Čichová paměť: I vzpomínky mají svoji vůni. Návod, jak čichovou paměť posílit

Lidský nos má zhruba 400 funkčních čichových receptorů. Jejich úkolem je snímat molekuly pachu ze vzduchu a pak je poslat do mozku. A proč jeden člověk cítí více a druhý zase méně? U každého jedince se totiž čichové kompetence liší. Podmíněny jsou jak geneticky, tak i věkem. Čím jsme starší, tím je to pochopitelně s naším čichem horší…

Čichová paměť a čichová gymnastika

Věděli jste, že i čich je možné cvičit a rozvíjet? Díky tomu, že je čichová kůra, zodpovědná za indentifikaci pachů, je propletená s oblastmi mozku, které jsou zapojené do emocí (amygdala) a vzpomínek (hipokampus), má čich obrovský vzpomínkový účinek. Čichová paměť tak může být velice silná. Jakmile ucítíme nějaký pach či vůni, mozek si jej okamžitě ukládá. A s ním i situaci, ve které jsme a naše momentální rozpoložení. Ve chvíli, kdy tu samou vůni pak znovu ucítíme, spustí se více či méně přesný identifikační signál. Vyvolaná emoce pak může být hodně silná. Tato zvláštnost čichové paměti je v nás zakódována už od dětství. Jsme proto schopni vyvolat si hodně staré vzpomínky tím, že jen ucítíme nějakou vůni. Například vůni čerstvě upečených buchet si spojíme s prázdninami u babičky. Nebo parfém s naší mámou, která jej vždy používala.

Čichová paměť a autobiografické vzpomínky

Dalším specifikem čichové paměti jsou pachy spojené se šťastnými autobiografickými vzpomínkami. Ty mají unikátní schopnost přimět nás zažít měřitelný stav pohody, který je dokonce měřitelný. A to například tím, že se zklidníme a zpomalí se tlukot srdce i rytmus dýchání. Jsme v absolutní pohodě a v klidu. Čichová paměť je rozhodně nejbohatší pamětí na emoce.

Jak funguje čichová paměť?

Čichová paměť funguje vlastně poměrně jednoduše. Když ucítíte nějakou vůni nebo nějaký pach, vytvoří se okamžitě v mozku proces, který pak či vůni zachytí a s ním zároveň i prostředí a naše momentální emoce. Tento čichový vjem je ihned otiskutý do čichového bulbu, který má hlavní slovo v oblasti emocí. Čichovou paměť však zároveň ovlivňuje i mnoho vnějších faktorů. Jako je například věk. Uvádí se, že až dvacet procent lidí nad 65 let má poruchy čichu. Jelikož právě s věkem čichové receptory v nose odumírají. Stejný vliv mají na tento proces i neurodegenerativní onemocnění (Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba), kouření, pobyt ve znečištěném prostředí, virová infekce a podobně…

Ztráta čichu a čichová paměť

Ztráta čichu je poměrně velkým problémem a přináší do života spoustu komplikací. Většinou se objeví nechutenství, jelikož vlastně ani nevíme, co jíme a nemáme potěšení z jídla. Dokonce hrozí i zvýšené riziko otravy jídlem. Máme obavy o našem tělesném pachu. O tom, jestli náhodou “nejsme cítit” nebo jestli jsme to náhodou nepřehnali s parfémem. Velice často bývá ztráta čichu spojena například s obyčejnou rýmou a většinou netrvá déle než 3-5 dní, i když pochopitelně mohou být výjimky. 

Čichová paměť a aromaterapie

I čichová paměť se dá trénovat, ostatně jakákoliv jiná naše paměť. V případě čichu je v tomto směru nejúčinnější aromaterapie. Tedy trénink s pomocí esenciálních olejů. A jak na to? Ráno a večer čichejte k vybraným esenciálním olejům. Mělo by jít o rozličné vůně. Tedy například: růže, mandarinka, smrk, kadidlo. Nechte každou vůni prostoupit vaším čichovým ústrojím, zavřete oči a vnímejte, jak na vás daná vůně působí. Pokuste se ji nějak “uchopit”, popsat a pokuste se ji spojit s nějakou emocí. Co se vás tato vůně vyvolává? Jak se cítíte?

Čichová terapie je velice účinná při rekonvalescenci po ztrátě čichu, dále se použivá například při posttraumatických událostech nebo u závislostí. Dokáže léčit deprese, snižovat hladinu stresu a dokonce dokáže čichová terapie odstraňovat i fóbie a úzkosti. Avšak k aromaterapii jedno důležité upozornění. Používejte jen skutečně kvalitní esenciální oleje, nikov náhražky nebo vonné oleje. Vždy mějte v ruce konkrétní vůni, čistou silici, ideálně v bio kvalitě. Pokud si nebudete jistí nebo nebudete vědět, jak se do čichové terapie pustit, pak se poraďte s odborným aromaterapeutem.

Autor článku: Monika Poledníková