Raku keramika 1. díl: tradiční řemeslo v harmonii čtyř živlů

img

Raku je označení pro keramickou techniku, která má bohatou historii, sahající až do 16. století v Japonsku. Způsob tvorby raku keramiky se od zbytku keramické tvorby značně liší. Díky specifické technologii výpalu je každý kus originál, a to i v případě stejného postupu vypalování a glazování. Těžko budete hledat keramickou techniku, více nabitou energií. Výroba raku keramiky je založena na zapojení všech čtyř živlů a na jejich harmonii. Jde o metodu vypalování v přímém ohni, která je vzrušující také pro přihlížející. Raku keramika patří mezi nejpřitažlivější keramický postup pro laickou veřejnost.  

Historie raku keramiky

Raku keramika má své kořeny v Japonsku. Japonská keramika obecně má opravdu bohatou historii. Podle badatelů existovala japonská keramika již v době 7000 před Kristem, tj. již v době neolitu. Ze starobylé japonské keramické produkce zůstalo zachováno hned několik exemplářů, které můžete v muzeích obdivovat a inspirovat se jí. Vraťme se však k samotné historii raku keramiky. 

Čtěte také:

Raku keramika 2. díl: každý kus je originál

Původem je raku keramika neodmyslitelně spjata s japonskými čajovými obřady. V 16. století se v Japonsku objevilo nové čajové učení, založené na principech harmonie, úcty, čistoty a klidu. Tehdejší čajový mistr Sen no Rikjú hledal nádobu, která je pro pití čaje ideální a plně odpovídá výše uvedeným principům. Nejdůležitější je přitom návrat k přírodě. V dílně mistra Čodžira, která údajně pracuje dodnes, tak vznikla čajová miska pomocí odlišné technologie, než která byla v té době běžná. 

Keramika, vyrobená novou metodou, uchvátila i samotného císaře, který udělil zmíněnému mistru pečeť raku, což v překladu znamená pečeť radosti, spokojenosti a potěšení. Od té doby se technologie šířila do celého světa a dnes patří mezi populární netradiční postupy výroby keramiky. Ačkoliv se postup výroby raku keramiky liší podle přístupů a odvětví, základní princip zůstává vždy neměnný. 

Základní princip výroby

Ačkoliv se výrobní proces raku keramiky liší (řada keramiků s touto technologií často experimentuje, zkouší nové postupy, materiály či povrchy), základní princip zůstává neměnný. Vypaluje se na přímém ohni při teplotě 1000 až 1300 °C v závislosti na konkrétní metodě. Z ohnivé pece se vytahuje rozžhavená keramika, která se následně chladí. Při výrobě raku keramiky se zapojují všechny 4 živly, se kterými však musí umět keramik dobře nakládat. V opačném případě bude výsledkem hromada střepů, v horším případě i popáleniny. Pokud jsou jednotlivé živly v dokonalé harmonii, vznikne jedinečný kus keramiky, který nelze napodobit. 

Různé proudy raku keramiky

Jak jsme již uvedli, raku keramika vznikla v Japonsku v 16. století, odkud se poté rozšiřovala do celého světa. Není tak divu, že kromě tradičních japonských postupů existují různé variace, a dokonce i v samotné japonské metodě nacházíme několik odlišných odvětví. Pojďme se tedy na nejznámější přístupy podívat blíže. 

  • Japonská raku keramika – jde o kvalitní a historicky bohatý přístup výroby keramiky. Japonská raku keramika se však dále rozděluje na keramiku černou a červenou. Černá raku keramika má původ na bájné japonské hoře Fuji a bývá tvořena čedičem. Při procesu pálení se používá tradičně dřevěné uhlí, vypaluje se na velmi vysokou teplotu, přesahující 1250 °C. Výsledkem je keramika různých odstínů černé barvy. První černá raku keramika údajně vznikla na řece Kamo, protékající japonským Kyotem.  Druhým typem je červená raku keramika, typická pro vypalování za mnohem nižší teploty. Má červenou barvu, získanou pomocí Orche engoby a olovnatých glazur. Oba typy tradiční japonské raku keramiky se chladí volně na vzduchu a ve vodě. 
  • Americké raku – druhým nejznámějším odvětvím je tzv. americké raku, které má několik specifik. Je výrazně mladší než tradiční japonské, za zakladatele se považuje Paul Soldner, narozen 1921. Obecným specifikem je redukční chlazení keramiky, v této oblasti nacházíme celou paletu nejrůznějších aplikací a postupů. U amerického raku se keramika vypaluje na nižší teplotu typicky 1040 °C, přináší pestřejší barevné kombinace. Jednou ze známých technik v rámci amerického raku je tzv. Hair horse, což je metoda použití efektů vyhořívajících vlasů a podobných materiálů, např. koňské žíně či peří. Dalším oborem v tomto řemesle je svlékací raku – naked raku. Jedná se o použití engob, které se po výpalu svléknou a odkryjí efektní mřížku puklin. Je také třeba zmínit širokou škálu barev různých glazur, obzvláště těch, které obsahují kovy. Měď působí na přechodech redukčního a oxidačního prostředí a vytváří barvy od červené přes modrou až po zelenou. Některé povrchy mohou mít i silně kovový nádech. 

Chlazení žhavé keramiky

Materiál se z rozžhavené pece vytahuje při vysoké teplotě speciálními železnými kleštěmi. Následuje proces chlazení, který se liší v závislosti na použité metodě. Tradiční japonské postupy využívají chlazení materiálu na vzduchu a ve vodě, evropské a americké postupy pak pracují s rychlým chlazením v redukčním prostředí. Chlazením v nejrůznějších materiálech reaguje povrch a vytváří zajímavé, často divoké přechody mezi prostředími. Proto se keramici snaží často experimentovat s redukčním prostředím a materiálem, zkoušet nové kombinace a dosahovat netradiční výsledky. Velmi často se používá organický materiál, například piliny, tráva, listí, obilí nebo novinový papír. V redukovacích nádobách se také často zamezuje přístupu vzduchu úplně. 

V druhém dílu na téma raku keramika se podíváme, s jakými pomůckami je třeba při výrobě keramiky pracovat, jaké druhy pecí se používají a k jakým účelům raku keramika slouží. 

Raku keramika 2. díl: každý kus je originál



Diskuse k článku

Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!
Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.