Domácí násilí se týká všech společenských vrstev bez rozdílu

Oběťmi domácího násilí jsou sice nejčastěji ženy, muži však také nejsou výjimka. Velmi specifické je také domácí násilí na seniorech, nejčastěji ze strany dětí nebo vnoučat.Domácí násilí probíhá v soukromí, skrytě mimo kontrolu veřejnosti a právě také v tom spočívá jeho nebezpečnost. Intenzita násilných incidentů fyzického, psychického nebo sexuálního rázu se může postupem času zvyšovat a stupňovat, což vede ke ztrátě schopností tyto incidenty včas zastavit a narušené vztahy efektivním způsobem vyřešit.

Hlavní znaky domácího násilí 

  • Útoky se opakují: z jednoho napadení jakéhokoli charakteru ještě není možné určit, že se jedná o domácí násilí.
  • Stupňování: od prvotních urážek agresor přistupuje k psychickému ponižování, až k fyzickým útokům a závažným trestným činům ohrožujícím zdraví a život druhé osoby
  • Jasné rozdělení rolí ohrožené osoby a násilníka: za domácí násilí se nepovažují vzájemná napadání, hádky, spory nebo u rvačky, kde se role osoby násilné a osoby ohrožené střídají
  • Probíhá v soukromí: probíhá zpravidla neveřejně, za zavřenými dveřmi bytu či domu, stranou společnosti
  • Napříč společenským spektrem: domácí násilí probíhá bez ohledu na věk, vzdělání, postavení ve společnosti nebo náboženské vyznání
  • Samo od sebe neskončí
  • Dochází opakovaně k obdobím klidu a opakující se agrese
  • Čím déle domácí násilí trvá, tím hůře je schopna oběť situaci sama řešit

Domácí násilí zahrnuje fyzické i slovní útoky, omezování osobní svobody, fyzické týrání, vydírání, sexuální zneužívání, vyhrůžky apod. Takovéto chování vyvolává trvalý strach oběti z agresora, což trýzniteli umožňuje udržovat nad obětí neomezené mocenské postavení. Kontrolu života oběti uplatňuje násilník jako svoje samozřejmé právo.

Formy domácího násilí

Fyzické násilí

V případě fyzického násilí jde o napadání druhého, tlučení pěstmi, fackování, tahán za vlasy, pálení, kopání, smýkání, ohrožování nožem nebo zbraní, napadání a házení předmětů po oběti, přivazování, škrcení, dušení, topení ve vodě, povalování na podlahu.

Psychické násilí

Za psychické násilí považujeme ponižování, zesměšňování, slovní týrání, nadávky, vulgarity, vyhrožování, kontrola veškerých činností, sledování, neustálé telefonické kontroly apod.

Sexuální násilí

Jako sexuální násilí označujeme veškeré sexuální chování, které je vynucené a které ohrožená osoba podstupuje nedobrovolně a pod nátlakem fyzickým nebo slovním.

Ekonomické násilí

Ekonomické násilí je zamezení disponování vlastními finančními prostředky, zákaz chodit do zaměstnání a podobně.

Sociální izolace

Sociální izolace je neustálý dohled nad osobním životem ze strany trýznitele, zákaz stýkání se s rodinnými příslušníky a přáteli. V případě, že ohrožená osoba ztratí kontakt s vnějším světem, nemá možnost prodiskutovat svůj problém a srovnávat, dochází tak k deformaci vnímání reality a normou se stává to, co prožívá

Kdo může být obětí domácího násilí

Osobou ohroženou domácím násilím může být kdokoliv, ať už jde o ženu, muže, dítě nebo seniorku či seniora. Každá z ohrožených osob potřebuje ochranu a pomoc.

Nejčastějšími obětmi domácího násilí se stávají ženy. Spolu se ženami se častými obětmi násilí v rámci rodiny stávají děti. Někdy nejsou přímými účastníky dění, ale jsou svědky domácího násilí, i přítomnost takovému konání je vysoce ohrožující a narušuje zdravý vývoj dítěte.

Obraz muže jako oběti nepatří do tradiční mužské role, proto málokdy muži domácí násilí zveřejní, avšak i oni se stávají obětmi domácího násilí. Další skupinou, která patří k možným obětem domácího násilí, avšak jen málokdy týrání zveřejní, jsou senioři. Je to tím, že násilí se na nich obvykle dopouštějí jejich děti nebo vnuci, což je pro ně velmi nepříjemné a bolestné, proto o této skutečnosti jen neradi mluví.

Rizikové faktory doprovázející vznik domácího násilí

  • finanční závislost na partnerovi
  • péče o děti v rámci mateřské a rodičovské dovolené
  • zdravotní postižení a omezení
  • vyšší věk a bezmocnost seniorů
  • přechod z aktivní zaměstnanosti do starobního či jiného důchodu
  • nezvládnuté rodičovství a výchova dětí
  • závislosti násilné osoby

Nejčastější mýty o domácím násilí

Domácí násilí se vyskytuje pouze u sociálně slabších osob: Realitou je, že domácí násilí se týká všech sociálních skupin, probíhá bez ohledu na vzdělání, společenské postavení, národnost nebo náboženské vyznání.

Příčinou domácí násilí je alkoholismus: Užívání alkoholu nebo i jiných návykových látek není jedinou příčinou, natož pak omluvou domácího násilí.

Pokud partner násilnou osobu neopustil, pak situace nemůže být natolik vážná: násilné osoby často svým partnerům vyhrožují, že v případě jejich odchodu ublíží jim nebo jejich dětem, rodině, přátelům apod. Ze strachu tak oběti mnohdy zůstávají, ale ne proto, že by s chováním partnera souhlasily.

Násilníka lze rozeznat od oběti na první pohled: Domácí násilí je velmi dobře ukryto za zdmi domova, násilná osoba se svému okolí často jeví jako sympatická a ohrožená osoba se mnohdy za svoji situaci stydí, a tak se s ní obvykle komukoliv odmítá svěřit.

Domácí násilí bývá spíše skryto, velmi často ale sousedé o násilném chování vědí a přehlíží jej. Mají přitom ohlašovací povinnost.

Násilí na dětech

Psychické týrání je chování, které má vážné dopady na vývoj dítěte. Psychické týrání dítěte může mít podobu slovních útoků na jeho sebehodnocení a sebevědomí, opakované ponižování, odmítání či zavrhování dítěte.

Dalším druhem týrání dítěte je jeho zanedbávání. Zanedbávání dítěte může být na úrovni fyzické – neposkytnutí přiměřené výživy, oblečení, přístřeší, zdravotní péče apod., nebo na úrovni citové/emocionální – kdy nejsou uspokojovány citové potřeby dítěte, chybí mu náklonnost, pocit, že někam patří. Všeobecné zanedbávání se pak týká nedostatečného jídla, lékařské pomoci, kontaktu s vrstevníky, nedostatečnou ochranu před nebezpečím úrazu a sociálně patologickými jevy, jako jsou alkoholismus, toxikomanie a kriminalita.

Těžké zanedbávání se vyznačuje situacemi, které ohrožují život a zdraví dítěte bezprostředně. Jedná se o situace, kdy dítě trpí hladem, žízní, zimou nebo nedobrovolně žije izolováno od lidské společnosti.

Sexuální zneužívání dítěte je jakékoliv vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu nebo sexuálnímu chování. V chování týraného dítěte je možné vysledovat jisté změny, které naznačují, že je obětí týrání. Takové dítě bývá zvýšeně opatrné v kontaktu s dospělými, v přítomnosti konkrétních dospělých osob se chová vyděšeně a úzkostně. Nejeví zájem o dění kolem sebe, vyhýbá se školním i mimoškolním aktivitám, má potíže se soustředěním. U týraných dětí můžeme pozorovat také větší citovou dráždivost a agresivní reakce i na sebemenší podněty, mohou se sebepoškozovat, utíkat z domova apod.

Spirála domácího násilí

Domácí násilí se podobá zužující se spirále, kdy jedna fáze navazuje vždy na druhou, ale období mezi jednotlivými fázemi se zkracují. Takovýto cyklus se jen velice těžko přerušuje. Neustálé opakování jednotlivých fází a jejich vzrůstající intenzita vytváří závislost oběti na agresorovi.

První fáze je fáze kontrolní, kdy je partner ohleduplný a pozorný. Mnohdy vymlouvá budoucí oběti i to, když chce trávit volný čas jinak než s ním, ta tak zužuje své sociální kontakty na minimum a partner nad ní získává nadvládu. Na veřejnosti pak mohou působit jako ideální pár.

V druhé fázi dochází k vytváření napětí. I nepatrný prohřešek partnera podráždí. Oběť dává vinu sama sobě, snaží se být pracovitější, poslušnější, zkrátka lepší, tak, aby se k ní partner choval stejně jako na počátku vztahu. Partnerova verbální a neverbální komunikace si vzájemně odporují, čímž vzniká napětí. Neustálé napětí vede k destabilizaci oběti, která si pak není jistá, zda to co vnímá je přehnané, nebo se jí to pouze zdá.

Ve třetí fázi se slovní týrání může vystupňovat v násilí fyzické, které je chladné a opakující se. Pokud se oběť rozhodne vzbouřit, je její chování označeno jako hysterické a agresivní. Nakonec se sama oběť cítí vinna a dochází k oslabení jejích obranných reakcí.

Čtvrtou fází bývají omluvy, sliby a opětovné líbánky. Partner se omluví a po nějakou dobu se opět chová hezky, čímž oběť mírně uklidní, po nějaké době se však situace začne opakovat znovu a většinou ještě s vyšší intenzitou. Veškeré fáze se znovu opakují.

Co dělat, žijete-li v násilném vztahu

Žijete-li v násilném vztahu, ale nemáte v plánu odcházet, pak je vhodné pro vlastní bezpečnost dodržovat některá pravidla.

  • Buďte v kontaktu se specializovanou poradnou, kde vám pomohou se v situaci lépe orientovat
  • Hledáte-li pomoc, nepoužívejte k tomu raději domácí telefon nebo domácí počítač, aby vaše postupování nebylo dohledatelné
  • U důvěryhodné osoby mějte ukryty důležité dokumenty, je také dobré mít záložní klíče od bytu
  • Mějte někde nachystanou pohotovostní tašku pro případ rychlého odchodu
  • Mějte u sebe vždy zapnutý telefon, pokud vám ho partner bere nebo kontroluje, pořiďte si ještě jeden a policii mějte na rychlé volbě
  • Vidíte-li, že se schyluje k nějakému incidentu, pokuste se odejít včas, mějte vymyšleno, na co se vymluvit, např. nákup.
  • Zkuste zjistit, jaké jsou spouštěcí momenty násilí.
  • Mějte promyšlené únikové cesty.
  • S dětmi si domluvte nějaké kódové slovo pro případ úniku, označte jim bezpečné místo, kde se mohou v případě intenzivního útoku uschovat (např. u sousedky)
  • Dokumentujte si všechny napadení, pište si deník, pokud můžete, fotografujte si stopy po násilí.

Co dělat, když dojde k napadení

V případě napadení může člověk jednat zkratkovitě, proto je dobré mít jednotlivé kroky rozmyšlené.

  • Nikdy neutíkejte do místnosti bez oken, kde vás může partner zavřít a vyhněte se místnostem, kde by mohl vzít do ruky zbraň – kuchyně, dílna.
  • Máte-li malé dítě, nevyzdvihujte jej v případě konfliktu do náručí, jste pak oba zranitelnější
  • Pokud jste v nebezpečí, volejte policii.
  • Pokud vás partner napadl, může být vykázán ze společné domácnosti.
  • Pokud by po konfliktu přesto policie vašeho partnera nevykázala, pak po jejich odjezdu nezůstávejte v bytě sama, tato situace by mohla být velice nebezpečná. Policisté by vás měli doprovodit minimálně na nejbližší tramvajovou nebo autobusovou zastávku, ideálně do některého z krizových center nebo azylových domů.
  • Nikdy neopouštějte domov bez dětí, pokud se situace odehraje tak rychle, že to není možné, vraťte se pro ně co nejdříve s asistencí policie a vyzvedněte je. V nebezpečí mohou být ony samy, nebo se je násilník může rozhodnout vzít jako rukojmí.
  • Případná zranění a napadení si dokumentujte a uschovejte na bezpečném místě.

Bezpečnostní plán oběti

Člověk, který se nachází v násilném vztahu, by si měl promyslet plán, jak se před násilím ze strany partnera chránit a mít vytvořený bezpečnostní postup pro případ, že bude ohrožena. Bezpečnostní plán je způsob postupu, kterého se ohrožená osoba v případě útoku drží.

Základními pravidly je mít u sebe telefon nebo diář s důležitými telefonními čísly na osoby, které může v případě ohrožení požádat o pomoc a kontaktovat. Je dobré mít u přátel nebo jinde na bezpečném místě uložen základní bezpečnostní balíček s doklady, penězi, mobilem, platební kartou, klíči, pár kusy oblečení apod. Mějte domluvený s rodinou nebo kamarády krizový plán, kam utéci, pro případ akutního ohrožení. Je-li to možné, domluvte si signál se sousedy – například rozsvěcení a zhasínání pro případ, aby zavolali policii.

Jste-li ohroženou osobou a plánujete útěk, pak zvolte vhodnou chvíli pro opuštění bytu nebo domu, a to v dobu, kdy je agresor mimo domov v práci apod. Domluvte si předem možnost pobytu u osoby, které věříte a kterou agresor nezná. Pokud odcházíte od násilného partnera plánovitě, pak si sebou nezapomeňte vzít občanský průkaz, rodný list, případně rodné listy dětí, školní a zdravotní záznamy dětí, peníze, doklady o pojištění, doklady o společném majetku, osobní věci, léky a adresář s důležitými adresami a vizitkami.

Pomoc obětem domácího násilí

V současné době existují azylové domy a sociální poradenství pro ohrožené domácím násilím. Hledat můžete například u těchto asociací sdružujících jednotlivé organizace:

  • Koalice organizací proti domácímu násilí
  • Asociace manželských a rodinných poradců ČR
  • Asociace občanských poraden
  • Sdružení azylových domů v ČR

Další důležité kontakty nejen pro oběti domácího násilí

  • Policie České republiky – 158
  • Městská policie – 156
  • Záchranná služba – 155
  • Univerzální záchranná linka – 112
  • Bílý kruh bezpečí, DONA linka – nepřetržitá telefonická pomoc osobám ohroženým domácím násilím – tel.č. 251511313
  • senior linka 800 157 157

 


Stáhnout v PDF

Přečteno: 452x

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.