Letní slunovrat a Svatojánská noc

Životní styl

Letní slunovrat byl v životě našich předků vždy významným dnem. Letní slunovrat nastává 21. června. Slunce v tento den dosahuje na obloze svého vrcholu a má také největší sílu. Od tohoto dne pak postupně zase slábne. Na tomto poznatku je také založena původní pohanská oslava, pocházející z keltsko-germánské tradice. Církev se snažila oslavu letního slunovratu vymítit, což se jí nepodařilo, proto ji přijala a dala jí název Svatojánská noc podle Jana Křtitele, jehož narození se v tuto dobu slaví.

Význam oslav letního slunovratu

Lidé se snažili dodat slunci sílu a moc, o které po slunovratu začíná přicházet. To nejčastěji činili tím, že v tento den zapalovali ohně. Věřili, že teplo a světlo pomohou slunci doplnit sílu. Také se domnívali, že ožívají tajemné síly, které střežily poklady země. Byly to zejména bludičky a divoženky, ale také čarodějnice a čerti. Magické obřady měly v tento den neobyčejnou sílu.

Svatojánská noc

Svatojánská noc je noc z 23. na 24. června. Je plná kouzel a magie, ožívají v ní nadpřirozené síly a otevírá se brána mezi světy. je možné vyvolat duchy zemřelých a spojit se s tajemnými mocnostmi. Země se otevírá, skály se rozestupují, je možné najít poklad. O Svatojánské noci se provádějí různé rituály, které sahají až do starověku. Jde třeba o skákání přes oheň nebo házení věnců do vody. Na trzích se v minulých dobách prodával kořen mandragory, který sloužil k milostné magii.

Bludičky o Svatojánské noci

Kdo chtěl o Svatojánské noci najít poklad, mohl narazit na bludičky, které by ho nalákaly do bažin nebo mohl také překročit bludný kořen a zabloudit. Na zahnání bludiček prý neplatily modlitby a přání, ale nadávky a kletby. Ale i tak bludičky provázely dotyčného a domů a dlouho se pak ještě dívaly do jeho oken. Říkalo se, že tato světýlka jsou duše zemřelých, nepokřtěných dětí, tzv.nekřteňátek. Ty tančí o Svatojánské noci po lesích, loukách a bažinách. Člověk, který měl dobré srdce se jich však nemusel bát, bludičky pronásledovaly pouze zlé a nepoctivé lidi. Dobrým lidem bludičky pomáhaly najít poklad.

Divoženky o Svatojánské noci

Divoženky neboli divé ženy, bosorky, lesní ženy.. byly postrachem lidí o Svatojánské noci. Věřilo se, že se dívají do oken a lidské děti vyměňovaly za svoje. Svým zpěvem, tancem a sliby lákaly mládence ven. Ten, který se nechal zlákat, dopadl velmi špatně. Divoženky ho utancovaly k smrti a jeho tělo roztrhaly na kusy a roznesly po lese.

Svatojánská noc a poklad

Najít o Svatojánské noci poklad nebyl žádný lehký úkol. Nejdříve musel člověk najít kvetoucí kapradí, které rozkvétalo přesně o půlnoci. Zlatá květ kapradí měl chytit do bílých šatů, když zrovna opadával. Toto kapradí samozřejmě střežily zlé síly. Pokud se někomu podařilo květ získat, byl obdařen magickými schopnostmi. Mohl být neviditelný, rozuměl řeči zvířat i stromů a rostlin a bylo téměř jisté, že poklad najde. Poklad byl nejčastěji ukrytý ve skále nebo hluboko v zemi. Květ kapradiny pomáhal zem i skálu otevřít. Z objeveného pokladu se člověk mohl vzít jen tolik, kolik unesl, jinak by ho zlé síly krutě potrestaly.