má tento typ onemocnění dobré vyhlídky s vysokou úspěšností léčby. Naopak nehodgkinské lymfomy jsou většinou hůře léčitelné. Nejčastěji propuknou mezi 20 a 40 rokem a s přibývajícím věkem pak možnost vzniku tohoto onemocnění stoupá. Co se týká Burkittova lymfomu, jde vlastně o agresivní formu nehodgkinského lymfomu. Tento lymfom je typický pro africké děti.

Lymfatické uzliny a mízní tkáň

Mízní neboli lymfatické uzliny jsou tvořeny shlukem lymfocytů a dalších přídatných buněk. Lymfocyty jsou vlastně jedním typem bílých krvinek, které hrají hlavní roli v obranných schopnostech těla. Jsou jednak schopny tvořit protilátky při různých onemocněních a některé z nich jsou schopné přímo likvidovat škodlivé látky a organizmy, které se do těla dostanou.

Lymfatické uzliny jsou rozesety po celém těle a navzájem propojeny mízními cévami, kterými proudí míza neboli lymfa. Míza je tekutina, která se nachází mimo krevní cévy, v tkáních. Přes mízní vlásečnice se dostává do lymfatických cév, filtruje se přes mízní uzliny, které ji očistí od škodlivých látek a nakonec se dostává do krevního oběhu. Denně se vytvoří zhruba dva a půl litru lymfy. Pokud celý systém dostatečně nefunguje, hromadí se tekutina v tkáních a vznikají tak otoky. Mízní cévy a uzliny jsou tedy důležité jednak pro obranné schopnosti těla a také zachování vnitřního prostředí a objemu tekutin v těle.

Lymfomy však nejsou onemocněním jen lymfatických uzlin, ale také lymfatické tkáně, mezi kterou patří také slezina, kostní dřeň a brzlík neboli thymus. Kostní dřeň je největší krvetvorná tkáň, vyplňující především vnitřek dlouhých kostí. Mimo jiné zde vznikají také bílé krvinky. Největší lymfatickou tkání je slezina, která se nachází v levém podžebří a jejími hlavními úlohami jsou destrukce opotřebovaných červených krvinek, tvorba lymfocytů a obranná funkce. Brzlík je hlavním místem dozrávání a třídění lymfocytů. Nachází se v horní části hrudníku. Bývá vyvinutý hlavně u dětí a v pozdějším věku se pak zmenšuje.

Lymfom - příznaky a průběh

Hodgkinova choroba začíná v jedné lymfatické uzlině a postupně se šíří do dalších. Proto se jako první příznaky objevuje zvětšení jedné nebo i více lymfatických uzlin, které jsou většinou nebolestivé. Typicky jsou nápadné lymfatické uzliny hlavně na krku, ale zvětšit se mohou uzliny také v podpažích a tříslech. Ostatní projevy Hodgkinovy nemoci jsou nespecifické, mohou připomínat jiná běžná onemocnění. Může se objevit zvýšená teplota, většinou po delší dobu. Mohou se střídat dny bez teploty a pak se opět horečka objeví. Časté bývá také pocení, hlavně v noci, a hubnutí. Nemocní se častokrát cítí unavení a malátní, někdy si stěžují na svědění kůže. Někdy se uvádí, že po požití alkoholu mohou uzliny bolet, ovšem tento příznak je velmi vzácný.

Nehodgkinské lymfomy jsou širší skupinou onemocnění. Důležité je jejich rozdělení na ty s nízkým stupněm malignity, tedy méně zhoubné, které probíhají nenápadně, nastupují pomalu a dlouhou dobu mohou být pacienti bez léčby. Naopak lymfomy s vysokým stupněm malignity jsou většinou agresivní, probíhají rychle, častokrát bez odpovědi na léčbu. Zhruba u dvou třetin nemocných se jako první objeví zvětšení lymfatických uzlin na krku, v podpažích a tříslech. Na rozdíl od Hodgkinova lymfomu většinou zpočátku chybí celkové příznaky jako je teplota, pocení a hubnutí. Tento typ lymfomů má však schopnost šířit se mimo mízná tkáň a uzliny a zakládat další ložiska, například v střevech, v kůži nebo třeba ve štítné žláze. Proto není výjimkou, že jako první příznak se projeví právě problém související s rozšířením nádorových lymfomových buněk do konkrétního orgánu. Mohou to být bolesti břicha při postižení střev nebo třeba ucpání žlučových cest a podobně. Pokud se nádorové buňky dostanou do mozku a míchy způsobují různé neurologické poruchy včetně poruch hybnosti, citlivosti a vědomí. Průběh nemoci a léčby bývá často komplikovaný různými infekcemi, protože pacienti mají snížené obranné schopnosti. Mnohdy to jsou infekce, které se u zdravých lidí nevyskytují nebo naopak jsou to běžná onemocnění, která však u těchto pacientů probíhají těžce.

Burkittův lymfom je vlastně agresivní typ Nehodgkinského lymfomu. Jde o lymfom napadající především B lymfatické buňky. Typické pro toto onemocnění je, že se objevuje v souvislosti s onemocněním EB virem (EpsteinBarrové virus). Lymfom můžeme nejčastěji vidět u afrických dětí jako tumor v obličeji, kdy napadá kost čelisti nebo orbity. Další možností je pak méně časté onemocnění lymfomem u imunodeficitů nebo onemocnění HIV.

Diagnostika (vyšetření a odhalení) lymfomu

U Hodgkinských lymfomů většinou přivedou nemocného k lékaři hmatné, zvětšené lymfatické uzliny. Pokud jsou nebolestivé a navíc se současně vyskytují také vedlejší celkové příznaky, mohou lékaře navést pro tuto diagnózu. Uzliny lze dobře zobrazit při ultrazvukovém vyšetření, kde je možné posoudit jejich tvar, velikost i prokrvení. Většinou se doplňuje také sonografické vyšetření břicha, popřípadě CT vyšetření a rentgenový snímek hrudníku, kde mohou být také patrné zvětšené lymfatické uzliny. Nezbytné jsou k určení diagnózy krevní odběry. Zásadní význam však má bioptické vyšetření zvětšené uzliny. To znamená, že se z uzliny odebere vzorek, který se mikroskopicky vyšetří a tím může být jednoznačně stanovená diagnóza lymfomu a zároveň stadium onemocnění.

Léčba lymfomu

Pro Hodgkinův lymfom jsou využívány dva hlavní léčebné postupy. Je to radioterapie a chemoterapie.

Radioterapie využívá účinku záření na nádorové buňky. Snahou je cíleně ozářit postižené místo bez poškození okolních tkání. Radioterapie se využívá převážně u nižších stádií onemocnění. Ozařování může být buď zevní, a nebo se zářič umísťuje přímo do postižených dutin v těle. Další možností je ta, kdy lze například zavést speciální jehly se zářičem přímo do postiženého orgánů. Ozáření jen určitého místa bez poškození okolí umožňuje takzvaný Cyberknife, který pomocí robotického ramena vysílá jen úzký paprsek záření.

Hlavní léčebnou metodou je chemoterapie, při které jsou do těla vpravovány chemické látky. Ty mají schopnost zasahovat do buněčného cyklu nádorových buněk a bránit tak jejich množení. Chemoterapeutika se nejčastěji podávají nitrožilně, méně často v tabletách. Pokud se nádorové buňky rozšíří do mozku nebo míchy, je nutné je aplikovat do páteřního kanálu. Většinou není nutný pobyt v nemocnici, léčbu lze podávat ambulantně. U nepříznivých forem lymfomů je mnohdy nutné podat velmi vysoké dávky chemoterapeutik, u kterých by pacienti byli velmi ohrožení toxicitou pro ostatní buňky. Využívá se proto autologní transplantace kostní dřeně.

Nejprve je nutné, aby onemocnění na chemoterapii zareagovalo a dostalo se tak pod kontrolu, aby v krvi bylo co nejméně nádorových buněk. Pak se část buněk z krve pomocí speciálních přístrojů odebere. Potom je možné aplikovat vysoké dávky chemoterapie, která je vysoce toxická a dokáže tak zničit velké množství jednak nádorových buněk ale i tělu vlastních. Po této agresivní léčbě se využije buněk, které byly před tím pacientovi odebrány a mohou se vrátit zpět. Mezi odebraným materiálem jsou i kmenové buňky, které mají schopnost se dále vyvíjet v různé krevní řady a vytvořit tak bílé i červené krvinky. Nahradí tak pacientovi buňky, které byly zničeny při agresivní chemoterapii. Tak se zamezí vedlejším příznakům, které by jinak pro pacienta při takových dávkách chemoterapie mohly být fatální. Některé typy těchto lymfomů vytváří další ložiska na různých místech v těle, proto je někdy třeba chirurgického zákroku a odstranění. Využívá se také imunoterapie k podpoře obranného systému těla.

Komplikace při léčbě lymfomu

Chemoterapie však nepůsobí jen na nádorové buňky ale také na ty zdravé a z toho plynou vedlejší účinky této léčby. Bezprostředně po aplikaci chemoterapeutik může být pacientům špatně a mohou zvracet. V některých případech tělo reaguje alergickou reakcí. Při podávání do žíly se může léčba zkomplikovat zánětem žil a poškozením tkání v místě aplikace. Z méně závažných komplikací to bývá vyrážka na kůži. S odstupem dnů až týdnů lze vidět změny v krevních odběrech, pacienti mohou pozorovat vypadávání vlasů. Nemocné také častokrát obtěžuje průjem, únava a záněty dásní. Později se mohou objevit potíže s otěhotněním ze snížené funkce pohlavních orgánů, chudokrevnost nebo například poškození jater.

Komplikací při této léčbě může být spousta, ovšem vždy záleží na zvoleném typu chemoterapie a dávkách. U agresivnějších forem lymfomů se ihned začíná s chemoterapií, obvykle v kombinacích několika látek. Dávky většinou musí být vysoké, což má samozřejmě spoustu vedlejších účinků. Mimo nepříznivé projevy zmíněné výše je pro pacienty nebezpečná toxicita těchto látek pro buňky krve. To se projevuje výraznou chudokrevností. Nedostatek krevní destiček, které jsou potřebné pro srážlivost krve, vede k nadměrnému krvácení i při banálních výkonech. Pokles počtu bílých krvinek výrazně oslabuje obranou schopnost těla a pacienti jsou tak mnohem více náchylní k jakýmkoliv běžným nemocem, které pro ně mohou být i smrtelné.

Prognóza u onemocnění lymfomem

Pokud je Hodkginova choroba léčena včas, má dobré vyhlídky. 70 - 80% se vyléčí. O něco horší bývá průběh onemocnění u žen a starších pacientů. U Nehodgkinských lymfomů s nízkým stupněm malignity se zpočátku využívá takzvaný watch and wait postup, tedy v překladu jen sledování a čekání. Při zhoršení nemoci lze využít radioterapii. V pokročilejších stádiích přichází na řadu chemoterapie. Její intenzita je určena stupněm nemoci a věkem pacienta.Co se týká vyhlídek a úspěšnosti léčby vyšších stádií nehodgkinských lymfomů, vždy závisí na typu nehodgkinského lymfomu. Ty nízce maligní mohou mít stabilní, nenápadný průběh po řadu let. Až po několika letech se mohou změnit do zákeřnější formy, kdy už je nutná léčba.

Naopak vysoce zhoubná onemocnění mohou postupovat velmi rychle, mnohdy to jsou jen týdny nebo měsíce. Jde tedy o zákeřné onemocnění, vždy závisí na konkrétním typu lymfomu a odpovědi na léčbu.

Prevence lymfomu

Stejně tak jako u každého jiného nádorového onemocnění se většina z nás ptá, jak je možné tomuto velmi vážnému a mnohdy život ohrožujícímu onemocnění předejít. Bohužel ale lymfom patří k onemocněním, u kterého není zcela známá příčina jeho vzniku. Existuje ale několik tak zvaných rizikových faktorů, které mohou vznik lymfomu podpořit nebo urychlit. Některé z nich ale nemůžeme nějak ovlivnit.

Patří k nim například pohlaví, kdy dle statistik se lymfom častěji vyskytuje u mužů, pouze několik velice specifických typů Nehodgkinských lymfomů se častěji vyskytuje u žen. Nehodgkinské lymfomy se geograficky pak nejčastěji vyskytují v Severní Americe, Evropě, Austrálii a na Novém Zélandě. Pro Burkittův lymfom je typické, že se váže na onemocnění tak zvaným EB virem, proto se zvažuje prevence očkováním.

Jak bylo zmíněno výše, Burkittův lymfom je také spojován s onemocněním HIV, proto by se jako prevence dal zmínit bezpečný pohlavní styk (bariérová ochrana v podobě kondomu). Jak jde z výše uvedeného vidět, obecně se onemocnění lymfomem nevyhýbá žádnému kontinentu, proto je boj a případná prevence velmi svízelná. U onemocnění s neznámou příčinou vzniku se pak dále obecně doporučuje především zdravý životní styl a prevence stresových situací.

Diskuse k článku

Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.
  • Jana Kučerová
    9. 6. 2015 15:41
    Při léčbě nehodgkinských lymofmů se ještě pro zvýšení účinku chemoterapie ještě přidává lék Mabthera, pak se jedná o imunochemoterapii. <br> Doporučuji si prostudovat brožuru na http://www.lymfomhelp.cz/e_download.php?file=data/editor/37cs_9.pdf&amp;original=Co+je+dobre+vedet_2012.pdf a nebo se… celý příspěvek
Další články z rubriky

Botulismus

Původcem infekce je bakterie Clostridium botulinum, která se dokáže množit i bez přístupu vzduchu a tvoří spory (klidová forma bakterií umožňující…

Cholera

Jak již bylo řečeno, onemocnění cholery vzniká napadením lidského organismu bakterií Vibrio Cholerae. Onemocnění se šíří fekálně-orální cestou …

Ehrlichióza

Jak již bylo naznačeno, příčinou vzniku ehrlichiózy je přenos bakterií krví z přisátého klíštěte. Tzv. rezervoárem bakterií jsou nejen klíšťata, ale…

Tularémie – zaječí nemoc

Tularémie byla poprvé popsána před první světovou válkou v oblasti Tulare v USA. Ve dvacátých letech minulého století Edward Francis izoloval tuto…

Brániční kýla

Bránice se latinsky označuje jako diaphragma a řecky jako pren. Jde o blánu tvořenou svalovými vlákny a šlachami. Najdeme ji u téměř všech savců…

Ascites

Podstatou vzniku břišního výpotku neboli ascitu je určitá nerovnováha při tvorbě tekutiny a při jejím vstřebávání. Velkou roli při vstřebávání hrají…

Zhoubný nádor slinivky břišní

Slinivka břišní, odborně pankreas, je laločnatá žláza umístěná před zadní stěnou břišní za žaludkem. Připomíná velkou slinnou žlázu. Její pravá část…

Zánět slinivky břišní

Slinivka břišní (odborně pankreas) je žláza uložená před zadní stěnou břišní za žaludkem. Jedná se o žlázu s dvojí sekrecí – exokrinní a endokrinní.…

Embolie obecně

Podle typu embolu (vmetku) existuje několik druhů embolie. Tím pak získáme také mnoho příčin vzniku embolie. Je známo mnoho stavů, které zvyšují…

Kašel – akutní a subakutní

Sliznice dýchacích cest je opatřena důmyslným „kartáčem“ (řasinkový epitel, epitel – vrchní vrstva sliznice) jehož funkcí je trvalé odstraňování…

Alergická rýma

Klíčovým orgánem je nosní sliznice, ale velmi často se současně vyskytují alergické projevy i na jiných orgánech, zejména oční spojivce, kůži a…

Azbestóza

Nebezpečnost azbestu vychází z několika jeho vlastností. Jednou z nich je malý rozměr jeho vláknité struktury. Částice se dostávají do prachu a jsou…

Achondroplazie

Onemocněním trpí muži i ženy přibližně stejně často (muži mírně častěji), protože achondroplazie patří k autozomálně dominantním dědičným poruchám.…

Downův syndrom

S Downovým syndromem se lékaři setkávali již v dávné minulosti (je dochována lebka nemocného ze 7. století), ale první popis poruchy se přisuzuje…

Pompeho choroba

Pompeho choroba se řadí mezi velmi vzácná onemocnění. Rozlišují se tři formy onemocnění a to infantilní, která postihuje novorozence, a pak juvenilní…

Turnerův syndrom

Genetická informace stojí za člověkem jako takovým, v genech jsou uloženy veškeré informace o těle člověka od složení buněk a jejich produktů po…

Kraniosynostóza

Hlava novorozence je složená z několika plochých lebečních kostí, které jsou spojeny volnými fibrózními švy (frontální, sagitální, okcipitální,…

Demence

Jelikož ve většině případů demence postihuje osoby starší 60 let, označuje se demence jako senilní demence neboli stařecká demence. Pojem je ale…

Úrazy hlavy

Příčin vzniku úrazů hlavy existuje obrovské množství. K častým příčinám patří běžné nehody v domácím prostředí (klasické pády z žebříku, ze židle,…

Synkopa

Měli bychom se seznámit také s podobnými stavy, neboť každá krátkodobá porucha vědomí není synkopou. Pojem synkopa je vymezen pouze pro příčinu v…

Gynekomastie

Běžně se gynekomastie v mužské populaci objevuje jako přirozená hormonální nerovnováha. Může to být již u novorozenců díky přechodu ženských…

Connův syndrom

Aldosteron je steroidní hormon a hlavní mineralokortikoid, který je produkovaný vnější zónou (zona glomerulosa) kůry nadledvin. Aldosteron hraje…

Addisonova choroba

Addisonova choroba je nepříliš časté onemocnění, bez správné diagnostiky a léčby může ale být až smrtelné. Nemoc je spojena s poruchou tvorby hormonů…

Poruchy štítné žlázy

Hlavní funkce štítné žlázy spočívá v tvorbě a vylučování hormonů. Štítná žláza produkuje tyroxin, trijodtyronin a kalcitonin. Tyroxin a trijodtyronin…

Uštknutí hadem

Celosvětově existuje asi 3000 druhů hadů, ale pouze 15 % z nich je člověku nebezpečných. Hadi se vyskytují krom Antarktidy na všech kontinentech.…

Portální hypertenze

Příčin vzniku portální hypertenze existuje hned několik typů. Můžeme je rozdělit na prehepatální příčiny (příčiny v oblasti před játry), hepatální …

Krvácení z nosu neboli epistaxe

Nos je nedílnou součástí obličeje. Zevní nos je tvořen drobnými nosními kůstkami a navazující chrupavkou. Nosními dírkami proudí vzduch do horních…

Hemolytická nemoc novorozenců

Příčinou hemolytické nemoci novorozenců je přenos mateřských protilátek přes placentu. Protilátky se pak navážou na červené krvinky plodu. K této…

Spála

Nemoc je vysoce infekční a dětský kolektiv vybízí k epidemiím a rychlému přenosu mezi dětmi. Spála se může ale vyskytnut také u dospělých osob, jen…

Popáleniny

Teplo, které může způsobit popáleniny, může mít mnoho forem. Popáleniny mohou zapříčinit následující rizikové činnosti: Může jít o horkou tekutinu…

Dehydratace

Voda je nedílnou součástí lidského těla. Vyskytuje se uvnitř buněk jako součást intracelulární tekutiny (asi 60 %), i extracelulárně v mezibuněčném…

Kuří oko

Kuří oko vzniká v místě chronického tlaku na kůži. Tlak je bodový a plocha tlaku je většinou okrouhlá nebo oválná. Tlak na kůži vzniká nejčastěji…

Nádor jazyka

Podle statistik v roce 1990 podlehlo nádorům ústní dutiny asi o třetinu méně nemocných nežli v roce 2013. Celosvětově se jedná o závažný problém,…

Thymom

Brzlík je uložen hned za hrudní kostí v oblasti přechodu krku na hrudník. U dětí je veliký, v pubertě se začíná zmenšovat a je nahrazován tukem. Po…

Nádory varlat

Jednoznačná příčina vedoucí k nádoru varlat není známá. Jsou však prokázány rizikové faktory, které se mohou podílet na vzniku nemoci u konkrétního…

Spinocelulární karcinom

Hlavní příčinou vzniku spinocelulárního karcinomu je vystavení kůže UV záření. Nemusí se jednat pouze o sluneční záření, jednoznačně byl také…

Retinitis pigmentosa

Onemocnění postihuje obě pohlaví. Dnes je již známo víc jak 50 různých genetických defektů. Patří mezi ně X vázaná dědičnost (5-15 %), autozomálně…

Odchlípení sítnice (Amoce)

Jedním z nich je slepá skvrna neboli optický disk, kudy vystupuje zrakový nerv a vstupuje tepna arteria centralis retinae. Druhou strukturou je…

Keratokonus

Příčina degenerativní změny rohovky vedoucí ke keratokonu jsou dosud neznámé. Odborníci se domnívají, že za změnami stojí kombinace genetických vlivů…

Neprůchodnost slzných cest

Slzy mají za úkol zvlhčovat oko, odplavovat nečistoty a chránit ho před infekcí. Zjednodušeně jsou slzy jen slaná voda s příměsí bílkovin. Jsou…

Malárie

Římský Columella pak asocioval horečky s kousnutím komára a to především v bažinatých oblastech. Historicky se uvádí, že malárie mohla stát za pádem…

Filarióza

Nákaza se velmi hojně vyskytuje v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky, střední a jižní Ameriky a Tichomoří. Filarióza je parazitární…

Parazitární infekce

Jelikož existuje mnoho druhů parazitů, k nákaze parazitem může dojít mnoha způsoby. Jednou z nejčastějších příčin nákazy je požití potravy či nápoje,…

Toxoplasmóza

Původcem onemocnění je Toxoplasma gondii (toxoplasma obecná), nitrobuněčný prvok řadící se mezi kokcidie. Jedná se o invazivního prvoka, který v…

Neplodnost u žen

Příčiny vzniku neplodnosti u žen nejsou vždy jednoznačné a není vždy lehké je diagnostikovat. V mnoha případech je neplodnost neobjasněna. K…

Ženské pohlavní nemoci

Nakazit se tzv. lidským papilomavirem HPV je velmi snadné. HPV virů jsou bohužel stovky, a i když je možné se proti některým z nich očkovat, očkování…

Nemoci předkožky – fimóza, parafimóza

Zevní chlapecký genitál je tvořen penisem a varlaty uloženými v šourku (scrotum). Penis se skládá z těla a žaludu (lat. glans penis), na kterém ústí…

Abrupce placenty

Příčina vzniku abrupce placenty je stále poměrně nejasná. Existují ale určitá zvýšená rizika pro vznik abrupce. Tato rizika se označují jako rizikové…

Zlomeniny kostí dolní končetiny

Zlomenina, odborně fraktura, je porucha kontinuity kosti. Ke zlomení dochází v případě, kdy je elasticita a celková pevnost kosti překonána vnější…

Otoky dolních končetin

Obecně se otok označuje jako edém. Slovo vychází z latinského oedeme. Edém neboli otok je stav, kdy se ve tkáních (nebo orgánu) objevuje nadbytečná…

Výhřez meziobratlové ploténky

K výhřezu meziobratlové ploténky může teoreticky dojít kdekoliv v celé délce páteře. Nejčastěji se ale s herniací disku setkáváme v nejvíce…

Ostruha patní kosti

Patní kost (latinsky calcaneus) je předozadně protáhlá zánártní kost, která spojuje lýtkové kosti s kostmi plosky nohy. V zadní části paty se nachází…

Lamblióza neboli giardióza

Giardia intestinalis (jinak také zvaná Giardia lamblia, G. duodenalis, Lamblie střevní) je jednobuněčný organismus, který patří mezi prvoky. Tento…

Dráždivý tračník

Funkční poruchy trávení jsou dlouhodobé obtíže trvalého nebo návratného charakteru, u kterých nebyla objevena organická příčina choroby. Tyto potíže…

Avitaminóza

Vitamín obecně je organická látka, která je nezbytná pro normální růst a výživu lidského organismu. Vitamín nemůže být syntetizován v lidském těle,…

Kojenecká kolika

Do trávicího ústrojí se vzduch dostává polykáním se stravou a při trávení potravy působením střevních bakterií. Spolykaný vzduch částečně odchází při…

Tinnitus

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20-20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vímá frekvence 50…

Percepční sluchové vady

Percepce je výraz, který označuje vnímání, to znamená, že percepční vady se týkají poruch vnímání zvuku. Zvuk je tedy vpořádku veden vnějším uchem do…

Menierova nemoc

Pro pochopení vzniku této nemoci je důležité zmínit stavbu vnitřního ucha. Vnitřní ucho je velmi složitý párový orgán. Zajišťuje převod zvuků z…

Převodní sluchové vady

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20 - 20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vnímá frekvence…

Epiglotitida

Před rokem 1980 (rok objevu vakcíny proti Haemophilu influenzae) toto onemocnění postihovalo převážně malé děti ve věku 2 až 4 let a v mnoha…

Nemoci slinných žláz

Velké slinné žlázy jsou párové orgány uložené v blízkosti dutiny ústní. Protože mají vývod, který dopravuje vytvořené sliny na místo určení, říká se…

Zubní kaz

Zubní kaz, latinsky caries, je infekční onemocnění zubu, při kterém dochází k narušení části skloviny dříve zdravého zubu. Zubní kaz je celosvětově…

Příušnice

U spousty lidí (zhruba u poloviny), probíhají příušnice skrytě, to znamená, že dotyčný ani neví, že je nakažený, takže nemá žádné příznaky. U…

Koňská encefalomyelitida východního typu – EEE

Jak již bylo naznačeno, koňska encefalomyelitida východního typu je virové onemocnění přenášené komáry. Jedním druhem komára, který typicky přenáší…

Nachlazení

Statisticky trpí dospělý člověk nachlazením 2-3x ročně, děti dokonce 6-8x do roka. Nachlazení se objevuje nejčastěji během zimních měsíců ale…

Kaposiho sarkom

Kaposiho sarkom nemusí zůstat pouze u kůže, ale může napadat také končetiny, plíce, játra či zažívací trakt. Sarkom obecně označuje typ nádoru, který…

Horečka dengue

Horečka dengue (čti denge či dengi) je virové onemocnění rozšířené v exotických krajích. Zaslouží si pozornost českých cestovatelů, protože v roce…

Prolaps rekta neboli výhřez konečníku

Konečník je poslední část tlustého střeva. Slouží k hromadění stolice a podílí se na jejím vyprazdňování. Díky důmyslnému systému vnitřního a…

Průjem

Světová zdravotnická organizace WHO definuje průjem přesněji jako tři a více vodnatých stolic za den nebo častější stolice než je běžné po zdravou…

Alportův syndrom

Alportův syndrom je vrozená neboli dědičně podmíněná skupina projevů. Konkrétně se jedná o vrozenou poruchu kolagenu typu 4. Kolagen je stavební…

Inkontinence stolice

Pro pochopení funkce konečníku je dobré představit si tuto oblast trávicího traktu. Konečník neboli rektum je koncová část tlustého střeva, na které…