Fotolia_99788193_XS

Z historie keramiky

Výroba jednoduchých hliněných předmětů provázela rozvoj tvůrčích schopností člověka od nepaměti. Výrobky z hlíny, stejně jako výrobky ze dřeva a kamene, patří k nejdéle používaným materiálům v historii lidstva. Výroba keramiky je pro lidstvo dodnes řemeslem, které se předává v tradiční i moderní podobě dál, a stále vznikají nové směry a nápady. Pojďte s námi však nahlédnout do dávné historie keramiky.   

Mezi úplně první keramické výrobky lze zařadit mísy, které byly vyrobené z přírodních zemin a byly jen vysušené. K pálení hlíny došlo až později. Mezi nejstarší keramické nádoby řadíme výrobky nalezené v Číně, které byly vyrobeny zhruba 10 000 let př. n. l. Tyto nádoby byly ručně tvarované, červenohnědé a byly vypalované. Samotné slovo keramika pochází z řeckého slova „keramos“, což bylo označení pro hlínu a hrnčířské výrobky. Toto označení se používá již asi 2000 let.

Dnes není keramická hmota pouhou hlínou, ale obsahuje směs různých komponentů v závislosti na účelu, pro který má být použita. Dnešní keramika se liší nejen surovinovou skladbou, ale i způsobem technologického zpracování. Nezměnila se ale základní definice keramického materiálu a způsob jeho přípravy.

Něco z historie keramického řemesla z období před Kristem

Z archeologických nálezů je patrné, že na samém počátku, v letech 10 000 až cca 3000 př. n. l., byly výrobky z keramiky vyráběny z jílů s příměsí písku. Do tohoto období spadá keramika lineární, vypíchaná a lengyelská. V pozdní době kamenné se objevují nálevkovité a zvoncové poháry, keramika s provazovým nebo rytým vzorem. Finální úpravy keramických výrobků provádějí na tzv. „pomalém kruhu“, který byl otáčen pouze rukou. V této době už také docházelo k rozvoji obchodu s keramickými výrobky.

Kolem roku 3000 př. n. l. došlo k objevu tzv. rychlého hrnčířského kruhu, který byl používán ve východní a jihovýchodní Evropě. (Keltové znali rychlý hrnčířský kruh až v roce 300 n. l.) Poté, někdy v letech 2000 až 1500 př. n. l., se začala keramika používat i ve stavebnictví, rozvíjelo se cihlářství, cihly se glazovaly. V Egyptě tou dobou již kvetla vyspělá hrnčířská výroba. Egypťané vytvářeli rozličné druhy nádob a váz, točených na hrnčířském kruhu. Nádoby byly zdobeny modrozelenou glazurou. Výroba keramiky se rozvíjela plně už v tak dávných časech.

Z nálezů vidíme, že kolem roku 200 př. n. l. dokázali Číňané vyrábět hliněné figury, používali olovnaté glazury. V této době vznikla také tvrdá keramika s hutným střepem, která je primitivním předchůdcem porcelánu. Výroba keramiky se rozvíjela na všech kontinentech světa.

Fotolia_99788193_XS

Historie keramického řemesla v období po Kristu

V Evropě se keramické řemeslo rozvíjelo v Řecku, kde se uplatňovala figurální a ornamentální keramika. Řekové se stali slavní svými malbami na řecké vázy. Významnými středisky byly Athény a Korint. Římská říše převzala řecké a etruské způsoby výroby. Vznikla červeně glazovaná a plastická keramika – Terra sigillata (období 100 až 400 n. l.). Výroba keramiky na nějaký čas ustala, což bylo způsobeno nájezdem Hunů do Evropy a Stěhováním národů. Až v 9. století začali Maurové ve Španělsku používat užitkovou keramiku ke stavebním účelům. Arabové prosluli zlatou a modrou glazurou.

V Číně se v letech 600 – 900 vyvíjely počátky bílého porcelánu. V době dynastie Jűan (13. století), vznikla keramika, která byla předchůdcem evropského bílého porcelánu s namodralým tónem střepu a s transparentní glazurou na povrchu. Dynastie Ming začala používat kobaltovou podglazurovou dekoraci. V 16. století se k výrobě keramiky dostali i Japonci, kteří jako první pronikli do technologie výroby čínského porcelánu.

Od pozdního středověku se výroba keramiky rozvíjela v Evropě rychle. Vyráběly se kachle na stavbu kamen. Kachle byly polévané, barevné a zdobené. Výroba keramiky zažila největší rozmach v 16. století v Itálii, kde se zdokonalila keramika zvaná fajáns (název je odvozen od města Faenza, kde se keramika vyráběla). Fajáns byla do Evropy importována z Egypta. Někdy se jí říká také egyptská pasta (výše zmíněné zelenomodré zdobení). Tato keramika měla neprůsvitnou bílou glazuru a byla bohatě barevně zdobená. Vypalovala se při nižších teplotách. V Německu vznikly fajánsové manufaktury kolem roku 1600 n. l. Významnými centry se stává Hamburg, Florencie nebo Norimberk.

Ve Francii a v Nizozemí byla zahájena řemeslná výroba delftské fajánse opatřené bílou olovnato ciničitou glazurou. Ve Francii vznikl při výrobě fajánse i fritový porcelán (Rouen 1673). Poněkud odlišný vývoj keramiky probíhal v Anglii, kde John Dwigh podal patent na asijský porcelán (1671), byly to transparentní hrnčířské výrobky s málo pevným střepem. V roce 1709 objevil J. F. Bőttger spolu s E.W. von Tschirnhausem složení a technologii výroby tvrdého porcelánu. Jeho výroba byla zahájena v manufaktuře v Míšni (1710), všem dobře známý Míšeňský porcelán. Míšeňský porcelán byl vypalován za vysokých teplot jako v Číně (až 1400°C), čímž bylo dosahováno vysoké odolnosti proti teplotním šokům. Výroba keramiky v Míšni funguje dodnes pod názvem Staatliche Porzellan-Manufaktur Meissen GmbH.

Měkký porcelán, fritový a kostní byl objeven 1745. Následovala výroba bělniny (přechod mezi fajánsem a porcelánem). Na počátku 19. století bylo také poprvé provedeno lití do forem (patentováno v Karlových Varech v roce 1891).

Historie keramiky v českých zemích

V českých zemích byly prvními obory výroby keramiky hrnčířství a později kamnářství a výroba pálených cihel. V našich zemích se rychlý hrnčířský kruh používal cca od 14. století. U nás se proslavila keramika habánská (Morava a Slovensko), později holíčská na jižní Moravě. Habánskou keramiku vyráběli Habáni od konce 16. století do 18. století. Poté splynula s lidovou keramikou. Lidové hrnčířství u nás tvoří významnou oblast lidového umění.

V 19. století, když nastal rozvoj průmyslové výroby, se vytvořily podmínky i pro vznik průmyslu keramického, který se soustředil především do oblastí s bohatými nalezišti surovin. Západní Čechy nabízely mnoho kvalitního jílu a kaolínu. Kaolín se na Karlovarsku těží od roku 1740. Proto právě zde vznikly keramické výrobní podniky, které produkovaly výrobky vysoké jakosti. V roce 1783 vznikla v Hranicích na Moravě první továrna na bělninu a v roce 1791 v Praze. První porcelánka vznikla v Horním Slavkově 1792. Na území habsburské monarchie vznikaly továrny na výrobu keramiky a porcelánu, ale malé rodinné manufaktury přetrvávaly. Drobní hrnčíři se sdružovali do tak zvaných cechů.

Hrnčířské kruhy

Práce s hrnčířským kruhem se v čase prakticky nezměnila. Od roku 1878 se k pohonu hrnčířského kruhu používá také strojní, později elektrický pohon. Hrnčířské kruhy se modernizovaly a vylepšovali. Dodnes se používají k vytáčení kruhových nádob amfor, mís, váz či hrnců. 


Stáhnout v PDF

Přečteno: 245x

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.