Divnej pocit, na hovnajs zasazený rajčata a chorej psék...

img
19. 05. 2021 Přečteno: 1077x

Poslední tejdny mám takovej divnej pocit. Nedá se to úplně popsat, ale je divnej. Možná na mě doléhá syndrom zakuklení, bo co. Pořád totiž žiju na 50 metrech čtverečních a maximálně dvou až třech kilometrech od baráku. Občas mi to přijde, že můj život je jako porouchaná filmová páska, která jede stále dokola... Potřebuju ten kolotoč zastavit a vystoupit z něj, jinak mě jebne, jakože fakt.

Snažim se mít ze všeho kolem sebe radost, ale už jsem přes půl roku neviděla bráchu, mámu, budoucí tchýni a taky pár mejch fakt dobrejch přátel. Je na čase to napravit. Je na čase začít zas žít tak nějak normálně. A tak jsem v sobotu začala a zasadila pár sazenic rajčat, který jsem vypěstovala ze semínek. Jenže ne na svý zahradě, nýbrž na společný... vysvětlovat vám detaily nebudu...vono je to složitý. Řeknu jen to, že se to nesetkalo s úspěchem...a jsem nasraná.

Zemědělec ze mě asi nebude

No, u sázení vlastnoručně vypěstovaných rajčat jsem si fakt vodpočinula. Ale ňák se to nepovedlo. Votázka je, jestli z toho něco vyroste. Já jsem optimista, jenže ten, kterej sdílí zahradu s námi, není spokojen a dokonce je nasrán. A já pak tedy taky. Zřejmě jsem mu znehodnotila i sazenice dýní, přičemž jsem nabídla, že mu koupim nový. Je to celý zapletený. Myslela jsem si, že jsou to vokurky a že nepatřej jemu. No je to mizérie. Zemědělec ze mě rozhodně nebude. Úspěšný zahrádkáři budou mít nejspíš ze mě prdel...

Neni nad vlastní zahradu

Nejhorší je, když se známym, kterej je vodkojenel zemědelci, sdílíš zahradu. To je pak všechno špatně. A taky máš pořád za prdelí jeho bystrej agro zrak. Jenže já jakožto laik jsem z toho zmatená. Hrabat v hlíně mě baví a pravdou je, že jsem ještě nic nevypěstovala, ale rozhodně se nehroutim pod tíhou prostejch kytek...Snažim se načerpat zkušenosti i si nechám poradit, ale nejsem vochotná poslouchat hemzy. Se zahradničenim na společný zahradě teda končim. Počkám si na vlastní zahradu.

Aby toho nebylo málo...

No, dneska to tady na vás valim v ňáky negativní vlně, co? Ale vono se to brzy zlepší. Je to blog proti zcvoknutí, a tak si dělám momentálně terapii písmenkama...Kromě na hovno zasazenejch rajčat, znehodnocenejch dýní a divnýho pocitu, se nám rozchořel psék. On ovšem na sobě nedává nic moc znát, ale dneska jedem na veterinu. Držte všechny pěsti, který máte. Doufám, že to bude jen banalita, protože jinak vezmu rejč a všechno z tý zahrady vzteky vykopu. Tak se mějte líp než já! Pá!



Diskuse k článku

Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!
Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.
Další články z rubriky

Pocit vysvobození

Dneska bych si tu dovolila pár řádek o pocitu vysvobození. Každej si pod tim představí něco jinýho, ale já pod tim vidim jediný - vyjdeme ze svazujících myšlenkovejch okovů, který maj podobu strachu, předsudků,...

Žít svý sny...

Znám hodně lidí, který celej život jen dřou nebo všechen svůj čas věnujou dětem a svýmu okolí... A na sebe zapomínaj. Anebo ztratěj smysl svýho bytí a hledaj útěchu v chlastu, jinejch drogách, nakupování, půjčo...

Novej rok a nový příležitosti pro to, udělat vlastní život hezčí...

Před necelym tejdnem jsme opět bujaře přivítali rok 2024. Občas si řikám, proč si lidi vymysleli takový veselí na přelomu roku starýho a novýho. Potřebují se snad utvrzovat v tom, že to, co bylo v roce 2023 se ...

Připravila jsem si životní zkoušku...

Nevim, jak to úplně nazvat - jestli je to sebemrskačství nebo totální hloupost. Ptáte se, co vlastně? No, to, že si člověk někdy sám hází klacky pod nohy a prodlužuje tak úsek svýho života, kdy bojuje za lepší ...