Jaký si to uděláš, takový to máš...

Mám zrovna náladu ne úplně poklidnou, takže to vezmu z vostra. Dneska se dozvíte, co mě fakt děsně sere a co mě naopak těší. Omluvuju se dodatečně za jadrný slova, který v těchto řádcích možná použiju, ale někdy nemůžeš prostě jinak a vy mi určitě rozumíte. To už jsme tu probírali minule, že sprostý slova na R uklidňujou, mno. Tak deme na to, zlato.

Kachní dieta a podivnej večerníček

No včera jsem měla kachní dietu. Co si pod tim představit...pořádně vypečenej kus masa, houskovej knedlík a červený zelí. Jako solidně jsme se nafutrovali se snoubencem drahym. Dnes mám asi tak o pět kilo víc, než před měsícem, takže jsem se už dobrovolně vzdala konfenční velikosti 36 až 38. Jistota bude 40 až 42. Hold jsem prostě krev a mlíko mno, nedá se nic dělat. Svatebky už neřešim, dyž tak si vobleču pytel vod brambor. Prej mi sluší všechno, řikali. Už nevim kdo, ale řikali to. Jo a taky řikali, že vypadám na 23. Asi blbě viděli, když to povidali... Trochu si vzpomínám, že to řikali lidi, který zrovna pokuřovali marijánu. Ale já vám neřeknu kdy, kde a proč, protože jsem si taky dala, abych se trochu vodvázala v týhle hovnoidní době. No, pokračujem, že jo. Pak jsem viděla v televizi večerníček a myslela si, že mám halušky bo co. Původně jsem topřisuzovala tomu brku, ale realita byla tvrdá. Žádnej Křemílek ani Vochomůrka, ale vohyzdný monstrum v žlutý pláštěnce. No bejt dítě, tak se bojim... Fotodokumentaci máte níže. A to jak kachní dietu, tak i žlutý monstrum. (Vegetariánum se vomlouvám.)

Možná jsem Herodes a možná jsem si šla pro covid

Tak jdeme dál. Mám pocit, že se ve mě utužuje nesnášenlivost vůči dětem. Proč vlastně? No, je to vcelku jednoduchý a ti, co mě sledujou už dýl, ví... Bydlíme totiž v bytovce a nad hlavou už mi pět let běhaj, dupou, škrehotaj dva smradi skoro dneska šestiletý. A rozrostlo se to o dalšího dole, pod námi. Občas se cejtim jak králik v kotci a mám potřebu si šlehnout nějakej driák, abych to tady vydržela. Ale snažim se zůstat v pohodě. Je to však těžký. Už mi z toho hrabe, neustálej bordel v baráku mě utvrdil v tom, že musim rozhodně za kámošema na voslavu. Neřeknu vám kde, proč a jak, protože vám do toho nic neni :-))), ale zlila jsem se jako brok. No fuj. U toho jsem vykouřila asi pět cigaret, i když tři roky nekouřim...Tak tady vidíte, jak může dopadnou sociální izolace... Prosim vás, dělejte si psychohygienu, nechlastejte jako já a nehulte. Bůhví, jak byste dopadli. Já teď detoxikuju, musim. Játra mám jenom jedny. A covid mám u prdele, vlastně jako všechno. Dělám si svou práci a snažim se odvracet negaticní kecy v mym okolí. A pak to dopadá tak, že to tady vybliju na vás. No jste statečný, jestli to ještě snášíte. Ale víš co, když to budem sdílet spolu, zachováme si možná i duševní zdraví..

I když si myslíš, že to stojí za hovno, je to vlastně krásný

No a na závěr ještě takovej pozitivní canc, abyste si nemysleli, že vás chci nějak nakazit svym nasránim. Minulý pondělí jsem se procházela po Praze. Šla jsem přes Nuselák a koukala dolu z mostu. Skončit tam dneska nejde, protože to voplocení natahli až nahoru, ale já skákat teda nechtěla, sim tě. Život mám ráda, i když mě někdy sere. Každopádně jsem se zasnila a kochala zářícim sluncem. Bylo to takovej ten vokamžik, kdy se jakoby zastaví čas. Prostě jdete, ale jako byste zůstali na místě. Všechno okolo je jak z jinýho matrixu a uvědomíte si, že vlastně dejchat a moct na týhle planetě bejt, je úžasný. Všímejte si maličkostí, zastavte se v přírodě, kdekoliv, a prostě jen tak čučte do blba i na blba, to je jedno. To je to, proč stojí za to žít. I když se zdá, že je to všechno ztracený. Neni! Fotodokumentace výhledu z Nuseláku níže.

Jo a správná odpověď na kvíz zvaný Kufr je tato: jedná se o kleště, který slouží na vohejbání plechu. Díky za tipy, zas brzy nějakou ptákovinu vymyslim, neboj se nic! Mějte slunce v duši a čistý uši ...ježiš, co to zas melu. No tak zas brzy! Teď už víte, že jsem občas i hroznej lůzr, ale jinak zodpovědnost sama! :)) Musí to bejt vyvážený, že jo...