košíkářství

Košíkářství - řemeslo s bohatou historií po celém světě

Košíkářství se řadí mezi jedno z nejstarších řemesel na světě, které navíc přetrvalo v prakticky nezměněné podobě. Díky tomu se košíkářství pyšní bohatou historií. Vývoj tohoto řemesla navíc probíhal odlišně napříč kontinenty, a proto se diametrálně liší košíkářství u nás, v jiných zemích Evropy, ale také třeba v Americe či Asii. Pojďme nahlédnout do historie košíkářství u nás i ve světě a srovnejme materiály, které se používaly dříve, a které se používají dnes.

Kořeny košíkářství

Odhadnout vznik košíkářství jako plnohodnotného řemesla je velmi obtížné. V tomto oboru se totiž používají přírodní materiály (obilí, dřevo, tráva), které podléhají přirozenému rozkladu. Existenci tohoto řemesla před mnoha tisíci lety tak můžeme spíše jen odhadovat.

Existují však archeologické nálezy, které starobylost tohoto řemesla jednoznačně potvrzují. Zmiňme např. přes 7000 let staré fragmenty košů z palmových listů, ve kterých byly uložené zabalené lebky a kosti. Pokud chceme jít ještě dál do historie, uveďme nález pleteného sandálu z americké jeskyně Catliw Cave, který je starý takřka 10 000 let.

Košíkářství v Egyptě

Starověký Egypt měl podle historiků a archeologů opravdu rozvinuté řemeslo košíkářství. Výpovědní hodnota je navíc vcelku cenná a přesná, jelikož jsou nálezy dochovány v poměrně přijatelném stavu. Nejpoužívanějším materiálem pro pletení košíků byly tehdy palmové listy, ale také rákosy či jiné traviny.

Již v té době se používaly poměrně sofistikované metody pletení košíků, např. spirálová technika. Tu známe i z dnešní doby, kdy se touto metodou pletou ošatky. Pokud se přesuneme o pár set let dopředu, ale stále setrváme v Egyptě ve starověku, z nálezů zjišťujeme, že již tehdy byly známé metody dnešního košíkářství. Na mysli máme koše se systémem žeber a oplétacích prutů.

Pletení košíků v Americe

Košíkářské řemeslo má bohatou historii na všech místech světa, vývoj však probíhal různě, stejně jako metody a použité materiály. Na americkém kontinentu jsou obzvláště pozoruhodné indiánské koše, které se však až na výjimky nedochovaly. Hovořit o historii košíkářství v Americe je velmi složité, jelikož se techniky, materiály i vzory lišily kmen od kmene.

Je však třeba upozornit, že v průběhu vývoje tohoto řemesla se zde projevily evropské vlivy košíkářství, což bylo způsobeno bílými osadníky. Obecně je však pletení košíků v Americe doprovázeno rozmanitým zdobením, od kombinace různých materiálů až po zdobení korálky. Výjimkou není ani kombinace s ozdobným vyřezáváním.

Košíky z Asie

I košíkářství v Asii má bohatou historii. Pohled na pletení košíků v Asii je však bohužel z pohledu dnešní doby překroucený. Na náš trh se totiž obvykle dostanou nekvalitní kousky, které mají s původním tradičním tvarem a vzorem pramálo společného, naopak se přizpůsobují evropským potřebám a nízké ceně. Tradiční košíkářství z Asie je však vskutku mistrné. Asijští řemeslníci měli velkou výhodu, spočívající v možnosti použití kvalitního materiálu různého druhu.

 V Asii se košíky vyráběly a vyrábí i dnes z ratanu, cedrové kůry a z nejrůznějších travin. Velmi kvalitní koše se pletou z bambusu, který obecně patří mezi nejpoddajnější a tedy i nejvhodnější materiál pro pletení košíků. Koše plní v Asii funkci dekorační, ale také funkční. Často se používají přímo pro vaření rýže, mohou být dokonce pokryty hlínou, díky čemuž se stávají prakticky nehořlavými.

Košíkářství v českých zemích

I Evropa se pyšní bohatou historií košíkářství. Použití materiálů je velmi rozmanité, např. severské země používaly od pradávna břízu, jižní evropské země zase různé traviny. Podrobně popisovat košíkářství v jednotlivých evropských zemích by bylo zdlouhavé, proto se rovnou přesuneme přímo k našemu území a zaměříme se na košíkářství v českých zemích.

Nejstarším dochovaným košíkářským předmětem z našeho území jsou zbytky rybářské vrše na odchyt ryb. Nalezeny byly v Mikulčicích a spadají do období Velké Moravy. Je tak zřejmé, že pletení košíků sloužilo pro vyrábění nejrůznějších pomůcek, především právě v oblasti rybolovu a lovu či odchytu obecně.

Chceme-li však hovořit o řemeslu v pravém slova smyslu, musíme se přesunout až do 19. století, kde u nás bylo košíkářství na opravdovém vrcholu. Košíkáři museli být vyučení řemeslníci, pletení košíků bylo tehdy velmi žádané, až módní. Kromě funkčního účelu plnily košíky funkci estetickou, velký zájem byl o zdobené košíky s nejrůznějšími dekoracemi i malbami. Košíky se tehdy často používaly na nákupy na trzích.

Vzhledem k českému košíkářství je také třeba zmínit německý vliv. V Německu je a bylo košíkářské řemeslo na opravdu vysoké úrovni a některé německé vlivy se objevily i u nás. Patrné byly především v Litoměřicích a okolí, často zmiňovaným exkluzivním výrobkem je nákupní koš potažený kůží a zdobený pavím perem.

Historie českého košíkářství je vskutku rozsáhlá a zajímavá. Na českém území také naleznete hned několik muzeí, které se tomuto fenoménu věnují. Zmiňme např. muzeum v Čelakovicích nebo Morkovicích.

Materiály pro pletení košíků dnes a dříve

Ačkoliv je košíkářství řemeslem, které je neoddělitelné s ruční výrobou, stále častěji se v dnešní době setkáváme s výrobou průmyslovou. Takové koše jsou výrazně levnější, s řemeslem v pravém slova smyslu však nemají nic společného. Košíkářství je pro mnohé v dnešní době spíše koníčkem než řemeslem jako takovým. Naprosto byly setřeny hranice mezi kontinenty, a tak i na našem území dnes používáme běžně materiály, o kterých se dříve prakticky ani nevědělo. To je hlavní rozdíl mezi dobou minulou a dnešní.

Zatímco v minulosti používali čeští košíkáři osvědčené materiály – dřevo, loubky, vrbové proutí a další dřeviny nebo také kůru či kořínky jehličnanů, dnes můžeme plést z čehokoliv. Je pak podstatný rozdíl v tom, zdali dnešní košíkář plete košíky v duchu historie a původní české tradice, nebo zkouší i jiné techniky z různých koutů světa.

V druhém případě se kromě výše zmíněných tradičních materiálů pro pletení košíků používá také bambus, ratan, pedik, orobinec a další. Tyto materiály však slouží především pro pletení dekorativních košíků. Koše na houby, ovoce či zeleninu se i dnes vyrábí tradičními postupy z tradičních materiálů.

Z výše napsaného je zřejmé, že košíkářství jako řemeslo je sice starobylé, během tisíce let však neprošlo zase až tak výrazným vývojem. Možná přibyly nové techniky a materiály, základ však zůstal stejný. Košíkářství je však jako řemeslo neodmyslitelně spojené s ruční výrobou, a tak pevně věříme, že se současné snahy o zautomatizování a zmechanizování výroby příliš neujmou, nebo alespoň budou chápány vždy jako něco podřadnějšího.


Stáhnout v PDF

Přečteno: 176x

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.