Schizofrenie, to je zákeřné onemocnění, co mění životy

16. 12. 2011

Schizofrenie je velmi závažné onemocnění, které ovlivňuje nejen život samotného pacienta, ale i jeho okolí. Její výskyt ve společnosti se dá považovat za faktor, který se určitým způsobem podílí na formování společnosti jako takové. Je proto velmi důležité umět rozpoznat příznaky této nemoci a rychle reagovat na její spuštění tak, aby byl „normální“ život dané osoby zachován v co největší možné míře. Je ovšem otázkou, co v takovém případě označení „normální život“ znamená.

Stejně jako je důležitá včasně spuštěná a odpovídající léčba, musí být velký důraz kladen i na pochopení nejbližšími a celkově nejširší veřejností. K tomu slouží efektivní osvěta, která však bývá zanedbávána. A proto je schizofrenie hlavním tématem tohoto článku, který se snaží přiblížit toho nevyzpytatelné onemocnění nenáročným způsobem i těm, kterých se přímo nedotýká. Schizofrenie postihuje celosvětově v průměru 2 % populace, zejména mezi 16. a 30. rokem života.

Co je schizofrenie

Laické výklady, které schizofrenii popisují jako určité rozštěpení osobnosti, jsou mylné, protože schizofrenie neznamená trvalou dezorientaci v čase a prostoru, poruchu paměti či uchovávání vědomostí. Schizofrenií se rozumí rozvrat rozumových schopností, kdy nemocní nejsou schopni jich využívat ke konkrétním činnostem. Má celkem sedm klinických forem, existuje tedy:

• schizofrenie paranoidní
• schizofrenie hebefrenní
• schizofrenie katatonní
• schizofrenie nediferencovaná
• schizofrenie reziduální
• schizofrenie simplexní
• schizofrenie postpsychotická

Dalo by se říci, že lidé, kteří onemocní schizofrenií, více cítí, jinak rozumějí, a proto více trpí. Schizofrenik prožívá různé obtíže, jako úzkosti, strachy, deprese, které mají takovou intenzitu a hloubku, že plně prostoupí jeho život a výrazně jej ovlivní. To proto, že mezi nejklasičtější schizofrenní příznaky patří bludy a halucinace. V praxi to pak znamená, že člověk takto handicapovaný mnohdy nedokáže rozlišit důležité informace od nedůležitých. Lze si to představit jako absenci určitého „filtru“ v hlavě nemocného, který obyčejně potlačuje vedlejší vjemy a myšlenky. Dotyčný se pak nemůže soustředit, protože jeho myšlenky jsou obklopeny nadměrným množstvím vjemů, v nichž se nezvládá orientovat. Z toho je pak samozřejmě zmatený a nedokáže tak jasně přemýšlet a jednat. Poměrně častým dalším příznakem je oslabení či ztráta vůle. Tedy neschopnost se k něčemu rozhodnout, něco si naplánovat, něco udělat. Dotyčný pak ztrácí zájem o činnosti, které ho dříve bavily, a stává se velmi uzavřeným. Nejde však o projev lenosti, neochoty ani zlé vůle. Jde o stejný projev nemoci, jakými jsou zmíněné bludy nebo halucinace.

Období ústupů a intenzivních projevů

I přes popsané obtíže schizofrenika má takto postižený člověk nějaký zbytkový pracovní potenciál a údobí, kdy je v tzv. remisi. To znamená ve stavu, kdy se onemocnění projevuje s menší intenzitou a naléhavostí. Období remise bývají různě dlouhá. Má své periody, kdy se střídá s tzv. atakou - tedy s obdobím zvýšeného tlaku onemocnění na pacienta.

Když mozek nefunguje správně

Zárodek onemocnění je v mozku, kde je v některých jeho částech nadbytek chemické látky, která se nazývá dopamin. Tato látka slouží k přesunu informací mezi jednotlivými mozkovými buňkami. Můžeme si pak představit, že v důsledku nadbytku dopaminu je v mozku přenášeno současně příliš velké množství informací tak, že je mozek nedokáže zpracovávat, tzn. rozlišit důležité zprávy od nepodstatných. Toto všechno pak může vést ke zkreslenému vnímání reality, z tohoto důvodu k jinému myšlení a v důsledku k úzkosti, strachu až zmatenosti.

Schizofrenie je lékaři řazena jako psychóza, protože v některých oblastech mozku dochází k uváděným změnám. Je to stav, kdy nemocný je přesvědčen o bizarních, nepochopitelných věcech, které mu nikdo nevyvrátí (bludy), dále o tom, že slyší nebo vidí něco, co ostatní ne (halucinace, zpravidla ve formě neexistujících hlasů), a jeho řeč a chování jsou divné a nepochopitelné či neuspořádané (dezorganizované).

Schizofrenie a její příznaky

Počáteční  příznaky před rozvojem schizofrenie bývají nespecifické (nepozornost, snížení motivace, úbytek energie, deprese, poruchy spánku, úzkost, sociální stažení, podezíravost,  podrážděnost). Důležitým ukazatelem je ale  změna chování a fungování. Časné stanovení diagnózy a léčby je tak velmi důležité. Delší doba neléčené psychózy může nepříznivě ovlivnit její další průběh. Nezřídka se stává, že nemocný skončí v psychiatrické léčebně. K hospitalizaci obyčejně vedou projevy psychotických příznaků, tj. bludy, halucinace, neuspořádaná řeč a zvláštní chování.

• Halucinace

Halucinace jsou představy s význačnou smyslovou živostí, které postižený promítá navenek a nezvratně jim věří. Mají rozhodný vliv na chování nemocného. Člověk slyší, vidí nebo cítí věci, které nevnímají ostatní. Lze je rozdělit do několika základních skupin. Jsou známy halucinace sluchové, zrakové, čichové, chuťové a tělesné.

Nejčastější jsou sluchové, které si lze představit jako hukot, šelest, praskot, pískot nebo zvířecí hlasy (patří k halucinacím sluchovým - jednoduchým), dále pak slova, věty, které nemocní označují jako tiché hlasy, co se jim posmívají, trýzní je a jsou velmi nepříjemné (halucinace sluchové - verbální). Další halucinace sluchové jsou takové, které vybízejí a přikazují, jsou tedy velmi nebezpečné (skupina halucinací sluchových - imperativních). Halucinace mohou být také pocity odnímání, ozvučování a vnucování myšlenek (halucinace sluchové - intrapsychické). Méně časté formy halucinací jsou zrakové. Čichové jsou často spojené s chuťovými, kdy nemocní cítí různé nepříjemné pachy. Tělesné halucinace jsou pak zvláštní tělesné pocity, např. pálení, elektrizování a změny tělesných orgánů. Je tedy zřejmé, že schizofrenie a její příznaky jsou opravdu velmi závažné.

• Bludy

Bludy, další typický příznak schizofrenie, lze vysvětlit jako neotřesitelnou víru ve správnost myšlenky, odolnost  proti důkazům a proti důvodům. Od klasického omylu se blud liší nekorigovatelností, takže nemocný jej nepovažuje za jev chorobný. Stejně jako halucinace dělí se i bludy do několika základních skupin – expansivní, extrapotenční, megalomanické, depresivní, insuficienční, hypochondrické, mikromanické, bludy provinilosti a bludy paranoidní.

Bludy expansivní znamenají přeceňování vlastní osoby, zájmů, schopností a možností. Extrapotenční jsou takové, kdy člověk přeceňuje své schopnosti a je nezřízeně optimistický a sebevědomý. O megalomanických bludech hovoříme v případě, že nemocný se pokládá za výjimečnou osobu (génius, miliardář, velitel). Depresivní znamenají sebepodceňování a sebeponižování, insuficienční podceňování své výkonnosti a beznadějný pesimismus. Hypochondrické bludy způsobují u pacienta pocit, že trpí nevyléčitelnou chorobou. Mikromanické bludy jsou bludy o vlastní zbytečnosti, bludy provinilosti spočívají v sebeobviňování ze zlých činů a bludy paranoidní představují pronásledování vlastní osoby, kladení nástrah a usilování o vlastní život.

Léčba schizofrenie závisí na odborné pomoci i zájmu nejbližších

Základem léčby je podávání léků tzv. antipsychotik, které cíleně potlačují psychotické příznaky, a snižují tak účinek dopaminu v mozku. Další významnou složkou je také nefarmakologická metoda, která zahrnuje psychoedukaci, nácvik sociálních dovedností a kognitivní trénink. Prvním cílem léčby je odstranit nebo alespoň zmírnit psychotické příznaky. Dále se lékaři snaží o stabilizaci a zlepšení negativních příznaků. Hlavním cílem udržovací léčby je tedy prevence návratu psychotických příznaků (relapsu) a udržení schopnosti fungovat v normálním životě, s čímž pomáhá i rodina či jiné blízké osoby, jejichž zapojení do terapie je nezbytné, a to nejen v otázkách pomoci samotnému nemocnému, ale také z pohledu vlastní osvěty, díky které lépe pochopí všechny souvislosti schizofrenie.

Schizofrenie je téma, které se týká celé společnosti, a tak by k ní mělo být přistupováno. Je třeba zabývat se osvětou, která ukáže, jak lze nemocnému pomoci uchovat si dosavadní život v co největší možné míře. Pravdou totiž je, že schizofrenie připravuje nemocné o práci, běžné všední činnosti a vlastně i přátelé, kteří si na základě nedostatku informací mohou udělat špatný úsudek a bojí se udržovat s takto nemocným člověkem jakýkoliv vztah.