Chov veverek: Burunduk je zábavný, vyžaduje však osobní prostor

Veverky jsou velice roztomilí hlodavci, kteří dozajista patří do přírody. Chovatelé však mají úspěch s asijským druhem veverky, která nežije stromech: burundukem páskovaným. Je to jeden z mála hlodavců, kteří se dají chovat po jednom, ale chov burunduků také má mnohá úskalí.

Zemní veverka zvaná burunduk: Kde žije a je to dobrý mazlíček?

Burunduk páskovaný (Eutamias sibiricus) se vyskytuje ve smíšených lesích severní a východní Asie. Přestože jde o zemní veverku, umí také skvěle lézt po stromech. Měří průměrně 25 cm na délku. V přírodě má spoustu přirozených predátorů, ale v zajetí se dožívá až 7 let.

V Evropě existuje chov burunduků od 60. let, kdy je začali dovážet Korejci. Velkou výhodou takového zvířátka je, že nebude bez parťáka stejného druhu tak trpět, jak je tomu u morčat, potkanů či myší. Určitě však bude trpět při mazlení, proto se nehodí jako kontaktní mazlíček, a obzvlášť ne pro děti!

Nevýhodou také je, že burunduk je drahé zvíře s velkými nároky na prostor a bude jistě dělat nepořádek. A také, pokud nechcete porušovat zákon, musíte na chov burunduka nejspíše žít mimo Evropu.

Proč nemůžete mít burunduka? Import a odchov je v EU nelegální

Burunduk páskovaný byl roky chován v evropských zemích s tím, že jakožto invazivní druh nesmí být vypouštěn do přírody. V rámci zachování původních místních biotopů byly zákony v roce 2016 zpřísněny. Invazivní druhy se do EU nesmí dovážet a nesmí se v ní ani množit a prodávat, přestože se nemnoží velmi rychle.

Ve výjimečných případech je možné získat speciální povolení. Pokud získáte darem burunduka, který se v EU narodil před zavedením zákona, mělo by to být v pořádku. Taková zvířata však už vymírají stářím.

Ti z vás, kteří pobývají v cizině, mohou číst dál a připravit se tak na chov tohoto roztomilého sibiřského čipmanka. Nikdy ho však nepouštějte do přírody, pokud nejste na území jeho výskytu.

Chov burunduků je možný jen v prostorné voliéře

Tyto veverky jsou velice čilé a budou potřebovat hodně prostoru na šířku i na výšku. Minimální rozměry by měly být 1 x 0,5 x 1 m. Pokud je to venkovní klec, bude burunduk přirozeně hibernovat. Uvnitř mají být nejedovaté listnaté větve k šplhání, prolézačky a hamaky. Pod nimi na zem umístěte úkryt. Jako substrát se hodí jemný písek či hlína, v které se bude burunduk popelit.

Na jedno místo umístěte také napáječku, sépiovou kost a misku na potravu. Nezapomeňte na tenčí větvičky k hlodání. Jídlo si burunduk bude i odnášet a zahrabávat. Držte se doporučené četnosti a objemu krmných dávek, aby se krmení v kleci zbytečně nekazilo. Kout, který si zvíře vybere jako záchod, pravidelně čistěte.

Přečtěte si také: Chov morčat na koberečcích/textilu

Co by měla obsahovat potrava burunduka?

Zemní veverky v přírodě požírají semínka, oříšky i různé bobule, občas si doplní proteiny červíkem či hmyzem. Směs pro hlodavce ze zverimexu obsahuje z velké části semena vhodná pro burunduka, ovšem jejich poměr nemusí vyhovovat, a navíc jsou plné pelet slisovaných kdo ví z čeho.

Směs zrní může z poloviny sestávat ze slunečnicových semínek, která poskytnou potřebnou energii v podobě tuku. Další vhodnou složkou je proso, oves, pšenice, dýňová semínka. Každý den nabídněte burundukovi i pár oříšků, aby se mohla zabavit jejich loupáním. Mandle však jsou pro něj jedovaté!

Kromě semen a oříšků se hodí také čerstvá strava: šípky, borůvky, kousek jablka… Občas veverce podejte také moučného červa nebo cvrčka, na kterém si určitě ráda pochutná. Strava by měla být pestrá, ale jako základ by měla sloužit směs semen. Nezapomeňte denně doplňovat či měnit vodu.

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF