Hlavička

Do Moravského krasu za podzemními vodopády a hejny netopýrů

11. 7. 2016

Před miliony let se na území dnešní Moravy začala voda prokousávat nánosy vápence pocházejícího z moře. Nenápadné praskliny se rozšířily v pukliny, potom v tunely, v jeskyně, až byla zemina děravá jako řešeto. Tak se zrodil Moravský kras.

Moravský kras uchvacuje od pradávna

Závrty, krasové kaňony, propasti, jeskyně, stalaktity, krasová jezírka, podzemní řeky. Moravský kras tvoří prakticky všechny známé krasové jevy, jedná se o nejrozsáhlejší zkrasovělé územím v České republice a o jednu z nejvýznamnějších krasových oblastí v Evropě. Výjimečný připadal už pralidem – právě jeskyně Moravského krasu si vybrali za domov, slavili v nich úspěšné lovy a pohřbívali své mrtvé.

Moravský kras najdete na severu Jihomoravského kraje, kde zabírá plochu prakticky od severního okraje Brna až po Sloup a celkově tak pokrývá 92 km2. Z východu ho obklopuje Drahanská vrchovina, ze západu Českomoravské vrchovina, ale Moravský kras se mezi nimi rozhodně neztratí. Odborníci v něm doposud objevili zhruba tisíc sto jeskyní, z čehož je pět přístupných veřejnosti v placených prohlídkách. Moravský kras je navíc kromě jeskyní a široké škály krasových jevů jedinečný i díky cenné fauně a flóře a není tedy divu, že v roce 1956 byla na jeho území vyhlášena chráněná krajinná oblast.

Krápníky v jeskyních Moravského krasu berou dech

Moravský kras je pravděpodobně nejznámější pro svoje jeskyně. Za návštěvu stojí především jeho severní část odvodňovaná řekou Punkvou. Právě v této oblasti jsou přístupné Punkevní jeskyně s nejznámější českou propastí Macochou.

Pokud se vám líbí impozantní kamenné klenby, nenechte si ale ujít ani Kateřinskou jeskyni v krasovém kaňonu Suchý žleb, ve které se nachází Hlavní dóm. Jedná se o monumentální podzemní prostor s délkou 97 metrů, tedy o největší v celém Moravském krasu. Obřích rozměrů v této jeskyni dosahují i hůlkovité stalagmity, které mají až čtyři metry a zaujímají i zvláštní útvary jako třeba Čarodějnice opírající se o hůl.

Kdo obdivuje spíše jemnou krásu a kouzlo vážné hudby, přijde si na své ve Sloupsko-Šošůvských jeskyních. Stěny v nich zdobí křehké barevné krápníky, sintry a nickamínky. V nejznámější jeskyní Elišce si pak můžete ve vynikající jeskynní akustice vychutnat poslech reprodukované hudby a čas od času si užít i jedinečnou atmosféru podzemního koncertu komorní hudby. Před jeskyněmi stojí za pozornost dva zajímavé přírodní útvary. Těsně vedle sebe stojí kamenné bloky Otec, Matka, Syn a osamocený, dvacet metrů vysoký, skalní masiv Hřebenáč, u kterého se pod zem propadá Sloupský potok. Pravděpodobně podle jeho vzezření byla pojmenovaná nedaleká vesnice Sloup.

Bohatou a barevnou krápníkovou výzdobou se pyšní i jeskyně Balcarka. Ve Wilsonově rotundě, Velkém dómu, Galerii a Dómu zkázy návštěvníky okouzlí sintrové kaskády, průhledné stalaktity a záclony, povlaky nickamínku a sintrové vodopády Madona či Kaktus. Jsou to rozhodně jedny z nejkrásnějších prostor Moravského krasu, které svým půvabem berou dech.

Ve střední části Moravského krasu se nachází svou vojenskou historií zajímavá jeskyně Výpustek. V roce 1936 v ní Ministerstvo národní obrany vybudovalo muniční sklad, za války zase sloužila německé armádě jako podzemní továrna na výrobu částí leteckých motorů. Od 60. letech byla jeskyně armádním velitelským stanovištěm, které bylo až do roku 2001 utajované a bedlivě střežené.

Kdo lovil v Moravském krasu mamuty a soby?

Moravský kras je jedním z mála míst v České republice s rozsáhlými nalezišti evropského významu a s doklady o osídlení z paleolitu i ještě starších období pleistocénu. Lidé a jejich předchůdci žili v jeskyních Moravského krasu už sta tisíce let před našim letopočtem. Jedním takovým pradávným sídlem je jeskyně Kůlna. Archeologové v ní našli kosterní pozůstatky neandrtálců včetně kusu čelisti dospívajícího chlapce z doby před 120 000 lety. Nálezy kostěných nástrojů, náčelnických holí a kostí mamutů a sobů pochází z kultur micoquienu, gravettienu a magdalenienu.

Kdo četl knihu Eduarda Štorcha Lovci mamutů, určitě si vzpomene na útulek lovecké tlupy, ve kterém lovci rytím do kostí zobrazovali souboj bizonů a pasoucí se koně. Autor se inspiroval skutečnými nálezy rytin na koňských žebrech z jeskyně Moravského krasu Pekárna. Zhruba před 13 000 lety je v ní vytvořili lovci sobů a koní. Uloženy a vystaveny jsou v brněnském Anthroposu.

Říčky Moravského krasu tečou pod zemí

Voda se v Moravském krasu na slunci nikdy dlouho nezdržuje. Na několika místech hlavní toky Moravského krasu mizí pod skalami, propadají se, aby se po dlouhé podzemní pouti zase s bubláním vynořily.  Jedním z míst takového propadání je Stará Rasovna v Hrádském žlebu u obce Holštejn, kde pod zem mizí potok Bílá voda. Protéká dolními patry jeskyní Nová Rasovna, Piková dáma, Spirálka až do Staré a Nové Amatérské jeskyně, kde se v podzemí vlévá do Sloupského potoka (ten se propadá u Sloupsko-Šošůvských jeskyní) a vytváří tak říčku Punkvu. O průzkum propadání se pokoušeli horníci už v roce 1833, roku 1985 se pak potápěčům podařilo proplavat Macošský sifón, kterým odtéká Bílá voda do jeskynního systému Piková dáma, Spirálka.

U Býčí skály ve střední části Moravského krasu se v Rudické propadáníM do podzemí dostává Jedovnický potok. Jeho vody padají do hloubky až 90 metrů a jde tak o nejmohutnější propadání Moravského krasu a také o jeden z nejvyšších vodopádů v České republice. V jeskyni, kterou sifon spojuje s Býčí skálou, se nalézá Rudická propast, nejhlubší česká suchá propast.

Dalším propadáním Moravského krasu je Hostěnické propadání, ve kterém se ztrácí Hostěnický potok. Na místě bývalého lomu teče do nitra skály, pokračuje do Ochozské jeskyně a poté se vlévá do Říčky.

Od zřícenin a větrných mlýnů po staleté lipové aleje Moravského krasu

Moravský kras ale netvoří jen krasové jevy, jeskyně a propadání. Přijdou si v něm na své i milovníci historie a památek. U propadání Bílé vody stojí na skále trosky hradu Holštejn. Ve skalách je i jeskyně Hladomorna, kterou ve středověku využívali jako skutečnou hladomornu. Dalšími zříceninami Moravského krasu jsou například Blansek, Hrádek u Babic či Lečenec. Zajímavé jsou také kamenné stavby starých větrných mlýnů. Najdete je v Ostrohu u Macochy nebo v Rudici. Tam se v kamenném vrtném mlýně nachází muzeum se speleologickou expozicí.

Kromě kulturních památek ale Moravský kras nabízí také přírodní unikáty. Mezi Novými dvory a hradem Blansekem se nachází chráněná Novodvorská lipová alej. Některé její stromy mají až dvě stě let s obvodem kmene až 415 centimetrů. Nechal ji vysázet na začátku 19. století majitel blanenského panství Hugo František Salm, jeden ze zakladatelů Moravského zemského muzea.

Moravský kras je také místem výskytu vzácných rostlin i živočichů. V jeskyních žijí celé kolonie chráněných netopýrů, typických zástupců jeskynní fauny. Zimoviště mají třeba ve Sloupsko-Šošůvských jeskyních. Z rostlin je nejunikátnější relikt z doby ledové, kruhatka Mathiolliho z čeledi prvosenkovitých, kterou můžete vidět při prohlídce propasti Macochy.

Zdroj úvodního obrázku: jedovnice.com


Stáhnout v PDF
Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.