Náprstník červený /Digitalis purpurea/

čeleď: jitrocelovité

Náprstník červený – popis

Náprstník červený je 60 - 150 cm vysoká jedovatá bylina. První rok vytváří přízemní růžici listů, druhý vyžene přímou, obvykle nevětvenou, šedě plstnatou až olysalou, zelenou až tmavočervenou a mělce rýhovanou lodyhu. Listy jsou střídavé, vejčité až kopinaté, vroubkované až pilovité dolní dlouze řapíkaté až přisedlé, horní přisedlé, na rubu chlupaté. Květy vyrůstají v dlouhém jednostranném hustém hroznu. Jejich koruny jsou trubkovitě zvonkovité, dolů skloněné. Vně jsou nachové, uvnitř se navíc vyskytují četné tmavě fialové až červené, bíle ohraničené skvrny. Existuje i bílá varianta a spousta dalších vyšlechtěných různě barevných odrůd. Plodem je tobolka s velkým množstvím semen.

Náprstník červený – léčivé účinky

Více než v léčitelství se náprstník uplatňuje v lékařství, neboť patří mezi základní srdeční léky. Hlavní indikací je chronická srdeční nedostatečnost, tachykardické arytmie a extrasystoly přední komory srdeční. V léčebných dávkách upravuje krevní oběh a zvyšuje se i vylučování moči z těla. Oproti jiným srdečním lékům se náprstníkové glykosidy na srdečním svalu hromadí, takže účinkují delší dobu po podání.

Užívají se výhradně listy k přípravě nálevů, tinktury a dalších forem nebo se izolují čisté účinné glykosidy. Listy se u rostlin jednoletých sbírají v srpnu, u rostlin dvouletých v době květu za suchého počasí a v odpoledních hodinách. Suší se ihned po sběru a co možná nejrychleji, aby se omezilo štěpení primárních glykosidů, je třeba drogu udržovat v co možná nejmenší vlhkosti (max. do 3%). Náprstník červený je drogou v rukou laika velmi nebezpečnou, proto se nedoporučuje jej používat při samoléčení! V homeopatii se užívá k léčení srdeční slabosti, při poruchách ledvin, depresi, nespavosti, migréně.

Použitelné části náprstníku červeného: listy

Období květu: červen až srpen

Náprstník červený – použití a pěstování

Náprstník červený roste na prosluněných pasekách, kamenitých zarostlých stráních a ve světlých lesích od pahorkatin do hor. Dává přednost vlhkým kyprým, slabě kyselým až kyselým kamenitým půdám s vysokým obsahem humusu. Jde o velice oblíbenou okrasnou rostlinu. Náprstník je citlivý na silné mrazy bez sněhové pokrývky.

V celé rostlině, nejvíce však v listech a zřejmě nejméně v kořenech, jsou obsaženy kardenolidní glykosidy, z nichž hlavní jsou purpureaglykosid A a B, digitoxin, gitoxin a gitalotoxin - tyto látky se v čisté formě užívají k výrobě léku upravující srdeční činnost. Tvorba glykosidů v rostlině souvisí s fotosyntézou, proto jejich obsah je nejvyšší odpoledne, zatímco v noci dochází k jejich odbourávání, takže po ránu sbírané rostliny mají nejmenší účinek. Dále náprstník obsahuje saponiny, jejichž obsah silně kolísá podle velikosti a stáří rostliny, nejvíce jich obsahují semena. Dále jsou přítomny enzymy, barvivo a malé množství organických kyselin.

Otravy náprstníkem nejsou časté, ale byly zaznamenány, a to i otravy vražedné a sebevražedné. Obyčejně však nastává otrava náhodným předávkováním. Při požití toxického množství náprstníku se nejprve objevuje místní podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, průjmy, později dojde ke zpomalení pulsu, činnost srdeční je nepravidelná, dýchání je obtížné, mohou se objevit poruchy vidění (člověk vidí předměty modře, červeně, žlutě nebo zeleně nebo má mžitky před očima), halucinace, hučení v uších, bolesti hlavy, závratě, vznětlivost, nakonec se zrychluje a slábne puls, smrt nastává ochrnutím a zástavou srdce. Otrava se léčí podáváním dávidel, absorpčního uhlí a tříslovin, nezbytné je okamžitě přivolat lékařskou pomoc. Smrtelnou dávkou pro člověka mohou být pouhé dva snědené listy náprstníku - nutno však dodat, že pro jejich odporně hořkou chuť je velmi obtížné je pozřít.

Tip: Samoléčbou neužívat!!!

 


Stáhnout v PDF

Přečteno: 1777x

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.