Pěstování višní: Věděli jste, že zdravé jsou i stopky višně?

VišněVišně se netěší zdaleka takové oblibě jako třešně. Aspoň, co se týká přímé konzumace. Jejich trpká, nakyslá chuť vynikne mnohem lépe po kuchyňské úpravě, mnohdy v překvapivých kombinacích. Višně mají široké možnosti využití a zpracování. Jejich léčivé vlastnosti jsou využívány nejen v lidovém léčitelství a mohou pomoci také při snižování nadváhy. Jak? Pojďme si tyto temně rudé až nafialovělé plody lépe představit a podívejme se jim takzvaně „pod slupku“. 

Původ a vzhled višně

Podle botaniků pochází višeň obecná nebo také jen višeň (Prunus cerasus L.) z Asie, zejména z Íránu, Kavkazu, Arménie. Odtud se postupně díky starým Římanům dostala do Evropy. Zhruba ve 14. století se poprvé objevují zmínky o zakládání višňových sadů v českých zemích. V České republice dnes najdeme višně jen v určitých oblastech. V současné době se višně pěstují na celém území Evropy, nejvíce ve Francii, Itálii, Německu. 

Co višně obsahují?

Višeň nemá příliš mnoho vitamínů, je bohatá spíše na minerály a stopové prvky. Z vitamínů najdeme ve višních provitamín A, vitamíny řady B a vitamín C. Dále višně obsahují poměrně hodně draslíku, fosforu, hořčíku, vápníku, dále sodík, mangan, měď, železo i zinek a jód. Zapomenout nesmíme ani na třísloviny a pektiny, kyselinu citronovou a jablečnou. 

Jak višně pomáhají lidskému zdraví?

Višně mají pozitivní vliv na na imunitní systém, fungování metabolismu i štítné žlázy, posilují srdce i celý oběhový systém. Zvyšují odolnost proti stresu, mají antioxidační vlastnosti, podporují činnost trávicího a vylučovacího systému. Napomáhají neutralizovat a vylučovat z lidského těla těžké kovy a další škodlivé látky, jsou vhodným doplňkem stravy při osteoporóze, podílí se na odvodňování organismu. Višně mají také mírně projímavý účinek. Pomáhají vyplavovat kyselinu močovou z těla a tak působí při artritidě zmírněním bolesti, otoků a zánětlivých reakcí. Konzumace višní působí kladně na regeneraci svalů po námaze, zpomalují stárnutí pleti i celého organismu. Višně obsahují antokyany, které jsou odpovědné za řadu výše uvedených vlivů višně na zdraví. Antokyany jsou přírodní barviva, způsobující červenou barvu višní (a samozřejmě dalšího ovoce). Dokážou zvýšit produkci inzulínu až o padesát procent a snižují tak hladinu cukru v krvi. 

Višně a jejich stopky v přírodním léčitelství

Přírodní léčitelství využívá nejen plodů višně, ale také jejich stopky. Ty obsahují třísloviny a další látky, které mají ozdravné účinky na lidský organismus. Pro účely lidového léčitelství se suší, avšak je třeba, aby si zachovaly svou zelenou barvu. Používají se zejména jaké účinný přírodní prostředek proti kašli. Stopky višní se také přidávají do produktů pro podporu redukce hmotnosti, protože dokážou neutralizovat tuky, které se neusazují v těle. Plody višně jsou přírodním projímadlem a výrazným prostředkem k detoxikaci, obsahují totiž přes 80% vody a velké množství vlákniny. Díky pročišťujícím vlastnostem višně působí blahodárně na pleť. Odvar z listů se používá při chudokrevnosti a při nadměrné tvorbě střevních plynů. Sušené višňové pecky absorbují teplo. Zašité do látkového pytlíku se mohou používat jako nahřívací prostředek například při prochladnutí anebo jiných bolestech. 

Višeň není jen plod, ale také také dřevo

Višňové dřevo je tvrdé a houževnaté, má nádhernou červenohnědou barvu. Je náročnější na sušení, velmi vhodné pro využití v uměleckém truhlářství, k výrobě dekorativních předmětů, nábytku, obkladů. Je velice oblíbené pro uzení, má totiž solidní výhřevnost a smolnatost. 

Jak poznáme strom višně?

Strom s hnědou kůrou a kuželovitou nebo kulovitou korunou dorůstá výšky až deset metrů. Listy višně mají elipsovitý nebo široce kopinatý tvar a na povrchu jsou lesklé. Koncem dubna či v květnu kvete bílými nebo jemně narůžovělými květy. Višeň je krátkověká, dožívá se zhruba 40 let. Kromě stromovité višně existuje také višeň keřovitá

Není višeň jako višeň - druhy višně

Všechny višně nejsou stejné. Rozdíly existují jak v barvě, tak v chuti. Plodem višně jsou peckovice se šťavnatou dužinou a kulatou peckou uprostřed, na větvi uchycené dlouhou zelenou stopkou, jejichž barva, tvar, velikost i chuť je závislá na odrůdě. 

Višně pravé

Stromy těchto višní mají menší koruny, menší lístky a převisající větve. 

  • kyselky

Jsou tmavě červené až černočervené a jejich chuť je, jak lze poznat už z názvu, trpce kyselá. Jejich šťáva je červená a barví. 

  • amarelky

Višně oranžové až načervenalé barvy, mírně kyselé chuti. Jejich nažloutlá šťáva nebarví. Stromy mají velmi tenké větve. 

Sladkovišně

Jsou kříženci třešní a višní (Prunus avium x Prunus cerasus). Jejich koruny připomínají třesně a listy jsou větší. 

  • vlastní sladkovišně

Mají tmavě červenou barvu a jsou sladkokyselé. Červená šťáva těchto plodů je barvící. 

  • skleňovky (též skleněnky)

Jsou žluté nebo pestré, sladké s příjemně nakyslou chutí. Mají nebarvící světle žlutou šťávu. 

Pěstování višní

Višně snášejí i sušší půdu, nejvhodnějšími stanovišti pro jejich výsadbu jsou svahy odkloněné od severu, ideálně s hlinitou půdou, bohatou na vápník. Nesmí být však kamenitá ani těžká nebo přemokřená. Při výsadbě se zásadně vyhýbáme mrazovým kotlinám a stanovištím, které jsou vystaveny severnímu větru. Koruny višní jsou menší než koruny třešňové, takže višně můžeme sázet i v menších zahrádkách. Mají větší výnos plodů než třešně a jsou více odolné proti pozdním jarním mrazíkům. Višně jsou samosprašné, takže můžeme vysadit i pouze jeden samostatný stromek. Pokud si nejste jisti, zda se višeň hodí právě na vaši zahrádku, pěstitelé doporučují řídit se meruňkami. Kde se daří tomuto ovoci, bude se nám dařit i při pěstování višní. 

Višně a vhodné místo pro výsadbu

Jestliže se rozhodneme při pěstování višní sázet více stromů, spon výsadby volíme podle použité podnože. Pokud máme podnože višní, které mají tvar štíhlého slabě vzrůstného vřetene, postačí spon v řadě cca 2,5 metru. Stromky na bujně rostoucích podnožích budou mít v budoucnu mohutné koruny, proto jsou vhodné spíše pro individuální výsadbu ve volném prostoru anebo okolo chodníčků či pěšin v sadu. Pokud se rozhodneme sázet více stromků višní, je spon nejméně 4,5 x 2,5 metru. Obecně platí pravidlo, že čím slabší je růst podnože, tím rychleji naštěpovaná odrůda plodí, avšak také rychleji stárne. Můžeme je pěstovat jako čtvrtkmen (dorůstá do výšky 1 metru), jako zákrsek anebo vřetenovitý zákrsek s výškou cca 60 centimetrů. 

Výsadba višní

Před výsadbou višní namočíme kořeny stromků asi na 2 hodiny do vody. Vykopeme jámu hlubokou asi půl metru, o průměru 60 – 80 centimetrů. Pokud je půda špatně zpracovaná nebo méně kvalitní, jáma by měla být větší. Dno jámy zaplníme uzrálým kompostem nebo zahradním substrátem. Stromek vyjmeme z vody, zkrátíme zlomené nebo jinak poškozené a dlouhé kořeny a vložíme ho do jámy. Opatrně zarazíme opěrný kůl. Zasypeme hlínou asi do jedné třetiny, ušlápneme. Pak toto ještě dvakrát zopakujeme. Roubované místo musí vždy zůstat nad zemí. Stromek pořádně zalijeme. Sázet můžeme na jaře nebo na podzim. Pěstitelé doporučují spíše podzim, protože stromek dokáže využít zimní vlhkost a navíc korunu prořezáváme jen mírně, kdežto na jaře vyžaduje poměrně zásadní zkrácení. 

Pěstování višní

Péče o višně

Zálivka višní

Mnoho pěstitelů tvrdí, že višně vlastně zálivku nepotřebují a pokud ano, nijak silnou. Přesto jako u všech ovocných stromů je důležitá po zasazení a také v době, kdy dorůstají plody višní. Zejména v suchém létě je třeba zalévat višně aspoň jednou týdně a do dostatečné hloubky. 

Višně a hnojení

Jako jiné ovocné stromy také višně hnojíme na podzim anebo brzy zjara například kompostem či hnojem. Doplnit je můžeme, pokud se jim záměrně nevyhýbáme, minerálními hnojivy, jako je například Cererit. 

Višně a postřik

Choroby a škůdci se nevyhýbají ani višním. Proto brzy na jaře při rašení provedeme preventivní postřik proti přezimujícím škůdcům a další prevenci pak uděláme během květu a dozrávání plodů. 

Řez višně

a) Řez višně po výsadbě

Provádíme ho teprve poté, co vysazený strom nasadí první pupeny. Najdeme terminální výhon a boční kosterní výhony o dostatečné síle. Měly by být dostatečně rozloženy a mít úhel 45° k hlavní větvi. Boční výhony seřízneme na cca 3 až 5 pupenů, hlavní výhon ponecháváme o 10 cm delší. Ostatní výhony zkrátíme na větevní kroužek. Tento řez nazýváme výchovným řezem. Provádíme jej pravidelně po čtyři až pět let za sebou. 

b) Řez višně v dalších letech

Poté je koruna již vytvarována a višeň udržujeme už pouze prosvětlovacím řezem, kterým vyřežeme větvě, rostoucí dovnitř koruny, slabé výhony a výhony, rostoucí na špatném místě, také suché větve. Tyto všechny odstraníme zcela. Určitě je nutné odstranit také všechny výhony, rostoucí níže než cca 75 centimetrů nad zemí. Řez provádíme po sklizni. Nejen u višní, ale u všech peckovin se řez zásadně neprovádí během zimního klidového období stromu. Můžeme se setkat s tzv. klejotokem. Při něm vytéká z poraněného kmene průsvitná hmota. Větev často usychá a odumírá. Ošetření voskem nic neřeší, je nutné najít příčinu. Stromu pomůžeme tím, že doplníme potřebné živiny a omezíme dusíkatá hnojiva. Prokypříme půdu okolo stromu a při řezu dbáme na to, abychom zbytečně nepoškodili ani kmen, ani kůru stromu. 

Choroby a škůdci višně

Choroby višně

Skvrnitost listů višně

Houbová choroba napadá nejprve starší listy, na kterých se tvoří vínově červené a později hnědofialové skvrny. Posléze jsou ostře ohraničené. Listy postupně žloutnou nebo červenají, uhnívají a opadávají většinou dříve, než dozrají plody. 

Moniliový úžeh

Listy na napadených větvičkách postupně usychají a vadnou. Neopadávají, zůstanou na větvičkách, které však vypadají jako spálené. Nemoc napadá i květy, které stejně jako listy zůstávají na svém místě, ale připomínají poškození mrazem. Objevuje se klejotok, který může poškodit strom.

Moniliová hniloba

Napadá všechny druhy peckovin včetně višní v období dozrávání a zralosti. Slupka a dužina kvůli tomuto oneocnění měkne a dostává hnědou barvu, na které se tvoří bělavé polštářky ve tvaru kruhů. Plody opadnou anebo zůstávají mumifikované na větvích do zimy. Při napadení letorostů se strom brání klejotokem.

Strupovitost třešní a višní

Nemoc je komplexní: poškozuje listy, květy, plody i letorosty. Na listech způsobuje tmavošedé äž černé slvrny, ty hnijí a listy opadávají. Opadnou také silněji napadené květy a mladé plody. Starší plody jsou zdeformované, strupovité a praskají.

Škůdci višně

Vrtule třešňová

Hostitelskými stromy tohoto škůdce nejsou jen třešně, ale také višně a další peckoviny. Často napadá všechny plody na stromě, přednostně pak sladké odrůdy. Červivost plodů způsobují bílé larvy. Plody v místě napadení měknou, hnědnou a hnijí.

Mšice třešňová

Napadá třešně i višně. Je to jediný druh mšicí, který škodí na těchto stromech. Napadené listy jsou zkroucené, někdy se tvoří hnízda ze zasychajících zkroucených listů.

Pilatka třešňová

Housenky ožírají lícovou stranu listu, takže nakonec zbude jen spodní „kostra“ listu. Napadené listy hnědnou. Housenky jsou velké okolo 1 centimetru, pokryté černým slizem a podobají se drobným slimákům. Při silnějším napadení stromu způsobují opad listu, někdy i plodů. 

Višně: Sklizeň a zpracování

Nejen višně, ale jakékoli peckové ovoce sklízíme podle toho, jak s ním dále chceme naložit. Pro okamžitou spotřebu počkáme, až ovoce zcela dozraje. Pokud chcete višně zavařovat, češeme je těsně předtím, než dozrají, dokud jsou ještě tuhé. Při konzervaci se pak nerozvařují. Višně sklízíme ručně i se stopkami. Otrhávat ovoce je třeba opatrně, abychom nepoškodili místa, kde se v budoucnu objeví nové pupeny. 

Skladování višní

Višně můžeme skladovat pouze omezeně, po krátkou dobu. V chladné místnosti vydrží bez úhony jen několik dnů, při teplotě – 0,5 – 1° C déle, ne však více než několik týdnů. Ovoce bez stopky přitom můžeme skladovat o polovinu kratší dobu, než ovoce se stopkou. V ledničce je neskladujeme blízko aromatických potravin, protože višně patří k těm druhům ovoce, které do sebe snadno absorbují okolní pachy. 

Višně a jejich zpracování

Využití višní je různorodé. Chutnají v koláčích, dezertech, dortech. Jsou vynikající pro přípravu omáčky, která svou zajímavou, trpkou chutí skvěle doplní například pečenou či grilovanou drůbež. Můžeme z nich vařit džemy, marmelády, připravovat šťávy, kompoty, rosoly, lze je nakládat do alkoholu, sušit, zamrazovat. Vynikající jsou také kandované višně.

A samozřejmě: v podobě pálenky se hodí nejen pro zimní období.

 


Stáhnout v PDF

Přečteno: 762x

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.