Fobie

img

Fobie je neúměrně vysoký pocit strachu vznikající za určité situace. Přičemž se jedná o situace a objekty, které strach běžně nevyvolávají. Tento…

Fobie se řadí mezi úzkostné poruchy, dříve zvané neurózy. Na rozdíl od ostatních úzkostných poruch, kdy strach vzniká z neznámé příčiny, u fobie je úzkost vázána na specifickou situaci, která běžně u lidí strach nebudí. Nepřiměřenou reakci si daný člověk uvědomuje, a proto se snaží vyhnout místům, situacím a věcem, které fobii vyvolávají. Fobie je doprovázena anticipační úzkostí, která se rozvíjí při pouhé myšlence na danou věc či situaci.

Co je to fobie?

Fobie je neúměrně vysoký pocit strachu vznikající za určité situace. Přičemž se jedná o situace a objekty, které strach běžně nevyvolávají. Tento negativní psychický stav je doprovázen nepříjemnými tělesnými (zejména vegetativními) příznaky.

Co se děje v mozku při fobii?

Strach a úzkost vyvolávají zvýšenou aktivitu některých chemických látek podílejících se na komunikaci nervových buněk – neurotransmiterů noradrenalinu a serotoninu. Současně je snížená aktivita nebo nedostatečné působí další z chemických substancí γ-aminomáselná kyselina (GABA), neurotransmiter tlumící aktivitu nervových buněk. U osob trpících fobií je GABA méně účinná nebo jsou produkovány látky, které ruší její funkci.

Právě spoje (synapse) mezi nervovými buňkami jsou místa, kde působí léky potlačující fobie (antidepresiva a anxiolytika), každý typ léku dodává jiné chemické substance potřebné k navození psychické pohody.

Příznaky fobie

Fobie se projevuje nejen příznaky vztahující se k duševnímu stavu, ale také tělesnými (somatickými) potížemi. Osoba trpící fobií mívá pocity závratě, návaly horka, pocit na omdlení, točení hlavy, strach ze ztráty kontroly nad sebou samým, strach ze ztráty vědomí i ze smrti.

Zvýšená aktivita vegetativního nervového systému způsobuje bušení srdce (tachykardii), pocení, třes i sucho v ústech. Dále se přidávají nepříjemné pocity v oblasti hrudníku jako bolesti na hrudi, pocit nedostatku vzduchu, nemožnosti se dostatečně nadechnout či vydechnout. Z břišních potíží dominují pocit na zvracení (nauzea), křečovité bolesti břicha a další nepříjemné pocity v břiše, nutkání na stolici či močení.

Druhy fobie

Základní dělení fobií je na agorafobii, sociální fobii a izolované fobie.

Diagnostika fobie

Lidé trpící některou z fobií přicházejí k praktickému lékaři pro tělesné potíže jako bušení srdce, bolesti na hrudi či pocit nedostatku vzduchu. Po vyloučení somatických onemocnění jako poruchy funkce štítné žlázy, poruchy srdečního rytmu, srdeční infarkt, žlučníkové kameny, plicní onemocnění a řady dalších chorob, a posouzení psychického podílu, vás lékař odešle k odborníkovi na duševní poruchy – psychiatrovi.

Psychiatr dokáže posoudit, zda je strach či stydlivost pouze povahovým rysem nebo se jedná o poruchu osobnosti či konkrétní typ fobie. Současně vyloučí i psychotická onemocnění, při kterých mohou u nemocného vyvolávat strach bludy a halucinace.

  • Agorafobie

Agorafobie představuje strach z velkého otevřeného prostranství, kde se nachází hodně lidí. Nově se používá také u uzavřených prostor (dříve klaustrofobie). Slovo je řeckého původu a v překladu znamená strach z tržiště.

Jedná se o strach být v davu, pobývat na veřejných místech jako jsou nákupní střediska, restaurace, jezdit hromadnými dopravními prostředky či výtahem. Člověk pociťuje úzkost v situacích, v nichž je obtížné odejít nebo je obtížně dosažitelná pomoc, ať už lékařská nebo od příbuzného. Člověk trpící agorafobií si vypěstuje vyhýbavé chování, kdy je uvázán na domácí prostředí, a to opustí jen v doprovodu partnera nebo jiného příbuzného, na němž se stane závislý.

Koho agorafobie postihuje?

Strach veřejného prostranství postihuje až 6 % populace, dvojnásobně více žen než mužů. Agorafobie se rozvíjí v časné dospělosti, nejčastěji mezi 18. – 35. rokem života. Má chronický průběh a její intenzita dlouhodobě kolísá. U každého pátého nemocného se nemoc zhoršuje a vede až k invalidizaci. Velmi často se současně vyskytují panické ataky, záchvaty úzkosti obrovské intenzity bez přítomnosti ohrožující situace či objektu. Objevují se náhle a nepředvídatelně, doprovází je četné tělesné příznaky jako bušení srdce, bolesti na hrudi či pocit dušení. Po nějakém čase trvání agorafobie se rozvíjejí druhotné deprese a zvyšuje se pravděpodobnost užívání návykových látek včetně alkoholu.

Léčba agorafobie

Terapie agorafobie se zakládá na psychoterapii a užívání medikace.

Jako psychoterapeutický směr je nejúčinnější kognitivně-behaviorální metoda. Základem této terapie je informovat nemocného o dané duševní poruše, jak se projevuje i léčí. Dále jej naučit rozeznat, ovládat a postupně změnit myšlenky vyvolávající úzkostné stavy. V další fázi je nemocný vystaven situacím, jež u něj fobii vyvolávají, aby se je naučil zvládat a nepoužíval vyhýbavé a závislé chování. Součástí léčby jsou různé metody relaxace založené na uvolnění svalového napětí a na práci s dechem.

Jestliže osoba ve vzdálenější či blízké minulosti prodělala nějakou traumatickou situaci, využívá se i psychodynamická metoda. Vychází z psychoanalýzy a zdůrazňuje důležitost aktuálních sociálních faktorů i problémů ve vztazích. Klade důraz na sociálně nežádoucí chování, jež je důsledkem negativních zážitků z dětství. Cílem léčby je tomu porozumět a získat novou zkušenost ve vztazích.

Z léků se používají antidepresiva a anxiolytika. Antidepresiva dobře ovlivňují pocitovou komponentu fobie, méně však vyhýbavé chování. Zvyšují množství chybějících neurotransmiterů v místech, kde komunikují nervové buňky, a to zábranou zpětného vychytávání nebo odbourávání neurotransmiteru.

Velmi často je podávají tricyklická antidepresiva Melipramin a Anafranil, která zabraňují zpětnému vychytávání noradrenalinu a serotoninu. Začíná se nízkými dávkami, které se postupně zvyšují. Při nedostatečné účinnosti se volí léky bránící odbourávání serotoninu a noradrenalinu Aurorix či Apo-moclob, vhodné pro nemocné s častými panickými atakami. Pro méně nežádoucích účinků a snadné dávkování (1-2 tablety denně) jsou oblíbená antidepresiva ze skupiny SSRI (zabraňující zpětnému vychytávání serotoninu) Citalec, Sertralin, Parolex, Prozac, Asentra, Zoloft, Elicea či Cipralex.

Pro dlouhodobou léčbu nejsou vhodné léky tlumící úzkost tzv. anxiolytika ze skupiny benzodiazepinů, nejčastěji Frontin, Neurol, Helex, Xanax a Rivotril. Umocňují účinek γ-aminomáselné kyseliny na nervových zakončení. Doporučují se pouze tam, kde je nutný téměř okamžitý efekt, protože mají rychlý nástup účinku. Současně je však nutné nasadit antidepresiva a zahájit psychoterapii. Po 4 – 8 týdnech se pak benzodiazepiny velmi pomalu vysazují. Při náhlém vysazení se objevuje intenzivní úzkost, nespavost a vznikají epileptické záchvaty.

Agorafobie a další fobie

  • Sociální fobie

Strach z kontaktu s cizími lidmi se označuje jako sociální fobie. Vyhýbá se sociálně stresujícím situacím, kdy by měl být středem pozornosti, komunikovat s osobou opačného pohlaví či jíst na veřejnosti. Daný člověk pociťuje strach z kritiky, odmítnutí, zesměšnění či ztrapnění, a proto se snaží takovýmto situacím vyhnout. Když se do dané situace dostane, rozvinout se tělesné příznaky jako také zčervenání, třes, bušení srdce, pocení, zvýšené svalové napětí, pocit horka či chladu.

Strach může mít jen z jedné situace (veřejného vystoupení), ale i veškerého kontaktu s lidmi. Sociální fobie způsobuje narušení běžných, společenských i pracovních aktivit života.

Výskyt sociální fobie

Jedná se o jednu z nejčastějších duševních poruch, postihuje totiž každého devátého člověka naší populace. Rozvíjí se ve velmi časném věku, v polovině případů do 10 let, u 95 % nemocných do 20. roku života. Rozvoj fobie v takto mladém věku způsobuje vážné vývojové i společenské problémy, má za následek omezenou schopnost vzdělávat se, pracovat, najít si přátele i partnera. Osoby trpící sociální fobií jsou často svobodní, sociálně izolovaní, finančně závislí na invalidním důchodu či sociálních dávkách.

Více než polovina postižených trpí současně jinou fobií, kromě toho se přidružují jiné duševní choroby – závislost na alkoholu a jiných návykových látkách či deprese.

Léčba sociální fobie

Terapie sociální fobie by měla být zahájena, pokud příznaky a vyhýbavé chování silně narušuje sociální komunikaci daného člověka. Jestliže není poskytnuta včas, dochází k vážnému poškození osobnosti a vzniku přidružených duševních chorob. Základem léčby je vysvětlení postiženému, že se jedná o nemoc a že dlouhodobá léčba mu může pomoci navrácení do společnosti.

Při kognitivně-behaviorální psychoterapii se osoba trpící sociální fobií učí sociálním dovednostem v modelových situacích, postupně je vystavována obávaným situacím a cíleně se přetváří její postoj a myšlenky k okolnostem vyvolávajícím fobii. Psychoterapie sama pomůže dvěma třetinám nemocných a její příznivý efekt přetrvává v delším časovém období. Při neúčinnosti se přistupuje k dlouhodobé psychodynamické léčbě.

Farmakologická léčba sociální fobie je založená na podávání antidepresiv. Účinné jsou léky bránící zpětnému vychytání nebo odbourávání serotoninu a noradrenalinu.

Nejlépe funguje Aurorix nebo Apo-moclob (bránící odbourávání serotoninu a noradrenalinu). Po 8 – 12 týdenní léčbě fobie u 8 z 10 nemocných vymizí. Léčebný efekt přetrvává, ale po delší době dojde k recidivě fobie. Proto se doporučuje dlouhodobé užívání medikace. Antidepresiva typu SSRI (bránící zpětnému vychytávání serotoninu) Deprex, Fluzak, Prozac, Fevarin, Parolex, Seroxat, Arketis nebo Magrilan je rovněž nutné užívat delší dobu, minimálně 12 týdnů, a ve vyšších dávkách než u depresivních příznaků.
Anxiolytika ze skupiny benzodiazepiny jsou vhodná jen k akutní léčbě a platí pro ně stejná pravidla jako při léčbě agorafobie.

Tělesné příznaky příznivě ovlivňují betablokátory, tlumící účinek sympatického vegetativního systému. Podávají se nárazově.

  • Specifické fobie

Specifické fobie jsou ohraničené obavy z určitých objektů, situací či činností. Již při pouhé myšlence se spouští řetězec reakcí doprovázející tento úzkostný stav. Důsledkem izolované fobie je vyhýbavé chování. Obavy nejsou spojeny přímo s daným objektem, ale spíše z výsledku kontaktu s ním.

Druhy specifických fobií:

Specifické fobie lze rozdělit do tří skupin – strach ze zvířat, situační fobie a fobie z poranění.

Strach ze zvířat

  • Mezi nejčastější zvířecí fobie patří strach z pavouků – arachnofobie, strach ze psů – kynofobie, strach z koňů – equinofobie, strach z hadů – židofobie, strach z koček – ailurofobie a mnoho dalších.

Situační fobie

  • Situační fobie jsou vázány na specifickou situaci. Strach z výšek se označuje jako akrofobie, strach z blesků – pyrofobie, strach z vody – aquafobie, strach z uzavřených prostor – klaustrofobie, strach ze tmy – nyktofobie, strach z železnice - siderodromofobie atd.

Fobie z poranění

  • Mezi fobie z poranění patří například strach z injekce, pohledu na krev či zubního ošetření.

Výskyt specifických fobií

Izolované fobie patří mezi nejčastější duševní poruchy vůbec. Jako u ostatních úzkostných poruch vznikají častěji u žen. Fobie ze zvířat většinou vznikají již v předškolním věku, sociální fobie se rozvíjí až po 20. roku života.

Léčba specifických fobií

Léčebnou metodou izolovaných fobií je kognitivně - behaviorální psychoterapie. Začíná důsledným poučením o vzniku, průběhu a léčbě fobií, dále se přistupuje k postupnému vystavovaní danému zvířeti, věci nebo situaci. Expozice probíhá živě, u některých fobií obtížně realizovatelných se musí přistoupit využití fantazie, například u strachu z létání. Při terapie pomáhají relaxační techniky. Ve většině případů je psychoterapie dostačující, po několika sezeních je fobie odstraněna a není nutné nasazovat léky.

Prevence fobie a doporučení

Účinná prevence fobie bohužel neexistuje. Co se ale týče doporučení - časně zahájená léčba fobií (zejména agorafobie a sociální fobie) zabrání vážnému poškození psychického stavu nemocného, jeho chování, postavení ve společnosti i funkci v rodině. Pokud vy nebo někdo z vašich známých a příbuzných trpí těmito fobiemi, přesvědčte jej k návštěvě lékaře.

Fobie se nesnažte zbavit sami, ale pod odborným vedením psychiatra nebo psychologa. Můžete si ji ještě prohloubit a zkomplikovat jinými psychickými poruchami.

Diskuse k článku

Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!
Toto pole je povinné.
Toto pole je povinné.
Toto pole je povinné.
Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.
Další články z rubriky

Botulismus

Původcem infekce je bakterie Clostridium botulinum, která se dokáže množit i bez přístupu vzduchu a tvoří spory (klidová forma bakterií umožňující…

Cholera

Jak již bylo řečeno, onemocnění cholery vzniká napadením lidského organismu bakterií Vibrio Cholerae. Onemocnění se šíří fekálně-orální cestou …

Ehrlichióza

Jak již bylo naznačeno, příčinou vzniku ehrlichiózy je přenos bakterií krví z přisátého klíštěte. Tzv. rezervoárem bakterií jsou nejen klíšťata, ale…

Tularémie – zaječí nemoc

Tularémie byla poprvé popsána před první světovou válkou v oblasti Tulare v USA. Ve dvacátých letech minulého století Edward Francis izoloval tuto…

Brániční kýla

Bránice se latinsky označuje jako diaphragma a řecky jako pren. Jde o blánu tvořenou svalovými vlákny a šlachami. Najdeme ji u téměř všech savců…

Ascites

Podstatou vzniku břišního výpotku neboli ascitu je určitá nerovnováha při tvorbě tekutiny a při jejím vstřebávání. Velkou roli při vstřebávání hrají…

Zhoubný nádor slinivky břišní

Slinivka břišní, odborně pankreas, je laločnatá žláza umístěná před zadní stěnou břišní za žaludkem. Připomíná velkou slinnou žlázu. Její pravá část…

Zánět slinivky břišní

Slinivka břišní (odborně pankreas) je žláza uložená před zadní stěnou břišní za žaludkem. Jedná se o žlázu s dvojí sekrecí – exokrinní a endokrinní.…

Embolie obecně

Podle typu embolu (vmetku) existuje několik druhů embolie. Tím pak získáme také mnoho příčin vzniku embolie. Je známo mnoho stavů, které zvyšují…

Kašel – akutní a subakutní

Sliznice dýchacích cest je opatřena důmyslným „kartáčem“ (řasinkový epitel, epitel – vrchní vrstva sliznice) jehož funkcí je trvalé odstraňování…

Alergická rýma

Klíčovým orgánem je nosní sliznice, ale velmi často se současně vyskytují alergické projevy i na jiných orgánech, zejména oční spojivce, kůži a…

Azbestóza

Nebezpečnost azbestu vychází z několika jeho vlastností. Jednou z nich je malý rozměr jeho vláknité struktury. Částice se dostávají do prachu a jsou…

Achondroplazie

Onemocněním trpí muži i ženy přibližně stejně často (muži mírně častěji), protože achondroplazie patří k autozomálně dominantním dědičným poruchám.…

Downův syndrom

S Downovým syndromem se lékaři setkávali již v dávné minulosti (je dochována lebka nemocného ze 7. století), ale první popis poruchy se přisuzuje…

Pompeho choroba

Pompeho choroba se řadí mezi velmi vzácná onemocnění. Rozlišují se tři formy onemocnění a to infantilní, která postihuje novorozence, a pak juvenilní…

Turnerův syndrom

Genetická informace stojí za člověkem jako takovým, v genech jsou uloženy veškeré informace o těle člověka od složení buněk a jejich produktů po…

Kraniosynostóza

Hlava novorozence je složená z několika plochých lebečních kostí, které jsou spojeny volnými fibrózními švy (frontální, sagitální, okcipitální,…

Demence

Jelikož ve většině případů demence postihuje osoby starší 60 let, označuje se demence jako senilní demence neboli stařecká demence. Pojem je ale…

Úrazy hlavy

Příčin vzniku úrazů hlavy existuje obrovské množství. K častým příčinám patří běžné nehody v domácím prostředí (klasické pády z žebříku, ze židle,…

Synkopa

Měli bychom se seznámit také s podobnými stavy, neboť každá krátkodobá porucha vědomí není synkopou. Pojem synkopa je vymezen pouze pro příčinu v…

Gynekomastie

Běžně se gynekomastie v mužské populaci objevuje jako přirozená hormonální nerovnováha. Může to být již u novorozenců díky přechodu ženských…

Connův syndrom

Aldosteron je steroidní hormon a hlavní mineralokortikoid, který je produkovaný vnější zónou (zona glomerulosa) kůry nadledvin. Aldosteron hraje…

Addisonova choroba

Addisonova choroba je nepříliš časté onemocnění, bez správné diagnostiky a léčby může ale být až smrtelné. Nemoc je spojena s poruchou tvorby hormonů…

Poruchy štítné žlázy

Hlavní funkce štítné žlázy spočívá v tvorbě a vylučování hormonů. Štítná žláza produkuje tyroxin, trijodtyronin a kalcitonin. Tyroxin a trijodtyronin…

Uštknutí hadem

Celosvětově existuje asi 3000 druhů hadů, ale pouze 15 % z nich je člověku nebezpečných. Hadi se vyskytují krom Antarktidy na všech kontinentech.…

Portální hypertenze

Příčin vzniku portální hypertenze existuje hned několik typů. Můžeme je rozdělit na prehepatální příčiny (příčiny v oblasti před játry), hepatální …

Krvácení z nosu neboli epistaxe

Nos je nedílnou součástí obličeje. Zevní nos je tvořen drobnými nosními kůstkami a navazující chrupavkou. Nosními dírkami proudí vzduch do horních…

Hemolytická nemoc novorozenců

Příčinou hemolytické nemoci novorozenců je přenos mateřských protilátek přes placentu. Protilátky se pak navážou na červené krvinky plodu. K této…

Spála

Nemoc je vysoce infekční a dětský kolektiv vybízí k epidemiím a rychlému přenosu mezi dětmi. Spála se může ale vyskytnut také u dospělých osob, jen…

Popáleniny

Teplo, které může způsobit popáleniny, může mít mnoho forem. Popáleniny mohou zapříčinit následující rizikové činnosti: Může jít o horkou tekutinu…

Dehydratace

Voda je nedílnou součástí lidského těla. Vyskytuje se uvnitř buněk jako součást intracelulární tekutiny (asi 60 %), i extracelulárně v mezibuněčném…

Kuří oko

Kuří oko vzniká v místě chronického tlaku na kůži. Tlak je bodový a plocha tlaku je většinou okrouhlá nebo oválná. Tlak na kůži vzniká nejčastěji…

Nádor jazyka

Podle statistik v roce 1990 podlehlo nádorům ústní dutiny asi o třetinu méně nemocných nežli v roce 2013. Celosvětově se jedná o závažný problém,…

Thymom

Brzlík je uložen hned za hrudní kostí v oblasti přechodu krku na hrudník. U dětí je veliký, v pubertě se začíná zmenšovat a je nahrazován tukem. Po…

Nádory varlat

Jednoznačná příčina vedoucí k nádoru varlat není známá. Jsou však prokázány rizikové faktory, které se mohou podílet na vzniku nemoci u konkrétního…

Spinocelulární karcinom

Hlavní příčinou vzniku spinocelulárního karcinomu je vystavení kůže UV záření. Nemusí se jednat pouze o sluneční záření, jednoznačně byl také…

Retinitis pigmentosa

Onemocnění postihuje obě pohlaví. Dnes je již známo víc jak 50 různých genetických defektů. Patří mezi ně X vázaná dědičnost (5-15 %), autozomálně…

Odchlípení sítnice (Amoce)

Jedním z nich je slepá skvrna neboli optický disk, kudy vystupuje zrakový nerv a vstupuje tepna arteria centralis retinae. Druhou strukturou je…

Keratokonus

Příčina degenerativní změny rohovky vedoucí ke keratokonu jsou dosud neznámé. Odborníci se domnívají, že za změnami stojí kombinace genetických vlivů…

Neprůchodnost slzných cest

Slzy mají za úkol zvlhčovat oko, odplavovat nečistoty a chránit ho před infekcí. Zjednodušeně jsou slzy jen slaná voda s příměsí bílkovin. Jsou…

Malárie

Římský Columella pak asocioval horečky s kousnutím komára a to především v bažinatých oblastech. Historicky se uvádí, že malárie mohla stát za pádem…

Filarióza

Nákaza se velmi hojně vyskytuje v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky, střední a jižní Ameriky a Tichomoří. Filarióza je parazitární…

Parazitární infekce

Jelikož existuje mnoho druhů parazitů, k nákaze parazitem může dojít mnoha způsoby. Jednou z nejčastějších příčin nákazy je požití potravy či nápoje,…

Toxoplasmóza

Původcem onemocnění je Toxoplasma gondii (toxoplasma obecná), nitrobuněčný prvok řadící se mezi kokcidie. Jedná se o invazivního prvoka, který v…

Neplodnost u žen

Příčiny vzniku neplodnosti u žen nejsou vždy jednoznačné a není vždy lehké je diagnostikovat. V mnoha případech je neplodnost neobjasněna. K…

Ženské pohlavní nemoci

Nakazit se tzv. lidským papilomavirem HPV je velmi snadné. HPV virů jsou bohužel stovky, a i když je možné se proti některým z nich očkovat, očkování…

Nemoci předkožky – fimóza, parafimóza

Zevní chlapecký genitál je tvořen penisem a varlaty uloženými v šourku (scrotum). Penis se skládá z těla a žaludu (lat. glans penis), na kterém ústí…

Abrupce placenty

Příčina vzniku abrupce placenty je stále poměrně nejasná. Existují ale určitá zvýšená rizika pro vznik abrupce. Tato rizika se označují jako rizikové…

Zlomeniny kostí dolní končetiny

Zlomenina, odborně fraktura, je porucha kontinuity kosti. Ke zlomení dochází v případě, kdy je elasticita a celková pevnost kosti překonána vnější…

Otoky dolních končetin

Obecně se otok označuje jako edém. Slovo vychází z latinského oedeme. Edém neboli otok je stav, kdy se ve tkáních (nebo orgánu) objevuje nadbytečná…

Výhřez meziobratlové ploténky

K výhřezu meziobratlové ploténky může teoreticky dojít kdekoliv v celé délce páteře. Nejčastěji se ale s herniací disku setkáváme v nejvíce…

Ostruha patní kosti

Patní kost (latinsky calcaneus) je předozadně protáhlá zánártní kost, která spojuje lýtkové kosti s kostmi plosky nohy. V zadní části paty se nachází…

Lamblióza neboli giardióza

Giardia intestinalis (jinak také zvaná Giardia lamblia, G. duodenalis, Lamblie střevní) je jednobuněčný organismus, který patří mezi prvoky. Tento…

Dráždivý tračník

Funkční poruchy trávení jsou dlouhodobé obtíže trvalého nebo návratného charakteru, u kterých nebyla objevena organická příčina choroby. Tyto potíže…

Avitaminóza

Vitamín obecně je organická látka, která je nezbytná pro normální růst a výživu lidského organismu. Vitamín nemůže být syntetizován v lidském těle,…

Kojenecká kolika

Do trávicího ústrojí se vzduch dostává polykáním se stravou a při trávení potravy působením střevních bakterií. Spolykaný vzduch částečně odchází při…

Tinnitus

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20-20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vímá frekvence 50…

Percepční sluchové vady

Percepce je výraz, který označuje vnímání, to znamená, že percepční vady se týkají poruch vnímání zvuku. Zvuk je tedy vpořádku veden vnějším uchem do…

Menierova nemoc

Pro pochopení vzniku této nemoci je důležité zmínit stavbu vnitřního ucha. Vnitřní ucho je velmi složitý párový orgán. Zajišťuje převod zvuků z…

Převodní sluchové vady

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20 - 20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vnímá frekvence…

Epiglotitida

Před rokem 1980 (rok objevu vakcíny proti Haemophilu influenzae) toto onemocnění postihovalo převážně malé děti ve věku 2 až 4 let a v mnoha…

Nemoci slinných žláz

Velké slinné žlázy jsou párové orgány uložené v blízkosti dutiny ústní. Protože mají vývod, který dopravuje vytvořené sliny na místo určení, říká se…

Zubní kaz

Zubní kaz, latinsky caries, je infekční onemocnění zubu, při kterém dochází k narušení části skloviny dříve zdravého zubu. Zubní kaz je celosvětově…

Příušnice

U spousty lidí (zhruba u poloviny), probíhají příušnice skrytě, to znamená, že dotyčný ani neví, že je nakažený, takže nemá žádné příznaky. U…

Koňská encefalomyelitida východního typu – EEE

Jak již bylo naznačeno, koňska encefalomyelitida východního typu je virové onemocnění přenášené komáry. Jedním druhem komára, který typicky přenáší…

Nachlazení

Statisticky trpí dospělý člověk nachlazením 2-3x ročně, děti dokonce 6-8x do roka. Nachlazení se objevuje nejčastěji během zimních měsíců ale…

Kaposiho sarkom

Kaposiho sarkom nemusí zůstat pouze u kůže, ale může napadat také končetiny, plíce, játra či zažívací trakt. Sarkom obecně označuje typ nádoru, který…

Horečka dengue

Horečka dengue (čti denge či dengi) je virové onemocnění rozšířené v exotických krajích. Zaslouží si pozornost českých cestovatelů, protože v roce…

Prolaps rekta neboli výhřez konečníku

Konečník je poslední část tlustého střeva. Slouží k hromadění stolice a podílí se na jejím vyprazdňování. Díky důmyslnému systému vnitřního a…

Průjem

Světová zdravotnická organizace WHO definuje průjem přesněji jako tři a více vodnatých stolic za den nebo častější stolice než je běžné po zdravou…

Alportův syndrom

Alportův syndrom je vrozená neboli dědičně podmíněná skupina projevů. Konkrétně se jedná o vrozenou poruchu kolagenu typu 4. Kolagen je stavební…

Inkontinence stolice

Pro pochopení funkce konečníku je dobré představit si tuto oblast trávicího traktu. Konečník neboli rektum je koncová část tlustého střeva, na které…