Sarkoidóza

img

Sarkoidóza častěji postihuje ženy než muže, převažují nekuřáci. Nejvyšší výskyt je ve věku 30 až 50 let. U mladých žen se sarkoidóza projeví v období…

Sarkoidóza je systémové onemocnění neznámé příčiny. Postihuje dospělé jedince v mladém a středním věku. Projevuje se tvorbou chronických zánětlivých ložisek tzv. granulomů, nejčastěji v plicích a nitrohrudních mízních uzlinách. Při mimoplicní sarkoidóze mohou být postiženy oči, kůže, trávicí systém, ledviny, pohybový aparát, srdce i periferní nervstvo. Sarkoidóza může být zcela bezpříznaková nebo se manifestovat typickými akutními či chronickými dýchacími potížemi jako je chronický dráždivý kašel, dušnost či bolesti na hrudi.

Výskyt sarkoidózy

Sarkoidóza častěji postihuje ženy než muže, převažují nekuřáci. Nejvyšší výskyt je ve věku 30 až 50 let. U mladých žen se sarkoidóza projeví v období po porodu, což pravděpodobně souvisí s poklesem hormonální aktivity. Sarkoidóza se vyskytuje celosvětově, častější vznik je popisován v chladném pásmu. V České republice je ročně nově diagnostikováno okolo 300 nových nemocných. Mnoho případů nemoci, zejména bezpříznakových forem, zůstává nediagnostikováno.

Čtěte také:

Nádory plic - bronchogenní karcinom

Příčina sarkoidózy

Příčina sarkoidózy není známá. Při sarkoidóze dochází k abnormální imunitní reakci na neznámou látku, která je schopna dočasně přetrvávat ve tkáni. Do jisté míry se jedná o geneticky předurčenou reakci. Další teorie kladou důraz na infekčního původce, toxickou či alergizující látku nebo autoimunitní reakci.

Jak sarkoidóza vypadá?

V orgánech postižených sarkoidózou se vytvářejí granulomy. Jedná se o zvláštní typ chronického zánětu, při kterém v akutní fázi v zánětlivém výpotku převažuje speciální typ bílých krvinek – makrofágy, méně je pak přítomno lymfocytů a ojedinělé plasmatické buňky. Makrofágy se spojují a vytvářejí mnohojaderné buňky různé velikosti. Podobný typ zánětu vytváří i mykobakteria při tuberkulóze. V pozdějších fázích v granulomech dominují vazivové buňky a granulomy se ve většině případů zhojí malou jizvou. Pouze u 10 – 20% nemocných aktivita zánětu neklesá a dochází k výraznému vazivovatění postiženého orgánu.

Jak sarkoidóza probíhá?

Na vzniku nemoci se podílejí prakticky všechny složky buněčné i látkové imunity. V granulomech se soustřeďují buňky zprostředkovávající imunitní odpověď. V periferním krevním oběhu jsou tyto bílé krvinky (konkrétně T-lymfocyty) sníženy. Na tvorbě granulomů se podílí speciální látky bílkovinné povahy tzv. cytokiny, konkrétně pak TNF-α (proti němu je namířena moderní biologická léčba).

Sarkoidóza - příznaky

Spektrum příznaků sarkoidózy je nesmírně široké. Můžeme je rozdělit na plicní a mimoplicní postižení. Dýchací ústrojí bývá postiženo asi u 90% všech nemocných. Typicky se sarkoidóza projevuje akutními či chronickými příznaky zánětu v organismu, a to zvýšenou teplotou nebo horečkou, únavností, malátností, hubnutím a celkovým zeslábnutím organismu.

Akutní sarkoidóza

U akutně probíhající sarkoidózy se kromě horečky, zvětšení nitrohrudních mízních uzlin (zjištěném při RTG vyšetření hrudníku) a zánětu hltanu objevují i bolesti kloubů. Téměř vždy je postižený hlezenní kloub, který je teplý, bolestivý, lehce zarudlý a oteklý. Současně dochází k výsevu nodózního erytému (erythema nodosum), zánětu podkožní tukové tkáně. Nejčastější lokalizací jsou bérce a okolí kotníků, kde jej nacházíme ve formě bolestivých zarudlých vyvýšených tuhých podkožních uzlů. Celý soubor příznaků se označuje jako Löfgrenův syndrom.

Přidružit se může i zánět spojivek či živnatky. Za akutní projev sarkoidózy se považuje také tzv. sarkoidóza v jizvě. Manifestuje se zčervenáním a zduřením starých jizev.

Chronické projevy sarkoidózy

Chronická sarkoidóza trvá minimálně dva roky. Zpravidla lze těžko zjistit začátek onemocnění. Může mít řadu nejrůznějších i mimoplicních projevů.

Plicní sarkoidóza, tedy postižení plic a nitrohrudních uzlin způsobí chronický dráždivý kašel, dušnost a bolesti na hrudi (způsobené napínáním pouzdra mízních uzlin v mezihrudí). Řadí se mezi plicní choroby s restriktivní ventilační poruchou, což znamená, že dochází k omezení dýchací plochy nutné pro výměnu dýchacích plynů. Dechové parametry mohou být dlouho v normě, nemocný nemá žádné potíže, i když nález na rentgenu plic je rozsáhlejší.

Kromě plicního postižení je častá oční sarkoidóza manifestující se světloplachostí (fotofobií), slzením, bolestmi očí, zvětšením slzných žláz, poruchou zraku až slepotou. Může probíhat jako chronický zánět spojivek, živnatky i bělima.

Kožní projevy jsou většinou červenohnědofialového zbarvení. Buď se tvoří skvrnité výsevy s pupínky lokalizované na obličeji a trupu, které se mohou sdružovat do kruhovitého a mapovitého tvaru, nebo plošně infiltrované podkožní uzly.

Sarkoidóza jater se projevuje jejich zvětšením a případnou žloutenkou. Jejich funkce však není změněná. Klouby a svaly jsou při sarkoidóze postiženy zánětem, jsou výrazně bolestivé. V ledvinách se mohou tvořit granulomy a v jejich vývodných cestách kameny. Mezi neurologické příznaky se řadí poruchy hybnosti hlavových nervů, zejména lícního nervu, bolesti hlavy a poruchy citlivosti.

Stádia sarkoidózy

Plicní sarkoidóza se dělí na 5 stádií na základě nálezu na rentgenovém snímku hrudníku. Stádium 0 je bez plicního postižení a je vymezeno pro mimoplicní formy sarkoidózy. Ve stádiu I jsou oboustranně zvětšené nitrohrudní uzliny, ve stádiu II se přidává postižení plicní tkáně a ve stádiu III jsou přítomné pouze plicní změny. V nejzávažnějším stádiu IV je plicní tkáň změněná vazivem, má charakter plicní fibrózy.

Diagnostika sarkoidózy

Rychlost stanovení diagnózy sarkoidózy závisí na druhu postižených orgánů. U mimoplicních projevů může být diagnostika velmi obtížná, při typických příznacích poměrně rychlá.

Pokud se vám na přední straně bérce či na horních končetinách vytvoří neostře ohraničené, temně rudé a na tlak bolestivé podkožní hrboly, neváhejte s návštěvou lékaře. Ten se vás bude ptát na další potíže, zejména zvýšenou teplotu, bolesti svalů a kloubů či otoky kloubů. Kromě běžného fyzikálního vyšetření vás lékař odešle na rentgen plic (u sarkoidózy bývají plíce postiženy nejčastěji) a dále k plicnímu lékaři – pneumologovi. Nodózní erytém může doprovázet i jiná onemocnění, takže můžete být vyšetření i dalšími specialisty.

Při laboratorním vyšetření krve lékař zjistí nespecifické patologické hodnoty. Bývají zvýšené známky zánětu v organismu, tedy vyšší sedimentace a C-reaktivní protein. V krevním obraze je snížený počet červených (anémie – chudokrevnost) i bílých krvinek (leukopenie). Zajímavostí je zvýšená hladina vápníku v krvi i v moči, jež vzniká následkem tvorby vitamínu D3 v granulomech. K diagnostice i posuzování aktivity nemoci lze použít několik dalších látek průkazných v krevním séru jako například enzymu konvertujícího angiotensin (ACE).

K podrobnějšímu vyšetření imunitního systému slouží imunologické testy. Při sarkoidóze jsou zvýšené hladiny různých protilátek, autoprotilátek i imunokomplexů (spojení protilátky a antigenu) nebo poměry jednotlivých typů bílých krvinek. Tuberkulinový test, který ukazuje stav pozdně zprostředkované imunity, bývá u sarkoidózy negativní.

Pro stanovení diagnózy jsou zásadní zobrazovací metody, stačí prokázat granulom. Běžný rentgen hrudníku zobrazí postižení mízních uzlin v oblasti hilů (plicních stopek, kde do plic vstupují průdušky, cévy a nervy), změny plicní tkáně, včetně jejího vazivovatění. Radiologický obraz sarkoidózy plic je natolik typický, že umožňuje stanovení diagnózy této choroby a navíc dokáže určit i stádium nemoci. Ještě přesnější je CT vyšetření zaměřené na plicní tkáň, tzv. HRCT. Vyšetření posoudí i aktivitu nemoci.
Mimoplicní postižení lze zobrazit pomocí ultrazvuku, magnetické rezonance, CT vyšetření či jiných zobrazovacích metod. Pokud tyto metody nestačí, uvažuje se o odběru vzorku (biopsie) z postiženého orgánu. Mikroskopický (histologický) průkaz granulomů diagnózu sarkoidózy potvrdí.

Další diagnostické možnosti při postižení plic poskytuje bronchoskopie. Jedná se o endoskopické vyšetření dýchacích cest v místní anestezii pomocí ohebné trubice opatřené optickým zařízením. Po znecitlivění oblasti hltanu lékař zavede bronchoskop do hrtanu, přes hlasivky až do průdušnice a prohlédne si další části dolních dýchacích cest. Sliznice může být zcela normální nebo se na ní nacházejí šedavé uzlíky a bradavčité útvary tvořené granulomy. Lékař může provést bronchoalveolární laváž, vypláchnutí dýchacích cest 150 – 300 ml fyziologického roztoku. Získaná tekutina obsahuje buněčné i nebuněčné složky, které se následně zhodnotí. V případě sarkoidózy bronchoalveolární tekutina obsahuje 20 – 40% lymfocytů (druh bílých krvinek), z nichž převažuje konkrétně jeden typ (pomocné CD4+ T-lymfocyty). Během vyšetření může dále lékař provést odběr vzorku z plicní tkáně nebo nitrohrudních uzlin, při jejichž mikroskopickém vyšetření se prokáže granulom. Bronchoskopie trvá 15 – 30 minut v závislosti na přidružených vyšetřeních.

Při plicní sarkoidóze se provádí vyšetření dechových funkcí plic tzv. spirometrie. K vyšetření se používá spirometr – přístroj, do kterého nemocný podle instrukcí dýchá. Ten pak zaznamenává vdechnuté a vydechnuté objemu vzduchu, rychlost výdechu a další plicní parametry. Na základě údajů pak lékař vyhodnotí, zda a jakou plicní poruchou nemocný trpí. Dechové funkce u nemocného se sarkoidózou mohou být dlouhou dobu v normě. U části nemocných se prokáže restriktivní dýchací porucha s nedostatečnou plochou k výměně plicních plynů.

Léčba sarkoidózy

Léčba sarkoidózy není vždy nutná. Indikací k zahájení léčby je postižení životně důležitých orgánů (srdce, centrální nervové soustavy a očí). Při izolovaném postižení nitrohrudních uzlin a plic (I. a II. stádium) často dochází ke spontánní úzdravě, proto je možné s terapií počkat 6 – 12 měsíců. Léčba sarkoidózy není kauzální, je pouze zaměřena na ovlivnění zánětu a tvorbu granulomů.

Terapie kortikoidy

Lékem volby jsou kortikoidy. Mají silně protizánětlivé účinky a potlačují imunitní procesy. Jejich výsledkem je zastavení tvorby granulomů. Terapie se zahajuje při přetrvávajícím nálezu, poruše plicních funkcí, závažnějším mimoplicním postižení a zhoršení nemoci. Celková doba léčby by měla být 6 – 24 měsíců. Podává se Prednison. Počáteční dávka je vyšší, po 14 dnech se postupně snižuje až na udržovací dávku. Kromě perorálního užití (tabletami) lze použít i nitrožilní, inhalační nebo lokální podávání v závislosti na postiženém orgánu.

Bolestivé kožní nebo kloubní projevy se léčí protizánětlivými léky (Ibuprofen, Ibalgin,...), výjimečně nižšími dávkami kortikoidů po dobu 2 – 3 měsíců.

Jiné možnosti léčby

Pokud sarkoidóza na léčbu kortikoidy nereaguje, podávají se jiné léky potlačující imunitní procesy - cytostatika, imunosupresiva či antimalarika a nově biologická léčba.

Imunosupresivní léky potlačují tvorbu a množení buněk imunitního systému. Nejčastěji se podává Imuran, Methotrexat nebo Endoxan, a to buď samostatně nebo s kortikoidy.

Biologická léčba je cílenou terapií, jež se snaží zasáhnout do imunologických procesů, a to konkrétně snížit tvorbu zánětlivých cytokinů (zejména TNF-α) podílejících se na tvorbě granulomatózního zánětu a fibrotizujícího procesu. Léčba těmito prostředky je velmi nákladná, a proto je vyhrazena pro závažné formy sarkoidózy nereagující na jinou léčbu. Používá se zejména Infliximab.

Krajním řešením je u progredujícího plicního postižení transplantace plic.

Prevence sarkoidózy

Účinná prevence vzniku sarkoidózy bohužel neexistuje.

Doporučení při sarkoidóze

Přestože u dvou třetin nemocných dojde ke spontánní úzdravě, projevy a léčbu sarkoidózy nepodceňujte. Neváhejte s návštěvou lékaře a dodržujte doporučení týkající se léčby. Včas nepoznaná nebo nevhodně léčená sarkoidóza může u 20 – 30% nemocných přejít do chronického stádia.
Pokud trpíte sarkoidózou, snažte se vyhýbat místům a osobám, které mohou být zdrojem infekce. Omezte cestování veřejnou dopravou a raději choďte pěšky. Vyhýbejte se prostorám s velkou koncentrací lidí jako jsou supermarkety a nákupní střediska.

Diskuse k článku

Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!
Toto pole je povinné.
Toto pole je povinné.
Toto pole je povinné.
Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.
Další články z rubriky

Botulismus

Původcem infekce je bakterie Clostridium botulinum, která se dokáže množit i bez přístupu vzduchu a tvoří spory (klidová forma bakterií umožňující…

Cholera

Jak již bylo řečeno, onemocnění cholery vzniká napadením lidského organismu bakterií Vibrio Cholerae. Onemocnění se šíří fekálně-orální cestou …

Ehrlichióza

Jak již bylo naznačeno, příčinou vzniku ehrlichiózy je přenos bakterií krví z přisátého klíštěte. Tzv. rezervoárem bakterií jsou nejen klíšťata, ale…

Tularémie – zaječí nemoc

Tularémie byla poprvé popsána před první světovou válkou v oblasti Tulare v USA. Ve dvacátých letech minulého století Edward Francis izoloval tuto…

Brániční kýla

Bránice se latinsky označuje jako diaphragma a řecky jako pren. Jde o blánu tvořenou svalovými vlákny a šlachami. Najdeme ji u téměř všech savců…

Ascites

Podstatou vzniku břišního výpotku neboli ascitu je určitá nerovnováha při tvorbě tekutiny a při jejím vstřebávání. Velkou roli při vstřebávání hrají…

Zhoubný nádor slinivky břišní

Slinivka břišní, odborně pankreas, je laločnatá žláza umístěná před zadní stěnou břišní za žaludkem. Připomíná velkou slinnou žlázu. Její pravá část…

Zánět slinivky břišní

Slinivka břišní (odborně pankreas) je žláza uložená před zadní stěnou břišní za žaludkem. Jedná se o žlázu s dvojí sekrecí – exokrinní a endokrinní.…

Embolie obecně

Podle typu embolu (vmetku) existuje několik druhů embolie. Tím pak získáme také mnoho příčin vzniku embolie. Je známo mnoho stavů, které zvyšují…

Kašel – akutní a subakutní

Sliznice dýchacích cest je opatřena důmyslným „kartáčem“ (řasinkový epitel, epitel – vrchní vrstva sliznice) jehož funkcí je trvalé odstraňování…

Alergická rýma

Klíčovým orgánem je nosní sliznice, ale velmi často se současně vyskytují alergické projevy i na jiných orgánech, zejména oční spojivce, kůži a…

Azbestóza

Nebezpečnost azbestu vychází z několika jeho vlastností. Jednou z nich je malý rozměr jeho vláknité struktury. Částice se dostávají do prachu a jsou…

Achondroplazie

Onemocněním trpí muži i ženy přibližně stejně často (muži mírně častěji), protože achondroplazie patří k autozomálně dominantním dědičným poruchám.…

Downův syndrom

S Downovým syndromem se lékaři setkávali již v dávné minulosti (je dochována lebka nemocného ze 7. století), ale první popis poruchy se přisuzuje…

Pompeho choroba

Pompeho choroba se řadí mezi velmi vzácná onemocnění. Rozlišují se tři formy onemocnění a to infantilní, která postihuje novorozence, a pak juvenilní…

Turnerův syndrom

Genetická informace stojí za člověkem jako takovým, v genech jsou uloženy veškeré informace o těle člověka od složení buněk a jejich produktů po…

Kraniosynostóza

Hlava novorozence je složená z několika plochých lebečních kostí, které jsou spojeny volnými fibrózními švy (frontální, sagitální, okcipitální,…

Demence

Jelikož ve většině případů demence postihuje osoby starší 60 let, označuje se demence jako senilní demence neboli stařecká demence. Pojem je ale…

Úrazy hlavy

Příčin vzniku úrazů hlavy existuje obrovské množství. K častým příčinám patří běžné nehody v domácím prostředí (klasické pády z žebříku, ze židle,…

Synkopa

Měli bychom se seznámit také s podobnými stavy, neboť každá krátkodobá porucha vědomí není synkopou. Pojem synkopa je vymezen pouze pro příčinu v…

Gynekomastie

Běžně se gynekomastie v mužské populaci objevuje jako přirozená hormonální nerovnováha. Může to být již u novorozenců díky přechodu ženských…

Connův syndrom

Aldosteron je steroidní hormon a hlavní mineralokortikoid, který je produkovaný vnější zónou (zona glomerulosa) kůry nadledvin. Aldosteron hraje…

Addisonova choroba

Addisonova choroba je nepříliš časté onemocnění, bez správné diagnostiky a léčby může ale být až smrtelné. Nemoc je spojena s poruchou tvorby hormonů…

Poruchy štítné žlázy

Hlavní funkce štítné žlázy spočívá v tvorbě a vylučování hormonů. Štítná žláza produkuje tyroxin, trijodtyronin a kalcitonin. Tyroxin a trijodtyronin…

Uštknutí hadem

Celosvětově existuje asi 3000 druhů hadů, ale pouze 15 % z nich je člověku nebezpečných. Hadi se vyskytují krom Antarktidy na všech kontinentech.…

Portální hypertenze

Příčin vzniku portální hypertenze existuje hned několik typů. Můžeme je rozdělit na prehepatální příčiny (příčiny v oblasti před játry), hepatální …

Krvácení z nosu neboli epistaxe

Nos je nedílnou součástí obličeje. Zevní nos je tvořen drobnými nosními kůstkami a navazující chrupavkou. Nosními dírkami proudí vzduch do horních…

Hemolytická nemoc novorozenců

Příčinou hemolytické nemoci novorozenců je přenos mateřských protilátek přes placentu. Protilátky se pak navážou na červené krvinky plodu. K této…

Spála

Nemoc je vysoce infekční a dětský kolektiv vybízí k epidemiím a rychlému přenosu mezi dětmi. Spála se může ale vyskytnut také u dospělých osob, jen…

Popáleniny

Teplo, které může způsobit popáleniny, může mít mnoho forem. Popáleniny mohou zapříčinit následující rizikové činnosti: Může jít o horkou tekutinu…

Dehydratace

Voda je nedílnou součástí lidského těla. Vyskytuje se uvnitř buněk jako součást intracelulární tekutiny (asi 60 %), i extracelulárně v mezibuněčném…

Kuří oko

Kuří oko vzniká v místě chronického tlaku na kůži. Tlak je bodový a plocha tlaku je většinou okrouhlá nebo oválná. Tlak na kůži vzniká nejčastěji…

Nádor jazyka

Podle statistik v roce 1990 podlehlo nádorům ústní dutiny asi o třetinu méně nemocných nežli v roce 2013. Celosvětově se jedná o závažný problém,…

Thymom

Brzlík je uložen hned za hrudní kostí v oblasti přechodu krku na hrudník. U dětí je veliký, v pubertě se začíná zmenšovat a je nahrazován tukem. Po…

Nádory varlat

Jednoznačná příčina vedoucí k nádoru varlat není známá. Jsou však prokázány rizikové faktory, které se mohou podílet na vzniku nemoci u konkrétního…

Spinocelulární karcinom

Hlavní příčinou vzniku spinocelulárního karcinomu je vystavení kůže UV záření. Nemusí se jednat pouze o sluneční záření, jednoznačně byl také…

Retinitis pigmentosa

Onemocnění postihuje obě pohlaví. Dnes je již známo víc jak 50 různých genetických defektů. Patří mezi ně X vázaná dědičnost (5-15 %), autozomálně…

Odchlípení sítnice (Amoce)

Jedním z nich je slepá skvrna neboli optický disk, kudy vystupuje zrakový nerv a vstupuje tepna arteria centralis retinae. Druhou strukturou je…

Keratokonus

Příčina degenerativní změny rohovky vedoucí ke keratokonu jsou dosud neznámé. Odborníci se domnívají, že za změnami stojí kombinace genetických vlivů…

Neprůchodnost slzných cest

Slzy mají za úkol zvlhčovat oko, odplavovat nečistoty a chránit ho před infekcí. Zjednodušeně jsou slzy jen slaná voda s příměsí bílkovin. Jsou…

Malárie

Římský Columella pak asocioval horečky s kousnutím komára a to především v bažinatých oblastech. Historicky se uvádí, že malárie mohla stát za pádem…

Filarióza

Nákaza se velmi hojně vyskytuje v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky, střední a jižní Ameriky a Tichomoří. Filarióza je parazitární…

Parazitární infekce

Jelikož existuje mnoho druhů parazitů, k nákaze parazitem může dojít mnoha způsoby. Jednou z nejčastějších příčin nákazy je požití potravy či nápoje,…

Toxoplasmóza

Původcem onemocnění je Toxoplasma gondii (toxoplasma obecná), nitrobuněčný prvok řadící se mezi kokcidie. Jedná se o invazivního prvoka, který v…

Neplodnost u žen

Příčiny vzniku neplodnosti u žen nejsou vždy jednoznačné a není vždy lehké je diagnostikovat. V mnoha případech je neplodnost neobjasněna. K…

Ženské pohlavní nemoci

Nakazit se tzv. lidským papilomavirem HPV je velmi snadné. HPV virů jsou bohužel stovky, a i když je možné se proti některým z nich očkovat, očkování…

Nemoci předkožky – fimóza, parafimóza

Zevní chlapecký genitál je tvořen penisem a varlaty uloženými v šourku (scrotum). Penis se skládá z těla a žaludu (lat. glans penis), na kterém ústí…

Abrupce placenty

Příčina vzniku abrupce placenty je stále poměrně nejasná. Existují ale určitá zvýšená rizika pro vznik abrupce. Tato rizika se označují jako rizikové…

Zlomeniny kostí dolní končetiny

Zlomenina, odborně fraktura, je porucha kontinuity kosti. Ke zlomení dochází v případě, kdy je elasticita a celková pevnost kosti překonána vnější…

Otoky dolních končetin

Obecně se otok označuje jako edém. Slovo vychází z latinského oedeme. Edém neboli otok je stav, kdy se ve tkáních (nebo orgánu) objevuje nadbytečná…

Výhřez meziobratlové ploténky

K výhřezu meziobratlové ploténky může teoreticky dojít kdekoliv v celé délce páteře. Nejčastěji se ale s herniací disku setkáváme v nejvíce…

Ostruha patní kosti

Patní kost (latinsky calcaneus) je předozadně protáhlá zánártní kost, která spojuje lýtkové kosti s kostmi plosky nohy. V zadní části paty se nachází…

Lamblióza neboli giardióza

Giardia intestinalis (jinak také zvaná Giardia lamblia, G. duodenalis, Lamblie střevní) je jednobuněčný organismus, který patří mezi prvoky. Tento…

Dráždivý tračník

Funkční poruchy trávení jsou dlouhodobé obtíže trvalého nebo návratného charakteru, u kterých nebyla objevena organická příčina choroby. Tyto potíže…

Avitaminóza

Vitamín obecně je organická látka, která je nezbytná pro normální růst a výživu lidského organismu. Vitamín nemůže být syntetizován v lidském těle,…

Kojenecká kolika

Do trávicího ústrojí se vzduch dostává polykáním se stravou a při trávení potravy působením střevních bakterií. Spolykaný vzduch částečně odchází při…

Tinnitus

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20-20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vímá frekvence 50…

Percepční sluchové vady

Percepce je výraz, který označuje vnímání, to znamená, že percepční vady se týkají poruch vnímání zvuku. Zvuk je tedy vpořádku veden vnějším uchem do…

Menierova nemoc

Pro pochopení vzniku této nemoci je důležité zmínit stavbu vnitřního ucha. Vnitřní ucho je velmi složitý párový orgán. Zajišťuje převod zvuků z…

Převodní sluchové vady

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20 - 20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vnímá frekvence…

Epiglotitida

Před rokem 1980 (rok objevu vakcíny proti Haemophilu influenzae) toto onemocnění postihovalo převážně malé děti ve věku 2 až 4 let a v mnoha…

Nemoci slinných žláz

Velké slinné žlázy jsou párové orgány uložené v blízkosti dutiny ústní. Protože mají vývod, který dopravuje vytvořené sliny na místo určení, říká se…

Zubní kaz

Zubní kaz, latinsky caries, je infekční onemocnění zubu, při kterém dochází k narušení části skloviny dříve zdravého zubu. Zubní kaz je celosvětově…

Příušnice

U spousty lidí (zhruba u poloviny), probíhají příušnice skrytě, to znamená, že dotyčný ani neví, že je nakažený, takže nemá žádné příznaky. U…

Koňská encefalomyelitida východního typu – EEE

Jak již bylo naznačeno, koňska encefalomyelitida východního typu je virové onemocnění přenášené komáry. Jedním druhem komára, který typicky přenáší…

Nachlazení

Statisticky trpí dospělý člověk nachlazením 2-3x ročně, děti dokonce 6-8x do roka. Nachlazení se objevuje nejčastěji během zimních měsíců ale…

Kaposiho sarkom

Kaposiho sarkom nemusí zůstat pouze u kůže, ale může napadat také končetiny, plíce, játra či zažívací trakt. Sarkom obecně označuje typ nádoru, který…

Horečka dengue

Horečka dengue (čti denge či dengi) je virové onemocnění rozšířené v exotických krajích. Zaslouží si pozornost českých cestovatelů, protože v roce…

Prolaps rekta neboli výhřez konečníku

Konečník je poslední část tlustého střeva. Slouží k hromadění stolice a podílí se na jejím vyprazdňování. Díky důmyslnému systému vnitřního a…

Průjem

Světová zdravotnická organizace WHO definuje průjem přesněji jako tři a více vodnatých stolic za den nebo častější stolice než je běžné po zdravou…

Alportův syndrom

Alportův syndrom je vrozená neboli dědičně podmíněná skupina projevů. Konkrétně se jedná o vrozenou poruchu kolagenu typu 4. Kolagen je stavební…

Inkontinence stolice

Pro pochopení funkce konečníku je dobré představit si tuto oblast trávicího traktu. Konečník neboli rektum je koncová část tlustého střeva, na které…