Sociální fobie udělá ze života peklo, může dostat i vás

24. 8. 2012

Sociální fobie patří mezi nejrozšířenější psychické potíže, kterými trpí lidé po celém světě. Hlavní úlohu sehrává strach – z lidí, z interakce s nimi a ze všech situací, ve kterých musí nemocný jednat s ostatními nebo je jimi hodnocen či jinak pozorován. Nezřídka proto jedinci, co se s touto fobií potýkají, přestávají normálně žít a často to dochází až k tomu, že víceméně nejsou schopni vůbec opustit svůj byt a vyjít ven na ulici. Výjimkou bohužel nejsou ani případy, kdy sociální fobie dožene člověka k sebevraždě.

Pro lidi mající sociální fobii je to často začarovaný kruh, který je může dostat až na úplné dno. Jakmile nejsou schopni docházet do práce, začnou se samozřejmě kupit i další problémy, které jsou příčinou dalších obtíží. Nemocní pak upadají do depresí, uchylují se k nadměrnému pití alkoholu nebo užívání drog. Sociální fobie je tak v rozvinutějším stádiu doprovázena mnoha dalšími potížemi, může být příčinou i následkem. V tomto článku o ní najdete všechno podstatné – co to sociální fobie je, jaké může mít podoby a jak se léčí. Odborníci hovoří o tom, že velkým problémem bývá právě to, že nemocný nevyhledá jejich pomoc. Jinak je sociální fobie poměrně dobře odbouratelná v porovnání s jinými psychickými obtížemi.

Co to je sociální fobie

Z teoretického hlediska je sociální fobie vcelku jednoduše popsatelná. Jde o nevysvětlitelný a iracionální strach ze sociálních situací. Což konkrétně znamená, že ten, kdo jí trpí, nezvládá komunikaci s ostatními, bojí se jí, je z ní nervózní. Je mu celkově nepříjemné, i když se na něho lidé jen podívají. Nedokáže v přítomnosti ostatních ani mluvit, natož vykonávat jiné činnosti, jako třeba telefonovat, jíst nebo něco psát. Nemocný nesnese pohledy druhých, jde o zcela běžné situace i samozřejmě takové, které podněcují trému a nervozitu i u zdravých lidí. Tento strach roste v souvislosti s tím, zda jde o známé, přátelé, příbuzné, nebo zcela cizí osoby.

Ten, kdo trpí (nebo se u něj tato obtíž začíná rozvíjet) sociální fobii nechodí mezi lidi, pouze z nutnosti. Jak už však bylo napsáno výše, pocity se neustále prohlubují, až přestane nemocný vycházet z domu úplně. Stejně tak si nemocní nezvou k sobě hosty. U každého člověka mohou být tyto provokující situace různé, třeba i hodně specifické, jindy se jedná o celé spektrum, které se může rozšířit až na vlastní rodinu. Pokud tedy na sobě pozorujete, že se stále více obracíte sami do sebe, vyhledáváte samotu a kontakt s druhými vám není příjemný, je na čase zpozornět.

Sociální fobie se v životě může projevovat nárazově, třeba v souvislosti se stresem a podobnými vlivy, které se promítají do stavu psychické kondice. Statistiky hovoří, že určitá období, kdy se člověk před druhými stydí, zažívá až 90 procent populace. Dlouhotrvající sociální fobie pak trápí zhruba 2 procenta, občasné epizody zaznamenává od 3 do 12 procent lidí, trpí jí obě pohlaví. Sociální fobie začne v člověku klíčit přibližně v období puberty – mezi 14 až 20 lety, kdy je jedinec často součástí socializačních procesů. A jestliže se právě v tomto období setká s nějakými negativními postoji, později se to může překlenout právě v sociální fobii.

Sociální fobii provází velký strach a úzkost

Základem sociální fobie je strach a s ním související úzkost. Mimo to se však lze setkat i s dalšími doprovodnými znaky, co se týkají i fyzického stavu. Lidé se sociální fobii se tak při komunikaci s jinými červenají, nedokážou se dívat do očí, třesou se jim ruce, dělá se jim nevolno apod. Má-li člověk navíc z něčeho mindrák, například ze svého malého nosu, plešatosti nebo třeba křivým zubům, pak se sociální fobie projevuje o to snadněji, protože nemocný má pocit, že všichni se na tyto nedostatky soustředí. I proto může být sociální fobie odrazovým můstkem k rozvoji paranoidních a jiných podobných poruch.

• Konkrétní obvyklé projevy

Nutno podotknout, že člověk s touto fobii si svůj problém uvědomuje a často by také chtěl žít bez toho strachu, ale nedokáže to překonat. Vždycky ho všechny pocity a projevy provázející sociální fobii přemůžou. Nemocní se snaží sami sebe přesvědčovat, že to zvládnou, ale když čelí realitě, opět nad nimi sociální fobie zvítězí. Podívejte se na to, co konkrétně člověk s těmito psychickými potížemi prožívá:

• nechce být středem pozornosti, děsí se toho
• nedokáže v klidu mluvit s nadřízeným, před skupinou apod.
• neumí si o něco říci, o něco požádat
• nesnese pohledy druhých
• neustále kontroluje své chování, zevnějšek
• nechce jíst před lidmi
• bojí se navázat jakoukoliv konverzaci, odpovídá stroze
• tělesné projevy viz výše (červenání, pocity na zvracení, bušení srdce, zrychlený tep, pocení atd.)

Jestliže jste se v těchto bodech viděli, navštivte svého obvodního lékaře, nebo si rovnou sami vyhledejte psychologa, případně psychiatra. Nemá smysl se sociální fobii nechat ubíjet. Stačí se jednou překonat a svěřit se druhému s tím, co vás trápí.

Důsledky sociální fobie

Asi netřeba připomínat, jak sociální fobie ovlivňuje kvalitu života. V těch nejhorších případech může vést až k jeho ztrátě. Podívejme se nyní na ty největší a nejobvyklejší následky. Je zcela jasné, že jedinec s fobií trpí samotou, z níž mohou následně vyplývat i další nepříjemné důsledky, jako jsou omezené sociální dovednosti, nemožnost nalézt si partnera apod. Bylo už zmíněno, že sociální fobie může člověka zahnat až do takového stádia, že není schopen chodit normálně do práce a vůbec ven. S tím souvisí i vznik různých závislostí, finanční problémy, deprese a úzkostné poruchy. Bohužel nutno zmínit, že i přes takový způsob života se lidé mnohdy stydí vyhledat pomoc a raději nějak přežívají. A to je špatně.

Sociální fobie: léčba

Spousta lidí se za fobii, kterou trpí, stydí, a tak i když je jim jasné, že to není přirozený stav, přesvědčují se, že jiní už prostě nebudou. Avšak lékaři jasně vzkazují všem, které tato fobie trápí, že je dobře léčitelná. A to dvěma způsoby, volba toho konkrétního vždy závisí na osobnosti člověka, který se přišel léčit. Existuje tedy léčba:

• s pomocí medikamentů – antidepresiv ze skupin léků SSRI, SNRI a RIMA
• prostřednictvím psychoterapie
• kombinovaná

Jestliže se zvolí léčba pomocí psychofarmak, pak ze zkušeností vyplývá, že výrazné zlepšení nastává u zhruba 80 procent nemocných. Stejně tak pomáhá i terapie (kognitivně-behaviorální metody), jejímž cílem je naučit člověka vnímat stresující situace jinak, změnit negativní myšlenky a ovládat pocity, které v inkriminovaných situací přicházejí. Sociální fobie jde takto zcela odbourat. Důležitou součástí terapie je i nácvik sociálních dovedností. To probíhá většinou ve skupině a jednotliví pacienti dostávají úkoly – od jednodušších až po složitější. Procvičuje se tak třeba neverbální chování, konverzace s lidmi, vystupování před lidmi, požádání o něco, kritizování, přijímání pochvaly apod. Zkrátka se nemocný ve zinscenovaných scénkách učí tomu, co ho v životě nejvíce omezuje.

Kombinace obou možných terapií se zpravidla volí ve chvíli, kdy individuálně nezabírají. V každém případě je velice důležité postupně vyhledávat situace, které nemocného děsí, a stavět se k nim čelem. Jakmile budou přicházet první pozitivní výsledky, kdy takový člověk uvidí, že se třeba bojí méně, že se mu už tolik nepotí ruce, nebo že ten svíravý pocit kolem žaludku není tak intenzivní, budou při dodržování pokynů lékaře další dílčí úspěchy jen přibývat.

Sociální fobie vs. panická úzkost

Mnozí lidé často zaměňují sociální fobii s ataky panické úzkosti. Proto je třeba před léčbou vyloučit i další možné diagnózy. Hlavním rozdílem od zmiňované panické úzkosti je absence infarktových stavů, ty je třeba od klasické sociální fobie odlišit. Panická úzkost je mnohem razantnější z hlediska tělesných a fyziologických projevů (nemožnost popadnout dech, nemožnost se pohnout, mluvit apod).

Sociální fobie je poměrně velký problém, který má však tu "výhodu", že jde řešit. Pokud tedy trápí i vás, vrhněte se do toho po hlavě a nalezněte v sobě vůli docílit změn. Není to nemožné. A jestliže znáte někoho ve svém okolí, koho sociální fobie postupně ničí, zkuste s ním pravidelně hovořit, povzbuzovat ho, sehrávat s ním situace, kterých se bojí. Možná čeká na první pomocnou ruku, a když ji dostane, bude posléze schopen přijmout i tu odbornou.