Chov želv: jaké nemoci vodních a suchozemských želv vás mohou potkat?

Želva, stejně jako každý živý tvor, může onemocnět, případně se nepříjemně zranit. Protože želva nemá vyvinuty mimické pohyby ve tváři, je nutné být k chování želvy pozorný. Jaké jsou nároky na chov želv a hlavně, jaké nemoci trápí suchozemské želvy, a jak je na tom vodní želva?

Chov želv: Jak poznat onemocnění u želv?

Pokud vyloučíme vrozené vady a úraz, vzniká většina onemocnění želv špatnými chovatelskými podmínkami (prostředí, krmení…). Pokud želva onemocní, je nutné její uzdravování a rekonvalescenci podpořit i změnou/úpravou podmínek, ve kterých žije. Do budoucna se tím sníží i riziko vzniku onemocnění u želv. Základním krokem, jak poznat, že se želvou „není něco v pořádku“ je znát její návyky. Právě odchylka od zvyklostí může být prvním signálem, a to bez dalších viditelných příznaků:

Želva je aktivním zvířetem. Když se jí například snažíte chytit, má tendenci utíkat. Apatie není dobrým znamením.

Želva má pevný a pružný krunýř, pokud želvě krunýř měkne nebo se deformuje, je to známkou, že má nedostatek potřebných látek ve stravě.

Vodní želva nemoci: Prevence onemocnění

Jak jsme naznačili, základním preventivním krokem nemocí vodních želv je vyhovující prostředí a správná životospráva. Mezi základní požadavky na chov želv vodních patří:

Čistá voda bez zápachu v teplotě 25–28 °C a podobně teplé venkovní prostředí.
Voda by neměla obsahovat plovoucí zbytky potravy.
Zamezte vzniku průvanu a též je chraňte před přímým sluncem.
Minimalizace rizik souvisejících s pádem nebo vznikem poranění kůže na měkkých částech těla (ty jsou často výsledkem boje želv o potravu).

Vodní želva nemoci: Příznaky a nemoci

1. Deformace krunýře, případně jeho nepravidelný růst – obvykle to způsobuje nevhodná nebo jednostranně zaměřená strava, případně překrmování nebo nedostačující podmínky.
2. Plavání jedním bokem k hladině – obvykle charakterizuje nachlazení, zápal či zánět plic (bývá doprovázeno i vznikem sekretu)
3. Nechutenství, hlučné dýchání, hnisavý výtok z nozder – respirační obtíže (od rýmy k zápalu plic)
4. Bílé tečky na kůži – obvykle naznačuje plíseň (hlavním viníkem bývá špinavé prostředí) – je třeba udržovat čistotu a natírat želvu roztokem hypermaganu draselného (cca 1 g/10 l vody)
5. Nateklá oční víčka – obvykle se jedná o zánět spojivek nebo infekci (na vině je studená nebo špinavá voda, případně nedostatek vitaminu A). Účinná první pomoc je výplach očí borovou vodou a filtrace vody. Pokud se přidá hnisavý výtok je nutné navštívit veterináře, hrozí oslepnutí zvířete.
6. Poruchy trávení (průjmovité stavy nebo zácpa) – nedostatek pohybu, špatné složení krmení, napadení cizopasníky (tablety na odčervení), poškození sliznic střeva (ty obvykle doprovází i nechutenství).

Tyto příznaky mohou mít jednoduchou příčinu anebo jsou jen „vrcholkem ledovce“, tedy projevují se jako důsledek vážnějšího problému. Protože stejně jako u člověka nebývá na vině jen jedna příčina, ale celý soubor vzájemně propojených skutečností, je vhodné vyhledat i odborníka, který vám s dalšími kroky poradí.

Nemoci suchozemské želvy: Příznaky a nemoci

Podobně jako u vodní želvy jsou nemoci suchozemské želvy nejčastěji způsobeny nevhodným prostředím nebo stravou.

Apatie – želva přestane bez zjevné příčiny žrát a slunit se, stojí na jednom místě, nebrání se, pokud ji zvedáte.

Výtok – z nozder, kloaky nebo z nějakého zranění, pokud je výtok krvavý, pak je to problém vždy a je nutné ihned vyhledat veterináře

Změna vzhledu trusu – řídká či zpěněná stolice, výrazný zápach

Úbytek váhy – může být způsoben zánětem ve střevě, ale též cizopasníky, případně je doprovodným znakem jiné obtíže (například nedostatečná či jednostranná strava)

Měkký krunýř – nevhodná strava, nedostatek vitaminu D či vápníku

Zakalené oči – lesklé korálky vystřídají matné a zapadlé oči, často nadměrně slzící (může se jednat o poranění, zánět spojivek anebo projev dalšího onemocnění)

Lapání po dechu – jakmile suchozemská želva vytahuje hlavu dopředu nahoru (i v době, kdy spí), může to ukazovat na respirační problém, včetně zápalu plic. Někdy je lapání po dechu doprovázeno sípavými zvuky.

Různé výrůstky či boule – mohou naznačovat vředy, infekční ložisko ale také nádorové onemocnění.

Hnisavá ložiska (obvykle následuje po poranění) je třeba včas odstranit, jinak může dojít k trvalému poškození zdraví želvy.

Plíseň – je způsobena zejména nevhodnými podmínkami. Je třeba odstranit mrtvou tkáň a zahájit léčbu. Obvykle již zůstanou povrchové stopy.

Rýma – nepravidelné dýchání, neochota k pohybu. Obvykle za ni může průvan, nutné zvýšení teploty vzduchu, případně heřmánkové koupele

Specifickou nemocí suchozemské želvy je i problém s klíšťaty. Je třeba želvy prohlížet a klíšťata včas odstraňovat. I želvám hrozí nakažení boreliózou, případně zanícení v místě přisátí klíštěte.

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF