Hlavička
Spektrum zdraví Academy - spektrum zdraví

Dobrý kontakt k tématu

Fotolia_98547269_Lverze2

Alternativní medicína v souladu s přírodou MujStyl.com

Zkušená homeopatka Michaela Todarellová nabízí komplexní služby v oblasti alternativní...

bg

Studio Naturopatie Ostrava

Ucelené poradenství v oblasti zdraví a zdravé výživy v případě zdravotních obtíží i prevence civilizačních chorob....

Tradiční čínská medicína Praha 5 - Centrum TČM Oáza Harmonie, s.r.o.

Jsme Centrum TČM Oáza Harmonie, s.r.o. s provozovnou nedaleko pražského...

Energické centrum Dagmar Dévi - masáže, meditační terapie, Swasthya

Energické centrum ve Zlíně se zabývá celostní terapií těla i duše meditační...

NOLI: Centrum celostní medicíny - alternativní léčba Zlín

Centrum celostní medicíny NOLI ve Zlíně se zabývá alternativní medicínou a jejími...

Co je to homeopatie – pomůže nám nebo uškodí?

10. 2. 2015

Homeopatie je jedna z léčebných metod používaných v alternativní medicíně. Ve státech vyspělého světa představuje jeden z jejich nejrozšířenějších oborů a v průběhu let si získala velkou popularitu v odborných i v laických kruzích. Dnes užívá metody homeopatie mnoho lékařů i léčitelů v ČR i jinde ve světě. V tomto článku se na homeopatii podíváme blíže – jaká je historie této metody, jakými principy se řídí, jak se homeopatika užívají a co na homeopatii říká lékařská věda?

Homeopatie je založená na zkoumání pacienta a jeho symptomů jako celku, kterého jako celek i léčí. Cílem homeopatické léčby je obnovení zdraví a harmonie organismu, nikoli „pouhé" potlačování nepříjemných stavů, aniž by byla odstraněna jejich příčina. Slovo homeopatie je odvozeno ze dvou řeckých slov homol = stejný, podobný a pathos = nemoc, bolest. Základním východiskem homeopatie je tedy zákon podobnosti – podobné se léčí podobným.

Historie homeopatie

Prvopočátky homeopatie můžeme nalézt již u Hippokrata, který hlásal, že podobní činitelé, kteří nemoc vyvolávají, ji také léčí. Moderní homeopatii pak zformuloval německý lékař a chemik Samuel Hahnemann v knize Organon léčebného umění (1810). Vycházel přitom z tradic antického řeckého lékařství, alchymie a evropské bylinkářské tradice. V době smrti Hahnemanna bylo již jeho učení rozšířeno téměř po celém světě.
Homeopatie byla zatlačena do pozadí po objevu antibiotik, kdy klasická medicína značně zvýšila své léčebné úspěchy a překonala tak výsledky homeopatie. Od 50. let 20. století se pak znovu dostává ke slovu spolu s rozvojem alternativních léčebných metod. V České republice se rozšiřuje až od roku 1989, neboť do té doby byla režimem zakázána.

Nejdůležitější principy homeopatie

Léčení podobného podobným

Významné je Hahnemannovo zjištění, že látka, která je schopná u zdravého jedince vyvolat specifické symptomy, dokáže ve své homeopatické formě vyléčit nemocného, u kterého se projevují podobné příznaky jako projevy onemocnění.

Například pásový opar, který se v počátcích onemocnění projevuje palčivou bolestí, zarudnutím kůže a postupným napuchnutím dané oblasti, se v homeopatii bude v souladu s tímto principem léčit homeopatikem Apis, které se připravuje postupným ředěním včelího jedu. Včelí jed totiž u zdravého člověka vyvolá podobné symptomy: nejprve palčivou bolest, posléze zrůžovění kůže a otok postižené oblasti.

Velmi malé dávky neboli princip nekonečně malého dávkování

Ředění v homeopatii se provádí tak, že se použije jeden díl účinné látky a přidá se k určitému množství rozpouštědla. Z takto vzniklého roztoku se vezme opět jeden díl a přidá se ke stejnému množství rozpouštědla jako v předchozím kroku. Tento postup se pak stále opakuje, to se v homeopatii nazývá „potencování". Homeopatika se ředí v různých poměrech, číslo v označení potence pak označuje provedený počet ředění, např. u homeopatika o potenci 30CH proběhlo třicetkrát ředění v poměru 1:100.

Počátky moderní homeopatie můžeme zařadit do 19. století.

Účinnými nemají být přímo molekuly ředěné látky, ale její „otisky" ve vodě, lihu nebo jiném použitém ředidlu. Silně zředěná homeopatika dle homeopatie působí jemnohmotnou rezonancí na spirituální organizační systém člověka, na tzv. „vitální sílu" nebo též „dynamis". V indickém učení se tento systém nazývá „prána" a v čínské tradiční medicíně „čchi". Nemoc je dle této logiky způsobena poruchou právě tohoto vnitřního organizačního principu.

Metody a léčiva se volí podle konkrétních příznaků

Homeopat vždy hledá homeopatický lék pro určitého člověka a jeho nemoc, vybírá takové homeopatikum, které je pro daného jedince a jeho konkrétní příznaky nejvhodnější. Homeopat při diagnostice probírá jednotlivé orgány těla nemocného, zabývá se ale také otázkami jeho celkového zdravotního i duševního stavu, chuti k jídlu, vztahu k práci, potřeby lásky a přátelství. Jedno a to stejné homeopatikum se proto často nedá aplikovat u jiného člověka se stejnými příznaky.

Užívání homeopatik

Homeopatika se připravují ze surovin živočišného, rostlinného i minerálního původu a mohou být také syntetická. Homeopatika jsou k dispozici v různých formách – cukrové globule (kuličky), granule, tablety, kapky, masti, gely, čípky či injekce.

Obecně platí, že čím výrazněji se příznaky onemocnění projeví, tím více zředěný přípravek bychom měli k léčbě užít. Dávkování homeopatik přitom není závislé na věku ani hmotnosti pacienta. Ústup akutní nemoci by se měl projevit do dvou dnů od aplikace homeopatika.

Nedílnou součástí homeopatie je také její preventivní působení. Léčba za pomoci homeopatie by měla uvádět do rovnováhy a zlepšovat nejen fyzický stav člověka, ale i jeho psychické naladění, neboť homeopatie tyto dvě složky a kvality života neodděluje.

Homeopatie versus lékařská věda

Vědecká komunita je přesvědčena o neúčinnosti homeopatie. Účinnost homeopatických metod ani fungování jejích principů nebyly v žádném z mnoha experimentů a studií spolehlivě vědecky prokázány. Neexistuje tedy žádný empirický důkaz, že homeopatika jsou účinnější než placebo. Z tohoto úhlu pohledu je homeopatie značně kontroverzní metodou léčby.

Na druhou stranu se také nikdy nepodařilo empiricky prokázat škodlivost homeopatie. Homeopatika neobsahují žádné škodlivé látky a jejich jediným a hlavním rizikem je nasazení neúčinných homeopatik v případě závažné choroby, která vyžaduje urychlenou efektivní léčbu. Ztracený čas a rozvoj choroby může pacienta ohrozit.

Česká lékařská komora uznává homeopatii jako léčebnou metodu od roku 1993. Dle vědecké rady ČLK ji může vykonávat a homeopatické léky předepisovat každý, kdo má oprávnění léčit. Tato formulace nijak nehodnotí její účinnost, pouze zamezuje postihu lékaře za užití léčby homeopatií a navíc otevírá možnost postihu lékaře za poškození pacienta v souvislosti s homeopatií. To se v ČR také v roce 2011 stalo. Lékařka Jana Štenclová dostala desetiměsíční podmíněný trest za to, že léčila pacientku s onemocněním štítné žlázy dlouhodobě pouze homeopatiky. Stav pacientky se v průběhu léčby zhoršil natolik, že při následné hospitalizaci zemřela.

Homeopatika a klub skeptiků Sisyfos

Český klub skeptiků Sisyfos považuje všechny účinky homeopatických preparátů za placebo efekt a upozorňuje, že homeopatické léky často neobsahují jedinou molekulu původní účinné látky. V letech 2010 a 2011 uspořádaly kluby skeptiků po celém světě protestní happening, během kterého se účastníci veřejně „předávkovali" údajně velmi silnými homeopatickými léky – bez jakýchkoli účinků nebo následků. Výrobci a distributoři homeopatických léků tak čelí nařčením z neférových obchodních praktik a zavádějící reklamy.


Stáhnout v PDF

Přečteno: 284x

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.