Nejznámější keltské svátky a jejich význam

Keltské svátky v průběhu roku. 

Keltové známe jako skupiny kmenů, které v dávných dobách žili v Evropě. Tyto etnické kmeny se chovali v souladu s přírodou a uctívali přírodní živly. Jejich přesvědčení odpovídají i keltské svátky, které slavili. Podívejte se na přehled osmi nejvýznamnějších oslav života a příroda.

Nejznámější keltské svátky od podzimu do léta

Samhain (1. listopadu)

Ketlský svátek pro české Dušičky

Samhain se slaví 1. listopadu a zřejmě jde o nejvýznamnější keltský svátek. Jde také o keltský nový rok, v noci před tímto svátkem končí starý rok. V anglosaských zemích se tento svátek zachoval jako Halloween. U nás pak na tradici Samhainu navazují Dušičky.

Při Samhainu dochází k uvolnění hranic mezi naším světem a světem duchů. Podle tradice se tak vracejí zemřelí předkové, nebo se zjevují různí skřítci a víly. Z toho důvodu Keltové zapalovali u domu svíčky nebo ohně, aby mohli duchové najít cestu k nim domů.

Samhain patří mezi keltské svátky, které Keltové považovali za strašidelné a úžasné zároveň. Tato noc měla pro Kelty velmi mystický význam, a to proto, že duchové mohli navštěvovat svět lidí a lidé pak svět mrtvých. Pokud někdo uvízl v tom druhém světě, aby se mohl vrátit domů, musel často čekat do dalšího Samhainu. Tento motiv můžeme také vidět v Erbenově Kytici, kdy v baladě Poklad dítě uvízne ve skále a matka musí čekat rok, než se skála zase otevře. Podívejte se na článek věnovaný výhradně Samhainu.

Alban Arthuan (21. prosince)

Ketlský svátek pro zimní slunovrat

Pod tímto svátkem se skrývá zimní slunovrat a můžeme ho přeložit jako „Světlo Artuše“. Keltové považovali zimní slunovrat za den, kdy se znovuzrodil sluneční bůh Belen, syn Bohyně a rohatého boha Cernunna. Stejně jako u většiny keltských svátků, i u tohoto se zapalovaly ohně. Alban Arthuan patří mezi historicky zajínavé keltské svátky. 

Oheň se zapaloval v každé rodině a staral se o něj majitel domu. Jako první se muselo zapálit polínko, které se uchovalo z minulého roku a které bylo ze stromu majitele nebo bylo darované. Toto polínko navíc muselo projít posvěcovaným rituálem a muselo být polito pár kapkami piva nebo medoviny, pomazané medem a posypané moukou. Oheň pak hořel dvanáct dní.

V rámci svátku se také peklo několik druhů koláčů. Rituální koláče se zdobily tak, aby připomínaly slunce. Jeden velký koláč se potom rozdělil mezi celou rodinu, aby zůstali všichni zdraví a pospolu. Dále se například věštila budoucnost z jablek nebo slavnostně vystupovali maskovaní jelení tanečníci.

Imbolc (1. února)

Svátek počátku úrody a bohyně Brigit

Imbolc se slaví v noci 1. února a znamená svátek počátku úrody. Hlavní patronkou tohoto svátku je bohyně Brigit. Brigit bývá zobrazována v bílých šatech, aby se dala najevo její nevinnost (Brigit dala vzniknout anglickému termínu pro nevěstu bride a také bíle svatební šaty). Brigit je bohyní inspirace a učení a léčitelkou. Ženy v tento čas vyráběly tzv. posvátný Brigitin uzel, který pak zavěšovaly nad dveře. Obyvatelé domu tak Brigit prosili, aby jim poskytla ochranu.

V domech a kovárnách ve vesnicích se uhášely ohně a mladé dívky, které symbolizovaly panenskou Bohyni pak chodily s pochodněmi a tyto krby znovu zapalovaly. V předvečer tohoto svátku se peklo symbolické pečivo a připravovala se hostina. Vyráběly se malé slaměné panenky, které potom mladé dívky roznášely po vsi a lidé jim za to věnovali malé dárky. Lidé se v tuto dobu také věnovali věštění. Do ohně se vhazovalo čerstvé jalovcové proutí, toto pálení jalovce mělo ochraňovat a očišťovat domov. Z jeho popela se pak druhý den věštila budoucnost. Takový byl Imbolc, který patří mezi keltské svátky. 

 Bohyně Brigit a keltský svátek Imbolc.

Alban Eilir (21. března)

Keltská oslava jara, nového života a plodnosti

Alban Eilir je oslavou jara, plodnosti a nového života. Nejdůležitějším symbolem tohoto keltského svátku je pak vejce (pro Kelty bylo vejce symbolem života). Při těchto slavnostech se vejce zdobila, darovala, ale také se z nich připravovaly různé pokrmy. Časté jsou různé vaječné nádivky, které navíc obsahují množství čerstvých jarních bylinek. Vejce se často barvila na červeno, aby se zdůraznila symbolika nového života.  Na povrch vejce Keltové malovali různé symboly, nejčastěji to byly spirálky či proužky. Barvení se provádělo čímkoliv, co bylo po ruce, od slupek cibule po černý bez a vratič.

Dalším symbolem v tomto čase bylo dnes tolik pro ženy neoblíbené pletení pomlázek a švihání. Jsou tu dvě verze této tradice. Jedna tvrdí, že pomlázka je ztělesněný falus, který má ženám dopřát do dalšího roku plodnost a zdraví. Druhá teorie mluví o vyhánění nečistých duchů a démonů z žen.

Se svátkem se také pojí pečení tradičních koláčů nebo bochánků s křížovým zářezem (dnes mazanec). Část koláče se obětovala a zbytek se rozdělil mezi rodinu a přátele. Podle tradice každý, kdo snědl kousek potřený medem, byl celý rok zdravý.

Beltine (30. dubna)

Keltský svátek pro "pálení čarodějnic"

Svátek Beltine je opak temného Samhainu a můžeme ho přeložit jako „oheň boha Belena“. Bůh Belenos je bůh slunce a léčivých zřídel a věštění. Právě Belenův léčivý aspekt je brán jako jedna ze tří podstat tohoto svátku. Dále pak může být svátek charakterizován třemi slovy – Oheň, Májka a Láska.

V předvečer Beltainu se zhasínaly všechny ohně ve vsi a na obřadním místě druidové zapalovali Oheň hlavní. Oheň, a zejména jeho dým, byl považován za očišťující a měl lidem zajistit zdraví po celý rok. Proto lidé tento oheň často přeskakovali a branou Beltainu byl prováděn dobytek, aby se zajistilo jeho zdraví a plodnost.

Dalším rituálem, který se dochoval dodnes, je tzv. stavění májky. Májka je březový nebo smrkový kmen, který je oloupaný a zbavený větví. Koruna prochází velkým květinovým věncem ovinutým barevnými stuhami. Tento symbol je ztělesněním mužského falusu, který je vrážen do země jakožto symbolu Bohyně – tedy ženy.  Dodnes se také zachoval zvyk políbit ženu pod břízou (někdy rozkvetlou třešní, jabloní), čímž se spojí láska dvou základních principů. Podívejte se na článek věnovaný výhradně Beltine.

Alban Hefin (21. června)

Keltská obdoba letního slunovratu

Alban Hefin byl pro Kelty letním slunovratem a patřil mezi nejdůležitější keltské svátky. Posvátným rituálem sám o sobě byl v tento času východ slunce. Toto období bývalo pro Kelty vítaným časem, protože válečníci mohli na chvíli zapomenout na své války a rolníci si mohli dát pauzu od tvrdé práce. Pro kněží byl ale Alban Hefin svátkem „spojování“ a „utváření“. Byl spojením slunečního kultu a kultu vody a vítězstvím světla nad temnotou.

Svátek zahrnoval pálení svatojánských ohňů. Oheň se zapaloval na nejvyšších kopcích, podobně jako při Beltainu. Nejprve se však takový kopec musel vybrat a uspořádat na něj pouť, toho se účastnila celá obec. Poté se kolem ohně se tančilo, skákalo se přes něj, mladé páry se při něm například držely za ruce, aby se nerozešly. Po rozednění se konala pouť k posvátným pramenům a studánkám, kde se věštilo.

Ženy pak při svátku vařily pivo, do něhož přidávaly koření z místa, kde se konala ceremonie. Alban Hefin patřil k časům radosti a veselí, pak se ale od středověku jeho funkce změnila na ochranu proti démonům. V některých krajích se dochovala tradice pálení figurín vyrobených z vrbového proutí, které měly zastupovat duchy a jejich znovuzrození.

Keltský letní slunovrat.

Lughnasad (1. srpna)

Keltský svátek pro české dožínky

Datum svátku Lughnasad připadá na období kolem 1. srpna, tedy mezi Beltinem a Samhainem. Se svátkem se mimo jiné pojil výroční trh, soutěže a zápasy, oslavy tak trvaly několik dní. Během svátku se děkovalo za sklizenou úrodu, ale také za obnovení plodivé síly Matky rituálním sňatkem s bohem, čímž byl zajištěn počátek života pro další cyklus.

V tuto dobu se také často uzavíraly sňatky. Zajímavostí je, že keltská společnost uznávala bigamii. Stály za tím většinou války, kde muži často umírali. Proto bylo nutné zachovat rod i tímto způsobem. Ovšem když si muž domů přivedl jinou ženu, měla ta původní určitý čas na to, aby vypudila tu novou. Pokud se jí to podařilo, nová žena musela odejít a muž si ji nesměl vzít.

Tento svátek byl zároveň časem udělování vyznamenání či přidělování polností za služby, ale i časem velkolepých soutěží i závodů. Oslavy trvaly obvykle 5 dní, během nichž bylo zakázáno násilí (kromě soutěží a ukázek boje), projevy nevraživosti či vymáhání dluhů. Asi nejznámější obřadní ceremonií, která se slaví dodnes, je dožínkový obřad. Druid za svítání prošel polem a vybral několik klasů obilí, které následně požehnal.

Alban Elved (23. září)

Poděkování Matce Zemi za dary a příprava na zimu

Alban Elved je přípravou na čas zimy a na příchod nového roku, ale také je další příležitostí k poděkování za dary Matky Země. Symbolem spojený s tímto svátkem je jablko, které odkazuje ke slunci a životu.

Oslavy podzimní rovnodennosti byly bohaté, protože se nesly v duchu dokončení sklizně a rohu hojnosti. Hlavním smyslem tohoto svátku je také upevnění rodinných svazků a setkávání přátel nebo celého kmene. Pořádaly se tedy velké hostiny, při nichž se lidé hezky oblékly a připravovaly se jen ty nejlepší pokrmy. Na hostině pak zpívali bardové, kteří bavili hosty svými básněmi a vyprávěními.

Obětním oltářem pro tento čas je náruč Bohyně a její úrodný klín – pole. Obětiny se zaorávaly do brázd, protože se věřilo, že takto posvěcená půda se svým majitelům příští rok odvděčí.

Jaké keltské svátky vás zaujaly nejvíc? Napište nám do komentáře.

Podívejte se také na to, co vás čeká v roce 2019 podle keltského horoskopu.