Proskurník lékařský /Althaea officinalis/

čeleď: slezovité

Proskurník lékařský – popis

Proskurník lékařský je vytrvalá bylina, která první rok rozvíjí přízemní listovou růžici a nekvetoucí lodyhu, v druhém roce pak přímou květní lodyhu. Lodyha je vysoká až 1,5 metru, chlupatá, přímá, dutá, uvnitř s měkkou bílou dření. Listy jsou střídavé, s dlouhými řapíky, přičemž spodní jsou vejčité, pětilaločné a horní trojlaločné a silně zubaté.

Květy se nacházejí v úžlabí horních listů, mají krátké stopky a jsou bílé nebo růžové. Kalich je dvojdílný, neopadavý, koruna je pěti početná a má mnoho tyčinek. Plod je terčovitý, složený ze 16 - 18 paprskovitě rozmístěných semen. Semena mají ledvinovitý tvar, jsou šedá a šupinatá. Kořen je silně rozvinutý, masitý, silný a rozvětvený, zvenčí šedožlutý a zevnitř bílý. Proskurník lékařský se nazývá také slezová růže nebo je známý pod názvem ibišek.

Proskurník lékařský – léčivé účinky

Slizovité látky obsažené v proskurníku mají změkčující a protizánětlivý účinek (droga se s úspěchem používá hlavně v dětském lékařství). Používá se při zánětu žaludku, hyperaciditě, žaludečních vředech, kolikách, průjmech, při zánětech ledvin a močového měchýře. Slizovité látky chrání kůži a sliznice před působením škodlivých činitelů. Kromě toho kořeny účinkují i expektoračně při zánětech dýchacích cest – laryngitidě, angíně, akutní a chronické bronchitidě a černém kašli. Zevně se používají ve formě záparu na obklady při zánětech oční sliznice. V lidovém léčitelství se doporučují kořeny proskurníku při zánětu močového měchýře, bílém výtoku, zevně ve formě obkladů při vředech, ranách aj.

Použitelné části proskurníku lékařského: kořen, květ, list i nať

Období květu: červenec až září

Proskurník lékařský – použití v kuchyni a pěstování

Kořen se k léčebným účelům zpracovává zpravidla na macerát, kde kvality kořenového slizu vyniknou nejlépe, listy a květy se připravují obvykle formou nálevu. Proskurník lékařský je velmi citlivý na úpravu, sušení, skladování a vůbec na celkové zacházení s ním. Skladovanou drogu je doporučeno občas přesušit, aby nezplesnivěla, protože pohlcuje vzdušnou vlhkost. Pro potřeby farmaceutického průmyslu se pěstuje v polních kulturách.

Proskurník je znám svými léčivými účinky již od starověku. Karel I. Veliký nařídil dokonce jeho pěstování a ibišek, jak se proskurníku někde lidově avšak nesprávně říká, se postupně stal častou bylinkou v klášterních zahradách, odkud přešel do obecného pěstování. Od těchto dob se na něj místy zapomnělo, ale nikdy ne docela, a tak se celá staletí větší či menší měrou používá stále. Rostlina je proslulá na mnoha místech světa. Například ve Francii se čerstvé výhonky konzumují jako jarní posilující prostředek. Na Středním východě se kořen nejprve vaří a pak se smaží na cibuli a na másle. V Severní Americe se kořen tradičně používal k výrobě cukrovinek, v 19. století však byl nahrazen syntetickými přísadami. Nicméně jméno oněch cukrovinek, které je shodné s anglickým názvem proskurníku, přetrvalo dodnes – marshmallow. Tyto dětmi i dospělými oblíbené bonbóny se vyrábí i u nás. V Americe je oblíbený i proskurníkový sirup, který je velice účinný proti kašli a kataru sliznic. A vůbec, existuje velké množství lidových receptur jak a na co proskurník zpracovávat.

Z vláken v lodyhách se vyráběla lana, papír a textilie. Pro malou ekonomičnost se však od této výroby upustilo.
Proskurník lékařský je díky svým nádherným šedozeleným listům a něžným květům také zahradní rostlinou okrasnou, i když poněkud opomíjenou a zastíněnou jinými ozdobnými druhy z čeledi slézovitých, jakými jsou mračňák, sléz, topolovka či slézovec. Proskurník je rovněž dobrou medonosnou rostlinou.

Tip: Macerát

1 – 2 čajové lžičky sušeného proskurníku (kořen, list, květ) se zalije 250 ml studené vody, lehce se přihřeje, nechá se vyluhovat a poté se scedí.

 


Stáhnout v PDF

Přečteno: 1767x

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.