Mám fičák s psékem!

img

Už skoro tejden se chci zas dostat k tomu, abych vám tu sdělila střípky z mýho života. Ale mám fičák, přátelé. Osud nám totiž do cesty přinesl novýho pséka. Je to nějaká pouliční směs, ale vořech je miliónovej. Zamilovala jsem se do něj až třetí den, kdy jsem se konečně trochu vyspala. Ale řeknu vám, jsem vorvaná jak náštěnka. Do teď jsem měla prostor jen sama pro sebe...a teď se o něj musim dělit s němym stvořenim, kterýmu je půl roku.

První den s psékem byl za trest. Byl vystreslej a já taky. Votázka je, kdo z nás víc. Byla to hrrr akce a nikdo nevěděl, jak to dopadne. Ale nakonec jsme to ustáli bez větší újmy na psychickym stavu. Tedy mě vyrašil vopar jak prase, ale to se podá. Jsou horší věci na světě. Psék si zvykl po tejdnu, učí se, dokonce už nesere a nečůrá doma a prostě čeká, až půjdem na prochajdu. Docela úspěch po pěti dnech.Ty první dva byly dost vostrý.

Cejtim hovna = nemám covid

Můj muž měl docela trefnou poznámku, když se po několikátý v prvních dnech soužití náš psék vysral v kuchyni na podlahu. Prohlásil, že asi covid nemá, protože ten smrad cejtí dost zodpovědně. Já ho asi taky nemám...No sebrat lejno mi neva. Zažila jsem horší věci. Pak se mi psék ale v nestřeženym okamžiku vychcal do postele, kam nesmí (pouze na sedačku může). No a byl voheň na střeše. Jeho staženej vocas mezi nohama značil, že udělal fakt mega průser a taky že jo. Matrace však přežila a psék naštěstí taky, nejsem žádnej terorista, že jo!

Ještě si důkladně rozmyslim, jestli chci děti

Po tejdnu pséka miluju a nedám na něj dopustit. Stal se prostě členem rodiny. Je to nalezenec (někdo ho ponechal v bytovce). Ale dle lékaře je zdravej. Nechápu ty hovada, co ho nechali napospas osudu jen tak někde a ani ho nevočipovali (a otázkou zůstává, zda naočkovali atp.)...jeho minulost neznáme, ale je to miláček. Neni agresivní a voplývá neskutečnou přátelskostí. Jen pořád mi běhá za prdelí :-D... no začíná bejt fixlej, protože makam z domova natrvalo. Fuška je to, vobrovská změna a ještě si rozmyslim, zda mít děti. Možná mi bude stačit jenom pan pes. I když známý maminy mi řikaj, že je to dítě vlastně dar a je to jiný, než mít zvíře. No nevim, mě běhaj nad hlavou dva šestiletý dárečkové už skoro pět let a nelepší se to. Takže názor mám teď jasnej, haranty nebrat, jen se pomazlit a vrátit maximálně. Můj sobejckej svět by asi zatim nesnes dalšího vetřelce :-D

Díky všem, co se o svý pejsky staraj fakt důsledně a s láskou! Hovada, co psy trápěj a opouštěj bych vykastrovala a rozčtvrtila na milion kousíčků. Jo a vy, co po psékách neuklízíte na chodnících hovna - šlápnout do lejna fakt neni štěstí, je to spíš k nasrání. Buďme čistotný, dyť si taky utíráme prdel a splachujem, no ne? Ale nebudu tu moralizovat... vo tom neni tenhle blog... tak pac a pusu :-D, zdraví vás náš psék!

Psék

Diskuse k článku

Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.
  • Marjanka
    18. 2. 2021 22:43
    Tak mít děti je jednodušší na starání se, asi od 5 let fungují už skoro samy automaticky, na rozdíl od pejska, s kterým jsou věci už na pořád. Ale v jednom je pejsek mnohem lepší. Na rozdíl od dětí zase pejsek poslouchá, je věrnej a vděčnej. A to se krásně vykompenzuje.!
Další články z rubriky