sklářství

Historie sklářství aneb Jak čeští skláři zastínili benátské mistry

Dodnes se vedou spory a diskuze o tom, kde vlastně sklářství vzniklo. Jeden zdroj uvádí, že v Mezopotámii, další mluví o Číně a jiný naopak tvrdí, že sklo vynalezli Féničané. Jedno je však jisté – sklářství se řadí mezi ta vůbec nejstarší řemesla, která člověk vymyslel. Vzniklo totiž před více než 5 tisíci lety a i v současnosti má ve společnosti respektované postavení. Což by mělo platit především v českých zemích – ty se totiž v minulosti výrazně podílely na rozvoji sklářství a dodnes čeští skláři patří k uznávaným mistrům svého oboru. Pokud se chcete více dozvědět o historii sklářství, tak právě pro vás je tento článek.

Život bez skla si už dnes zřejmě nedokážeme představit. Sklo je všude kolem nás a provází nás téměř na každém kroku. Okna, zrcadla, lustry, sklenice, vázy, lahve, šperky, různé dekorativní výrobky… To je jen krátký výčet věcí, které jsou vyráběny ze skla, a dennodenně s nimi můžeme přijít do kontaktu. Sklo se tak stalo neodmyslitelnou součástí naší společnosti, za což můžeme děkovat našim předkům, kteří výrobu skla rozvíjeli k dokonalosti po několik tisíc let.

Historie skla je zahalena tajemstvím

Víte, kdo jako první vyrobil sklo? Pokud ne, tak si nemusíte zoufat. Nad touhle zapeklitou otázkou si totiž lámou hlavu vědci i archeologové z celého světa. Neexistuje totiž žádná konkrétní odpověď. Jsou sice různé nálezy, teorie i dohady, které však nedokážou s jistotou určit, kde poprvé sklo vzniklo. Archeologové se domnívají, že sklo bylo poprvé vyrobeno buď v Mezopotámii na území dnešní severní Sýrie, nebo ve starověkém Egyptě. Shodují se však v tom, že první známky o výrobě skla sahají až do doby 3500 let před n l.

Nejstarší potvrzený nález skla se ovšem datuje do poloviny 2. tisíciletí před n. l. Jedná se o drobné korálky, které nejspíše vznikly pouhým nedopatřením. A to buď při glazování egyptské keramiky, nebo při zpracování kovové rudy. Prvním záměrně vyrobeným předmětem ze skla je podle historiků keramický pohár egyptského faraona Thutmose III. z období kolem roku 1450 před n. l., který je opatřen skleněnou výzdobou. A v této době už sklo znali také v oblasti jižní Asie, kde se počátky zpracování skla datují do roku 1730 před n. l.

Římský historik Plinius starší ovšem jako vynálezce skla uvádí Féničany. Tito známí obchodníci a mořeplavci se podle něj během svých cest jednou utábořili na břehu afrického kontinentu, kde chtěli přenocovat. A když si na provizorním ohništi připravovali polévku, tak si náhle všimli drobných průsvitných kuliček, které náhodou vznikly při reakci písku a kamenů, které obsahovaly dusičnany. Nutno říct, že tato teorie o vynálezu skla zní spíše jako pohádka na dobrou noc, ale kdo ví…

Sklářství pozvedli staří Římané

Rozmach ve zpracování skla přišel až s vynálezem sklářské píšťaly, kterou se fouká sklo. Objevení této přelomové technologie, jež dala sklářství úplně jiný rozměr, se datuje doby kolem roku 30 před n. l. Jejich prapůvod ovšem můžeme najít opět už u Féničanů, kteří o několik staletí dříve používali na výrobu skla jakési keramické trubice.

Sklářství ovšem k dokonalosti nedovedli Egypťané, Číňané, ani Féničané, nýbrž Římané. Ti byli totiž velmi zruční a dokázali vyrobit čiré sklo. Římané používali sklo především k výrobě různých nádob, v muzeích jsou dodnes k vidění nádherné poháry z 1. – 4. století.

Benátské sklo se stalo pojmem

V průběhu dalších let a staletí se sklářský průmysl stále rozvíjel a sklo se tak stalo velmi ceněným artiklem. Sklo se nepoužívá už pouze na výrobu šperků či nádob, ale jsou z něho zhotovovány okna i mozaiky s různými motivy. Ve středověku se ze sklářství stalo doslova umělecké řemeslo – na tuto úroveň ho dostali mistři z Benátek, kteří začali vyrábět předměty ze skla ve 13. století. Z této doby také pochází pojem „benátské sklo“, který je známý dodnes.

Skláři z Benátek prosluli barevným i čirým sklem, které navíc zdobili zlatem, barvami a různými ornamenty. Benátské sklo bylo v podstatě symbolem pro luxusní zboží, které zahrnovalo zdobená zrcadla či překrásné lustry. Výroba skla se uskutečňovala na ostrově Murano v benátské laguně, na němž kromě skláren byly i domy nebo kostely. A to bylo také jediné, co benátští skláři za svůj život poznali – z důvodu ochrany výrobního tajemství měli totiž zakázáno cestovat, a to pod hrozbou trestu smrti.

Historie sklářství v českých zemích

Benátské sklo ovšem brzy poznalo velkého a možná i překvapivého konkurenta – české sklo. Na území českých zemích se sice sklo vyskytovalo už dva tisíce let před n. l., kdy sem bylo importováno ve formě skleněných kuliček z oblasti Blízkého východu. Podle historiků sklo na našem území jako první zpracovávali Keltové, nejsou k tomu ovšem důkazy. První písemná zmínka o zpracování skla pochází totiž až z roku 1162.

Sklářství se v českých zemích rozvíjelo především v horských oblastech, konkrétně v Krušných, Jizerských a Lužických horách, Krkonoších, na Šumavě i na Vysočině. A to především kvůli tomu, že v blízkosti bylo dostatek surovin na výrobu skla – bukové dřevo, křemen, vápenec a voda. První sklárny na českém území byly zakládány ve druhé polovině 13. století a v první polovině 14. století.

Přelom přinesl objev českého křišťálu

Aby však české sklo mohlo konkurovat benátskému sklu, museli skláři techniku zpracování skla dlouho zdokonalovat. A v rozvoji řemesla jim pomohli dokonce i sami benátští mistři – například v roce 1370 byla za jejich asistence dokončena skleněná mozaika, která se nachází na Zlaté bráně svatovítské katedrály na Pražském hradě. I přes nově nabyté zkušenosti ovšem museli tuzemští skláři ujít ještě dlouhou cestu, než jejich výrobky mohly dobýt světový trh.

Velký rozvoj českého sklářství se uskutečnil v 16. a 17. století za vlády habsburského císaře Rudolfa II. Ten dokonce povýšil dva tradiční české sklářské rody do šlechtického stavu. Jednalo se o rodiny Wanderů a Schürerů, přičemž druzí jmenovaní prosluli výrobou modrého kobaltového skla. V té době ovšem české výrobky nebyly o nic lepší než skleněné předměty ze sousedních států. To se však změnilo až s výrobou českého křišťálu v 17. století.

Český křišťál byl vynalezen v Müllerově sklárně na Šumavě a pro tuzemské sklářství znamenal průlomový objev. Krásné křišťálové sklo totiž čeští skláři navíc brousili, zdobili malbou či dokonalými ornamentálními nebo figurálními rytinami. O české sklo tak byl najednou zájem i v zahraničí, čemuž výrazně pomohli obchodníci se sklem. Jedním z nich byl obchodník Kreybich z Kamenického Šenova, který české sklo předváděl například v Rusku, Anglii i ve Skandinávii a celkem podnikl přes třicet obchodních cest. České sklo tak na výsluní vystřídalo dříve slavné benátské sklo a na ostrově Murano byli skláři najednou nuceni rušit své sklárny.

České lustry zdobí interiéry světoznámých budov

Od šperků a pohárů se čeští mistři v 18. století přesunuli k luxusnějšímu zboží – k bohatě zdobeným zrcadlům a lustrům, které vyráběly na zakázky zámeckých pánů. České ověskové lustry měly v Evropě dokonce takový věhlas, že se staly ozdobou například známého francouzského zámku Versailles. A možná vás překvapí, že v průběhu 20. století se české lustry dostaly například do slavné milánské La Scaly nebo římské Královské opery. A své výjimečné postavení si české sklo i přes bouřlivé události 20. století či finanční krizi v novém tisíciletí udrželo až do současnosti.


Stáhnout v PDF

Přečteno: 156x

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.