Ach ta únava...

No, a jak tak pořád pracuju, třeba i šest dní v tejdnu, jsem unavená jako prase. Pádám na hubu, lidově řečeno a dneska to cejtim nejvíc intenzivně. Ony k tomu ani ty emoce, co teď prožívám, nepomáhaj. Prostě dneska jsem si oddělala jen čtyři hodiny a půjdu se natáhnout, pes vedle mě, a budem jen ležet a čumět. Tělo i duše to potřebujou. Musim se poslouchat. A co vy, posloucháte se? Nebo jedete až do tý chvíle, než ryjete pusou v zemi? Nedělejte to... jednou může bejt pozdě.

Dělání, všechny smutky zahání - ale všeho s mírou!

Jo, momentálně mi práce odvádí myšlenky od všeho podělanýho, co se v mym životě děje. Nevyspělá dcera mýho muže a její kydy v hlavě, který rozkládaj všechno okolo a jsou jak žíravina, mý nešťastný výroky v emočním rozpoložení směrem k muži mýmu (on chudák schytal moc v tý mý zlosti) a hádky. Zbytečný úplně. Skoro jsem tady rozložila i náš vztah dlouholetej a krásnej - kvůli kydum jedný holky, která neví, čí je. 

Se musim vzpamatovat už konečně! Nechat to bejt, jí nechat bejt a jít dál. My musíme jít dál. To, jak se ona k tomu postaví, je na ní. Jednoduchý to fakt nebude. Vzorce, který do ní vložila její rodina (maminka a spol), jsou fakt krutý nebo snad krutopřísný? Prostě je to na hovnajs. Bojovat s člověkem, kterej má bordel v hlavě, nejde. K čemu to je? A boj vlastně sám o sobě neni správnej. Prostě nůžky, střih a jedem dál. Jinak se z toho potento. Je to její hlava, její podělaný myšlenky a její příběh. My máme svůj... i když ona do něj svym způsobem taky patří. Šance má, snad je holka nepromarní a všechno ještě víc nepodělá...

Hodně práce, málo koncentrace

Už se taky kurňa potřebuju víc koncentrovat. Sice makám jako šroub, ale nejsem zdaleka tak produktivní, jako předtim. Moje mysl se zasekla a potřebuje se odseknout. Potřebuju se zas vynořit z těch srágor a znovu se nadechnout! Potřebuju zas načerpat energii, pozitivní energii a oprostit se od všeho zlýho. Jinak se tý únavy a nesoustředěnosti nezbavim. A budu chudá a smutná - TO FAKT NECHCI :-))!! Kdyby aspoň chudá a veselá, ale ani to teď nejsem. Brzy to zlomim! A zas se budem na svět smát a budem se radovat z každýho dne.

No nic, dneska na to už kašlu a jdu ležet, bejt prostě. Odpočívat. Abych mohla zejtra zas vydělávat money/love/šušně. Z únavy se člověk nenažere, žejo?! Tak čus příště.