Život je cesta a cesta je život...

Někde jsem kdysi četla, že život ti naloží přesně tolik, kolik uneseš - někdy nakládá tolik, že tě to prostě zdrtí, takže mám dost pohybnosti o pravdivosti týhle myšlenky. Každopádně se pořád učim, jak i v tom špatnym vidět to dobrý. Vzít si prostě z každý situace v životě nějaký ponaučení, sebevzdělat se a vnitřně posílit. Protože jen na nás záleží. Na našem myšlení - to je základ toho, jak svůj život budem žít. Já mám poslední dobou problém s tim, myslet pozitivně - ale pořád na tom pracuju, seč je to dost těžký.

Nech odvát čas to, co nemůžeš změnit

My lidi někdy zarputile lpíme nebo se myšlenkově upínáme na věci, který prostě jsou a nic s nima neuděláme. A pak si v hlavě spřádáme pavučinu negací, který nás pomalu a jistě ničí. Každej den to vyživujeme a ono to roste. Když to ale necháme bejt, záhadně to přestane trápit, už to neni problém. Je to obrovská úleva, vo tom žádná. A tohle se učim - pouštět věci, který nemůžu ovlivnit. A ty, co ovlivnit můžu, s těma se primárně zaobírám a makám na nich. 

Naplněnej život je o sebeuvědomení

Dost mě sejří, jak některý lidi nemaj absolutně žádnou sebereflexi, myslí si, že sežrali Šalamounovo hovno a ještě se svou hloupostí chlubí. Takový lidi maj pramalou šanci se změnit. A ona změna neni o tom, bejt někym diametrálně odlišnym - je to o tom, bejt sám sebou a zároveň si každej den uvědomovat svý chování, jednání, myšlení - to je sebeuvědomění. To ale bolí. Je to složitá práce. On obecně osobní rozvoj je dost složitej, ale jde to, když se chce. Makáte na sobě? Nebo prostě jen jste? 

Vzorce jsou sviňa

Já celej svůj dospělej život bojuju s nějakýma myšlenkovejma vzorcema. Můžou za to geny, prostředí, ve kterym jsem vyrůstala, výchova atd. Musim říct, že dětství jsem neměla snadný, ale za to mě dost zocelilo. A jsem za to dneska ráda - díky tomu jsem schopna na sobě makat dál. Akorát vzorce mě pořád pronásledujou - předsudky, strachy... minulost. Vymazat ji nejde. Je součástí mě i vás. To, co se stalo, nás formovalo v toho člověka, na kterýho se dnes a denně koukáte do zrcadla. Některý vzorce z dětství jsou mi milý, avšak je dost těch, kterých se potřebuju zbavit. Makačka to je. A tak jdu světem, abych se každej den něco naučila. Abych se naučila na život dívat veselýma očima. Aby každej den se mi stal požehnánim, protože on je...

Makejte na sobě, nenechte se sežrat ničim a nikym. Nazdory bouřím jděte vstříc tomu, co chcete, čím chcete bejt. Někdy si řikám, že kdyby si lidi uvědomili hodně o sobě a životě obecně, nebyl by svět tak prapodivný místo. Líp a lehčeji by se dejchalo. Pořád tu je ale dost těch, který souzněj - nejlepší kamarádi, milovaní partneři atd. Neztrácejme naději na lepší zítřky a žijme tak, jako by žádný zejtra nemuselo bejt!