Paranoia je vážná psychická porucha. Jak ovlivní stihomam život?

Pokud se prokáže, že dotyčný paranoií skutečně trpí a své příznaky neřeší s odborníkem, nemusí to ve výsledku dopadnout vůbec dobře. Nezřídka kdy totiž dochází u paranoiků k silným úzkostlivým stavům, hlubokým depresím a suicidálním sklonům.

Paranoia a její typické projevy

Mezi typické příznaky paranoie neboli stihomamu patří toto chování:

• Snadno se urazíte. Nesnesete ani konstruktivní kritiku.
• Býváte defenzivní, nepřátelští a pasivně agresivní.
• Věříte, že máte pravdu vy, nikoliv ostatní.
• Nedokážete se uvolnit.
• Neumíte dělat kompromisy a nedokážete odpouštět.
• Neumíte druhým důvěřovat.
• Za jakýmkoliv chováním okolí vidíte zákeřnost. Jste podezřívaví.

Paranoia a příčiny jejího vzniku

Důvodů je nespočet. Paranoia nevznikne jen tak, sama od sebe. Většinou její rozvoj podněcuje několik zásadních faktorů a rozhodně vám některé z nich nebudou cizí:

1. Dlouhodobý nedostatek spánku: k paranoii či paranoidním myšlenkám zcela jistě přispěje fakt, že jste v posledních týdnech ne-li měsících velmi málo spali. Můžete tak druhé chytat za slovo, nedokážete adekvátně komunikovat a častěji se dostanete do konfliktů či situací plných nedorozumění. Dopřejte si tedy aspoň 7 hodin spánku denně.
2. Nakumulovaný stres: ten je od pradávna považovaný za „zabijáka“ radosti i životního štěstí. A je tomu skutečně tak. Pokud nebudete vyvažovat práci odpočinkem, rychle se dostanete do propasti. Paranoia se však může vyskytnout i tehdy, když prožíváte nějaké intenzivní stresové období – např. rozvádíte se, ztratili jste zaměstnání, plánujete svatbu a podobně.
3. Užívání návykových látek: paranoia se může lehce projevit i u lidí, kteří nadužívají alkohol, nebo holdují drogám typu marihuana, halucinogeny a stimulanty.
4. Neurodegenerativní onemocnění: mezi tyto nemoci se řadí například Alzheimerova choroba – i ta může vzhledem ke ztrátě paměti vyvolat paranoii. Dotyčný bývá kvůli narušeným mozkovým funkcím podezřívavý.

Jak zmírnit vnitřní napětí? Zkuste přijít na to, co ve vás psychickou tenzi vyvolalo. Také nezapomeňte trávit čas se svou rodinou, partnerem, přáteli. Povídejte si o životě, o strastech i radostech, hýbejte se a meditujte pro vás vyhovujícím způsobem.

Jak se paranoia léčí?

Máte pocit, že ztrácíte kontakt s realitou? Potom je záhodno navštívit prvně odborníka v podobě psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra. Ten vás může nasměrovat k adekvátní léčbě vážné psychické poruchy, jakou právě paranoia je. Bez vaší součinnosti se léčba však neobejde. Neméně podstatná je totiž dobrá životospráva – vyvážený jídelníček, dostatek pohybové aktivity (klidně i častější svižná chůze) a kvalitní spánek, o kterém jsme již výše psali. To vše je součástí jakési vnitřní rovnováhy, kterou je potřeba nastavit a po celý život ji udržovat.

Pomoci může i určitá sebereflexe a rozmluva typu – sám k sobě. Neříkejte tedy věty jako: „Jsem paranoidní.“ nebo „Jsem blázen.“, ale snažte se třeba uklidnit větou: „Mám strach z něčeho, co není reálně podložené žádnými důkazy. Nemůže to být tedy pravda.“

Autor článku: Iveta Reinisch