Hlavička

Norská lesní kočka - přítulný, ale náročný společník

12. 6. 2015

„I ta nejmenší kočka je mistrovský kousek." To si alespoň myslel světoznámý renesanční malíř, sochař či vynálezce Leonardo da Vinci. A jedním z „mistrovských kousků" je rozhodně norská lesní kočka. Tato polodlouhosrstá kočka je totiž hravá, společenská, ale i vyrovnaná a nezávislá. A že jste o tomto plemeni ještě neslyšeli? V České republice totiž není norská lesní kočka zatím tolik rozšířená, což je ale velká škoda.

Kdybyste ji potkali v divočině, možná byste si pomysleli, že vypadá jako rys. I když samozřejmě o trošku menší. Norská lesní kočka má totiž robustní postavu a často štětinky na uších jako její blízký příbuzný. Jenže v divočině už ji nepotkáte. Norská lesní kočka byla v průběhu let domestikována, i když nějaké vlastnosti svých divokých předků si přenesla i do současnosti. A kde se vlastně norská lesní kočka vzala?

Norská lesní kočka opředená mýty má nejasný původ

To bohužel není vůbec jasné. Objevilo se několik teorií, z nichž každá má určitou míru pravděpodobnosti. Jedna z nich pramení v severských legendách a má mystický nádech. Říká se totiž, že velké, huňaté kočky táhly vůz bohyně plodnosti Freyi. A kde se tato bohyně objevila, tam se dařilo úrodě. Tamní lidé tak podle pověstí dávali na svá políčka misky s mlékem, aby přivolali kočky táhnoucí vůz bohyně Frey.

Odborníci ovšem předpokládají, že norská lesní kočka se ve Skandinávii nevzala sama od sebe, ale byla lidmi odněkud přivezena. To mohli udělat například kolem roku 1000 Vikingové, když se vraceli z Britských ostrovů. Do své domoviny si totiž mohli přivézt skotské divoké kočky, které se musely přizpůsobit drsným severským podmínkám a v průběhu staletí se z nich staly norské lesní kočky.

Další teorie ovšem uvádí, že původní domovinou ntohoto plemene je oblast Malé Asie a do Skandinávie se norská lesní kočka dostala až v 16. století. Podle této teorie se norská lesní kočka vyvinula z turecké angorské kočky. Jiní ovšem zase mluví o tom, že předkem norské lesní kočky je ruská dlouhosrstá kočka. Původ tohoto plemene tak bude už asi navždy zahalen tajemstvím.

Cesta norské lesní kočky z divočiny na výstavy

Chybělo ovšem málo a v dnešní době už jsme se nemuseli s norskou lesní kočkou potkat. V době druhé světové války byla totiž nekontrolovaně křížena s jinými plemeny a stála na pokraji vyhynutí. Norskou lesní kočku se ale norským chovatelům nakonec podařilo zachránit. A v roce 1977 byla norská lesní kočka uznaná Mezinárodní federací koček (FIFe) jako oficiální plemeno a byly popsány její standardy.

V České republice se první norská lesní kočka objevila až o dvacet let později, když byla dovezena z Dánska. Od té doby se zástupci norské lesní kočky objevovali na tuzemských výstavách, kde je můžete spatřit i v současnosti.

Jak ale norskou lesní kočku poznám?

Norská lesní kočka vás na první pohled zaujme dlouhým huňatým ocasem, charakteristická je pro ni také trojúhelníková hlava i již zmiňované štětinky na uších. Jedná se o velké plemeno, které je specifické robustním, silně stavěným a dlouhým tělem. Obvyklá hmotnost je 3 - 9 kilogramů s tím, že mohutnější bývá samec. Norskou lesní kočku také velmi dobře poznáte na podzim a v zimě, kdy se jí kolem krku vytvoří límec a na zadní straně zadních končetin ji dlouhé chlupy udělají kalhotky.

Standardy organizace FIFe ovšem uvádějí další charakteristiky, které by norská kočka měla splňovat. Oči by měly být například velké, oválné a mírně zešikmené. Barvy očí jsou dovoleny všechny, zatímco u srsti panují přísnější kritéria.

Polodlouhá srst je totiž u norské lesní kočky důležitým měřítkem. Vlnovitá podsada je překryta vodoodpudivou krycí srstí, která se skládá z dlouhých, hrubých a lesklých chlupů a kryje hřbet a slabiny zvířete. Je dovolen jakýkoliv podíl bílé barvy. Standard FIFe ovšem nepřipouští, aby norská lesní kočka měla barvu srsti čokoládovou, lilovou, skořicovou či plavou. Díky své husté podsadě vydrží norská lesní kočka velmi nízké teploty až do -40°C, horko ji na druhou stranu bude až při teplotách přesahujících 30°C.

Po svých předcích norská lesní kočka zdědila kromě odvahy a vyrovnanosti také silné drápy, což z ní dělá výborného lezce. Co však má norská lesní kočka ráda a jaký je její charakter, to si popíšeme v další části článku.

Hravý mazlíček, který nemá rád samotu - to je norská lesní kočka

Pokud si pořídíte norskou lesní kočku, tak musíte počítat s tím, že od vás bude vyžadovat velkou pozornost. Je totiž velice společenská, hravá a má dobrý vztah ke své rodině. Za vaši lásku vás odmění na kočky nezvyklou přítulností. Do mazlení ji však nesmíte nutit, norská lesní kočka je totiž na druhou stranu nezávislá a samostatná, takže si většinou sama přijde pro pohlazení.

Norské lesní kočky jsou velmi přítulné

Norská lesní kočka je aktivní a rozhodně tak nebude ráda, když by měla celý den ležet na gauči. Pokud jí chcete udělat radost, nainstalujte si v bytě stabilní kočičí strom, po kterém bude moci lézt nebo na něm odpočívat. Dobře se však norská lesní kočka vydovádí i venku, díky své srsti a původu ji můžete vzít i do sněhu.

Velmi důležité je také před pořízením této kočky vědět, že nemá ráda samotu. Proto se nedoporučuje chovat norskou lesní kočku samotnou. Ideální je pořídit další kočku stejného plemene, norská lesní kočka ale dobře vychází i s ostatními plemeny. Ve dvou se totiž kočky dobře zabaví, zatímco vy budete například v práci. To ovšem neznamená, že si vás kočky po vašem příchodu domů nebudou všímat. Ba právě naopak. Jak už ale bylo řečeno, norská lesní kočka je velmi příjemná společnice a času stráveného s ní rozhodně litovat nebudete.

Jak pečovat o norskou lesní kočku

Jestliže jste norské lesní kočce neodolali a pořídili jste si ji domů, máme pro vás několik tipů, jak se o ni starat. Zaprvé byste měli kočce pořídit škrabadlo, protože norská lesní kočka má potřebu si své silné drápy hodně obrušovat. Pokud by škrabadlo neměla, tak by si ho vytvořila z vašeho nábytku. A to byste jistě nechtěli.

Norské lesní kočce byste měli poskytnout dostatečný výběh a velký hrací prostor, proto se nedoporučuje ji chovat v malých bytech. A jak pečovat o její srst? Obvykle stačí ji jednou až dvakrát týdne jemně vykartáčovat. V období línání je ale zapotřebí zvýšená péče, kartáčovat byste kočku měli minimálně třikrát týdně. Koupání se doporučuje jen ve výjimečných případech, jelikož kvůli ní srst norských lesních koček ztrácí svou voděodolnost.

Norská lesní kočka versus rybičky

Pokud rádi rybaříte, zkuste někdy vzít s sebou i vašeho čtyřnohého mazlíčka. Norská lesní kočka totiž zdědila lovecké dovednosti po svých předcích, a tak by možná dokázala ještě nějakou tu rybku ulovit. Z toho také vyplývá, že na pozoru musí být také ti, kteří si pořídí norskou lesní kočku a zároveň mají akvárium či zahradní jezírko s rybičkami.

Kde získám norskou lesní kočku? A za kolik?

Zalíbila se vám norská lesní kočka? Pořídit si ji můžete například v různých chovných stanicích. U nich totiž máte jistotu, že norská lesní kočka bude mít všechna očkování, odčervení i prokázání původu. Obvyklá cena se pohybuje okolo 10 až 15 tisíc, její výše se však může různit dle jednotlivých chovatelů či úspěchů na výstavách.


Stáhnout v PDF

Přečteno: 453x

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.