severská kombinace

Severská kombinace - sport, při němž musíte mít odvahu i velkou fyzičku

Skoky na lyžích jsou sami o sobě dost náročným sportem jak po stránce fyzické, tak i psychické. A co se stane, když se k nim přidá ještě běh na lyžích? Vznikne tzv. severská kombinace neboli závod sdružený, jak se tomuto sportu říkalo dříve. Závodníci, kterým se říká sdruženáři, musejí být velice univerzálními a komplexními sportovci, pokud chtějí v severské kombinaci pomýšlet na ty nejvyšší mety. Pokud se o tomto sportu chcete dozvědět více, přečtěte si tento článek, který pojednává o jeho historii, pravidlech nebo o nejznámějších českých sdruženářích.

Sdruženářky nejsou na vrcholných akcích vítané

Dávno jsou pryč doby, kdy byl sport výlučně mužskou záležitostí. Kromě tradiční atletiky ženy pronikly i do sportovních odvětví, v nichž by se to možná nečekalo. A tak v současnosti proti sobě ženy boxují v ringu, hrají fotbal a lední hokej nebo soutěží ve skocích na lyžích. V tomto ohledu má tedy severská kombinace ve sportu zvláštní postavení. V tomto zimním sportu, který kombinuje běh na lyžích a skoky na lyžích, totiž zatím závodí jen muži.

Nutno ovšem dodat, že se to týká pouze vrcholných akcí typu závodů Světového poháru, mistrovství světa nebo zimních olympijských her. Kromě sdruženářů totiž existují i sdruženářky – tedy ženy, které uchvátila severská kombinace. Ty však prozatím nemohou mezi sebou soutěžit o olympijské medaile, i když se u Mezinárodního olympijského výboru snaží, aby jejich sport zařadil do oficiálního programu. Kdo ví, možná se ženské severské kombinace dočkáme v roce 2018, kdy se zimní olympiáda bude konat v jihokorejském Pchjongčchangu.

Co je severská kombinace?

Pojďme si ale severskou kombinaci představit blíže. Jak už bylo zmíněno, severská kombinace se skládá ze dvou sportů. Na závodníky čekají nejprve skoky na lyžích a poté běh na lyžích volnou technikou. A podobně jako při biatlonu musí sdruženáři dokonale ovládat oba sporty, pokud chtějí myslet na vítězství. Proto mají závodnici v severské kombinaci opravdu nabytou předsezónní přípravu – musí naběhat spousty kilometrů, aby nabrali fyzickou kondici, ale na druhou stranu musí také hodně trénovat na skokanském můstku, aby vypilovali techniku a bez jakéhokoliv strachu na lyžích doslova létali.

Kromě vybavení musí mít sdruženáři fyzičku i odvahu při skocích

A co potřebujete k tomu, abyste si mohli vyzkoušet severskou kombinaci? Tak v první řadě především pořádný kus odvahy. Postavit se na vrchol skokanského můstku je jedna věc, ale spustit se z něho, odlepit se od země a letět vzduchem, to už chce notnou dávku kuráže. Psychický klid a vyrovnanost je při skoku na lyžích velmi důležitá. Rozhodně si například nemůžete připustit, že by se vám skok nepovedl, špatně jste dopadli a mohli jste si zlomit třeba krční obratel. Tak co, chcete si ještě závod sdružený vyzkoušet?

Pokud vám ale skoky na lyžích nedělají problémy, tak s během na lyžích si určitě hravě poradíte. Základem je mít dostatečnou fyzickou kondici, dobrou techniku a také silnou vůli, když se vám zrovna nebude dařit a soupeři vás budou předjíždět. A pokud nemáte k dispozici nějaký servisní tým, tak se budete muset naučit také vhodně mazat lyže, aby vám to neklouzalo, nebo aby se naopak na lyže nelepil sníh.

Kromě toho budete ovšem k severské kombinaci potřebovat speciální vybavení. Ke skoku na lyžích musí mít každý sdruženář skokanské lyže, boty, helmu, brýle a kombinézu. V druhé polovině závodu ovšem závodníci potřebují úplně jiné věci – běžecké lyže, hůlky, boty s volnými patami a jiné typy kombinéz i brýlí, než které měli sdruženáři při skoku na lyžích. Nedílnou součást vybavení tvoří samozřejmě také rukavice, čepice či čelenky.

Severská kombinace a její pravidla

A nyní k samotným pravidlům, podle nichž se řídí severská kombinace. Závod se začíná skoky na lyžích, přičemž každý sdruženář má pouze jeden pokus. Skáče se ze středního můstku K90 nebo z velkého můstku K120. Skok se poté boduje a kromě vzdálenosti mají na celkový počet bodů vliv ještě rozhodčí, kteří udílejí závodníkům body. Ty jsou pro další průběh závodu velmi důležité – podle speciálního vzorce se totiž body přepočítávají na časový odstup, podle kterého se poté startuje v běžecké části.

Vzorec je následující: každý 1 bod ztráty na vítěze skokanské části se rovná 4 vteřinám. Když tedy nějaký sdruženář bude po skocích ztrácet na prvního závodníka například 15 bodů, tak do běžeckého závodu bude za ním vyjíždět s minutovým odstupem (15 x 4 = 60 vteřin). Běh na lyžích je tedy takovým stíhacím závodem, v němž se sdruženáři snaží dotáhnout na závodníky před nimi. Vítězem severské kombinace je logicky ten závodník, který se v běžecké části dostane do cíle jako první.

Severská kombinace a její disciplíny:

Individuální závod

Nejčastější, nejtypičtější a zároveň nejstarší varianta severské kombinace, každý závodník musí absolvovat jeden skok, a poté zdolat trať dlouhou 10 km.

Sprint

Po jednom skoku následuje běh na lyžích o vzdálenosti 7,5 km.

Závod družstev

V tomto závodě soutěží čtyřčlenné týmy, po skocích musí každý sdruženář ujet 5 km, a to štafetovým způsobem.

Závod s hromadným startem

Nejnovější disciplína severské kombinace, která poprvé se objevila na mistrovství světa 2009 v Liberci, tato disciplína je výjimečný v tom, že se nejprve koná závod v běhu na lyžích s hromadným startem, a až poté sdruženáři zamíří na skokanské můstky.

Zajímavosti z historie severské kombinace

Severská kombinace jako spousta dalších zimních sportů má svůj původ ve Skandinávii – konkrétně v Norsku. První závod v severské kombinaci se konal v roce 1892 a byl součástí premiérového ročníku lyžařského festivalu v legendárním norském areálu Holmenkollenu. Severská kombinace v průběhu let nabírala na popularitě a jejímu kouzlu podlehl ve 20. letech 20. století dokonce i norský král Olaf V., který byl zapáleným sportovcem.

První olympijský vítěz - sdruženář

V roce 1924 se ve francouzském Chamonix konaly vůbec první zimní olympijské hry a na programu nechyběla ani severská kombinace. Tehdy se však sdruženářům počítaly dva skoky a v běžecké části museli závodníci zdolat dlouhých 18 kilometrů. První disciplínou byl navíc běh na lyžích, což se obrátilo až od roku 1952. První olympijské zlato ze závodu sdruženářů v Chamonix získal Nor Thorleif Haug, který zvítězil i v běhu na lyžích na 18 a 50 km.

Zlatý hattrick a ještě něco navíc

Opravdovou legendou mezi sdruženáři se stal německý závodník Ulrich Wehling. Ten totiž dokázal do té doby nemožnou věc – ve třech po sobě jdoucích olympijských hrách (1972-1980) dokázal třikrát vybojovat zlatou medaili v individuálním závodě. A aby toho nebylo málo, tak se v roce 1974 stal tento obdivuhodný sportovec mistrem světa v severské kombinaci.

Finský supertalent Lajunen

Dalšího fenomenálního sportovce poznala severská kombinace až na přelomu nového tisíciletí. Talentovaný finský sdruženář Samppa Lajunen dal o sobě vědět už na olympiádě v Naganu v roce 1998, kde získal dvě stříbrné medaile. A to mu tehdy bylo teprve 18 let! K nejlepším sdruženářům v historii se ale připojil až na dalších hrách v roce 2002 v americkém Salt Lake City. Tam totiž díky své dokonalé formě ničil všechny soupeře a získal hned tři zlaté medaile. Po sezóně 2003/04, v níž vybojoval dva bronzy na mistrovství světa v italském Val di Fiemme, ale Lajunen šokoval sportovní svět – kvůli ztrátě motivace a většímu času na vysokoškolské studium se totiž ve 24 letech rozhodl ukončit kariéru.

Česká stopa v severské kombinaci

Co se týče českých sdruženářů, tak se ještě žádnému v historii nepodařilo vybojovat na olympiádě cenný kov. Nejblíže tomu byl Tomáš Kučera v roce 1968 na hrách v Grenoblu, když v individuálním závodě skončil na čtvrtém místě. Jeho úspěchu se naposledy přiblížil Pavel Churavý v kanadském Vancouveru v roce 2010, který zde vybojoval pátou příčku.

Na mistrovstvích světa se však českých sdruženářům dařilo o poznání lépe. V roce 1925 se mistrem světa v severské kombinaci stal Otakar Německý, který si v Janských Lázních dojel pro zlato i v běhu na 18 km. Historicky nejúspěšnějším mistrovstvím světa se pro české sdruženáře stal šampionát v roce 1927, který hostila italská Cortina d´Ampezzo. Mistrem světa se zde stal Rudolf Purkert a dominanci českých sdruženářů potvrdil Otakar Německý, který získal stříbrnou medaili.

Na další zlatý úspěch na mistrovství světa čekali čeští sdruženáři ovšem více než 40 let. Toto čekání prolomil až v roce 1970 Ladislav Rygl, když opanoval šampionát ve Vysokých Tatrách. Od té doby se ale českým sdruženářům nepovedlo na mistrovstvích světa získat žádnou medaili. Nejvýraznější úspěchy od té doby si tak připsal Ladislav Rygl ml., který na přelomu tisíciletí vyhrál tři závody Světového poháru a celkem třináctkrát v něm získal cenný kov. V poslední době je nejlepším českým závodníkem Pavel Churavý, velké naděje se však upírají ke sdruženáři Tomáši Portykovi.


Stáhnout v PDF

Přečteno: 157x

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.

Domácí cvičení

Výpočet tepové frekvence vám usnadní…

Tepová frekvence udává počet tepů, které srdce vykoná za 1 minutu.…
další témata >

Běhání

Běhání a jogging – trend, který vede…

Běh se stal opravdovým fenoménem dnešní doby. Běžecké boty obouvají i…
další témata >