Jak se vyrovnat s rozchodem?

Jak se vyrovnat s rozchodem?

Na rozchod s partnerem každý z nás reaguje jinak. Konec dobrého vztahu je ztrátou, se kterou se musíme vyrovnávat. Zažíváme truchlení, bolest, lítost, vztek nebo i touhu po pomstě.  Každá individualita se s touto situací vyrovnává jinak a po svém. Někteří dokonce mohou utíkat k alkoholu, lékům, drogám. Neměli bychom však propadat přílišným depresím, život jde dál a čas nám pomůže, jakkoli to zní jako tisíckrát omílané klišé.

Čtěte také:

Jak přežít rozchod? Čtenáři Spektra Zdraví radí, jak se vyrovnat s rozchodem

Je však pravdou, že jen stěží můžeme najít v psychologii procesy, které by byly déletrvající a bolestivější, nežli jsou právě partnerské rozchody. Je dobré si uvědomit, že všichni naši předci jsou pouze ti, kteří byli schopni navázat partnerský vztah a zplodit a v potom i vychovat děti. Přežily geny jen těch, kteří toto dokázali. Všichni ostatní vyhynuli. Tento evoluční imperativ či vykřičník je důvodem, proč rozchody tak bolí a proč žijeme v párech.

Před rozchodem nebo rozvodem

Před samotným rozchodem nebo rozvodem nastávají rovněž složité situace.

  • Nevíte, zda máte partnera opustit nebo s ním zůstat

Zvažte, jaký je váš vztah nyní a co od něj očekáváte. Zvažte všechny okolnosti setrvání ve vztahu nebo rozchodu. Jaká jsou rizika setrvání ve vztahu? Jak často se s partnerem hádáte? Dodržujete oba pravidla vztahu, na kterých jste se domluvili? Funguje mezi vámi ještě chemie? Máte společné zájmy? Existuje vůbec naděje, že se situace mezi vámi zlepší?

  • Nedokážete partnera/partnerku opustit, i když to chcete

Základními důvody, proč se vám nedaří ze vztahu odejít, jsou ty, že partner a život v partnerství vám dává pocit jistoty. Každý z nás lpí na jistotách. Lidská psychika je tak totiž naprogramována. Chceme získat, anebo si uchovat to, co již máme. Někdy se dokonce obáváme i změn pozitivních, neboť nás brzdí strach z nevědomosti. Z toho, že nevíme, co nás čeká. Také můžete být na partnerovi emočně závislí. To je důvod, proč se bojíme ztráty a jsme ochotni trpět. Sice na jednu stranu víme o tom, že nám současný stav zcela nevyhovuje, ale jistota a bezpečí kruhu, ve kterém se nacházíme, je pro nás vlastně přijatelnější, nežli odchod od partnera.

Jak ale z takovéto situace ven? Pokud skutečně chcete partnera opustit a nejedná se jen o chvilkový rozmar, pak si na tuto změnu začněte zvykat nejprve ve vaší hlavě. Tvořte si novou realitu a na změnu si zvykejte, to vám pomůže se od partnera odpoutat.

  • Emoční závislost a jak z toho ven

Typickými příklady emoční závislosti jsou ty, kdy vám chybí vaše samotné představy a přejímáte jen ty partnerovy. Přizpůsobujete se potřebám a představám druhého. Nemáte své vlastní zájmy, koníčky a přátele. Pokud se v takovéto situaci nacházíte, pak je vhodné, abyste si vytvořili nové přátele nebo obnovili přátelství stará. Začněte sportovat, kulturně žít, věnovat se svým koníčkům a těmto aktivitám se věnujte pravidelně. Naučte se udělat si čas jen sám pro sebe nebo sama pro sebe, naučte se být samostatní a uvědomělí. Dohodněte se s partnerem na vašich i jeho potřebách a vyrovnejte vztah mezi vámi tak, aby to bylo půl na půl. Udělejte si představu o tom, co je a co není ve vztahu žádoucí a naučte se své představy o vztahu prosazovat. Emoční závislost je vážný problém a není vždy úplně jednoduché jej sám vyřešit. Nebojte se proto kontaktovat odborníka a svůj stav řešit za odborné pomoci.

  • Život v přesvědčení

Když opustíte stávající partnera, myslíte si, že jiného už si nenajdete? Když vás podváděl minulý partner, bude to zákonitě dělat i ten další? Je lepší zůstat s partnerem, i když s ním nejste šťastná pro dobro dětí? Tato a další předsvědčení si neseme z rodiny, z předešlých vztahů a zážitků a podobně. Změnit svá přesvědčení není tak jednoduché. Emoce jsou mnohdy silnější, než logika. Zkuste si napsat na kus papíru svá přesvědčení a pak napište opak nebo to, jak danou věc chcete. Obrátit se můžete i na kouče partnerských vztahů.

Jednotlivé fáze samotného rozchodu s partnerem

Člověk v průběhu rozchodu s partnerem prochází jednotlivými fázemi a změny svého chování si ani neuvědomuje. Velkým úskalím rozchodů je fakt, že jeden z partnerů si nikdy nedokáže představit, čím ten druhý právě prochází a co v danou chvíli cítí. Proto není na škodu jednotlivé fáze rozchodu znát.

U rozchodu se většina procesů neodehrává v samotné realitě, ale ve vzpomínkách a ve fantazii. Rozchod může být až neuvěřitelně dlouhou záležitostí a často započíná už před dobou, než padne ona osudná věta a ani nekončí fyzickým odloučením partnerů. Proces rozchodu po vážné známosti může trvat i tři až pět let.

Fotolia_42613355_XS

Fáze rozchodu s partnerem

1.      Latentní fáze

Mnoho pokusů zachránit vztah bývá spíše sebedestruktivních. Jedná se o přirozenou, intuitivní reakci, která je však často právě tou, která dílo zkázy vztahu dokonává. Po jistém čase jsou již oba partneři vyčerpáni, a jeden z nich to v určitou chvíli začne vzdávat. Je to ten, který se ve svých fantaziích začne myšlenkou na rozchod zabývat a často je to právě i navrhovatel rozchodu. V tuto chvíli dochází k očerňování reálného partnera a idealizování si případného milence. Může docházet i k situacím, že si partneři dělají různé naschvály, a když dochází k hádkám, pak je to jen důkazem toho, že s partnerem se již nedá žít. Čím více je samotný rozchod na dosah a čím více si jej navrhovatel připouští, tím nesnesitelnější se mu jeví soužití s partnerem. Tomuto jevu se říká relativní frustrace.

2.      Spouštěcí fáze

Latentní fáze probíhá hlavně v představách a fantazii, a tak je pro druhého partnera prakticky neviditelná. Ten má také často pocit, že se nic zvláštního neděje, neboť latentní fáze byla překryta běžnými každodenními aktivitami. Oznámení o rozchodu tedy může být skutečně ranou z čistého nebe. Spouštěcí fáze dělá z druhého partnera rázem tzv. obránce vztahu. Obránce není schopen být v klidu, naroste jeho aktivace, adrenalin, a tak není ale schopen žádné smysluplné reakce. Jeho činy jsou v takové chvíli intenzivní, zbrklé a málo promyšlené.

3.      Fáze asymetrických rozhodnutí

Vleklé období manipulací, kdy se obránce snaží donutit navrhovatele, aby se pokusili vztah obnovit, vede obvykle k situaci, kdy obránce říká vztahu rozhodné ano, zatímco navrhovatel rozhodné ne. Každý si tvrdošíjně stojí za svým a nadchází období tzv. asymetrických rozhodnutí.

4.      Fantazijní fáze

Fyzické odloučení partnerů, případně jejich odstěhování se, neznamená však konec procesu rozchodu. Interakce se přesouvá z roviny reality do roviny fantazie a vzpomínek. V této době jsou fantazie horší než realita. Fantazie je záludná a obránce se často v této chvíli k fantazijnímu člověku chová jako k reálnému a žádá ho o návrat, či o to, aby mu již konečně dal klid. Jenže na fantazijní postavy nic z tohoto bohužel neplatí.

5.      Paradoxní fáze

Poté, co obránce vyčerpal všechny své pokusy o záchranu vztahu, upadne do deprese a smíří se s definitivním koncem. Díky fyzickému odloučení však o tomto jeho stavu navrhovatel rozchodu neví a stále čeká, co zas na něj bude obránce zkoušet a vymýšlet. Tím je k němu vlastně myšlenkově připoután, a když náhle pochopí, že obránce se k němu již nechce vrátit, často jej zachvátí vlna nostalgie. Nejednou je to paradoxně právě navrhovatel rozchodu, který zčista jasna usiluje o opětovné sblížení a pokračování vztahu. Paradoxní fáze je druhou šancí pro obnovení vztahu. Paradoxní fáze přichází ve chvíli, kdy o ni již vlastně ani nestojíte. Obzvláště narcistní jedinci bývají paradoxní fázi překvapeni.

Závěrečné fáze a polovztahy

Dle toho, jak se lidé zhostí paradoxní fáze, nastává pokračování rozchodu nebo vztahu. Je zde možnost, že se vztah obnoví nebo nastává úplný konec vztahu. Nejhorší variantou je zacyklení se. Nekonečná nerozhodnost, kolísání a přetahování, končí obvykle zarytou nenávistí.  Největším nebezpečím pro budoucnost partnerů je navozování tzv. polovztahů. Tyto provizorní vztahy mívají nepředvídatelný vývoj. Vedou buď k tomu, že nejsme schopni skutečný vážný a trvalý vztah navázat anebo se dříve či později jedna ze stran pokusí z provizorního vztahu udělat vztah trvalý.

Pět parafrází smutku podle modelu Elizabeth Kübler-Ross

Rozchod s partnerem, který měl pro nás v životě důležité místo, si musíme odtruchlit a odžít. Uvědomíme si, nakolik je náš svět závislý na vnějších skutečnostech, a můžeme u sebe pozorovat několik fází parafrází smutku:

1.    Popírání

Tohle není rozchod, je to jen nedorozumění.

2.    Hněv, sebelítost, agrese

Jak mi to je mohl/a udělat, po tom všem?

Proč se mi toto děje?

3.    Smlouvání

Když se změním, vrátí se ke mně...

4.    Deprese

Je to pryč, má jiného, už ji nezajímám.

Nedokážu se znovu zamilovat, nikdo jiný mě nebaví.

5.    Smíření

Nebrečte, že je to pryč, radujte se, že jste to zažili.

Jak se vyrovnat s rozchodem

  • Zbavte se imaginární postavy vašeho bývalého/vaší bývalé

Po rozchodu žije náš bývalý partner v naší mysli dál svým vlastním životem. Stává se fantazijní postavou, která nás může krátkodobě zbavovat pocitů prázdnoty a nicoty. Vedeme s ním smyšlené rozhovory, v hlavě si přehráváme verze klíčových situací, myslíme na něj při masturbaci nebo při intimních chvílích s jiným partnerem...Takováto imaginární bytost je velmi nebezpečná, neživte ji, nebavte se s ní, nepodporujte ji. Je to jen iluze, kterou si vytvořila vaše steskem trápená a mučená mysl. Ten reálný člověk není zdaleka tak skvělý, ale ani tak strašný, jako ve vašich představách. Není to dobrý společník pro vaši duši.

  • Po rozchodu...

Jak moc budete trpět pocitem nešťastné lásky, to záleží především na povaze daného člověka. Zkušenost s rodiči v raném dětství formuje naše očekávání vůči druhým lidem, podvědomě očekáváme, že druzí lidé budou reagovat jako naši rodiče. Na základě těchto očekávání si vytváříme svoje partnerské vztahy.

Podle tzv. Teorie připoutání se, jsou rozlišovány tři hlavní a základní styly vztahů: Jistý, bojácný a ambivalentní, vyhýbavý.

  • Lidé s jistým připoutáním jsou velice otevření a společenští. Rozchod je sice může překvapit nebo šokovat, ale po poměrně krátké době nacházejí uklidnění v myšlence, že v takovouto chvíli je podpoří jejich okolí. Po rozchodu se tedy spoléhají na pomoc přátel.
  • Lidé s vyhýbavým připoutáním, se snaží udržet si ve vztahu odstup a řešit problémy sami. Vztahům se neodevzdávají zcela a žádnou pomoc neočekávají a vlastně ani nechtějí.
  • Třetí skupina osob, lidé s bojácným a ambivalentním připoutáním, trpívají po rozchodu nejvíce. Často již během vztahu zažívají pocit, že si partnerovu lásku nezaslouží a často se bez jeho podpory cítí nedokonalí, neúplní. Po rozchodu mívají obtíže nabýt svoji již tak nízkou sebedůvěru.

Fotolia_4722805_XS

Chyby, kterých se po rozchodu s partnerem raději vyvarujte

1.    Vztahy na jednu noc

Náhlý pokles sebedůvěry si po rozchodu s partnerem kompenzujete sváděním všech stvoření opačného pohlaví široko daleko. Zběsilou honbu za ztraceným sebevědomím pak završíte sexem na jednu noc. Takovéto pletky však ve vás mohou vyvolat pocity prázdnoty, obzvláště pokud oplýváte vysokou emoční inteligencí a své problémy neházíte lehce za hlavu.

2.    Sám – Sama doma

Chmury vás upoutají doma na oblíbený gauč. Jakmile se však zavřete sami doma, začnete se ve svých pocitech topit. Rozebíráním všech detailů svého vztahu si totiž znovu prožijete všechny hádky. Po pár dnech se z vás tak stane vyčerpaná troska. Je určitě v pořádku, když po rozchodu strávíte víkend daleko od lidí, abyste si urovnal/a myšlenky, ale trápit se celé týdny vám nijak neprospěje.

3.    Skok do dalšího vztahu

Náhle vzniklou prasklinu se snažíte zaplnit a tak skončíte v první náruči, do nového úlovku však ani nejste zamilovaní, chcete jen rychle zapomenout na bolest způsobenou bývalým nebo bývalou. Pocity bolesti a zrady si nepřipouštíte, ale s dalším zklamáním vás tak přepadnou o to intenzivněji. Uvědomte si, že utíkáte před samotou a možná vás žene i touha ukázat bývalému partnerovi, jak rychle si za něj dokážete najít náhradu. Potřebnou pohodu a sebevědomí však získáte spíše tím, že nabytý čas zaplníte smysluplněji, třeba se zapíšete na nějaký kurz, který vás již dlouho zajímá. Získáte tak zpět svoji sebedůvěru i duševní pohodu a řád života.

4.    Večírek každý den

Vyrazíte-li si párkrát ven s kamarády, není na tom ještě nic špatného, ale začne-li váš rytmus „paření" být každodenní, je načase zbystřit. Takovýto životní styl vás jen usvědčí v tom, že život je jedna černá díra a nemá smysl o nic snažit. Také váš celkový stav bude zřejmě brzy dosti zbědovaný a přidat se můžou i problémy v práci.

5.    Úvahy o návratu, lákání partnera k návratu

Rozchod s partnerem je drastickou změnou v životě vás obou. Vracíte se k sobě a zkoušíte to znova, abyste překlenuli pocity prázdnoty a tíhy, které na vás dolehly. Neustálé opakování rozchodů a nových začátků vás časem otupí. Vy mezitím zatrpknete a bolest z odloučení tím jenom prohloubíte.

Jak se vyrovnat s pocity přetrvávajícími po rozchodu

Je potřeba, abyste se o sebe v této těžké době dobře starali. Jezte zdravě a pravidelně a dopřávejte si také dostatek spánku, jakkoli se vám to zdá ze začátku nemožné. Každý den si zkuste najít aspoň jednu pozitivní věc a za každý zvládnutý den se oceňujte, například novým kusem oblečení, malým dárečkem, horkou koupelí, oblíbeným jídlem apod. Je to další krok k uzdravení a díky tomu se dostáváte dál. Budou samozřejmě přicházet i dny, kdy vám bude mizerně, a třeba budete mít i pocit, že ani nevstanete z postele, ale zvládnete to. Přijdou také období, kdy budete mít pocit, že to máte už za sebou a další den najednou budete zase na začátku. Je to běžné a normální. Nebuďte na sebe naštvaní, že tyto pocity zažíváte. Postupem času se to bude stávat méně a méně často a pokaždé budou tyto negativní pocity méně intenzivní. Čas je totiž nejlepší lékař na zlomené srdce.

Co pomáhá vám na "zlomené srdce"? Podělte se s námi v diskuzi pod článkem.



Diskuse k článku

  • Novák

    11:21 14. 3. 2023 0
    Prosím vás, vymažte si ty spamy.
    Děkuji.
    • redakce

      15:15 14. 3. 2023 +1
      provedeno :) diky za upozorneni . Redakce SZ
  • Andrea Martinová

    00:20 4. 2. 2022 0
    Tento příspěvek byl smazán, neboť porušil etiku diskuze na portále Spektrum Zdraví.
  • Radek

    03:02 27. 12. 2019 +3
    Pročítám články a vidím opakující se scénáře... před třemi týdny se se mnou rozešla přítelkyně o které jsem si myslel, že je opravdu ta pravá....

    Předtím, než jsme spolu začli chodit, jsme se znali asi 6 let a občas na sebe tu a tam narazili, protože jsme se pohybovali ve stejném prostředí. Před 9 měsíci mi napsal kamarád, že jde na víno se svou znamou, ale že jestli chci, ať se klidně přidám. Jaké bylo překvapení, že to byla ona, kdo na to víno přišel. Ještě ten večer jsme se domluvili, že spolu začneme chodit na kurzy salsy. V průběhu konverzace se taky vyjádřila, že určitě nechce chlapa, kterej by měl vlastního psa, že s tím nemá dobrou zkušenost (ač sama psa taky má). Nebral jsem tuhle informaci až tak vážně, začali jsme chodit tancovat, více se stýkat, padla jiskra a po měsíci od onoho setkání na vínu jsme již tvořili pár. Vůbec jsem nechápal, jak je možné, že mám takové štěstí a jsem s takhle úžasnou, milou, krásnou a inteligentní ženskou... Ona byla mockrát překvapená, co všechno pro ni dělám, že na takový věci nebyla zvyklá, ale pro mě to bylo naprosto samozřejmý. V našich rozhovorech se mi přiznala, že už chtěla dávno rodinu a dítě (je jí 26). Nicméně příležitostně kouřila cigarety, takže když jsem řekl, že bych rodinu chtěl taky, sama přestala kouřit jako motivaci k tomu, abychom to mohli někam posunout. Taky jsme se domluvili, že bysme mohli jet společně do Chorvatska a vzít i naše psy. Náhodou jsem však objevil zájezd lodí po Karibiku. Z nápadu byla nadšená a tak jsem i jeli. Vzhledem k tomu, že jsem si ve svých 34 letech po několika vztazích byl jistej, že tohle je to, co jsem celej život hledal, požádal jsem ji poslední den na lodi o ruku (tedy po 6 měsíčním vztahu). Asi nikdy nezapomenu ten její výraz absolutního štěstí, kdy se kolem nás zastavil svět a ona řekla ANO. Už od začátku vztahu jsme spolu trávili v podstatě každý den a buďto byli v bytě u mně nebo u ní. Poté, co jsme se vrátili z dovolené jsme se dohodli na společném bydlení u ní s tím, že se do konce roku přestěhuji k ní. Pak to ale v průběhu listopadu začalo lehce skřípat (dle mého názoru žádné věci, které by se nedaly vykomunikovat), bohužel jsem tomu ale nevěnoval v důsledku velkého pracovního vytížení tolik pozornosti, což si do teď dávám za vinu. Pak jsme se jednou při návratu z koncertu trochu přiopilí pohádali, byla to naše první opravdu hádka (navíc kvůli kravině, kdy mi vyčetla, že když mi zajistila vstupenku (kterou ani neplatila), že jsem ji mohl alespoň pozvat na pití (který jsem ale stejně z většiny zaplatil). Tahle hádka byla bohužel začátkem konce, kdy týden po téhle události mi řekla, že si musíme promluvit. Při tom rozhovoru mi řekla, že takhle dál nemůže, že se cítí být někam tlačená, že jsi štve můj pes, že mi vrací prstýnek a je konec. V tu chvíli se mi zhroutil celej svět, absolutně jsem to nechápal.... ona se chovala jako někdo jiný. Vůbec jsem ji nepoznával. Druhý den jsem si sbalil svoje věci a odstěhoval se. Ještě jednou jsme se po týdnu viděl, abyste si předali to, co měli jeden u druhého (já byl na tom bohužel hodně špatně, takže jsem se jí tam rozbrečel). Ona byla ale tvrdá jako kámen, že se jí ulevilo a že ji je teď fajn. Věřte, že na tyhle Vánoce v životě nezapomenu a nebýt mýho psa a Lexaurinu, tak tu asi nejsem. Do teď nedokážu pochopit, jak je možný 2 měsíce od zasnoubení říct, sorry, takhle to nechci..... Příští tyden mám domluvenou schůzku u psychoterapeuta, doufám, že mi nějak pomůže, protože ty prášky mně sice utlumují tak, že mi to v hlavě tolik neštotuje, ale jsem jako chodící mrtvola.... Upřímně si říkám, že po téhle zkušenosti už vztah nechci.
    • Oli

      08:56 7. 1. 2023 0
      Zdravím;úplně jak ja zlomenne srdce ale ha ještě k tomu v těhotenství zjistila ze je to past a chtěl si mně jen pojistit? Tak po porodu uz přestal objimat ;a ja zacla umírat. Nebýt Martini a rodičů pomoc asi bych zcvokla také. Není nic horšího než když chcete být s láskou a stýská se po tom jaké to tenkrát bylo. Ode mně uprimne a verne:(
  • Michala

    17:14 20. 12. 2018 0
    Dobrý den,
    Dala jsem se dohromady, s pomocí výborného terapeuta, naučila se bránit. Vrátila se do bytu, kde jsme byli s dětmi doma. Bývalý odešel, našel si podnájem. Klid od něj nemám, tzv. Tanečky probíhají dál, ale aspoň do toho mluvím a pomalu ale jistě jdu dál. Nevím, kde budu za rok,, možná se budu muset znovu stěhovat, ale už promyšleně a tam, kde to má budoucnost.. Jsem za zkušenost odchodu teď zpětně ráda, alespoň jsem měla prostor zjistit, co potřebuji a nabrala motivaci a sílu bojovat. Pracuji dál na úctě k sobě samé.
    Držte se Dančo, věřím, že každý krok vede k východu ze situace, která musí zkončit! Někdy to moc bolí, ale hlavu vzhůru, lidé jako my přežijí vše. A konečně budeme moc žít, a ne plnit roli, to je málo... Přeji hodně sil a hlavně ať najdete dobrou podporu! Poznáte, kdo to s vámi myslí dobře, řiďte se svým instinktem. Mne pomohl fakt dobrý psycholog. Kamarádi sice radili, obracela jsem se všude možně, spousta rad by mi zlomila vaz... Terapeut byl nestranný a pomohl mi poznat v čem byl problém a tak jsem našla cestu, mám cíl a jdu dál. Někdy se spletu, uhnu, ale když to zjistím, vrátím se a pokračuji.
    Dančo dejte na své srdce opatrujte se! Michala
  • Michala

    17:14 20. 12. 2018 +1
    Dobrý den,
    Dala jsem se dohromady, s pomocí výborného terapeuta, naučila se bránit. Vrátila se do bytu, kde jsme byli s dětmi doma. Bývalý odešel, našel si podnájem. Klid od něj nemám, tzv. Tanečky probíhají dál, ale aspoň do toho mluvím a pomalu ale jistě jdu dál. Nevím, kde budu za rok,, možná se budu muset znovu stěhovat, ale už promyšleně a tam, kde to má budoucnost.. Jsem za zkušenost odchodu teď zpětně ráda, alespoň jsem měla prostor zjistit, co potřebuji a nabrala motivaci a sílu bojovat. Pracuji dál na úctě k sobě samé.
    Držte se Dančo, věřím, že každý krok vede k východu ze situace, která musí zkončit! Někdy to moc bolí, ale hlavu vzhůru, lidé jako my přežijí vše. A konečně budeme moc žít, a ne plnit roli, to je málo... Přeji hodně sil a hlavně ať najdete dobrou podporu! Poznáte, kdo to s vámi myslí dobře, řiďte se svým instinktem. Mne pomohl fakt dobrý psycholog. Kamarádi sice radili, obracela jsem se všude možně, spousta rad by mi zlomila vaz... Terapeut byl nestranný a pomohl mi poznat v čem byl problém a tak jsem našla cestu, mám cíl a jdu dál. Někdy se spletu, uhnu, ale když to zjistím, vrátím se a pokračuji.
    Dančo dejte na své srdce opatrujte se! Michala
  • Michala

    17:14 20. 12. 2018 0
    Dobrý den,
    Dala jsem se dohromady, s pomocí výborného terapeuta, naučila se bránit. Vrátila se do bytu, kde jsme byli s dětmi doma. Bývalý odešel, našel si podnájem. Klid od něj nemám, tzv. Tanečky probíhají dál, ale aspoň do toho mluvím a pomalu ale jistě jdu dál. Nevím, kde budu za rok,, možná se budu muset znovu stěhovat, ale už promyšleně a tam, kde to má budoucnost.. Jsem za zkušenost odchodu teď zpětně ráda, alespoň jsem měla prostor zjistit, co potřebuji a nabrala motivaci a sílu bojovat. Pracuji dál na úctě k sobě samé.
    Držte se Dančo, věřím, že každý krok vede k východu ze situace, která musí zkončit! Někdy to moc bolí, ale hlavu vzhůru, lidé jako my přežijí vše. A konečně budeme moc žít, a ne plnit roli, to je málo... Přeji hodně sil a hlavně ať najdete dobrou podporu! Poznáte, kdo to s vámi myslí dobře, řiďte se svým instinktem. Mne pomohl fakt dobrý psycholog. Kamarádi sice radili, obracela jsem se všude možně, spousta rad by mi zlomila vaz... Terapeut byl nestranný a pomohl mi poznat v čem byl problém a tak jsem našla cestu, mám cíl a jdu dál. Někdy se spletu, uhnu, ale když to zjistím, vrátím se a pokračuji.
    Dančo dejte na své srdce opatrujte se! Michala
  • Danča

    14:59 20. 12. 2018 0
    Dobry den Michalo,
    jak jste na tom dnes po vice jak pul roce????
    Prozivam totiz neco hodne podobneho a nejak nevim,co s tim :(
    Dekuji D.
  • Roman Stransky

    09:50 24. 11. 2018 0
    Vykasli se na ni a bez dal. Holka, ktera podvede, tak to udela znova. Byl by jsi jen v zacarovanem kruhu
  • Jirka

    09:19 16. 7. 2018 -1
    Prosím vás hlavně se k němu za žádnou cenu nevracejte, ten idiot vám bude jen psichycky ubližovat
  • Katerina Ch.

    06:38 7. 7. 2018 +5
    Lidi, a co zkusit jogu, meditace? Pripada mi, ze lide jsou celkove hodne zavisli na tom, co jim da kdo zvenku, misto aby to tvorili v sobe sami. Kdyz se budete mit radi sami, tak, jak jste a kdyz se posunete na vyssi duchovni uroven, bude vam uplne jedno, jestli vas miluje nekdo jiny nebo co dela ve svem volnem case. Naucte se byt stastni ssmi se sebou, vytvarejte lasku v sobe.
    Na youtube je uzasne video s Jirim Charvatem, Sedm duvodu, proc nikdy nenajdete lasku. Je to vtipne a navzdory nazvu velmi povzbudive.

    Mir vsem! K.
  • Gabcia

    10:15 13. 6. 2018 0
    Michalo, drzte se.
  • Michala

    11:55 10. 6. 2018 +4
    Děkuji, v tomto procesu se právě nacházím. Musela jsem v březnu odejít po 8 letech manželství se 2 malými chlapci. Není to lehké, krom pocitu ztráty ze vztahu, který už dávno nebyl funkční, těžko se smiřuji s myšlenkou, že rodina, po které jsem tolik toužila, už nikdy nebude, tak jak jsem si ji představovala.
    Manžel si našel novou partnerku, po 14 dnech jejich známosti, jsem zjistila, že se mnou nechce být. Nechtěl odejít z našeho bytu, protože má pocit, že je hlavně jeho, nechce začínat znovu, když už "si ho zařídil" on vydělává, má na hypotéku. Musela jsem si najít podnájem v jiném městě, kde mám matku, ale nemám žádné vazby, tak mi je smutno. Platím skoro tolik co on, jenže za garsonku cizím a dojíždím za prací.Chybí mi tu přátelé a domov. O dětech ani nemluvím, pro ty to bylo také těžké. Manžel je "tak hodný", že si děti bere, a ty jsou rády, že mohou být občas doma. Kluci se na mně zlobili, že jsem je odvezla. Po dvou měsících přišel manžel s tím, že jsem se odstěhovala prý na vlastní pěst, ani nevěděl, že děti beru sebou. Naštěstí mám podepsaný doklad o jeho souhlasu se změnou jeho trvalého bydliště. Děti do péče nechce, ale nevím o co mu jde, o určení viníka? Pro něj je to jasné na vině jsem já, manželství nefungovalo kvůli mně. Smutné je především zjištění, že jsem dlouho snažila řešit problémy sama, stále jsem žila v domnění, že když něco nefunguje, musím to změnit já, když jsem s tím nespokojená. Hledala jsem pomoc, která mě nasměrovala k rozklíčování, jež mě přivedlo k řešení, tedy odejít. Člověk může měnit a pracovat jen na sobě. Nevím, jaký jsem typ vztahového připoutání, je to každopádně zajímavé členění.
    Teď pracuji na tom, zbavit se imaginární postavy partnera. Pořád s ním v duchu rozebírám dopad na děti, vyčítám střídavě sobě i jemu, co mohlo být jinak To že nás připravil o domov...
    Je to proces.
    Učím se a věřím, že zvládnutí životní lekce uzavře jednu kapitolu, aby mohla začít nová.
  • Michala

    11:55 10. 6. 2018 -1
    Děkuji, v tomto procesu se právě nacházím. Musela jsem v březnu odejít po 8 letech manželství se 2 malými chlapci. Není to lehké, krom pocitu ztráty ze vztahu, který už dávno nebyl funkční, těžko se smiřuji s myšlenkou, že rodina, po které jsem tolik toužila, už nikdy nebude, tak jak jsem si ji představovala.
    Manžel si našel novou partnerku, po 14 dnech jejich známosti, jsem zjistila, že se mnou nechce být. Nechtěl odejít z našeho bytu, protože má pocit, že je hlavně jeho, nechce začínat znovu, když už "si ho zařídil" on vydělává, má na hypotéku. Musela jsem si najít podnájem v jiném městě, kde mám matku, ale nemám žádné vazby, tak mi je smutno. Platím skoro tolik co on, jenže za garsonku cizím a dojíždím za prací.Chybí mi tu přátelé a domov. O dětech ani nemluvím, pro ty to bylo také těžké. Manžel je "tak hodný", že si děti bere, a ty jsou rády, že mohou být občas doma. Kluci se na mně zlobili, že jsem je odvezla. Po dvou měsících přišel manžel s tím, že jsem se odstěhovala prý na vlastní pěst, ani nevěděl, že děti beru sebou. Naštěstí mám podepsaný doklad o jeho souhlasu se změnou jeho trvalého bydliště. Děti do péče nechce, ale nevím o co mu jde, o určení viníka? Pro něj je to jasné na vině jsem já, manželství nefungovalo kvůli mně. Smutné je především zjištění, že jsem dlouho snažila řešit problémy sama, stále jsem žila v domnění, že když něco nefunguje, musím to změnit já, když jsem s tím nespokojená. Hledala jsem pomoc, která mě nasměrovala k rozklíčování, jež mě přivedlo k řešení, tedy odejít. Člověk může měnit a pracovat jen na sobě. Nevím, jaký jsem typ vztahového připoutání, je to každopádně zajímavé členění.
    Teď pracuji na tom, zbavit se imaginární postavy partnera. Pořád s ním v duchu rozebírám dopad na děti, vyčítám střídavě sobě i jemu, co mohlo být jinak To že nás připravil o domov...
    Je to proces.
    Učím se a věřím, že zvládnutí životní lekce uzavře jednu kapitolu, aby mohla začít nová.
  • Tomáš

    23:52 3. 6. 2018 0
    Velmi zajímavé komentáře a tak přidám také trošku do mlýna: Rozešel jsem se s přítelkyní po 4. letech po to m co se z ní stala gamblerka a ještě mne podvedla . Byla závislá na počítačových hrách a zcela se uzavřela ve svém virtuálním světě plného Facebooku a her typu Warcraft,. Do toho začala hodně kouřit a přestala chodit ven což mne jako nekuřáka, poměrně aktivního sportovce a milovníka výletů a ne až tak aktivního pařmena her hodně odpuzovalo. Říkal jsem si že to vyřešíme a překonáme ale všechny mé naděje na zlepšení skončily v momentě kdy mi řekla že má novou kamarádku Elišku za kterou jede na víkend. Při jejím druhém odjezdu na víkend mi to nedalo a když jsem přišel z práce domu, nechala zapnutý počítač s vypnutým monitorem. No a tak mi to nedalo a monitor jsem zapnul a to co jsem tam viděl potvrdilo mé nejčernější obavy: byl tam otevřený facebook s velmi dlouho komunikací s jakýmsi Michalem spolu s plánkem kde se sejdou a co budou dělat. Jelikož něco podobného udělala už cca 2x , velmi rychle jsem vztah ukončil. Tohle byl poslední z mnoha hřebíků do rakve s názvem vztah.
  • edulik

    20:09 10. 5. 2018 +7
    ...můžem psát a ptát se na radu...ale stejně si musíme poradit sami a s rozchodem partnera tu bolest sami si odžít....manžel od nás odešel téměř po 30 letech...nejprve s důvodu únavy, deprese..vyhoření..jednoho večera se sbalil a odešel do pronajatého bytu....jako manželka jsem to docela i chápala...dělá fyz. práci, a blížící se padesátka u mužů je dost kritická...tak jsem tiše trpěla a čekala...a ejhle po 14 dnech jsem zjistila...že je vše jinak...okouzlila ho žena o 10 let mladší s 2 malými dětmi..každý s jiným mužem...když to táhla s mým mužem...měla doma přítele...otce druhého dítěte...když to prasklo i u nich..intenzita návštěv u mého muže v pronaj. bytě zesílala...ačkoliv je z jiného města...tomu příteli řekla, že ho měla stejně jen na hlídání dětí..už i to svědčí o tom...jaká žena to asi je....přesto můj muž je zaslepený..nevidí, neslyší...spálil mosty..ničeho prý nelituje...pro mě je to zbabělec..protože jí řekl, že v 50ti se necítí na to vychovávat dvě cizí děti...prý chce ji....prožívám ten nejbolestivější období...snažím se se synem, který je mi tak oporou...je mu 15 a musel tak rychle vyspět...nechápem to doposud...je to pár měsíců..a dost to bolí...starší syn mi říká, at už nedoufám....že musím vidět...že o mě nestojí...ale vážení... je to tak těžký...když jste 30 let vedle muže, který vám byl oporou...byl to vždy optimista...o nás se vždycky postaral..cokoliv nyní řekne...je iracionální...asi s těmi hormony to vše souvisí...takže radit vám může kdokoliv...v těch srágorách si však musíte pohovět sami... spíš mě nejvíc mrzí...že mlžil...nedokázal ani říct pravdu...ano...nebylo by to o moc méně bolestivější...ale aspon bych si ho mohla vážit za upřímnost...ale takhle...pro ženskou v padesáti je to dost ponižující....ale když se rozhlédnu kolem......je to jak vir...chlapi odcházejí po létech od žen...dokazovat si...že na to mají....a co ty ženy...které jim byly oporou...je těžké v padesáti začít znova...snažím se vytěsnit ho z hlavy...nepsat sms..nevolat...ale je to pořád těžké..stejně ten blbý telefon pořád kontroluju...je to hrozná závislost....děsí mě to, že jsem nic netušila...zpětně když si to uvědomuju...tak furt čuměl do telefonu...ale v dnešní době mi to nepřišlo až tak nenormální....uvidíme, co čas přinese...člověk si myslí...že tohle zvládne...ale opuchlé oči od pláče a pocit bezmoci mluví za vás...DRŽÍM PALCE VŠEM....KTERÍ TOHLE PROŽÍVAJÍ... SNAD TO OPRAVDU NENÍ KLIŠE....KDYŽ SE ŘÍKÁ....ČAS VŠECHNO ZAHOJÍ....ALE....TOŤ OTÁZKA...
  • Jiří

    18:27 13. 4. 2018 +3
    Právě jsem přečetl článek, a poté co jsem viděl ohlasy, zkouším napsat komentář, zda mi někdo pomůže..
    Je mi 25 let. S přítelkyní jsem začal chodit, když mi bylo 15 a jí 13. 10 let jsem měl někoho, kdo mi byl vždy oporou, stal při mě a koho do teď miluji.. Nejspíše je to jen z mé strany. Je to do teď má jediná holka, se kterou jsem poznal vše, co se od párů očekává. Jak intimní věci, tak vše kolem. Nikoho jiného jsem nikdy neměl. Už asi 5 let zpět jsme se rozešli, vzdy z její strany, a kvůli tomu, že chtěla navázat jiný vztah..
    Není to jediný případ, necelé 2 roky zpět, se stalo to samé, s mým nejlepším známým. Jen co jsem byl v práci, tak za ní začal jezdit, a později to dopadlo stejně jako předtím. Zamilovala se do něj, užívala veškeré nádherné věci, měla sex, a já i přesto všechno jsem se snažil ji být oporou, ujistoval ji ze se ke mě bude moc vrátit, tudíž věděla, že ve mě má jistotu a nakonec po 14ti dnech jsme byli opět spolu. Chvíli po té jsem zařídil být a přestěhovali jsme se do společného bytu. Zajistil jsem ji i stejnou práci a stejné směny jako mám já, abych nebyl již podeziravy a naučil se jí věřit. Zprvu bylo vše v pořádku, a avšak její nedoreseny vstah, o kterém jsem psal mě doháněl k šílenství. Tajné dopisování a podobné události ve mě zanechávali pouze nenávist, ale i přesto všechno jsem chtěl s ní být. I když toho pote nechala, při jakékoliv hádce jsem ji to vyčítal, což byla má chyba. Jelikož jsem v sobě pořádně nevyřešil co chci tak to dopadalo takto. Teď je to týden zpět, co se to stalo znovu. Jelikož má rodiče pár minut odtud, tak chodila na návštěvy. Nejdříve pouze tam, pak začala odcházet chvíli po práci, cca ve 3-4 hodiny, a vracela se v 8. Doteď nechápu proč mi neustále lhala, stačila mi pouze pravda. Týden zpět jsem se dozvěděl, že se tahá s kolegou z práce, kterému je 40let. Což byla pro mě katastrofa, když jsi je 23. Od té doby jsem zavřený v bytě, jelikož když jsem vylezl do města, tak jsem je spolu viděl. Mrzí mě že vše svádí na mě. Že jsem se jí dostatečně nevěnoval, což je pravda. Posledně jsem ji i uhodil, protože jsem věděl že opět lze, a dokázala i přesto všechno zapirat. Miluji ji do teď, jsme stále v kontaktu, ale nevím zda to je dobře. Myslím si že ne, jelikož pokud bude mít ve mě opět oporu, nepozná co ztratila. Jak se mám teď chovat? Co dělat a co ne? Nevím prostě co je správné
  • Exik

    18:45 5. 4. 2018 +1
    Diky za clanek i ostatni komentare. Prave se mi zhroutil 6lety vztah. Kromě pocitu prazdnoty mě drtí i ten důvod... žádná něvěra nebo tak,... obyčejný stereotyp. Začal jsem to vnímat až pozdě a partnerka už neměla zájem nic zkoušet. Navíc jsem byl její druhý kluk a ona ještě nechce takový vztah, chce toho zažít více... Z té bolesti šílím, ale zkusím vydržet a kompletně se odstřihnout. Bojím se akorát budoucnosti, to má vztah opravdu trvanlivost jen 5-6 let?
  • eva spring

    11:43 22. 3. 2018 0
    na zlomené srdce mi nepomáhá nic...jen čas...a i ten mě zrazuje...pokaždé se do toho vloudí sen nebo vzpomínka a jsem tam, kde jsem byla...rozešla jsem se já, už je to tři měsíce...a trpím jak zvíře...jinak to nešlo...on pije a nemůžu v tom být s dětmi...místo aby se šel léčit, tak nás odepsal....chci mu dát šanci, ale jen když nebude pít...to on ví, proto se o návrat ani nepokouší...měla bych to už dávno za sebou, ale musíme se vidět při předávání syna...to je jako sůl do ran....dobré je mít se rád...dopřát si věci nebo jídlo, které mi chutná...udělat si čas na to, co jsem si už dlouho přála...ráda bych věděla, kdy už to přejde...mám nabídky od fajn chlapů jak na sex, tak i na vztah, ale nemůžu nikoho ani vidět...v hlavě jen ex...čekám, kdy to přejde...
  • Bourák

    13:37 16. 3. 2018 +3
    dalo se by se předpokládat, že to jmeno bude mít exotického majitele, tak proč se jako divíte češtině? selský rozum ne :)
  • Karambolak

    11:37 15. 3. 2018 +3
    Mila Sely Susu, verim, ze to mas tezke, ale prosim te, nechci byt nijak pichlavy, ale co ta cestina? Boze muj.
  • Sely susu

    00:31 10. 3. 2018 0
    Zdravím já zeď procházím rozchodem nejsem si jistá vubec ničím ... S přítelem jsme spolu byli 10 let máme dva syny ...před rokem jsme se odstěhovali do blízkosti jeho rodiny ....vseci na něj tlačili jak jsem špatná s jeho otcem sem si nesedla už od začátku ...ten rok tam byl ale utrpení věčně hádky kdy partner používal věty kterým věděl že mi ublíží i když po zklidnění situace tvrdil že to tak není .... V jedné hádce mi dokonce dost přesvědčivě tvrdil že spí s nakou kolegini z práce ...po zklidnění situace me prosil o další šanci že si to vymyslel ve vzteku jenzo po necelých dvou týdnech se situace opakovala s tím že má jinou už rok ..opět po zklidnění situace se to snažil nějak ukecat že jde jen o kamarádku já ztratila veškerou důvěru k němu i když tvrdil že si to vše vymyslel ....dělalo mi zle když se mě dotýkal atd dával vše za vinu mě že on se vše snzi napravit ale nešlo prostě po tom co mi dokázal říct dělat že je vše ok to jsem mu i řekla ...ze potřebují čas než si tu důvěru vybuduji ale on nevydržel ani týden a měl opět ty svoje záchvaty vzteku asnahu mi za kazdou cenu něčím ublížit...už sem nemohla a zbalila věci a odešla následující dva dny byli katastrofa pronásledoval mě prosil ať se vrátím že se zmeni viděla jsem jak je psychicky totálně na dně a ničilo mě to ...pak se trošku zklidnil ale prozby ať se vrátím že vše bude úplně jinak pokračují a dost mě to ubíjí je mi ho líto že se trápí ale já nevím jestli mu dokážu věřit tu důvěru už prostě strašně moc poslapal a strašně moc mi na ubližoval zlými slovi ..teď se to ve mě bije uvnitř ho mám pořád strašně moc ráda ale vím že tu důvěru si prostě nedokážu jen tak vybudovat a dělat že se nic nestalo prosila sem ho o čas ať mi dá nějakou dobu čas ale dene mi volá ať už se rozhodnu a kdy se vrátím akolik času chci nebo mi dává podmínky a ultimáta že mám na to do pátku atd strašně mě to ničí a nevím jak dál ...omlouvám se za mega článek Ale musela sem to napsat tak jak to momentálně je acitim .....
  • Zdenek B.

    14:28 6. 3. 2018 0
    Dobře vím, jak se cítíš. A navíc v našem věku už tyhle "podrazy" bereme jinak, než kdyby nám bylo dvacet. Když si přečteš můj příspěvek o něco níže, pochopíš, co tím myslím.
    Připrav se, že teď to bude dlouho stát hodně na houby, ale musíš jít dál a najít si alespoň na čas jiný smysl života, než je smutek. A nepokoušej se onoho dotyčného k sobě pustit. Já jsem dal několik šancí, uvěřil jsem i omluvám, které přišly po několika měsících, podpořil a pomohl. A věř, opět se to vrátilo jak bumerang. Lidé se nemění, i když si to uvědomují a chtěli by se změnit. Ale většině z nich chybí odvaha a vůle to udělat. Chápu, jak se cítíš a popřeji ti hodně pevné nervy a silnou vůli, aby jsi toto zvládla. Odžij si smutek, nelep to někým jiným, ublížíš akorát sama sobě.
    Drž se, Zdenek B.
  • Lucie B.

    06:31 17. 2. 2018 +2
    Je mi 28 let a mám za sebou velmi podobnou zkušenost jako ostatní diskutující. S mým dnes už bývalým přítelem jsme se seznámili, když nám bylo 11 a oba jsme nastoupili do stejné třídy v nové škole. Už jako děti jsme spolu “chodili”, ale to nikdy nemá dlouhého trvání. Pak jsme kolem sebe dlouhých 17 let kroužili. Vždycky nás to táhlo k sobě a nikdy jsme se nepotkali ve správný čas pro nás oba. Až do loňska. Potkali jsme se na svatbě kamarádky, oba bez doprovodu a za pár měsíců už jsme byli pár.
    Všechno šlo hrozně rychle a hladce dopředu. Znali jsme se, byli jsme šťastní, po necelých pěti měsících jsme spolu začali bydlet (ve sdíleném bytě, ne úplně sami). Řešili jsme společné koníčky a dovolené. Bavili jsme se o možnosti přestěhovat se za pár měsíců jen sami dva. A za pár měsíců bylo najednou po všem. Blesk z čistého nebe - nejsem ta pravá, nikdy mě nemiloval, nechceme od života to samé. Po pár dotazech přibylo ještě “jsi moc dospělá a já nevím, co od života chci”. Jak se můžu vyrovnat s tím, že tohle má být po letech platonického toužení vše? Vyděsil se a utekl jen proto, že jsem byla první holka, se kterou bydlel... A já měla a mám pocit, že on je ten pravý...
  • Marcela

    21:44 20. 1. 2018 0
    My jsme se taky nehádali, nikdy neřekl, že by mu něco vadilo, že jsme každý jinde. A najednou mi napsal, že o našem vztahu dlouho přemýšlel, že potřebuje někam patřit a že si našel někoho, kdo s ním počítá. To dlouho trvalo asi týden.
    Možná to má slečna jako flirt a přestane ji to bavit. Co pak?
    Mně pomáhá něco dělat - jít ven, jakákoliv práce, práce v práci, škoda, že nemám zahradu. Určitě to nechce sedět a přemýšlet.
  • Marcela

    21:35 20. 1. 2018 0
    Jak to zvládám - my jsme spolu nebydleli, tak to není až tak velká změna. Dlouho jsem přemýšlela, nakonec jsem to nějak pochopila. Už začínám chátrat, tak se zaměřím na sebe. Nejdřív musím zhubnout, už je nejvyšší čas, už se to nelíbí kolenům atd. Začala jsem obhlížet tai chi a od února budu chodit cvičit.
    Nejhorší je se odstřihnout - jde to těžko.
  • Marcela

    21:28 20. 1. 2018 0
    Lepší bude mail, m.ky@seznam.cz, telefon mám v rozkladu.
  • Dagmar Končická

    21:28 20. 1. 2018 +1
    A jak to zvládáš Ty?
  • Dagmar Končická

    21:04 20. 1. 2018 0
    Ahoj,
    děkuji je to mazec a moc to bolí.O to je to horší protože jsem 16 let žila jen pro něj a to doslova.Nikdy žádná hádka a když zhubnul 43kg,teda dalo to práci.Já ho ještě přivedla do nového fitka a tam si po týdnu našel slečnu která tam obsluhuje je jí 23-let jemu bude 50 napiš mi prosím číslo já ti zavolám jestli můžu a řeknu ti víc
  • Marcela

    20:48 20. 1. 2018 0
    Ahoj, to je mazec, takhle před vánoci. Ono se mu to vrátí. Držím palce, ať se brzo srovnáš. Mně opustil přítel po vánocích, z ničeho nic, ze dne na den. Měli jsme takový sváteční vztah, každý v jiném městě, deset let mu to nevadilo a najednou konec.
    Pobreč si a hlavně vypovídej se všude, kde to půjde. Chce to ven.
  • Dagmar Končická

    19:34 20. 1. 2018 +4
    Ahoj,
    mě opustil manžel,bez důvodu našel si o 23-let mladší slečnu.Po 13-ti letém manželství bez jedinné hádky bolí a navíc odešel za ní před vánoci bolí to jsem sama a vyrovnávám se s tím jak se dá,ale moc to nejde
  • Eva H

    19:33 31. 12. 2017 +2
    No, je pravda, ze dnešní doba nám vytváří i ty “příjemné” závislosti. Čekání na cink cink v telefonu, co trvalo 2,5 mesice je náhle fuč. Smutek ze ztráty každodenního kontaktu na whats upu, společných noci i dni. To všechno je bolestivé. Já zazivam prave rozchod s člověkem, který jak jsem zjistila neumí vůbec ukoncovat vztahy, a to k memu zděšení s žádnou ze svých bývalých partnerek. Dokonce jsem mu pomáhala najít co vlastně chce, což mě už na začátku dost desilo. Skočil ze 4 letyho vztahu do dalšího kde se zamiloval do přítelkyně svého kamaráda, čímž ukončil svůj 4 lety vztah. Poté toho zřejmě litoval, protože milenka ho odmítla, tedy přesně dost drsné odkopla, a v tu chvíli se objevil v mem životě. Abych ho utesila, vyslechla a necítil se sám. Výsledek na sebe nechal čekat přes 2 mesice. Tráví Silvestra se svoji ex a partou přátel jedné Pražské čtvrti, kde se všichni znají a taky všichni vědí, ze spal opakovaně s holkou svého dobrého kamaráda. Teď, den po rozchodu který jsem sama iniciovala poté, co mi řekl, ze Silvestra bude trávit s partou přátel a asi tam prijde i ona, expřítelkyně (4 lety vztah) v srpnu se pry rozesli, ale doma má stále její věci. Kosmetiku, spodní prádlo, kolo, no proste jakoby nebyla odstěhovala. Si říkám, ze jsem vlastně naivní a důvěřivá. Jevtezky se na nej zlobit, protože ho vnímám jako nevyzraleho člověka, který za to v podstatě ani nemůže, proste se v tom pláca. Dela jedno špatně rozhodnutí za druhým. Neustále vytlouka klín klínem. Pomohlo mi uvědomit si, ze s takovou, by mi v životě způsoboval jen bolest. A ze vlastně mužu byt stastna, ze jsem s nim třeba neotehotnela. Co by asi nastalo pak? A jaký by to byl život? Lidi kteří utíkají od problému a vztahu k jiným a nejsou schopni se s tím vypořádat sami jsou při druhé a i sami pro sebe nebezpeční. Žije ve strachu, kdy mu kdo z party kamarádů kluka co mu nasadil parohy rozbije úsměv. A spi zřejmě s více ženami najednou. Takového partnera nikdo nechce. Je to nebezpečný. Nicméně, i tak mě boli ze společné chvile, do kterých jsem vkládala důvěru, otevřenost a naději s vírou ze to bude fajn, a ze jeho dosavadní kroky byly omylem, stejně boli i když rozum říká, je Dobre, ze jsi odešla. Vím, ze občas mi ho něco připomene. Třeba obchod s koly, protože je to jeho sport. Dnes jsem nemohla ani projít kolem obchodu kde mají kola be vyloze. Protože jsme se rozesli včera. Každý cyklista mi váhání slzy do oči. Ale vím, ze až tohle preboli, budu to zase veselá já. A o to vic si budu vážit člověka, který bude vedet co chce a bude sám k sobě i mě upřímný. Teď se snažím odpustit sobě i jemu. I když jemu už jsem odpustila. Podle mě za to fakt nemůže. A držím palce všem lidem, kteří si došli pro podobnou bolavou zkušenost. Kdybychom ale necitili i bolest, byli bychom duševní mrzáci. A to bych nechtela a nikomu nepřála. Je lepší občas trpět, a pak se zvednout a s naději jít znovu dal! A věřit novému člověku, nedávat mu vinu ani podezírani předchozích , partnerů znát/sežrat. Minulost z lidi dela mrzaky ale jen dočasně. A jen když to dovolime! Zvednete hlavu a s bolavými srdcem ale očima i duši kracejte dal! Vždyť pro jedno kviti, slunce nesviti. A jak říkávala moje babička: Každá kyticka má svého zahradnicka, ten chodí po světě a nakonec si tu svou kytičku stejně najde :)
  • Zdenek B.

    16:56 4. 11. 2017 +15
    Ahoj,
    koukam, ze je to vsude stejne. Nevim, cim to je, ale mam pocit, ze touhle blbou, mozna uspechanou, ale virtualni dobou. Vsude telefon, messenger nebo facebook a lide zkratka navykli dostavat informace lehce, prestali mezi sebou mluvit a nic pak takhle nenuze fungovat. To je presne muj pripad a mojo, ted uz byvale, pritelkyne. Napriklad ja jsem ji od dameho zacatku veril, delal jsem co slo a rikal jsem, ze abychom mohli fungovat, musime spolu mluvit, o vsem. Pro lasku clovek nevidi a moc jsem se nezajimal, s kym si treba muze psat nebo neco podobneho, mel jsem duveru, ze jsme stanovili pravidla a vse bude fungovat. Mne se navic libila, byla placha, chytra a citliva. Jeji byvaly ji podvadel, proto ho nechala. A navic, zajem vyzarovala ona, tou plachosti byla tak prijemna. Asi po pul roce prisel prvni sok, rozchod. A to tim stylem, ze jsem se musel zeptat ja, co se deje. A to jeste pres pitomej messenger. Asi rxden jsem se vse snazil urovnat a zjistit, co jsem mohl udelat, co se stalo. Byla to strasna rana. Pak, jednoho vecera, se sama ozvala, v slzach, jak ji vse mrzi. Byla jsem rad, ale dodnes jsem nezjistil, co ji k tomu vedlo. Vratili jsme se k sobe a veril jsem, ze se na vse zapomene. Ale ten sok byl takovy, ze v cloveku zustaly i pochybnosti. Zacal jsem si vsimat, ze nejak casto si a nekym pise, pry jen kamosi atd. Zacalo mi to byt divne. Vnitrne me to drasalo, ale veril jsem ji. Pak jsem jednoho vikendu byl s partou na chalupe zavzpominat na stare casy, kolektivni hry atd. Partnerky byly s nama, ale najednou koukam, jak se po jednom z kamaradu opira o rameno pri televizi nebo ji nenapadne pohladil po noze. Dusil jsem to v sobe, chtel jsem vse vyresit cestou domu. K tomu pred odjezdem vidim, jak ji pise onen ex, ktery ji nabizi, ze ji preinstaluje PC a pta se, kdy by mohla prijet. No, zkratka jsem to v aute nevydrzel a rekl, ze bude lepsi se rozejit, protoze na tohle nemam nervy. Kdyz se vse rozkecalo mezi spolecne zname, postupne se ozvali a rekli, ze si toho vsimli take, dokonce uz drive, pred tim prvnim "rozchodem". Tak jsem zatlacil na pilu a hodne ostrym tonem jsem se zacal vyptavat. Dotycna se mi sama priznala, ze, byt pod vlivem, se jednou prevlikala s onim "kamaradem" na jedne seslosti u vody a na oslave narozenin se s jednim clovekem, ktereho videla prvne, nechala osahavat. Nemohl jsem tomu uverit. Ticha voda brehy mele. Nejdriv ignorance mi cokoliv vysvetlit, potom snaha mi vysvetlit vse. Kdybych nezvolil ostry ton, nikdy bych se tyhle veci nedozvedel. Tim bylo vse vyresene. Zklamani, emoce, vztek...stale to v cloveku je. A nejhorsi je, ze stale hledam chybu v sobe a byl jsem ochoten odpustit. Ale hlava rekla ne, byt srdce rika ano. Proto vsem, kteri mysli vztahy vazne, ne jako flirt, i toho, koho milujete a verite mu, hlidejte si ho. Ano, duvera musi byt, ale jakmile nekdo zacne uvazovat o kaficku s nekym opacneho pohlavi, pokud vidite denne nekoho na telefonu si vypisovat s vice lidmi, reste to. Ten, kdo miluje, bude vzdy trpet rozchodem pokud vztah ukonci sam nebo druha strana. A nedejte se opit plachosti, sladkymi recmi nebo necim podobnym. Lide v dnesni dobe tohle ztratili a uajima je pouze, kolik dostane komplimentu v tom virtualnim mobilovem a pocitacovem svete. Mluvit s nekym o vsem je tak snadne, ale pro nekoho mnohem tezsi a voli pohodlnou formu virtualu...
  • NoName

    17:30 20. 10. 2017 +6
    Ahoj,

    ctu tady zajimave pribehy a koukam, ze je to vsude stejne. Prijde mi, ze dnesni doba je strasne uspechana a nic netrva vecne. Ve vztahu trpi vetsinou ten, kdo miluje vic. Je mu 100% oddan a nevazi si toho co pro nej ten dotycny dela. Zatim jsem mel spatne zkusenosti ve vztazich a asi to bylo tim, ze jsem si hledal stejne typy. Mamca mi pokazde rikala, ze kazdy vztah je odraze toho druheho. To jsem sice pochopil, ale....Muj vztah zacal po roce. Prekrasna slecna, mila, upovidana, meli jsme si co rict no proste balada. Jenze....tak jako v kazdem jinem meste funguji babky kelisky......Takze to znate, kdyz se neco dozvite d nekoho, tak nevite cemu mate verit a radi to v sobe dusite. Zhruba po mesici vztahu jsem udelal nejhorsi vec a vlezl ji do telefonu, kde jsem otevrel konverzaci s jejim dlouholetym kamaradem a nasel jsem tam jak si posilaji fotky (ne nahe ale ve spodnim pradle), rekl jsem ji co to ma znamenat a jeji argument byl: ze se hecujou z fitka. Samozrejme nejsem vubec blbej a samozrejme jsem vztah ukoncil. Odvezl domu, kde si vzala veci a samozrejme mi tam nechala vzkaz jak me miluje a snad ji nekdy odpustim. Papir jsem samozrejme vzal, zmuchlal a v te reakci to hodil po ni. Vyjadril jsem se: Jsou to je hry na city. Samozrejme odjela s brekem. V klidu jsem sel spat a rano telefon a samozrejme na druhem konci dratu vola jeji kamarad. Ptal se proc jsem ji opustil, ze o nic neslo a ruzny blbosti. Vyvestlil se mu, ze tohle se z moralniho hlediska nedela a jak by mu bylo kdyby mi jeho zena posilala sve fotky. Telefonat jsem ukoncil. Po par minutach jsem nejak vystrizlivel a vzal ji zpet. Jenze...Uz jsem pak k ni mel neduveru. Porad jsem mel v hlave myslenky. Z jeji strany to byl kazdy tyden co tyden rozchod a pak ze se zas vrati a porad dokola.Tohle jsem vydrzel az do dubna. V dubnu jsem to rozsekl a rozesel se. Samozrejme jsem ji rekl vse co si myslim a odesel. Zacala me nahanet, le po tydnu se to obratilo a ja zacal uhanit ji a to me zas nechtela ona. 12kg dole, necht k jidlu, zadny sport, v praci spatne vysledky, proste troska. Po 21. dnech jsme se dali k sobe dohromady a doufal, ze to bude dobry. Promluvili jsme si o vsech problemech a stanovili jsme si nejaky pravidla, samozrejme dulezita byla komunikace. Mesic byl krasny, psala mi kazdy den jak me miluje, ze jsem pro ni zivot a ruzny blbosti. Pak se to po case zas dostalo do stejnych koleji, urazliva a zas me opoustela. Ted pred par dny jsem odjel na 10 dni pacovne pryc. Cely den chtela vedet jestli tam nejsou zensky atd. Uklidnoval jsem ji. Vecer jsem ji napsal co dela a ejhle, bylo to spatne, Ze ji hlidam a ze to ukonci. Chytla se me bezmoc. Co muzu delat v tehle situaci a jeste tak daleko. V duchu jsem i rikal, ze kazdy problem ma sve reseni. Po navratu do CR jsme spolu ani nemluvili a rekla ze odchazi. Ja ji rekl, ze to chapu a respektuji, ale ze si nereji byt nejak kontaktovan. Samozrejme to se ji nelibilo. Nechapu proc tohle holky delaji. Citove vydirani a ruzne sracky. Prijde mi, ze jakmile uvidi holka neco lepsiho, odchazi. Kolikrat si rikam, ze je lepsi byt sam a nic neresit. Jenze, kdyz clovek chce rodinu?

  • jeden kluk

    12:07 18. 10. 2017 -1
    ..osobně byc se vrátil tak kde mám přátele a kde to znám..uleví se Ti
  • Ondra

    06:30 15. 10. 2017 +6
    Ahoj, byli jsme s partnerkou téměř pět let. Já už pracuji nějaký rok ona dodělává školu.. Byla to moje první opravdová láska, obětoval jsem toho kvůli ní strašně moc, dělal jsem vše co jsem ji na očích viděl. Kvůli ní jsem se odstěhoval do jiného města aby mohla kvůli škole zůstávat u mě.. Bylo to hezké, občas jsme se pohádali protože já jsem zarlivy ale nebral sem to na velkou váhu, vždycky jsme se pohádali a pak za chvíli to bylo dobrý. No a pak to přišlo. Hádka, protože já udělal vše co chtěla a ona nebyla schopna na oplátku něco udělat. A začala s tím ze se chce rozejít, že nemá sílu ve vztahu pokračovat. Nesu to opravdu těžce, říkám si co jsem mohl udělat víc aby to víc klapalo? Ona měla jednoho nejlepšího kamarádama podle ní, furt si s ním psala, a když sem se jí ptal kolikrát jestli do píšou tak hned ze ji hlídám. Chtěl jsem aby jsme si říkali vše, byl jsem otevrenej na 100% ale z ní nakonec vypadlo že ji to vadilo, že jsem ji podle ní hlídal, že jsem chtěl vědět všechno, ale pro mě to je normální že jsem jí říkal všechno. Byla to chyba?? Nakonec mi začala lhát a já to zjistil, tak to mě dost mrzelo ale ji to bylo tak nějak jedno. Kvůli tomu klukovi vznikaly hádky, něco mi slíbila a pak to nedodrzela a já byl nasranej, a vypadal jsem jako stíhačka když jsem něco řekl. Svaluju vinu na sebe a je mi fakt mizerne, nic horšího sem nikdy nezažil. A to teď bydlím v cizím městě, jsem tu věčně sám. Nevím jak jít dál. Mezi lidi sám prostě neumím jit. Mám furt nutkání si s ní psát, ale ona mě svým způsobem ignoruje..
  • Jirka

    12:50 13. 10. 2017 +1
    Omlouvám se za chyby,píšu na mobilu. Fakt nekecám hehe
  • Jirka

    12:36 13. 10. 2017 0
    Co já bychvza takovou ženu dal. Taky jsem nikdy ženu nehlídal. Přál bych si konečně potkat ženu která má ráda taky sebe natolik že nechce skákat jako bleška s postele do postele,nikdy nepochopím jak se semnou mohla jeden den milovat a druhej den hned s tím druhým ještě k tomu ženatým, a to chtěla spát i semnou, fakt nechápu. Sex mě sice baví ale láska je pro mě důležitější a proto jsem to ukončil, abych se konečně mohl s toho kurevskýho vztahu vzpamatovat a být konečně sám sebou nezrazovat sám sebe. Nechci aby to vyznívalo jako že jsem citlivej blbec, ale někdy je potřeba si říct stop tohle jsem přece nechtěl takhke ja skončit nechci jako většina párů. Podle toho co jste psala jste určitě suprová ženská tak se držte
  • Kuluka

    16:29 4. 10. 2017 -1
    Děkuji za podporu, je pravda, že je to hodně těžké.
  • Radim C

    22:54 2. 10. 2017 +1
    No Co nato říct to je trápení jako blázen, když se člověk snaží ject to jak nejlíp může a ono to všechno je jen leš nebo co vlastně ani nevím jak to nazvat, musíš být silná a ukázat mu že on je jen ten odpadlík co není čestnej a jen si hraje se životem druhých on si musí uvědomit tím jak se budeš chovat že není takovej borec jak si myslí, začni žít něco dělat a každý takoví krůček co uděláš tě potěší a jednou až nebudeš hledat tak ono to přijde samo jen neklesnout
  • Radim C

    22:46 2. 10. 2017 0
    Sumperrrr
  • Radim C

    22:23 2. 10. 2017 0
    Ty jo Jarko ty seš fakt silná ženská moc tě obdivuju co nato říct chlapi nejsou jen ti kdo všechno ničí jsou to i ženský a co dělat to je těžký na to není lék, možná je těžší jen čekat protože to je agonie jako blázen, to bych nedal skončil bych u chocholouška a to opravdu, hodně síly přeju
  • Radim C

    21:58 2. 10. 2017 0
    Marti zlomené srdce vyléčí jen nová láska tak hlavu vzhůru muži jsou jen lovci ,ale žena je ta co když chce tak může nebo nechce a pro to to máte vy ženy mnohem lehčí jen si to uvědom.
  • Radim C

    21:54 2. 10. 2017 0
    Jsi mladá nelitul život máš před sebou najdi si někoho kdo si tě bude vážit a nebude tě tahat za nos ,nebo chceš být jen nějaká vyvažovačka někoho co si tě neváží a jen teda když není zbytí zak přijde jé já udělal blbost tak pojd pomilujem se ,vím je to těžký ale uvědom si to že když budeš chtít tak máš hned jiného, uvědom si to že žena je ta co může chtít a muži jsou jen lovci, tak toho využívej a možná zjistí ten tvůj momentální že může být hned bývalí.
  • Radim C

    21:38 2. 10. 2017 0
    Ahoj Marti to je prostě asi chemie nebo co já nevím, ale zažil sem něco podobného bez dětí ač sem moc chtěl mít miminko s člověkem co ho miluju a udělal bych snad všechno na světě jenže si našla ženáče ještě nerozvedenýho po 13 letém vztahu mi vlastně utekla budoucnost pod rukama já makam v německu mám hodně peněz luxusní byt auto a to co máme, měli, je o dřině odříkání spaní po pensionech instantní věci salámi a tak jíš furt to si ten člověk ani neuvedomuje že zlatá lžička není zadarmo, no podkal sem jí spíš nachytal jednou v hospodě jak jsou zakleslí jako největší hrdličky, chodil sem do té hospody taky a jen lidi koukali a nikdo neřekl hele ta tvoje zanáší, je to strášná rána byl sem na dně, vydržel sem to týden a přišel kolaps nervovej přijel sem z práce dal klíče od bytu na stůl peněženku zabouchl a šel , šel do lesa vybrat strom kde to ukončim, došlo to opravdu do bodu kdy bylo málem konec, jen na poslední chvíli sem si to rozmyslel kvůli mamě, sestře rodině, je ted na mě všechno placení hypotéka auto prostě vše jen že makám dál to mi pomáhá moc nemyslet, za týden sem zhubl 9 kilo jsem jako staženej králík z kůže, ale jedu koukám nebo se snažím koukat do budoucna , no a říkám si to tvoje trápení je o dost těžší máš děti, ale na jednu stranu ti závidím máš je, bud silná on ten vůl co si tě neváží co si dokázala že jsi porodila, jeho, vaše děti, na to přijde nebo mu nalož a bež od něj on pak zjistí o co přišel všechno o tebe o rodinu a můžeš mu pěkně zatopit to bych mu přál, at se posere a trápí jakej je vůl , vím moc to nejde když ho miluješ ,to není tvoje ani moje ostuda co nám ti lidi udělali to je jejich, tak to musíš brát, já sem nikdy nepodvedl nebo ty, to je povznášející a jednou přijde doba kdy svědomí je uhlodá, bud silná a hlavu vzhůru to mu ukáže co má doma a nikdy se neponižuj nesklápěj zrak vždyt už jsi toho dokázala dost
  • Radim C

    20:53 2. 10. 2017 +3
    Ahoj Verun znám to když člověk zůstane viset jako ve vzduchoprazdnu a miluje a říká si jak může být někdo tak krutej, zdají se mu sny vidí ho všude toho člověka co tolik ublížil, a přesto by člověk odpustil, to je iracionální, ale je to láska k druhému,to ten co už nemiluje nikdy nepochopí jen možná až přijde jeho soudný den potom si vzpomene a bude mít výčitky, ale to bude už pozdě ty už budeš jinde a štastná s někým jiným věř že ano a ono se štěstí vrátí
  • Radim C

    20:38 2. 10. 2017 0
    Víš to je prostě strašný jak může jen tak chlap nechat odejít matku svého dítěte i s ním jako by se nechumelilo, je to syčák i když sem chlap nikdy bych to neudělal radši bych šel já nebo bych alspon zabezpečil, no co nato říct jen že je sračka a ty musíš být silná máš k tomu páky nezapomen máš jeho dítě tak mu to osol alíky at se s toho ojebe a to mu přeju
  • Radim Csáko

    20:28 2. 10. 2017 0
    Ahoj to co čtu o tvém příběhu tak to je hrozná věc když si ten druhý jen pohrává s city druhých znám to, to mi věř i když sem chlap tak sem zažil něco podobného, to moje dlouholetá partnerka 13 let spolu a před svatbou a plánem miminka řekla já tě už nemiluju, řekla to tím stylem jako když řekneš ve dřezu je nádobí neumyl bys ho , no fakt citliví to nebylo, a když se ptáš co se děje proč, tak jen no už nám to nefunguje nemáme si pomalu co říct, a já hlupák jen věřil že nikoho nemá a platil hypotéku a všechno do poslední chvíle než sem jí nachytal s jiným a ženatým chlapem to byla pro mě ta polední rána co mě srazila na kolena jak může člověk tak lhát a být necitlivý k tomu co ho miluje a udělá všechno na světě protože věří.
  • Kuluka

    16:34 28. 9. 2017 0
    Ahoj, rozumím ti, jak moc to vše bolí. Já jsem po 8-letem krásném vztahu, kdy jsme hodně cestovali, pařili, no prostě si užívali. A pak přišlo děťátko, 2 dny před prvními narozeninami syna mi přítel řekl, že to nefunguje, že pro něj nejsem přitažlivá, že se mnou nedude nic mít dokud nezhubnu na 55 kilo...., byla to jako rána z čistého nebe, šok. Ale vztah šel dál, já se snažila, hubka starala se o syna a za půl roku jsem náhodou zjistila, že má od synových narozeniny milenku. Se synem jsmeseo odstěhovali, on šel k ní. 3 dny jsem nejedla, už měsíc skoro nespím, říkám si proč, co jsem udělala špatně, začalo z mé strany přemlouvání, hledání chyb u sebe, ale on nic, ani to s ním nehlo, na povrchu začali vyplouvat ty jeho lži. Celý ten půl rok co mě podváděl, jezdil skoro denně z práce pozdě a mi na něj se synem jak dva blbci čekali, litovali ho, že toho má hodně. Pořád jezdil na služební cesty....... A teď po měsíci a půl odloučení......do týdne se musím se synem z bytu vystěhovat, protože si jí tam bere, nic nám nechce dát, odjedeme jen s igelitkama..... ještě že mám rodiče.
  • gabi

    13:27 26. 9. 2017 +4
    tak ja jsem opustena 10 dnu, skoro 4 roky jsem cekala na zazrak, ze konecne budu mit chlapa ktery mi stoji zato....za 4 roky se nebyl schpny rozvest, coz sluboval den co den, no a asi pred mesicem jsem nato prisla ze je na seznamce a ze si dopisuje s zenskyma...ztloukal, ale kdyz jsem mu to dojazala, citil se urazeny....a pak jsem stratila nervy, opustil mne, ze si muzu zato sama.....vztah se neda zakladat na lzi a to byla vsechno lez, trpim moc, ale doufam te to zvladnu ...g
  • Jirka

    15:08 30. 8. 2017 +1
    Přesně, moje bejvalá mi lhala přímo do očí a přitom stačilo prostě říct na rovinu jak to cítí ona místo toho mě jen takhle urážela ,nakonec řekla teda pravdu ale mě už to bylo tak ňák šumák takovej člověk nestoji za to. A nejvíc mi vadí jak mě balamutila že mě ráda a že já za to můžu že prej neměla pocit z mé strany že nesdílím její city,tak začala rostahovat nohy ňákýmu ženáči,když jsem ho viděl pak na vlastní oči bylo s toho všeho na blití,okamžitě. I pak došlo proč chce mít pořád sex já myslel že to je proto že snad mě má pořád ráda a že sním to ukončila no prostě spala sním i semnou,dobytek . Nejhorší je že věděla až moc dobře že jsem jí upřímně miloval a žil v domnění že spolu budem navždy. Bohužel člověk natrefí i na takové lidi . Jak má ale někdo po takové hnusné zkušenosti zas ňáký ženě věřit nechci abych dopadl jak nemocnej paranoik . Je to hnus co některý lidi dokáží provádět druhému a hlava mi nebere že má na to někdo žaludek. A predstavte si že si ještě klidně hraje s tou jeho ženou na kamarádku klidným svědomím se dívá klidně do očí a vede zábavný rozhovor,to je co?
  • Milada

    14:25 30. 8. 2017 0
    A co je těch zbylých 15 % ??
  • zlý majk

    14:01 30. 8. 2017 +19
    Představte si, že Vám je partner nevěrny, vytušíte to, a zeptáte se. Začne mlžit a lhát, že všechno je jinak a veškeré vaše indicie zpochybňovat, často způsobem, který sám vyvolává další podezření. Spíte vedle něj a nemůžete si být jisti. Pokud teda vůbec jste schopni usnout. Neštve vás to? Je vám nevěrný a ještě z vás dělá blbce. Hnus že?
    Naprosto nechápu, jak můžete zraňovat člověka, kterého milujete, podruhé a takovým potupným způsobem.
    Když máte koule na nevěru, mohli byste mít taky odvahu to přiznat. Jde o vyjádření úcty k druhému. Dáte mu prostor se vyjádřit a rozhodnout se. Zatloukání je naopak hluboká neúcta.
    Argument, že přiznání vztahu ublíží, či jej rozb
    ije.. No, ta to ste mohli myslet předem ne? A co teprve, když si váš milý opatří pořádný důkaz. Hledat ho bude. To si pište. Po tom všem mlžení se může cítit těžce ponížen, protože zatímco on vám věnuje čas a stará se, tak vy se k němu stavíte nejhůře ze všech vašich známých. To není láska, je to neúcta.
    A proto zatloukat, je to nejhorší, co můžete udělat.
    Plýtváte navíc časem svým i partnerovým, protože váš vztah s takovým přístupem dlouho nevydrží.
  • Gosia

    11:40 30. 8. 2017 +9
    Ahoj Jirko, vidis, a ja mam opacny problem s chlapama, kdyby jim stacila jen jedna zena. Mela jsem tri stale partnery v zivote a vsichni odesli k mladsim modelum po provalene nevere, co jsem bud odhalila ja a nebo se mi dotycna milenka pochlubila, ze mi klati chlapa, vyborny v tomto ohledu je facebook, holky rady pisou, s kym momentalne sdili postel a nebo jely na vylet, a nebo ti uplne v klidu zavolaji, ze ho chteji, a at nedelam potize s rozchodem, protoze co se starou zenskou, ze? Citliva a slusna zenska dneska neni v kurzu, klidny zivot ve dvou je pro chlapy neskutecna nuda. Mit navareno a uklizeno je prezitek, s mladyma holkama se da zabavit a jak to vyjadril muj druhy pritel, ze on se chce taky s nekym smat, a ne resit nejake zivotni provozni problemy. Ze bych se rada zasmala i ja je v podstate nedulezite. Muj prvni manzel me v mych 27 letech vymenil za 17 letou holku, jemu bylo 29, ted jsem navic zjistila, ze ma jeste dve nemanzelske deti z dob, kdy jsme byli manzele. Druhy mel 51 a jeho pritelkyne 31, mi bylo 40, a ted ten posledni ma 54 let a jeho nova kost ma 32 hned dvakrat, protoze on ma zeny rad a tak si poridil milenky rovnou dve a ja mam ted 47 let. Koncim, moje duvera v chlapy dostala posledni zasah. Nemuzu porad bojovat s neverou chlapu a mladyma holkama. Nikdy jsem sve partnery nehlidala, nevyvolava jsem jim, kdyz sli vecer pryc, abych kontrolovala,co delaji, nevolala jim do prace, atd.atd. Sla jsem vzdy na duveru v druheho. A hlavne, mela jsem je rada. Ale asi jak rika moje kamaradka, sama si ta to muzu, mam byt vetsi svine, a ne duveriva p..a a sluzka. Jenze ja si myslim, ze pokud si nebudeme v paru verit, tak to prece nema dal cenu, s nekym byt ci zit, abychom se neustale kontrolovali a hlidali, a nebo toho chlapa mam doma zamykat?. A hlavne si myslim, ze pokud ten muz tu zenu opravdu miluje, tak ji toto nikdy neudela. Opacne to plati samozrejme taky.Gosia
  • Petra Zlatníková

    10:47 30. 8. 2017 0
    Jessie, prožívám to samé protoTi zcela rozumím. Od manžela se nedokáži odpoutat, nedokáži si představit být sama nebo s někým jiným.
  • Jirka

    08:44 28. 8. 2017 +7
    Řeknu vám že jak čtu vaše příběhy, je mi s toho fakt ouzko, soucítím s vámi a všem vám který ste byli zrazeni držím palce ať se stoho vyhrabete a našli si toho pravého člověka který bude šťastný že vás má. Co já bych dal zato kdybych konečně potkal ženu která je opravdu aspoň co se týče vztahu citlivá,hlavně která má ňákou sebeůctu a stačil by jí jeden chlap. Bohužel vždycky natrefím na takovou co si nevidí s odpuštěním do huby. Nikdy sem nepochopil proč mají někteří potřebu pořád lhát a podvádět občas si připadám jak marťan
  • Sweety

    00:11 28. 8. 2017 0
    To je tak hezky napsaný :) Jestli budeš chtít, můžeme si o tom pokecat :) Mám něco dost podobného.
  • Pirlo

    10:08 22. 8. 2017 0
    Zdravim naprosto chapu Vasi situaci zazivam prave ted uplne to stejne akorat s tim rozdilem, ze mi tohle udelala holka, ktera dala prednost magorovi kteryho poznala pres online hru 7 let zahodila jen tak ze dne na den jakoby jsme se vubec neznali priserny soucitim s vami klidne muzeme pokecat pokud chcete
  • Klára Kačerová

    09:31 21. 8. 2017 0
    Jessie, naprosto tvoji situaci chápu. Také jsem měla takového zmetka, neustále si psal s jinýma, podváděl mě a za mnou chodil tak leda na "večeři". Dokud jsem mu vařila a uklízela, tak jsem mu byla dobrá.. Ale pak jsem si řekla, že už dost !! Možná jsem do něj ještě dnes zamilovaná, ale jakmile jsem si uvědomila svoji vlastní cenu, věděla jsem, že tak nezdravý vztah nemůže pokračovat. Je nutné si připustit, že už se nejednalo o lásku, ale spíš závislost. A se závislostí se musí bojovat!! Ne se jen tak ponižovat, musíš se naučit mít ráda sama sebe!! Dotýkej se sama sebe, poznej svoje tělo a brzy zapomeneš na každého blbečka, kterému jsi dobrá jen jako náhrada maminky.
  • Jessie K

    11:01 19. 8. 2017 -1
    A nejhorší na tom všem je, že jemu je to úplně u prdele....že jeho to nemrzí, netrápí... A já řvu celou noc, nespím, nejím.
  • Jessie K

    10:42 19. 8. 2017 +2
    Víte, jak si to tak čtu, brečím. Teď se na 85% rozejdu s přítelem, protože už toho mám dost... Před pár lety si psal s jednou kamarádkou, psal si s ní dost.. a já to neřešila. Pak s ní z ničeho nic začaly mizet konverzace, bylo mi to divný, ale nechtěla jsem plašit. A poté se se mnou na tejden rozešel. Hrozně mě to bolelo, brečela jsem, za ten tejden jsem zhubla asi 8kg, nemohla jsem jíst, zvracela jsem. Psala jsem mu, že ať jsem udělala špatně cokoli, že to napravím,že udělám cokoli. Ponižovala jsem se, volala jsem mu, psala jsem ho, že ho nade všechno miluju, posílala jsem mu naše společný starý fotky... Potom se ke mně tedy vrátil, a já jsem si půjčila jeho mobil, abych se podívala na čas. Byl tam otevřenej chat s pipinou, a on jí psal "kočičko moje, pošli mi ještě fotku, jsi tak krásná", a tak podobně. Dostala jsem hysterický záchvat pláče a utekla jsem pryč. Psal mi, volal mi, že se omlouvá, že to posral, ale že si ji blokne, že už to neudělá. A já píča ho vzala zpět. Teď mi už dvakrát opět tajil nějaký konverzace s holkama, a s tou jednou mě začal i pomlouvat. Nasralo mě to a udělala jsem mu hysterickou scénu, zamkla se v pokoji a řvala, ať si jede za ní. Slíbil, že ji blokne. Omlouval se, prosil. Říkal, že se bál, že mu dám konec... A já píča jsem se k němu zase vrátila. A ještě ten den večer jsem zjistila, že si s ní pořád píše a pomlouvá mě o to víc..... A to už mě fakt vzalo, srazilo na kolena, vyrazilo dech... Celou noc jsem nespala, snad jen hodinu. Pořád brečím, nejedla jsem od včerejšího oběda. Fakt mi chci dát konec, ale i po 4 letech jsem do něj hrozně zamilovaná, a strašně mě to mrzí. Úplně nejradši bych se prostě zabila. Je mi fakt mizerně. Příšerně. Nedokážu si představit, že už ho Nikdy neobejmu.. že už mi nikdy neřekne, že mě nadevše miluje.... Je mi strašně, a nevím, jak to přemoct, dokázat.
  • Jája

    18:00 5. 8. 2017 +2
    Dobrý den.Moc Vám držím palce a sobě vlastně taky.jak to zvládnout a nezblaznit se taky ještě nevím. Jen chci aby jste věděla ze nejste sama.Po 11 úžasných odešel do jiného vztahu.,jsou to tri týdny. Deprese,pocit nicoty,pocit viny...je toho moc. Ještě jednou preji moc sil a snad to tady všichni zvladneme.
  • Verča

    12:38 1. 8. 2017 -4
    Zdravím. Proč jsou tyhle situace tak těžké. Jsem měsíc po rozchodu a přijde mi, že se mi všechno hroutí. Koupila jsem si kolo v domění, že alespoň nějaké odreagování budu mít. Nepomáhá to. Snažila jsem se jezdit na festivaly, být často mezi lidma. Taky nepomáhá. Doma být sama taky nemůžu. Nevím co mám dělat.
    On se semnou rozešel z duvodu, ze každý máme jiný pohled na život. On chce mít děti, rodinu a já zatím ještě ne. Jemu je 23 a mě 26.
    Říkám si ze všechno odstartoval únor letošního roku, kdy jsem zjistila ze jsem těhotná. Dítě jsem ale bohužel nemohla přijmout z mnoha důvodu. Domluvili jsme se na tom, že půjdu na operaci. Od té doby to šlo všechno od desíti k pěti. Snažil se mi se vším pomáhat a tak. Ale jednoho dne mi napsal jeho kamarád, že jsem ho tou operací moc ranila a že v práci několikrát brečel. Sám mě tenkrát ujišťoval, že se nic nehrouti a vše spolu zvladneme. Stejně jsem pak ale cítila, že už to nebylo ono. No a ted jediný co mi zbylo jsou výčitky.
    Rozešel se semnou bez jediný známky lítosti. Chce člověka který mu da rodinu. Pripadam si jako husa. Nevím jak se s tímhle vším mám poprat. Chybí mi, miluju ho, pořad se mi o něm zda.
  • Rudolf

    09:14 1. 8. 2017 +1
    No situace je vlastně následující - nalijme si čistého vína, ta holka tě jednoduše už nechce. Už jen podle toho elaborátu, co jsi napsal, ji prostě už deptáš, ale sama není dost dospělá na to, aby ti to řekla narovinu. Pokud jsi ten vztah, který už moc zachránit nejde, přece jen nechtěl totálně zazdít, tak jste si měli reálně popovídat, kde je problém. A ne že ti to řekne poté, co ti zahne...Celou dobu děláš stíhačku a pak se divíš, že jí to přijde ubohý. Rada do budoucna - takový chování bude trapný vždycky. Třešničku na dortu tomu dodává nabourání se na FB, což se taky dá brát jako vážné narušení soukromí. Takže si vlastně nemáte co vyčítat...Nejlepší krok zpátky do reality je tak na tvou drahou milovanou zapomenout a pokusit se navázat vztah s někým novým, komu nebude vadit přílišná přilnavost z tvojí strany.
  • P

    04:43 1. 8. 2017 +1
    Dobrý den, je mi cerstvych 19 a byl jsem s pritelkyni 3,5 let, ona je o mesic starsi a byli jsme spolu celou stredni skolu a chodili jsme spolu do stejne tridy. Uz pres rok ji chce jeji "nejlepsi" kamarad, s kterym se poznala asi pred rokem a pul. Pred mesicem a pul jsme se lehce pohadali a pak jsme si povidali o nasem vztahu a o budoucnosti, tam jsem se dozvedel, ze ji moc nevyhovuje jak se posledni dobou hadame a ze premysli co dal, ano hadali jsme se obcas kvuli kazdy blbosti, ale ja je nejak extra nebral. Rikal jsem ji, ze ji miluju a nechci ji ztratit a ona mi rikala ze to ma stejne, jen ji nevyhovuje jak to zrovna je, ze uz to trva dele, asi 3 mesice, ale nechtela mi to rict protoze v ty dobe jsme meli maturitu a ja pak operaci ramene. Taky jsem ji rikal, ze mi docela dost vadi ten jeji kamarad, asi tak od noveho roku mi zacal vadit vic a vic a, ze mi prijde ze se obcas k sobe chovaj vic jak kamaradi, a ze nejspis kvuli nemu jsem se choval obcas jak debil a zarlil jsem. Rikal jsem, ze budu respektovat to, ze jsou kamaradi, ale ze bych byl rad kdyby si ho drzela trosku vic od tela a ze jsou nekde hranice kamaradstvi. Ona me ujistovala, ze jsou doopravdy jen kamaradi a ze dokud ona ma me, ze on nic nezkusi a ze se ji on ani moc nelibi. Veril jsem ji, ale stejne me to trapilo. Potom, co jsme si povidali tak jsem si myslel, ze se to trosku znovu zklidnilo a ze jsme zpet na dobry ceste. Ale po mesici kdy mela volny barak 10 dnu, ja jsem u ni stravil asi tyden, pak jsem jel domu, ze pry chce mit tam taky cas jen pro sebe (to mi rekla asi dva tydny dopredu). Pak z ni vypadlo ze k ni prijede ten kamos a ze tam bude, tak jsem rikal ze dobre. No a asi v 10 hodin vecer jsem se od ni dozvedel, nahodou, ne ze by mi to rekla sama, ze tam bude spat. Na to jsem ji rekl, ze si nepreju aby tam spal a ze mi to vadi. Lehce jsme se dohadovali, ale nakonce mi napsala ze ho teda posle domu. A sel jsem spat. Druhy den jsem se ji zeptal jestli ho doopravdy poslala domu a ona mi rekla ze ne ze to napsala jen abych se uklidnil. Na toto konto jsme se docela dost pohadali a pak spolu moc nemluvili. O tri dny pozdeji kdyz jsem byl stale nastvany tak jsme si znovu povidali o tom, co bude dal. Povidalijsme si asi 3-4 hodiny a nakonec jsme dosli k zaveru, ze se rozejdem, i kdyz ja jsem moc nechtel, ze si dame chvilku od sebe pokoj, ja pocital tak treba mesic, a ze pokud budeme oba souhlasit, ze se k sobe vratime. Ona pak jela na tyden s rodinou na dovolenou a dva dny pote jsme se videli protoze jsem mel narozeniny. Spala u me a spali jsme spolu, ona mi rikala dopredu ze i kdybychom se spolu vyspali, ze to nic mezi nami neresi a ze to neznamena ze se k sobe vracime. A ja to bral a chapal. Kdyz byla u me tak jsem mel mensi emocni kolaps a jeste jednou jsem ji rekl jak to k ni citim a ze bych se k ni chtel dat znovu dohromady, ze si s ni dokazu predstavit cely zivot a ze vseho lituju atd atd. Bohuzel stale trvala na tom ze si musime dat od sebe chvilku cas. Po tydnu jsem ji napsal, zda se nechce sejit, ze si dame veci ktery mame jeden u druheho, rikala ze je zatim nepotrebuje a ze si mysli, ze bychom se nemeli moc vidat a pockat az si budem chybet a vypadlo z ni, ze nepocita ze by se ke mne vratila tak do konce srpna ale spise az pozdeji, ja pocital tak 3-4 tydny, a to me vazne dostalo. Nejak jsem to nevydrzel a koukl jsem se ji na facebook, ano vim ze se to nedela a ted toho lituju. Ale vedel jsem ze mi neco nerika. Dozvedel jsem se ze kdyz ten kamarad u ni spal, ze spal u ni v posteli, tvrdila mi, ze spal v jine mistnosti. A take jsem se pred dvema dny dozvedel ze uz spolu spali a ted nevim co si o tom mam myslet. Pry se ke mne chce po nejaky dobe a za urcitych okolnosti klidne vratit, pry se chovam obcas jak maly dite a mel bych dospet. Ted ale nevim co si o tom mam myslet, nechapu jak se ke mne chce vratit potom co se vyspala a asi bude spat behem nasi pauzy s jejim udajne nejlepsim kamaradem. Chtel bych byt s ni ale asi ne po tomto. Mozna bych souhlasil kdyby se prestali vidat a kamaradit ale to pochybuju, protoze ma pravidlo, ze kvuli klukovi nebude omezovat jakekoli kamarady. Take nevim zda ji mam rict, ze to cele vim. Nikomu jsem nerikal ze jsem se ji dostal na ucet a ze tohle vsechno vim, protoze vim ze to neni spravny. Cely ty dva a pul tydne se pouze trapim a nemam na nic naladu, moc nejim, nespim a je mi celkove tak spatne. Rikam si jak si muze myslet, ze po tom co mi on tak vadil, ze bude v pohode kdyz s nim bude spat a pak se ke mne vrati. I presto ze vi jak moc se trapim a pry je ji to strasne lito, ale stejne udela takovou vec. Co ji mam rict kdyz mi rekne ze se ke mne chce vratit a ja se zeptam zda spolu spali a ona rekne ze jo? Co mam rict kdyz rekne ze ne? Mam ji rict ze o nich vim? Uz si vubec nepisem, abychom si zacli chybet, ale ja se i presto na jeji ucet občas kouknu protoze mi to neda a jsem zvedavej co doopravdy spolu maj. Poradte mi prosim co mam delat, jsem vazne zoufalej a nejradsi bych na ni zapomnel ale nejde to, hlavne jak jsem skoro cely den doma a nic nedelam. Nemam moc kamaradu a bohuzel po operaci nemohu ani sportovat coz byl muj hlavni konicem.
  • Mirek

    19:03 11. 7. 2017 +3
    Hezký den slečno N.Návod na to jak se rozejít je velice jednoduchý.Na to stačí někdy jen pár slov.Pár vět.Vy ale asi hledáte návod na to jak ten rozchod zvládnout.Hledáte návod na situaci v které,podle toho co píšete,ještě nejste.Nedělejte to.Teď ještě přemýšlíte nad tím jestli rozchod ano,nebo ne?Přemýšlíte o tom co vám jaké rozhodnutí přinese?Podíváte se sem na stránky o tom,jak zvládnout rozchod,na příspěvky pod tím a utvrdíte se v tom,že když rozchodu řeknete ano,tak vám v první řadě tohle Vaše rozhodnutí přinese stesk zármutek pocity bolesti a ztráty.Přinese Vám negativní emoce.A Vy se začnete bránit,protože negativní emoce nechcete.Vaše část mozku je nechce.Na základě toho se pak nemusíte rozhodnout správně v situaci,kterou teď řešíte.Řešíte jestli pokračovat ve vztahu a nevíte si rady jak to řešit.To se každý člověk učí jen tím,že si takovou situací projde.Že ji zažije.I s těmi negativními emocemi co k tomu patří.Bojíte se že uděláte nějakou chybu.Ještě nevíte jestli bude chybou to či ono rozhodnutí a už se jí bojíte.Tak jí prostě uděláte.To ukáže až čas.Máte na dělání chyb nárok.Jako každý.Přemýšlejte,ale nebojte se a z chyb se poučte.Nevyčítejte si je.A jak teď dál?Promluvte si s partnerem.Komunikace je jedním ze základů vztahu.Nevyčítejte,neobviňujte,nedomýšlejte.V klidu sami si promluvte.Nevyčítejte,neobviňujte,nedomýšlejte.Mluvte o tom co Vás oba trápí. Nevyčítejte,neobviňujte,nedomýšlejte.Zkuste to,nebo ne,ale netrapte se.Záleží jen na Vás.Přeji Vám pěkný den a hodně štěstí.
  • Mirek

    07:36 11. 7. 2017 0
    Hezký den Jano.Určitě nejste zbytečná.Jestli budete chtít můžete mi napsat na e-mail.Rád Vám sdělím jak jsem se z toho nejhoršího dostával já a jak se z toho dostávám teď.Co mi pomohlo a pomáhá a co mi taky tedy rozhodně nepomohlo vůbec.Jestli Vám něco z toho bude ku prospěchu budu jen rád.Přeji hezký den.Mirek Tukaccicco@seznam.cz
  • N

    07:08 11. 7. 2017 -1
    Týjo..ani jsem nevěděla, že takový článek existuje.
    Četla jsem komentáře a je mi z toho smutno.
    Mně je sice jen 19. let oproti Vam, co tady většinou píšete, ale právě mám taky zlomené srdce. Taková moje první láska, o které jsem si opravdu myslela, že je to ten pravý ... Skoro 4 roky je v mém srdci jediný a miluji ho strašně moc, ale dozvídám se poslední dobou, jak mi odporne snad ve všem lhal... Dokážete si představit, jaké to je.. když jste k někomu upřímní, čekáte to i od něj a zatímco Vy si myslíte, že je vše v pořádku, tak ten druhý vás oblbuje .... Největší paradox je, když vám někdo půl roku lze, vy to víte, máte "důkazy", a on to, i přesto popírá... Nedokážu si představit, ze ho třeba už nikdy neobejmu a nebudu koukat do těch oči, ve kterých jsem se vzhlížela..ale pokračovat v něčem, co vás ničí? Jak se rozejít? Je na to přímo nějaký návod? Asi ne co :D jde o to, že se toho rozchodu bojím, že třeba udělám nějakou chybu..že toho budu jednou litovat nebo tak nějak.. Ten dotyčný byl kdysi moc hodný a občas i je, ale moc mi lže a tahá mě za nos..mě napíše jak mě miluje a jiným holkám, jak ten vztah nefunguje a at s ním jsou ven. Nevím si rady. :(
  • Jirka

    17:00 10. 7. 2017 +1
    To je mi vás líto.Ale je to kretén nic jinýho v tom není.Určitě si časem najdete chlapa který vás ocení a bude vás mít opravdu rád,jen vás docela obduvuji že jste sním měla tak velkou trpělivost,přeju hodně štěstí a až vás bude odprošovat nenechte se zmást nashle
  • Jana Klímová

    11:15 10. 7. 2017 +1
    Dobrý hezký den. čtu tady Vaše příběhy a plně s Vámi cítím. rozcházíme se po deseti letech s přítelem a opravdu to nedávám. Během těch let jsme se několikrát rozešli a sešli. Čtyřikrát jsme spolu bydleli. Třikrát u mě a teď u něho. Teď nám to nevydrželo ani rok. Jsem hodně zklamaná. Zjistila jsem, že tři roky měl vztah s jinou ženou a další milenku ve vesnici, kde bydlí a kam si mě nastěhoval. Nedokážu pochopit proč mi to takhle mohl udělat co jsem mu udělala špatného . Připadá mi, že to vvšechno bylo jako pomsta. Samozřejmě se odtěhuji, ale nejde to tak rychle a soužití s ním mě dusí. Myšlenky na sebevraždu jsem měla, ale není to řešení. Děti nemám a připadá mi, že jsem na tom světě zbytečná.Pomáhá mi mluvit s někým a teď jsem se snažila z toho vypsat. Třeba mi někdo poradí jak to vše zvládnout a nezbláznit. Hezký den přeji Všem. Jana
  • Mirek

    09:06 9. 7. 2017 0
    Krásný den Jiří.Děkuji za přání a za podporu.Vážím si toho.Už se tím vším netrápím.Sílu a vnitřní klid už mám.Čím dál víc.Občas mě sice ještě "píchne u srdce".To asi ještě nějaký čas potrvá,ale už jen občas a trvá to čím dál kratší dobu.Je mi báječně.Čím dál víc.Cítím se naprosto skvěle.Čím dál víc.Tak,jako jsem se hrozně dlouho necítil.Možná vlastně,tak jako nikdy... .Jiří Vám (nejenom Vám ale i Vám všem) se také povede se z toho dostat.Věřím v to.Mě se podařilo a daří se z toho dostat samotnému,ale upřímně říkám,že mi moc nechybělo,abych si o pomoc z toho všeho někomu řekl.Není to žádná ostuda.Jde především o Vás a o to,aby Vám bylo lépe.Přeji Vám hezký den a hodně štěstí.
  • Jirka

    04:41 8. 7. 2017 0
    Přeju vám hodně štěstí a vnitřní sílu se smířit s tou skutečností jaká je a aby ste se netrápil marnými nadějemi a našel svůj vnitřní klid a mohl jít tak dál, mě se to snad taky povede.Jó s tohohle nám nikdo jiný nepomůže je to jen na nás samých,držím vám palce,držte se
  • Mirek

    16:37 6. 7. 2017 0
    Krásný den.Jejda paní/slečno Heduš moc mě nechvalte,nebo mi zkazíte špatnou pověst :-).Ale ne.Děkuji,že si to o mě myslíte.Jsem moc rád.Děkuji a přeji hezký den.
  • Mirek

    16:23 6. 7. 2017 -1
    Krásný den.Jejda paní/slečno Heduš moc mě nechvalte,nebo mi zkazíte špatnou pověst :-).Ale ne.Děkuji,že si to o mě myslíte.Jsem moc rád.Děkuji a přeji hezký den.
  • Heduš

    13:04 5. 7. 2017 0
    Mirku, jste hodný člověk...
  • Mirek

    02:33 2. 7. 2017 +7
    Krásný den přeji.Někdy v březnu jsem narazil na tyto stránky a chtěl jsem sem napsat už tehdy.Ale neudělal jsem to.Nebyl jsem na to připravený.Tak tedy teď.Skoro šestnáct let jsem ženatý.Byli jsme spolu dvacet let.Máme dvě děti.Syn13 let a dcerka 7.Loni na konci listopadu mi žena řekla,že chce rozvod.Nebylo to poprvé co to řekla.Za posledních sedm let to bylo snad po patnácté!!!Důvody co vždy uváděla nebyli ty opravdové důvody.Ne zcela.Vždy jsem se to snažil urovnat jen já a nejen navrhovaný rozvod,ale i jakoukoliv rozepři,protože jsem ji miloval a nechtěl přijít o ní o děti o rodinu... . Navrhoval jsem,že spolu půjdeme za odborníkem,ať nám poradí a vysvětlí co děláme špatně.Ať nám pomůže,když to nezvládáme my.To razantně odmítala s tím že to ona nepotřebuje a ať si tam zajdu sám.Nikam jsme nešli.Ale i přesto se mi to vždy podařilo nějak urovnat a na chvilku byl klid.Na chvilku...Teď naposledy jsem to už ale neurovnával.Řekl jsem tedy ano.Že se tedy rozvedeme.Už jsem prostě nemohl dál.Už jsem neměl sílu dál bojovat a na konci prosince se odstěhoval a ... začal jsem v tom lítat. Prosinec,leden a část února jsem se ještě nějak držel (i když zrovna na tohle období nejsem vůbec hrdej a pořád mi to připadalo jako špatný sen),ale zhruba v půlce února mě to dostalo.Přestože jsem se na to připravoval poměrně dlouho a přestože jsem věděl že to jednou přijde,tak mě to odrovnalo.A to i přesto že jsem věděl dlouho pravý důvod toho proč se rozvádím a proč se rozvedu.Nebo spíš právě proto že jsem to věděl.Jen jsem celou dobu poníženě doufal (ano Jirko poníženě,protože i já jsem doufal poníženě),že se "něco" změní.Opil jsem se (ano Martino i já jsem se opil a i já jsem myslel na sebevraždu) a šel za manželkou k ní domů čtyři kilometry jak spráskanej pes.Tam jsem se před ní prvotřídně ponížil a zase cupital zpátky k sobě.Udělal jsem skoro všechno to co je napsáno tady nahoře že se nemá dělat,ale teď už si nic z toho nevyčítám.Prostě jsem to udělal.Za necelé tři týdny jsem zhubnul 15 kilo.Sebevědomí 0.Sebeúcta 0.Pocit ponížení 10.Ublíženost 10.Atd.Úplně stejně jako každý kdo si tímto projde.Byl jsem absolutně nesoustředěný na cokoli co jsem dělal.Byl jsem roztěkaný.Párkrát jsem málem způsobil nehodu autem.Kolikrát jsem dojel tam kam jsem vůbec nechtěl.Byl jsem na dně...Ale po nějakém čase jsem si začal uvědomovat a všímat si také jaké já měl štěstí (když jsem byl opravdu na dně) a mám štěstí (teď).Třeba i v tom že jsem nikoho nezabil nebo nezmrzačil autem.Že mě nevyhodili z práce,za to co jsem tam předváděl.Že mám zdravé děti. A tak bych mohl pokračovat dál.Neříkám že jsem úplně v pohodě.To bude ještě nějaký čas trvat,ale jsem klidnější a teď už vím že to zvládnu.Rozvod je to nejhorší co se mi zatím stalo.Ale je to to nejlepší co se mi mohlo stát.Přeji Vám hezký den pevné nervy a hodně štěstí.
  • Jirka

    23:37 24. 6. 2017 0
    Rok sem sem chodil s jednou ženskou myslel jsem si naivně že je to ta pravá,protože byla úplně jiná než předešlé byla pracovitá svědomitá .Manžel jí opustil kvůli mladší v tý době sem jí poznal,z prvu jsem jí litoval a bral to jako že hledá jenom záplatu na bolest tak sem to bral jako nezávazný vztah ale i tak jsem jí pomáhal ze vším co šlo dával jsem ji i dárky časem sem se do ní zamiloval. Jednou po mě chtěla ať se k ní nastěhuji jenže to bylo tak po třech měsících,Já se bál že je to moc brzy tak sem jí řekl že ještě ne co když jí omrzím co pak, to sem ještě netušil že to je začátek konce .No prostě mě začala podvádět a ješte k tomu se ženáčem což jsem nechápal vůbec,takže rok z toho co jsem ji věřil mě čtyři měsíce podváděla s ním .Na otázku proč,řekla že hledala něco lepšího , nechápu to dělal jsem pro ní snad vše co se dalo a dělal jsem to rád, já blázen jsem si myslel že budem spolu navždy byl jsem tak šťastný. No a nejpodivnější na celý věci je to že když se to provalilo tak ke mě ještě tak dobrý půl rok chodila se semnou pomilovat,spal jsem s ní v domnění že mě začne mit zas opravdu ráda no prostě jsem byl blbej když je člověk zamilovanej tak je schopnej se ponižovat. Jenže jí to přijde úplně normální že spí sním i semnou .Je mi strašně smutno nemohu nebo nechci navázat novej vztah nevím jak na ní zapomenout, jsem to radši ukončil ale sem tak strašně teď uvnitř sám a nemohu se z toho dostat já myslel že taková věc se mi už nikdy nestane , proč nemůžu pořád najít normální slušnou ženskou říkám si, asi je něco špatně ve mě já nevím
  • Jedna holka

    11:13 24. 6. 2017 0
    To jsme na tom stejně. Já to mám ale zatím "jen" rok. Neboj, nejsi v tom sám, plno lidí to teď také prožívá.. Ale už taky nevím, co mám dělat, no. Na druhou stranu nedej bože většího neštěstí, je to těžké, fakt těžké, ale život musí jít dál a půjde. A všechno se točí a určitě se to nějak jednou obrátí.
  • jeden kluk

    23:00 6. 6. 2017 -1
    párkrát jsem si myslel,že už mám nad ztrátou lásky vyhráno a už se to tři roky vrací :-( leze mi i do snů a myslím na ní snad milionkrát za den.jak dlouho se dá vydržet takové utrpení?
  • Helenka B.

    12:19 1. 6. 2017 0
    Martinko! Držte se! Jednou se to té paní vrátí! Boží mlýny melou. A nejen jí. I Vašemu manželovi! A vaše bolest se bude pomaličku zmenšovat, ale jen pomaličku... Musíte si to teď vytrpět. Ale jednou bude líp. Řeknete si, že jste teď ve vězení a jednou z toho vězení vyjdete zase na čerstvý vzduch...
    Taky mám strašnou bolest na srdci...podobnou té vaší... Jen já v tom telefonu našla ty ženský dvě... A taky sliboval... Bohužel jsem mu tam vlezla podruhé a slib nesplnil. Už nemůžu dál. Tenhle článek mi hodně pomohl...
  • Lucie

    07:58 25. 5. 2017 0
    Dobrý den Marti,
    moc mě mrzí co prožíváte, úplně Vás chápu. Já si taky zažila své a trpěla a nyní, když se to urovnalo doma, tak mi našli předrakovinový stav na děl.čípku nejvyššího stupně a od června mě čeká spousta nepříjemných vyšetření a asi operace. Tím bych Vám chtěla říci, že ikdyž vím, jak Vás to bolí, tak zkuste se co nejdříve nad tím nějak povznést, pokud máte manžela stále ráda, protože čím déle se budete trápit, tak to na Vás zanechá nepříjemné následky, stres je to nejhorší. Já taky byla pořád ve stresu a ted mám opět stres, ale úplně jiný a mnohem horší a uvědomila jsem si, že zdraví je to nejdůležitější, protože muže si mohu najít jiného, pokud mi bude ubližovat, ale to zdraví nevyměním. Přeji Vám hodně sil.
  • Martina Steinerova

    16:20 24. 5. 2017 0
    Ahoj take prave prozivam zradu či zlomene srdce.S manzelem mame krasny vztah ( teda aspon jsem si to myslela ) .Jeden den prisla skvela zprava dceru vzali na skolu , super meli jsme radost vecer , kdyz se sel manzel koupat nechal telefon polozeny na stole ani nevim proc vzala jsem ho do ruky a podivala jsem se do nej (normalne to nedelam) to co jsem tam nasla , byla pro me pohroma .Nasla jsem tam zenskou ktera mu posilala svou nahou p.....u a plno oplzlych kecu.Boze v jeden den se zmenila moje radost v nejhorsi udalost meho zivota!!! Proc??? Proc???? Ja ti tak verila ! Proc jsi to pokazil!!# Proc ??? Najednou nase 12lete manzelstvi je v haji.Nemuzu spat , jist, myslet .Jeden den jsem pockala az deti usnou, opila jsem se vybrecela , vzala jsem si lekarnicku a vyndala vsechny prasky a byla jsem rozhodla ze to trapeni ukoncim v tom prisel nejmladsi syn 7 let do kuchyne a rekl at si jdu za nim lehnout , ze se mu zdal skaredy sen.Rozbrecela jsem se,najednou jsem si uvedomila , ze nejvic bych ublizila detem.Manzel me prosi za odpusteni , ze miluje jenom me , ze ujel a ze to bylo jenom 2x.Potom si to pry uvedomil a mel vycitky. Ze je to pro nej ponauceni , ze by nas nechtel ztratit.Jenomze ja porad nemuzu spat ani jist , tak strasne to boli , nevim jestli se stimhle da zit jestli to nekdy prejde nevim.Tak hrozne moc ho miluji , ze se asi utrapim.Nejhorsi na tom je ze ta zena byla o 15let starsi ma uz deti dospele a v pohode si zije svuj zivot se svym manzelem.A co ja ja mam po zivote .Je to tak strasne nespravedlivy .Ani to nemuzu nikomu rict , protoze je to pro me tak ponizujici a hrozne bolestive.Co mam delat dal ? Jak se s tim muzu vyrovnat?
  • Milan Doležal

    12:08 19. 5. 2017 0
    Omlouvám se za chyby ale psal jsem to v rychlosti na mobilu
  • Milan Doležal

    11:54 19. 5. 2017 0
    Dobrý den taky mám jeden smutný příběh na srdci .Před asi dvěma roky jsem poznal o sedm let starší ženu zdálo se že mi nadbíhá sama ale mě se líbila a přišla mi zajímavá tak sme si dali rande popili sme pokecali a já zjistil že jí opustil manžel kvůli mladší že má dospělou dceru no zkrátka probírali sme své bolístky i hezký vzpomínky no a pak vášnivá líbačka však to znáte sex byl nádhernej všechno bylo tak jak má být spal jsem často u ní a spolu sme ráno jeli i do práce po čase chtěla abych se nastěhoval samozřejmě že sem si to moc přál ale zároveň sem měl strach že je ještě brzy .Myslím si totiž že plánovat společný život by se neměl po půl roce a ještě v době zamilovanosti prostě mi poprvé v životě na tom opravdu záleželo byl sem konečně šťastný že mám konečně normální ženskou která to má v hlavě srovnaný je pracovitá soběstačná není to žádná puťka a hlavně se jí dá věřit a je sní sranda no a když sem jí vysvětloval že je ještě brzy co když se třeba ve mě plete třeba jí budu lézt na nervy nebo já nevím třeba jí úplně tak nesednu,Já vím sem si sebou moc nejistý no a tak sme to nechali prozatím bejt chodili sme spolu na procházky na i na pivko spali sme spolu kdy to šlo protože sme měli někdy jiný směny no prostě bylo nám fajn teda to jsem si myslel. No a pak najednou z ničeho nic začínala bejt odtažitá už neměla tolik času to co jí jindy nevadilo najednou jo pořád byla u ňáký kamarádky já tu změnu přičítal problémům který měla s dcerou a se svým bejvalím protože liška a pozemek který koupili prostě finanční záležitosti .No a jednou takhle večer sedíme spolu a nejednou zazvonil mobil oba to zvedla a tam chlapskej hlas prej je tam ona jo a on to típl a ona se ho ještě před demnou pokoušela prozvonit a on ji to nezvedal samozřejmě se ptám co se tady děje a ona prej že je to kamarád který tam k ní chodí občas na kafe a že ji pomáhá řešit ty problémy s pozemkem že prej dělá pro ňákou realitku tak proč ti to naštvaně položil když zjistil že sem tady pokud je to kamarád tak by to snad nemělo vadit ne?No nebudu zapírat že mě chce na to sem nevěděl nebo sem jí nechtěl ňák vyslýchat tak sem to radši nechal bejt v domnění že má charakter a kdyby mi byla nevěrná tak by mi to sama řekla jenže po čase když sme probírali jestli bych se mohl nastěhovat tak mi řekla že bych si měl najít mladší že ji časem stejně opustím že by sme se stejně moc často neviděli kvůli jiným směnám a takový různý výmluvy tak sem ji jednou večer koukl do mobilu a tam ňákej Robert prej rozdáme si to na půdě a ona na to ty si ďábel tak sem se naštval a říkám jí co to jako ty sním chrápeš jo prej ne to byly jenom takový ožralý kecy samozřejmě že mi vyčetla že jí nemám co koukat do mobilu ,Já vím je to špatný ale když je člověk zoufalí ale to mě neomlouvá ale potřeboval jsem vědět konečně pravdu nakonec po ňáký době kápla božskou no a dopadlo to tak že teď k ní chodí on navíc je to ženáč a zčuchla se sním právě u tý její kamarádky protože bydlí ve stejným baráku ale co je nejdivnějši že občas zajde i ke mě tak dvakrát třikrát do týdne se semnou pomilovat je ro hrozný já totiž pořád doufal že by to semnou chtěla dát zase dohromady jenže když sem se jí na to zeptal jak si ti teda představuje tak mi odpověděla vždyť je to tak hezký no já byl úplně v šoku tak sem jí řekl že už v tom nechci dál pokračovat že jí mám natolik pořád rád že mi to není jedno že spí s námi oběma ale nutit jí aby to sním ukončila nechci tak nějak sem pořád doufal že to ukončí sama ze své vůle ale pochopil jsem že to jsou plané naděje. Je strašný když zjistíte že milujete úplně cizího člověka že to nejlepší co jste si o něm mysleli byli jen sny a klam pořád na ní myslím a doufám že to jednou přestane bolet ale pořád každý ráno cítím prázdnotu a vůbec nechápu co se vlastně stalo ale snažit se to pochopit asi nemá cenu ale i tak mi to vrtá hlavou tak moc bych si přál zapomenout ale nejde to snad časem jak se říká .Nikomu takovou zkušenost nepřeju tak se držte a snažte se bejt silný já vím lehko se to řekne
  • Veronika

    13:37 7. 5. 2017 0
    Přesně tak :)
  • Martina

    21:36 25. 4. 2017 0
    Taky se mi v hlave porad honilo proc, proc, proc..ale je nutne prijmout fakt, ze nedostaneme odpovedi na vsechny otazky. Vim, ze je tezke prestat se ptat, ale je to presne to, co clovek musi udelat, aby se pohnul z mista. Dulezita vec je take byt absolutne bez kontaktu s ex, na to je potreba velka vnitrni sila, me se to ze zacatku moc nedarilo a byla jsem jeste vice vydeptana..
  • Iv Marti

    21:10 25. 4. 2017 0
    Jo, přesně řečeno, nechápu to a nejhorší je, že to stále nemůžu vstřebat, nemůžu se s tím nějak ani prozatím vyrovnat že to skončilo, jak se tak mohl zachovat a přesně jako by jsi mi mluvila z duše. V hlavě se mi honí tisíce slov proč, proč, proč...
  • Martina

    10:45 25. 4. 2017 0
    Ach jo, to je děs, co ty lidi takhle blbnou! Já se v tom plácám i po pár měsících, i když je to lepší a lepší. Urychlit to bohužel nejde, člověk si tu bolest musí prožít. Někdy mám pocity, že už se nikdy nezamiluju. Chybí mi minulý život, ale minulost holt vrátit nejde :-(. Nemůžeme nikoho přemlouvat, aby s námi byl a žil. Jen nechápu, proč jsou některý lidi tak bezohledný..
  • Iv Marti

    22:58 24. 4. 2017 0
    Nevím co se to děje v poslední době se vztahama, ale jsem na tom úplně stejně, rozchod po 6-ti letech. Jako rána z čistého nebe, žádné náznaky nebyly a pak přesně to co tu bylo už zmiňováno, nechci si tě vzít a vlastně nemáme společné zájmy a naše budoucnost by byla vlastně podle něj najednou nešťastná. A ve finále se dozvím, že je v tom ještě třetí osoba, nějaká krátkodobá známost o které v podstatě nic neví, ale dá jí přednost před šestiletým vztahem. Pěkný hnus...takže se teď taky pěkně plácám ve všech těch pocitech a mám pocit, že se mi zhroutil celý život a jsem na samém začátku...jak bych to chtěla urychlit, aby to už bylo pryč...
  • Martina

    15:39 24. 4. 2017 0
    Ono nám nic jiného ani nezbyde, než věřit v lepší zítřky :-). Přečetla jsem plno článků o rozchodech atd., ale stejně člověk na konec zjistí, že si to musí prožít a hlavně se spolehnout jen sám na sebe. Přátele sice ze začátku jsou ochotní naslouchat, ale později jsem už měla pocit, že je svými problémy otravuji.. Jak se říká, v nouzi pozná člověk přítele :).
  • Lenka

    15:31 24. 4. 2017 0
    Děkuji vám za podporu. Musím věřit, že tohle bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat a bude lépe :-)
  • Martina

    15:09 24. 4. 2017 0
    Přeju hodně síly.. Určitě na Vás čeká někdo, kdo si Vás bude vážit a neopustí Vás v době, kdy ho nejvíc potřebujete. Vím, že je to těžké, také pořád v sobě hledám vnitřní sílu..
  • Martina

    15:05 24. 4. 2017 0
    Přečetla jsem si Váš vzkaz až nyní. Pokud máte zájem, ozvěte se mi na e-mail martshow@seznam.cz
  • Lenka

    16:28 20. 4. 2017 0
    Ahoj holky, včera byl asi nějaký rozcházecí den. Přítel se se mnou rozešel po více jak 11 letech. Chtěli by jsme miminko, ale mám zdravotní problémy, které to komplikují a on chce svoje a hlavně bez problémů. Držím nám všem palce, ať to zvládneme :-)
  • Paja l

    00:25 20. 4. 2017 +1
    Holky,zaziva nas to vic,semnou se dnes pritel rozesel po 5letech,take se nechce vazat a podobne kecy vyserme se na ne nejsou jedini na svete
  • Andrea

    23:17 15. 4. 2017 0
    Stalo se mi neco podobneho. Me mamince nasly metastazy a moje pritelkyne me nervovala a neustale utikala a nechavala me doma samotnou. Vubec si neuvedomovala, jak mi je. Pokud si chcete psat soukrome, byla bych moc rada.
  • Kat

    10:09 12. 3. 2017 0
    ahoj Markét, už toho lituje a snažil se zjistit co já přes moji sestru, ale mě nekontaktoval. S bydlením přišel on a prostě to taky sám celé zabil. Nevím, co bych udělala, kdyby mě chtěl zpět...ale rozhodně už nemám v něj takovou důvěru a hodně mi spadly růžové brýle. Tak jak říkáš musíme to zvládnout...u mě už je to skoro měsíc a vím, že chci jít dál, ale občas na něj myslím, zvlášť potom co vím, že na mě myslí....ale otázka je, zda se ještě dá věřit člověku, co zklamal....udělal to jednou, udělá to zas....
  • Marketa

    10:05 12. 3. 2017 0
    Ahoj Kat. A s myslenkou na byt jsi prisla ty?? Nebo byvaly pritel? Myslim si, ze se lekl zodpovednosti a definitivnosti vaseho vztahu. Nebo je v tom jina zena. Vlastne ti neumim poradit. Stalo se mi ted neco podobneho. Rozesel se se mnou pritel po 11 letech s tim, ze se mnou nevidi budoucnost a nechce si me vzit. Take hledam v sobe chyby (hodne jich ted opravdu s odstupem nalezam) a mam strach, ze si nikoho jineho nenajdu. Takze te chci vlastne jen podporit. Nezoufej, nelituj se a jdi dal. Ja se o to snazim. Je to hodne tezke. Moc mi to nejde. Ale musime to zvladnout!
  • Kat

    19:48 18. 2. 2017 0
    Taky přidám svoji trošku do mlýna....já a můj přítel sme se seznámily přes seznamku, přes to, že jsme každý jiný sme si rozuměli, letos bychom slavili dlvouleté výročí. Domluvili jsme se, že jelikož nám oběma bude 30, je čas vylétnout z hnízda a že sspolečně koupíme byt. Nedávno měl kamarád oslavu, na níž jsme se přiopilí pohádali o odjezdu domů. Následující týden moc nekomunikoval, byl jakoby navrčený, ale postupně to bylo lepší....jenže v pátek, sem zjistila, že šel se svou kamarádkou (já ji neznám) plavat, zatímco já byla v práci. Následně šel pít, nezvedal telefony neodpověděl na sms. Následující den se semnou rozešel, že by to neklapalo a přitom na té oslavě nám kamarád přišlíbil prodej svého bytu....co si o tom chování myslíte ? Já nemůžu jít dál, protože pořád hledám v sobě chybu, že za to mohu já, že nejsem sportovně založená a že jsem se s ním pohádala na té oslavě, prostě stále na to myslím a pak mě napadá jestli si vůbec někoho ještě někdy najdu....
  • Zdenka

    22:09 10. 2. 2017 0
    Dobrý večer, Lucie. Nemáte někoho, kdo by Vám pomohl, třeba z rodiny?? Píši Vám to na rovinu. Jste týraná, podváděná a ohrožená žena. Proč rozebírat toho manipulátora, podvodníka...lítá za jinou, říká jí matka. Ví, že jste slabá, tak vámi manipuluje a chová se necharakterně a krutě. Stačí? Nevím odkud jste, ale jistě si najdete nějaký kontakt na linku bezpečí apod..jde o Vaše zdraví. Děti mají špatný vzor soužití, to je smutné. Obávám se, že se vše bude stupňovat. Toto se již dá označit za domácí násilí - psychologické, údajně je horší, než fyzické.JEDNEJTE, fakt, držím palce.
  • Lucie

    13:21 10. 2. 2017 0
    Dobrý den, měla jste naprostou pravdu, já už jsem jak loutka, která se nechává ovládat a za vše se pořád jen omlouvá. On se začal chovat snad ještě hůř, než před odchodem. Chodí domů denně večer kolem 20.00, minule jsem si dovolila usnout než přišel, tak ráno dalšího dne se mnou nemluvil a vyjel na mě, že pořád jsem jen unavená a spím a ani na něj nepočkám a musela jsem se mu za to, že jsem usnula omluvit. Včera zase, když jsem mu ráno napsala sms a ani po 6 hodinách neodpověděl, kdy přijde domů, jsem mu volala, proč neodepíše a zase sprostá slova(kurva co si myslíš), že on kvůli mě nebude platit za volání 500 měsíčně,aby mi sdělil kdy přijde a že stejně zase večer budu spát, když přijde, tak mi má být jedno v kolik dorazí. Přitom prac.dobu má do 14.00 a že tam sedí pořád přesčas, nebo je bůhvíkde, proč já pořád mám na něj čekat, proč on za náma nepřijde někdy normálně kolem 15.00, ted ke všemu mají děti prázdniny a já jej požádala,protože jsem do 15.00 v práci, aby když dnes končí v 11 a jde si na oběd, vzal děti také, na to mi odpověděl, že nevidí důvod,že si udělají pizzu. Tak jsem mu řekla, aby aspon malého vzal ven zalítat si s dronem, nebo se projít,tak taky ne, on je unavený a jde si lehnout. Já večer si lehnout nemohu, nadává mi a on jde ležet ve 12.00 v poledne, to je normální a děti chudáci opět sami. To si opravdu neumí nikdo představit, jaké to je, když vás někdo takto psychicky týrá, protože to je určitě psychické týrání. Já už se zase úplně celá třesu, co bude až přijedu domů. Tak strašně bych jej chtěla vykopnout, ale nemám na to sílu, jsem momentálně úplně v koncích zase a ještě k tomu peníze, které mi chybí, když jsem s dětma sama, neje to utáhnout, jen byt platím 13.000 měsíčně. Jsem zralá na zavření do nemocnice na psychinu.
  • Martina

    12:24 9. 2. 2017 0
    Děkuju za odpověď, opravdu mi moc pomohla, protože srovnat se se vším bylo a je hodně těžké. Navíc tohle všechno přišlo před vánoci, které pro nás všechny byly bez taťky hodně emotivní.. Místo dárků jsem sháněla bydlení a přemýšlela kde jsem udělala chybu, jestli v tom, že jsem partnerku nechala tak dlouho samotnou. Ale říkám si, že se z toho nemůžu vinit, protože kdybych mohla, rozhodla bych se stejně a byla s mamkou, která mě hodně potřebovala. Důvod rozchodu partnerka uvedla odcizení a že prý nám to neklapalo, což ale nebyla pravda. Asi to tak opravdu má být a čeká na mě někdo, kdo pro mě bude skutečnou životní oporou. Chce to všechno hlavně čas...
  • Bery

    10:00 9. 2. 2017 +1
    Vy to subjektivně takhle nemusíte vidět, ale já to vidím tak, že ve Vašem životě odešli dva lidé, přičemž jste měla smůlu i štěstí najednou. Smůlu v tom , že Vám nevyhnutelně odešel rodič, Vašeho života kvalitní člověk a opora, kterou není možné nahradit, jen ji příjmout, tu ztrátu. Na druhou stranu jste měla štěstí, že Vám že života odešel člověk šmejd, tedy někdo kdo by v budoucnu mohl způsobit velké škody na Vás a Vám. Na náhody se na Zemi nejede, takže je jasné, že to co se Vám stalo do sebe "správně" zapadlo. A kdo ví, třeba Váš tatínek Vás chtěl ještě krátce po pozemské smrti jednou ochránit a tak vypomohl odchodu člověka z Vašeho života, který by Vám nakonec výrazně více vzal a dal Vám Váš táta skvělou šanci a dárek - svobodu a možnost prohlédnout a najít si skutečnou oporu ve skutečném životním partnerovi. Takže buďte ráda za to, chyťte šanci za pačesy a běžte do toho, pomalu, nespěchejte. Hodně štěstí Martino.
  • Martina

    11:36 7. 2. 2017 0
    Taky se připojím se svým příběhem.. Žila jsem s partnerkou v osmiletém vztahu a plánovaly jsme rodinu. Minulý rok mi nečekaně zemřel tatínek a měsíc jsem strávila s mamkou, abych jí byla oporou. S partnerkou jsme se během té doby občas vídaly. Když jsem se vrátila domů, partnerka se se mnou rozešla a dala ultimátum se do konce roku odstěhovat. Během té doby jsem zjistila, že si našla novou známost. Stres, který jsem zažila bych nikomu nepřála. Nevyrovnala jsem se dosud s odchodem taťky a do toho jsem přišla o životního partnera a o domov (barák byl totiž její). Nejedla jsem, nespala, zhubla osm kilo a než jsem se odstěhovala, musela jsem koukat na to, jak jezdí za někým jiným. Může vůbec tohle udělat normální člověk? Opustit partnera v jeho nejtěžší chvíli, když mu pár dnů před rozchodem říká, jak ho miluje a že je jeho životní láska? Jaký na to máte názor? Pořád s tím nejsem srovnaná...
  • Lucie

    07:57 30. 1. 2017 0
    Dobrý edn Zdeňko,
    moc Vám děkuji za příspěvek, veřte mi, že kdybych byla tak silná jako Vy, protože se mi jevíte nesmírně silná osobnost, dávno bych to vše ukončila, jenže každý je jiný a ne každý to dokáže hodit za hlavu a jít dál. Pokus jsou děti není to jen o to, že člověk má rád, ale i finanční stránka, pomoc s dětmi atd. Víte, já mám velké měsíčné výdaje a sama jsem na ně byla celý prosinec, co byl přítel pryč a nešlo to utáhnout, takže mi věřte, že kdybych neměla výdaje takto veliké, bylo by to možná i snažší. Vím, že mi přítel ubližuje, ale dělám to i kvůli dětí.Přeji hezký den
  • Lucie

    07:48 30. 1. 2017 0
    Ahoj Natal, to mě mrzí, já se v tom taky plácám, taky jsem si zašla pro antidepresiva, ale stejně je nemohu užívat, protože mám problémy s játry a ony je zatěžují. Taky jsem pořád asi z té psychiky dokola nemocná. Kdyby to vše šlo, tak jak někteří radí hodit za hlavu, postavit se k tomu čelem a vykašlat se na něj, bylo by to strašně fajn, ale když jsou děti, tak to není jen o tom, že jej má člověk rád, ale i finanční stránka a pomoc s nima atd. Moc Vám držím palce a napiště mi třeba taky na můj e-mail: antiperle@seznam.cz, pokud budete chtít.
  • Zdenka

    20:49 27. 1. 2017 0
    Jo u matky..a to mu věříte?
  • zdenka

    20:46 27. 1. 2017 0
    Milá Marcelko, teda fakt koukám. Jak se můžete kamarádit s celou rodinou a dál to držet pod pokličkou? Manžílek ať je informován a rychle. Vy žijte, žádné umírání, udělejte spolu dusno a pálení u srdce ustane. Vy jste fakt dobračka, ještě s nimi jedete na dovolenou. Oni se schází k popovídání, hm...na to muži zvědaví nejsou, účel je vždy jen jeden :-) Vy se už nebojte a nikam neodcházejte, ať jde on. Ale hlavně informujte paroháče :-), ten už s panem manžílkem možná zatřese..:-)
  • Zdenka

    20:21 27. 1. 2017 0
    Milá Lucinko, ten muž Vás dočista likviduje. Skončete to s ním. Bude to bolet, ale dáte šanci jinému. Ani rodině Vás neukázal. Nebuďte slepá, je to podvodník, jak vyšitý!! Fuj,to není chlap, ale podivný otrapa :-).
  • Naty

    18:54 27. 1. 2017 0
    Ahoj děvčata, já to nedávám.Tři dny v poho a pak zase k.o. už jsem si došla i pro antidepresiva, ale všichni říkají, že jsem silná a dám to i bez, prdlajs, dnes zase už ráno depka a máůem jsem mu poslala sms, jak mi strašně chybí a chtěla bych obejmout.Před týdnem jsem se ho ptala, co mám říkat společným znamím, kamarádům...když se na něho nebo nás zeptají, tak mi napsal sms, \promin, pro mě to uzavřené je
    a tyden předtím UŽ SE NA TO VYKAŠLI A ZAČNI ŽÍT, ŽÍT BEZE MNĚ !!!!
    No a včera konečně přiznal, že mu pere ta milenka :/ a taky jsem už zjistila kde bydlí a s ní ne, aspon v tom nelhal.
    Nejhorší pro mě je, že ho stále miluji a chtěla bych ať je zase s námi i když si uvědomuji, že jsem to celou doby vlastně stějně táhla já, výlety s dětmi, bazén, koníčky, plavání....On se ničeho nechtěl a ani nechce zúčastnit, o co vlastně stojím?
    A mám být ráda, protože kdyby to ustál, tak stejně to udělá zase za rok, za dva, tak a´t to dělá teď jiné.
    jsem na FB Natalka Pospíšilová nebo písněte na email natalka.jabloneczavináč a bude to seznamtečkacz
    posílám vám objetí a držte se, já mám dnes první prášek v sobě, protože potřebuji být před dětmi v pohodě, holka začala marodit a vím podle psychosomatiky co je příčina, takže už 10x denně pláč, ale pohodovou mamku, jinak se zblázním, jak se ta nálada houpe a když vidím jak on je happy a chodí sem obden a jakoby se nic nestalo, pohraje si 15-20 minut s dcerou a to je veškerý zájem.
  • Lucie

    07:43 25. 1. 2017 0
    Dobrý den Jarko,
    u mě se změnilo to, že se k nám přítel "vrátil", ale není to ono. Když bude potřebovat klid, tak mi řekl, že bude spávat u své matky, nebude jezdit za náma, takže nyní je to tak, že asi 10 dní je u nás, ale už mi v pondělí řekl, že některý den nepřijede, pojede k matce. Takže se stejně trápím pořád, jako když s náma nebyl. Prostě to není ono, je to úplně jiné, než to bylo předtím, než odešel a nevím, jak dlouho to bude trvat, než zase natrvalo odejde, prostě tuším, že je to jen dočasné, že se vrátil. Takže to mám asi podobné jako Vy, vy taky jste spolu, ale stejně se trápíte a čekáte, jak do vše dopadne. Nevím, zda jste taky tak staršně unavená, ale já v tomto období šíleně a takto unavená jsem snad nikdy nebyla.
    Držím Vám place, aby se to už nějak vše dořešilo a zase se ozvěte. Hezký den. L
  • JARKA

    18:47 24. 1. 2017 0
    Po delší pauze zdravím a věřím, že je alespoň vám líp, já jsem zatím na tom špatně , jsme sice stále spolu, ale před týdnem další horor, není mi dobře a říkám si, že toho manžela asi už pustím od sebe, aby se ulevilo nám oběma. Už jsem to i udělala, ale oba se nějak bojíme žít bez sebe, ale ho asi láká to zkusit jinak, ale na mě mu asi taky záleží, nevím co dělat, tak jsem tomu dala volný průchod, aby udělal sám co chce, prý to s ní skončil??? Ale je šíleně smutný a podrážděný, myslím, že to nevydrží.
    A co u vás, je už líp na duši? Krásný večer Jarka
  • Tomáš Šebestík

    00:20 24. 1. 2017 0
    Byl jsem s partnerkou skoro 6 let. ( v únoru by to bylo ) Věkový rozdíl 18 let. Je jí 28. Rozchod 20.1. před 3 dny, taky po Vánocích. Máme 4-letou dceru. Už tři dny nejím, nespím, myšlenky hrozné. Miluji ji.
  • Tomáš Šebestík

    00:16 24. 1. 2017 0
    Ahoj, je na tebe nějaký jiný kontakt? Rád bych si promluvil. Jsem úplně v pr..... a těch podob v tvém rozchodu s mým je až příliš.
    pokud budeš mít čas a chuť napiš na tomassebestik@centrum.cz
    Děkuji
  • Karolína Moulisová

    09:04 17. 1. 2017 0
    Krásný přístup, smekám před Vámi.
    Peru se s tím teď pár dní a je to přesně tak, jak je výše popsáno.
    Mám své koníčky stálé... psy a koně a ještě jsem si přibrala fitko, abych ze sebe vybila vztek a hlavně na sobě zamakala.
    Nejdříve jsem si říkala, že až mě uvidí, tak bude ,,čumět" jak dobře vypadám, ale to nemá ten správný smysl.....teď to chci dělat jen a jen kvůli sobě, abych vždy když se na sebe podívám mohla říct ,,to jsem ale kočka".
    Pořád to bolí...je to moc čerstvé, teprve pár dní, ale peru se s ním i ve své hlavě a vím, že ho po nějakém čase i z té hlavy dostanu.
    Karolína
  • Werca

    12:51 14. 1. 2017 0
    Devcata nemame to lehke my zeny. Ale ani nasi muzi to nemaji lehke. Ve vasich ocich jsou to nyni uz jen darebaci protoze nyni chteji odejit. Asi se ale neco v prubehu vaseho spolecneho zivota stalo, co tomu muze vedlo.A na vztah jsou vzdy dva, padesat na padesat. My zeny mame nastaveno ze chranime krb domova a opecovavame deti a partnera. A myslime si ze tudiz jsou vsichni diky tomu stastni. A casem v tom velkem zaprahu si nevsimneme, ze vsichni ne. Neni ani mozne nalozit si takovy naklad a ohlidat cely zivot. A co cas pro sebe same? A vlastni radosti a konicky diky kterym jsme motorem pro okoli jak tomu bylo za mlada? Ta jiskra ktera kolem nas byla, je tam nekde jeste i pres ten smutek? Asi vase muze stale chcete. A chcete udelat tlustou caru. Vite ze za tlustou carou, kdy probiha odpusteni uz nema slovo darebak co delat? Tlusta cara je tlusta cara.Novy start. Co bude za nim nikdo nevi ale muze tam byt treba dobre pratelstvi mezi partnerem a nasimi detmi.Aby jednou deti umely byt take odpoustejici a nalezajici smirliva reseni. I kdyby nakonec partner chtel odejit. Predtim se ho ale zeptejte - pokud to ustojite a nevezmete ho panvickou jak se posledni dobou citil a co ho trapilo nejvic. Jeste predtim nez si nekoho nasel. Pokud ho budete chtit pochopit sveri se vam. A predtim nez k tomu rozhovoru dojde si precete slova jednoho stareho pana,ktery uz tu neni, mozna vam budou napomocna jako byla me. S odpustenim to nejak pujde, zvlaste kdyz jde s hloubi srdce :-) http://www.vodasvetla.cz/1-Text/B.Koci-Duchovni-lecba/bedrich_koci_6.html
  • Lucie

    10:54 6. 1. 2017 0
    Dobrý den, přítel bydlí prý u matky, takže servis má zajištěný. nevím nemohu si to ověřit, protože za celé 3 roky, co jsme spolu byli mě k matce nikdy nevzal, ikdyž jsem mnohokrát chtěla, vždy mi odpověděl stejně, že nevidí důvod. Já bych si nyní ze všeho nejvíc přála na něj zapomenout, už vlastně ani nevím, zda jej chtěla zpět, protože už jen to, že jsem nesměla nikdy ani jeho matku poznat je zvláštní a pořád nad vším přemýšlím a vlastně on byl celou dobu tak nějak zastřen tajemstvím a vím, že toto by se nikdy nezměnilo a já už s člověkem o kterém vlastně nic moc nevím, neznám jeho rodinu, ale vůbec, jen jsem letmo párkrát viděla jeho 1 bratra,protože spolu pracují v 1 firmě, druhého také nikdy jsem neviděla, je zvláštní. On mi vlastně asi celou dobu jen lhal. A ted si se mnou, když se nudí hraje dále, že jezdí za náma, pak zase nechce dojet a chce pauzu a prostě je to všecko na houby.
  • JARKA

    10:16 6. 1. 2017 0
    Lucko, já si myslím, že když je to tak , že se těžká situace zase znovu rozjíždí, a máte si to odžít znovu, tak zkuste ta antidepresiva, moje kol. z práce je bere roky a je stále vysmátá, předepíše je obvodní lékař, jsou slabší nenávyková, ale zabírají postupně až po ca 14-21 dnech, na tu dobu lze předepsta něco na klidnou hlavu, aby jste se v klidu vyspala a mohla podporovat děti dobrou náladou. Asi opravdu pak pomůže čas a na jaře už třeba bude dobře. Musíte totiž asi ještě řešit i praktické věci, myslím finance a tak, takže by té psychice chtělo asi i opravdu pomoci. Když mi bylo hodně zle, tak jsem si sedla a napsala manželovi dopis, dost emotivní, kde jsem se vypsala ze všeho, co mi udělal, co by náš rozchod znamenal pro nás, syna, rodinu i finance a dělení majetku, jak ho mám ráda a jsem ochotna udělat čáru za minulostí, co ale také chci dál, také že nový vztah mu vůbec nemusí vyjít , tak nějak jsem to asi na 2 strany sepsala a poslal mu to na mejl to, co jsme měla v hlavě, ale neuměli jsme si to říct do očí. Skoro se i divím, ale četl si to a vypadá to, že nad tím i přemýšlí, ono je to jiné, když to vidí tak kopletně, co vše na sebe navazuje, třeba i to co dělá dětem v hlavě za paseku????
    Jen by mne také zajímalo, kde teda ten váš nyní bydlí, sám nebo s někým? To je také dost podstatné. Zkuste mu to teda napsat a poslat, je li kam na mejl, kdyby nic jiného, tak ať má výčitky alespoň. Můj odborník mi řekl, že se muži špatně odchází z rodiny, kdy vše funguje a kde je mu dobře, takže pokud je někde sám, musí se o sebe komplet starat, tak si myslím, že je mu také mizerně a věřím i tomu, že se mustýská, jen má v hlavě zmatek a touží po nějaké svobodě, myslí, že chce v životě změnu a bohužel začíná změnou ve vztahu, kdyby si ti blbci třeba změnili práci, koníčka kamarády, životní styl, ale oni si první myslí na změnu partnerky??? Co dodat , bolí to, ale žít musíme, držte se.
  • Lucie

    19:55 5. 1. 2017 0
    Dobry vecer,u me noveho nic,pritel chce pauzu jak jsem psala minule a byl by nejradeji,abych si nasla nekoho jineho. Ja se priznam,ze kdyby to slo,tak to hned zdelam at zapomenu ale ono to nejde,protoze ho porad mam velmi rada. Boli me hlavne ta zrada,ze kdyby o svatcich neprisel,uz by mi bylo lip ale takto poplest mi i detem hlavu,navykladat jak nam pomuze a je mu smutno a pak po par dnech zase nic z toho neplati je nefer. Moc dobre vedel,ze nam tim ublizi,tak proc to udelal. Decka se me na nej ptaji,kdy zase prijde a ja uz nevim co rikat. Jedno vim ale jiste,ze to dal uz snaset nemuzu,zblaznim se. Prosim poradte. Vim,ze to mate take tezke a verte,ze i ja na vas myslim,jak bojujete.
  • JARKA

    19:42 5. 1. 2017 0
    Ahoj Lucko i Naty,
    protože se mi v hlavě honí moje problémy, myslím i na ty vaše, jak to asi zvládáte a zda se snad nestal zázrak a některý z vašich dárečků nepřišel k rozumu. Moc bych vám to přála. U mne je situace stále stejná, manžel dělá jakoby se nic nedělo, ale je zamlklý a smutný, přišla jsem na to, že je mu doma asi dobře, asi mne má i rád, také svoji rodinu, ale myslí na ni ???? To mne moc neuklidňuje a přemýšlím, co mám dělat, také toho začínám mít plné zuby, vůbec se o nějakém problému nebavíme. Jsem na příští týden objednaná k mému terapeutovi a chci se zeptaz, jak se mám já zachovat, současný stav mi připomíná bombu před výbuchem.
    A jak to zvládáte vy, je to alespoň trošku lepší - myslím psychiku a děti. Možná pomůže dost práce a přátelé, nevím, držím palce, jarka
  • Verca

    12:02 4. 1. 2017 0
    Jo a obema je nam stejne a za dva roky nam bude dohromady sto.Takze starsi rocniky nehazte flintu do zita :-)
  • Verca

    11:49 4. 1. 2017 0
    Gabi, znam jednu ktera se trapi po rozchodu uz asi 10 let, vsichni rikaji ze ta puvodni zena uz davno zmizela. Zbyl jen stin te drivejsi. Neda se s ni uz ani komunikovat. Ona to zabalila (svuj zivot) a zkomira uz leta. To vazne chcete? Donekonecna se divat jak se ma vas byvaly a nestli se mu nahodou nedari spatne. Opravdu se potrebujete stale utvrzovat jak divne zije ale jak by jste ho i tak chtela? Ale on je opravdu spatny partner pro vas. Neni mozne donutit cloveka aby miloval cloveka ktereho milovat nechce. A pokud i presto touzime po cloveku ktery nas nechce tak se vlastne ponizujeme. Nevazime si sebe. Misto tvoreni, sportovani a radostneho skotaceni pri kterem mame moznost potkat blizkeho cloveka ktery nas bude chtit milovat tak jako my jeho, touzime po lidech kteri sami ani nevi co chteji. Skoro kazdy prosel touzenim po blbovi ktery se jen ohlizel zda v sousedni zahrade neni trava zelenejsi. I ja. Ale jednoho dne jsem se nastvala a rekla si ze uz zadny polovicaty vztah nechci.Zivot je moc kratky. Nemuzu ztracet cas myslenkami na cloveka ktery me nechce. Kolem je tolik fajn lidi. Miluji sport a rada tvorim a tak jsem si hledala pro zacatek partaka na tyto aktivity. Preci jen sama se v lese bojim :-)) Nasla jsem partaka ktery je na tom podobne s konicky. A sportujeme a zijeme spolu uz pet let, porad se ucime nove techniky a je to supr. A postavili jsme si vlastnorucne i malou chaticku. Ted s odstupem vidim jak rozchod s tim blbem ktery me podvadel prisel v pravy cas a paradoxne mu za to dekuji. A vsem drzim pesti k nalezeni vnitrni radosti diky budovani oblibenych konicku jejichz prostrednictvim se muzeme potkat s prima partaky ze kterych se casem mohou stat nasi nejblizsi. Je skvele kdyz zazivame spolecne radostne okamziky u aktivit ktere oba mame moc radi, dost to omlazuje :-)
  • Lucie

    10:46 3. 1. 2017 0
    Dobrý den Jarko, mě taky tak jako Vám tady pomáhá se aspoň vypsat. Taky jsem byla za psycholožkou a ta mi řekla, ať na něj kašlu, že on si mě vůbec nezaslouží, že si se mnou jen hraje a dále ubližuje. Tak si to pořád snažím dokola opkaovat, ale stejně to nějak zatím nepomáhá. Včera mi teda zavolal a řekl, že si dáme pauzu, to je opravdu super, je od nás více než měsíc pryč, dojel za náma 2x o svátcích a nyní si chce dát zase pauzu, ta věta mě znova položila. Myslím, že to bylo nudou, když nechodil do práce o a mezi svátky a byl sám tak jsme mu byli s dětma dobří a nyní už zase nastal pracovní kolotoč, tak už zase nebude sám, tak nás doslova odkopne, tak to cítím já. Bolí to jako čert. Tak jsem mu jen řekla, že už takto dál nemůžu, že mi strašně ubližuje pořád dokola, že proč za náma vůbec jezdil, proč nás nenechal tak, už bychom z toho pomaloučku byli venku a teď jsem v tom znova od začátku. Protože když přijel, tak mi sliboval, jak mi pomůže se vším i penězma, že ví, že má chyby, že mu je smutno, že jsem moc krásná, objímal mě atd. a pak udělá toto. Věřte mi holky, že to je šílené to zažívat znova, to zklamání. Prý pauzu, když je od nás už měsíc a půl pryč a přijel jen 2x, nevím, zda si myslí, že si bude za náma jezdit, kdy se mu zachce, když zrovna nebude mít co na práci, nebo jak si to představoval, slibuje jak nám pomůže a zatím mi pomáhá jen do dalších průserů a bolestí. A poslední jeho věta včera zněla, že by chtěl, abych si někoho jiného našla. Prostě po včerejšku opět nemám sílu na nic, celý večer jsem probrečela zase. Nechápu, jak se člověk může takto měnit během pár dnů.
  • JARKA

    10:19 3. 1. 2017 0
    Tak holky, to je ale smutné počteníčko, rok 2016 měl být opravdu rok plný změn a měl stát za houby, to mi řekl astrolog už v březnu, je také pravda, že u nás jsme měli doposud za 27 let manželství 1 krizi a to přesně před 9 lety, vše jsme zvládli a pak dalších 9 let super, až do roku 2016! Takže ta magie opravdu funguje. Rok 2017 má být úspěšnější.
    Jinak ale koukám, že ti chlapi fakt blbnou snad všichni, skoro všichni naši známí jsou už několik let rozvedeni, my jsme pro ně vždy byli takový ostrov jistoty, vlastně stále jsme, protože nikdo nic netuší! My jsme zatím stále spolu, vše normálně funguje, jen jsme zamlklejší a smutní. On asi myslí na ni, nevím, zda jsou v kontaktu, už po tom ani nepátrám. Ona je zatím se svým mužem. Já se jakoby bojím zeptat napřímo, co dál s námi. Když se zeptám na práci nebo něco dál, tak mi řekne, proč se tak hloupě ptám.? Jeden den je protivný a divný, druhý den je ohleduplný a stará se, to je psycho. Připadá mi, že je se mnou z povinnosti i kvůli synovi, ale smutní po ní??? zeptala jsem se, co by chtěl on a co by chtěl, abych udělala já, nevěděl. Horší je, že mi tak nějak dochází, že se změnil a začínám se na něj dívat jiným pohledem, ano, mám ho ráda, ale změnil se a mění se?Nevím, zda to ustojím, bývala jsem vždy veselá a impulsivní, nyní jsem trochu troska a trápím se, možná kdybych byla jako dřív, bouchla do stolu, tak se vše vyřeší, třeba na to čeká, nevím. I já už skoro rok chodím k odborníkovi, který radí netlačit na pilu a že vše dělám dobře, že se špatně odchází od ženy, kde vše funguje, kdo na to má ale mít nervy? Taky každou korunu co vydělá, dává domů a celkem dře, chtěla jsem něco uhradit najednou, ale on řekl, že to stačí postupně, jakoby naznačoval, že spolubudeme dál, třeba se ale jen utěšuji, nevím.
    Ale zpět k vám, ti vaši muži vás asi mají rádi, ale plácají se v tom, navíc jsou zde asi i jiné ženské, které je ovlivňují, protože to hrají pro sebe, radu neznám, ale tak si říkám, že pokud nejsou vypatlaní, tak jim to dojde. Otázka zní kdy. Napdlo vás také, že by jste se na ně vykašlali a našli si někoho jiného? Mě jo, ale nejde to, protože mám ráda pořád manžela, to je u vás asi stejné a podle odborníka úplně špatně. Takže nám asi zatím zbývá čekat, trpět, nechat si pomoct od odborníka a když to bude moc špatné, tak i antidepresiva, to zatím neznám, ale kamarádce moc pomohly. taky mi pomáhá, že se zde můžu vykecat s někým, kdo ví, co prožívám.Tak hodně sil a hlavně štěstí!
  • Lucie

    10:15 2. 1. 2017 0
    Dobrý den,

    tak koukám, že se v tom plácáme pořád dokola všechny. Já jsem ráda, že jsou svátky za náma, protože to byly asi nejhorší svátky, co jsem zažila. U mě se změnilo to, že jsem v tom zase odznova. Já už si za ten měsíc, co s námi nebyl tak nějak začínala na to zvykat, ikdyž to pořád bolelo, ale on na štědrý den večer donesl dárky mě i dětem a já do toho spadla znova. Pobyl tam pár hodin, chválil mě , jak mi to sluší atd.ale odjel, přijel zase na nový rok na pár hodin, ale nikdy mi neřekne co dál a věřte mi holky, je to mnohem horší, než kdyby nepřišel vůbec. Když se jej zeptám, zda nás má rád, tak mi řekne, at se jej na to neptám, na otázku, co dál s náma, mi řekne, že neví. Když mu napíši smsku, tak mi odpoví stroze, spíše nepříjemně. Na otázku, kdy třeba zase přijede mi řekene, že neví. Prostě to je strašné, když už jste se z toho dostávala pomaloučku, on přijede, zamotá vám i děckám zase hlavu a odjede a nic neřekne. Takže už ted vím, že to začíná odznova pro mě, zase trpím jako na začátku, když odešel, protože nevím, zda si mnou hraje a chce mě znova dostat na dno, nebo co mám čekat, když na vše odpoví, já nevím. Už jsem uvažovala, že mu řeknu, at za náma už nejezdí,že mi tím moc ubližuje, ale nedokážu to. Tak vám všem držím palce a pro nás všechny tady bych si přála, aby nám to nějak vše skončilo už a byly bychom v pohodě.
  • Naty

    01:58 2. 1. 2017 0
    Ahoj, rada pisnu.
    Jinak ja chodim do Poradny zdarma !a anonymni je to Manzelska a predmanzelska poradna a mam dojem ze funguje v kazdem meste bezplatne, to je rada i pro ostatni.
    Dodatecne hodne stesti
  • Marcela

    23:37 31. 12. 2016 0
    ahoj Naty, k psycholožce jsem chodila, pomohlo mi to vždy jen na tu chvíli, co jsem byla u ní a vykecala se, ale návštěva za 500,-Kč je pro mě moc. Zatím jsem v baráku, který jsem spolu koupili, opravili, vychovali děti a ted tohle. Ta kamarádka - bývalá, prý nikdy nemilovala manžela,tak si začala povídat s mým, jak to má těžký a chce se rozvést až spolu začali spát. Přišla jsem na to náhodou, když jsem našla v jeho služebním autě telefon a sms. Jestli chces napis mi na email luciperek02 na seznamu.
  • Naty

    17:24 31. 12. 2016 0
    My jsme spolu od roku 1994, když mi řekl nemiluji tě, nevěřila jsem a stále mu říkala, víš co je vůbec láska? ne chemie k jiný, ta pomine. Láska je že bereš člověka takového jaký je a já tě tak beru a jsem ochotná tohle přejít. Koukni na odkaz https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&cad=rja&uact=8&ved=0ahUKEwiH9IeP657RAhUCPxoKHXTjCnQQFggdMAA&url=http%3A%2F%2Fwww.prochlapy.cz%2Fclanky%2Fproc-je-lepsi-mit-doma-cubku-nez-slusnou-holku%2F&usg=AFQjCNHtepjSwiyxZ2pA4CTN5Qf4fservg&sig2=nfBoQR3UJ54KZBoGUEHYWg
  • Naty

    17:16 31. 12. 2016 0
    Píšou a nespí spolu, hmm dokud je nenajdeš v posteli, tak to nedokážeš. A odejít ty?!? On je nevěrnej, on ať odejde.Já chodím co 3 týdny už půl roku do rodinné poradny, pomáhá mi aspoň vykecat se z toho, ale za 14 dní je zae vše jinak.pomohla mi trochu kineziologie abych si uvědomila co chci, vím co chci jeho :/ ale proč? Když se mi stejně nevěnuje ani dětem.Spím taky 3-4hodiny denně.
    Oni ti slíbili, že to ukončili? Ano maminko, my to už nikdy neuděláme!? Koho nemiluje ta tvá sousedka? svého manžela?
  • Naty

    17:06 31. 12. 2016 0
    Ahoj, je ročník 1970 , já 1973, ano dcera mu leze na nervy, že furt po něm leze... zpívá na hlas...ona má též dvě děti, jednoho už z baráku a asi 8 letou podle fotky a všichni mají jiné přijmení, takže 2-3x vdaná.
    nejdřív tvrdil, že chce bydlet chvíli sám, furt tvrdil, že zatím není ona, žádná ženská a pak ho 25. vidím posílat srdíčka, v noci nespal doma a ona napíše, jak je báječné se probouzet.....
    Dnes jsem poprvé neslyšela za celý den jeho hlas, neviděla ho a ani sms zprávu, je to jakoby umřel.
    On by tu možná ještě zůstal, ale říkal že stejně se chce po svátkách odstěhovat, tak jsem synovi řekla, že to už je jedno jestli o jeden den dříve, že byl stejně rozhodnutej.
    Odpočinout od toho všeho? čeho ??? Já se můžu sebrat a odstěhovat se od dětí, že si chci od nich odpočinout? Vždyť doma jsem mu vše zastala já.Četla jsem včera článek zda chce chlap doma manželku nebo čubku, já se opravdu chovám a jsem manželka, ona je čubka a vyhrála. Věděla jsem, že nesmím reagovat na ten komentář, že on to neukončuje, tak ona vystrkuje drápy, ale zároveň vím, že on si to musí odžít, jinak by bylo v něm furt co kdyby, takhle si to zkusí.
    Jinak on je podruhé ženatý, předtím byl se svou první láskou z 15 let, vzali se, měli 2 děti ale tam se podváděli snad prý vzájemně.Čtu že nový rok bude rok 1, a když to spočítám, tak opravdu to začalo vše před 9 roky, když začal taxikařit a mně se ta práce nelíbí, nikdy bych nebyla s taxikářem nebo číšníkem, já těm lidem nevěřím. No a zjistila jsem, že doma nemám toho výjměčného chlapa, kdybyste ji viděly, vypadá na 50 , cigáro v puse, takovej typ čubky no, už od pohledu, nikdo to z okolí nepobírá.Táta nás vyměnil za takovou ....hrůza,prý si rozumí? a my ne? Dote´d byl opravdu harmonický vztah i když teda mě a dětí si vlastně moc nevšímal, žádné masáže nohou, pohlazení, sluší ti to...U syny jen co známky ve škole, učil ses..na ostatní se neptá. Dceru nikdy sám nevezeme ven a vím, ýe jinej chlap by byl určitě rád za takové děti, dcerka je skvělá, veselá, přítulná.Syn v pohodě, milej....Ach jo, strašně to bolí.
  • JARKA

    12:27 31. 12. 2016 0
    Ahoj na Silvestra,
    tak vánoce a silvestr naprd jsem nikdy nezažila, vidím to kolem sebe, tu hrůzu, co se to s těma lidma děje? Naty, ten tvůj teda nechce být nezávislý a sám a nikomu se nezpovídat? To zase změnil názor a šel k nějaké jiné ženské? Nevím, koli mu je roků, ale dost dlouho se zabývám tzv mužským přechodemto síla a všude stejné, chlapi kolem 40-50 let si myslí, že jim končí život, že musí něco změnit a že musí urvat co se dá. Můj muž je toho příklad, lituje se, že nic nedokázal ( 27 let má dílnu, postavili jsme si velký dům a má dost koníčků???), že stárne-49 let??, že chce změnit život, před vším utéct malé děti mu lezou na nervy, protože kvůli svým promarnil nejlepší roky života a další bláboly. Pak se najde nějaká Vendulka utěšitelka a průšvih je na světě!!!
    To nechci zlehčovat problémy nás všech, ale tak nějak to mají skoro všichni chlapi- je to asi dobou nebo co.Nevím, co bys chtěla, aby se stalo a co by měl ten tvůj udělat, jestli je ještě nějaká šance, že budete spolu a jestli o to vlastně i stojíš? Syn má 17 roků a asi to moc nechápe, možná by pomohlo, kdyby on řekl tátovi, že si chce s tebou i ním v klidu promluvit, aby vše pochopil, třeba někde mimo domov. Pak bych si já připravila argumenty ( v klidu) proč se to stalo, že ty to tak nechceš, jsi ochotná vše přejít a že záleží jen na otci, pěkně z očí do očí a pak syn uvidí, kdo to zavinil a kde je pravda a snad se s tím srovná, taky aby mu táta řekl, jaký vztah teď budou mít, zda se vykašle i na něj a malu sestru? Taky ekonomické podmínky a podobně. Možná si i ten tvůj uvědomí, co všechno svým krokerm posí.. a že ničí život všem svým nejbližším.
    Tohle vše jsme udělali my doma, zatím jsme spolu, výlety, návštěvy i společné noci, ale stále je tu i ona, sice asi jen v hlavě, co bude dál nevím? Možná oba na to jdeme i rozumem a přemýšlíme, ale nevím, zda to pomůže, už mi nějak dochází síly, snažíme se oba to jo, ale co dál? Taky jsme pochopila, že ona není tak nboží, že je to únik ze zajetého života, že je šance na změnu zbytku života, ale bude lepší? to právě neví ani ten můj, ani ona a proto jsou oba doma se svými rodinami?
    Tohle by si ti chytráci měli přečíst a uvědomit,ale to se asi nepovede. Rok 2017 má přát stabilitě ve vztazích , tak a´t to pro nás dopadne dobře. J
  • Naty

    23:48 30. 12. 2016 -1
    Vanoce celkm sly, ale 25. 26 27. nespal doma a prisel v 8 a 10h rano, kde spal, tak rikal v aute. No a na Fb ta jeho ....dala prispevek, jak je skvele se probudit vedle toho s kym usinala. Varila se mne krev, rekla jsem.mu at si tu svoji ....zklidni,neco pootknul a ja ho zbila a odesel.Dnes si prisel pro veci a
    synovi rekl, ze se nemuzeme shodnout na urcitych vecech, proto se odstehoval. Hmm na urcitych vecech, ze mu nebudu tolerovat, ze v noci nespi doma , super ! Dcera 5 let to bere zatim v poho, synovi bude 17, nese to tezce.
  • JARKA

    10:26 28. 12. 2016 0
    zdravím,
    chtěla jsem se zeptat, jak se vám daří, řešíme šílené věci, o kterých jsme si určitě všichni mysleli, že se dějí jen ve filmu. Jestli váš partner chce být sám a nechce vlastně ani syna, tak je divný a podle mne chudák, který dobře nedopadne. To stejné můj muž, nyní je klid a vše funguje skoro dokonale, ale na otázku co dál oba tak nějak mlčíme a bojíme se zeptat, nevím, zda to půjde ještě spravit. Taky nevím, zda to ještě chci spravit, mám ho ráda, ale žít stále v nejistotě je šílené! Přemýšlím, že se ho na silvestra zeptám co dál a dám mu jasně najevo buď a nebo! Uvidím. Zatím mi řekl, že ho to moc mrzí, nevím ale co. Často přemýšlím i o vás a ostatních z této diskuze, jak to zvládáte a co podnikáte s životem, který se nám změnil tak nějak oproti naší vůli. Je to síla, bolí to , ale snad se to časem změní a třeba potkáme někoho lepšího! Do té doby ale hodně sil a hezký zbytek roku, skoro se modlím, aby ten příští byl pro nás lepší a všem se nám ulevilo a mohli jsme být šťastní.
  • Marcela

    12:45 26. 12. 2016 0
    ahoj, náhodou jsem narazila na tento článek. Po 20 letech jsem přišla na manželovu nevěru. On nechtěl tento vztah ukončit. je to s nejepší kamarádkou z vesnice, vdanou se 2 dětmi - skoro sousedkou. Nenávidím ji, nejradši bych ji už v životě neviděa, ale nejde to. Kamarádíme se s celou rodinou už dluho,jejímu manželovi by bylo divné, co se stalo. Nechci mu zničit manželství, i když ona tvrdí, že ho nemiluje.Cítím se hrozně, kdybych neměla děti, chci umřít. Pálení u srdce, chvění celého těla, nemůžu jíst, nespím.Psycholožka si popovídá, ale nijak mi to nepmohlo. Byla jsem u dr.pro antidepresiva, stav se zlepšil, vše vypadalo nadějně, oba mi slíbili, že vše skončilo, byly jsme spolu na dvolené..Nyní jsem zjistila, že si stále píšou. Po rozhovoru se řiznal, že se i schází, prý spolu nespí. Prý je mu jedno jestli odejdu, ať si dělám co chci. Nemám kam jít, dětem je 8,12 a 14. Zatím snad nic nevědí. Nevím jak dál. :-(
  • Marcela

    12:34 26. 12. 2016 0
    ahoj, náhodou jsem narazila na tento článek. Po 20 letech jsem přišla na manželovu nevěru. On nechtěl tento vztah ukončit. je to s nejepší kamarádkou z vesnice, vdanou se 2 dětmi - skoro sousedkou. Nenávidím ji, nejradši bych ji už v životě neviděa, ale nejde to. Kamarádíme se s celou rodinou už dluho,jejímu manželovi by bylo divné, co se stalo. Nechci mu zničit manželství, i když ona tvrdí, že ho nemiluje.Cítím se hrozně, kdybych neměla děti, chci umřít. Pálení u srdce, chvění celého těla, nemůžu jíst, nespím.Psycholožka si popovídá, ale nijak mi to nepmohlo. Byla jsem u dr.pro antidepresiva, stav se zlepšil, vše vypadalo nadějně, oba mi slíbili, že vše skončilo, byly jsme spolu na dvolené..Nyní jsem zjistila, že si stále píšou. Po rozhovoru se řiznal, že se i schází, prý spolu nespí. Prý je mu jedno jestli odejdu, ať si dělám co chci. Nemám kam jít, dětem je 8,12 a 14. Zatím snad nic nevědí. Nevím jak dál. :-(
  • natalkajbc

    19:12 22. 12. 2016 0
    Mně bylo řečeno kinezioložkou, že už je rozhodnutý odejít a on mi to i zopakoval, že chce být sám, nechce vztah, takže možná sem tam někoho do postele , ale vztah nechce. Nechce se nikomu zpovídat kde je, kdy přijde....
    KDYŽ JSEM ŘEKLA A CO KDYBY CHTĚL SYN BYDLET S TEBOU A JÁ SE ODSTĚHUJU, ŘEKL, ŽE CHCE BÝT SÁM. SUPER!!!
  • JARKA

    08:48 20. 12. 2016 0
    vidím, že se situace u každého z nás vyvíjí různě, skoro dramaticky a hlavně smutně, co se to stalo s těma chlapama s velkým CH. Nevím, zda jsem na tom líp nebo hůř než před týdnem? Jsme spolu, vše funguje, jen o tom , co bude dál nemluvíme, minulou neděli jsme měli krizi ( on se opil), napsal SMS dotyčné, že jsem ho vyhodila ( to lhal), po dramatu v pondělí vše dopadlo tak, že jedeme dál a jakoby nic. Já ale vím, že to musí nějak skončit, zatím se ale nic nechystá a dotyčná slíbila svému muži, že už s tím ( jako mým mužem) definitivně skončila a že spolu vlastně nic neměli??? Tak si říkám, kdo je tady ten největší chudák?
    nevím, jak to dopadne, je fakt, že nikdo z nás nikoho nevlastní a každý si může zvolit svou cestu. když ale má za sebou děti a partnera, měl by myslet na ně i za cenu své oběti ( třeba nějakého románku).
    ¨Je těžké vidět chlapa, že vás má rád, že vám nechce ublížit, ale tak nějak neví co dál, protže sám je v nějaké depresi s celým životem. Nám se snaží pomoci celá rodina, ale stejně to nějak nejde, vše funguje, jen jsme smutní oba a tak nějak vedle sebe. Skoro si říkám, že to ukončím, že tu bolest prodlužuji, pak ale zace co když...
    Asi by se mu ulevilo, kdybych to rzčísla já, ptala jsem se ho na to, ale neodpověděl???
    takže se snažím připravit vánoce pro nás všechny ostatní, hodit vše za hlavu s tím, že to nějak dopadne, věřím taky, že zázraky se mohou dít, že se stanou i vám ostatním a ti dacani si uvědomí, jak se chovají a co ve vás ztrácí. Kdyby ale ne, tak hodně sil, krásné vánoce vám i dětem a ten nejhezčí dárejk pod stromek- klid v duši a pohodu a zdraví- to přeji nám všem, taky si slibmě, že už nebudeme brečet, jo?
  • Naty

    17:58 18. 12. 2016 0
    Taky jsem se domluvili, že tu zůstane přes svátky, my to máme ztížené tím, že máme v baráku jeho otce s demencí a babičku věk 97, když se odstěhuje, tak jako sem bude denně chodit dělat obědy, večeře, já dělám snídaně. A hlavně my tu pořádně nemáme místo, takže bychom měli odejít my z toho pitomého 0+0 ale nemám na nájem, jídlo...jsem momentálně jen na příspěvku na péči o tchána za 4 tis.
  • Naty

    17:54 18. 12. 2016 0
    Já to dnes rozlouskla, on vlastně nestál o děti, on chtěl bazar, měl bazar, chtěl zeleninu, měl zeleninu, chtěl automyčku, měl automyčku...na všechny akce s dětmi chodím já, krmit kačenky, na kolo, k přehradě, na dětské akce...první dítě přitom řekl on a je to a narodil se poté syn, u druhého jsem řekla já, buď se rozejdeme ( po jeho nevěře) ať si může dělat co chce a já si můžu najít jiného partnera nebo si pořídíme dcerku, souhlasil, ale vlastně se nestará, nechodí na závody...Takže on opravdu odchází od nás :/ nepotřebuje nás k životu :( smutné.
  • Filip

    17:33 17. 12. 2016 0
    Tohle je ten správný přístup. Máš můj obdiv. Jak říkal kdosi známej. Silného člověka neúspěch posílí, slabého oslabí.
  • Renda

    23:53 16. 12. 2016 0
    Teda Honzo, za svou primocarou uprimnost a bezelstnou vuli verit v lepsi zitrek - máte můj obdiv! :-) Vám to vyjde určitě ;-). Hodne zdaru!
  • Honza

    22:48 16. 12. 2016 +1
    Chel jsem si to tady jenom precist, nechtel jsem psat.Ale kdyz vidim, co tu pisete neda mi to se pripojit.

    Je mi 30let a po nekolika vztazich, jsem nasel holku, kterou jsem miloval od prvniho dne. Krasna, inteligenzni, samostatna, svoje konicky, umi se o sebe postarat, super prace. Vse klapalo dva roky, byl to nejlepsi vztah ever. Kazdy tyden spolecny akce, vsichni na zavideli, jak nam to slusi, kazdy den tisic SMS zamilovanych , bez JEDINE HADKY za cele dva roky. Pred tydnem jsem se odstehoval k rodicum z jejiho bytu, ktery si vzala na hypoteku, kterej jsme spolecne nasli a vybavili apod. Nevim co mam delat dal, ona je inteligentni a proto vztah utnula behem minuty. Je mi jasny, ze na me asi obcas mysli, ale je chytra a vi, jako my vsichni, ze nejlepsi je to UTNOUT z minuty na minutu a nezivit to uz ani vterinu zbytecnostma, jako psanim, schazenim apod. Tohle me ale zabiji. To ze to utnula behem jedne minuty. Rekla mi, ze chce byt sama, ze ji uz neimponuju jako kdyz me poznala, ze jsem mel konicky, chtel zachranit svet a ted jsem proste nudnej a ze zije s iluzi uz jenom. To me zabilo.

    Stalo se ale to, ze jsem si precetl par webu o rozchodech a musel jsem se v te patecni depresi zacit smat!!! Vsechno dokonale sedi, faze, stavy, bolesti, predstavy... ja, hrozne bych ji chtel zptaky. Pokud by napsala, ze to zvladneme at se vratim, bezel bych tam pres celou Prahu. Ale nerekene to, tohle by neudelala, vi co chce a nemeni nazory, jsem proste nula, ktera ji uz nezajima a nebavi, podelal jsem to :((.

    Kazdy mi to pripomna, ze byla super a skvela a jaka je to skoda, ano vim ze byla skvela, nechtel jsem nikdy bez ni zit...

    Ale je tu neco,,, co mi pomohlo. Pomohlo mi si uvedomit kde byla chyba. Pomohlo mi si uvedomit co na sobe zlepsit, aby to klaplo. Chlapi, jedte po meste a koukejte na ty kocky, ktere jsou hezci nez vase bejvala. Predstavte si, ze tyhle krasny kocky, ktery maji lepsi postavu, jsou jeste chytrejsi nez vase bejvala, ze maji lepsi konicky a lepsi rodinu. Ze jsou lepsi v posteli .... ze vas budou mit radsi a nebudou se zbytecne urazet jako bejvala ... tohle vsechno muzete mit..lepsi holku a lepsi vztah....ale chce to na sobe kurva zamakat no. Tyhle holky na to mozna skoci znovu, jako bejvalka... ale taky jim casem spadnou ruzovy brejle... a to se UZ NESMI STAT. Proto jsem zacal zdrave jist, ze dne na den. Chodit do fitka, cist knihy o zenskych a jak byt pravy chlap. Vzdelavat se abych mel lepsi praci, nasel si nove konicky. A vite co? Pokud tohle budu delat rok...za rok me nebude moje bejvalka vubec zajimat. Verim ze to bude moje kamoska, ale bude mi uplne jedno co se ji deje a klidne ji i poradim, jak zbalit nejakyho korena. Protoze ja budu nekde jinde....

    a pokud ne... ne BUDU!!!

    PS: jen nespadnout do dalsiho vztahu, uzijte si samotu, ta vas vylepsi...
    PS2: jiny zensky klidne, pomaha to, ne ze ne!...:))
  • Lucie

    09:39 12. 12. 2016 0
    Dobrý den,

    věřte mi, že vím, co prožíváte, u mě je to 16 dní, co odešel a je mi pořád hůř, nelepší se to. Taky jsem již psala, že nebýt dětí, tak jsem už asi v blázinci. Každý říká, neboj to přebolí, bude líp a ještě budeš ráda, že to takto dopadlo, to je možné, ale kdy to bude. Vánoce, které se blíží mě deptají ještě více, všude ty kouzelné reklamy na štěstí, všichni spolu nakupují dárky teď a já vše sama, vždy v obchodě se mi chce tak strašně brečet.
  • Naty

    07:48 11. 12. 2016 0
    Prave , je to 20 let ! V tu chvili jako by mi oznamili, vas manzel mel autonehodu, umrel. Koukam nejsem v tom.sama, nebyt deti kteri jsou ve veku 5 a 16 tak uz tu nejsem.Pak mi je lip a rikam si, takovy clovek si me nezaslouzi, nechapu proc ho chci, kdyz klidne tohle vse opusti.
  • Naty

    07:42 11. 12. 2016 -1
    Jsem na tom uplne stejne po 20 letem manzelstvi.Rekl mi nemiluji te, mam.te rad, vazim si te, ale uz nemiluju.Jeho korensondenci jsem objevila v breznu v den jeho narozenin.Rekl, sam od sebe, ze to ukoncil a ted mi rekl tohle. Miluju ho, a strasne to boli
  • aiwa

    09:56 8. 12. 2016 0
    Já ho taky stále miluji. Věřte, že kdyby přišel a omluvil se, tak ho hned beru zpátky. Navíc s ním musím být v jednom domě, protože teď nemá kam jít a navíc jsme se dohodli, že svátky strávíme společně kvůli dětem. Ale opravdu jsem si prošla peklem, vyplakala jsem se ze všech slz a dospěla jsem k rozhodnutí, že musím jít dál! Když si to uvědomíte, že ta chyba není ve Vás a že nemůžete nikoho nutit aby Vás milovat, je to obrovská úleva. Věřte mi, někdo k tomu dojde rychleji, někdo pomaleji....
  • Lucie

    09:35 8. 12. 2016 0
    Dobrý den,

    velmi Vás obdivuji, jak jste silná, já bohužel ne, jsem momentálně troska. Taky mi všichni říkají, že jsem hezká, asi o chlapa mít nouzi nebudu, ale pořád miluji toho svého a nedokáži si představit, že s ním nebudu. Takové klišé, že čas rány zahojí mě ted vůbec nepomáhají.
  • Aiwa

    09:24 8. 12. 2016 0
    Dobrý den, já jsem se mezi tím posunula o velký kus dopředu! Nejdřív jsem se snažila náš vztah zachránit! Navíc když se ke mně choval opravdu skvěle, stále se omlouval, tvrdil že mě miluje, ale že nemůže jinak. To mě znova nakopávalo, abych bojovala - hledala jsem vinu u sebe, psala jsem mu dopisy, že ho chápu a co všechno jsem dělala špatně! BLBOST. Objednala jsem nás i do poradny, šel tam se mnou, což bylo skvělý, ale po vstupním pohovoru řekl, že chce pomoct jen mě, ale ne nám, že je už jinde! To mě definitivně sundalo ty růžové klapky, na druhým sezení s psycholožkou jsem už byla jiný člověk. Uvědomila jsem si, že to není moje vina! A ten kdo mě nechce si mě nezaslouží!!!!! Stále jsme v jednom domě, ona ta jeho bydlí u přítele, má dvě dcerky - každou s jiným chlapem. K takové odešel? Zahodil naše léta plná lásky, práce na společném domově, pro nejistou budoucnost se ženou, které už ztroskotaly dva vztahy? Pro život někde v bytě.... OK, když to chce, má to mít. Berte to tak - všechny!!! Nehledejte vinu v sobě, on věděl, že je ženatý a co všechno může ztratit a přesto do toho šel! Tak dobrá, ať si to užije. Já se teď začínám soustředit na sebe. Uvědomila jsem si, že jsem silná ženská, mám dobrou práci, dobře placenou, jsem celkem úspěšná. Chlapům se stále líbím, tak proč bych se měla někde užírat v koutku a plakat! Zapsala jsem se do kurzu Pole dance a budu si zvyšovat ego i kondici. Tak to má být.
  • Lucie

    08:17 8. 12. 2016 0
    Děkuji, Vám přeji, aby si to manžel rozmyslel a nenechal se pobláznit nějakou vdanou ženou. Přeci zahazovat tolik společných let je hloupost a nikde to není jen růžové, všude je něco a každá žena má chyby, myslím si, že si málokterý muž polepší. Pak mnohdy začne litovat, ale třeba už je pozdě. Samozdřejmě pokud žena se netahá, stará se, nepije, nedělá dluhy, takto jsem to myslela, že v tom případě rozchod chápu, ale v opačném pokud je žena starostlivá a má chyby nějaké, které máme úplně každý i muži, tak se rozcházet je hloupost, protože vždy může být mnohdem hůř.
  • JARKA

    14:01 7. 12. 2016 0
    Tak Lucko,
    že není vše jen černobílé asi víte, je to sice hrozné, ale v životě se mi opravdu potvrdilo, že vše zlé je pro něco dobré a že každý konec znamená nový začátek. Hlavně bychom se ze svých bolestí měli mít komu vypovídat. My dospěláci to sice bolestivě, ale nějak zvládneme, ovšem co děti, nevím, zda je to bolí, ale určitě vnímají, že se něco děje, tak si s nimi zkuste užít každý den. jestli to hodně bolí, tak proto, že ztrácíte něco, co bylo krásné a já říkám díky bohu za to, že to bylo! Někdo nemá ani to štěstí něco krásného poznat.
    Jo a u mne se to nějak vyvíjí, dotyčná mne kontaktovala a zjistila jsem, že toh o mém muži moc neví, taks i trochu říkám, jak tohle dopadne??? Moc se na to ale neupínám a spíš se snažím nabrat síly na nový život, asi zatím osamělý ale kdo ví... držte se
  • Lucie

    11:37 7. 12. 2016 0
    Jen jsem zapoměla ještě dodat, že děti nejsou jeho, od jejich otce jsem odešla před 8 lety,byl to jen přítel, je mi 35 let a děti mají 10,14let.
  • Lucie

    11:32 7. 12. 2016 0
    Dobrý den Jarko,

    moc Vám děkuji za příspěvek, koukám, že budete mít taky smutné vánoce. Je to opravdu hrozná bolest, vidím, že to takto nejen my ženy, ale i muži cítíme a trápíme se. Nevím, zda je sám, nebo mi lže a má jinou, vždyť i ty jeho poslední 3 měsíce neustálých přesčasů a každý víkend v práci nevěstil nic dobrého. Já hloupá husa mu důvěřovala a on se tahal kdovíkde možná.
  • jaroslava Hubáčková

    11:26 7. 12. 2016 0
    jarka
    Ahoj, zrovna včera večer jsem se s manželem dohodla na rozchodu po 27 letech, je mi 48 a mám pocit, že asi umřu. 26 let bylo nádherných a stále to mezi námi jiskřilo a vlastně jiskří i nyní, ale asi rok se jen občas stýká s jinou ženou, rozešli se, ale včera zavolala, že chce s ním žít a on nevěděl co dál. tak jsme vše probrali a on půjde za ní, ale chce svátky v klidu a odejde prý až něja v lednu nebo i později. V mém srdci je to ale zrádce a prožívám právě rozchod ve svém nitru. Ráno byl jakoby nic, skoro si myslím, že váhá co dál, ale nějaké lži a soucit já už neberu. Ona je o 6 let mladší, je vdaná, žádná sexbomba??? Já myslím prakticky, co majtek, nejmladší syn, co staří rodiče , co naši celoživotní přátelé a jak budu sama se synem žít? Nejde o peníze, ale samotu? Jak se s tím vyrovnat, se zradou po 30 ti letech, nebo ještě bojovat, histerčit, nebýt synů, nechtěla bych žít, dá se s tímto vůbec kdy vyrovnat? Budeme si prý dělat vánoce, asi naše poslední??? No taky myslím, že to nemá rozčísnuté v sobě.
    Vy jste u rozchodu po 3 letech, děti máte asi malé, jste jistě mladá, po bolesti najdete spřízněnou duši, u nás starších to půjde asi hůř, ale vaši bolest úplně chápu a je mi to také líto. Proč to ti chlapi dělají nevím, ale užijte si vánoce s dětmi, to on o hodně přijde bez dětí a věřte jako já, že snad bude líp. Když je údajně sám, asi na tom také nebude nejlíp, ze zkušenosti vím, že škemrat a prosit nepomůže, co třeba odborník? zkrátka svět se zbláznil, hodně sil
  • Lucie

    08:07 7. 12. 2016 0
    Dobrý den,

    zažívám něco podobného, je to 14 dní co taky ode mě po 3 letech, nyní před vánoci odešel přítel, zůstala jsem sama se dvěma dětma. Cítím se stejně jako Vy, nejde spát, jíst, pořád je mi špatně. Ještě, že chodím do práce, ale když přijdu domů, celé večery probrečím. Chudáci děti, těch je mi líto, že mě takto již 14 dní vidí. A nejhorší je představa vánoc, vše jsem si plánovala jaké krásné si je uděláme, koupila jsem mu dosti drahý dárek a on se zbalil jednoho dne než jsem přišla domů z práce a odešel. Nezvedl telefon, neodepsal, když jsem se ptala, co to má znamenat. Nyní už mi odepíše, telefon nezvedne, ale je strohý nepříjmený v sms zprávě. Chce být sám, je mu takto líp. Nevím, co jsem dělala špatně, snažila se, dělala vše, pořád byl v práci i víkendy, takže domácnost celá jen na mě, starost o děti rovněž. Vždy jsem jej čekala, když přišel domů, nikdy nikam sama nešla, asi jsem byla pitomá, možná kdybych se méně snažila a více byla chodila někam ven,nebyla vždy doma, když se vrátil, nebylo vždy uvařeno, uklizeno, tak by si mě asi vážil více. Jenže já jsem to myslela dobře. Je to opravdu strašně těžké, mě nebaví ani připravovat nic na svátky, ještě že dárky jsem měla koupené dříve, protože teď bych je nebyla schopná ani dětem koupit.
  • Gabriela Novackova

    17:43 3. 12. 2016 +1
    Ahoj, mela jsem pritele, po cca 5 letech odesel za jinou kvuli me praci,ktera neni pravidelna s tim,ze na nej nemam cas. Jinou praci nemam,on se odstehoval doslova za roh k pani o 11 let mladsi od nej. Nakonec si ji letos v cervnu i vzal. S mou sousedkou chodil a chodi do hospody, jeho druhsa, ted uz manzelkal o tom nevi. Problem je ten, ze ani po temer 4 letechnabej nemohu zapomenout, denne na nej myslim a asi to nikdy nebude jinak. Nemam silu na jiny vztah, my zeny to mame spatne nastavene. Gabina
  • Aiwa

    19:33 1. 12. 2016 0
    Dobrý večer, před dvěma dny jsem objevila komunikaci mého muže s jinou ženou. Když jsem na něj uhodila přiznal, že má jinou a trvá to půl roku. Naše manželství bylo vždy krásné, byl mi přítelem, milencem, manželem a také skvělý otec našich dětí. Každý kdo nás zná obdivoval jak i po takové dloubé době jsme stále zamilovaní a umíme si lásku projevit. Bohužel po tom co mě v zaměstnání povýšili, nosila jsem si práci domů, bývala jsem vyčerpaná a podrážděná. On zase pracoval na rekonstrukci našeho domu a den co den trávil prací na stavbě. Ikdyž podle mě byl náš vztah stále krásný, v sexu nám to také fungovalo, cítila jsem že ho něco trápí. Přičítala jsem to vyčerpávající dřině na rekonstrukci domu, která vyčerpávala i mně, protože nemít zázemí a stále obracet korunu je náročné. Bohužel to ale bylo jinak. Trápil se tím, že se zamiloval do jiné a jak se s tím vyrovnat. Teď se s tím tedy vyrovnal. Řekla jsem mu, že i když to strašně bolí a je to zrada, kterou jsem nikdy od něj nečekala, tak jsem ochotna ještě bojovat a náš vztah zachránit. On ale ne. Hodí prostě všechny ty léta za hlavu, naše tři děti opustí a jde za svou novou láskou! Sice se mi omluvil, prý mě má stále moc rád a vždycky budu v jeho srdci, ale teď prostě je rozhodnutý. Zhroutil se mi celý svět, nespím, nejím a pořád přemýšlím kde se stala chyba.Slova, že čas vše zahojí jsou pro mně hrozné klišé. Kdyby nebylo dětí, asi bych už nežila. Ten pocit prázdna je strašný. Blíží se vánoce a nevím jak to zvládnu.
  • Honza

    14:46 31. 10. 2016 0
    Jakube, klidně mi napiš na mail janlamac@seznam.cz a mužem dat řeč.... Ať vím kam odepsat
  • Jakub

    13:19 31. 10. 2016 0
    Ahoj Honzo zažívám momentálně situaci jak přes kopírek. I s těmi pocity. Jak dlouho jsi se s tím vyrovnával? Tohle chce asi víc než pár měsíců..
  • Petra xx

    06:25 29. 10. 2016 0
    V tomhle se.Moniko.vidim.Odesla jsem z manželství po 23 letech a již po několikáté odcházím od přítele.se kterým jsme 6let a stále se hadame a podezírám e.Mockrat mi lhal a vím.ze mu nemůžu věřit.nejak uz to nezvládám.predsta a rozchodu je šílená. Nebylo by možné se nějak kontaktovat.pomohlo by mi si vyměnit názory s někým. Kdo to samé prožil. Vím.ze proto je tahle diskuze. Ale prece jen takové psaní mezi 4 očima je jiné.. ....
  • Nějaký

    15:41 10. 10. 2016 0
    Doufám kamaráde, že si to rozchodil. Mám také trápení, ale rozhodně jsem ve vztahu nebyl tak dlouho. I když si říkám, že jiní prožívají horší věci... pro mě to bude stále také ta má nejhorší věc. Má partnerka nebyla dozrálá a nakonec se "chce bavit". Jistoty, které jsem jí dával a myslel si, že nás spojí napořád, byly nakonec jen mé jistoty. Otázkou je, co nastane, až se bude chtít vrátit jako iniciátor rozchodu. Na tuhle otázku odpověď stále neznám.
  • Jana

    06:18 10. 10. 2016 0
    Ahoj Walter, čtu, čtu, čtu a je mi příjemné, co všechno a jak píšeš. Potřebuji vědět, jak ti je teď? Jak to pokračuje, kam jsi došel?
    Hodně štěstí a síly!

    Jana :)
  • petr paták

    12:48 14. 9. 2016 0
    ahoj Nicol mam podobni osud jestli bis chtěla mluvit na facebooku petr paták mam tam foto z dětma společně
  • petr paták

    12:31 14. 9. 2016 0
    Livie mě nechala přitelkině skypovali jsmesi měli to zapli až do rana povidali si asi rok pak měla raději kamarady a den co přišel že pojedu zani mě odkopla asi ji nechybym je možni aby juto nebolelo už třeti den trpim bolesti
  • Pasha

    19:48 12. 9. 2016 0
    Walter:som v rovnakych srackach. Ona je polka, ma 32 slobodna,bezdetna blondina, bystra jak delfin..tolerantna,mala rada moje deti. Ja 40, zenaty,2 deti. Ona drzala 10 mesiacov kym sa rozvediem. Ked som to zacal konecne riesit tak to zabalila. Keby pockala tyzdem tak je vsetko ok...mozno.
    Srdce mi puka od zialu. Esteze manzelka toto akosi chape..kiezby som ju tak miloval...ale nemilujem.
    Take depky som este nezazil.Snad ma nepicne.
  • Katka

    18:43 8. 9. 2016 0
    Ahoj Lenko,děkuji za tvůj příspěvek a mrzí me co prozivas ted Ty,ale věř,že to chce čas.Me už ex netrapi,netrapim se já,sice mi to nějakou dobu trvalo než jsem pochopila,ze si me ten člověk nezaslouží a ze mi je bez něj vlastně krásné,jsem šťastnější a spokojenější,život mám před sebou a jsem si jista,ze bude mnohem lepší než kdy býval s nim.On už mi nechybí,netouzim s nim sdílet svůj život,nemiluju ho,ale nikdy mu presto neodpustim.Chtělo to opravdu čas...přejí ti aby ses i ty z toho dostala,začala myslet pozitivně v lepší zitrky,začala se mít ráda a věřit.Život nekončí,ale začíná.A uvědomí si prosím,ze není tvá chyba co se ti stalo,není to chyba i te s kterou te podvádí,ale jen a jen jeho chyba!!...a věř bozi mlýny melou a semelou jak mého ex tak i tvého :-) Přejí ti mnoho štěstí,veř si a prekonej tu bolest.Katka
  • Lenka

    12:43 8. 9. 2016 0
    Ahoj Katko, máme podobný osud, Mě tohle řekl manžel po 27 letech manželství. Taky 2 děti, z toho jedno dvanáctileté. Rok jsem věděla o jeho vztahu s ženou o 18 let mladší a tolerovala jej. Utrácel za ní naše peníze, trávil s ní dovolené, víkendy, dva, tři dny v týdnu - tedy čas, který měl patřit nám. Čekala jsem, že ho to přejde. Měli jsme hezké manželství, bez hádek, bez konfliktů. Už je rok pryč a já se trápím čím dál víc. Obviňuju se, že jsem se měla víc bránit. Jít a dát té pipině pár facek. Myslela jsem si, že slušnost a trpělivost mi pomohou, že si uvědomí, že nemůže opustit mě a naše holčičky. Byla jsem naivní. Jenže, co dál? Jak se vyrovnat s tou ztrátou? Pořád mu píšu a prosím ho, ať se vrátí. Neodpovídá ani na maily, ani na esemesky. Domlouvá se mnou jen, co musí. Je tvrdý a sobecký. Jsou dny, kdy už tu nechci být, mám pocit, že život ztratil smysl, ale pak se podívám na mladší dcerku a vím, že musím. Ale, kdy moje trápení skončí, kdy se přestanu budit v noci hrůzou a upadat do stavů hluboké deprese, nevím. Taky uvažuju o nějaké odborné pomoci.
  • danka

    17:30 21. 7. 2016 0
    s tou neuprimnosti se fakt tezko srovnam.....po osmiletem vztahu jsem zjistila, ze se partner schazi s jinou. Mesic a pul kazdy den mi psal smsky, ze chce me, ze se chce vratit, ze mysli jen na me, ze druha pro nej neni dulezita.....tak jsem mu po mesici a pul rekla at se rozhodne definitivne....tak sel, bohuzel (mozna bohudik) k druhe. Po osmi letech je to dost tezke, ale opravdu nechapu tu jeho neuprimnost, byly to desitky smesek. Delal si ze me srandu(po 8letem vztahu), proc to nerekl rovnou a trapil me?. Ted je skoro denne vidivam spolu. opravdu tezke to prijmout. mozna i vekem, je mi 42. doufam ze se z toho nejak vyhrabu.
  • Mill

    12:03 28. 6. 2016 0
    Naprosto s vámi souhlasím :)
  • Honza

    21:54 5. 5. 2016 0
    Po 21 letech a dvou dětech ( chodili jsme spolu od mých 19 a jejich 15) mi včera řekla, že je definitivní konec. Byla moje jediná i po sexuální stránce, nikdy jsem ji nepovedl. Máme spolu dvě děti 9 a 15 let. Dařilo se nám dobře, chyba byla v tom, že jsem si vzal příliš velké sousto a šel do rekonstrukce bytů v domě jejích rodičů před osmi lety. bohužel v rámci změn ve firmě kde pracuji nám upravovali výdělky, odměny atd. A tím nastal cca. 5 lety problém. Jelikož jsme měli nějaké dluhy, začalo to být horší, začal jsem se z důvodů udržení standardu zadlužovat víc a víc. Peníze jsem dával pouze do rodiny až se výše dluhu u různých společností vyšplhala do neuvěřitelných výšin. Už k nám jezdili týpci, kteří zvolili u domu a vyhrožovali. Povedlo se mi získat možnost sloučit to vše dohromady i když s brutální měsíční splátkou. Nicméně jsem vyřešil exekuce. Máme za sebou rok placení, a není to jednoduché. Ma druhá polovička, která za mnou vždy stála mi předevčírem řekla, že mám jít od ni, nevěřil jsem vlastním uším. Nejsi mi oporou, nejsem šťastná, nepomáháš mi, nefunguješ, zhubnula jsem 6 kilo a z nervů, a ni jsi si nevšiml atd. Z moji lásky se stala během rozhovoru ledová královna. To bylo před dvěma dny a chtěl jsem o ní bojovat. Usnula ten večer v obýváku a já v ložnici nezamhouřil oko, jo a zítra jedu autobusem do práce, nechci, aby jsi mě vezl. Včera jsem ji rano rekl, že do půjdeme sednout a vyjasníme si to. A zase stejná píseň. Řekla, že uz to přemýšlí 3 měsíce a toto je nejlepší závěr, že budeme kazdy šťastný, ale ne spolu. Ve finále je tam ještě někdo třetí co jsem z ní dostal, takze ty ostatní věci byly pouze kudrlinky. Byla překvapená, že jsem potom sedl do auta a odjel spát k mámě, řekl jsem ji, že nemysli vážně, že bych tam v bytě ještě vydržel... cítil jsem ten chlad a v podstatě že cokoliv bych udělal by bylo špatně. Dnes jsme to měli říct dětem, napsal jsem ji, že jsou věci, které se řeší jako rodina a tu včera roztrhala a že ji nechci vidět, až jim to řekne sama. Takže jim to řekla a samozřejmě story s tím že někoho má nezmínila. Trápil bych se být tam ještě den.... říkala, že mě nevyhání, řekl jsem ji, že znám každou pihu na jejím tele a kazdy centimetr bytu a mám se tam trápit? Tak jsem odjel. To že má někoho samozřejmě dětem neřekla, pouze to, že to tak bude pro všechny lepší. Bože, jsem na sebe pyšný ač jsem probrečel dvě noci.....musím žít dál, ale vpodstatě jsem přišel o vše, předd sebou devět let placení a odešel jsem s kytarou, autem a dvěma taškami (když nebyla ani ona ani rodiče doma). Co bude dál? Představa že někde š.... s někým mě stravuje zevnitř a zároveň motivuje k odpoutání se. Bolí to, bolí, zlomila mi srdce.... musím to přetavit v motivaci, něco se sebou dělat, zatraktivnit se třeba si jednou řekne, že udělala největší chybu v životě a bude mě chtít zpět, já se snažím si to nepřipouštět a spoléhat na to... a hlavně budu chtít zpátky já??? Teď je to čerstvý a bolí to jako prase... zlomila mě jak špejli, nad vodou mě drží přáteléa prášky na spaní. Věděly to že to chce udělat naše kamarádky, věděla to její sestra, možná i rodiče, a to že já jsem ten hajzl mi dávají najevo, žasnu nad tím obratem, že já jsem ten žlutý. Já to nezboural.... Bolí to, bolí.....
  • walter

    19:36 20. 4. 2016 0
    Nejhorší je neupřímnost a vděk ze soucitu.....to ukazuje jen na to, že expartner, který vztah takto ukončil, není silná osobnost nebo nemá dobrý charakter....každopádně udržet si úroveň v této situaci kdy cítíte zradu čí víte, že lže je nejdůležitější! Čas pracuje pro vás!!
  • joujou

    21:52 19. 4. 2016 0
    ahoj Walter, dnes jsem se sešel i s tím kamarádem a ve vší slušnosti jsme si vyříkali spoustu věcí. Ano, furt to bolí, ale musím říct, že vnitřně mi to přineslo velkou úlevu. Konečně cítím, že jsem na správné cestě, jak začít opět žít a nebýt zavřený v té své "negativní bublině". Prostě mám toho dost. A přiznám se, že jsem už přemýšlel i nad pomocí profesionála. Nebudu se za to stydět a pokud chci žít a poznat novou lásku, tak musím najít způsob jak se z této bubliny dostat, tak si nechám odborně poradit. Dneska jsem večer jsem zažil něco co se mi už hrozně, ale hrozně dlouho nestalo. Byl jsem dobrých přátel a i já se dokázal uvolnit a zasmát upřímně a ne jen tak naoko. Nechci tu plkat kraviny, ale chci VÁM říct....ono to půjde, všichni to zvládneme!!!
  • Walter

    10:10 19. 4. 2016 0
    Výborně, děkuji za přání i konverzaci. Také Ti přeji jen to nejlepší!
  • Walter

    05:05 19. 4. 2016 0
    Ahoj joujou, ten článek je v obecné rovině vynikající...samozřejmě každej rozchod má svoje specifika....těžko někomu radit, každej je v tom nakonec úplně sám. Určitě nejsi magor....to našlapování je vlastně takové "vyhnívání" lepší je to utrhnout, žena pak, zase a jenom v obecné rovině není to pokaždé ale stává se to celkem často ta reakce, pocítí(silně nebo slabě) tu ztrátu a někdy zareaguje a chce to zkusit znovu....pak strašně záleží na egu chlapa jeho sebereflexi atd.....žena Tě prostě opustí kvůli někomu jinému nebo kvůli pocitu, že už ji nerozvíjíš, neposouváš dál prostě ji brzdíš.....nebo ji dostatečně neprojevuješ lásku, cit a ona dojde opět k pocitu, že nejseš ten pravej....
  • joujou

    00:47 19. 4. 2016 0
    Jak si tu tak pročítám komentáře tak mi dodáváte elán, že nejsem sám a vše má svoje řešení.

    V loni v únoru jsme se rozešli po 5 letech, půl roku před svatbou.

    Stále jsem žil v naději a vizi, že se to jednou vrátí a že to bude zase dobrý (bohužel jsem si nikdy neřekli a teď už je fakt konec, ale furt jsme kolem sebe našlapovali). Dnes jsem se dozvěděl, že se jí rýsuje nová známost a ještě k tomu s mým kamarádem. Na jednu stranu mě to štve, ale možná víc ze mě spadnul nějaký ten tlak/nerv z těch mých bláznivých a traumatizujících představ.

    Jen ted nevím v jaké jsem fázi nebo co dál, vnitřně ji furt moc miluju. Ale zároveň ji přeji štěstí a nemám ji nic za zlé, ale ani kamarádovi ne.

    Jsem fakt magor?
  • Livie

    20:18 18. 4. 2016 0
    Dobrý večer, vracet se nechci.Vracela bych se do toho z čeho jsem odcházela. Je to tak,jak píšeš. Asi už je starý na to něco měnit, ať už kvůli mě nebo kvůli kterékoliv jiné. Byl ženatý, práce na prvním místě,byť se neměl důvod honit za penězi,pak koníčky.Jeho žena po něm chtěla věci, které spolu partneři sdílí. Dovolene,volný čas, návštěvy příbuzných, známých,běžné starosti.Cítil se omezován.Vztah,který měl přede mnou trval 4,5 roku.Trval tak dlouho, protože jeho bývalá partnerka byla vytíženejsi než on.Prace, nemocna matka,deti,rozvod.Ale cca po dvou letech se to u ní nejak uklidnilo,měla více času,který chtěla trávit s ním. A teda problém.Je to takový "starý mládenec", byť ženy měl a myslím, že dál mít bude.Otázka je,jak dlouho to s ním ty dotyčné vydrží. Psala jsem proto,že jsem se chtěla podělit se svými pocity z rozchodu.Věřím, že bude lépe, čas to zahojí.Preji i Tobě hodně sil a štěstí. Bude líp.
  • Walter

    18:31 18. 4. 2016 0
    Ahoj Livie, to chápu....s největší pravděpodobností to bude tak jak říkáš. Pokud tam není nikdo třetí ani v hlavě, myšlenkách ani u Tebe ani u něj, pak se jedná o zvyky, které dotyčný člověk nechce měnit nebo nemá takovou sílu SE ZMĚNIT....kvůli Tobě a to je špatně.
  • Walter

    17:41 18. 4. 2016 0
    Znovu ta otázka zní zda ho chceš zpět nebo ne. Pokud ano, pak to udělej jak jsem Ti napsal....budeš mít jistotu zda jsi udělala správně nebo ne....hodně štěstí:-)
  • Livie

    09:11 18. 4. 2016 0
    Ahoj Waltre,ono byl problém v tom,Že přestal komunikovat on.Když jsem se ho ptala,jestli se něco děje, řekl, že má jen hodně práce a na mě mu nezbývá čas. A pak ti řekne, že jsem pro nej moc dobrá a on je ten špatný partner a že to měl se všemi ženami stejně.Ony s ním chtěly trávit více času a on na ně neměl čas.Někdy se i týden neozval.Je mi 40 jemu 50.Žádná ženská netouží po tom být pro chlapa milenka a to ještě jen tehdy,kdy se to hodí jemu.U nás to tak poslední dobou bylo.Náš kontakt se omezil jen 1x týdně, skončilo to sexam.Společně traveny čas žádný.
  • Livie

    09:00 18. 4. 2016 0
    Nevím,možná mi tímto dával najevo, že to chce skončit,jen to nebyl schopen udělat. Teď nejsem v pohodě, ale ty poslední týdny s ním, kdy jsem nevěděla na čem jsem,jsem na tom byla stejně.Od známé vím,že je stále v práci a věnuje se koníčkům.
  • Livie

    08:45 18. 4. 2016 0
    Ahoj Waltre, problém byl ten,že přestal komunikovat on.Když jsem se ho ptala jestli se něco děje, odpověděl jen,že má jen hodně práce a na mě mu nezvyva cas.Vsechno bylo dulezitejsi nez ja.Nekdy se i týden neozval.A když ti pak řekne, že jsem pro něj moc dobrá,on je ten špatný partner,a že to měl se všemi partnerkami stejně. Chtěly s ním trávit více času.A to najednou po 10 měsících. Mluvit o tom nechtěl, Volat jsem musela já. Poslední dobou jsme spolu byli 1x za týden.Je mi 40 let jemu 50.Žádná ženská nechce dělat chlapovi milenku a ještě jen tehdy,kdy se to hodí jemu.Proto jsem to ukončila. V takovém vztahu nechce být nikdo,navíc, když vidíš, že ten druhý s tím nic nechce dělat natož o tom mluvit.

  • Walter

    18:23 17. 4. 2016 0
    Tak je večer.....dnes jsem měl celý den deprese...sevřený žaludek, bolest na srdci....bylo krásný počasí. Sice jsem byl na kole a dřel jako kůň, ale moc to nepomohlo. Pár pracovních telefonátů k tomu.....bohužel je mně strašně. Bojím se noci. Asi spát nebudu....v televizi můžu sledovat jen sport. Písničky v rádiu mně taky vadí, všechny jsou o lásce a většinou o zklamání z lásky. Anglicky umím takže fakt těžko hledám, která mě nepřipomene moji situaci.....jen ten sport. Kamarády otravovat už nechci....podle mě už ze mě musí být zoufalí...jedno vím, ale na 100%, nebudu škemrat ani se jí neozvu.
  • Walter

    19:13 16. 4. 2016 0
    Tak zase pár dní za mnou...boj. Snažím se pracovat co to jde i sportovat...bohužel pořád spatne spím, takže se začíná projevovat unava. Ženy odmítám i když oční kontakty jsou...dedukce, myšlenky vzpomínky pořád dokola. Snažím se ze všech sil sebe i situaci dostat pod kontrolu...zatím marně. Příští týden mám sezení s psychoterapeutkou. Nevím jestli to pomůže....těším se ale na jednu bláznivou věc, tetování na lytko. Vybral jsem si maorsky symbol nového začátku, touhy a vůle. Trošku jsem to ještě upravil. Jdu na to za 10 dni. Zhubnul jsem 8 kilo.
  • Walter

    04:42 15. 4. 2016 0
    Odpověď zní: ženy jsou silnější než chlapi. Nedělají v citech kompromisy. Pravý důvod se chlap nikdy většinou z úst ženy nedozví. To je moc racionální, moc chlapské....ženy jen naznačují, chlap se MUSÍ z jejich úhlu pohledu DOVTÍPIT. Žena pokud opustí chlapa, pak se musí sama od sebe vrátit, jinak to nebude už nikdy fungovat a uteče zase, pokud ji přitáhneš silou....naléháním apod. To je situace kdy se odděluje zrno od plev. Každý člověk dělá chyby.....
  • Walter

    04:19 15. 4. 2016 0
    To už s ním byla v době vašeho vztahu. Po 5 letech se pustit hned do nového vztahu to nejde.....takže asi tak.
  • Walter

    04:08 15. 4. 2016 0
    Ahoj, Lívie, u vás žen to takhle funguje....? co nemáte chcete?:-) a co máte toho si nevážíte?:-) nebo jaká je logika?:-) omlouvám se, pokud jsem útočnej, ale nemyslím to tak. Můžu Ti nabídnout jen pohled muže. Chlap vyžaduje kontakt, komunikaci. Pokud máš sílou, tak se mu ozvi, ale ne tak, že na něj vysypeš všechno hned naráz co máš na srdci, v hlavě....hlavně ne pomocí sms! Napiš mu, že bys s ním chtěla mluvit a připrav se na určitou zhrzenost, uraženou ješitnost....jako trest. Pokud to zkousneš, máš napůl vyhráno. Jestli je dotyčný chlap, nepřežene to a pokud ano, pak za to nestojí a udělala jsi dobře s tím rozchodem. Při osobní schůzce nemluv o minulosti a vyvažuj mluvení o sobě otázkami na něj na to o čem přemýšlí, co dělá, chce dělat....pokud o Tebe stojí překvapí Tě svým chováním. Když bude útočnej, vyčítat, kárat, mentorovat....ujistíš se o svém správném kroku, že jsi to ukončila. Jeho vlastní ego bude více než Ty....
  • Walter

    03:57 15. 4. 2016 0
    Přítelkyně se se mnou rozešla po 5 letech a těsně po Vánocích. Rozdíl ve věku je 17 let. Jí je 28. Článek popisuje skutečnou realitu, stavy, pocity, rozpoložení....Řeknu vám upřímně, v životě jsem zkusil hodně, ale to co prožívám teď už cca 4 měsíce, to je totální peklo....připadám si jako boxer co dostal ránu na odkryté místo. Motám se, nevím kde jsem, kdo jsem, co mám dělat, co dělám....prostě nic a prázdno. Nejhorší je soucit a vděk....neupřímnost. Nikdo vám nepomůže, musíte se z toho dostat sami. Byl jsem párkrát u psychoterapeutky, mám kamaráda co se mně snaží pomoci ze všech sil, ale nakonec v tom stejně zůstanete v určitých chvílích, například v noci, sami. Když je venku škaredě, snáším to líp....ženy jsou silnější než chlapi. Představy, dedukce jsou ten boj. Nevíte proč a co si o tom všem vlastně máte myslet. Doufáte.....touha......musíte být silní, protože pokud se má ten co vás opustil vrátit, pak to musí udělat sám bez vás. Otázkou je čas....už nemusíte chtít. Nadávám si do slabochů. Občas jako chlap co si nepamatuje kdy naposledy brečel, brečím....pak se stydím. Párkrát jsem si vzal lexaurin, chyba! Bylo mně pak ještě hůře, když přestal účinkovat....jen jsem usnul. Po 3 probdělých nocích....hledám sám sebe, co dál, jak, proč, kam.
  • Livie

    18:50 13. 4. 2016 0
    Ahoj, před pěti měsíci jsem se rozešla s přítelem. Poslední dobou jsem nebyla ve vztahu šťastná.Musela jsem odejit,abych si sama sebe mohla vážit. Náš rozchod nebyl nějak dramatický, ale byť jsem to ukončila já, nikdy bych nevěřila, že mě to tak zasáhne. Přítele stále miluji,neskutečně se mi po něm stýská. Jsou dny, kdy na něj neustále myslím, brecim, nejsem schopná normálně fungovat.Přítele jsem o té doby neviděla, nemluvila s ním. Smazala jsem jeho telefon,mail,schovala věci,co mi dal.Vyhybam se místům, kde bych ho mohla potkat,změnila vyzvánění, které mi ho při kazdem zazvonění připomínalo.I přesto nejsem schopná ne něj přestat myslet.Začít si s někým jiným ani nechci,mám tendence srovnávat.
  • martina vele

    01:20 1. 4. 2016 0
    Ahoj,našla jsem si přítele s kterým nás dělilo 80,km po roce našem vztahu mi nabídl společné bydlení. Začal předělávat s chaty na vesnici bydlení... Já jsem hrozně těšila že spolu budeme bydlet.Jak bylo dostavěn e tak jsem ovšem přemýšlela že to je najednou na vesnici! Začali mi tam vadit různé věci a když jsme se jednoho dne sritelem pohádali tak jsem to na něj vyvalila!!! Byl nejspíš v šoku když slyšel ,že tam bydlet zatím nepůjdu...Už jsem za ním nejezdila tak casto. Pořád jsem si říkala,že jsem zvyklá na město a tam nikdy jít nechci.Tak najednou jsme se viděli třeba 1 do měsíce a už jsme byli v kontaktu jen občas.Já onej ztratila zájem ze dne na den.Byli jsme od sebe 3 mesice.Když se mě v telefonu ptal co vůbec chci tak jsem řekla,že budeme kamarádi.Od jeho dcery jsem se dozvěděla,že má jinou! Byl to pro mě šok!!! To jsem vážně nečekala.Když jsme se naposledy sešli choval se ke mě chladně vůbec jsem ho nepoznávala.Říkal,že už jeho city jsou někde jinde a že jsem měla dlouhou dobu na rozmýšlení.Já začala hrozně brečet a brecim do dnes už je to měsíc a neustále ho kontaktují.Musím mu lézt pěkně na nervy.Říkám mu že sním budu bydlet a že to chci vrátit zpět.Uvědomila jsem si,že byl ten pravý. Děkuji za odpověď hodně se trápím je mi 32.
  • Monika

    12:29 30. 3. 2016 0
    Ahoj všem zde... Jsem již ve velmi zralém věku a mám za sebou dvacetileté manželství a desetiletý vztah, kteráý jsem dnes ukončila..Věřte, že po tom dvacetiletém manželství jsem netruchlila ani minutu, neb jsem šla právě za současným partnerem. Dnes je to ale jiné.. Odcházím od muže, kterého z celého srdce miluji, ale bohužel již není možno to vrátit zpět.Bylo by to na dlouhé vyprávění, ale abych neztratila vlastní sebeúctu, musela jsem udělat tento krok.. Vhání mi slzy do očí, když vidím, že ho to trápí, že nechce, abych odešla, ale opravdu tentokrát musím.. Zkusím se řídit radami z článku, uvidíme, zda to pomůže..Stěhuji se od něj cca 400 km, což je ještě větší bolest, ale snad ta dálka tomu dá punc nenávratnosti a tím se to usnadní. Vracím se do svého rodiště, kde mám celou rodinu a spoustu kamarádů z dětství..Snad mi to všechno pomůže a zabrání v návratu zpět..
  • Jakub

    21:38 7. 2. 2016 0
    Sme na tom momentálne rovnako
  • Jakub

    21:36 7. 2. 2016 0
    Zdravím ťa Mirek. So mnou sa priateľka rozišla pred 2 týždnami a tiež si prežívam všelijaké pocity, ak máš chuť kludne napíš na jakub.dodek@gmail.com a možeme si pomocť navzájom :)
  • Mirek

    11:49 8. 1. 2016 0
    Zdravim všechny je mi 22 let jsem sice ještě mladej ale před 2 měsíci se se mnou rozešla holka po 3,5 letech předtím jsem byl usměvavej,štastnej a tedkom sam nevím ani kdo jsem muj příběh je takovej že jsme se poznali v 19ti letech ji bylo 15 let ja vím je to trošku divné ale lásce neporučíš měl jsem předtím i starší holky jenže jsem nějak nebyl štastnej jen co jsem ji poznal tak se mi vše dařilo byly jsme štastní všechny problémy byly najednou lehčí nic nas nedokazalo a nikdo zastavit byly jsme spolu každej den asi před 2 lety jsem se nastěhoval kní a k jeji mamce klapalo nám to všecko i její rodina to pochopila i když byla tak mladá ale viděla ve mě že nejsem jako ostatní že ji opravdu miluju žilo se nám krásně a před rokem se jeji mamka rozhodla že prodá byt a koupí sobě a jí aby jsme mohli žít spolu samozdřejmě práci jsem měl všechno klapalo byly jsme spolu štastní sice jsme se sem tam pohádali to ale ke vztahu patří jenže před asi 3 měsíci jsem špatně spal začal jsem bejt náladovej nevěděl jsem čím to muže být ptal jsem se ji jestli se něco mezi náma neděje a říkala že ne že mě miluje a týden před rozchodem se náš (dobrej kamarád !!) rozešel se svoji holkou a tak jsem se mu snažil pomáhat a den před naším rozchodem co se nestane samozdřejmě se sním vyspala a ještě drze příjde domů sním a že už mě nemiluje dlouho že to mezi náma zhaslo a že se mám odstěhovat do 2 dnu už bydleli spolu a ja se doted nedokážu vyrovnat stím že to dokázala udělat takhle a i když se snažím zapomenout tak to nějak nejde a ještě horší je to že u ní mám ještě nějake věci a nevím jestli zvládnu do toho bytu si pro ně zajít a na oba se podívat protože i přes to všechno ji pořád miluju i když vím že ona mě ne zrušila veškerej kontakt se mnou i když jsem ji odpustil tak jsem chtěl normálně se bavit ja nechci zahodit všechno ale asi to bude lepší se sní ani nevídat ted už jenom se nějak spamatovat a věřit že všechny nejsou stejný že někde ta pravá čeká omlouvam se že jsem to tu tak rozepsal
  • KATKA

    13:40 11. 12. 2015 +1
    Je to 20 dnů,co mi řekl.že mě nemiluje a planuje si budoucnost s jinou.Byli jsme spolu 18 let,máme 2 děti(z toho mrňouse),plánovali si budoucnost a já věřila,že s ním zestárnu.Pořád ho miluju a chtěla bych aby se vrátil,i přesto jak moc mi ublížil,zklamal a zradil.Chtěla bych vše zase sdílet s ním,včetně lásky,nevím zda to bude ještě někdy možné,ale upsala bych se i ďáblu,záleží mi na něm...škoda,že už jemu nezáleží na mě,chybí mi!
  • Josef Cimfl

    16:39 3. 10. 2015 0
    Prožívám rozchod tento týden a vůbec nevím co dělat.Po 17 letech řekla že se se mnou chce rozejít.Vím že jsem se nechoval vždycky jak bych měl.Občas i nějaká hádka ale přesto jsem jí vždycky miloval a ona tvrdila že ona miluje mě.Ze dne na den jezdí za někým jiným i na noc.Skoro nejím a nespím.A moc to bolí,ale mám strach na ní naléhat aby to nebylo ještě horší.V životě jsem se necítil tak hrozně a bezmocně
  • Ondra

    04:37 2. 10. 2015 0
    Tak to je jistota - lip urcite bude - casem!
  • Michal S

    04:27 2. 10. 2015 0
    Ahojte.Ja mam stejny problem.Po jedenacti letech se se mnou rozesla zniceho nic.Trpim jak zvire a nejde nejde prestat.Pritelkyne me vyuzila obrala o penize o vsechno a 4 mesice my lhala do oci nes jsem zjistil ze me podvadi...prisel jsem do nasi restaurace a uz to bylo...lidi je to strasny pocit...ted si tak premyslim koho jsem mel vedle sebe.opustila me v nejhorsi moznou dobu.Byl jsem v nemocnici z nemoci prisel jsem o praci ale jelikoz jsme meli restauraci nevadilo,ale bohuzel bejvalka se nechtela delit.Tak jsem skoncil bez penez bez bydleni bez prace bez niceho úplne znicem.Nebyt mych kamaradu tak tu snad uz nejsem...viiim ze cas je lek ale je to opravdu narez...SNAD BUDE LEPE
  • Roman

    08:16 11. 9. 2015 0
    Hezky den, take toto co popisujete je uplne normalni, deje se to vsem, kteri tak moc byli zamilovani mozna az nezdrave odevzdani, zavisli. Kdo vi, treba je to jeden z duvodu,proc to nefungovalo. Vase mysl je preplnena k praslnuti nejvetsich emoci a proto ve spanku se Vase bytost tomu musi venovat. Nekdy se zdaji osklive sny a ani spanek neni ulehcujici. Casto vsak je sen prijemny,jakoby se nic nestalo,nebo ne tak vazneho, rano se probudite a jak to na Vas padne ucitite tu tihu a uzkost,ktera Vam najede a drzinsw Vas cely den. Jsou to dny kdy Vam.dojde,kdy sny jsou jedinou dobou kdy je Vam lepe a bdeni je stavem ve kterem citite utrpeni,uzkost a beznadej. Do takoveho stavu se dostavaji hodne citlivi lide,kteri si utvori na vztahu s partnerem nerealistickou zavislost podobne zavislosti na drogach. Ve vztahu se tak casto i chova,casto nevnima prave skutecnosti,realny stav vztahu a skutecnou osobnost partnera, casto je to podtrzene velkou sexualni touhou po partnerovi ve vztahu, to casteji u muzu nez u zen podle meho nazoru.
    Pravda je,ze rozchod je vysvobozenim a pro Vas prilezitost aby jste si uvedomila jak vztah nema vypadat,jak se ve vztahu nemate chovat, co ve vztahu nemate citit. Vsadim ze ten vztah nebyl idealni a ze ve skutecnosti nejde.o prekvapeni jako blesk s cisteho nebe. Nekde uvnitr jste moc dobre vedela nebo tusila jak to muze cele byt jen jste si to samizrejme nepriznavala. Clovek nechce videt veci,ktere jednoduse nechce.

    A ze kdyby prisel a ukazaval na Vas prstem a Vy by jste si lehla oddane a trepetala oddane na zadech nozickama jako pes? Tak to je take normalni, jen je to hloupe a absolutne ukazujici na nulovou sebeuctu a jakoukoli vuli a schopnost videt veci realne. Chlap ktery se s Vami takhle rozejde to udela jen z pleziru nebot vi ze muze nebo ze ma chcilkovou chut se s Vami vyspat,ale.urcite ne proto ze je presvedcen ze udelal chybu a chce s Vami byt do konce zivota. Zase by s Vami nakonec vymetl, zase by Vas to bolelo,ale.aspon uz ne tolik. Vim vic facek dostavate,tim jste casem otriskanejsi,otupelejsi.

    Ale v tuvite je tahle chvile vzdycky sance, se rozhodnout,ze takhle to nechcete.

    Lide ano jsou vztahove bytosti,chteji a potrebuji byt v paru,pokid je vsak Vase existence zavisla na druhem,tak pak nemuzete nikdy byt plnohodnotnou osobnosti a vzdyck dopadnete nakonec stejne. Nkuvte o tom s prateli, ktravujte kamaradky az je budete tim stvat, snazte se byt mezi lidmi idkyz se Vam nechce, klidnense vyspete s kamaradem ikdyz to neni reseni samozrejme a nic to nebyresi, snazte se pokousetvdelat veci co Vas nromalne bavi co mate rada i kdBy to melo byt pojidani cokolady, delejte cokoli co muze ziskat trochu casu (tedy krome drog :-) ) ktery Vase ted zavisla a bolava osobnost potrebuje aby se pomalu a postupne bolet zmirnovala. Musite mit nove zazitky, je z ytecne se snazit byt silna,ted to nejste ani Vy.Az to budete Vy, mozna se sama.budete divit jak jste se.chovala mozna se zansebe budete trochu stydet az uvidite veci realne a je dost mozne ze sveho byvalo uvidite jako nekoho u koho nechapete jak jste na nem.mohla.takhle viset.

  • Nicole

    19:26 10. 9. 2015 0
    Člověk je rád, když si něco takového přečte. Snažím se na to koukat optimisticky ale jde to těžko, nejvíc těžko jak to může jít. :( Nejhorší je to, že když by přišel, že mě chce zpátky, tak já bych okamžitě kývla. Tak moc mi chybí ho obejmout a dát mu pusu. V noci se často budím, zdají se mi o něm sny, vždy když se vzbudím říkám si, zda se to opravdu stalo nebo se mi to jen zdálo. Dnes jsem si musela koupit léky na úzkost, doufám, že aspoň na chvíli mi to pomůže uniknout z reality. Rozhodně nechci, abych si na těch prášcích utvořila závislost ale teď v tom začátku potřebuji nějakou pomoc.
    Vám samozřejmě moc děkuji za reakci na můj komentář, opravdu si toho vážím. :)
  • Roman

    14:49 10. 9. 2015 0
    Ahoj Nicol, podobný rozchod před pár lety jsem zažil také, se mnou se tenkrát přítelkyně rozešla prostřednictvím sms :-). Mohu Tě ujistit o dvou věcech. Když se na rozchodu oba neshodnou, že jde o iniciativu obou lidí, kdy jejich vztah prostě tak nějak vyšumí, tak za prvé - to jednoho vždycky bolí, někdy méně někdy nesnesitelně, dle toho jak dotyčný moc miluje, ale bolí to vždycky. A za druhé, tento nepříjemný pocit a zmatenost nepřejde za týden, ani za měsíc. Já jsem se trochu srovnal až po roce a definitivně ji pustil z hlavy, ze srdce, po dvou letech. Trvalo mi to dlouho, i když jsem si poměrně brzy uvědomil, že jsem žil v iluzi o své partnerce, jaká byla. Jakmile jsem se ale zbavil té divné "chemii" o zavilosti a iluzi o druhém, začal jsem bývalku vidět úplně jinak. A uvědomil jsem si, že bych ani nechtěl strávit zbytek života s někým, kdo nemá ani tu minimální úctu nebo úroveň, aby se se se mnou rozešel jak s bezcenným kusem hadru, aniž bychom si promluvili a slušně si ty věci vyříkali.

    Lidi se často zamilovávají do lidí, kteří jim nakonec způsobí jen bolest :-). Příroda nebere žádný ohled na náš mentální komfort :-).

    Vemte to jako fakt, který se nezmění a vlastně je to pro Vás moc dobře. Protože ať chcete teď nebo ne, jeden pro Vás ne dobrý kluk musel odejít, aby se o Vás jednou mohl starat ten pro Vás nejlepší, ten, který Vám nikdy neublíží a víte proč? Protože Vás totiž bude také milovat.

    Opatrujte se Nicol a dívejte se už jen na zítřek.
  • Nicole

    20:37 9. 9. 2015 0
    Se mnou se včera rozešel přítel po 2 letech po facebooku. Neskutečně to bolí a vůbec se s tím nedokážu vyrovnat!! Přijde mi, že se neskutečně změnil. Já když jsem si to přečetla tak sem za ním hned jela a byl tak chladnej. Nijak se tím netrápil. Já ho ale neuvěřitelně miluju, v životě bych mu takhle neublížila jako to udělal on. Teď ležím doma, všude ho vidím a pořád mám jen slzy v očích.
  • Jana B.

    10:19 30. 8. 2015 0
    Zdravím všechny tady,od 24.8. v tom taky lítám na plno,koukám ale,že to co prožívám ted,tak taky prožívají i jiní.Po 6 letech mě opustil přítel,užil si se mnou pěknou dovolenou a po návratu řekl jen promin,mohli bychom být třeba přátelé.Už týden se topím v slzách,nejčastější slůvko v hlavě je proč ,a když to tady tak čtu,tak mám jen strach,jak se tohle dá přežít a zdali to někdy přebolí,řekl mi,že se vlastně nic hroznýho nestalo,že život jde dál a usmívá se na celý svět,jako by se opravdu nic nestalo. Mám ted pocit raněnné laně,která umírá. Sesype se vám život,jako domeček z karet,nemám ani sílu vylézt z domu. Musím ale chodit do práce a venčit svýho pejska,dělám to ale opravdu silou vůle protože musím. Nejhorší na tom momentálně je,že člověka kterého pořád miluji a takhle se mě bez vysvětlení zbavil,musím nadále potkávat v zaměstnání a i ve stejném domě.Proto ted tady přemýšlím jak se tohle dá přežít a zdali se to vůbec přežít dá,aby se z toho člověk nezbláznil, Jana
  • Petr V

    13:15 21. 8. 2015 0
    Asi jo. Ono je to trosku slozitejsi na to to tady vypisovat...kdyz do toho clovek nevidi. Pro poradek s manzelkou jsme posledni leta zily pouze vedle sebe nikoly spolu. Duvod tady nebudu vypisovat protoze do te kuchyne nikdo nevidi...jak se tak rika.
  • Simča

    10:37 21. 8. 2015 0
    Takže jestli to správně chápu, tak jste 2 roky podváděl manželku, pak s ní několik let žil ve lži, protože vás tamta odkopla, pak si našel novou milenku a opět podváděl ženu a teď se ptáte, proč vás ty ženy tak sprostě využily? Pláčete nad tím, jak je život nespravedlivý? Neupadl jste na hlavu?
  • Petr V

    09:58 21. 8. 2015 0
    Ono nejhorsi je to ze clovek tak nejak zacne stracet viru v to, jestli jeste vubec dokaze nekomu verit rado-by uprimnost. Strasne moc rad by chtel a i dokonce ted po tom moc touzi je neskutecne zranitelny. Ale pradstava ze by zas jednou timhle ocistcem mel prochazet .....a protoze ma city v povaze a neumi je zmenit casto vyvstva otazka ze bude radej sam a trapne v hlouby duse verit ze milovana osoba prijde zpet a clovek ma tak moc rad, a je tak hodny az je blby protoze dnes je to skoro to same jen to lip zni ze dotycne osobe by nastavil sve ramenko a byl vlastne i vdecny za to ze se prituli.... Stale si rikam je to jen sen, ze ktereho se musim prece probudit a rano se tomu budu smat. Opak je pravdou, zdrejme jsem zil ve snu a prave se probouzim do nejhorsi mozne reality.....kruta dan za to ze umi clovek milovat a aniz by se nejak snazil mysli na toho druheho vic jak na sebe a mam li byt uprimny mozna vic i ted jak pred Tim jen s tim rozdilem ze pred tim jsem mival prijemne svirani na hrudi, v ocich radost a na rtech usmev. Zatim co ted na hrudi uzkost, pridala se bolest zaludku pri jeho svirani, oci se leknou ne od jiskry radosti ale slz, a misto usmevu zkrouseny oblicej od bolesti ktera nevynecha ani kousek tela na pokoji. A z mozku se stal organ ktery slouzi pouze k zivotnim funkcim a potrebam sveho zbidaceneho tela. Protoze at delate co delate, at ctete kdyz to jde, nebo pisete nebo jedeze na kole ci autem ci se bavite s prately, stale Vas ta facka provazi a jak male decko stale stejna otazka proc..... Proc kdyz vam milovana osoba rika jak je moc stastna, proc kdyz jste ji nikdy neublizily, proc Vam rika ze Vas miluje, preci milovat znamena neublizit a zas je tu debilni proc....proc Vam tak moc ublizuje....Sluvko proc se mi stava stejne neprijemnym jako sluvko promin....jak jednoduche..
  • Petr V

    09:26 21. 8. 2015 0
    Boz lidi to je narez. Proc kdyz uz si jeden den clovek mysli ze to ma vse tak nejak za sebou , prijde dalsi rano ktere Vas hodi zas zpet do sve jamy a zacinate se splhat ven zas znova a znova.... Jak dokaze jedno sluvko z ust krehke zeny z chlapa udela male nechapave decko.....jak vlastne zit bez zrdce protoze jste jej darovaly s obrovskou virou ze o nej bude dobre postarano....Boze to jsou sracky...
  • Jarda

    14:47 19. 8. 2015 0
    Čau. Je to všechno jak říkáš. Já určitě nikomu nic nevyčítám jelikož si chlapy a ženský nemají co vyčítat páč jednou něco udělá ten a pak onen. Problém ovšem je,že zatím pokazdé trpím já. Jak píšeš člověka ta láska k dané osobě úplně srazí na zem. Je mě uplně zle jen když otom píšu. Bude opravdu těžký zase tu hlavu zvednout. Mám to už tři měsíce a pořád jsem jak na začátku. Já to měl kosmickou rychlostí. V pondělí oznámila odejdi. V úterý uz spolu soulo.... a v pátek byli Turecko. Takže miluju té nemělo žádný význam. To jen aby řeč nestála. Kámo všichni pořád říkají,že bude lepší ale zatím je to marnej boj. Snad už to brzy skončí a zase vyjde slunce. Ale jak píšeš. Jsou bolesti které se nikdy nezahojí a já to momentálně takhle cítím. Nezbude než počkat ale jak dlouho nám nikdo neřekne.
  • Petr V

    00:14 19. 8. 2015 0
    Cau kamo, jo je to fakt mazec. Nejhorsi na tom je ze si clovek rekne ano to prave, a zije v presvedceni ze by nikdy neublizil protoze by se sam trapil tim ze se trapi ten druhy. A to vo driv inponovalo najednou strasne moc vadi.... Jezkovi voci jak je to divny vsechno. Clovek si rika zaziva cely zivot peklo, samo od sebe dokazes pro toho druheho udelat uplne vse a pritom toho az uas tolik neni jen si vsimas touzis a davas to na jevo. A mooc se to libi. Jenze najednou prijde den D a vse je zniceho nic a hlavne nepochopitelne v pr..... A ten co na vse cely zivot sral bude mit vse a jeste na zlatem podnose....A tim se akorat ujisti ze at udela co udela neodejde..a vsichni budou stastni a veseli jen ten kdo ukazal spravnou cestu bude v pr.....Holt jsem asi blbec kterej ma az moc rad a je lepsi asi zustat sam, protoze clovek dle dane povahy ale mluvim za sebe snese hodne ,ale take ne uplne vse.... Boze ani nevis jak rad bych z toho ven a byl zas normalne zijici a ne prezivajici tvor... Clovek ma tak moc rad az pomalu ale jiste straci zbytek hrdosti a neni ani schopny zvednout hlavu z dlazby na ktery je rozplacly a aspon vynadat tomu kdo tak moc ublizil.....nesnasim slovo promin.... Ale kdyby to bylo z druhe strany, kdy jsem slychaval nemuzu bez Tebe zit....to bych byl ale nerad bez citu.... Sakra to je zas jednou pruser v zivote ja jsem se snad proto narodil.... No nic preji vsem hodne sil protoze tohle opravdu dostane i chlapa jako horu, ne ze bych byl ale i tak doslova na kolena.... Nejlepsi je jak si clovek mysli ze leti nekam ke hvezdam ze ho tam pritelkyne nese na svich andelskych kridlech, a najednou se kridla stahnou a vy s te nekonecne vysky letite primo na zem, a kdyby aspon do meke travy, ale ne to je primo rypakem na nejtvrdsi beton.....zlomte vaz. Je to fakt mazec. Hodne veci dokaze cloveka v zivote bolet, ale nic se nevyrovna bolesti zlomeneho srdce....to je zazitek co si pripomenes cely zivot....zvlast kdyz se s partnerem das dohromady na sve vlastni narozeniny....to se proste zapomenout neda.
  • Jarda

    16:50 18. 8. 2015 0
    Člověk je většinou sám az je konec. Dostaneš kopačky a zjistíš,že všechny přátele a kamarády jsi raději přestala kontaktovat jen aby drahá polovička neměla problém. A v tu chvíli jsi opravdu sám. Ale nejsme v tom sami. Stačí si tady přečíst pár příspěvků a hned je jasný,že trápení nemáme jen my ale i ostatní. Všem ale přeji at všechno trápení brzy skončí a je nám zase hezky u srdíčka.
  • jitka

    15:42 18. 8. 2015 0
    Noo koukám,fakt je nás hodně na jedné lodi...člověk si myslí že je v tom jen sám !
  • Jarda

    14:51 18. 8. 2015 0
    Čau kamaráde. Jediné co ti můžu říct a asi ti to nepomůže je to,že v tom nejsi sám. Hrozně stebou cítím jelikož jsem na tom úplně stejně. Člověk nemůže dýchat,spát,jíst zkrátka nic. Je to masakr. Jediné co nám zbude je počkat až to všechno přebolí ale kdy to bude nám nikdo neřekne. Držím ti palce at to brzy rozdýcháš a začneš normálně žít.
  • Petr V

    17:40 17. 8. 2015 0
    To vis ze je. Kdo v dnesni dobe nema...pokus o usmev..
    petricek0704@email.cz, rad prohodim nejaky to pismenko, ale nejspis Te moc nepobavim i kdyz radosti jsem zil....
  • jitka

    17:24 17. 8. 2015 0
    Tak to máš fakt teda blbý období...Ještě být bez práce ,,,no nic moc.Drž se,Je na tebe nějaký mail?
  • Petr V

    16:34 17. 8. 2015 0
    No nejak to tak je cloveku pak zni v hlave sluvka, touhy, lasky a vseho mozneho co si s tim druhym povidal. A z hlavy se stane jeden obrovsky otaznik..... Vecer kdyz ho na boku nebudi jeho vlastni hercna, a na zadech chvejici se dech a kobecne po nekolikahodinovem cumeni do prazdna usne vycerpanim se za par hodin probere se stejnou otazkou i myslenkou proc to tak dopadlo a i kdyz si rika nebo i vi ze neudelal nic spatne stejne hleda co mel udelat jinak aby se tak nestalo. Jak jsem jiz psal jak zit bez nekoho pro koho jsem vlastne zil..???? Chlast nic nespravi jen clovek driv usne ale rano je to zas na novo a dal jen stupidni cekani na dalsi den...co to je? Prachobycejne prezivani....a proc kdyz jsme byli tak stastni. Vidis a zas otazka a tech je ted tolik ze se nevejdou ani do hlavy. A aby toho nebylo malo jeste jsem prisel o pracu fakt moc skvely. A vidis i to mi trapi min nez to co se mi prihodilo. Doslova a dopismene boli mi srdce jak by mi melo kazdou chvili jebnout.... Bkoze to jsou stavy...ach jo velmi caste sluvko
  • jitka

    15:17 17. 8. 2015 0
    Máš pravdu, každej máme pár těch svých zásahů a některý hodně bolej...taky mám ted pocit že čas stojí a nic mě nebaví a že není pro co a koho žít...!
  • Petr V

    14:13 17. 8. 2015 0
    No budes se divit existuji. Ale nekdy facky od zivota udelaj sve a clovek se mozna ac nevedomky zacne prirozene branit . Ale tim zas aniz by chtel ublizi nekomu kdo si to treba ani nezaslouzi. Je to proste jak zpiva Keks- Narez. Uprime kdxz Ti nekdo nabidne sve srdce a Ty mu das to sve a pak Ti jej najednou uas vezme, vznikne obrovska dira protoze Ty si to sve vzit zpet nechces preci jsem jej z lasky daroval a daroval bych ji jej bez vahani i kdyby nedej Boze potrebovala to doopravdove, nebot zivot bez milovane osoby by nebyl zivot. A ta dira boli boli az nepredstavitelne, a az se jednou zaceli jestli se zaceli, vznikne jizva velka a hluboka a ta Ti tuhle ranu uz bude jen stale pripominat. Tak co s tim zvlast kdyz uz vim co a jaky cas mne ted ceka. Je to jako by nekdo zastavil hodiny zivota sice starnes a najednou i nepredstavitelne rychle, ale cas Ti prijde ze stoji a jeste k tomu v tom nejhorsim moznem necase. Tak rad se clovek smal a najednou ma pocit ze uz se nikdy neusmeje.... Ano cas vse poresi to je pravda, ale taky Te kazdy takovy narez hodne zmeni i kdyz to nechces....smutny.
  • jitka

    10:47 17. 8. 2015 0
    že by existovali i citliví chlapi?Já mám spíš opačné zkušenosti...ale asi jo,jen jsem žádného nepotkala,,,
  • Petr V

    10:36 17. 8. 2015 0
    Chci Vas Tady vsechny pozdravit. Koukam co lididi se potaci na jedne smutne lodi.
    Ani ja nejsem vyjimka. Muj pribeh zacal jiz pred trinacti lety. Se zenou jsme si prestaly rozumet zub casu a caste problemy proste udelaly sve. Nasel jsem si vdanou pritelkyni stejne starou bylo nam tenkrat tricet. Dva roky jsme to udrzely v tajnosti a pak jsme se rozhodly ze budem spolu. Ja nasel byt a doma oznamil ze uz to nema cenu ze jdu. Ona se ke me nastehovala dva dny po vanocich a na silvestra byla zpet u sveho manzela. No nebudu popisovat co jsem prozil asi si kazdy kdo tady pise dokaze predstavit jak mi muselo byt zvlast umocneno dobou, Silvestrem. Hodne let jsem Silvestra ani nemohl slavit. Kdyz jsem ji potkal klepal jsem se jak ratlik. Poresil jsem to po trech mesicich navratem domu a protoze to vazne neslo sedl jsem za kamion a brazdil sedm nasledujicich let cizinu. Domu jsem jezdil co ctrnact dni na vikend a vstah se doma celkem obnovil. Dokonce jsem si myslel ze je vse jak ma byt. A skoncil jsem s kamionem a nasel si praci at jsem doma. Ze zactku to slo jenze jsem zacal zjistovat ze mi stale neco schazi jen jsem netusil co. Nastoupil jsem u mistni firmy a jezdil posledni ctyri roky na jedno misto kde pracoval nekdo koho jsem vzdy moc rad videl. Posledni dva roky jsme se na sebe vzdy jen usmaly a to bylo vse ale v sobe jsem citil obrovskou touhu ji oslovit. Loni z jara jsem se rozhodl ze u firmy skoncim a pujdu jinam a kdyz jsem na ono misto jel na poslet rekla mi pane kdykoly se za nama zastavte kdyz bude mit cestu. A me nenapadlo nic lepsiho nez ji pozadat o telefon. Dala mi ho a za tri dny jsme sly na kavu. Tam jsme si potykaly a ja ji rekl ze uz moc dlouho po ni jak se rika koukam a citim zvlastni pocit jen tomu pocitu nerozumim. Ze jsem zenaty a ze myslim ze na tom nic nechci menit. A ona mi rekla to same. Jen ja si myslel ze neni vdana protoze mela vzdy takovy zvlastni prazdny pohled v ocich.
    Po tydnu jsem se vratil do firmy a jezdil tam dal. Vyklubal se z toho uzasny vstah. Ona je tricet let vdana a rikala a i to vim ze jeji manzel mel vse dokola jen ne ji. Ona byla vzdy az na poslednim miste. Byl ji i parkrat neverny coz ji hodne ublizilo a prezto zustavala stale s nim. Rekl jsem ji cim jsem si prosel a ze se bojim se zamilovat ale to jsem netusil ze uz davno jsem zamilovany. Vse bylo v pohode oci se ji rozzarily a i okoli si vsimalo jak najednou kvete. Byla stastna. Rekli jsme si ze deti uz odrostly mi je ted 43 a ji 47 a ze pujdem spolu ze to doma zabalime. Ze nam ten zbyvajici cas zivota za to stoji. Ten jeji je vasnivy horolezec a tak byl vecne nekde pryc. A kdyz ne pryc tak od rana do vecera v praci. Uz se mluvilo o rozvodu a vse bylo nastavene ze az se vrati z expedice potrech tydnech doresi se to. Uz mely sepsane i majetkove byrovnani a i ja to doma ukoncil.Jenze pred nedavnem se stala
    tragedie. Na posledni expedici jim zemrel kamarad on ji to volal a pochopitelne byl z toho poradne zdrceny navic to byl mlady kluk. Zasahlo to i ji i kdyz ho neznala. Rekla mi ze to s nim ted nemuze resit nejaky rozvod to chapu. Ale nedokazu pochopit proc mi rekla ze je mozne ze mu da jeste dalsi sanci ze nevi jak dorazi zpet co bude a pokud mu da uz asi miliontou sanci ze budeme muset jit od sebe. Tak ze ted cekam protoze mi rekla ze se nebudeme schazet ani si volat. Proste rekla ze potrebuje cas a klid. Verte mi to cekani je jak cekani na smrt. Je mi priserne a vraci se mi vspominky trinact let stare. Mam strach ze i kdyz mi rikala ze o mne nechce prijit ze si uz zivot bezemne nedokaze predstavit ze mne opravdu miluje a na nej ze uz se nemuze ani podivat protoze tam doslo i k fizickemu napadeni ze mu uz nedokaze nikdy verit ze to vse je najednou pryc. Tak si tak clovek rika co dal. Jak muzu zas nekdy nekomu verit slova lasky jestly to mysli opravdu vazne. Ja nemam problem si nekoho najit. Ja mam obrovsky problem se opravdu zamilovat, protoze ja se neumim ani milovat s nekym ke komu to necitim. Jo zni to asi hrozne a staromodne ale je to tak. Proste zil jsem pouze pro ni jak mam vlastne zit bez ni... Mam pocit ze me odsoudi k vecne samote protoze jsem romanticky clovek a kdyz miluji tak na plno a bojim se dalsiho zklamani protoze ani poradne netusim zda a jak vubec preziji toto. Stale mi v hlave zni pisnicka od Argemy- Zbylo jen prani..... Je to hrozne kdyz kazdy den usinate s myslenkou na jedineho cloveka a se stejnou myslenkou i vstavate. Ze i kdyz vite ze nedojde odpoved protoze tel je vypnuty posilate ranni sms na hezky den....Boze jak tohle prezit... A jak jit dal to fakt netusim vim ze cas je lekar ale ta bolest je nesnesitelna zvlast kdyz uz ji zazijete a verite ze dotycny Vam nikdy neublizi.... Jo je to tak mile zeny i chlapy maji srdce co dokaze poradne bolet i chlapy maji slzy ktere jen tak nekdo nedokaze zastavit. I chlapy maji pocit ze zvednou zemekouly kdyz mu ukazete svoji lasku, a kdyz mu ji pak vezmete maji pocit ze na ne ta zemekoule spadla.
    Sam nevim co s tim premyslim ze opet po letech se zavru do boudy kamionu a se svymi myslenkami a vspominky budu zas brazdit silnice evropy a treba to trapeni skonci nekdo za me. Mejte se a vsem co tu pisi preji hodne sil protoze te opravdu ubyva.....Petr.
  • Mira

    10:15 17. 8. 2015 0
    Svata pravda :-)
  • jitka

    11:27 16. 8. 2015 0
    koukám že je nás hodně se stejným osudem....věta:budeme kamarádi, je od partnera pro kterého se můžete přetrhnout jako facka z každé strany co?
  • jitka

    11:23 16. 8. 2015 0
    tak uplně přesně to samé jsem ted zažila!!!
  • Mira

    08:03 12. 8. 2015 0
    To je divne. )jestli mas mail na seznamu,tak zkus přejít na lidé )
  • hancca

    08:01 12. 8. 2015 0
    Tak mi napis na kociccka@email.cz :-)
  • hancca

    07:57 12. 8. 2015 0
    Hmmm.A nic!:-D
  • Mira

    07:56 12. 8. 2015 0
    mira.maser
  • hancca

    07:54 12. 8. 2015 0
    Hmm.:-DTy se tam jmenuješ jak?Zkusím tě vyhledat já.:-D
  • Mira

    07:49 12. 8. 2015 0
    Jo to kdybych vedel:-)
  • Mira

    07:49 12. 8. 2015 0
    Jo to kdybych vedel:-)
  • hancca

    07:48 12. 8. 2015 0
    :-oJakto??:-/
  • Mira

    07:45 12. 8. 2015 0
    Taky jsem se zaregistroval na líbit se ti a nenašlo mi Te to:-)
  • Mira

    07:25 12. 8. 2015 0
    No tak to vydrž,nemam ani na líbit ani f. Kontaktoval jsem Te na lidech :-)
  • hancca

    07:02 12. 8. 2015 0
    Tak jsem se kvuli tobe znovu zaregistrovala na seznamce..:-)Jsem tam jako hancca a mam to tam bez fotky..Tak me tam najdi a pokecame.:-)Samozrejme mam i FB,ale tady ho psat nebudu.:-)Az pak.:-)
  • Mira

    21:14 11. 8. 2015 0
    jo,ono to asi časem fakt přebolí..možná jsem Tě našel před chvilkou na jiné síti ,ale tam asi nechodíš..jen podobný mail asi.chtěl jsem jen pokecas.
  • hancca

    19:25 11. 8. 2015 0
    Přesně!!Když miluješ,nejde být kamarád..Možná někdy v budoucnu..Až budem šťastní s někým jiným..:-)
  • Mira

    09:10 11. 8. 2015 0
    To jsem na tom fakt stejne. Také mi nabízela přátelství, ale kdyz někdo toho druhého miluje. ...je to jako nabízet veganovi kus šunky :-) určite na nás čeka někdo kdo si naši lásku zaslouží více:-)
  • hancca

    07:23 11. 8. 2015 0
    Bohužel jsme na tom stejně.:-(Po 5,5 letech se na mě vyprdnul partner..Jsou to už 2 měsíce,ale kolikrát se probudím a jsem strašně neštastná.Jako dnes ráno..Hned po 4 dnech po rozchodu si našel jinou..Navíc vdanou s dvouma dětma.Říkám si jestli si ještě vůbec někoho najdu..Ale asi to chce čas.:-)Těsně po rozchodu řekl,že když se změním,budem třeba v budoucnu spolu..Ale snad by se musel změnit i on..!!A taky mi řekl hned po rozchodu,že už s tím musím být smířená a že chce být kamarád..!!Ale teď hlavně hlavu vzhůru!I když je to těžké,někde na nás určitě někdo čeká.:-)
  • hancca

    07:23 11. 8. 2015 0
    Bohužel jsme na tom stejně.:-(Po 5,5 letech se na mě vyprdnul partner..Jsou to už 2 měsíce,ale kolikrát se probudím a jsem strašně neštastná.Jako dnes ráno..Hned po 4 dnech po rozchodu si našel jinou..Navíc vdanou s dvouma dětma.Říkám si jestli si ještě vůbec někoho najdu..Ale asi to chce čas.:-)Těsně po rozchodu řekl,že když se změním,budem třeba v budoucnu spolu..Ale snad by se musel změnit i on..!!A taky mi řekl hned po rozchodu,že už s tím musím být smířená a že chce být kamarád..!!Ale teď hlavně hlavu vzhůru!I když je to těžké,někde na nás určitě někdo čeká.:-)
  • jirka

    06:47 11. 8. 2015 0
    Zdravim....Mam vazny problem s partnerkou,ktera ukoncila vztah po 5 letech.Posledni 2 mesice jsem zjistil,ze neco neni v poradku...chova sr jinak nez driv...tak jsem to zacal resit a rekla mi ze se mnou neni stastna..zacaly jsme to resit oba...rekla mi ze ji vadi,ze ji nevyznavam tolik lasky jako bych o mi nemel uz zajem,tak jsem zacal svou terapiji a daval ji najevo mou lasku kvetiny milovani a tak...rekla mi ze potrebuje cas tak jsem v tom pokracoval,ale nevidel jsem rozdil ze by se snazila to vnimat a uvedomovat si to.Jsem se ji ptal jestli uz ke mne nema tu jiskru,tak to nema cenu,abych se snazil sam...ja ji porad miloval stejne intenzivne je jsem ji to nedaval tolik najevo.Mela mi to rict uz pred tema dvema mesici a mohlo se stim jeste neco delat...ona priznala chybu a hodne ji to mrzi..ja si taky priznal chybu ze te lasky ode mne neslo tolik ven jak by si prala...ale nechapu jeji chovani kdyz mi jeste pred par dny koupila novy polstar aby se mi pekne spalo smsky milacku lasko atd...a ted konec nechapu to muze nekdo poradit...jsem bezradny
  • Petr

    19:13 28. 7. 2015 0
    PS: Důvodem podle ní byla nespokojenost ve vztahu, ale vím, že kdyby nebylo někdo třetí, tak bych to ještě zachránil...
  • Petr

    07:43 28. 7. 2015 0
    Dobrý den, měl bych dotaz. Platí fáze rozchodu (vč. paradoxní fáze) i pro případ, že se zamilovala do někoho jiného? Po 5ti letech vztahu to ukončila a do týdne byla s ním. Děkuji.
  • TomTom

    15:27 24. 7. 2015 0
    Nezlobte se, ale co čekáte od o 17 let mladšího kuřete? Že bude mít vše srovnané a kvůli někomu, kdo by s přimhouřenýma očima mohl být její otec se rozejde s přítelem? Samozřejmě, že si s vámi hrála, je to ještě dítě, ty to dělají. Moje rada je nereagovat vůbec. Buď se pletu já a ona přileze nebo se pletete vy a najdete si raději někoho vyzrálejšího, kdo za to stojí.
  • Petr Večeřa

    18:25 23. 7. 2015 0
    Dobrý den. Jen se chci zeptat. Jem mi 37 let a potkal jsem v práci holku které je 20 a má přítele. Během týdne co jsem ji poznal jsme se sblížili. Trvalo to asi měsíc a měla pokaždé změny nálad a výčitky. Pak prostě řekla že si to musí projít celé sama a jak to mohla udělat jak svému příteli tak i mě. Že nám nechtěla ublížit. Přestala absolutně komunikovat. Nevím co si o tom myslet. Mám ji rád. Připadla mi slušná, hodná..jen prostě trochu nevyzrálá. Ale spíš se to snažím jen pochopit jak reagovat abych to nezhoršil. Ve vzteku jsme jí napsal že si semnou jen hrála a to ji asi naštvalo. Díky moc
  • Míra

    09:52 17. 7. 2015 0
    ..no a když už jsem si myslel,že jsem z nejhoršího venku,tak se mi o ní začalo zdát ,pak vždy vstávám s depresí a beznaděj je má častá společnice :-( Ale teď vidím,že v tom nejsem sám.dík za takové články
  • Lenka

    10:31 1. 7. 2015 0
    Dobrý den. Můj problém je podobný - akorát to nebyl manžel, ale přítel a byly jsme spolu 4 a půl roku. Týden po našem rozchodu si našel jinou partnerku, ještě vdanou, která uvažuje, že se kvůli němu rozvede. Jelikož jsme v kontaktu, vše vím - i detaily, jak moc mu na ní záleží, jak si věří a jak i o nás dvou ona vše ví. Dělá kvůli ní věci, které kvůli mé neexistovaly a moc to bolí. Děkuji za tenhle článek, děkuji za Váš příspěvek - vim už, že v tom nejsem sama. Je to můj úplně první rozchod, cítím se hrozně a žal utápím ve sportu. Děkuji ještě jednou - moc mi to pomohlo.
  • Dana

    13:02 23. 6. 2015 0
    Tak to ještě složitější, to vám věřím. Jak se k tomu jěště řeší děti. Nemáte to asi vůbec jednoduché, to si ani nedovedu představit. Máme už dospělou dceru a i tak mi to dělá problém. Člověk už by byl nejraději kdyby mohl přeskočit alespoň rok, aby zrada bolela míň.
  • Renata Hodná

    19:06 11. 6. 2015 0
    Dano chápu vás ani nevíte jak.Jsem v úplně stejné situaci a navíc máme střídavou péči o děti.Bojím se,že ho z hlavy a srdce nikdy nedostanu.
  • Denča

    19:40 5. 6. 2015 0
    Moc hezký článek, jsem taky po rozchodu. Ale řešit to nechci. Chci jen pochválit toho člověka, který to napsal, jelikož zřejmě hodně lidem opravdu mezi nespočetným množštvím podobných článků opravdu pomohl.
  • Martina

    09:01 4. 6. 2015 0
    Ahoj nestastny neznamy :-). Z toho co pises neni jasne zda jste spolu se slecnou vubec fyzicky chodili. Pises jen ze jste si psali, jakoby slo jen o platonicky vztah a mozna citove jednostranny. Pro slecnu to mohlo byt jen pratelstvi a kdyz videla, jak na ni lpis a visis citove, nechtela za to citit zodpovednost a radeji komunikaci ukoncila. Jinak zadny vztah na dalku neni snadny, kdyz k tomu prictu mladi Vase a nevyzralost, v podstate potencionalni vztah ikdyby byl vztahem mel malou sanci na uspech. Lide proste potrebuji k realnemu vztahu realne podnety, vysneny vztah na zaklade psani ma bliz k fantazii nez k realnemu zivotu, nema zadne pevne zaklady a nejsou zadne relanr podnety, ktere vztah mohou rozvijet a to bez ohledu na stav a nalady a povahu osobnosti zucastnenych. Kazda zamilovanost ma svuj cas nez prejde preboli a vycisti se. Je to individualni abje fakz ze Vase tri roky uz jsou k danym okolnostem uz celkem dost. Minimalne jeden fakt zpusobil, ze V to trva tak dlouho. Uvnitr sebe jste jednoduse odmitl prijmout fakt, ze se slecnou je nadobro konec. Mozna stale doufate, co hur mozna slecnu stale atakujete, coz neschopnost prijmout fakt rozchodu jen podtrhuhe a o to spise, ze Vas vztah byl evidentne spise virtualni, si stale vytvarite v sobe podminky pro nerealne predstavy, co kdyby. Takhle na slecnu doopravdy nikdy nezapomenete a ikdyz jste velmi mlady, tak kvalitni divky, ktere by pripadne o vztah s Vami staly tim budete jen odrazovat. Zadna Zena nechce ani naznakem "citit" stopy cizi zeny ve vztahu, Zeny odpusti kde co, ale ne city chlapa k jine zene, za takovych okolnosti nelze zadny vztah ani budovat. Stoupnete si pred zrcadlo,nechte naposled proletnout minulost pred sebou a rekne si definnitivne to co je Pravda a vzdy pravdou to bylo. JE KONEC A VZDYCKY BYL !! A pokud chcete dal normalne zit a byt pro jinou Zenu Muzem, tak musite mit ve svem zivote "volno". Je dost pravdepodobne ze ona slecna z minulosti o Vas nikdy nestala, tak to prijmete, Vase predstavy a zoufani tak mohou casem odejit definitivne a Vy muzete jit vstric necemu hezkemu :-). Hodne stesti a budte verny tem, kteri o Vas stoji.
  • Anonym

    23:51 3. 6. 2015 0
    Potkal jsem jednu slečnu když mi bylo 17 její rodiče se zabili při autonehodě když byla malá jen ona přežila a musela jet do ciziny k příbuzným kde to má těžké ... byli jsme spolu rok psali si přes skype ale její nálada se měnila ... někdy byla příjemná někdy zase nepříjemná a nechtěla se bavit... často ji nebylo dobře a několikrat i omdlela a odvezli ji do nemocnice ale poslala mi fotku na které se usmívala na lůžku a já si uvědomil že ji dělám štastnou ... bohužel po nějaké době se vše pokazilo ...po 3/4 roce jsem byl na dně z jejích nálad .. snažil jsem se ji pomoct a rikal jsem ji že to bude dobrý, ale ona si nenechala pomoct ani poradit jako kdyby mi nevěřila ... řekla mi že bude lepší aby jsme se netrápily, že už si nebudem psát a že na ni stejně zapomenu a bohužel od té doby mně ignoruje ... teď mi bude 21 ale i tak po večerech často brečím když si na ni vzpomenu a na to jak se usmívala na té fotce a já ji zklamal a selhal... brečím i teď když to píšu a opravdu nevím co mám dělat .. doufal jsem že se to spraví časem ale uběhli 3 roky od rozchodu a pořád to strašně bolí... moc jí přeju aby si našla někoho kdo ji bude milovat a ona jeho taky a bude šťastná i kdybych to nebyl já ... nikomu jsem to ještě neřekl až teď to píšu sem ... snažil jsem i navázat nový vztah ale bohužel přišla řeč na bejvalé partnery/ky a když jsem jí řek o tomhle bylo mi řečeno že vidí že ji pořád miluju ( a měla pravdu) a proto se se mnou rozešla a ten pocit prázdnoty zbytečnosti a buh ví čeho se ještě zvětšil ... Moc prosím o radu nebo o vyslyšení o toto se dělím poprvé doteď jsem to v sobě dusil ... předem děkuji
  • Dana

    12:56 22. 4. 2015 0
    Zdravím Rendo, moc děkuji za povzbuzující slova, trochu se to zlepšuje. Jak píšete jsou i chvilky , vteřiny, kdy se zasměju, zapomenu. Teď mi jěště stížilo situaci to, že manžel si našel okamžitě jinou a dělá všechno to, co byl doma neskutečně líný dělat. Často ho potkávám, to všechno mi to vůbec neusnadňuje. Ztrácím důjvěru v lidi, jsou všichni takový, tak lehce vymění partnera po 22 letech, hodnějsme toho spolu prožili.
  • Renda - vztahy

    08:46 2. 4. 2015 0
    Vydrzte Dano, zni to otrepane, ale skutecne jen cas, casovy odstup Vam dokaze postupne ulevovat. Budete se probouzet do neprijemnych ran, zazijete stavy kdy spanek a sny jsou milosrdnejsi nez bdeni. Snazte se neco delat, kdyz rano otevrete oci se strasnym pocitem v cele sve bytosti, uvedomte si to a zacnete hned neco delat - cistit si zuby, pustit sviznou hudbu a vic nahlas, rozsvitit svetla at nikde neni sero a podobne. Blbym pocitum se neubranite a neexistuje zadne mavnuti proutku, zadne kouzlo ani meditace co Vas bolesti a uzkosti hned zbavi. Jedinym skutecnym lekem je cas. Cele Vase vedomi, Vase osobnost postupem casu zacne si zvykat na novou situaci, obcas se stane, ze Vas neco uprimne rozesmeje, ze se nekde tteba jen na minutu ucitize dobre,zacnete si vsimat techto situaci a budou prichazet stale casteji. To "leceni" trva mesice z toho nejhorsiho, roky aby si clovek rekl " jsem z toho definitivne venku..a i tak je to jen na 99% :-) V tom lepsim pripade. Lidska utrpeni a bolest at uz z jakehokoli duvodu na nas zanechavaji nesmazatelne stopy. ...az takovych stop ma clovek na sobe hodne a prezije ..pak se ten clovek stava zkusenym a moudrym :-) ..i tak by se to dalo rici :-). Jeste jednu zkusenost vlastni Vam reknu. Nikdy netusite, zda druhy den nebudete velmi stastna nebo naopak. Zivot je neuveritelne rychly a otevrenemu cloveku muze prinest kazdym dalsim okamzikem "milion"novych situaci a prilezitosti..a nejvice v dobe, kdy je clovek paradoxne sam, treba prave po rozchodu, nevyhybejte se tem novym situacim :) At se Vam..dari..chce to jenom cas..uvidite !
  • Dana

    12:25 30. 3. 2015 0
    Také děkuji za článek, jsem po čerstvém rozchodu po 22 letech. Byla jsem už hrozně zoufalá a dělala všechny chyby, o kterých píšete. Začínám si ujasňovat, že ten člověk si mě absolutně nevážil, jinak by se nemohl zachovat způsobem, kterým se zachoval, ale to neznamená, že to přestává bolet, naopak bolí to moc a moc. Už bych to chtěla mít za sebou a znovu mít radost do života, teď mám pocit, že se to snad nikdy nestane.
  • Jindra

    09:34 26. 3. 2015 0
    Máte pravdu. já začala chodit 3x týdně cvičit a dělá mi to moc dobře.
  • Marta

    22:16 25. 3. 2015 0
    Pochopil jste to dobre, dle meho si clovek musi najit v zivote veci,ktere ho bavi, naplnuji. I proto, aby mu bylo lepe, protoze se zamestna a tolik o tom zbytecne nepremysli, ale hlavne si dam sebe bude vazit. Adrenalin to byt nemusi;) Pavle, popremyslejte, co jste chtel kdy delat a nesplnil si to a zkuste to. Zvedne Vam to sebevedomi, poznate sam sebe. Mejte se rad! Moc vam to preji, zkuste ty negativni myslenky odhanet, casem to pujde lip a lip, i kdyz je to tezke. Peru se s tim take, ale za kazdy uspech se chvalim;))) Chci proste zit dal, ne prezivat!




  • Pavel

    21:32 25. 3. 2015 0
    Marto? Jestli jsem pochopil vaši radu, odpověď a zároveň i porozumění dobře, tak bych se měl snažit žít víc "s adrenalinem v srdci?"
    Protože ve Vaší reakci na mě je Radost vyjádřena Adrenalinem.
    Čili každý člověk si musí najít něco co ho baví a z čeho má radost a za tím jít aby mu bylo lépe?
    Jestli to tak je tak mockrát děkuji zkusím to mnoho šancí mi nezbývá a času je dost, tak proč nezkusit nové věci. Ještě jednou mockrát a od srdce děkuji.
  • Marta

    19:21 25. 3. 2015 0
    Pavle! To ona si nezaslouzila Vasi lasku, nemyslete si, ze nejste dost dobry. Jste! I kdyz jste s ni zazil veci, ktere predtim ne, dokazte si, ze i Vy sam si umite udelat radost, vzdyt proto tu jsme. Nebojte se! a uvidite, ze zivot je najednou mnohem hezci;) A Vy budete najednou vic verit dam sobe. Drzim Vam palce;)
    p.s.: taky si jdu zitra udelat radost a jdu si skocit padakem, jeden rozchod mi proste nevezme chut do zivota!
  • Pavel

    21:20 9. 3. 2015 0
    děkuji za odpověď.
    Ta osoba je komunikativní ale tajemná, když se jí na to zeptám odvrací téma úplně někam jinam, ale užspolu vycházíme. Není to lehké ale čas to snad spraví. Ještě jednou mockrát děkuji.
  • Pavel

    21:17 9. 3. 2015 0
    děkuji za odpověď. Možná to máme úplně stejné, možná jen podobné, ale ohledně mě jsem si ji nezasloužil asi já ale i tak děkuji za podporu je radost vidět,teda číst, že mnoho lidí dokážou poradit když jsou na tom podobně
  • Pavel

    21:15 9. 3. 2015 0
    děkuji za radu pokusím se to uskutečnit ale nemám to lehké ačkoli mělo by to fungovat jsem vám moc vděčný ještě jednou ze srdce děkuji
  • Jindra

    08:26 7. 3. 2015 0
    Jo slova každý rozchod bolí jsou pravdivá. Právě mám taky takový z čistého nebe za sebou. Taky jsem si přehrávala co jsem udělala špatně. Ale na druhou stranu, když bylo všechno v pořádku a z čistého nebe rozchod, protože někoho potkal a ještě ani neví jestli mu to vyjde, ale nemůže si pomoci, tak to asi nebude o mé chybě. Vlastně si mě nezasloužil, když při první příležitosti sice po třech letech, vymění za pocit... ale bolí to a moc.
  • Markéta Ztegerová

    15:42 2. 3. 2015 0
    Milý Pavle, věřte mi, že vaše slova ze srdce chápu. Chápu jak vám je a rada na toto je velmi obtížná. Porádím vám ale, jak zamezit co nejvíce myšlenkám na toho druhého. Snažte se být co nejméně sám, telefonujte, stýkejte se s lidmi, řekněte jim, co se vám stalo, ti ostatní hrozně pomohout, byť se vám to teď nezd, určitě se vám nechce kontaktovat staré známé,nechce se vám chodit ven, člověk je vyčerpaný a zničený. Musíte to ale překonat, vzchopit se a hlavně nebýt doma sám. Budte venu, choďte plavat(nenáročné, je to na čas, ne kolo, běhat... i pokud třeba nesportujete). To jsem dělala já a chodila na dlouhé procházky jen tak a snažila se každý den hodně zaplnit, večer si čtěte, koukejte na filmy.Pouštěje si veselou hudbu, když na vás padne splín. Pokud z vaší strany neshledáváte žádný důvod proč to ukončila nejspíš zná odpověď jen ona a nemusí to být ani ten důvod co si vy myslíte. Nemá cenu nad tím přemýšlet, když to budete vědět stejně se nic nezmění. A slepované vztahy akorátty dva víc ničí, nějakou dobu je to dobré, ale potom je zde to stejné Nemyslete na ukončení života, vždyť svět je otevřený, pokud nemáte závazky, nemusíte být ani tam, kde jsou ty vzpomínky. Nevím jak jste spolu byli dlouho, ale pokud milujete, je to víceméně jedno. Pokud jste spolu nebydleli je to o to snažší. Budu vám moc držet palce, čas to zahojí, za pár týdnů, měsíců to bude lepší, svět je plný jiných lidí, až vás to přebolí, určitě se otevřete pak novým příležitostem. Mnoho štěstí. PS. Zaplňte si každý den, ať jste co nejméně doma sám a nemáte co dělat, to je nejdůležitější!!!
  • Ondra

    15:14 2. 3. 2015 0
    Děkuji za povzbuzující čtení, rozchod je u mě zatím hodně čerstvý, ale snad to zvládnu s pomocí dětí a přátel.
  • Eva Novotná

    12:20 26. 2. 2015 0
    Každý rozchod bolí, mám právě takový za sebou. Pokud to byla osoba komunikativní, vše se můžeš od ní dozvědět. Já jsem nedostávala zpětnou vazbu, vzrostla nedůvěra, pocit manipulace, chybělo vyrovnané braní x dávání, tak jsem nakonec hledala odpovědi sama v sobě. Pochopila jsem, že si vážím sama sebe, že nechci být jen nástrojem a že si zasloužím skutečnou lásku, takovou, kterou ze srdce opětuji, vztah má být 50% na 50%. Buď otevřený sám k sobě a odpověz si, jestli to, jak ses choval k partnerce by jsi unesl sám na sobě. Hodně štěstí v sebepoznávání :(
  • Pavel

    23:26 25. 2. 2015 0
    je to poučitelný článek ale mně to nepomáhá zdá se že můj problém je velice hlubší můžete mi poradit co mám dělat? Je mi na nic pořád si říkám jestli jsem dělal něco špatně a proto se semnou dotyčná osoba rozešla rád bych věděl odpověď. Vím že odpověď není na vše a tady na to jestli mi někdo dokáže odpovědět tak je velmi chytrý a moudrý člověk. zatím jediné co mě napdalo je jestli má cenu bez dotyčné osoby žít není to správný přístup ale nemohu si pomoct. poraďte mi prosím :(
  • Martin

    14:47 11. 1. 2015 0
    Děkuji za tento článek :) sedí to! Pomaháto!
  • Petra novotná

    22:47 28. 12. 2014 0
    Velmi dobrý článek, svatá pravda. Děkuji.
  • Zobrazit další komentáře

Lunární kalendář

ÚTERÝ 19. 03. 2024
rak
Měsíc přibývá a putuje znamením Raka. Nevětrejte peřiny venku, zůstala by vám v nich vlhkost. Jezte jen lehkou stravu, žaludek je citlivý. Věnujte se…
více o tomto dni
STŘEDA 20. 03. 2024
lev
Měsíc putuje znamením Lva a je v přibývající fázi. Běžte na procházku, ale nepřetěžujte se, srdce je dnes namáháno více, než v jiné dny. Snažte se…
více o tomto dni
ČTVRTEK 21. 03. 2024
lev
Měsíc putuje znamením Lva a je v přibývající fázi. Běžte na procházku, ale nepřetěžujte se, srdce je dnes namáháno více, než v jiné dny. Snažte se…
více o tomto dni
PÁTEK 22. 03. 2024
lev
Měsíc putuje znamením Lva a je v přibývající fázi. Běžte na procházku, ale nepřetěžujte se, srdce je dnes namáháno více, než v jiné dny. Snažte se…
více o tomto dni
SOBOTA 23. 03. 2024
panna
Měsíc putuje znamením Panny, je v přibývající fázi. Panna má vliv na trávící orgány, proto doporučujeme lehkou stravu. Je vhodný den pro pečení.…
více o tomto dni
NEDĚLE 24. 03. 2024
panna
Měsíc putuje znamením Panny, je v přibývající fázi. Panna má vliv na trávící orgány, proto doporučujeme lehkou stravu. Je vhodný den pro pečení.…
více o tomto dni
PONDĚLÍ 25. 03. 2024
váhy
Měsíc prochází znamením Vah, dnes je úplněk. Váhy mají vliv na kyčle, játra, krev, ledviny a močový měchýř. Pokud nemusíte, tak nedělejte žádná…
více o tomto dni

Dobrý kontakt k tématu

Agentura BOVA - semináře a školení v oblasti práva
Od roku 1991 se Agentura Bova zaměřuje na…
Osobní a profesní koučink Brno: Marta Němečková
Pomáhám lidem řešit osobní, vztahové, pracovní…
Centrum Gaudia: Narativní a systemická terapie Praha 3
systemická terapie - kurzy vzdělávání - koučink

Umělý odchov kachen: Jak inkubovat vejce a postarat se o mláďata

jak si může kachna do líhně nanést 15 vajec když se píše že starší 8 dnu jsou na nic

Černé fazole chrání srdce a rýsují štíhlou postavu. Chutnají božsky a jsou rychle připravené

Vážená paní Ellen,

děkujeme, že jste naší věrnou čtenářkou a zároveň jsme vděční za upozornění na chybu. V...

Krabičková dieta – zdravé stravování bez vaření a počítání kalorií

Zdravé stravování jsem si vyzkoušela taky, objednávala jsem čtyři měsíce a s jídlem a výslednou váhou jsem spo...

Tipy, jak ušetřit při nákupu kosmetiky a neslevit na kvalitě

Hodně zajímavých slev je také na https://slevovykupon.net/

Jarní očistná hladovka

Rád bych v březnu držel 3-4 dnní očistnou hladovku jen o vodě. Kdy začít a kdy končit?...

Výklad karet

Ahoj, človíčku :)) Následující řádky zaujmou spíše někoho, kdo je nějakým způsob...

potřebujete finanční pomoc, pokud ano, kontaktujte tuto legitimní společnost

Solidní půjčka Potřebujete úvěr na konsolidaci dluhu, hypotéku, nákup nemovitosti, zah...
Zobrazit všechna témata

Pití alkoholu a jeho účinky na fyzické i duševní zdraví

Pití alkoholu je ošemetné téma, na které bylo napsáno již mnoho vědeckých i zdravotních článků. Ve společnosti jde zpravidla o tolerované chování, obzvlášť v době narozeninových či jiných oslav. Anebo se může j...

Afrodiziaka k jídlu. Které potraviny vám zaručí dokonalý večer ve dvou?

Vkrádá-li se do vašeho milostného života šeď, nuda a všednost, pak je nejvyšší čas s tím něco udělat. To samé platí i v případě, že se objevily potíže s libidem nebo impotencí. Možností, jak stávající stav řeši...

Děti a paměť: Jak účinně procvičovat paměť u dětí?

Dětství je obdobím, během kterého lidské tělo prochází obrovskými změnami. A to nejen vzhledově, ale také v oblasti orgánů. Jedním z takových orgánů je i mozek, který při narození není plně vyvinutý. Je složitý...

Zlomeniny pánve

Pletenec pánevní je označení pro anatomickou strukturu prstencovitého tvaru, která leží na bázi páteře. Kost pánevní je párová a srůstá ve stydké oblasti. Kost je plochá a vznikla srůstem kostí kyčelní, sedací ...

Krémová polévka s krůtím masem a divokou rýží – vhodné pro diabetiky

Ve velkém hrnci (na středním plamenu) rozehřejte olej. Přidejte pokrájené houby (žampiony), celer, mrkev a šalotku. Vše promíchejte a restujte asi 5 minut. Dále vsypte do hrnce hladkou mouku, sůl, pepř a opékej...

Kvasinková infekce u psa: Jak ji rozpoznat a léčit?

Kvasinková infekce u psa bývá poměrně častým problémem. Když se včas a adekvátně neléčí, může se rozšířit a způsobovat nejedny nepříjemné kožní potíže. Ty zpravidla zasahují uši pejska, tlapky, kožní záhyby neb...

Cévní mozková příhoda: Boj s časem

Příčiny vzniku cévní mozkové příhody jsou dvojího typu: Prvním typem je takzvaná hemoragická cévní mozková příhoda. K hemoragické cévní mozkové…

Žít svý sny...

Znám hodně lidí, který celej život jen dřou nebo všechen svůj čas věnujou dětem a svýmu okolí... A na sebe zapomínaj. Anebo ztratěj smysl svýho bytí a hledaj útěchu v chlastu, jinejch drogách, nakupování, půjčování si a bůhví v čem ještě. Když nám něco vnitřně chybí, snažíme se to někde jinde najít. Neuvědomujeme si ale, že odpovědi máme v sobě po celou tu dobu. Kdy jste naposledy naslouchali sobě samým? Nemáte pocit, že děláte hodně věcí jen proto, abyste se někomu nebo něčemu zavděčili?