Syndrom vyhoření vzniká velmi nenápadně a má plíživý průběh. Jaké fáze jsou s ním spojené?

V tuzemsku údajně postihne syndrom vyhoření v průměru každého pátého jedince. A to není příliš pozitivní zjištění. Lidé žijí v neustálém pracovním shonu a zapomínají mnohdy odpočívat. Právě tyto faktory mohou celý proces spustit.

Syndrom vyhoření a jeho charakteristika

Syndrom vyhoření je oficiálně nemoc. Zpravidla vzniká totálním vyčerpáním organismu v důsledku přepracování či přemotivovanosti. Obrazně řečeno – váš život je jako rychlík, který nelze zastavit. Tvrdý náraz je tedy nevyhnutelný. Vyhasnutí nebo také burn-out syndrom mění významně život nemocného. V závěru přestává jevit zájem i o zcela běžné denní činnosti. Proto je nutné této nemoci předcházet preventivně psychohygienou anebo ji v důsledku zodpovědně řešit s psychology, terapeuty a případně i s psychiatry.

Syndrom vyhoření a jeho 1. fáze: Bezmezné nadšení z práce

Počátek burn-out syndromu je zpravidla velmi nevinný. V zaměstnání dostanete na povel nový projekt anebo úkol, z kterého jste naprosto nadšení. Zprvu nevnímáte, že by to mohlo být „velké sousto“. Pracujete ve dne v noci, abyste dostáli požadavkům svého nadřízeného. Práce vás baví a prožíváte pocity euforie. Jste nespoutaní, optimističtí a vaše kreativita a produktivita je na výši. Jedete jak se říká „na plné obrátky“. To ještě netušíte, že syndrom vyhoření je již za humny.

Syndrom vyhoření a jeho 2. fáze: Prožívání občasného stresu

V druhé fázi se může objevit pokles dříve nezměrného optimismu. Najednou si začnete uvědomovat, že některé pracovní dny jsou i velmi stresující. Načež na to nereaguje jen vaše psychika, ale také vaše tělo. Syndrom vyhoření se přiblížil. Můžete zaznamenat vyšší tlak krve, rychlejší pulz, poruchy koncentrace, podrážděnost, projevy sociální izolace i nekvalitní spánek. Mění se i chuť k jídlu a pomalu a jistě začínáte zanedbávat sami sebe a své osobní potřeby.

Syndrom vyhoření a jeho 3. fáze: Chronický stres

Ve třetí fázi se již formuje vážný syndrom vyhoření. Občasný stres se přehoupne do chronické fáze a zintenzivní se i ostatní příznaky. Nakonec přestanete mít zájem o dřívější koníčky, začnete chodit pozdě do práce a opomenete důležité termíny. V tomto období také lidé inklinují čím dál více k alkoholu, cigaretám i zvýšené spotřebě kofeinu.

Syndrom vyhoření a jeho 4. fáze: Kritický moment před plným propuknutím nemoci

Čtvrtá fáze je kritická a mnoho se v ní láme. Syndrom vyhoření je na spadnutí, což poznáte podle těchto příznaků: pocit vnitřní práznoty, úzkostlivost, pochybnosti o vlastní osobě, plačtivost, neschopnost zvednout se z postele, chronické bolesti hlavy, nechutenství, touha navždy se sociálně izolovat, strach z lidí a obecně „únikové chování“. Nemocnému se nechce ven na procházku, do práce, na návštěvu k rodině a podobně. Vyhýbá se jakékoliv povinnosti a činnosti.

Syndrom vyhoření a jeho 5. fáze: Setrvalý stav

V páté fázi se syndrom vyhoření přehoupnul do jakéhosi setrvalého stavu, při němž se objevují permanentní emocionální, duševní a fyzické problémy. Nezřídka kdy se tedy objeví silné deprese, hluboký smutek a a chronická únava. Jakmile zaznamenáte, že jste se dostali až do tohoto kritického bodu, zasáhněte co nejdříve a nestyďte se požádat o odbornou pomoc. Psycholog vám pomůže s terapiemi a psychiatr případně předepíše antidepresiva a další léky, které pomohou zlepšit vaši náladu. Medikamenty ovšem nejsou vše. Primárně je důležité, abyste chtěli sami změnu a začali se postupně vracet ke svému původnímu životu. Mějte kolem sebe také rodinu a případně partnera, který vás podpoří. To vše dělá moc. Při svědomitém přístupu se na svět začněte zase brzy dívat veselýma očima!

Autor článku: Iveta Berezkinová