Makrobiotika jako životní styl

Fotolia_11795165_XSMakrobiotika je životní styl a dietní režim, založený na taoistickém učení jin a jang. Je to přístup k životu, který člověku říká o tom, že by se měl víc spojit s přírodou a všímat si její energie, která je všude kolem nás.  Její název vychází ze dvou řeckých slov a to makrós – dlouhý nebo velký a bios – život. Jakožto základní svojí potravinu makrobiotika přijímá obiloviny, místní zeleninu a další lokální produkty. Makrobiotika se neslučuje s přejídáním se a doporučuje, aby byla strava před pozřením důkladně a řádně rozžvýkána.

Historie makrobiotiky

Za zakladatele makrobiotiky se považuje George Ohsawa (Japonsko). Makrobiotika je systém novodobý. Její zakladatel vycházel při tom z tradičního japonského životního stylu, orientálního léčitelství, taoistické filosofie a také vkládal vlastní prvky. Primárním cílem makrobiotiky však není výživa, ale jejím hlavním cílem a přesvědčením je otevřít cestu ke spirituálnímu povznesení.

V roce1965 vydal Ohsawa základní knihu „Zen - makrobiotika". Ohsawa navrhl deset stupňů (pro běžnou praxi jen sedm) makrobiotické výživy od velmi přísné jednostranné stravy, skládající se jen z obilí, až po volnější, pestřejší způsoby výživy. Věřil, že chybějící látky získá člověk transmutací povolených složek potravy. Z jeho následovníků jsou neznámější Michio Kushi s jeho „Vesmírnou medicínou", a Tomio Kikuchi, kteří Ohsawovo učení poněkud modifikovali.

Makrobiotika se rychle rozšířila nejprve v orientálních zemích a koncem 20. století expandovala do Spojených států amerických a do Evropy, v souvislosti s šířením postmodernismu, zvýšeným zájmem o spiritualitu a orientální kulturu celkově. Pronikání makrobiotiky do života běžných Američanů a Evropanů bylo navíc doprovázeno a podporováno i intenzivní propagandou, vydáváním literatury a zakládáním speciálních center.

I v České republice se v roce 1992 konal mezinárodní makrobiotický kongres. V současné době je však již makrobiotika poněkud na ústupu a patří mezi méně významné z dnes existujících alternativních způsobu výživy.

Makrobiotika - zásady 

Makrobiotika se v zásadě řídí podle dvou základních skupin - jin a jang. Veškeré potraviny lze přiřadit do jedné či druhé z těchto skupin. Síla jin je síla odstředivá (uvolňující), síla jang naopak dostředivá (stahující). Nerovnováha těchto dvou sil pak může zapříčinit nemoc.

  • jin-jangMezi potraviny skupiny jin patří například cukr, med nebo káva, čaj, čokoláda, karob, ovocný alkohol, mléko, jogurt, smetana, olej a ovocné šťávy.
  • Strava spadající do skupiny jang zase obsahuje potraviny živočišného původu jako je červené maso, drůbež, ryby, plody moře, vejce, sýry a sůl.

Makrobiotické zásady říkají, že pokud jíme příliš mnoho jin, pak nám hrozí oslabení organismu. Tento stav následně vede k zánětům nebo problémům se zažíváním. Jestliže jíme naopak příliš mnoho stravy skupiny jang, způsobuje nám to stahování a tvrdnutí tkání, což vede ke stažení tepenných stěn a kardiovaskulárním problémům s následkem infarktu.

Základní kroky, které je třeba dodržovat, pokud začínáte s makrobiotikou

Veškeré změny čiňte postupně, náhlé přechody a razantní kroky by Vašemu zdraví neprospěly, spíše naopak a pokuste se dodržovat následující postupy a doporučení.

  • Jezte jídlo Vašeho pásma (ještě lépe Vaší oblasti, ve které bydlíte a zdržujete se) a také takovou stravu, která odpovídá příslušnému ročnímu období.
  • Vylučte jakékoliv konzervované jídlo, cizokrajné ovoce a mražené potraviny.
  • Nepoužívejte potraviny, které jsou chemicky ošetřené, rafinované či jinak zpracované (například polotovary).
  • Základem zdravé stravy jsou obilniny, luštěniny a zelenina. Přidávejte si zeleninu ke každému jídlu, nejlépe vařenou, ve formě salátu nebo jako kvašenou.
  • Postupně přidávejte do Vašeho jídelníčku luštěniny - přes noc namočit a pak hodinu vařit s kouskem řasy kombu a příp. s nějakou bylinkou. Postupně dále přidávejte do svého jídelníčku obiloviny.
  • Vylučte z Vašeho jídelníčku veškeré jednoduché cukry, bílou mouku, mléko a mléčné výrobky, vajíčka, maso a masné výrobky.
  • Naučte se používat principy jin a jang při výběru potravin a vyvarujte se tak veškerých extrémů ve stravě.
  • Naučte se zacházet se solí a slanými specifiky.
  • Naučte se pracovat s kyselostí a zásaditostí potravin.
  • Cíleně plánujte svůj jídelníček.
  • Nepřejídejte se, nejezte na noc a potravu důkladně žvýkejte. Doporučuje se žvýkat každé sousto minimálně 50x. Jenom tak doplníte potřebné trávicí enzymy, které se jinde v trávicím traktu nevyskytují.
  • Nesrovnávejte se s nikým jiným - každý jsme tu sám za sebe a každý jsme jedinečný. Co platí u jednoho, nemusí platit u jiného.
  • Cvičte, dýchejte, meditujte.
  • Především se mějte rádi a pochvalte se za každý dosažený úspěch.

Oproti standardní stravě je v makrobiotické stravě větší zastoupení obilnin (ve formě vařených zrn) a luštěnin, mnohem méně tuků, živočišných složek stravy a rafinovaných potravin.

Typické potraviny makrobiotické stravy

Ideální makrobiotická strava je založena na potravinách, které nejsou extrémně jin ani jang, ale nacházejí se někde na rozhraní obou těchto skupin. Více než polovina denního příjmu potravin by se měla skládat z celozrnných výrobků a obilovin. Další část z místní syrové zeleniny a další část z luštěnin, mořských řas a místního ovoce.

  1. Celá obilná zrna - zrna obilnin se konzumují celá. Připravují se vařením v tlakovém hrnci nebo pečením v keramickém hrnci. Hlavními zrny jsou: pšenice, ječmen, neloupaná rýže, pohanka, kukuřice, jáhly, oves, žito.
  2. Zelenina - pokud možno čerstvá a domácí. Nejvíce doporučovaná je zelenina sezónní, rostoucí v danou roční dobu a v daném podnebném pásmu. V průběhu zimy je vhodné konzumovat například tykev, zelí a kořenovou zeleninu. Čerstvá listová zelenina patří mezi nejvýživnější potraviny. Doporučuje se konzumovat zejména k rybám, protože napomáhá k trávení rybího masa. Kořenová zelenina je obtížněji stravitelná, než zelenina listová, zlepšuje ale kvalitu trávení, pozitivně podporuje prokrvení trávicího systému. Nepříliš vhodnými zeleninami jsou špenát, rebarbora, chřest, mangold a rajčata, protože obsahují velké množství šťavelanů.
  3. Mořské řasy - jsou důležitou součástí makrobiotické stravy. Mořské řasy jsou velmi výživné.
  4. Luštěniny - obsahují vysoce kvalitní bílkoviny rostlinného původu, které jsou pro tělo mnohem prospěšnější, než živočišné bílkoviny obsažené v mase.
  5. Sója - obsahuje lehce stravitelné bílkoviny. V syrovém stavu je sója nepoživatelná, proto se sója používá v upraveném stavu. Mezi nejčastěji používané sójové výrobky patří tofu, tempeh, miso a sójová omáčka tamari nebo shoju.
  6. Doplňkové potraviny - sůl (výhradně mořská, bez přísad), zázvor, miso (podporuje střevní flóru), tamari (zbytková šťáva při výrobě misa), shoju (sójová omáčka, pro denní použití je vhodnější než tamari), rýžový ocet, cibule, švestky umeboši (pomáhají s trávením a udržují zdravou střevní flóru). Sladidla se používají pouze přírodní - ječmenný slad, amasake (rýžové mléko), jablečný sirup, rýžový sirup. Z olejů pouze nerafinované oleje, lisované za studena - např. tmavý sezamový olej nebo kukuřičný olej lisovaný za studena. K občasnému použití též olej olivový, podzemnicový (arašídový), sójový a slunečnicový. Je vhodná i přiměřená konzumace ryb a korýšů - doporučuje se je konzumovat spolu se zvýšeným množstvím zeleniny, která usnadní trávení masa. Mezi doporučené druhy patří platýs, treska skrvnitá, sleď, pstruh. Mimo sezónu lze konzumovat sušené ovoce.

zelenina - makrobiotika 

Rozhodnete-li se k přechodu na makrobiotickou stravu, začněte nejdříve omezovat nasycené tuky, rafinované škroby a cukry. Do jídelníčku zařaďte více obilnin, luštěnin, zeleniny a mořských řas. Každý den se snažte jíst několik druhů obilnin a zeleniny (zeleninu převážně v syrovém stavu), luštěniny a mořské řasy. Základním kuchyňským vybavením je tlakový hrnec, dřevěné náčiní, nerezové nádobí, nerezové nebo keramické nože, velký nerezový cedník, keramické mísy na pečení v troubě. Potraviny omýváme až před přípravou a používáme je se slupkou, ve které je obsaženo nejvíce cenných látek. Luštěniny před vařením namáčíme na několik hodin (nejlépe přes noc). Zeleninu je možné připravovat vařením, ale vhodnější je příprava nad párou. K ochucení zeleniny lze použít malé množství sójové omáčky a špetku soli.

Příprava pokrmů v makrobiotice

Omývání a vaření pokrmů v makrobiotice je velice důležitou součástí přípravy pokrmů.

  • Zelenina se důkladně omývá kartáčkem s přírodními štětinami tak, aby se však neodstranila svrchní nejvýživnější slupka. Zelenina se připravuje varem ve vodě, v páře, rychlým smažením na malém množství tuku. Pro vaření v páře se používá nerezový pařák.
  • Mořské řasy se proplachují ve studené vodě třikrát nebo čtyřikrát. Můžeme je také nechat několik minut namočené, neboť nám to usnadní jejich krájení.
  • V sítu v hrnci pak proplachujeme obiloviny a luštěniny, propláchneme je a vodu pak vyměníme, toto provedeme 2 - 3x. Obiloviny vaříme v tlakovém hrnci bez míchání, po uvaření je můžeme nechat v hrnci ještě po dobu pěti minut dojít. Luštěniny se vaří déle, než obiloviny. Před samotným vařením slijeme vodu z namáčení a nalejeme vodu čistou. Vaříme pomalu a kontrolujeme, zda je vody dostatek.

Názory na makrobiotiku

Makrobiotika má mnoho zastánců a propagátorů, kteří ji považují za téměř zázračnou metodu, která dokáže zabránit vzniku a propuknutí některých onemocnění, či dokáže překonat fyzické potíže, pomoci s neplodností a podobně. Lidé, žijící podle zásad makrobiotiky svorně tvrdí, že se cítí zdravěji a vitálněji. Existují však i takoví lidé, kteří makrobiotický režim dodržovali příliš přísně, a později se u nich začaly objevovat zdravotní potíže. Tyto obtíže mohou být způsobeny především tím, že pokud někdo přijímá pouze obiloviny, ovoce a zeleninu, pak má nedostatek kvalitních bílkovin. Řada odborníků se také přiklání k názoru, že makrobiotická strava může mít za následek vysokou hladinu soli v organismu.

 


Stáhnout v PDF

Přečteno: 2802x

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.