Česnáček lékařský /Alliaria petiolata/

čeleď:brukvovité

Česnáček lékařský-popis

Česnáček je většinou dvouletá rostlina, nebo jen krátce vytrvalá. Dorůstá do výšky 20-80cm, výjimečně ho můžeme vidět i vyšší. Lodyhu má přímou, nevětvenou, větvenou pouze v květenství. Je lysá, jen dole může být odstále srstnatá. Dolní listy má česnáček lékařství dlouze řapíkaté, vroubkované, ledvinovité, ty děložní jsou menší, lysé, ve tvaru trojúhelníku, se srdčitou bází. Své jméno dostal česnáček lékařství po své vůni, kterou nechává na prstech po rozedmutí listů. Květy má uzpůsobeny v jednoduchých nebo větvených hroznech, korunní lístky jsou 4, podlouhle vejčité a bílé. Plodem je šešule dlouhá až 7 cm.

Česnáček lékařský-léčivé účinky

Rostlina obsahuje allysulfid, alliarin, beta karoten, éterický olej, pektin a kyselinu askorbovou. Tyto látky mají desinfekční účinky na močové a dýchací ústrojí. Zevně lze rostlinu použít při léčbě hnisajících zánětů a ran kůže, při zánětech ústní dutiny a paradontóze se doporučuje rostlinu kloktat nebo přežvykovat. Stejně se používá i na zmírnění zápachu z úst. Mírně zlepšuje spalování tuků, slouží i při chorobách žlučníku nebo slinivky. Nejvíce používaný a nejúčinnější je nálev z rostliny, ten má ale silné česnekové aroma a ne všichni ho proto pozřou. Proto je podáván i ve formě prášku, tato metoda je ale méně účinná.

Použitelné části česnáčku lékařského: Nať v době květu i celá rostlina.

Období květu:duben-červen

Česnáček lékařský-použití v kuchyni a pěstování

Dříve se česnáček používal v některých zemích jako salátová zelenina a sušený jako koření do salátů. Jeho listy se jako mladé konzumují v zeleninových salátech, mají pikantní chuť a hodně vitaminu C.

U nás je česnáček lékařský rozšířený zejména v teplejších oblastech, roztroušeně pak v okolí sídel a byl nalezen i v nadmořské výšce 900 m. V Evropě ho najdeme od střední Skandinávie až po Středomoří, ve Střední Asii a v Himalájích a zavlečen je i do Ameriky. Preferuje vlhké a bohaté humusy a vyšší vlhkost vzduchu, najdeme ho proto v listnatých a smíšených lesích a na jejich okrajích, v parcích, zahradách, kompostech, na hřbitovech nebo v křovinách.