Pořád smrdí jako tchoř...

Chov psa přináší velmi mnoho pěknejch chvilek, vo tom žádná. Je to tedy dřina, naučit ho něco smysluplnýho, ale de to. Koupili jsme stopovací vodítko a učíme se poslušnosti. Jenže někdy se to vymkne z rukou, tak jako třeba dneska. Hafin cejtí, že má svobodu (vlastně je to fraška), ale to mu neva a beztak se vyválí v prvnim hnusu (asi lejnu), co uvidí.

Takový ty maličkosti, co tvoří život

Každej by si mohl stěžovat na tuhle dobu zcela beztrestně a vlastně i permanentně, protože je fakt na prášky… Ale co, já dycky řikám, že může bejt ještě hůř. Spíš se poslední dobou snažim vnímat to krásný kolem sebe. Zrovna v sobotu jsem šla na večer venčit a nebe bylo úplně jasný. Hvězdy mě oslňovaly a já si sundala roušku a snažila se nadechnout zhluboka toho jarního vzdoušku. Bylo to osvobozující a nabíjející zároveň. Žít není blbý, hele…

Volání divočiny asi nezastavíš....moje nervyyy!

Taky míváte úplně nejvíc blbý dny, kdy se všechno sere v pravidelnejch intervalech? Zrovna dneska při venčení v lese jsem myslela, že vylítnu z kůže... Vlastně mi to celý přišlo, jako by to bylo snad naplánovaný, bo co. Mi neřikej, že žádnej osud neexistuje! To náhody podle mě nejsou...

Bábovičky z psích hovínek?!

Chodim ven víc než kdy předtim. Celkem strávim v přírodě asi dvě hodiny denně, což bylo v minulosti pro mě nemyslitelný. Jen tak se mrcasit mě nebavilo. Můj skoro manžel na nějaký bezcílný procházení neni, a tak jsem ráda, že máme toho našeho pséka. Vlastně nám zlepšil kvalitu života. Předevšim pak mně. Bych asi kynula u počítače a pak už se jen valila jako hrouda sádla...a místo krásnejch svatebek bych musela jít k oltáři v ňáký šusťákovině, která sloužila původně ke stanování...

Pilsner Urquell den...

Dneska jsem dostala znamení shůry. Jeden nejmenovanej dopravce potravin až domů mi dovezl nákup a co jsem v něm jenom nenašla! Místo dvanácti plzeňskejch piv jsem měla v tašce osmnáct krásnejch kousků! Tímto díky za šestipack navíc! Aspoň nějaká radost v tomhle potemnělym žití. Moje alkáčský buňky zajásaly a už to nasávám. Je to jasný, střízlivá usínat nebudu...

Na sídlišti nám to mečí

Od tý doby, co chodim v pravidelnejch intervalech ven se psem, vnímám čím dál víc maličkosti kolem nás. Sídliště teda máme ultra hnusný, samý vodpadky všude, lidi jsou prasata... Člověk aby měl voči i na prdeli, aby mu hafik nesežral nějakej hegeš... Je to smutný, že si člověk po sobě neni schopen uklidit. Jak by to bylo krásný všude, kdyby bylo uklizeno. Nikde žádnej igeliťák, zbytky jídla a lejna zvířat.

Přemejšlim, jak se nezcvoknout...

Řikám si, že ten náš novej psék byl nejen osud, ale i vobrovský požehnání. Jinak bych se totiž definitivně zcvokla a možná se ani nepřinutila jít ven. Pravidelný procházky po čtyřech až pěti hodinách mě vždycky přimějou přemejšlet a taky díky nim vyčistim mozek. Zjistila jsem, že mám asi syndrom zakuklení bo co. Lidi mě ňák serou, a ani nevim proč... jsem nemastná, neslaná, apatická, divná, na zabití...

Mám fičák s psékem!

Už skoro tejden se chci zas dostat k tomu, abych vám tu sdělila střípky z mýho života. Ale mám fičák, přátelé. Osud nám totiž do cesty přinesl novýho pséka. Je to nějaká pouliční směs, ale vořech je miliónovej. Zamilovala jsem se do něj až třetí den, kdy jsem se konečně trochu vyspala. Ale řeknu vám, jsem vorvaná jak náštěnka. Do teď jsem měla prostor jen sama pro sebe...a teď se o něj musim dělit s němym stvořenim, kterýmu je půl roku.

Jaký si to uděláš, takový to máš...

Asi jste se divili, že jsem tu dlouho nebyla a určitě se vám děsně stejskalo a ronili jste krokodýlí slzy, že jo. Nebudem tu ale dneska lítostivý. Od tý doby, co jsem vás tady naposledy zásobovala svejma duševníma menzesama, se událo dost věcí. Vono se toho děje pořád dost, to je prostě květnatej život, že jo. No tak to vezmem popořádku. Dneska to bude na dýl, takže přichystej si popcorn, dej nohy nahoru a čti...

Zahrajeme si na Kufr. Tentokrát bez Zedníčka

Taky jste milovali ten pořad se Zedníčkem, kterej se jmenoval Kufr? Známý vosobnosti tam hádali, na co sloužej takový ty prapodivný předměty. Pravda, že některý vypadaly jako mimozemský výdobytky a já dycky věděla prd. A tak jsem si pro vás připravila taky takovou príma hádanku, abyste se z tý nudy nerejpali v nose...

Ježečkový ponožtičky, buchtičky se šodó a páteček…

Začínám zdrobnělinama zcela netypicky, protože mi už asi definitivně cvaklo. Konečně je páteček a já si dávám vínečko červený a večer mě čeká asi raclettek s masíčkem. No ty kudrlinky jsou nechutný. Takže zase jedem na normálku.

Dala bych si točený!

Tejden je teprv ve svý polovině a já už zase myslim na pivo. Možná proto se nemůžu zbavit toho pupku...ale plzeňský je prostě moje srdcovka a nedokážu si ho odepřít! Taky milujete pivo? Že se ptám! Dyť jsme prej národ pivařů. Nějaký ty statistický čísla řikaj, že průměrnej Čech vyhltne necelejch 290 škopků za rok. No to už je řádně zaděláno na to, bejt závislej. Ale jako každej správnej pseudoalkáč řikám: "Kdo nestih vystřízlivět, nemůže bejt vopilej." A propo, taky máte chuť na točený?

Když mám PMS a volám SOS

Jsem vážně na vodstřel, když mám PMS. Já vim, že vás asi nebudou zajímat nějaký kecy ohledně premenstruačního syndromu jedný neznámý ženský ve středních letech, jenže já mám dneska duševní pnutí a potřebuju si „ulevit“. Vod toho jsem zakládala tenhle blog. Tak pojďme se hromadně podpořit ženy! Taky vás všechno okolo tak sejří, když na dveře klepe teta Irma?

Sprostý slova obsahující písmeno R prej uklidňujou…

Tak schválně, kdy jste si naposledy zanadávali? Jako myslim z plnejch plic. No, já se snažim celej život myslet pozitivně, ale co si budem povídat, ne vždycky je to růžovoučký viď. V naší domácnosti platim za dlaždiče jednoznačně já. Můj milovanej muž je oproti mně andělskej. Vim, že k ženský se vulgarismy nehoděj, a tak se snažim chovat slušně aspoň na tý veřejnosti. Jsem vlastně takovej Jekyll a Hyde.

Když těsný jsou ti gatě a všichni čučí na tě

Věc se má tak, že se mám v létě vdávat. Všichni to chápou, jenom moje váha ne. Nedokážu jí prostě vysvětlit, že ty čísla nekorespondujou s tim, jaký jsem si vybrala šaty. Maj je jen ve velikosti 38 a to už dávno nemám...Jsem fakt tak vypasená, nebo se vidim příliš kriticky? No myslim, že tuhle otázku řeší celá řada nás ženskejch, že jo?! A možná i mužský, jen to nechtěj rozpitvávat. Přeci jenom toho namluvěj míň, než my štěbetalky...