Jak naučit děti uklízet

Těhotenství, děti

Pokud máte děti, jistě znáte a asi také často používáte věty jako: Ukliď si v pokoji“ nebo „Posbírej si ty hračky“  apod. Přesto se tyto vaše snahy o udržení pořádku stále míjí účinkem. Není jednoduché přinutit děti, aby si udržovaly pořádek ve svých věcech a neustálé příkazy navíc narušují domácí pohodu. Jak tedy dosáhnout toho, aby bylo doma uklizeno a aby byla spokojenost na obou stranách? Chce to určitě hodně trpělivosti, respektu k dítěti a možná i smíření se s určitým nepořádkem.

Dodržujte pravidelný úklid

Dítě kolem 2 – 3 let věku si libuje v rozhazování věcí, hračky vytahuje, zahazuje a strká je do různých koutů, chce, aby byly v pohybu, rozvíjí se tím jeho tvořivost a vynalézavost. To k tomuto věku patří, ale má-li nepořádek přispívat k rozvoji těchto vlastností, musí být usměrňován. Je žádoucí, aby vždy na konci dne rodiče citlivě navrhli úklid hraček na své místo. Pro dítě by toto měla být zklidňující aktivita po stavu chaosu a nepořádku v pokoji. Malé dítě by nemělo být ponecháno ve stálém nepořádku, brání to rozvoji prostorové orientace. Pravidelný úklid pokoje dítěti pomáhá získat pocit vlastního prostoru, přispívá k rozvoji jeho samostatnosti a smyslu pro řád a pořádek.

Nedávejte rozkazy

Malé dítě většinou nechápe účelnost uklízení, naopak to pro něj představuje přerušení nějaké hry, zásah do jeho vlastního řádu. Jen zřídka si samo po sobě věci poklidí. Vyhněte se rozčilenému tónu a příkazům typu „Hned si to ukliď“, jednáte tak z pozice silnějšího a dítě bude reagovat vzdorovitě a odmítavě.

Společné uklízení

Uklízení by jste měli vykonávat s dítětem společně. Ukážete mu tak postup, který později bude moci samo využít. Například nejprve s ním ukliďte velké hračky, aby se uvolnil prostor, potom menší hračky, které dávejte do krabic, knihy skládejte na sebe apod. Snažte se jít dítěti příkladem, aby vás mohlo později napodobit. Malé dítě nedokáže dlouho vykonávat jednu věc a úklid pokoje mu může připadat jako nezvládnutelný úkol, když ho provádí sám a tak brzy ztratí zájem to dělat.

Mějte dobré argumenty

Když se vás dítě bude ptát, proč má uklízet, hlavně neargumentujte: „Protože to říkám já“. Tím dítě zablokujete. Dítě ve věku 3 – 4 let si neuvědomuje, že vám vadí nepořádek obecně, pochopí spíše konkrétní argumenty. Zkuste mu vysvětlit, že uklízet se musí, protože by se nedalo místností projít nebo proto, že by hračku mohl spolknout menší bráška nebo že by se věc mohla rozbít apod. Navrhněte, aby hračku, která překáží, dalo na jiné místo a vysvětlete mu, že oblíbené hračky snáze najde, když je bude mít pohromadě v jedné krabici.

Nedávejte rozkazy

Postupy uklízení mu navrhujte, nedávejte mu rozkazy. Vžijte se do situace, kdyby jste byli na místě dítěte, jak by jste to chtěli slyšet? Použijte popis situace. Je rozdíl mezi: „Ukliď si hračky“ a „Je večer, je potřeba uklidit hračky, půjde se spát“  Můžete připomenout i to, jak se to dítěti minule povedlo. Někdy pomáhá metoda výběru, kdy dáte na výběr ze dvou či více konkrétních možností. Například: „Uklidíš nejdřív autíčka nebo stavebnici?“.

Povyšte uklízení na hru vymyšlením vtipného scénáře. Můžete dělit zvířátka na neposlušná a hodná, z krabic udělat pokojíčky, do kterých jdou hračky spát atd.

Jaký věk je vhodný?

Dítě se už rodí do zavedeného rodinného řádu, který byl nastaven již před jeho narozením. V 18 měsících až 2 let věku přichází období odmítání a vzdoru. Dítě se chce řídit svým názorem a soustavně odmítá zavedená pravidla. Bylo by zbytečné se domnívat, že dítě uklidí pokaždé, když ho o to požádáte.

Kolem 2. roku je dítě přitahováno nepořádkem, špínou, hlukem a rámusem. Rádo rozbíjí, špiní a rozhazuje věci, patlá se v jídle, blátě nebo vlastních výkalech. Pokud toto období prožije s určitou mírou svobody, tzn. že mu nebudete vše striktně zakazovat, snáze se toho ve později vzdá a uklízení přijme ochotněji.

Do 3 let je uklízení především napodobování, proto si dítě občas i samo něco uklidí nebo srovná. Malé dítě baví utírat houbou stůl a rovnat kostičky do krabic, cítí odpovědnost a chce „být jako velký“. Není do úklidu nuceno, naopak za něj dostává pochvalu.

Ve věku 3 – 4 let si dítě vybírá, v čem bude dospělého napodobovat a bývá velmi těžké přinutit dítě uklidit i sebemenší věci. Je zbytečné na dítě uplatňovat nepřiměřenou autoritu, vysvětlete mu alespoň k čemu je uklízení dobré.

Kolem 5 – 6 roku přichází u dítěte období celkového zklidnění, dítě je samostatnější a přebírá více odpovědnosti, je ve fázi rozumového chování. Můžete mu navrhnout, aby mělo na starost určité záležitosti, třeba každodenní přípravu věcí do školy, srovnání věcí v pokoji.. Dohody v tomto věku dobře fungují, nicméně dítě povinnostmi příliš nezahlcujte.

Nelpěte na nefunkčních pravidlech

Představa pořádku u dítěte může být zcela v rozporu s uspořádáním, které je doma zavedeno, proto je dobré si o tom s dítětem pohovořit a popřípadě přizpůsobit „rodinný pořádek“ potřebám jeho vývoje. Možná některá pravidla, která jste převzali od svých rodičů a prarodičů jsou již zastaralá a je lepší je přehodnotit a sladit podle přání všech rodinných příslušníků tak, aby všichni byli spokojeni.