Blín černý /Hyoscyamus niger/

Blín černýčeleď: lilkovité

Blín černý – popis

Jde o 20 - 90 cm vysokou, žláznatou a huňatou bylinu, která odpudivě páchne. Lodyha je přímá, téměř oblá a hustě olistěná. Listy jsou střídavé, zubaté, na lodyze poloobjímavé, v přízemní růžici řapíkaté. Květy vyrůstají v úžlabí listenů jsou uspořádány ve vijanech a jsou pětičetné a téměř přisedlé. Kalich je válcovitě zvonkovitý, zvenčí žláznatě chlupatý a žilkovaný. Koruna je nálevkovitá (až 35 mm dlouhá), kalně nažloutlá, s ústím načervenale fialovým. Prašníky jsou fialové. Plodem je tobolka s černohnědými, silně jedovatými semeny.

Blín černý – léčivé účinky

Blín černý se užívá jako léčivá rostlina už odedávna a ještě ve 20. stoletím byl předepisován astmatikům ve formě cigaret. Ve středověku byl užíván jako anestetikum, olej ze semen se užíval jako lék na revmatismus, proti zápalu plic, kašli, nechutenství, bolesti zubů či hadímu uštknutí. V současnosti se v lékařství, stejně jako jiné druhy rodu Hyoscamus, využívá jako zdroj tropanových alkaloidů. Všechny části rostliny obsahují jedovaté alkaloidy a glykosidy. Obzvláště vysoké koncentrace se vyskytují v mohutném kořeni a semenech.

Použitelné části blínu černého: semeno, kořen

Období květu: červen až říjen

Použití v kuchyni a pěstování

Roste na rumištích, v příkopech a kolem cest nebo jako plevel na polích a zahradách, zejména pak v teplejších oblastech. Upřednostňuje sušší písčité až hlinité výživné půdy a slunná stanoviště. Původní oblast výskytu je západní a střední Asie až po Mongolsko. Vyskytuje se též v mírném pásu Evropy po severní Anglii, jižní Skandinávii a jižní Finsko. Do Evropy byl zavlečen již ve starověku a v raném středověku. Později se díky člověku rozšířil jako invazní druh i do východní Asie, Severní Ameriky a Austrálie. Blín černý patřil mezi posvátné rostliny pohanských Germánů, kteří ho pěstovali na zvláštních „svatých políčcích“. Byl používán při věštění, ovlivňování počasí a léčení. Podle germánského zvyku musel být kořen blínu vyhrabán nahou dívkou. Ve středověku začal být blín spojován s čarodějnictvím, používání blínu černého stačilo jako důkaz, že obviněná osoba je čarodějnice. Byl používán v milostné magii a také jako součást „čarodějnických mastí“. Dříve také využíván jako přísada do medoviny a piva. V průběhu 11. – 16. století byl ale nahrazen chmelem.

Tip

Vzhledem k tomu ale, že se jedná o rostlinu smrtelně jedovatou, je její užití v samoléčbě krajně riskantní!!!

 


Stáhnout v PDF

Přečteno: 918x

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.