Jaký si to uděláš, takový to máš...

img
08. 02. 2021

Asi jste se divili, že jsem tu dlouho nebyla a určitě se vám děsně stejskalo a ronili jste krokodýlí slzy, že jo. Nebudem tu ale dneska lítostivý. Od tý doby, co jsem vás tady naposledy zásobovala svejma duševníma menzesama, se událo dost věcí. Vono se toho děje pořád dost, to je prostě květnatej život, že jo. No tak to vezmem popořádku. Dneska to bude na dýl, takže přichystej si popcorn, dej nohy nahoru a čti...

Mám zrovna náladu ne úplně poklidnou, takže to vezmu z vostra. Dneska se dozvíte, co mě fakt děsně sere a co mě naopak těší. Omluvuju se dodatečně za jadrný slova, který v těchto řádcích možná použiju, ale někdy nemůžeš prostě jinak a vy mi určitě rozumíte. To už jsme tu probírali minule, že sprostý slova na R uklidňujou, mno. Tak deme na to, zlato.

Kachní dieta a podivnej večerníček

No včera jsem měla kachní dietu. Co si pod tim představit...pořádně vypečenej kus masa, houskovej knedlík a červený zelí. Jako solidně jsme se nafutrovali se snoubencem drahym. Dnes mám asi tak o pět kilo víc, než před měsícem, takže jsem se už dobrovolně vzdala konfenční velikosti 36 až 38. Jistota bude 40 až 42. Hold jsem prostě krev a mlíko mno, nedá se nic dělat. Svatebky už neřešim, dyž tak si vobleču pytel vod brambor. Prej mi sluší všechno, řikali. Už nevim kdo, ale řikali to. Jo a taky řikali, že vypadám na 23. Asi blbě viděli, když to povidali... Trochu si vzpomínám, že to řikali lidi, který zrovna pokuřovali marijánu. Ale já vám neřeknu kdy, kde a proč, protože jsem si taky dala, abych se trochu vodvázala v týhle hovnoidní době. No, pokračujem, že jo. Pak jsem viděla v televizi večerníček a myslela si, že mám halušky bo co. Původně jsem topřisuzovala tomu brku, ale realita byla tvrdá. Žádnej Křemílek ani Vochomůrka, ale vohyzdný monstrum v žlutý pláštěnce. No bejt dítě, tak se bojim... Fotodokumentaci máte níže. A to jak kachní dietu, tak i žlutý monstrum. (Vegetariánum se vomlouvám.)

Kachní dieta

Žlutý monstrum

Možná jsem Herodes a možná jsem si šla pro covid

Tak jdeme dál. Mám pocit, že se ve mě utužuje nesnášenlivost vůči dětem. Proč vlastně? No, je to vcelku jednoduchý a ti, co mě sledujou už dýl, ví... Bydlíme totiž v bytovce a nad hlavou už mi pět let běhaj, dupou, škrehotaj dva smradi skoro dneska šestiletý. A rozrostlo se to o dalšího dole, pod námi. Občas se cejtim jak králik v kotci a mám potřebu si šlehnout nějakej driák, abych to tady vydržela. Ale snažim se zůstat v pohodě. Je to však těžký. Už mi z toho hrabe, neustálej bordel v baráku mě utvrdil v tom, že musim rozhodně za kámošema na voslavu. Neřeknu vám kde, proč a jak, protože vám do toho nic neni :-))), ale zlila jsem se jako brok. No fuj. U toho jsem vykouřila asi pět cigaret, i když tři roky nekouřim...Tak tady vidíte, jak může dopadnou sociální izolace... Prosim vás, dělejte si psychohygienu, nechlastejte jako já a nehulte. Bůhví, jak byste dopadli. Já teď detoxikuju, musim. Játra mám jenom jedny. A covid mám u prdele, vlastně jako všechno. Dělám si svou práci a snažim se odvracet negaticní kecy v mym okolí. A pak to dopadá tak, že to tady vybliju na vás. No jste statečný, jestli to ještě snášíte. Ale víš co, když to budem sdílet spolu, zachováme si možná i duševní zdraví..

I když si myslíš, že to stojí za hovno, je to vlastně krásný

No a na závěr ještě takovej pozitivní canc, abyste si nemysleli, že vás chci nějak nakazit svym nasránim. Minulý pondělí jsem se procházela po Praze. Šla jsem přes Nuselák a koukala dolu z mostu. Skončit tam dneska nejde, protože to voplocení natahli až nahoru, ale já skákat teda nechtěla, sim tě. Život mám ráda, i když mě někdy sere. Každopádně jsem se zasnila a kochala zářícim sluncem. Bylo to takovej ten vokamžik, kdy se jakoby zastaví čas. Prostě jdete, ale jako byste zůstali na místě. Všechno okolo je jak z jinýho matrixu a uvědomíte si, že vlastně dejchat a moct na týhle planetě bejt, je úžasný. Všímejte si maličkostí, zastavte se v přírodě, kdekoliv, a prostě jen tak čučte do blba i na blba, to je jedno. To je to, proč stojí za to žít. I když se zdá, že je to všechno ztracený. Neni! Fotodokumentace výhledu z Nuseláku níže.

nuselák

Nuselák

Jo a správná odpověď na kvíz zvaný Kufr je tato: jedná se o kleště, který slouží na vohejbání plechu. Díky za tipy, zas brzy nějakou ptákovinu vymyslim, neboj se nic! Mějte slunce v duši a čistý uši ...ježiš, co to zas melu. No tak zas brzy! Teď už víte, že jsem občas i hroznej lůzr, ale jinak zodpovědnost sama! :)) Musí to bejt vyvážený, že jo...



Diskuse k článku

Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.
  • Blogem k duševnímu zdraví
    9. 2. 2021 18:39
    Máte pravdu Rendo, opravdu to tak vypadá :-D...
    Ale zatim nejsem zralá na kriminál... možná tak někdy na Bohnice :-))
  • Renda
    9. 2. 2021 17:44
    ahoj :-) tak ty fotky , nez jsem si precetl ze jde o "nuselak", na prvni pohled vypadaly, ze jsou to fotky z nejakyho kriminalu , mrizem vysoky zdi atd :-) tak jsem mel obavu, ze Vas blogerko zabasli :-) ale ne, tak to je fajn :)
Další články z rubriky

Nejlepší životní investice - do cestování!

Dneska bych začala z tak trochu jinýho soudku - nebudu si tentokrát stěžovat, ale rozplývat se nad tim, co nám život přináší a proč bychom toho měli fakt využít. Protože je fakt krátkej. Ani se nenadějete, obje...

Citlivý téma a společenský vzorce...

Dlouho jsem se tu neobjevila, páč se na mě valí hromada práce a účty nepočkaj, žejo. To zná prostě každej. Dneska přicházim s tématem, který je hodně citlivý a málokdy se ve společnosti otevírá. Je to dobrovoln...

Děláte skutečně to, co vás baví?

Práce, job, zaměstnání... každej tomu řiká jinak. Všichni ale za tim vidíme jediný - prachy, úspěch, svobodu. Říká se, že bez práce nejsou koláče. Asi to tak bude. Když nemáte kačku v ruce, nenajíte se. Prostě ...

Dominovej efekt, prapodivný období a volno v nedohlednu...

Píšu blog, protože potřebuju upustit páru. Proto se jmenuje Blogem k duševnímu zdraví. Nevim, jestli mi to pomáhá, ale aspoň na chvíli cejtim, že se mi ulevilo. Obzvlášť v tomhle divnym období to kvituju nejvíc...