Mrcha Nina, uvědomění si vlastní sebehodnoty a můj "hepy brůdr"

Dneska mám takovej podivnej den. Vlastně už ho mám od včera. Procházela jsem se se psékem lesem, pokukovala po houbách...když v tom hned vedle mě spadla obří větev z vysokýho jehličnanu. Kdyby mi spadla na kebuli, asi je po mě. No prostě nenastal můj čas, že jo. A tak protože jsem lesní mrcasení přežila, musela jsem dneska udělat jednu velkou změnu a taky napsat sem...

Výstup na "Ká dvojku"

Tak máme po dovče. Na můj vkus byla krátká, trvala jenom tejden. Ale byla aspoň ňáká, což voceňuju. Ke konci jsem se už dokonce těšila na to, až zas začnu makat. Normálně se mi začlo stejskat. Ale jinak to bylo perfektní! Mnoho pivních zážitků, s kterýma se chci podělit...

Hic jak sviň!

Jako jo, je léto a my lidi zase budem žbrblat na to, že je moc horko a teploty by byly snesitelnější o pár stupňů níž. Jenže tohle je na Česko tak trochu moc, nebo tedy aspoň na můj organismus. Procházky se psékem jsou dost vo život, hlavně když si vyberem takovou tu fitness cestu lesejkem. Ale co, aspoň si vyhřejem kosti, že jo!?

Některý ženský jsou vodporný mrchy, pardón!

Dneska si zas nebudu brát moc servírky a taky možná budu trochu sama proti sobě, ale musim se prostě vyjádřit k vodpornýmu chování některejch ženskejch. Tímto nechci házet všechny do jednoho pytle... jsou i vohrožený druhy, který jsou fakt hodný. Je jich ale málo.

Fandíte zodpovědně hokeji?

Tak naši kucí už zahájili mistrovství v hokeji a fandíme vo sto šest. Už skoro pět dní a můžeme se z toho někdy potento... Je to vo nervy, vo tom žádná. První dva zápasy jsem byla znechucena, ale víc mě sejří ten jejich bezemoční trenér Filda. Fildovi by neškodilo, kdyby se víc projevoval. Ale každej sme ňákej, že jo...

Taky se tak těšíte na léto?

Včera jsem vám naložila pár negativistickejch kydů, a tak je na čase zas přiložit polínko nějaký tý pozitivity, nikoliv kovidový, ale životní obecně...Čas dovolenejch se kvapem blíží, tudíž se můžem všichni těšit na volnej pohodovej čas. Já ho potřebuju jak sůl. Svou práci miluju, ale občas se cejtim na zbláznění v tomhle baráku plnym řvoucích děcek...Potřebuju přírodu a klid.

Divnej pocit, na hovnajs zasazený rajčata a chorej psék...

Poslední tejdny mám takovej divnej pocit. Nedá se to úplně popsat, ale je divnej. Možná na mě doléhá syndrom zakuklení, bo co. Pořád totiž žiju na 50 metrech čtverečních a maximálně dvou až třech kilometrech od baráku. Občas mi to přijde, že můj život je jako porouchaná filmová páska, která jede stále dokola... Potřebuju ten kolotoč zastavit a vystoupit z něj, jinak mě jebne, jakože fakt.

Zfetlá nikdy nepracuj aneb proč nezobat antihistaminika, když potřebuješ makat...

Vyrážky, pupínky, fleky...prostě se objeví, když to nejmíň čekáš. Jednou mi takhle naskákaly hnusný červený fleky po obarvení vlasů henou a taky se mi začalo blbě dejchat. Vod tý doby vim, že mě hena může zabít a držim se od ní dál... Jenže dneska se mi vobjevil flek na krku a ruce prostě z ničeho nic. Asi mě někdo uhranul bo co.

Nějaký ty filozofický pindy aneb zamyšlení nad bytím a nebytím

Při příležitosti prvního máje jsem se rozhodla, že vás opět obšťastnim svýma filozofickýma pindama (jak říkával kdysi můj otec). Dneska to bude jen takový malý zamyšlení nad mym bytim a nebytim. Je to s tvrdym y, takže buďte v klidu, nikdo mě nijak nikdy netejral. Bych se ani nenechala, slíznul by to zpátky! Sice se na mě dá dříví štípat, ale všechno má svý hranice, že jo.

Jaký je bejt slaměnou vdovou...

Nevim, kdo, kde a kdy vymyslel výraz slaměná vdova, ale když si přečtete kdesi na netu jeho definice, nestačíte se divit. Podezíravý dámy z toho můžou dostat psotník. Mno, prej to vniklo tak, že chlap si odešel z domova neznámo kam a udržoval mimopartnerskej styk na slámě. No každopádně na takovýhle válení je ještě dost zima. Takže buďte v klidu...

Pořád smrdí jako tchoř...

Chov psa přináší velmi mnoho pěknejch chvilek, vo tom žádná. Je to tedy dřina, naučit ho něco smysluplnýho, ale de to. Koupili jsme stopovací vodítko a učíme se poslušnosti. Jenže někdy se to vymkne z rukou, tak jako třeba dneska. Hafin cejtí, že má svobodu (vlastně je to fraška), ale to mu neva a beztak se vyválí v prvnim hnusu (asi lejnu), co uvidí.

Takový ty maličkosti, co tvoří život

Každej by si mohl stěžovat na tuhle dobu zcela beztrestně a vlastně i permanentně, protože je fakt na prášky… Ale co, já dycky řikám, že může bejt ještě hůř. Spíš se poslední dobou snažim vnímat to krásný kolem sebe. Zrovna v sobotu jsem šla na večer venčit a nebe bylo úplně jasný. Hvězdy mě oslňovaly a já si sundala roušku a snažila se nadechnout zhluboka toho jarního vzdoušku. Bylo to osvobozující a nabíjející zároveň. Žít není blbý, hele…

Volání divočiny asi nezastavíš....moje nervyyy!

Taky míváte úplně nejvíc blbý dny, kdy se všechno sere v pravidelnejch intervalech? Zrovna dneska při venčení v lese jsem myslela, že vylítnu z kůže... Vlastně mi to celý přišlo, jako by to bylo snad naplánovaný, bo co. Mi neřikej, že žádnej osud neexistuje! To náhody podle mě nejsou...

Bábovičky z psích hovínek?!

Chodim ven víc než kdy předtim. Celkem strávim v přírodě asi dvě hodiny denně, což bylo v minulosti pro mě nemyslitelný. Jen tak se mrcasit mě nebavilo. Můj skoro manžel na nějaký bezcílný procházení neni, a tak jsem ráda, že máme toho našeho pséka. Vlastně nám zlepšil kvalitu života. Předevšim pak mně. Bych asi kynula u počítače a pak už se jen valila jako hrouda sádla...a místo krásnejch svatebek bych musela jít k oltáři v ňáký šusťákovině, která sloužila původně ke stanování...