Obezita

img

Ve zdravém organismu fungují regulační mechanismy, které podle aktuální potřeby ovlivňují chuť k jídlu a tím i příjem potravy. Proto si řada lidí…

Slovo obezita (z latinského obesus = statný, tučný, vykrmený), českým slovem otylost, je definováno jako nadměrná energetická rezerva, která je uložena v tukové tkáni. Tato tuková rezerva je typická pro savce, ale v případě obezity překročila určitou obvyklou úroveň a pomalu začíná poškozovat zdraví obézního jedince. Pro lidskou populaci je obezita definována Světovou zdravotnickou organizací (WHO) indexem tělesné hmotnosti (body-mass index neboli BMI), který je v případě obezity vyšší než 30 (viz tabulka).

Obezita jako taková není jen kosmetickou záležitostí, ale zvyšuje riziko onemocnění a zdravotních problémů jako je cukrovka nebo vysoký krevní tlak se všemi důsledky z nich vycházejících. Být obézní tedy znamená mít vyšší pravděpodobnost potíží vycházejících z nadměrné hmotnosti těla. Dobrá zpráva ale je, že i mírné snížení množství tělesného tuku může komplikacím spojeným s nadváhou předejít. Obezita jako taková je hlavní celosvětovou příčinou časného úmrtí, které je ale možné předejít. Výskyt obezity obecně celosvětově roste, obzvlášť u dětí. Odborníci vidí obezitu jako jeden z vážných zdravotních problémů 21. století. V České republice statistiky uvádějí, že až 60 % obyvatel bojuje s obezitou. Statistiky OSN hovoří o celosvětové epidemii. Některé zdroje pak o obezitě hovoří jako o chorobě, kterou je třeba léčit stejně jako třeba virové nebo jiné onemocnění.

Čtěte také:

Tuky v těle: Ne všechny tuky způsobují obezitu, některé jsou i zdraví prospěšné

Příčiny obezity

Ve zdravém organismu fungují regulační mechanismy, které podle aktuální potřeby ovlivňují chuť k jídlu a tím i příjem potravy. Proto si řada lidí udržuje po mnoho let bez zvláštního přičinění stálou tělesnou váhu a to někdy i za dosti nestálých podmínek (stres, rodina, mateřství apod.) Regulační centrum pro příjem potravy je uloženo v hypotalamu (část mezimozku). Pokud tedy nebudeme myslet na některá vnitřní onemocnění a hormonální disbalanci, o kterých se zmíníme ještě později v článku, příčinou obezity je interakce genetických a vnějších faktorů.

V principu jde o to, že energetický přísun (potrava) přesahuje energetický výdej (tělesný pohyb). Celkový příjem potravy závisí na skladbě potravy, tedy na obsahu základních živin, jimiž jsou sacharidy, tuky a bílkoviny. Nezanedbatelnou roli hraje také vliv alkoholu a vlákniny. Energetický příjem by tedy měl odpovídat našemu energetickému výdeji. Energetický výdej ale závisí na pohlaví (je větší u mužů než u žen), věku (klesá s věkem) a stupni fyzické aktivity. Jak ze zmíněného vyplývá, množství přijímané potravy je tedy jen jedním z mnoha faktorů, které mohou vést k nadváze. Bylo zjištěno, že lidé se sklonem k nadváze produkují až o 50 % méně tepla než štíhlí, vydávají tedy méně energie a mají o to nižší energetickou spotřebu.

Odborníci ve výživě se v jednotlivých zemích podílejí na vypracování doporučených dávek ve vztahu k energetickému příjmu a konzumaci základních živin, minerálů, vitamínů a stopových prvků. Poslední nutriční doporučení byla u nás vypracována společností pro výživu v roce 1989 a ve srovnání s doporučeními EU celkově nadhodnocují příjem energie a řady nutričních faktorů. Bylo zjištěno, že doporučené denní dávky jsou překračovány u většiny z nás až o 20 – 25% a denní tělesná aktivita je u mnohých opravdu minimální. Proto v řadě západoevropských zemí prevalence obezity narůstá navzdory sníženému energetickému příjmu (cestování autem, sedavé zaměstnání).

Fotolia_40495807_XS

Tuky

Tuky jsou nezbytnou součástí lidského organismu. V dětství je tuk potřebný pro správný vývoj mozku a podporuje růst organismu. Tuk jako takový má nejvyšší energetickou hodnotu, ale malou sytící hmotnost (jsme brzy po pozření tuku opět hladoví) a pokud vaše tělo přejde z období růstu do období dospělosti, potřebuje tuku poměrně malé množství. Nadměrný příjem tuků je proto hlavní příčinou vzniku obezity s komplikacemi, jako je vysoký krevní tlak a s tím vznik infarktu myokardu nebo náhlé mozkové příhody. Kapacita tvorby tukových zásob není prakticky omezená, proto se v extrémních případech můžeme setkat s jedinci vážícími přes 300 kg! Proto pokud nemáte vysoký energetický výdej (fyzicky náročná práce apod.), měl by se příjem tuku na celkovém energetickém příjmu podílet ne více jak 30%.

Sacharidy

Sacharidy jsou nejdůležitějším zdrojem energie. Jsou totiž hlavním zdrojem energie pro mozek a nervový systém jako takový. Jsou také nejrychlejším zdrojem energie. Sacharidy chrání svalstvo tím, že pomáhají tělu zužitkovat energii uloženou ve formě tuku, místo toho aby tělo použilo jako zdroj energie bílkoviny ze svalů. Opět je ale důležité příjem kompenzovat výdejem. Proto pokud často konzumujeme tzv. jednoduché cukry v podobě sladkostí (bonbóny, dortíky apod.), jsou pro náš organismus rychlým zdrojem energie, která v případě, že ji nebudeme kompenzovat výdejem, se ukládá do zásob v podobě tuku. Navíc nás zasytí pouzena krátkou dobu, brzy zase máme hlad.

Naopak ovoce, zelenina, celozrnné výrobky a luštěniny, které také patří mezi potraviny, které jsou převážně tvořeny sacharidy, obsahují převážně tzv. polysacharidy a vlákninu, které mají za následek delší nasycení. Energii z vlákniny organismus téměř neumí využít, nezvyšuje se tedy energetická hodnota. Hodnotu sacharidů by měli bedlivě sledovat lidé trpící cukrovkou. Dávka sacharidů u dospělého člověka na den je cca 55 % z celkového denního příjmu energie. Náš organismus má pro ukládání sacharidů, na rozdíl od tuků, pouze velmi omezenou kapacitu. Na rozdíl od tuků se při nadměrném příjmu sacharidů jejich oxidace rychle zvyšuje. Během několika dnů nadměrného příjmu se může oxidace sacharidů zvýšit na dvojnásobek. Až teprve při dlouhodobé excesívní konzumaci těchto sacharidů dochází k jejich přeměně na tuk.

Bílkoviny

Bílkoviny jsou nezbytné pro růst a vývoj našeho organismu. Poskytují nám nejen energii, ale jsou nutné pro tvorbu hormonů, protilátek a enzymů. Nadbytečný příjem bílkovin nesehrává v etiopatogenezi obezity dospělých podstatnou roli, protože organismus promptně reaguje na zvýšený přívod bílkovin jejich zvýšenou oxidací. Na rozdíl od tuku je kapacita ukládání bílkovin v našem těle omezena. Bílkoviny jako takové mají nejvyšší sytící schopnost ze všech živin, což znamená, že se zasytíme na poměrně dlouhou dobu.

Vláknina

Vláknina je důležitou součástí potravy. Má velkou schopnost vázat vodu, zvýší tak ve střevech svůj objem, napne stěnu střev a tělo se tak cítí najezené na dlouhou dobu - tlumí tak chuť k jídlu. Rozpustná vláknina navíc ovlivňuje vstřebávání živin, a tím pozitivně působí na metabolismus tuků a sacharidů. Nedostatečná příjem zeleniny, ovoce a tmavých celozrnných výrobků může přispívat k rozvoji obezity a jejích komplikací.

Alkohol

Často se mluví o tom, že jsou Češi největšími konzumenty piva a jiných alkoholických nápojů. Málo už se ale ví, že má alkohol jako takový obrovskou energetickou hodnotu. V organismu dochází k jeho oxidaci, která potlačí spalování jiných energetických zdrojů a dochází tak jejich hromadění. Větší příjem alkoholu se spojuje s predilekčním ukládáním tuku na břiše a kolem vnitřních orgánů.

Stravovací návyky a obezita

Jak už bylo naznačeno výše, hlavní příčinou vzniku obezity je vysoký příjem potravy s nízkým energetickým výdejem. Vyšší příjem je spojován se špatnými jídelními zvyklostmi.

nezdrava jidlaTypické je vynechávání snídaně a nepravidelné stravování. Pokud tělu nedodáváme energii pravidelně nejlépe v menších dávkách, cítí se být ohroženo, je neustále ve stavu pohotovosti a snaží se ukládat co nejvíce energie do zásoby - na horší časy. Znamená to, že pokud půl dne nejíme, tělo je hladové a je ve stavu nouze, jakmile se pak dostaneme ke zdroji a pořádně se najíme, tělo se snaží uložit energii do zásoby, kdyby opět muselo hladovět. Jednorázová konzumace většího množství potravy je tedy jasnou příčinou. Další příčinou je tzv. uždibování, které bývá spojeno se zvýšenou spotřebou tuků a nevědomou konzumací potravy v době mezi hlavními jídly například u sledování televize. Typická je také emocionálně podmíněná konzumace potravy, kdy často v době stresu máme vyšší příjem potravy nebo vyšší tendenci k přejídání.

Další možností je nedostatek času na jídlo, kdy do sebe rychle hodíme například oběd, tělo se nestačí na příjem potravy připravit, nedá včas informaci mozku a dochází tak ke zbytečnému přejídání, kdy se cítíme hladoví. Kdybychom jedli pomalu, budeme dříve syti u mnohem menšího množství jídla a měli bychom tak větší požitek z konzumace. Dalším typickým pro obézní je nárazové přejídání, při němž otylý není schopen kontrolovat množství konzumované potravy. To se vyskytuje se více u mladších jedinců a u těžších stupňů obezity. U některých obézních se setkáváme se syndromem nočního přejídání, kdy se dotyčný budí hladem, častější je tento jev u mužů.

Energetický výdej

Klidový energetický výdej

Každý z nás má tzv. klidový energetický výdej, který představuje energetický výdej potřebný k udržení základních životních funkcí organismu a k zajištění tělesné teploty. Tento výdej zabezpečuje jak základní fyziologické pochody ve tkáních, tak i činnost kardiovaskulárního a respiračního systému, funkce ledvin a neurohumorálních regulačních mechanismů. Klidový energetický výdej se podílí na celkovém energetické výdeji cca 55 - 70 %. Klidový energetický výdej je závislý na genetických faktorech, věku (klesá s věkem), pohlaví (u žen je nižší než u mužů), hmotnosti, tedy na množství tuku a bez tukové tkáně, hormonech, zevní teplotě apod.

Aktivní pohyb

Aktivní pohyb pak tvoří zbylých 30 - 45 % denního energetického výdeje našeho organismu. Nutné je si uvědomit, že se společnost historicky hodně změnila a ve vyspělých zemích převládá sedavý způsob života. Vše kolem nás se automatizuje, do práce jezdíme auty a jinými dopravními prostředky, převážnou část dne trávíme staticky v sedě nebo ve stoje.

Kolísání váhy lidského organismu během života

Během života se setkáváme se změnami tělesné hmotnosti. Řada z nich může být jen přechodná a nemusí se jednat o obezitu jako takovou, ale je třeba být opatrní, abychom k obezitě nesklouzli. Existují určitá období, která jsou pro rozvoj obezity velmi významná – u žen především doba těhotenství a období po něm, dále období přechodu - menopauzy a u dívek i chlapců doba dospívání. Všeobecně pak stresové faktory a určitá období, kdy se snižuje pohybová aktivita (nástup do zaměstnání, založení rodiny, rodinné či pracovní problémy, ukončení sportovní činnosti, odchod do důchodu, stav po úrazu nebo dlouhodobé nemoci, konec kouření apod.) hrají při vzniku obezity významnou roli.

Podzimní přibírání a obezita

Typické je také tzv. podzimní přibírání, se kterým se setkáváme v přírodě především u hibernujících zvířat. Stejně jako u nich se i lidské tělo připravuje na zimní období zvýšeným ukládáním tuků. V období zimy je pak aktivita člověka snížená, objevuje se zimní a jarní únava. Na jaře se pak metabolismus opět zrychlí a mírné zvýšení hmotnosti se většinou upraví.

Genetické příčiny obezity

Někteří lidé se rádi odvolávají na to, že jsou obézní proto, že toto zdědili po svých rodičích nebo příbuzných. Pravda je to ale jen částečná. Ve skutečnosti se nejčastěji jedná o předávání a přejímání ne tukových buněk, ale především stravovacích návyků a životního stylu. Pokud jsou tedy vaši rodiče obézní, nikdy nesportovali a milují tučná jídla a sladkosti, s největší pravděpodobností budete i vy, popřípadě vaši potomci obézní. U dětí je tak rozhodující osobností matka.

Matka ovlivňuje způsob výživy a režim dítěte už od samého začátku jeho života. Bylo také zjištěno, že prvním krůčkem proti boji s obezitou je rozhodnutí matky, zda bude dítě kojit. Kojení má totiž preventivní účinek proti obezitě dítěte. Umělá výživa často vede k nechtěnému překrmování dítěte. Tukové buňky se zmnoží a dítě je tak vybaveno větší pravděpodobností, že k obezitě v budoucnu sklouzne. Dědičnost obezity tedy dosud jednoznačně prokázaná nebyla, ale předpokládá se, že nějakou alespoň minimální roli hrát bude.

chytredite

Vnitřní onemocnění a nemoci pohybového aparátu

Nemoc se při vzniku obezity uplatňuje asi jen v 1% případů. Nejčastěji jde o sníženou funkci štítné žlázy - hypotyreóza, případně zvýšení hormonů kůry nadledvin - Cushingův syndrom. Dalším prokázaným onemocněním s výskytem obezity je Prader - Williho syndrom, cukrovka (diabetes I. typu), nebo polycystická ovaria. Centrum řízení příjmu potravy (hlad, sytost) je uloženo v hypotalamu, proto nádorová onemocnění nebo úrazy apod., která zasáhnout toto centrum, můžou způsobit centrální hypotalamickou obezitu. Sekundárně k obezitě dochází také u onemocnění pohybového aparátu, jako je artritida nebo dětská mozková obrna, kdy má dotyčný zhoršenou možnost pohyblivosti, tím nižší energetický výdej a ukládají se mu tuky do zásoby.

Obezita navozená užíváním léků

Obezita může vzniknout na základě užívání některých léků. Mnohé z nich zvyšují chuť k jídlu, mění typ ukládání tuků nebo zvyšují zadržování vody v těle. Patří k nim antiepileptika, antidepresiva, antipsychotika, trankvilizéry (léky na uklidnění), steroidy, glukokortikoidy, inzulin, gestageny (hormonální antikoncepce) nebo beta blokátory (onemocnění srdce a léčba vysokého krevního tlaku).

Zdravotní komplikace obezity

Asi nemusíme připomínat, že s obezitou je spojeno velké množství zdravotních komplikací. Podle postiženého orgánu nebo systému se můžeme setkat u obézních s vyšším výskytem gynekologických nádorů (nádor endometria, cervixu dělohy, vaječníků, prsu), typické jsou ortopedické potíže (onemocnění páteře a velkých kloubů, artróza nosných kloubů, epifyzeolýza u dětí, vybočená holeň). Objevují se nádory trávicího ústrojí (kolorektální karcinom, nádory žlučníku a žlučových cest), typické jsou žlučníkové koliky a pankreatitidy.

Častější jsou onemocnění kůže a sliznic (mykózy, strie, exémy, celulitida), onemocnění ledvin, prostaty. Obézní jedinci se často cítí diskriminovaní, propadají depresím, mají nízké sebevědomí. Objevují se kardiovaskulární onemocnění (hypertenze, infarkt myokardu, srdeční selhání, ischemická choroba srdeční až náhlá smrt), respirační onemocnění (spánková apnoe, chrápání). Častější jsou také trombózy a záněty žil, kýly a křečové žíly.

Průběh vzniku obezity

V průběhu růstu lidské tělo používá přijatou energii ke tvorbě buněk, rozvoji orgánů a k celkovému zvětšování organismu. Jakmile tělo dosáhne dospělosti a přestane růst a vyvíjet se, začne mít tendenci energii uchovávat na horší časy, tedy pro chvíle nouze (hladovění). Zásobárnou energie pro člověka jsou svalový a jaterní glykogen (je tvořen ze sacharidů) a tuky. Zásoba glykogenu se u člověka nemění, ani pokud je přísun energie vyšší než výdej. Naopak ale tuk se může ukládat neomezeně do tukových zásob.

Pokud má lidské tělo nějaký energetický výdej, využije glykogenové zásoby, při vhodné příležitosti se ho snaží doplnit. Přednostně se tvoří svalový glykogen, je to rezerva pro náhlý výdej (nárazová fyzická aktivita). S malým zpožděním se začne tvořit také jaterní glykogen. Jakmile je glykogen doplněn a my máme stále nadbytek přijaté energie, aktivuje se proces ukládání tuků.

Tuk se ukládá v tukových buňkách. Tyto buňky mají dlouhou životnost. Jakmile jednou vzniknou, v těle přežívají a čekají na nový přísun tukových zásob. Jakmile se v krvi objeví zvýšený obsah tuku, aktivují se a okamžitě regenerují. Pokud je zvýšené množství tuku v krvi déle jak 3 dny, začnou se buňky stimulovat k množení. Tuková tkáň tak narůstá. Vytváří se tuková tkáň kolem vnitřních orgánů, především v oblasti břicha. Zaplňují se buňky v podkoží. Zpočátku není růst viditelný na váze, ale spíš na obvodu břicha. Přednostně se ukládá tuk v místech vyššího prokrvení, proto u lidí, kteří posilují některé partie, může po ukončení činnosti dojít k ukládání tuku v těchto místech (paže).

Diagnostika obezity

Podíl tuku v organismu je určován pohlavím, věkem a etnickým charakterem (běloch, černoch atd.) Fyziologicky mají vyšší podíl tukové složky ženy a obecně s přibývajícím věkem podíl tuku v těle stoupá. Stejně tak černošské ženy mají vyšší podíl tukové tkáně než bělošky. Prvním vodítkem k určení obezity nám může být pravidlo jablko - hruška.

Už v dávné minulosti si lidé všimli, že se tuk u mužů a u žen rozkládá jinak. U mužů se setkáváme s rozložením „jablko", kdy většina tukové hmoty je v oblasti břicha. Tento typ rozložení pak přináší své negativní důsledky v podobě objektivně zjištěné vyšší úmrtnosti a hlavně časné úmrtnosti. Prokazuje se, že zmnožení tuku na břiše a hrudníku bývá spojeno s častějším výskytem kardiovaskulárních a metabolických komplikací (infarkt myokardu, cukrovka, vysoká hladina cholesterolu). Naopak rozložení typu „hruška", které je častější u žen v podobě tukových zásob na hýždích a stehnech, těmito komplikacemi provázeno nebývá. Pro posouzení komplikací se využívá měření pasu krejčovským metrem, kdy muži mají zvýšené riziko u hodnot nad 94 cm, ženy pak nad 80 cm obvodu.

Jelikož kvantitativní (přesná) hodnota stanovení procenta tuku a beztukové složky (svaly nebo voda) není běžně dostupná, nejčastěji se k hodnocení stupně obezity používají hmotnostní tabulky. V tabulkách naleznete rozmezí výšky člověka, pohlaví a aktuální hmotnost. Z těchto hodnot pak vyvodíte hmotností hranici definující obezitu. Jak bylo řečeno na začátku, nejčastěji se ale používá index tělesné hmotnosti (BMI - body mass index). Ten získáme tak, že naši hmotnost v kilogramech vydělíme druhou mocninou naší výšky v metrech.

Dle Světové zdravotnické organizace se normální hodnoty BMI pohybují v rozmezí 18,5 - 26,9. Od 27 jde o nadváhu (nízká, zvýšená, vysoká) a od 30 jde o obezitu (I. - III. stupně). BMI samozřejmě přesně nevyjádří podíl tukové a beztukové složky a může být velmi zavádějící u dětí, starých osob nebo sportovců s vysokým podílem svalové hmoty.

K určení podílu tuku se proto využívá jiných metod. Jednou z nich je denzitometrické určování procenta tuku pomocí podvodního vážení (v praxi se nepoužívá). Další možností jsou antropometrické metody nebo metody elektrické impedance, které se běžně v praxi používají. U antropometrického vyšetření se vychází ze stanovení tloušťky několika kožních řas (4 až 10 řas) a předpokládá se korelace mezi množstvím podkožního a celkového tělesného tuku. Metoda vyžaduje pouze kalipero, což je přístroj podobný kleštím, kterým se řasa přichytí a můžeme pak odečíst tloušťku řasy v milimetrech. Nejčastěji se kožní řasy měří v oblasti lopatek, tricepsu, na břiše a pod kolenem.

childhood-obesity-008

Další již zmíněnou možností je měření obsahu tuku pomocí impedance, kdy se využívá rozdílné elektrické vodivosti tukové tkáně a beztukové tkáně (voda, sval). Výsledek měření je pak ovlivněn obsahem vody v těle. Nutné je myslet na to, abychom měřili za standardních podmínek zavodnění (nebýt dehydratován nebo naopak příliš zavodněn). Další metodou je použití přistroje zjišťujícího celotělovou elektrickou vodivost nebo metoda určující podíl tuku pomocí absorpce dvojitého fotonu. Tyto přístroje jsou ale velice nákladné a málo kde se s nimi setkáme.

Pokud vám ani jedna z nabídnutých metod nevyhovuje a přesto byste rychle chtěli zjistit, zda je vaše tělesná hmotnost v mezích normy, existuje možnost, kterou ale opravdu jen zhruba zjistíte, jak na tom jste. Když od vaší výšky v centimetrech odečtete 100, získáte svojí maximální vhodnou hmotnost. Pokud tedy měříte 165 cm, váš hmotnostní limit by neměl přesáhnout 65 kg.

Léčba obezity

Pokud patříte k těm, kteří mají nějaké to kilo navíc nebo dokonce spadáte do kategorie obezita, je třeba hmotnost co nejdříve upravit. Vyhnete se tak zbytečným komplikacím z obezity plynoucím. Jelikož obezita je vyšší stupeň nadváhy a ne vždy je jednoduché se nadbytečných kil zbavit, je vhodné se poradit s odborníkem, abyste se vyvarovali zbytečných chyb. Lékař nebo jiný výživový poradce by od vás měl zjistit vaši anamnézu (s čím se léčíte, jestli už jste někdy obezitu řešili s lékařem, jaké nemoci se vyskytují ve vaší rodině apod.). Je vhodné vás důkladně vyšetřit, případně doporučit některé testy. Nutné je zjistit vaši historii hmotnosti, jestli už jste se pokoušeli zhubnout, jakou máte fyzickou denní aktivitu, stravovací návyky, zda trpí někdo v rodině taktéž obezitou, je třeba zjistit, jaké léky užíváte, zda nemáte stresové období (rozvod nebo změna partnera, zkoušky, nové zaměstnání, zdravotní obtíže vás nebo blízké osoby, úmrtí blízké osoby apod.).

Nutné je zjistit, zda už obezita nezpůsobila nějaké změny vašeho zdravotního stavu, vhodné je provést krevní odběry (hladina cukru, cholesterolu, hormony štítné žlázy), změřit krevní tlak, zjistit funkci ledvin. Lékař by měl vyhodnotit vaše BMI a určit stupeň nadváhy nebo obezity, měl by případně provést patřičná měření. Specialista zabývající se obezitou je obezitolog a váš praktický lékař by vám měl umět poradit, kde se ve vašem okolí obezitolog vyskytuje. Podle stupně nadváhy byste si měli určit cílovou hmotnost a tedy kolik kilogramů je třeba ztratit. Cílem léčby je vždy dosáhnout vhodné hmotnosti a tu si také udržet dlouhodobě! Proto je vždy lepší hmotnost snižovat opatrně postupně. V prvé řadě je nutné upravit váš jídelníček, snížit energetický příjem a zvýšit pohybovou aktivitu. Pokud je obezita vyššího stupně a je těžké se pohybovat, je vhodné začít pravidelnou chůzí, kterou zrychlujte a prodlužujte. Postupně je pak možné přidávat oblíbený sport nebo složitější aktivity jako je jízda na kole, plavání, běh apod.

Možné je vyhledat tým profesionálů, výživové poradce, dietology a obezitology, psychology. Počáteční ztráta hmotnosti by neměla být vyšší než 10% stávající hmotnosti, cíl se postupně zvyšuje se zvyšující se fyzickou aktivitou. Pokud by se vám stále nedařilo hmotnost snížit nebo lékař vyhodnotí váš stav za kritický a je třeba se hmotnosti opravdu zbavit, je možné použít farmakologické prostředky, případně chirurgické metody.

Léky snižující hmotnost (Adipex, Meridia, Lindaxa, Xenical, Alli, Acomplia) se řadí do skupiny antiobezik. Fungují na několika principech. Některé z nich brání vstřebávání tuků ve střevě, jiná pak navozují pocit sytosti působením na receptory v mozku nebo zasahují do metabolismu cukrů. Většina je k dostání pouze na lékařský předpis po poradě s lékařem. Nutné je si uvědomit, že jejich užívání je spojeno s rizikem nežádoucích účinků, ke kterým patří deprese, vysoký krevní tlak, průjmy nebo psychická závislost. Mnohdy se po jejich vysazení hmotnost opět zvýší.

Pokud je vaše obezita řazena do obezity vyššího stupně nebo až morbidní obezity a hmotnost se vám nedaří snížit, možné je využít chirurgické léčby. K chirurgickým možnostem se řadí endoskopické zavedení balónku do žaludku, který se napouští tekutinou, zvětšuje se objem balonku v žaludku a tím dochází k pocitu nasycení. Další možností je bandáž žaludku gumovým kroužkem nebo v extrémních případech částečné zmenšení žaludku resekcí. V poslední době se i častěji objevují plastické operace upravující postavu odsátím tukových polštářů nebo odříznutí vytahané kůže břicha, stehen apod.

Prevence obezity

Pokud máte vyšší riziko obezity, nadváhu nebo se nadváze a případným komplikacím chcete vyhnout, nebude asi překvapením, že preventivní metody jsou shodné s léčebnými. Upravte svoji životosprávu, jezte nízkokalorická jídla, vyvarujte se sladkým nápojům (nezapomínejte na pitný režim alespoň 2 litry neslazených tekutin) a mastným jídlům, zahrňte do vašeho jídelníčku ovoce a velké množství zeleniny. Vhodné je celozrnné pečivo a bílé maso. Nezapomínejte na pravidelný pohyb, minimem je kilometr rychlé chůze 4x týdně.

Diskuse k článku

Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!
Toto pole je povinné.
Toto pole je povinné.
Toto pole je povinné.
Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.
Další články z rubriky

Botulismus

Původcem infekce je bakterie Clostridium botulinum, která se dokáže množit i bez přístupu vzduchu a tvoří spory (klidová forma bakterií umožňující…

Cholera

Jak již bylo řečeno, onemocnění cholery vzniká napadením lidského organismu bakterií Vibrio Cholerae. Onemocnění se šíří fekálně-orální cestou …

Ehrlichióza

Jak již bylo naznačeno, příčinou vzniku ehrlichiózy je přenos bakterií krví z přisátého klíštěte. Tzv. rezervoárem bakterií jsou nejen klíšťata, ale…

Tularémie – zaječí nemoc

Tularémie byla poprvé popsána před první světovou válkou v oblasti Tulare v USA. Ve dvacátých letech minulého století Edward Francis izoloval tuto…

Brániční kýla

Bránice se latinsky označuje jako diaphragma a řecky jako pren. Jde o blánu tvořenou svalovými vlákny a šlachami. Najdeme ji u téměř všech savců…

Ascites

Podstatou vzniku břišního výpotku neboli ascitu je určitá nerovnováha při tvorbě tekutiny a při jejím vstřebávání. Velkou roli při vstřebávání hrají…

Zhoubný nádor slinivky břišní

Slinivka břišní, odborně pankreas, je laločnatá žláza umístěná před zadní stěnou břišní za žaludkem. Připomíná velkou slinnou žlázu. Její pravá část…

Zánět slinivky břišní

Slinivka břišní (odborně pankreas) je žláza uložená před zadní stěnou břišní za žaludkem. Jedná se o žlázu s dvojí sekrecí – exokrinní a endokrinní.…

Embolie obecně

Podle typu embolu (vmetku) existuje několik druhů embolie. Tím pak získáme také mnoho příčin vzniku embolie. Je známo mnoho stavů, které zvyšují…

Kašel – akutní a subakutní

Sliznice dýchacích cest je opatřena důmyslným „kartáčem“ (řasinkový epitel, epitel – vrchní vrstva sliznice) jehož funkcí je trvalé odstraňování…

Alergická rýma

Klíčovým orgánem je nosní sliznice, ale velmi často se současně vyskytují alergické projevy i na jiných orgánech, zejména oční spojivce, kůži a…

Azbestóza

Nebezpečnost azbestu vychází z několika jeho vlastností. Jednou z nich je malý rozměr jeho vláknité struktury. Částice se dostávají do prachu a jsou…

Achondroplazie

Onemocněním trpí muži i ženy přibližně stejně často (muži mírně častěji), protože achondroplazie patří k autozomálně dominantním dědičným poruchám.…

Downův syndrom

S Downovým syndromem se lékaři setkávali již v dávné minulosti (je dochována lebka nemocného ze 7. století), ale první popis poruchy se přisuzuje…

Pompeho choroba

Pompeho choroba se řadí mezi velmi vzácná onemocnění. Rozlišují se tři formy onemocnění a to infantilní, která postihuje novorozence, a pak juvenilní…

Turnerův syndrom

Genetická informace stojí za člověkem jako takovým, v genech jsou uloženy veškeré informace o těle člověka od složení buněk a jejich produktů po…

Kraniosynostóza

Hlava novorozence je složená z několika plochých lebečních kostí, které jsou spojeny volnými fibrózními švy (frontální, sagitální, okcipitální,…

Demence

Jelikož ve většině případů demence postihuje osoby starší 60 let, označuje se demence jako senilní demence neboli stařecká demence. Pojem je ale…

Úrazy hlavy

Příčin vzniku úrazů hlavy existuje obrovské množství. K častým příčinám patří běžné nehody v domácím prostředí (klasické pády z žebříku, ze židle,…

Synkopa

Měli bychom se seznámit také s podobnými stavy, neboť každá krátkodobá porucha vědomí není synkopou. Pojem synkopa je vymezen pouze pro příčinu v…

Gynekomastie

Běžně se gynekomastie v mužské populaci objevuje jako přirozená hormonální nerovnováha. Může to být již u novorozenců díky přechodu ženských…

Connův syndrom

Aldosteron je steroidní hormon a hlavní mineralokortikoid, který je produkovaný vnější zónou (zona glomerulosa) kůry nadledvin. Aldosteron hraje…

Addisonova choroba

Addisonova choroba je nepříliš časté onemocnění, bez správné diagnostiky a léčby může ale být až smrtelné. Nemoc je spojena s poruchou tvorby hormonů…

Poruchy štítné žlázy

Hlavní funkce štítné žlázy spočívá v tvorbě a vylučování hormonů. Štítná žláza produkuje tyroxin, trijodtyronin a kalcitonin. Tyroxin a trijodtyronin…

Uštknutí hadem

Celosvětově existuje asi 3000 druhů hadů, ale pouze 15 % z nich je člověku nebezpečných. Hadi se vyskytují krom Antarktidy na všech kontinentech.…

Portální hypertenze

Příčin vzniku portální hypertenze existuje hned několik typů. Můžeme je rozdělit na prehepatální příčiny (příčiny v oblasti před játry), hepatální …

Krvácení z nosu neboli epistaxe

Nos je nedílnou součástí obličeje. Zevní nos je tvořen drobnými nosními kůstkami a navazující chrupavkou. Nosními dírkami proudí vzduch do horních…

Hemolytická nemoc novorozenců

Příčinou hemolytické nemoci novorozenců je přenos mateřských protilátek přes placentu. Protilátky se pak navážou na červené krvinky plodu. K této…

Spála

Nemoc je vysoce infekční a dětský kolektiv vybízí k epidemiím a rychlému přenosu mezi dětmi. Spála se může ale vyskytnut také u dospělých osob, jen…

Popáleniny

Teplo, které může způsobit popáleniny, může mít mnoho forem. Popáleniny mohou zapříčinit následující rizikové činnosti: Může jít o horkou tekutinu…

Dehydratace

Voda je nedílnou součástí lidského těla. Vyskytuje se uvnitř buněk jako součást intracelulární tekutiny (asi 60 %), i extracelulárně v mezibuněčném…

Kuří oko

Kuří oko vzniká v místě chronického tlaku na kůži. Tlak je bodový a plocha tlaku je většinou okrouhlá nebo oválná. Tlak na kůži vzniká nejčastěji…

Nádor jazyka

Podle statistik v roce 1990 podlehlo nádorům ústní dutiny asi o třetinu méně nemocných nežli v roce 2013. Celosvětově se jedná o závažný problém,…

Thymom

Brzlík je uložen hned za hrudní kostí v oblasti přechodu krku na hrudník. U dětí je veliký, v pubertě se začíná zmenšovat a je nahrazován tukem. Po…

Nádory varlat

Jednoznačná příčina vedoucí k nádoru varlat není známá. Jsou však prokázány rizikové faktory, které se mohou podílet na vzniku nemoci u konkrétního…

Spinocelulární karcinom

Hlavní příčinou vzniku spinocelulárního karcinomu je vystavení kůže UV záření. Nemusí se jednat pouze o sluneční záření, jednoznačně byl také…

Retinitis pigmentosa

Onemocnění postihuje obě pohlaví. Dnes je již známo víc jak 50 různých genetických defektů. Patří mezi ně X vázaná dědičnost (5-15 %), autozomálně…

Odchlípení sítnice (Amoce)

Jedním z nich je slepá skvrna neboli optický disk, kudy vystupuje zrakový nerv a vstupuje tepna arteria centralis retinae. Druhou strukturou je…

Keratokonus

Příčina degenerativní změny rohovky vedoucí ke keratokonu jsou dosud neznámé. Odborníci se domnívají, že za změnami stojí kombinace genetických vlivů…

Neprůchodnost slzných cest

Slzy mají za úkol zvlhčovat oko, odplavovat nečistoty a chránit ho před infekcí. Zjednodušeně jsou slzy jen slaná voda s příměsí bílkovin. Jsou…

Malárie

Římský Columella pak asocioval horečky s kousnutím komára a to především v bažinatých oblastech. Historicky se uvádí, že malárie mohla stát za pádem…

Filarióza

Nákaza se velmi hojně vyskytuje v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky, střední a jižní Ameriky a Tichomoří. Filarióza je parazitární…

Parazitární infekce

Jelikož existuje mnoho druhů parazitů, k nákaze parazitem může dojít mnoha způsoby. Jednou z nejčastějších příčin nákazy je požití potravy či nápoje,…

Toxoplasmóza

Původcem onemocnění je Toxoplasma gondii (toxoplasma obecná), nitrobuněčný prvok řadící se mezi kokcidie. Jedná se o invazivního prvoka, který v…

Neplodnost u žen

Příčiny vzniku neplodnosti u žen nejsou vždy jednoznačné a není vždy lehké je diagnostikovat. V mnoha případech je neplodnost neobjasněna. K…

Ženské pohlavní nemoci

Nakazit se tzv. lidským papilomavirem HPV je velmi snadné. HPV virů jsou bohužel stovky, a i když je možné se proti některým z nich očkovat, očkování…

Nemoci předkožky – fimóza, parafimóza

Zevní chlapecký genitál je tvořen penisem a varlaty uloženými v šourku (scrotum). Penis se skládá z těla a žaludu (lat. glans penis), na kterém ústí…

Abrupce placenty

Příčina vzniku abrupce placenty je stále poměrně nejasná. Existují ale určitá zvýšená rizika pro vznik abrupce. Tato rizika se označují jako rizikové…

Zlomeniny kostí dolní končetiny

Zlomenina, odborně fraktura, je porucha kontinuity kosti. Ke zlomení dochází v případě, kdy je elasticita a celková pevnost kosti překonána vnější…

Otoky dolních končetin

Obecně se otok označuje jako edém. Slovo vychází z latinského oedeme. Edém neboli otok je stav, kdy se ve tkáních (nebo orgánu) objevuje nadbytečná…

Výhřez meziobratlové ploténky

K výhřezu meziobratlové ploténky může teoreticky dojít kdekoliv v celé délce páteře. Nejčastěji se ale s herniací disku setkáváme v nejvíce…

Ostruha patní kosti

Patní kost (latinsky calcaneus) je předozadně protáhlá zánártní kost, která spojuje lýtkové kosti s kostmi plosky nohy. V zadní části paty se nachází…

Lamblióza neboli giardióza

Giardia intestinalis (jinak také zvaná Giardia lamblia, G. duodenalis, Lamblie střevní) je jednobuněčný organismus, který patří mezi prvoky. Tento…

Dráždivý tračník

Funkční poruchy trávení jsou dlouhodobé obtíže trvalého nebo návratného charakteru, u kterých nebyla objevena organická příčina choroby. Tyto potíže…

Avitaminóza

Vitamín obecně je organická látka, která je nezbytná pro normální růst a výživu lidského organismu. Vitamín nemůže být syntetizován v lidském těle,…

Kojenecká kolika

Do trávicího ústrojí se vzduch dostává polykáním se stravou a při trávení potravy působením střevních bakterií. Spolykaný vzduch částečně odchází při…

Tinnitus

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20-20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vímá frekvence 50…

Percepční sluchové vady

Percepce je výraz, který označuje vnímání, to znamená, že percepční vady se týkají poruch vnímání zvuku. Zvuk je tedy vpořádku veden vnějším uchem do…

Menierova nemoc

Pro pochopení vzniku této nemoci je důležité zmínit stavbu vnitřního ucha. Vnitřní ucho je velmi složitý párový orgán. Zajišťuje převod zvuků z…

Převodní sluchové vady

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20 - 20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vnímá frekvence…

Epiglotitida

Před rokem 1980 (rok objevu vakcíny proti Haemophilu influenzae) toto onemocnění postihovalo převážně malé děti ve věku 2 až 4 let a v mnoha…

Nemoci slinných žláz

Velké slinné žlázy jsou párové orgány uložené v blízkosti dutiny ústní. Protože mají vývod, který dopravuje vytvořené sliny na místo určení, říká se…

Zubní kaz

Zubní kaz, latinsky caries, je infekční onemocnění zubu, při kterém dochází k narušení části skloviny dříve zdravého zubu. Zubní kaz je celosvětově…

Příušnice

U spousty lidí (zhruba u poloviny), probíhají příušnice skrytě, to znamená, že dotyčný ani neví, že je nakažený, takže nemá žádné příznaky. U…

Koňská encefalomyelitida východního typu – EEE

Jak již bylo naznačeno, koňska encefalomyelitida východního typu je virové onemocnění přenášené komáry. Jedním druhem komára, který typicky přenáší…

Nachlazení

Statisticky trpí dospělý člověk nachlazením 2-3x ročně, děti dokonce 6-8x do roka. Nachlazení se objevuje nejčastěji během zimních měsíců ale…

Kaposiho sarkom

Kaposiho sarkom nemusí zůstat pouze u kůže, ale může napadat také končetiny, plíce, játra či zažívací trakt. Sarkom obecně označuje typ nádoru, který…

Horečka dengue

Horečka dengue (čti denge či dengi) je virové onemocnění rozšířené v exotických krajích. Zaslouží si pozornost českých cestovatelů, protože v roce…

Prolaps rekta neboli výhřez konečníku

Konečník je poslední část tlustého střeva. Slouží k hromadění stolice a podílí se na jejím vyprazdňování. Díky důmyslnému systému vnitřního a…

Průjem

Světová zdravotnická organizace WHO definuje průjem přesněji jako tři a více vodnatých stolic za den nebo častější stolice než je běžné po zdravou…

Alportův syndrom

Alportův syndrom je vrozená neboli dědičně podmíněná skupina projevů. Konkrétně se jedná o vrozenou poruchu kolagenu typu 4. Kolagen je stavební…

Inkontinence stolice

Pro pochopení funkce konečníku je dobré představit si tuto oblast trávicího traktu. Konečník neboli rektum je koncová část tlustého střeva, na které…