další zvířátka

I psa může trápit stres a samota. Jak na separační úzkost u psa?

Náš mazlíček by s námi chtěl trávit každou chvíli. Bohužel, chození do práce či na nákup se nevyhneme. Někteří psi ale mohou snášet odloučení obzvlášť špatně. V naší nepřítomnosti pak přichází na řadu vytí, štěkání, ničení nábytku anebo pomočování. Separační úzkost u psa je nebezpečná a závažná. Nejedná se o pouhý stres u psa, ale o zdravotní syndrom vyžadující náš zásah. Poradíme, jak se separační úzkost u psa pozná a jak ji řešit.

Separační úzkost u psa se projevuje ničením věcí i močením

Žádný pes není z naší nepřítomnosti zrovna nadšený. Nicméně se u psů stále častěji objevuje stav, který se lékařsky nazývá jako separační úzkost u psa. Pes má z našeho odchodu doslova fobii a zažívá úzkost.

Jak se separační úzkost u psa projevuje? Mazlík nedokáže zůstat ani na chvíli o samotě, všude nás doprovází a už pouhý náznak našeho odchodu způsobuje velký stres u psa.

Když přicházíme domů, kromě nadšeného vítání na nás čeká poničený nábytek či jiné rozkousané věci, loužičky a někdy i výkaly. Sousedi nás mohou upozorňovat, že v naší nepřítomnosti je slyšet hlasité vytí, kňučení a štěkot.

 

Jak poznat separační úzkost u psa?

Ničení nábytku a osobních věcí

Slintání

Hlasité vytí, kňučení anebo štěkání

Nechutenství

Neklidné přecházení z místa na místo

Usilovné lízání srsti na končetinách

Viditelný stres a nepokoj

Třes

Močení a kálení v bytě

ozšířené zornice

Snaha dostat se z uzavřených prostorů

Snaha překonávat okna, dveře či plot


Je důležité si uvědomit, že každý pejsek je jiný a příznaky se mohou mírně lišit. Je potřeba našeho pejska dobře znát. Někdy nemusí být na vině separační úzkost u psa, ale pouhá rozmazlenost. Je nutné vypozorovat, zda se u pejska jedná o pouhý vzdor a kdy je doopravdy vystaven silnému stresu.

Nepodceňujme separační úzkost u psa, je nebezpečná

Pes je společenské zvíře, které již odedávna žilo ve smečce. Proto pro něj samota není přirozená. Nicméně, každý pejsek by měl zvládat být po nějakou dobu sám. Jestliže ale neprošel vhodnými společenskými návyky, výcvikem či zažil stresovou situaci anebo byl dokonce týrán, může na samotu jeho nervový systém reagovat nevhodným způsobem.

Páníček je pro psa zdroj bezpečí a s jeho odchodem odchází i jistota a klid. Pes se pak cítí ohrožený a prožívá velký strach. Ve snaze tento strach zmírnit začne ničit různé věci, podobně jako si my lidé ve stresu koušeme nehty. Pokud se separační úzkost u psa neřeší, stále se zhoršuje. V extrémních případech může dojít až k úhynu psa. Separační úzkost u psa rozhodně není jeho vědomým rozhodnutím. Proto ho za špatné snášení samoty netrestejme. Docílili bychom naprostého opaku.

Jak separační úzkost u psa vzniká?

  • Pes má slabou nervovou soustavu.
  • Pes byl v mladém věku odloučen od své rodiny. Jako například nalezenci anebo štěňata pohozená na ulici.
  • Pes byl ponechávaný dlouho sám bez jakéhokoli kontaktu majitele, například dny či dokonce týdny.
  • Pes zažil velmi stresovou událost. Například vloupání, ohňostroje, požár či silnou bouřku.
  • Pes má sklon ke strachům a fobiím, má úzkostnou povahu.
  • Pes byl od předchozích majitelů týraný.
  • Pes žije v domácnosti pouze s jedním člověkem.

Zmírňujme stres u psa, zabráníme separační úzkosti

Separační úzkosti lze předejít. Pejska bychom neměli nechávat příliš dlouho o samotě, také bychom měli zabránit, aby se v naší přítomnosti stres u psa dostavil. Pokud se budeme držet následujících jednoduchých kroků, stresová úzkost u psa se vůbec nemusí objevit.

  1. Postarejme se mu o příjemné prostředí. Někteří psi se cítí bezpečněji v otevřených prostorech, jiní zase potřebují menší úkryt, kam se mohou schovat. Záleží právě na našem pejskovi. V době naší nepřítomnosti by měl mít pocit, že mu nic nehrozí.
  2. Nechejme mu v misce kvalitní a chutné krmivo. Kromě toho, že se zabaví a nebude si naši nepřítomnost spojovat s nepříjemným hladem, mu jídlo poskytne komfortní pocit. Podobně, jako když se najíme my.
  3. Dejme mu věc s naším pachem. Může se jednat například o tričko, které nás bude připomínat a bude stres u psa snižovat.
  4. Poskytněme mu dostatek oblíbených hraček. Zabaví se.
  5. Omezme loučení a nadšené vítání. Pes si náš příchod a odchod spojí s obzvlášť silnými pocity. Když se nebudeme loučit, nebudeme psa vystavovat stresu z odchodu. Skromnější vítání zase psovi ukáže, že naše nepřítomnost není zas tak důležitá či ojedinělá.
  6. Pes by měl být už od malička vedený k samostatnosti. Pokud bude naučený poslušnosti, stejně jako samostatnému rozhodování, bude samotu snášet podstatně lépe.
  7. Důležité je pozorovat pejska a vědět, jak se chová v naší nepřítomnosti. Pomůže například videozáznam. Díky tomu si uděláme obrázek, jak pes samotu snáší.

Jak se separační úzkosti zbavit? Dbejte na správnou výchovu psa

Separační úzkost u psa je potřeba zachytit včas. Jinak se bude stále zhoršovat a léčba se bude komplikovat. Na řadu musí přijít každodenní výchova psa, ve které budeme pejska na odchod a samotu postupně přivykat. Jakmile začne zvládat jeden krok bez známek stresu, můžeme přejít k druhému. Pokud se ale stres u psa opět dostaví, musíme se vrátit k předchozímu kroku, kdy se cítil bezpečně.

1. Pro cvičení zvolme místo, kde se pejsek cítí bezpečně. Vydejme se ke dveřím, které má pejsek spojené s naším odchodem. Těsně před nimi se vraťme a věnujme se běžné činnosti. Opakujme to dvakrát až třikrát denně, ale s dostatečným časovým rozestupem.

2. Jakmile pejsek zvládá náš náznak odchodu bez stresu, zkusme zapojit další rituály spojené s odchodem. Vezměme klíče a zamiřme ke dveřím. Opět se vraťme a pejska odměňme.

3. Takto přidáváme další návyky. Například obouvání, braní peněženky, kabelky anebo bundy. Až pejsek takové rituály zvládá, zkusme na pár vteřin odejít a hned se vrátit. Postupně naše pobyty venku prodlužujme. Jakmile je mazlíček v pohodě po dobu 2 až 3 hodin naší přítomnosti, výchova psa byla úspěšná a máme vyhráno.

4. Odměňujme pejskovu samostatnost. Když zvládne být sám v pelíšku anebo v jiné místnosti, dejme mu pamlsek.

5. Na pejskovo loudění o pozornost nereagujme.

6. Několik minut před naším odchodem si pejska nevšímejme a nelučme se s ním. Přivítání zase omezme na pouhý pozdrav bez projevování větších emocí.

7. Než se pejsek separační úzkosti zbaví, neměl by vůbec zůstávat sám.

8. V obzvlášť závažných případech může zvěrolékař pejskovi nasadit léky, které mu pomůžou s uklidněním. Můžete také zkusit požádat o pomoc kynologa.

Rozbalit všechny příspěvky
Vložit příspěvek

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.

Video týdne

Taky se občas po práci cítíte tak, že si říkáte: ať mi všichni třeba vlezou na záda!? Dnes už prostě nic dělat nebudu...

Příběh zvířátka

Říkají mi Rago, Ragoušku, Ragajdo, Rufajdo, nebo když si vypůjčím třeba botu, tak křičí Ragíííno! (to je povel k držení v zubech, to já už poznám)...

Komentáře ke článkům

Pro dodržení zásad pro získání souhlasu koncových uživatelů v EU bychom vás chtěli informovat, že tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte