Citlivý téma a společenský vzorce...

img
03. 02. 2023

Dlouho jsem se tu neobjevila, páč se na mě valí hromada práce a účty nepočkaj, žejo. To zná prostě každej. Dneska přicházim s tématem, který je hodně citlivý a málokdy se ve společnosti otevírá. Je to dobrovolná bezdětnost. Jak se na ni tváříte vy konkrétně? Já osobně si myslim, že každej má právo na to, rozhodnout se, co v životě chce. Prostě si vybereme cestu, která nám nejvíc vyhovuje. A já pomalu a jistě přecházím na tu, kde děti nejsou...

Když jsem byla ještě hodně mladá, dejme tomu mi bylo třeba 15 let, snila jsem o tom, že budu mít velkou rodinu - ale přeci jen jsem neměla nějakej ultra rozmazlovací vztah k dětem. Nikdy jsem nebyla taková ta ťutínovská. Děti mě zkrátka nikdy nerozněžňovaly - páč prostě jsem jiná. Jako mám je ráda, ale vždycky jsem aspoň tedy k těm větším, přistupovala spíše kamarádsky, než bych se rozplývala nad tím, jaký maj faldíky, jak jsou upatlaný od zmrzky a podobně. Mít děti je velký rozhodnutí a hlavně celoživotní zodpovědnost.

Chci bojovat za všechny ženy, který maj právo se rozhodnout dobrovolně pro bezdětnost

Pomalu a jistě spěju k rozhodnutí s mym mužem, že prostě děti mít nebudem. On už jedno dospělé má a ještě k tomu bude ve svejch padesáti děda - narodí se to v červenci. Já budu asi těžko v čtyřiatřiceti babička, ale těšíme se. Bude to jen právě o tom rozmazlování a vrácení pak zpět :-D... Každopádně, teď jste se dozvěděli, že mám manžela o 17 let pomalu staršího a to je taky jeden z důvodů, kterej mě zavedl k úvaze, že prostě děti mít nebudem.

Hlavní důvod je však takovej, že já nikdy skutečnou touhu po dětech neměla. Spíše jsem podléhala nějakýmu tlaku okolí - ale dneska můžu říct, že mě ty kecy serou - pardon - je tomu tak. Máme právo si vybrat a proto chci bojovat za všechny ženský, který se prostě rozhodly děti nemít. My ještě nejsme stopro rozhodnutý, ale je to tak na 80 %, že prostě nebudou... do roka si řekneme definitivně...

Chci otevřít tohle téma - protože je palčivý a tabuizovaný. Ženský, který děti nechtěj, nebo nedej bože nemohou mít a musej se s tím smířit, jsou prostě pro okolí pořád divný. Společnost je zdegenerovaná stupidníma vzorcema, který musej zřejmě všichni dodržovat - ale! Já nejsem ovce, víte. A taky nejsem vyvrhel, ani ty dámy, co jsou na tom stejně nebo podobně jako já. Máme dělohu - to ale automaticky neznamená, že musíme rodit. Jsme ženy, to ale automaticky neznamená, že musíme většinu svýho života utírat posraný zadky a starat se o to, aby mělo děcko, co do úst. 

Prostě - žijme si každej, jak chcem. Pokud si zvolíme cestu bezdětnosti, buďme v ní šťastní. A hlavně, neodsuzujme ty, kteří si vybrali něco jinýho a nezapadaj do toho našeho "vzorce". Vážím si všech rodičů - dobrých rodičů, kteří se opravdu staraj... i přesto, že jím netoužím být. Pojďme tedy otevřeně mluvit o tom, že děti FAKT NEJSOU VŠECHNO NA SVĚTĚ. Že to tak prostě nevidí každej. Přijměme názory odlišný, ty, který se nám prostě nemusej líbit, ale jsou a budou tady.

Včera jsem téma otevřela v diskusi s přáteli na sociálních sítích a zjistila, že je tolik žen, který to maj prostě stejně jako já. Ani jsem o nich nevěděla... přála bych si, abychom se my, co se rozhodneme pro bezdětnost, byly respektované a necítily se jako vyvrhelové. A slibuji, že proto udělám všechno, až se stoprocentně rozhodneme s mužem. Do roka bych ráda, aby padlo definitivní rozhodnutí - a když to bude NE - bude to zároveň velké ANO pro vás dámy, co děti nechcete. Udělám projekt, kterej nás podpoří. 

Mějte se skvěle a respektujte se, ať jsou vaše názory jakýkoliv. Nebuďte úzkoprsí - život neni černobílej...



Diskuse k článku

Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!
Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.
Další články z rubriky

Nejlepší životní investice - do cestování!

Dneska bych začala z tak trochu jinýho soudku - nebudu si tentokrát stěžovat, ale rozplývat se nad tim, co nám život přináší a proč bychom toho měli fakt využít. Protože je fakt krátkej. Ani se nenadějete, obje...

Děláte skutečně to, co vás baví?

Práce, job, zaměstnání... každej tomu řiká jinak. Všichni ale za tim vidíme jediný - prachy, úspěch, svobodu. Říká se, že bez práce nejsou koláče. Asi to tak bude. Když nemáte kačku v ruce, nenajíte se. Prostě ...

Dominovej efekt, prapodivný období a volno v nedohlednu...

Píšu blog, protože potřebuju upustit páru. Proto se jmenuje Blogem k duševnímu zdraví. Nevim, jestli mi to pomáhá, ale aspoň na chvíli cejtim, že se mi ulevilo. Obzvlášť v tomhle divnym období to kvituju nejvíc...

Miluju léto!

Jsem se tu dlouho neukázala - možná je to proto, že žiju poměrně v hektice a buď pracuju nebo jsem ve společnosti manžela a přátel. Léto je v naší komunitě dost náročný společensky ale taky pracovně. Nemyslim t...